Na ministerstvu dopravy máme 48 bodový plán, který realizujeme od února tohoto roku, tam je jednoznačně řečeno, že my máme zájem na tom, aby došlo za prvé k nutnosti informovat ministerstvo, pokud dochází o 10% navýšení ceny.
Ano, ministerstvo dopravy opravdu vypracovalo Strategii protikorupčních a úsporných opatření, která obsahuje 48 konkrétních opatření s jasně stanoveným termínem implementace. Nicméně druhá část výroku Pavela Dobeše o zájmu na zavedení nutnosti informovat ministerstvo, pokud dochází o 10% navýšení ceny v dokumentu (.pdf) explicitně uvedena není - z tohoto důvodu výrok Pavla Dobeše považujeme za zavádějící.
Za nepravdivý jej pak neoznačujeme proto, že bod 2 Zavedení monitoringu veřejných zakázek, říká, že „...U větších VZ bude zaveden monitoring tam, kde dochází ke zvýšení ceny nad určitou hranici anebo ke změně rozsahu práce. Monitoring bude provádět MD (případně SFDI). Případné překročení rozpočtu je nutné písemně zdůvodnit. Bude zaveden mechanismus odpovědnosti podepisované osoby.“
Irsko došlo k názoru, že přece jenom to (fiskální pakt, pozn.) znamená přenos pravomocí na, na nadnárodní instituci, a bude dělat referendum, přestože původně Irové říkali, že nikoliv.
Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože irská vláda sice skutečně vyhlásila v souvislosti s přijetím tzv. fiskální smlouvy referendum, nikdy však nedeklarovala, že se k němu neuchýlí, ale že konečné rozhodnutí padne až po zveřejnění celého textu.
28. února 2012 irský premiér Enda Kenny v parlamentu skutečně oznámil rozhodnutí o konání referenda v souvislosti s ratifikací tzv. fiskální smlouvy EU, i když se v minulosti o jeho uskutečnění pochybovalo. Po prosincovém summitu se irský premiér vyjádřil, že rozhodnutí o konání veřejného hlasování nebude vydáno až do zveřejnění finální podoby textu, který měl být následně postoupen k právnímu posouzení. Na konci prosince 2011 pak Kenny potvrdil, že vláda by se ráda vyhnula pořádání všelidového hlasování o přijetí smlouvy, avšak jen do momentu, kdy to bude skutečně nevyhnutelné, tj. v případě nutné změny irské ústavy. Z ústavního hlediska tedy irská vláda nemohla konání referenda vyvrátit, proto hodnotíme výrok Petra Nečase jako zavádějící.
Během tří let chce vláda uspořit zhruba 300 miliard Kč.
Výrok poslankyně Semelové je pravdivý, neboť výše úspor navržená vládou je vcelku přesně popsána. Dokumentovat to lze na výstupech vlády a ministerstva financí.
Vláda České republiky na svém jednání dne 11. dubna 2012 schválila úsporná opatření na roky 2013 - 2015. Co se týká samotných úspor, ty popisuje jak dokument vlády, tak dokument ministerstva financí. To uvádí, že úspory ve výdajích (včetně vázání) pro roky 2013, 2014 a 2015 mají být ve výši cca 100, 96,5 a 115 mld. Kč, což znamená, že během tří let mají úspory dosáhnout výše 311, 5 mld. Kč.
Výrok poslankyně Semelové hodnotíme jako pravdivý, neboť vládou navržená úsporná opatření jsou ještě o něco vyšší, než poslankyně uvádí.
„Tento protokol (pozn. protokol týkající se uplatňování Listiny základních práv a svobod) už má sjednaný Velká Británie a Polsko.“
Velká Británie a Polsko mají skutečně sjednaný Protokol (č. 30) (.pdf) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království, který je součástí Lisabonské smlouvy. Proto výrok Jana Zahradila hodnotíme jako pravdivý.
O existenci tohoto protokolu se lze dozvědět také například ze stránek Ministerstva zahraničních věcí České republiky.
Velká Británie si výjimku vyjednala na summitu Evropské rady ve dnech 21. - 22. června 2007. Následně si možnost připojit se k protokolu ponechaly Polsko a Irsko. Polsko pak v září oznámilo, že se k výjimce připojí a 13. prosince 2007 byla Lisabonská smlouva i s protokolem podepsána.
