Přehled ověřených výroků

Na základě informací Ministerstva zahraničí České republiky, Euroskopu.cz a příslušných protokolů hodnotíme výrok Jana Zahradila jako pravdivý.

V případě České republiky skutečně nejde o žádnou výjimku z Listiny základních práv a svobod EU (pdf.). Česká republika, jak uvádí euroskop.cz, si na zasedání Evropské rady ve dnech 29.-30. října 2009 vyjednala možnost připojit se k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království (pdf.; Protokol č. 30). Ministerstvo zahraničních věcí ČR pak na svých stránkách uvádí, že jeho cílem není vyloučení aplikací Listiny na území těchto států, ale pouze upřesnění výkladu jejích ustanovení, která nejsou jednoznačná a mohla by způsobovat problémy ve vnitrostátním právu. Listina se v těchto státech nadále aplikuje. Ovšem při jejím aplikování je třeba brát ohledy na ustanovení protokolu.Zatímco Protokol Polska a Spojeného království vešel v platnost společně s Lisabonskou smlouvou, přistoupení ČR není dosud oficiálně ratifikováno. Příslušný protokol (pdf.; Příloha I) tak bude ratifikován a přičleněn k přístupové smlouvě při dalším rozšiřování EU, které je naplánováno na začátek roku 2013. Paradoxem je, že samotné přijetí protokolu může v České republice narazit, jelikož ho následně musí schválit třípětinová většina obou komor Parlamentu. Sociálně-demokratická většina v Senátu je přitom výrazně proti jeho přijetí.

Tento výrok premiéra Petra Nečase je pravdivý a to na základě dohledaných dokumentů a návrhů ODS z minulosti.

Volební program ODS pro volby do Poslanecké sněmovny PČR 1998 (Hlavu vzhůru) v části 4. 3. Nezadlužená budoucnost obsahuje mimojiné tezi, že "ODS bude prosazovat legislativní brzdy vůči možnosti přijetí deficitního státního rozpočtu (zákon o vyrovnaném státním rozpočtu...)" 11. listopadu 2002 pak skupina poslanců (Klaus, Kocourek, Tlustý) předložila do poslanecké sněmovny návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni ČR, který na základě v něm popsaných mechanismů měl za cíl dlouhodobě nezadlužovat Českou republiku. Tento návrh byl však již v 1. čtení zamítnut (za tuto změnu se postavili pouze poslanci ODS).

Co se týče premiérem zmiňované finanční ústavy, tak tento návrh měla skutečně ODS ve svém volebním programuŘešení, která pomáhají pro volby do poslanecké sněmovny 2010. Konkrétně je zde ona finanční ústava popisována jako mechanismus, který " bude vládám a Parlamentu nařizovat, že se musí chovat v souladu s rozpočtovou kázní a odpovědností."

Kromě toho své návrhy na zavedení tzv. finanční ústavy ODS v předvolebním období publikovala do médií - za všechny např. Idnes.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože irská vláda sice skutečně vyhlásila v souvislosti s přijetím tzv. fiskální smlouvy referendum, nikdy však nedeklarovala, že se k němu neuchýlí, ale že konečné rozhodnutí padne až po zveřejnění celého textu.

28. února 2012 irský premiér Enda Kenny v parlamentu skutečně oznámil rozhodnutí o konání referenda v souvislosti s ratifikací tzv. fiskální smlouvy EU, i když se v minulosti o jeho uskutečnění pochybovalo. Po prosincovém summitu se irský premiér vyjádřil, že rozhodnutí o konání veřejného hlasování nebude vydáno až do zveřejnění finální podoby textu, který měl být následně postoupen k právnímu posouzení. Na konci prosince 2011 pak Kenny potvrdil, že vláda by se ráda vyhnula pořádání všelidového hlasování o přijetí smlouvy, avšak jen do momentu, kdy to bude skutečně nevyhnutelné, tj. v případě nutné změny irské ústavy. Z ústavního hlediska tedy irská vláda nemohla konání referenda vyvrátit, proto hodnotíme výrok Petra Nečase jako zavádějící.

