Přehled ověřených výroků

9. března vláda Petra Fialy představila balíček opatření na snížení cen pohonných hmot. Reagovala tak na prudké zvýšení cen pohonných hmot v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Tento balíček se skládá ze tří konkrétních kroků. Prvním z nich je zrušení povinného přimíchávání biosložky do pohonných hmot, které je v současnosti dané zákonem o ochraně ovzduší. Druhým krokem je zrušení silniční daně pro vozidla do 12 tun, čímž by vláda chtěla snížit náklady především pro podnikatele. Třetím opatřením je poté kontrola marží na čerpacích stanicích.

Zrušení přimíchávání biosložky do paliv by dle vyjádření ministra financí Zbyňka Stanjury mělo vést ke snížení ceny paliv o zhruba dvě koruny na litr. Toto opatření se nicméně u odborníků neshledalo s pochopením. Například ekonom Lukáš Kovanda uvedl, že podíl biosložky na ceně nafty je přibližně jen 1,20 Kč a u benzínu cca 1 Kč, tedy nižší částky, než uvádí vláda. Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely by byl bezprostřední vliv na cenu nulový.

Zástupci petrolejářského průmyslu také upozorňují na to, že navzdory rozhodnutí vlády budou muset distributoři pohonných hmot s přimícháváním biosložek do paliv dále pokračovat. A to především kvůli nasmlouvaným kontraktům a legislativě, která jim nařizuje snižovat emise z prodaných paliv. Zároveň uvedli, že v případě nuceného ukončení přimíchávání biosložky budou muset použít dražší alternativy, které jim pomohou k povinnému snižování emisí. 

Doplňme, že vládou oznámené zrušení povinnosti přimíchávat do paliv biosložky zatím ještě nezačalo efektivně platit. Kabinet Petra Fialy totiž nejdříve musí předložit novelu, kterou by došlo ke změně příslušné části zákona o ochraně ovzduší. Mezi vládními dokumenty zveřejňovanými v aplikaci ODok se k 28. březnu tento návrh prozatím neobjevil.

Dalším představeným řešením vysokých cen pohonných hmot by dle vlády mělo být zrušení silniční daně pro vozidla do 12 tun. Podnikatelé by tak měli za rok ušetřit přibližně 4,2 miliardy korun.

K tomuto kroku se opět vyjádřil ekonom Lukáš Kovanda, podle něhož sice zrušení přimíchávání biosložek dopravcům ani motoristům příliš nepomůže, nicméně „ve spojení se zrušením silniční daně jde již o výraznější úlevu na celkových nákladech“. Stále však dodává, že dopravcům náklady stouply zhruba o čtyři koruny na litr, takže ani toto opatření nebude stačit na jejich pokrytí.

I v tomto případě bude muset vláda nejdříve ve Sněmovně předložit novelu stávající legislativy, konkrétně zákona o silniční dani. Ministr financí Zbyněk Stanjura zároveň 9. března uvedl, že u silniční daně dojde také ke zrušení povinnosti platit čtvrtletní zálohy, a to rozhodnutím ministra, ne přímo změnou zákona. Prominutí záloh následně Ministerstvo financí (.pdf) vyhlásilo 24. března, a to až do konce roku 2022 (.pdf, str. 2). Upřesněme tedy, že toto opatření nemíří přímo na snížení cen pohonných hmot u distributorů, ale na snížení dopadů těchto cen na podnikatele.

Posledním opatřením, které vláda představila, je kontrola marží prodejců pohonných hmot. Ještě před rozhodnutím vlády prodejce vyzval předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr, aby si zbytečně marže nenavyšovaly. Podle ekonoma Štěpána Křečka rychlé zdražování pohonných hmot také souvisí s umělým navyšováním marže distributorů. Dále například zmínil, že český trh s benzínem a naftou běžně na zdražování ropy reaguje zhruba během 2–3 týdnů, avšak nyní na čerpacích stanicích došlo ke zdražení okamžitě po skokovém růstu světových cen ropy. 

Ministerstvo financí také v reakci na toto vyhlášené opatření informovalo, že bude od provozovatelů čerpacích stanic od 14. března vyžadovat každodenní hlášení cen pohonných hmot, a to také zpětně do 15. února, tedy před ruskou invazí na Ukrajinu. Následně ministerstvo ceny porovná s cenou pohonných hmot na komoditní rotterdamské burze a v případě zjištění skokového navyšování marží přistoupí k dalším krokům, například zastropování výše marže.

