Přehled ověřených výroků

Posilování Severoatlantické aliance na východním křídle započalo po anexi Krymu v roce 2014. Nato tehdy vytvořilo 4 mezinárodní bojové skupiny v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku. Tyto jednotky jsou vedeny Spojeným královstvím, Kanadou, Německem a Spojenými státy. Podle oficiální zprávy NATO nebyly před rokem 2014 ve východním bloku přítomné žádné vojenské složky Aliance.

Východoevropská část NATO, kterou zobrazuje mapa níže, se výraznějšího posílení dočkala v lednu tohoto roku, kdy již Ruská federace soustřeďovala své vojenské síly v blízkosti hranic s Ukrajinou. Některé státy Aliance se tehdy rozhodly poslat na východ Evropy zejména vzdušné a námořní síly. 

V reakci na stupňující se ruský tlak se 2. února Spojené státy rozhodly vyslat zhruba 3 000 vojáků do Rumunska, Polska a Německa. Zároveň již o 9 dnů dříve připravily USA 8 500 vojáků pro případnou okamžitou podporu východního křídla.

10. února během své návštěvy velitelství NATO v Bruselu britský premiér Boris Johnson prohlásil, že Spojené království zdvojnásobí svou vojenskou přítomnost v Estonsku. Zároveň zde zmiňoval také vyslání válečných lodí do Středozemního moře nebo 350 vojáků do Polska.

Souhrnnější informace o posílení východního křídla NATO přinesl český informační server Natoaktual.cz. Ten 2. března uvedl, že NATO na východním křídle v reakci na ruskou invazi na Ukrajině, která začala 24. února, zdvojnásobilo svou vojenskou přítomnost. Dohromady se tak podle něj v oblasti nachází „takřka 20 tisíc vojáků“.

Už 16. února se ministři obrany zemí NATO shodli na „zvážení vytvoření nových bojových skupin NATO ve střední, východní a jihovýchodní Evropě“. Počítalo se s tím, že by vojenské skupiny mohly vzniknout v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a na Slovensku. 24. března, tedy 2 dny po vydání námi kontrolovaného rozhovoru s Petrem Fialou, se na summitu NATO tento plán potvrdil.

Dodejme, že mezinárodní jednotka na Slovensku má mít až 2 100 zahraničních vojáků, kterým budou velet čeští vojáci. Ministerstvo obrany počítá, že jich zde bude působit zhruba 400. Jednotka se na Slovensku začala formovat již na konci února. 20. března pak na Slovensko dorazily první jednotky Aliance, aby zde rozmístily systém protivzdušné obrany Patriot. Ten slouží k ochraně před taktickými balistickými střelami, raketami s plochou dráhou letu i letouny a „využívá střely dlouhého doletu typu země-vzduch s operačním dosahem až 60 kilometrů a dosahem radaru až 160 kilometrů“. Uveďme, že tento systém věnovalo Slovensku Nizozemsko a Německo.

Americký prezident Joe Biden 24. února, kdy Rusko zahájilo útok na Ukrajinu, prohlásil (video, čas 0:45), že „Spojené státy budou bránit každý centimetr území NATO plnou americkou silou“. Podobně se vyjadřoval i těsně před vypuknutím ruské invaze 22. února a v této rétorice pokračuje i nyní.

O tom, že Severoatlantická aliance bude bránit „každý centimetr“ svého území, mluvil také generální tajemník NATO Jens Stoltenberg na tiskové konferenci 25. února a 1. března. Podobně se již v lednu vyjádřil i estonský prezident Alar Karis a v březnu také kanadská ministryně (video, čas 2:45) obrany Anita Anandová. Po mimořádném summitu Aliance 25. února, tedy den po začátku invaze na Ukrajinu, vydali prezidenti a předsedové vlád NATO společné prohlášení. V něm na konci stojí: „Jsme jednotní v tom, abychom chránili a bránili všechny spojence.“

