Přehled ověřených výroků

Ministr má pravdu, snížení hranice pro registraci je už schváleno.

1. ledna 2013 nabude účinnosti změna zákona o dani z přidané hodnoty (Čl. XIII), která snižuje hranici pro povinnost uplatňování DPH. Touto hranicí (dle § 6) je zatím 1 milion korun obratu za 12 předcházejících měsíců. Nově se sníží na 750 tisíc korun za stejné období.

Tato změna byla definitivně schválena už 20. prosince 2011.

Bohužel aktuální průměrnou délku vazby ve dnech nelze dohledat, tato informace je dostupná pouze ve statistických ročenkách Vězeňské služby ČR z let 2000-2005, kdy se průměrná délka vazby zkrátila ze 180 na 145 dnů.

Za období let 2000-2011 (s vyjímkou let 2009-2010) je možné v ročenkách dohledat pouze informace o počtu obviněných v jednotlivých kategoriích dle délky vazby vždy k 31. 12. daného roku. Pokud vyjádříme tyto údaje v procentech tak, aby celkové počty obviněných v daných letech (které se od roku 2000 do roku 2011 snížily o 55 %) nezkreslovaly požadované informace, dospějeme k následující tabulce:

délka vazby 2000 (%) 2001 (%) 2002 (%) 2003 (%) 2004(%) 2005 (%) 2006 (%) 2007 (%) 2008 (%) 2011 (%) do 2 měs. 28 % 27 % 33 % 38 % 33 % 39 % 77 % 73 % 75 % 28 % 2-4 měs. 23 % 25 % 24 % 24 % 26 % 24 % 25 % 4-6 měs. 14 % 14 % 15 % 14 % 13 % 12 % 16 % 6-9 měs. 13 % 15 % 14 % 13 % 14 % 12 % 8 % 13 % 12 % 13 % 9-12 měs. 10 % 8 % 5 % 6 % 6 % 7 % 6 % 7 % 6 % 8 % 1-2 roky 11 % 10 % 6 % 5 % 7 % 6 % 7 % 7 % 6 % 10 % nad 2 roky 1 % 1 % 1 % 1 % 1 % 1 % 2 % 1 % 0 % 0 %

Z námi zpracované tabulky vyplývá, že v letech 2000-2005 se skutečně podíl obviněných osob, které byly vzaty do vazby na dobu delší než 9 měsíců, snižoval a podíl osob s vazbou kratší nežli 2 měsíce zvyšoval. V roce 2011 jsou v ročence však uvedeny údaje, které se příliš neliší od těch z roku 2000.

Ministr Posíšil hovoří o průměrné délce vazby. Z dostupných informací bohužel jeho výrok ověřit nelze, jelikož průměrnou délku vazby Vězeňská služba ČR zveřejnila pouze v letech 2000-2005. Údaje za léta 2005-2011 ukazatel průměrné délky vazby nezachycují.

Z těchto důvodů hodnotíme výrok ministra Pospíšila jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Z přírodních poměrů půdy nad městem Česka Lípa Ploučnice (pdf. strana 3) přirozeně meandruje v široké údolní nivě. Na tomto území povodně na řece způsobují rozsáhlé rozlivy ještě před Českou Lípou. Na území města jsou povodněmi ohroženy primárně městské části Robeco, Pod Holým vrchem a průmyslová zóna Dubice.

Ze zákonů o státním rozpočtu pro roky 2010 a 2011 vyplývá, že plánované výdaje kapitoly Ministerstva vnitra pro rok 2010 (.pdf) činily 61 270 573 tis. korun, pro rok 2011 (.pdf) potom 52 877 539 tis. korun. Tyto údaje tedy značí meziroční pokles plánovaných prostředků o 8 393 034 tis. korun. V případě poklesu v rozpočtech v období 2010-2011 hovoří tedy Jeroným Tejc pravdu.

Na stránkách Ministerstva financí lze také dohledat vládou schválený (usnesením vlády č. 457/2012) návrh příjmů a výdajů rozpočtových kapitol na léta 2013-2015. V Tabulce č. 2 můžeme dohledat plánované výdaje pro kapitolu Ministerstva vnitra na rok 2014, tedy 49 284 869 tis. korun. Oproti plánovanému rozpočtu z roku 2010 jde o pokles o 11 985 704 tis. korun.

Jelikož Jeroným Tejc zkreslil informaci o plánovaném poklesu prostředků pro Ministerstvo vnitra mezi léty 2010 až 2014 o celé tři miliardy, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Programové prohlášení vlády žádný předpoklad 2 % růstu HDP explictině neobsahuje.