Uveďme, že poté, co vláda kontroly ohlásila a začala je provádět, ceny pohonných hmot opravdu klesly. Je ovšem složité určit, zda-li k tomu došlo pouze díky zlevnění ropy na světových trzích, nebo také právě na základě kontroly marží. Ministerstvo financí 22. března v tiskové zprávě uvedlo, že prvotní kontrola marží prozatím neukázala potřebu jejich výši zastropovat. Podle předběžných výsledků, které zahrnují více než 90 % trhu, také čerpací stanice na růst světových cen nereagovaly nepřiměřeně: „Kontrolou cenové politiky čerpacích stanic se ukázalo, že situace nemá jednoznačného viníka. Marže pumpařů byly ve sledovaném období velmi rozkolísané, někde vyšší, jinde i záporné. Dosavadní analýza zatím ale neprokázala plošně nepřiměřené marže, prodejní ceny zcela ustřelené od velkoobchodních cen na burze, ani podezření na kartelovou dohodu na úkor motoristů,“ uvedl ministr financí a dodal, že s kontrolou bude ministerstvo i nadále pokračovat.

Z výše uvedených informací a vyjádření odborníků vyplývá, že se zatím zrušení přimíchávání biosložky na cenách pohonných hmot nemohlo výrazněji projevit, protože nejdříve bude muset dojít ke změně příslušných zákonů. Podobná je situace i v případě zrušení silniční daně, které cílí na zmírnění dopadů vysokých cen benzínu a nafty na podnikatele. Díky prominutí záloh na silniční daň budou mít podnikatelé do konce roku 2022 k dispozici určité finanční prostředky, které by jinak vynaložili na platbu záloh. Stále se však nejedná o prominutí samotné daně, což podle dopravců problém pouze oddaluje.

Kontroly marží distributorů pohonných hmot naopak již probíhají. Byť podle Ministerstva financí marže prodejců pohonných hmot nebyly plošně nepřiměřené, a kontroly tedy nevedly přímo k plošnému snížení cen pohonných hmot, nemůžeme vyloučit, že provedené kontroly určitý vliv na chování distributorů mít mohly. Především to, že ministerstvo hodlá v kontrolách pokračovat, může motivovat prodejce k tomu, aby své marže nepřiměřeně nenavyšovali.

Výrok Petra Fialy hodnotíme jako pravdivý, jelikož správně popisuje, že některá opatření směřující ke snížení cen pohonných hmot teprve musí vláda uvést v život. Správně také uvádí, že kontroly marží prodejců již probíhají. Pokles cen pohonných hmot v nedávné době je způsoben především jinými faktory (mj. zlevněním ropy na světových trzích), nemůžeme ale vyloučit, že i kontroly ministerstva financí mají určitý, byť omezený, efekt.

Petr Fiala zde poukazuje na to, že inflace je v současné době v Česku vyšší než v jiných státech. V prvních měsících roku 2022 totiž skutečně rostou ceny v Česku výrazněji než ve většině ostatních států Evropské unie. Únorová inflace v Česku činila podle Eurostatu 10 %, průměr všech zemí Evropské unie byl jen 6,2 %. Detailněji se vývoji české a evropské inflace věnujeme v odůvodnění jiného výroku, zde se ale zaměřme na podstatu Fialových slov. Premiér totiž z toho, že je tuzemská inflace vyšší než v zahraničí, viní vládu Andreje Babiše a její údajně neodpovědné hospodaření. V následujících odstavcích se proto podíváme na to, čím je způsobena relativně vyšší míra české inflace a zda ji má na svědomí Babišova vláda. Nutno zdůraznit, že Petr Fiala v tomto případě neobviňuje Babišův kabinet z vysoké inflace jako takové, ale pouze z toho, že je tuzemská inflace vyšší než v ostatních zemích.

Důvody vyšší inflace

Rozdíl mezi únorovou inflací v Česku a v celé EU okomentoval pro ČTK analytik společnosti Cyrrus Vít Hradil: „Česká republika má proti zbytku Evropy v rámci boje s inflací pozici ztíženou tím, že na rozdíl od ostatních zemí byla v tuzemsku znatelně zvýšená již před příchodem pandemie. Dalším nepříjemným faktorem je, že právě Česka se nadprůměrně dotýkají i výpadky v dodavatelských řetězcích. I v nejbližší budoucnosti tak patrně Česko bude v rámci EU patřit mezi ‚inflační premianty‘.“ Pro Lidovky.cz na konci března Hradil uvedl ještě další příčiny relativně vyšší inflace v Česku: „(…) máme prakticky nulovou nezaměstnanost, což s sebou nese tlak na růst mezd. Firmy, co chtějí vyrábět, musejí přeplácet lidi. A když mzdy rostou rychle, zaměstnanci je utrácejí, čímž tlačí na růst cen. Dalším českým specifikem je trh s nemovitostmi: nabídka nestačí poptávce, což se v oddíle bydlení promítá do rychlého růstu nájmů a cen nemovitostí. Obecně táhnou inflaci nahoru i prudce rostoucí ceny energií. To není jen české specifikum, byť na dovozu plynu, teď navíc z válkou zasaženého východu, jsme závislejší než ostatní, tudíž nás to poznamenává více než ostatní.“