Britský premiér Boris Johnson například zdůrazňuje nutnost posílit východní křídlo NATO. 10. února během své návštěvy velitelství Aliance prohlásil, že Velká Británie zdvojnásobí svoji vojenskou přítomnost v Estonsku. Zároveň zde zmiňoval vyslání válečných lodí do Středozemního moře nebo 350 vojáků do Polska. Nepodařilo se nám dohledat, že by Boris Johnson někdy mluvil přímo o obraně „každého centimetru NATO“, několikrát nicméně uvedl: „Odhodlání Spojeného království bránit naše spojence v NATO je absolutní a neotřesitelné.“

Německo dlouhodobě dováží velkou část primárních energetických surovin z Ruska. Jedná se především o zemní plyn, ale také např. ropu a uhlí. Tuto energetickou politiku Německo ještě podpořilo, když v reakci na havárii ve Fukušimské jaderné elektrárně v roce 2011 Spolkový sněm schválil vládní návrh na úplně opuštění jaderné energetiky v Německu. Současně s utlumováním jaderných elektráren v Německu probíhala výstavba plynovodů vedoucích z Ruska.

Pravděpodobně nejvýraznějším symbolem německé energetické závislosti na Rusku se stal plynovod Nord Stream 2. Projekt kritizovaly například Ukrajina, Polsko nebo Spojené státy americké. Uveďme, že v roce 2021 v Německu pocházelo z Ruska 55 % spotřebovaného plynu, u uhlí to bylo 50 % a u ropy 35 %.

K vybudování plynovodu Nord Stream a později i ramene Nord Stream 2 přispěla plynová krize v roce 2009, kdy po rozepřích mezi Ukrajinou a Ruskem ruský Gazprom zastavil dodávky plynu přes ukrajinské území. Na přelomu let 2011 a 2012 tak nejdříve došlo k dokončení plynovodu Nord Stream, který vede z Ruska po dně Baltského moře přímo do Německa a který vybudovala ruská státní plynárenská společnost Gazprom spolu s německými, nizozemskými a francouzskými firmami.

Na novém projektu Nord Stream 2, který kopíruje trasu plynového potrubí Nord Stream, se poté Gazprom dohodl v roce 2015 s firmami z Německa, Rakouska, Francie, Velké Británie a Nizozemska. V roce 2018 následně Německo „schválilo výstavbu a provoz plynovodu Nord Stream 2 ve svých vodách“. Nord Stream 2, jehož zprovoznění mělo zdvojnásobit vývoz ruského plynu přes Baltské moře do Evropy, byl dostavěn v září 2021 a na konci roku 2021 i naplněn plynem. 

Na přelomu let 2021 a 2022, kdy Rusko začalo u ukrajinských hranic soustřeďovat vojenské síly, Německo čelilo kritice kvůli neochotě spuštění plynovodu Nord Stream 2 obětovat. Projekt totiž stále od německých regulačních úřadů nezískal povolení k provozu, zároveň ale německý kancléř Olaf Scholz uváděl, že rozhodnutí je pouze záležitostí úřadů a nebude odrážet politickou stránku věci. Zástupci německé vlády nicméně přes toto počáteční váhání nakonec v lednu potvrdili, že tehdy připravovaný sankční balíček EU počítá i s případnou blokací plynovodu Nord Stream 2. Poté, co Vladimir Putin 22. února uznal nezávislost samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky a vyslal do těchto oblastí ruskou armádu, kancléř Scholz oznámil, že Nord Stream 2 povolení nedostane.

V případě dovozu ruského uhlí a ropy Spolková republika sice například nepřistoupila k okamžitému zastavení dodávek, v březnu si nicméně vytyčila za cíl tento import do konce roku 2022 prakticky zastavit. Německý ministr hospodářství Robert Habeck ovšem vidí problém ve stejně rychlém ukončení ruských dodávek plynu. Podle něj totiž Německo nedisponuje terminálem na dovoz zkapalněného plynu, díky kterému by země mohla získávat zemní plyn z jiných částí světa. Německá vláda má také obavy z těžkých dopadů na hospodářství a z vyšší inflace, které by přerušení dodávek plynu z Ruska mohlo způsobit, a tak v této otázce zůstává opatrná. Podle Habecka by k ukončení německé závislosti na ruském plynu mohlo dojít až v létě roku 2024. Zmiňme, že v současnosti již u našich západních sousedů klesl podíl dovozu plynu z Ruska zhruba na 40 %.