V českém jazyce tato ustanovení, „která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie“ znějí takto:
"Článek 1 1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje. 2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království. Článek 2 Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království."
Je kompetenční zákon a podle toho se bohužel v té vládě neřídí. Premiér není nadřízený, to si musíte jednou uvědomit.
Tzv. kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb.) je skutečně v českém právním řádu obsažen a dává hlavní kompetence v oblasti zahraniční politiky téměř výhradně do rukou ministra zahraničních věcí České republiky (s výjimkou pravomocí svěřených prezidentu republiky) - výrok Karla Schwarzenberga je tedy v kontextu kompetenčního zákona pravdivý.
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (tzv. kompetenční zákon), v paragrafu 6 popisuje kompetence Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Konkrétně pak v bodě 1 uvádí, že "Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, dále pak v bodu 2 říká, že Ministerstvo zahraničních věcí zabezpečuje vztahy České republiky k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením..." Bod 3 f) pak popisuje, že "ministerstvo zahraničních věcí dále zejména koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod." Pro oblast zahraniční politiky je důležitá také osoba prezidenta České republiky, neboť podle Ústavy České republiky (Článek 63 bod 1a) "prezident zastupuje stát navenek a (Článek 63 bod 1b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy."
V oblasti zahraniční politiky tak český premiér opravdu není nadřízeným ministra zahraničních věcí, v kontextu kompetenčního zákona tedy Karel Schwarzenberg vyřkl pravdivý výrok.
Je to tak, že my v tuto chvíli máme vlastně připravenou strukturu (operačních programů, pozn.), kde to máme rozděleno na takové ty tři programy, které jsou to hlavní, to znamená, vzdělání, zaměstnanost, které jsme předpokládali, že by bylo přes ministerstvo práce a sociálních věcí. Podpora podnikání, inovace při ministerstvu průmyslu, infrastruktura dopravní při ministerstvu dopravy. (...) Následně chceme vytvořit jeden regionální operační program. (...) Pak máme jeden samostatný program pro Prahu. (...) A pak už je systém operační program technická pomoc, který pomáhá s administrací, to je technický operační program.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat aktuální informace , které by detailněji popisovaly podobu plánované restrukturalizace operačních programů Ministerstva pro místní rozvoj.
V současné době je podoba operačních programů, jenž jsou uvedené na webu Ministerstva pro místní rozvoj následující: " ...V rámci cíle Konvergence je pro období 2007—2013 připraveno celkem 8 tematických operačních programů (OP). Každý z těchto 8 operačních programů má specifické tematické zaměření a je určen pro celé území České republiky s výjimkou Hlavního města Prahy."
Níže naleznete odkazy na jednotlivé operační programy:
1. Podnikání a inovace
2. Životní prostředí
3. Doprava
4. Vzdělávání a konkurenceschopnost
5. Výzkum a vývoj pro inovace
6. Lidské zdroje a zaměstnanost
7. Technická pomoc
8. Regionální operační programy
9.Operační programy Praha
Pan prezident už ten postup (opakovaného návrhu kandidáta na soudce, pozn.) zopakoval několikrát, kdy místy i třikrát navrhoval stejného kandidáta.
Ústava České republiky v části Ústavní soud článek 84 bod 2 doslova uvádí, že "soudce Ústavního soudu jmenuje Prezident republiky se souhlasem Senátu." V době 1. prezidentského mandátu prezidenta Václava Klause došlo k situaci, kdy jím navržený kandidát (Aleš Pejchal) byl Senátem PČR odmítnut (zbylí 2 kandidáti byli senátem potvrzeni) a a prezident Klaus jej následně opakovaně senátu navrhnul jako soudce Ústavního soudu (napodruhé byl Aleš Pejchal odmítnut také) - tento krok částečně popsaly 8. srpna 2003 také Hospodářské noviny. Prezident Klaus tento postup již znovu neopakoval, tudíž je výrok předsedy poslaneckého klubu TOP09 a STAN nepravdivý.