Tzv. kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb.) je skutečně v českém právním řádu obsažen a dává hlavní kompetence v oblasti zahraniční politiky téměř výhradně do rukou ministra zahraničních věcí České republiky (s výjimkou pravomocí svěřených prezidentu republiky) - výrok Karla Schwarzenberga je tedy v kontextu kompetenčního zákona pravdivý.

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (tzv. kompetenční zákon), v paragrafu 6 popisuje kompetence Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Konkrétně pak v bodě 1 uvádí, že "Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, dále pak v bodu 2 říká, že Ministerstvo zahraničních věcí zabezpečuje vztahy České republiky k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením..." Bod 3 f) pak popisuje, že "ministerstvo zahraničních věcí dále zejména koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod." Pro oblast zahraniční politiky je důležitá také osoba prezidenta České republiky, neboť podle Ústavy České republiky (Článek 63 bod 1a) "prezident zastupuje stát navenek a (Článek 63 bod 1b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy."

V oblasti zahraniční politiky tak český premiér opravdu není nadřízeným ministra zahraničních věcí, v kontextu kompetenčního zákona tedy Karel Schwarzenberg vyřkl pravdivý výrok.

Výrok poslance Mencla hodnotíme jako zavádějící. Zákon o audiovizi skutečně bez problémů prošel 1. čtením ve sněmovně, má podporu napříč politickým spektrem, ale ve výboru projednán zatím nebyl, a tudíž tvrzení, že tam nenarazil na odpor je předčasné.

Vládní návrh zákona o audiovizi se v 1. čtení projednával na půdě Poslanecké sněmovny 20. března 2012. Jak ukazuje hlasování, v tomto stádiu projednávání zákon na žádný odpor nenarazil. Jak navíc vyplývá ze stenozáznamů, byť jde o návrh vládní, tak jej podpořila vystoupením poslankyně KSČM Levá a také poslanec VV Skokan.

Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh zákona k projednání do volebního výboru, ten jej však doposud (k 29. červnu 2012) neprojednal. Výrok Václava Mencla tedy nemůžeme hodnotit jako pravdivý, ale jako zavádějící.

Výrok poslankyně Semelové je pravdivý, neboť výše úspor navržená vládou je vcelku přesně popsána. Dokumentovat to lze na výstupech vlády a ministerstva financí.

Vláda České republiky na svém jednání dne 11. dubna 2012 schválila úsporná opatření na roky 2013 - 2015. Co se týká samotných úspor, ty popisuje jak dokument vlády, tak dokument ministerstva financí. To uvádí, že úspory ve výdajích (včetně vázání) pro roky 2013, 2014 a 2015 mají být ve výši cca 100, 96,5 a 115 mld. Kč, což znamená, že během tří let mají úspory dosáhnout výše 311, 5 mld. Kč.

Výrok poslankyně Semelové hodnotíme jako pravdivý, neboť vládou navržená úsporná opatření jsou ještě o něco vyšší, než poslankyně uvádí.

David Rath nehovoří v případě penzí pravdu, jejich hodnota byla v ČR v minulém roce ve srovnání s Německem mnohem vyšší než třetinová.

Statistiky Eurostatu uvádí za rok 2010 (poslední dostupná souhrnná data) míru průměrného hrubého ročního výdělku v ČR 11 312 EUR (943 EUR měsíčně), v případě Německa pak 42 400 EUR (3 533 EUR měsíčně, tj. 1/3 se rovná 1 177 EUR).

Podle ČTK pak byla průměrná měsíční penze za rok 2011 v ČR 10 557 Kč, němečtí důchodci pak za stejné období pobírali v průměru 742 EUR měsíčně, což podle tehdejšího kurzu odpovídá 18 550 Kč (1/3 = 6 183 Kč). Zatímco tedy míra české průměrné mzdy přibližně odpovídá jedné třetině té německé (jedná se o cca. 33 %), míra českých důchodů byla v minulém roce na úrovni cca. 57 % těch německých.