O ceně energií v souvislosti s vyšší českou inflací mluvil také předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček: „Situace v cenách energií v Česku se začíná dramaticky měnit od ledna 2022, a to je i jedním z důvodů návratu české inflace na historicky obvyklejší přední místa v evropském žebříčku.“ Podobné důvody jako Hradil a Rojíček vidí také ekonom České spořitelny Michal Skořepa: „Vedle vyšších vah energií a potravin v českém spotřebním koši a vedle větší role teď velmi drahého plynu ve zdejší výrobě elektřiny je důvodem inflace větší oslabení české měny a také dlouhodobě napjatější trh práce a z toho plynoucí silnější domácí poptávka.“ 

„Česká republika je zasažena více, protože se tu sčítá mnoho vlivů. Jednak jsou to ceny energií, ale také je to rychlý růst výdělku v době před pandemií i v ní. Také vzrostly velice rychle ceny nemovitostí. To všechno se podepsalo na inflaci,“ řekl pro web TN.cz ekonom Lukáš Kovanda.

Čeští ekonomové tedy vidí příčinu vyšší inflace především v cenách energií a v situaci na trhu práce před pandemií i během ní. Vyjádření, kde by odborníci přímo spojovali relativně vyšší míru inflace v Česku s hospodařením minulé vlády, se nám nicméně nepodařilo najít. Nicméně je pravda, že obecně hospodářská politika vlády vliv na míru inflace může mít.

Důvody vysoké inflace

O důvodech vysoké inflace obecně existuje nespočet odborných vyjádření. Již na podzim minulého roku jsme se věnovali tomu, zda hospodaření Babišova kabinetu může za rostoucí inflaci. Ačkoliv tehdy někteří ekonomové tvrdili, že vláda přispívá k vyšší inflaci, pokládali za hlavní příčinu jiné vlivy. Tehdy však byla míra růstu spotřebitelských cen na srovnatelné úrovni s průměrem Evropské unie. Podívali jsme se proto na další vyjádření, která pochází již z letošního roku.

V únoru vyjádřila kritiku vůči fiskální politice minulé vlády Národní rozpočtová rada, a to v rámci svého krátkého vyjádření k připravovanému státnímu rozpočtu pro letošní rok. „V předchozích letech fiskální politika neplnila svou stabilizační funkci a do ekonomiky přišlo prostřednictvím procyklického růstu veřejných výdajů a snižování daní nadměrné množství peněz. V posledních dvou letech navíc vláda v rámci stabilizačních programů posílala do ekonomiky peníze za nevyrobené zboží, neprovedené služby a neodvedenou práci, a to vše při vysokých deficitech. Inflační potenciál takto vydávaných peněz je jednoznačný,“ uvádí ve svém vyjádření. Dodejme, že Národní rozpočtová rada je nezávislý odborný orgán, který je upraven zákonem a zabývá se rozpočtovou odpovědností.

Kriticky se k chování minulého kabinetu vyjádřil i Mojmír Hampl, člen Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér České národní banky. Ten v únoru letošního roku uvedl pro Seznam zprávy o Babišově vládě: „Takže když se podíváte jenom na ten velký obrázek, tak ve špatných časech jsme si za větší nárůst dluhu koupili menší hospodářský růst a víc mrtvých a také vyšší inflaci. A je to proto, že jsme prostě část těch peněz utráceli opravdu ne tak, že by pomáhaly zasaženým, ale prostě jsme je rozhazovali, protože to bylo politicky výhodné a protože to přinášelo nějaké body.“

Svou kritiku pak zopakoval i v rozhovoru pro Reflex 23. března, tedy den poté, co vyšel námi ověřovaný rozhovor s Petrem Fialou: „Nakonec jsme inkasovali skoro to nejhorší – za relativní větší nárůst dluhu oproti jiným zemím jsme si koupili menší růst, zároveň trochu vyšší inflaci a zároveň víc mrtvých. V zásadě horší kombinace už téměř nebyla možná,“ řekl o Babišově vládě.

K minulé vládě se v půlce ledna vyjádřil i samotný guvernér České národní banky Jiří Rusnok pro týdeník Ekonom: „(…) a to veliké zrychlení tempa, jímž se vláda (Andreje Babiše, pozn. Demagog.cz) zadlužovala, k tomu tlaku na růst cen bezpochyby přispělo. Na druhou stranu bych podíl předchozí vlády na rostoucí inflaci nechtěl démonizovat, je tu řada dalších mimo jiné i vnějších tlaků, jako je růst cen energií, nabourání dodavatelských řetězců a tak dále.“

Ekonom Jan Švejnar již v září loňského roku nepokládal (video, čas 0:46) vládu za viníka inflace. Své stanovisko zopakoval i letos v únoru, kdy řekl, že je zejména dovezená ze zahraničí. I Česká národní banka uvádí, že v současnosti nemalou část inflačních tlaků dovážíme. Ekonom Jiří Schwarz zase na konci ledna do Hospodářských novin napsal, že domácí vlivy tvořily za loňský rok polovinu inflace.