Shrňme tedy, že Německo skutečně je a bylo z velké míry závislé na Rusku, co se týče dodávek ropy, uhlí i plynu. V minulosti proto realizovalo např. projekt Nord Stream 2 přivádějící plyn přímo z Ruska. V současnosti německá vláda svůj postoj přehodnotila a plánuje závislost na ruském dovozu uhlí, ropy i plynu snížit. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

V pořadu Ptám se já premiér Petr Fiala (ODS) hovořil mimo jiné také o přístupu Česka, Polska, Slovenska a pobaltských států k ruské agresi na Ukrajině a jejich ochotě přijmout Ukrajinu do Evropské unie. V následujících odstavcích popíšeme postoje jednotlivých zemí k ekonomickým sankcím vůči Rusku, dodávkám vojenského materiálu na Ukrajinu, ale také to, zda podporují snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie.

Česká republika

Co se týče ekonomických sankcí, patří ČR ke státům, které od začátku ruské invaze na Ukrajinu požadují ta nejtvrdší opatření. Razantní opatření tehdy ostatně požadoval také prezident Miloš Zeman, který zejména vyzýval k úplnému odstřižení Ruské federace od bankovního systému SWIFT. Premiér Fiala ještě 24. února, tedy první den ruské invaze, na svém twitterovém účtu informoval, že na zasedání Evropské rady hodlá prosazovat „co nejtvrdší sankce a jednotný postoj“.

První český vlak se zbraněmi dorazil na Ukrajinu již 27. února. Náklad v hodnotě zhruba 188 milionů korun obsahoval kulomety, útočné pušky, pistole či náboje. Tentýž den vláda na mimořádném jednání schválila další dodávku zbraní a vojenské techniky pro Ukrajinu, a to v hodnotě 400 milionů korun. 4. března vládní kabinet schválil dar v hodnotě 17 milionů korun od zbrojařských firem. Dle informací ze 13. března již Česká republika Ukrajině věnovala munici, ruční zbraně či protiletadlové střely a zdravotnický materiál v celkové hodnotě přibližně 725 milionů korun. 

Prezident i premiér České republiky již na konci února podpořili také snahu Ukrajiny vstoupit do EU. Dosvědčuje to mimo jiné fakt, že Česká republika byla jedním z 8 států, jejichž prezidenti na konci února v otevřeném dopise vyzvali EU, aby Ukrajině udělila status kandidátské země. Ukrajinu v této otázce podpořil i ministr zahraničí Jan Lipavský. Pro kontext dodejme, že status kandidátské země je první ze tří fází k přijetí země do Evropské unie. Jednání o přijetí pak mohou začít, pokud se na něm shodnou všechny vlády EU formou jednomyslného rozhodnutí Rady EU.

Doplňme, že tento postoj zastává Česko i v současnosti. Premiér Fiala například ve čtvrtek 24. března před konáním summitu EU v Bruselu vyzval k jednoznačné podpoře Ukrajiny. „Ukrajinci bojují za naše evropské hodnoty. Bojují za nás a my bychom jim měli kromě slov a pomoci v oblasti vojenské a humanitární dát ještě jednu podporu: naději. Naděje znamená říct: My vás chceme. Dveře do EU jsou otevřeny a ukazujeme to tím, že jste kandidátskou zemí a teď už je na vás, abyste naplnili všechny podmínky, které jsou potřeba."

Polsko

Polsko společně s ČR od začátku ruské invaze na Ukrajinu prosazovalo odstřižení Ruska od platebního systému SWIFT. 19. března pak polský premiér Mateusz Morawiecki oznámil, že navrhuje úplný zákaz obchodu mezi Ruskem a Evropskou unií. „Musíme Rusku ukázat svou sílu a odhodlání, jinak budeme muset v blízké budoucnosti zaplatit vyšší cenu,“ dodal k plánu na obchodní blokádu Ruska.

Co se týče dodávky zbraní z Polska, 25. února dorazil na území Ukrajiny polská kolona kamionů naložených vojenským materiálem. Polský premiéra pak 7. března řekl, že na Ukrajinu míří především dodávky obranného materiálu - přileb, neprůstřelných vest a zbraní určených k obraně měst, ulic a domů.

