Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle nálezu ústavního soudu III.ÚS 462/98 ze dne 11. 1. 2000 Sociální demokracie skutečně o Lidový dům nepřišla. Lidový dům byl od r. 1939 vlastněn akciovou společností Cíl. Dle výše zmíněného nálezu ÚS pak tato společnost měla spadat pod tehdejší Sociální demokracii: „...bylo vydáno celkem 3.500 ks číslovaných akcií na majitele; podle zjištění obecných soudů a tvrzení stěžovatelky a ČSSD držitelem všech těchto akcií byla vždy jen Československá strana soc. demokratická.“

Podle nálezu byla společnost Cíl již v počátcích své existence vystavena nepříznivým okolnostem, když byla během čtyřicátých let postavena nejprve pod správu německé firmy Erich Fucks a po skončení války následně pod československou národní správu. Státní správa pak byla zrušena r. 1946.

Podle nálezu dále Cíl a.s. existovala i po změně režimu v ČSR r. 1948: „... nevyvíjela nijakou činnost (poslední valná hromada se konala 13. srpna 1948), k jejímu zrušení jako nečinné akciové společnosti nedošlo.“Znárodnění Lidového domu pak bylo velmi specifické:„Znárodnění stěžovatelku postihlo jen v její knihtiskárenské části (tiskařské stroje a jiné technické zařízení byly vyvezeny a předány n. p. Svoboda), zatímco ostatní majetek (tj. nemovitosti včetně Lidového domu) byl jako „pro potřeby národního podniku Svoboda nepotřebný“ ponechán v původně zapsaném stavu (Cíl, a. s.)".

Stejně jako její akciová společnost Cíl, ani Československá sociální demokracie (předchůdkyně dnešní ČSSD) nezanikla, ale působila dále v exilu v zahraničí. Dle verdiktu ÚS byl tedy Lidový dům po celou dobu od r. 1948 majetkem akciové společnosti Cíl a ta byla zase majetkem Československé sociální demokracie. ČSD se posléze během devadesátých let včlenila do dnešní ČSSD, rovněž také probíhaly soudní spory o Lidový dům mezi ČSSD a státem. Soudní spor skončil rozsudkem Ústavního soudu dne 11. 1. 2000, přiznáním nároku ČSSD.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, vzhledem k tomu, že o zpracování návrhu novely zákona o státním zastupitelství svědčí informace, které o ní byly zveřejněny na portálu Ministerstva spravedlnosti ČR. Tyto pak reflektuje také tisková zpráva Vlády ČR, a sám Jiří Pospíšil o návrhu informuje prostřednictvím tiskové konference jejíž záznam je zveřejněn na portálu youtube.com.

S odkazem na platnou legislativu a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu hodnotíme výrok poslance Polčáka jako pravdivý.

Nejvyšší správní soud v roce 2008 rozhodl, že odvolání státního zástupce je správním aktem a podléhá přezkumu dle správního práva.

Poslanec Polčák se zjevně odvolává mj. na rozsudek č. j. 9 As 94/2008 Nejvyššího správního soudu (NSS) ve věci odvolání státního zástupce P. Kačírka. Zatímco zahájení kárného řízení se státním zástupcem je podle NSS pracovněprávním úkonem, odvolání ze strany ministra je zásahem výkonné moci.

Státní zastupitelství "jakožto instituce zajišťující ochranu veřejného zájmu" má být dle NSS chráněno před zásahy vedenými "nahodilostí a svévolí". Polčák tedy správně tvrdí, že judikatura NSS umožnila přezkum rozhodnutí o odvolání státních zástupců správními soudy.

Celý postup odvolání státních zástupců probíhá následovně:

Dle zákona o státním zastupitelství se rozumí pojmem vedoucí státní zástupce celá skupina osob. Dle ustanovení § 8 citovaného zákona se tak jedná o nejvyšší státní zástupce, vrchní státní zástupce, krajské státní zástupce a okresní státní zástupce.

Postup při odvolávání však není u všech stejný. V ustanovení § 9 se hovoří o nejvyšším státním zástupci, kterého "může na návrh ministra spravedlnosti z funkce odvolat vláda."

Ustanovení následující pak specifikuje proces odvolání ostatních vedoucích státních zástupců. "Ministr spravedlnosti může vrchního státního zástupce, krajského státního zástupce a okresního státního zástupce z této funkce odvolat, pokud závažným způsobem poruší povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce ( o jednotlivých povinnostech státních zástupců se píše dlouze v sedmé části daného zákona , pozn .); nejde-li o odvolání z důvodu porušení povinností při výkonu státní správy státního zastupitelství (dále jen "správa státního zastupitelství"), činí tak na návrh vedoucího státního zástupce, který je podle odstavců 1 až 3 oprávněn navrhovat jmenování do funkce, z níž má být vedoucí státní zástupce odvolán." Zmiňované odstavce 1 až 3 jsou následující. "Vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce. Krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh vrchního státního zástupce,
který stojí v čele vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu má být krajský státní zástupce jmenován. Okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh krajského státního zástupce, který stojí v čele krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu má být okresní státní zástupce jmenován."