Někteří (ale ne všichni) ekonomové tedy skutečně považují hospodaření minulé vlády za jeden z důvodů nynější vysoké inflace. Protože se nám však nepodařilo dohledat obdobná vyjádření, která by se týkala podílu minulé vlády na nynějším rozdílu míry inflace mezi Českem a Evropskou unií, hodnotíme výrok Petra Fialy jako neověřitelný.

Česká národní banka zveřejnila nejaktuálnější prognózu růstu hrubého domácího produktu 3. února 2022, tedy ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Tato prognóza pro rok 2022 počítá s růstem ekonomiky o 3 %, pro rok 2023 pak dokonce o 3,4 %.

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok v Otázkách Václava Moravce vysílaných 20. března 2022 uvedl (čas 38:02), že právě také válka na Ukrajině se výrazně promítne do míry inflace. Vysoká inflace se pak podle něj negativně odrazí (čas 39:41) i na růstu hrubého domácího produktu, který by mohl upadnout až do recese. 

„Já si nedokážu představit, že by se to odehrálo, jak zatím všichni předpovídají, že mírně se sníží růst. Já se obávám, že se sníží dramaticky, že budeme rádi za černou nulu už na konci tohoto roku a bohužel se to promítne zejména do toho roku 2023“. Vzápětí nicméně dodal (čas 40:18), že se jedná o jeho názor, nikoliv prognózu ČNB: „To nejsou naše prognózy, my novou prognózu nemáme. To jsou moje soukromé Rusnokovy řeči, ale bohužel tak to cítím."

Jiří Rusnok tedy označil svá slova o poklesu hospodářství pouze za osobní názor, nikoliv oficiální prognózu České národní banky. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministerstvo vnitra každý den zveřejňuje počty vydaných speciálních dlouhodobých víz a registrací u cizinecké policie. Než se však podíváme na konkrétní čísla, je nutné se zaměřit na to, jaké úřední úkony musí přicházející Ukrajinci v Česku udělat.

Speciální víza

Pro vstup do země v současné chvíli není vstupní vízum nutností. Ukrajinci ovšem po vstupu do Česka musí získat speciální dlouhodobé vízum, a to do 90 dnů po příjezdu. O něj si mohou zažádat na pracovištích Ministerstva vnitra. 

K 22. březnu, tedy datu rozhovoru, bylo prchajícím Ukrajincům celkem vydáno 212 672 speciálních dlouhodobých víz.

Doplňme, že od 22. března se začal vydávat nový typ víz, tzv. víza dočasné ochrany. Ti, kteří mají vystaven starší typ, budou do nového systému převedeni automaticky. Vízum držitelům umožňuje na území České republiky pobývat po dobu jednoho roku, z důvodu platnosti příslušného zákona však maximálně do 31. března 2023. Umožňují také pobyt v dalších členských státech Evropské unie.

Registrace pobytu

Pro každého cizince vstupujícího do země je pak nutností se do 30 dnů po příjezdu zaregistrovat u cizinecké policie. Pokud je však člověk ubytován v některém z ubytovacích zařízení, tato povinnost přechází na provozovatele. Uveďme také, že většinou je v jednom asistenčním uprchlickém centru možno vyřídit všechny tyto náležitosti. Důležité je například uvést, že pobyt nemusí nahlašovat děti mladší 15 let, kterých by mezi uprchlíky mělo být až 35 %.

K 22. březnu, tedy datu rozhovoru, se u cizinecké policie zaregistrovalo 113 625 osob. Pokud bychom k těmto zaregistrovaným osobám starším 15 let připočetli skutečnost, že 35 % uprchlíků jsou děti, dostaneme se na přibližně 175 tisíc lidí. Tento počet ale nemůžeme sečíst s počtem vydaných víz, jelikož tyto ukazatele mohou obsahovat některé lidi dvakrát. Z veřejných statistik Ministerstva vnitra se tak skutečný počet Ukrajinských uprchlíků, kteří přišli do Česka, nedozvíme. Pro informace o přesném počtu lidí, kteří provedli pouze jeden ze dvou úkonů, jsme se obrátili na Ministerstvo vnitra. Dosud jsme však neobdrželi odpověď.

Využít můžeme také data mobilních operátorů. Podle slov ministra vnitra Víta Rakušana z 22. března bylo v Česku dle dat operátorů přes 270 tisíc lidí z Ukrajiny. O stejném čísle mluvil již 16. března také ministr školství Petr Gazdík a psala o tom ČTK. Bližší informace k těmto údajům mobilních operátorů se nám bohužel nepodařilo dohledat. Není tak jasné, jestli tento počet zahrnuje také lidi, kteří např. nemají telefon. ČTK i ministři Gazdík a Rakušan nicméně mluví obecně o počtu příchozích z Ukrajiny, a tak lze předpokládat, že tato statistika zahrnuje skutečně všechny příchozí. 