V úterý 8. března Polsko uvedlo, že je připraveno poskytnout své letouny MiG-29 americkým jednotkám, které by je poté předaly ukrajinské armádě, a vyzvalo další členy NATO ke stejnému kroku. K předávce letounů však nakonec nedošlo, neboť se americká strana odmítla projektu zúčastnit. Dodejme, že Rusko by podporu vzdušných sil třetí stranou považovalo za zapojení do konfliktu.

Polsko podporovalo vstup Ukrajiny do EU a NATO již před invazí, což potvrzují slova polského prezidenta Andrzeje Dudy z května minulého roku. Postoj Polska k této otázce se nezměnil ani po vypuknutí ruské invaze. Polský prezident patřil mezi osm vrcholných státníků, kteří se prostřednictvím otevřeného dopisu vyslovili pro udělení statusu kandidátské země. 15. března při návštěvě Kyjeva polský premiér Morawiecki uvedl, že EU by měla Ukrajinu pozvat mezi sebe co nejdříve. 

Pobaltské státy

Pobaltské státy, tedy Lotyšsko, Litva a Estonsko, dlouhodobě upozorňovaly na možnost agrese ze strany Ruska a usilovaly o posílení východního křídla NATO. Již první den ruské invaze pobaltské státy spolu s Českem a Ukrajinou volaly po okamžitém odstřihnutí Ruska od platebního systému SWIFT.

Tento postoj představitelé pobaltských států prosazují i v současné době. Litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis 3. března uvedl, že EU by měla od SWIFTu odpojit veškeré ruské banky a usilovat o přerušení odběru energií z Ruska. Evropská unie se totiž po ruské agresi shodla na odstřižení pouze některých ruských bank od platebního systému SWIFT. Stejné požadavky jako ministr zahraničí Litvy vznesl (.pdf, str. 2) také lotyšský předseda vlády Krišjánis Kariňš. I estonská premiérka Kaja Kallas požadovala ještě v březnu tvrdší sankce vůči Rusku.

Co se týče dodávky zbraní na Ukrajinu, pobaltské státy dodaly společně s dalšími státy NATO například protiletadlové střely Stinger. Vláda Estonska pak na Ukrajinu poslala protitankové střely Javelin. Estonsko, Lotyšsko i Litva, stejně jako velká část východoevropských států, podporují snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie. Jejich představitelé své postoje deklarovali v otevřeném dopise prezidentů.

Slovensko

Slovenský premiér Eduard Heger se již na samém počátku ruské invaze 24. února vyjádřil, že bude prosazovat ty nejtvrdší sankce vůči Rusku. 25. února pak Slovensko podpořilo odstřižení Ruska od systému SWIFT. Dle jeho pozdějších vyjádření se v průběhu invaze slovenský postoj nezměnil. Heger mimo jiné požaduje, aby se Evropa stala na Rusku energeticky nezávislou. 

Slovenská vláda již 26. února schválila dodávky zbraní a vojenského materiálu na Ukrajinu. Dodávka by měla obsahovat také materiál ze státních hmotných rezerv. Slovenský ministr obrany Jaroslav Naď tehdy oznámil, že Bratislava Ukrajině pošle 12 000 kusů munice, 10 milionů litrů nafty a 2,4 milionu litrů leteckého benzínu v hodnotě zhruba 11 milionů eur, tedy více než 272 milionů korun.

Slovenský premiér, ale také prezidentka Zuzana Čaputová, podporují snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie. Prezidentka stvrdila tento postoj, společně s dalšími sedmi státníky, svým podpisem v otevřeném dopise. Podle premiéra Hegera potřebuje ukrajinský lid jasnou evropskou perspektivu. 

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy výrok Petra Fialy hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala ve svém vyjádření odkazuje na neformální zasedání Evropské rady, které proběhlo ve Versailles ve dnech 10. až 11. března 2022 (.pdf). 