Důležitý je rovněž odstavec 5, ve kterém se píše, že "Ministr spravedlnosti může jmenovat nebo odvolat krajského nebo okresního státního zástupce též na návrh nejvyššího státního zástupce."

Na základě materiálu z Výroční konference ROP Severozápad vrchní ředitelky sekce Národního orgánu pro koordinaci JUDr. Olgy Letáčkové označujeme tento výrok za pravdivý.

Ministerstvo pro místní rozvoj zřizuje tzv. Národní orgán pro koordinaci (NOK), který zastřešuje všechny operační programy strukturálních fondů a Fondů soudržnosti EU. V roce 2009 vydal tento orgán dokument (.pdf), který směrem k jednotlivým řídícím orgánům operačních programů nastavuje rámcově metodiku řízení rizik, které se mohou objevit během čerpání evropských dotací. Dále byl, jak uvedl ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský 8. února 2011, pro rizikové operační programy nastaven tzv. „systém zesíleného řízení rizik“.

Národní orgán pro koordinaci vydává každoměsíční monitorovací zprávu, která představuje hlavní výstup finančního monitoringu průběhu realizace operačních programů. Z poslední doposud zveřejněné Měsíční monitorovací zprávy (.pdf) za měsíc leden 2012 explicitně nevyplývá, které operační programy se nacházejí v tzv. „zesíleném řízení rizik“. Ve zprávě se pouze uvádí, že „s ohledem na dosavadní stav čerpání vůči pravidlu n+3 / n+2 MMR-NOK vede s některými operačními programy tzv. zesílené řízení rizik“.

Ministerstvo pro místní rozvoj potvrdilo dne 3. února 2012, že identifikovalo problémy při čerpání v některých operačních programech. Konkrétně se zmínilo o Operačním programu Vzdělání pro konkurenceschopnost, na který byl na základě rozhodnutí vlády (.pdf) z 20. července 2011 aplikován zmiňovaný systém řízení rizik.

Na základě emailové korespondence nám 23. března 2012 rovněž manažer pro komunikaci a publicitu OP Výzkum a vývoj pro inovace Radek Melichar z MŠMT potvrdil, že „zesílené řízení rizik bylo primárně zavedeno u operačních programů, kde hrozí nesplnění tzv. pravidla N+3 (hrozí vracení prostředků do rozpočtu EU). Za OP VaVpI je nutné říci, že ačkoliv je stále v zesíleném řízení rizik zahrnuto, pravidlo N+3 v roce 2012 má již splněno…“

V materiálu (.pdf) JUDr. Olgy Letáčkové z Výroční konference ROP Severozápad, uskutečněné 10. listopadu 2011 v Ústí nad Labem, jsou mezi OP, na které bylo aplikováno „zesílené řízení rizik“, tyto:

• OP Vzdělávání pro Konkurenceschopnost (MŠMT)

• Integrovaný OP (MMR)

• OP Výzkum a vývoj pro inovace (MŠMT)

• OP Životní prostředí (MŽP)

• OP Technická pomoc (MMR).

3. prosince 2012 pak MMR v tiskové zprávě uvádí, že v případě OP Technická pomoc došlo k realokaci prostředků, zesílené řízení rizik tedy uplatněno nebylo. Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok poslance Zaorálka se opírá o výroční zprávu Evropského účetního dvora. V české části této zprávy, kterou ve svém vydání z 24. května 2012 poprvé citoval deník Insider, se skutečně uvádí, že: „Kontrola zjistila významné riziko (significant risk), že centrální auditní orgán České republiky systematicky upravuje výsledky auditů tak, aby se v roční kontrolní zprávě snížil podíl chyb pod nebo na dvouprocentní hranici." Jako příklad zpráva uvádí dotace v oblasti dopravy za rok 2011. Auditní orgán odhalil, že špatně bylo rozděleno 1,85 procenta evropských dotací. Šlo tedy o zanedbatelnou částku do dvou procent, která potvrzuje, že dotační systém funguje správně. Lucemburská kontrola však toto tvrzení prověřila a zjistila, že v dopravních projektech bylo chybně rozděleno 41,82 procenta celkové částky, což znamená, že počet chyb byl ve skutečnosti zhruba 22krát větší, než uvedl auditní orgán.

Ministerstvo financí fakt, že by docházelo ke zkreslování výsledků auditů, kategoricky odmítlo. Zároveň upozornilo, že zpráva představuje pouze návrh předběžných zjištění, přičemž ten jako takový ještě bude projednán s Evropským účetním dvorem v kontradiktorním řízení a teprve poté bude audit uzavřen a budou moci být poskytnuty jejich výsledky. Dle ministerstva přitom dosavadní zkušenosti prokazují, že konečné zprávy vydané po tomto řízení se výrazně liší od původních návrhů zpráv.