Petr Fiala tedy správně popisuje počet lidí, kteří do Česka přišli z Ukrajiny. Uvádí „skoro 300 tisíc," přičemž dle mobilních operátorů je to „přes 270 tisíc“.

Premiér Fiala v rozhovoru pro Seznam zprávy nikterak nekonkretizoval, oproti jakým zemím má být česká inflace vyšší. Vzhledem k tomu, že je Česko členem Evropské unie, budeme se zabývat srovnáním České republiky a ostatních zemí EU. Statistický úřad Evropské unie Eurostat uvádí, že mezi lety 2017 a 2021 se roční míra inflace v Česku pohybovala od 2 do 3,3 %. Jak nám ukazuje následující tabulka, spotřebitelské ceny rostly v celoevropském průměru o trochu méně.

Doplňme, že pro lepší mezinárodní srovnání používáme pro zachycení míry inflace tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který se používá při měření inflace v eurozóně a zajišťuje „skutečnost, že všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“.

Z dalších údajů vyčteme, že na podzim roku 2021 nabrala inflace vyšší tempo, a to na evropské i české úrovni. Mezi zářím a prosincem se průměrná měsíční inflace pohybovala v rámci Česka a Evropské unie na podobné úrovni. Listopadová inflace byla v tuzemsku dokonce nižší než v celé Evropské unii. V lednu a únoru letošního roku ale růst cen v Česku výrazně zrychlil, konkrétně na 8,8 % a 10 %, a značně odskočil od celoevropského průměru. Právě měsíce leden a únor jsou pro naše hodnocení podstatné, protože premiér Fiala hovoří o současné míře inflace. 

Při bližším pohledu na jednotlivé měsíce zjistíme, že během ledna a února se pouze v Estonsku a Litvě pohybovala inflace na vyšší úrovní než v tuzemsku. 

Pro úplnost dodejme, že Český statistický úřad (ČSÚ) uvádí trochu jiné údaje než Eurostat. Podle ČSÚ činila průměrná míra inflace v Česku za rok 2021 3,8 % a v únoru pak 11,1 %. Tento rozdíl je způsobený použitím odlišného ukazatele s jinou metodikou (HICP u Eurostatu a index spotřebitelských cen u ČSÚ). Vzhledem k tomu, že porovnáváme Českou republiku s ostatními státy Evropské unie, vycházeli jsme pouze ze statistik Eurostatu.

Předseda vlády Petr Fiala tedy říká pravdu, česká inflace je skutečně oproti jiným zemím vyšší.

Předně uveďme, že Dita Charanzová (ANO) v rozhovoru zmiňuje (video, 3:54), že Evropa v reakci na aktuální dění na Ukrajině musí „dělat víc“. V této souvislosti pak poukazuje právě na postoj Německa k některým sankčním opatřením.

Připomeňme nejdříve, jak se Německo stavělo k sankcím vůči Rusku v minulosti. Ještě na konci roku 2021, kdy Ruská federace začala u hranic s Ukrajinou soustřeďovat vojenské síly a kdy Spojené státy varovaly před možnou ruskou invazí, Německo váhalo například obětovat spuštění plynovodu Nord Stream 2. Ten měl po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska přímo do Německa, k uvedení do provozu však musel ještě získat od německých regulačních úřadů povolení. 

Německý kancléř Olaf Scholz nejdříve v prosinci uváděl, že je Nord Stream 2 soukromý projekt a o povolení k provozu rozhodnou německé úřady bez ohledu na politické hledisko. Kvůli tomuto postoji následně německá vláda čelila značné kritice. Plán, aby nedošlo k otevření Nord Stream 2 v případě napadení Ukrajiny Ruskem, prosazovaly především Spojené státy americké. Přes počáteční váhání pak nakonec zástupci německé vlády v lednu potvrdili, že tehdy připravovaný sankční balíček EU počítá i s případnou blokací plynovodu Nord Stream 2. Poté, co Vladimir Putin 22. února uznal nezávislost samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky a vyslal do těchto oblastí ruskou armádu, německý kancléř Olaf Scholz oznámil, že Nord Stream 2 povolení nedostane.

24. února 2022 následně Rusko napadlo Ukrajinu, čímž začal otevřený konflikt. Evropská unie začala téměř okamžitě jednat o uvalení dalších sankcí na Rusko, některé státy přitom navrhovaly odpojení Ruska od mezinárodního platebního systému SWIFT. I v tomto případě Německo nejdříve drželo spíše nesouhlasný postoj a váhalo, i když už většina evropských států s tímto krokem souhlasila. Jedním z důvodů bylo i to, že by odpojením Ruska od SWIFTu byly ohroženy ruské dodávky zemního plynu, na nichž je Německo z velké části závislé. Už 25. února odpoledne nicméně Německo oznámilo, že je připraveno Rusko od SWIFTu odstřihnout. Doplňme, že Česká republika podporovala vyřazení Ruska ze systému SWIFT od začátku.