Vrcholní zástupci států Evropské unie se zde dohodli mimo jiné na snížení energetické závislosti na Rusku. Jednali například o tom, jak zajistit bezpečnost dodávek energie s ohledem na současnou situaci na Ukrajině a také s ohledem na cíle tzv. Zelené dohody pro Evropu, podle níž by měla Unie do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. 

Evropští představitelé se ve Versailles dohodli (.pdf, str. 5–6) na „co nejrychlejším postupném ukončení“ závislosti EU na dovozu ruského plynu, ropy a uhlí. Podle závěrů zasedání by k tomu mělo dojít prostřednictvím:  

• rychlejšího snižování celkové závislosti na fosilních palivech při zohlednění vnitrostátních podmínek,
• diverzifikace dodávek a tras, mimo jiné prostřednictvím zkapalněného zemního plynu a bioplynu,
• dalšího rozvoje trhu EU s vodíkem,
• urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů energie,
• zlepšení propojení evropských elektroenergetických a plynárenských sítí,
• posílení nouzového plánování EU v oblasti bezpečnosti dodávek,
• zlepšení energetické účinnosti a podpory oběhovosti.

Doplňme, že tyto cíle byly podpořeny (.pdf, str. 5) také na formálním zasedání Evropské rady z 24. a 25. března. „Evropská unie co nejdříve postupně ukončí závislost na dovozu ruského plynu, ropy a uhlí, jak je uvedeno ve Versailleském prohlášení,“ stojí v závěrech. 

Evropští představitelé ve Versailles také vyzvali Evropskou komisi, aby do konce května 2022 navrhla podrobnou podobu plánu REPowerEU, jehož cílem je „učinit Evropu nezávislou na ruských fosilních palivech v dostatečném předstihu před rokem 2030“. Doplňme, že nástin tohoto plánu Komise představila už 8. března, neobsahuje nicméně například podrobnější časový harmonogram.

Už v srpnu 2014 Petr Fiala kritizoval „slabost Západu" ve spojitosti s děním na Ukrajině. Připomeňme, že na jaře 2014 Ruská federace anektovala Krym a na konci léta na východě Ukrajiny stále probíhaly boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty. Že jsou na Ukrajině přítomní i ruští vojáci „dobrovolníci“ potvrdila ruská strana právě v srpnu 2014, ve stejné době se také Vladimir Putin vyjádřil, že by na východní Ukrajině měl vzniknout nový stát. V reakci na tyto skutečnosti Petr Fiala ve svém vyjádření uvedl, že Evropa situaci jen „přihlíží“ a kritizoval tehdejší českou vládu v čele s Bohuslavem Sobotkou, který v té době váhal podpořit protiruské sankce. „Když se česká vláda bude chovat tak, jako by žádné nebezpečí nebylo, svět se nestane bezpečnější,“ zmiňoval tehdy Petr Fiala.

Již v březnu 2014 také Petr Fiala prohlásil, že „chceme-li si uchovat naši bezpečnost, musí demokratické země ukázat mnohem větší odhodlání bránit mezinárodní právo a svobodu". Zároveň uvedl, že tehdejší krize odhalila i to, že Evropská unie v posledních letech podcenila otázky energetické bezpečnosti.

V pořadu Interview ČT24 (video, 5:05–7:37) 5. března 2015 Petr Fiala dále kritizoval, že Česká republika a „evropské země obecně“ nedávají dost prostředků na obranu. Upozorňoval i na to, že český obranný rozpočet nedosahoval výše 2 % HDP, k čemuž se ČR zavázala již v době svého vstupu do NATO (.pdf, str. 9). Dodal, že k zabezpečení obrany Evropy je proto nutné spolupracovat se Spojenými státy. 

V roce 2016 poté ve spojitosti s rolí USA v NATO zdůraznil nutnost vzájemné spolupráce Evropy v otázce bezpečnosti a nutnost dávat více peněz na modernizaci armády a budování aktivních záloh. „Nestarejme se tolik o to, koho si zvolí Američané, ale o to, že se nebudou tolik starat o nás. Nebudeme-li nic dělat, v nebezpečném světě na to doplatíme," doplnil tehdy Fiala.