Tato čísla sice nemusí zcela odpovídat současné výši průměrných platů a důchodů v obou zemích, jediná vzájemně porovnatelná data se ovšem bohužel vztahují pouze k letům 2010, resp. 2011. Na základě veřejně přístupných informací tak nemluví David Rath v druhém případě pravdu a jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Skutečně dochází ke změně v definici "oprávněné osoby".

Platná restituční legislativa (zákon č. 87/1991 Sb., v §3) určuje jako osoby oprávněné si nárokovat vydání majetku pouze občany ČR, fyzické osoby.

Přesto ovšem byly v omezené míře umožněny restituce majetku právnických osob, když například zákon č. 298/1990 Sb., navrací část majetku právě " řeholním řádům, kongregacím a arcibiskupství olomouckému ". Zvláštním předpisem tedy může k restituci církevního majetku dojít, ačkoli by jinak restituce právnických osob měly být vyloučeny.

Existuje tedy "právní rozpor", který poslanec Ohlídal zmiňuje. Vládní návrh zákona (.doc) o majetkovém vyrovnání skutečně stanoví (v §3) církve i další právnické osoby oprávněnými osobami, což dosavadní legislativa nečiní.

Na základě informací uvedených na serverech ihned.cz, aktuálně.cz a businessinfo.cz hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na podzim roku 2008 se Island propadl do hluboké finanční a ekonomické krize v důsledku krachu svých tří největších komerčních bank (Landsbanki, Kaupthing a Glitnir). Ve zkrachovalých islandských bankách mělo peníze asi 400 tisíc Britů a Nizozemců, přičemž nejvíce peněz bylo vázáno zejména v internetové bance Icesave, která patřila společnosti Landsbanki. Občany Velké Británie a Nizozemska však Island odmítl odškodnit, což z jejich strany vyvolalo bouřlivé reakce. Vklady těmto lidem nakonec vyplatily jejich domácí vlády, ty však následně začaly peníze vymáhat po Islandu zpět. Otázka toho, zda a kdy Island vyplatí Britům a Nizozemcům peníze, o které přišli při krachu islandských bank, se následně stala stěžejním bodem jejich vzájemných vztahů a jako taková se promítla i do přístupu Velké Británie a Nizozemska k žádosti Islandu o vstup do EU (2009). Britský ministr pro veřejné finance a ekonomickou politiku Paul Myners se v souvislosti s touto otázkou mimo jiné vyjádřil tak, že: „Islandským představitelům musí být nepochybně jasné, že pokud nebudou vklady všech britských občanů vyplaceny, vstup do Evropské unie je ohrožen.“ (zdroj: ihned.cz, aktuálně.cz, a opět ihned.cz)

28. srpna 2011 přijala Výkonná rada MMF poslední, šestou, zprávu hodnotící islandskou ekonomickou obnovu. Tato zpráva hodnotí obnovu islandské ekonomiky jako mimořádně úspěšnou: „Island je na cestě ekonomické obnovy, finanční systém byl kompletně restrukturalizován a země postupně získává přístup na světové trhy.“ Islandská ekonomika v závěru roku 2011 potvrdila, že po období dramatického poklesu HDP v letech 2009 (-6,7 %) a 2010 (-4,0 %) byl rok 2011 ve znamení obnovy růstu. HDP rostlo čtyři čtvrtletí v řadě (1/2011 3,6 %, 2/2011 1,4 %, 3/2011 4,7 % a 4/2011 1,9 %) a za celý rok 2011 tak růst HDP dosáhl 3,1 %. Tento vývoj se odrazil i v hodnocení ratingových agentur. Agentura Fitch zvýšila rating Islandu z BB+ na BBB- (Moody´s ponechalo na Baa3, S&P´s dokonce na BBB+) s výhledem stabilní. Island se tak dostal ze spekulativních pásem do pásem vhodných k investicím a ve srovnání s problematickými evropskými zeměmi na tom již není nejhůře, naopak mnohé z nich nechává za sebou. (zdroj: Island: Ekonomická charakteristika země)

Nejstarší záznam, který jsme nalezli a který potvrzuje Kubiceho slova, je jeho vlastní citace ve zprávě Parlamentních listů z června 2012. Dodejme, že právě v roce 1995 Kubice nastoupil do čela ÚOOZ.