U jiných navrhovaných soudců Ústavního soudu ČR, které senát odmítl do funkcí potvrdit, již prezident Klaus pokus o nové jmenování neozpakoval, což opět staví výrok poslance Gazdíka do nepravdivé roviny. Navrženými a zamítnutými kandidáty byli: V. Balaš, V. Pavlíček a K. Veselá - Samková, což dokládá dokument o průběhu jednání Senátu ČR v rámci 9. schůze ve 4. funkčním období (bod 1). Posledním odmítnutým kandidátem (mimo aktuálně odmítnutého kandidáta Sváčka) na soudce Ústavního soudu ČR byl Milan Galvas, jenž byl senátem zamítnut 8. dubna 2004.
To bude, to bude, pane, pane kolego Zaorálku, teprve předmětem jednání, protože ta víceletá finanční perspektiva do roku 2020 ta se teprve bude dojednávat, a začne se dojednávat příští rok, takže vám žádný komisař nic takového říct nemohl, protože to prostě není pravda. To se začne dojednávat až od příštího roku.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože návrh perspektivy ze strany Komise je v projednávání již od června 2011 a samotná jednání probíhají od října téhož roku.
Soubor návrhů týkajících se finanční perspektivy pro období 2014-2020 Komise zveřejnila 29. června 2011 (viz (.pdf): COM(2011)500, COM(2011)403, COM(2011)398 a COM(2011)510). K prohloubení jednání pak došlo v říjnu 2011 a podle odhadů potrvají až do října roku 2012, kdy pravděpodobně dojde k přesunu vyjednávání na půdu Evropské rady. Podle euroskop.cz by k politické dohodě na úrovni Rady mělo dojít už v polovině tohoto roku pod vedením Dánska a na konci roku 2012 se během kyperského předsednictví počítá s uzavřením meziinstitucionální dohody. Celý proces by měl být uzavřen v roce 2013. V každém případě tato data neodpovídají výroku pana Zahradila.
(Odpověď na komentář Lubomíra Zaorálka: "Já jenom ale musím říci, že jsem jednal s komisařem pro konkurenceschopnost nedávno, který mě upozornil na to, že česká pozice, která tlačí na snížení rozsahu toho rozpočtu, nebude mít za důsledek snížení zemědělské politiky, ale naopak snížení rozsahu kohezních fondů.")
A proč si nepřipomene, že ještě v roce 2008 byla daň z příjmů právnických osob 24 procent.
Výrok poslance Filipa je nepravdivý, jím zmíněná výše daně neodpovídá realitě roku 2008.
Předseda KSČM Filip se mýlí, když tvrdí, že sazba daně z příjmu právnických osob byla v roce 2008 ve výši 24 %. Její skutečná výše byla v tomto roce nastavena na 21 %. Výše, kterou uvádí Filip, platila předchozí 2 roky. (zdroje - 1; 2; 3)
Léčení dětí vyžaduje souhlas obou rodičů. Všichni víme, že to od začátku byla hloupost. Říkali jsme to v Poslanecké sněmovně.
Výrok poslance Ratha není pravdivý, neboť podle stenoprotokolů zástupci ČSSD na tuto konkrétní změnu neupozorňovali.
Souhlas obou rodičů v případě nezletilých pacientů je vyžadován v rámci zákona č. 372/2011 Sb.(.pdf), o zdravotních službách a jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), § 35 bod 2a).
V průběhu projednávání zákona v Poslanecké sněmovně opozice velmi tvrdě kritizovala tento návrh. Sám David Rath napadal tento tisk z několika úhlů, nicméně jak dokládají stenoprotokoly z jednání, § 35 přímo rozporovala (konkrétně např. ve 2. čtení - v obecné rozpravě) pouze poslankyně Marková (KSČM), která také v případě této konkrétní změny podala pozměňovací návrh.
Historie celého Sněmovního tisku zde. V 1. čtení vystoupili za ČSSD poslanci Rath a Koskuba, ti však zmíněný bod nekritizovali. V průběhu 2. čtení vystoupil za ČSSD poslanec Seďa, který zmíněný bod také nekritizoval. V průběhu 3. čtení pak vystoupili za ČSSD poslanci Sobotka, Seďa, Rath. Proti souhlasu obou rodičů opět nevystoupili.
K usnesení Senátu, který sněmovně návrh vrátil, se pak vyjádřil ministr Heger a poslanec Šťastný, samotné hlasování pak dopadlo následovně.