V roce 2017, kdy ODS představila novelu zákona, podle níž by každý rok povinně stoupal rozpočet na obranu, představitelé ODS uvedli, že návrh reaguje na to, že Česko dlouhodobě neplní své rozpočtové závazky vůči NATO. Předseda ODS Petr Fiala tehdy řekl: „Nemůžeme podléhat iluzi, že mír je samozřejmý a že se nám nic nemůže stát. Roste množství bezpečnostních hrozeb a na to je třeba reagovat."

Petr Fiala tedy v minulých letech několikrát upozorňoval na to, že evropské státy podceňují bezpečnostní otázky, i co se týče například energetické bezpečnosti. Z těchto důvodů hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Podle posledních dat Mezinárodní energetické agentury (IEA) za rok 2021 činil v Evropské unii dovoz ruského plynu 45 % z celkového dovozu plynu do EU. Zároveň plyn z Ruska tvořil téměř 40 % z veškeré spotřeby plynu v Unii.

Pro kontext dodejme, že v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu sílí hlasy, které žádají snížení závislosti evropských zemí na ruském plynu. Mezi státy se pochopitelně míra závislosti na ruském plynu liší, u některých severo- a východoevropských zemí (Finsko, Lotyšsko) ale dosahuje i více než 90 %.

8. března Evropská komise (EK) uvedla, že plánuje v letošním roce snížit závislost na ruském plynu v EU až o dvě třetiny a uspíšit ukončení dodávek plynu z Ruska tak, aby k němu došlo „dříve než v roce 2030“. Přesný časový plán nicméně Komise nezmiňuje (.pdf). Takto razantního snížení závislosti na ruském plynu chce EK dosáhnout díky rychlejšímu přechodu na alternativní dodávky plynu, většímu využívání biometanu a vodíku nebo díky navýšení výroby energie z obnovitelných zdrojů. EK zároveň navrhuje, aby členské státy povinně před začátkem topné sezóny, tedy do 1. října, naplnily zásobníky na plyn z 90 %.

Ke snížení závislosti Evropy na ruském plynu by měla přispět také větší těžba zemního plynu v Norsku, které je dlouhodobě druhým největším dovozcem plynu do EU. Norská vláda 16. března vydala nové povolenky na jeho těžbu. Zvýšené dodávky z Norska by mohly pokrýt spotřebu 1,4 milionu evropských domácností. Doplňme, že kromě Norska do EU dováží větší množství plynu také Alžírsko, Katar, Spojené státy či Spojené království.

Komplikací pro snižování závislosti na Rusku je nicméně například omezení těžby plynu v Nizozemsku. Nizozemská vláda totiž 14. března schválila snížení těžby v oblasti Groningen, největším ložisku zemního plynu v EU, a to až o 40 %. Uveďme, že rozhodnutí vlády je v souladu s již dříve představeným plánem na postupné ukončení těžby v Groningenu, jelikož kvůli ní v Nizozemsku poměrně často dochází k zemětřesením. V roce 2019 tak množství zemního plynu z tohoto ložiska bylo schopné pokrýt už jen 2,3 % celkové spotřeby EU, oproti 10,5 % v roce 2014.

Premiér Fiala má tedy pravdu, že na celkové spotřebě plynu v EU se ze 40 % podílí ruský plyn. V případě podílu, který na celkovém dovozu plynu do EU tvoří plyn z Ruska, se poté jedná o podobné číslo, konkrétně 45 %. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že Petr Fiala hovoří (video, 19:48) o podílu, který tvoří ruský plyn na celkové spotřebě plynu jednotlivých států EU. Data vypovídající o tomto ukazateli za rok 2021 se nám nepodařilo dohledat, prozatím byla zveřejněna pouze data za rok 2020. V rámci našeho odůvodnění proto budeme vycházet z těchto posledních dostupných dat, která publikovala evropská Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER).

Ze zemí Evropské unie je dle statistiky za rok 2020 na ruském plynu nejvíce závislé Finsko, a to z 94 %, a Lotyšsko, kde ruský plyn tvořil 93 % celkové spotřeby zemního plynu. 

Na ruském plynu jsou významně závislé například také Česká republika (66 %), Slovensko (70 %) či Bulharsko (77 %). Velký objem ruského plynu pro vlastní spotřebu čerpají Německo (49 %), Itálie (46 %) a Polsko (40 %). 