S odkazem na výše uvedené musíme výrok poslance Zaorálka hodnotit jako zavádějící, a to především z důvodu jeho formulace. Poslanec Zaorálek tvrdí, že "se ukázalo, že centrální auditní orgán České republiky systematicky upravoval výsledky kontroly čerpání evropských dotací...", zpráva Evropského účetního dvora však explicitně nehovoří o tom, že se toto skutečně děje, ale o tom, že zde existuje "významné riziko, že by se to dít mohlo." Zpráva navíc hovoří o "úpravách výsledků auditů tak, aby se v roční kontrolní zprávě snížil podíl chyb pod nebo na dvouprocentní hranici", a tedy ne o "úpravách výsledků tak, aby se ve výroční zprávě snížil počet chyb zhruba 20krát", jak tvrdí poslanec Zaorálek . Ono "snížení chyb zhruba 20krát" se vztahuje ke konkrétnímu případu citovanému ve zprávě účetního dvora, a jako takové tak nemůže být automaticky vztahováno k čerpání dotací obecně. Z důvodu formulace výroku a taktéž toho, že zjištění Evropského účetního dvora jsou v současné době pouze zjištěními předběžnými, a jako taková je tedy až do doby definitivního přezkoumání nelze brát jako definitivní, hodnotíme výrok poslance Zaorálka jako zavádějící.

Na základě informací ze stránek Správy úložišť radioaktivních odpadů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Plánovaný harmonogram výběru a stavby nového úložiště v zásadě potvrzuje časový plán, který zmiňuje Ladislava Jirků. Samotná realizace stavby a spuštění by mělo proběhnout v letech 2050 - 2065. Geologický průzkum je naplánován v rozmezí let 2010-2015.

V současné chvíli se vyjednávají smlouvy o provedení geologických průzkumů, která by měly v případě úspěšného podpisu začít přístí rok. Některé obce proti průzkumu protestují, jsou ale i takové, pro které je geologický průzkum spojen s vítaným finančním příspěvkem do obecních rozpočtů. Obce se ale ujišťují, že souhlas s průzkumem, ani obdržené finanční kompenzace neznamenají nutně souhlas s vybudováním úložiště. V tomhle ohledu budou finální rozhodnutí činěna až v horizontu let.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat aktuální informace , které by detailněji popisovaly podobu plánované restrukturalizace operačních programů Ministerstva pro místní rozvoj.

V současné době je podoba operačních programů, jenž jsou uvedené na webu Ministerstva pro místní rozvoj následující: " ...V rámci cíle Konvergence je pro období 2007—2013 připraveno celkem 8 tematických operačních programů (OP). Každý z těchto 8 operačních programů má specifické tematické zaměření a je určen pro celé území České republiky s výjimkou Hlavního města Prahy."

Níže naleznete odkazy na jednotlivé operační programy:

1. Podnikání a inovace

2. Životní prostředí

3. Doprava

4. Vzdělávání a konkurenceschopnost

5. Výzkum a vývoj pro inovace

6. Lidské zdroje a zaměstnanost

7. Technická pomoc

8. Regionální operační programy

9.Operační programy Praha

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Zmíněné jednání proběhlo v úterý 10. dubna 2012 a ve Výkonné radě Věcí veřejných byla kromě těchto tří přítomna také místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová, o čemž informovala mnohá česká média. Například internetový deník iDNES.cz, který na základě zdrojů získaných od České tiskové kanceláře zveřejnil i fotku z jednání Výkonné rady VV bezprostředně předcházející klíčovým koaličním jednáním.

Podrobnější informace přináší tisková zpráva úřadu vlády, která v souvislosti s tímto koaličním jednáním zveřejnila částečný přepis tiskového brífinku, který následoval po tomto koaličním jednání, nebo některá další česká média jako servery IHNED.cz , Novinky.cz, nebo aktualně.cz.

V letech 2002 - 2006 vládla ČSSD spolu s KDU-ČSL a US-DEU. Tyto strany měly dohromady opravdu pouze těsnou většinu 101 mandátů. Sociální demokraté získali ve volbách 70 poslaneckých křesel, koalice KDU-ČSL a Unie svobody obsadila 31 mandátů.

Výrok Karolíny Peake hodnotíme na základě analýzy sněmovních tisků Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jako pravdivý.

Historicky první návrh na zavedení přímé volby prezidenta ČR předložili v roce 2001 poslanci KDU-ČSL a Unie Svobody.

Od té doby zde byla opravdu opakovaná snaha z různých stran politického spektra o prosazení této změny:

- r. 2002 - návrh Unie Svobody, KDU-ČSL, ČSSD

- r. 2002 - návrh ODS

- r. 2003 - návrh Unie Svobody, KDU-ČSL

- r. 2003 - vládní návrh (ČSSD, KDU-ČSL, Unie Svobody)

- r. 2007 - návrh ČSSD

- r. 2008 - návrh SZ

- r. 2009 - vládní návrh (ODS, KDU-ČSL, SZ)

- r. 2010 - návrh ČSSD.

Všechny tyto pokusy o novelu ústavy směřující k zavedení přímé volby prezidenta byly neúspěšné.

Výrok Karolíny Peak je tedy pravdivý, teprve v roce 2011 sněmovna přijala vládní návrh, schválený později také senátem a podepsaný prezidentem, na jehož základě bude poprvé v historii České republiky volen v roce 2013 prezident v přímých volbách.