O tom, že se Německo stále potýká s energetickou závislostí na Rusku, poté v březnu mluvila například i německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock. Dle jejího vyjádření by zákaz dovozu ruské ropy, ke kterému přistoupily Spojené státy, Kanada nebo Austrálie, v Německu způsobil chaos. 

K okamžitému zastavení dodávek ropy, ale i plynu z Ruska pak státy EU vyzývá i otevřený dopis, ke kterému podpis připojila řada europoslanců (.pdf). Mezi nimi například právě i Dita Charanzová (.pdf, str. 4) a další čeští europoslanci, včetně zástupců vládní ODS či KDU-ČSL.

Uveďme, že dle zpráv z 12. března si německá vláda vytyčila cíl, aby import ropy a uhlí z Ruska klesl téměř na nulu už do konce roku 2022. Zakázat dovoz plynu, jak vyzývají poslanci Evropského parlamentu, však Německo neplánuje. Ve svém vyjádření to uvedl německý ministr hospodářství Robert Habeck, podle něhož by takový krok způsobil nedostatek plynu „příští zimu, což by vedlo k propadu hospodářství, vyšší inflaci i stovkám tisíc nezaměstnaných“.

Na závěr tedy shrňme, že Německo v několika případech váhalo se zavedením sankčních opatření vůči Rusku, byť s nimi v některých případech posléze souhlasilo. Která opatření jsou „razantnější“, je do značné míry na subjektivním posouzení. V poslední době však Německo například odmítlo přistoupit k zákazu dovozu ruského plynu. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na mimořádném zasedání Evropského parlamentu, které se konalo 1. března 2022, přednesl svůj projev ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ve své téměř osmiminutové řeči se vyjadřoval k ruské invazi na Ukrajinu a ke konci apeloval na Evropskou unii, aby přijala Ukrajinu mezi své členy: „Bojujeme za to, abychom se stali rovnoprávnými členy Evropy. Věřím, že dnes celému světu ukazujeme, co v nás je. Evropská unie bude mnohem silnější s námi – to je jisté. Bez vás bude Ukrajina osamocená. Dokázali jsme naši sílu. Dokázali jsme, že jsme přinejmenším stejní jako vy. Tak dokažte vy, že stojíte s námi. Dokažte, že nás nenecháte na holičkách. Dokažte, že jste skutečně Evropané.“

Několik hodin poté, co prezident Zelenskyj pronesl svou řeč, schválili europoslanci usnesení. V něm vyzývali orgány Evropské unie, aby pracovaly na tom, že Ukrajině bude udělen status kandidátské země EU. Pro usnesení hlasovalo 637 europoslanců ze 676 hlasujících, a to včetně (.pdf, str. 157) europoslankyně za hnutí ANO Dity Charanzové. Status kandidátské země je první ze tří fází k přijetí země do Evropské unie. Jednání o přijetí pak mohou začít, pokud se na něm shodnou všechny vlády EU formou jednomyslného rozhodnutí Rady EU.

Pro kontext ještě doplňme, že Volodymyr Zelenskyj již 28. února podepsal žádost o přijetí Ukrajiny do Evropské unie, a to společně s premiérem Denysem Šmyhalem a předsedou ukrajinské Nejvyšší rady Ruslanem Stefančukem. „Jsem přesvědčen, že jsme si to zasloužili. Jsem přesvědčen, že vše je možné,“ uvedl k věci prezident Zelenskyj.

Ve výroku Dity Charanzové se objevují dvě nepřesnosti. Prezident Zelenskyj totiž Evropskou unii kritizoval pouze nepřímo a výslovně se nezmínil o kandidátském statusu. S jistou mírou zjednodušení tak ale lze jeho apel na europoslance chápat, především ve spojitosti s dříve podanou žádostí o přijetí do EU. Druhá nepřesnost se týká samotného usnesení. Dita Charanzová říká, že je namířeno na premiéry zemí Evropské unie. To není úplně přesné, protože výzva europarlamentu zmiňuje pouze obecně orgány EU. Nicméně vzhledem k tomu, že se mezi tyto orgány řadí i Evropská rada, která je tvořena předsedy vlád nebo prezidenty, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Pro kontext nejdříve uveďme, že Marek Ženíšek (TOP 09) tu mluví o změně postoje Německa v reakci na ruskou agresi na Ukrajině.

Po začátku ruské invaze na Ukrajinu 24. února Německo nejdříve postupovalo zdrženlivě co se týče schvalování nových, tvrdších sankcí proti agresorovi. Odmítalo například odpojit Rusko od mezibankovního platebního systému SWIFT. Nakonec nicméně německá vláda 25. února odpoledneotočila a oznámila, že sice posuzuje důsledky odstřižení Ruské federace od SWIFTu, ale není proti.