Naopak nejnižší procenta ze všech členských států EU můžeme konstatovat u Irska (0 %), Rumunska (10 %) a Nizozemska (11 %). 

Pro kontext dodejme, že dle dat za rok 2020 průměrná závislost Evropské unie na ruském plynu, co se týče podílu na spotřebě, činila 36 %.

Pro zajímavost můžeme doplnit údaje o dvojici kandidátského a jednoho potenciálně kandidátského státu EU, kterými jsou Severní Makedonie a Bosna a Hercegovina. Sto procent spotřeby v obou zemích představuje ruský plyn. 

Jelikož z posledních dostupných dat vyplývá, že spotřeba plynu některých evropských zemí je opravdu z více než 90 % uspokojována ruským plynem, hodnotíme výrok premiéra Petra Fialy jako pravdivý.

V energetickém mixu České republiky tvoří podíl energie vyrobené ze zemního plynu dlouhodobě přibližně 6 až 8 %. Podle přehledu státní společnosti OTE za roky 2013–2020 podíl zemního plynu v roce 2019 odpovídal 7,74 %, v roce 2020 se nicméně zvýšil a činil již 9,61 %.

Mezi daty OTE ani Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se nám nepodařilo dohledat souhrnný podíl pro zemní plyn za rok 2021, v rámci našeho ověření jsme proto vycházeli z informací, které obsahují čtvrtletní zprávy ERÚ. Při výpočtu jsme sečetli množství elektřiny vyrobené ze zemního plynu, který se dle ERÚ (.pdf, str. 9–10) využívá v parních, paroplynových a plynových a spalovacích elektrárnách. 

Podle těchto dat tak v roce 2021 poměr plynu na celkovém množství vyrobené energie osmiprocentní hranici mírně překročil, přesněji se jednalo o hodnotu 8,26 %. Petr Fiala tedy uvádí ne zcela přesné číslo, stále se nicméně pohybuje v rámci naší 10% tolerance. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Předsednictví v Radě Evropské unie funguje tzv. rotačním způsobem, kdy se na tomto postu každých 6 měsíců střídají všechny členské státy EU. Během tohoto šestiměsíčního období předsednictvo především řídí zasedání všech orgánů Rady, koordinuje mezinárodní spolupráci, a zajišťuje tak kontinuitu činnosti EU v rámci Rady. Před zahájením každého předsednictví obvykle vlády zveřejňují své priority pro předsednictví.

Co se týče doby, kdy státy oficiálně zveřejňují své priority, panují zde značné rozdíly. Příkladem zveřejnění „několik dní před předsednictvím“, jak uvádí Petr Fiala, mohou být v posledních letech například Finsko, Slovinsko, Estonsko, Rakousko nebo Německo. Ty soubor svých priorit skutečně zveřejnily v řádu několika dní před zahájením předsednictví.

Jinou praxi nicméně dokládá například Francie, Bulharsko, Rumunsko nebo Portugalsko, které priority pro svá poslední předsednictví zveřejnily více něž tři týdny před jeho zahájením. Chorvatsko pak v roce 2020 zveřejnilo své priority dokonce více než dva měsíce předem.

Pokud se ohlédneme za českým předsednictvím v první polovině roku 2009, ani tehdejší postup české vlády nekoresponduje se slovy Petra Fialy. Priority tehdejší premiér Mirek Topolánek zveřejnil, společně s logem předsednictví, už 12. listopadu 2008, tedy 50 dní před nástupem do vedení Rady Evropské unie.

Nicméně je podstatné doplnit, že ve všech uvedených případech, kdy byly priority zveřejněny více než tři týdny před zahájením předsednictví, se ale jednalo o „zimní termín“ předsednictví, tedy o předsednictví zahájené v lednu. Naopak v případě předsednictví v „letním termínu“ jsou priority obvykle zveřejňovány skutečně až několik dní před zahájením. Vzhledem k tomu, že Petr Fiala hovoří v kontextu nadcházejícího českého předsednictví, které začíná v červenci 2022, bereme v potaz především tato „letní“ předsednictví, a jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.