Na konci roku 2021, kdy Rusko začalo u ukrajinských hranic soustřeďovat vojenské síly, čelilo Německo kritice pro neochotu obětovat spuštění plynovodu Nord Stream 2. Ten měl po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska přímo do Německa. Uveďme, že v současnosti je již dostavěný a podle vyjádření provozovatele z konce roku 2021 také naplněný plynem. 

Plynovod ale dosud nezískal od německých regulačních úřadů povolení k provozu. Jedním z důvodů bylo také to, že ostatní evropské státy poukazovaly na nebezpečí, které může zvýšená závislost na ruském plynu představovat. Plán, aby nedošlo k otevření Nord Stream 2 v případě napadení Ukrajiny, prosazovaly především Spojené státy americké. Na konci ledna 2022 vyjádřil mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price postoj USA: „Chci to říct úplně jasně: pokud Rusko jakýmkoli způsobem napadne Ukrajinu, Nord Stream 2 se nespustí.”

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock následně ve čtvrtek 27. ledna na půdě německého parlamentu potvrdila, že tehdy připravovaný sankční balíček EU počítá i s případnou blokací Nord Stream 2. Když Vladimir Putin 22. února uznal nezávislost Doněcké a Luhanské lidové republiky a vyslal do těchto oblastí ruskou armádu, německý kancléř Olaf Scholz oznámil, že plynovod povolení nedostane. 

„Dnes jsem požádal spolkové ministerstvo hospodářství, aby stáhlo stávající zprávu k analýze zásobovací bezpečnosti u Spolkové agentury pro sítě. Zní to možná technicky, ale je to nezbytný správně-právní krok, aby nyní produktovod nemohl získat certifikaci,“ uvedl tehdy Scholz s tím, že bez certifikace nemůže být Nord Stream 2 zprovozněn. V této fázi se tedy skutečně jedná o „konec Nord Stream 2“, jak ve výroku zmiňuje Marek Ženíšek.

Dále uveďme, že na Německo před vypuknutím invaze směřovala kritika také za to, že Ukrajině v době stupňujícího se napětí mezí ní a Ruskem nechtělo poslat pomoc v podobě zbraní. Nad rozhodnutím Německa poslat Ukrajině vojenské přilby místo zbraní či munice se na konci ledna pozastavoval například starosta Kyjeva Vitalij Kličko: „Pro chování německé vlády nemám slov. Ministryně obrany patrně nepochopila, že máme co do činění s perfektně vyzbrojenou ruskou armádou, která může každou chvílí začít s další invazí.“

Ačkoli ještě na začátku února Olaf Scholz uváděl, že je striktně proti dodávkám smrtících zbraní na Ukrajinu, po zahájení ruského útoku na Ukrajinu Německo svůj postoj v otázce dodávek zbraní kompletně přehodnotilo. 26. února tak kancléř Scholz oznámil, že Německo dodá Ukrajincům protitankové střely a rakety.

Místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová (nestr. za ANO) se v pořadu ČT24 Události, komentáře vyjadřovala ke slovům ministryně obrany Jany Černochové. Ta dříve mluvila o tom, že by OSN měla vyslat na Ukrajinu mírové síly, známé jako modré přilby či modré barety. V následujících odstavcích se zaměříme na to, jakou funkci plní mírové síly OSN a zda je k jejich vyslání skutečně potřeba rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN.

Mírové mise jsou dle Organizace spojených národů „zásadním nástrojem mezinárodního společenství k prosazování míru a bezpečnosti“. Již v roce 1948 Spojené národy vytvořily první takovou misi – Organizaci OSN pro dohled nad dodržováním příměří na Blízkém východě. Za první mírovou operaci, na níž vojáci OSN použili později typické modré přilby, lze označit misi do Suezského průplavu, která se uskutečnila (.pdf, str. 3) roku 1956. Zde mírové jednotky dohlížely (.pdf, str. 3) na dodržování dohod mezi válčícími stranami na konci druhé arabsko-izraelské války. V současnosti probíhá celkem 12 mírových operací OSN na třech kontinentech.

Tzv. peacekeeping, neboli udržování míru, se řídí třemi základními pravidly – mírové síly jsou vyslány v případě souhlasu hlavních účastníků konfliktu, mírové jednotky jsou nestranné a používají sílu pouze v případě sebeobrany či obrany mandátu. Upřesněme, že obrana mandátu je chápána jako zajištění bezpečnosti a svobody pohybu účastníků mise, případně ochrana civilního obyvatelstva před bezprostřední hrozbou fyzického násilí.

Co se týče vyslání mírových sil OSN, je skutečně nutné, aby takový krok schválila Rada bezpečnosti OSN (RB). Ta má pravomoc rozhodnout, zda „došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo agresi a jakými prostředky mají být světový mír a stabilita případně obnoveny“. Následně pak Rada bezpečnosti oficiálně schválí mírovou operaci prostřednictvím přijetí rezoluce. 

Uveďme, že Rada bezpečnosti se skládá z celkem 15 států OSN, z toho pět jsou stálí členové – Francie, Rusko, Čína, Velká Británie a USA. Tito členové přitom mají v Radě právo veta. Rozhodnutí Rady o podstatných záležitostech vyžaduje devět hlasů včetně hlasů všech stálých členů. „Práva veta již v minulosti využil každý z pěti stálých členů. Postupně se vyvinula praxe umožňující zdržení se hlasování některého ze stálých členů Rady bezpečnosti, aniž by to znemožnilo přijetí rezoluce,“ uvádí k tomu české Ministerstvo zahraničí. V posledních letech se nicméně ozývají četné hlasy pro reformu fungování Rady bezpečnosti, výtky směřují především k rozhodovacímu mechanismu včetně práva veta.

Vzhledem k výše popsaným skutečnostem hodnotíme výrok Dity Charanzové jako pravdivý. Pro úplnost doplňme, že v pořadu Interview uvedl bezpečnostní analytik a poradce premiéra Petra Fialy Tomáš Pojar, že obecně je mírová mise „možná i bez mandátu Rady bezpečnosti OSN“. Dále také dodal, že v minulosti již do míst konfliktu vyslaly mírové jednotky ty země, které k tomu byly ochotné, a to i bez rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Upřesněme však, že by se v tomto případě nejednalo o misi OSN, ale o misi jednotlivých států či jiné organizace, např. NATO.

Rada Evropy (RE) je mezinárodní celoevropská organizace, která funguje nezávisle na Evropské unii. Vznikla roku 1949 uzavřením tzv. Londýnské dohody a sídlí ve Štrasburku. Jedná se o společenství, jež zaštiťuje spolupráci členských zemí především v oblasti podpory demokracie a ochrany lidských práv. „Misí a cílem Rady Evropy je vytvoření společného demokratického a právního prostoru, který zaručuje dodržování lidských práv, demokracii a respektování zákonů,“ upřesňuje český web věnovaný této organizaci. Doplňme, že k 1. lednu 2022 se Rada Evropy skládala z celkem 47 členských států, mezi které patří i Česká republika.

Základním rozhodovacím orgánem RE je tzv. Výbor ministrů, který tvoří ministři zahraničních věcí jednotlivých zemí. Právě Výbor ministrů již den po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, tedy 25. února, rozhodl o pozastavení členství Ruské federace v tomto společenství. Podle italského ministra zahraničí Luigiho di Maia byl tento krok nezbytný, neboť Rusko svou agresí vůči Ukrajině porušuje mezinárodní právo. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba zároveň vyzval členské země k úplnému vyloučení Ruska z Rady.

Upřesněme, že pozastavení členství pro daný stát znamená, že se jeho diplomaté nesmějí účastnit aktivit Rady a jeho zákonodárci nemají možnost zasedat v Parlamentním shromáždění RE. Země s pozastaveným členstvím se nicméně stále může podílet na chodu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten se tak např. nadále může zabývat podněty, které z této země vzešly. Pro zajímavost doplňme, že podle agentury AFP se uvedený soud nejčastěji zabývá právě kauzami Ruské federace.

Ruská tisková agentura TASS 10. března informovala o tom, že se Rusko dál nehodlá účastnit jednání Rady Evropy. Oficiálně o záměru Ruska vystoupit z RE informoval 15. března šéf ruské delegace při Parlamentním shromáždění Rady Evropy Pjotr Tolstoj. „Rozhodnutí o vystoupení (z RE) bylo učiněno v souvislosti s protiruskou debatou v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, jejímž výsledkem může být lživá rusofobní rezoluce, založená na smyšlenkách, které nemají žádný vztah k realitě,“ dodal. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tento záměr oznámil v dopise adresovaném generální tajemnici RE Marije Pejčinovićové Burićové.

Zmíněné Parlamentní shromáždění RE se mezitím mimořádně sešlo ve dnech 14. až 15. března, aby projednalo právě otázku členství Ruské federace. Na jeho výzvu poté Výbor ministrů rozhodl o definitivním vyloučení Ruska z Rady. Členství mu bylo definitivně ukončeno k 16. březnu.

Doplňme, že odchod Ruska z Rady Evropy znamená zároveň ukončení jeho účasti ve všech mechanismech tohoto společenství, tzn. i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Rusko tak nadále nebude vázáno například Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv (.pdf).

Výbor ministrů tedy skutečně Rusko den před konáním rozhovoru s Ditou Charanzovou s okamžitou platností vyloučil z Rady Evropy. Učinil tak na základě výzvy, na níž se 15. března dohodlo Parlamentní shromáždění RE. Tento výrok proto hodnotíme jako pravdivý.