Jeden z hlavních cílů v původní programovém prohlášení vlády je stanoven takto: "Vláda je odhodlána za předpokladu ekonomického růstu dosáhnout tohoto cíle (konsolidace veřejných rozpočtů, pozn.) v roce 2016 s tím, že nejpozději v roce 2013 bude dosahovat schodek veřejných rozpočtů maximálně 3 % HDP."

Původní programové prohlášení tedy počítá se snižováním deficitu v návaznosti na růst HDP, nicméně explicitně neuvádí jeho konkrétní výši, proto hodnotíme výrok jako zavádějící.

Velká Británie a Polsko mají skutečně sjednaný Protokol (č. 30) (.pdf) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království, který je součástí Lisabonské smlouvy. Proto výrok Jana Zahradila hodnotíme jako pravdivý.

O existenci tohoto protokolu se lze dozvědět také například ze stránek Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Velká Británie si výjimku vyjednala na summitu Evropské rady ve dnech 21. - 22. června 2007. Následně si možnost připojit se k protokolu ponechaly Polsko a Irsko. Polsko pak v září oznámilo, že se k výjimce připojí a 13. prosince 2007 byla Lisabonská smlouva i s protokolem podepsána.

V českém jazyce tato ustanovení, „která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie“ znějí takto:

"Článek 1
1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.
2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.

Článek 2
Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království."

Tato informace není v současné chvíli z vřejných zdrojů dohledatelná.

Poslední zveřejněný zápis z jednání Bezpečnostního výboru PS PČR (součástí zápisu je i prezence) je z data 18. ledna 2011. Zápis z jednání, o kterém hovoří Jeroným Tejc, prozatím nebyl uveřejněn, výrok tak nelze možno potvrdit ani vyvrátit.

Na stránkách agentury Mediafax můžete shlédnout sérii fotografií ze zasedání výboru. Na žádné z těchto fotografií se žádný poslanec či poslankyně ODS neobjevuje, ovšem nemůžeme jednoznačně vyloučit, že se této schůzky opravdu neúčastnili.

V námi nalezeném dokumentu (.doc) vydaném ustavenou Vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006 se konstatovaní o předraženém projektu IZIP nevyskytuje.

V roce 2006 byl zřízen zvláštní Vyšetřovací výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zkoumající hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny, v jejímž rámci měl být prozkoumán i projekt IZIP. Zkoumání mělo probíhat právě z popudu Davida Ratha, jehož ministerstvo (zdravotnictví) vydalo posudek o finanční náročnosti a minimální efektivitě projektu. Proti tomuto posudku podala protest (.doc) společnost IZIP, obávající se ovlivňování vyšetřovací komise.

Ve zprávě vydané komisí se pak žádné závěry o (ne)funkčnosti a předraženosti IZIP neobjevují, neboť se jí podle výše uvedeného dokumentu komise zatím nezabývala. Zpráva deklaruje, že se ekonomickou stránkou projektu IZIP bude zabývat v budoucnu. Zprávu komise hodnotící projekt IZIP se nám ale mezi zveřejněnými dokumenty nepodařilo nalézt.

Institut milosti hlavy státu skutečně existuje v mnoha státech, tento výrok je pravdivý.

Určitý reprezentativní výčet zemí lze nalézt na anglické Wikipedii. Milost může udílet hlava státu např. Ruska (článek 89 ústavy), Spojených států amerických (Hlava II. článek 2. odstavec 1.), Řecka (.pdf) (Hlava III. článek 49.) nebo Iránu (článek 110 ústavy). Liší se však v proceduře nutné k jejich udělení. Hlava státu může udělovat milosti bez dalších omezení, může dbát na doporučení komisí k tomuto účelu zřízených případně ministra spravedlnosti, může vyžadovat kontrasignaci. V některých zemích, např. Kanadě, milosti může udílet jak generální guvernér, tak komise zřízená pro udělování milostí. Ve Švýcarsku milosti, v případě menších provinění, uděluje federální parlament (článek 173 ústavy).

Najít nějakou jinou srovnatelnou demokracii, kde by byl stejný právní i faktický stav prezidentských milostí, tzn. kde by prezident měl pravomoc jak agraciace (odpuštění části nebo zbytku pravomocně uděleného trestu), abolice (nezahájení nebo nepokračování v trestním řízení) tak i rehabilitace (zahlazení následků odsouzení, tedy považování osoby za bezúhonnou) bez výjimky pro jakékoliv trestní řízení, dále neměl povinnost své rozhodnutí odůvodňovat, nebyl ze své funkce komukoliv odpovědný, jeho rozhodnutí nebylo kýmkoliv přezkoumatelné, nemusel ho s kýmkoliv konzultovat a počet milostí se pohyboval v řádu desítek ročně, nejednalo by se tedy o zcela výjimečně udělené milosti pro několik jednotlivců za volební období, je však téměř vyloučeno.

Na základě znění zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a záměru Fisherovy vlády zvednout základ pro výpočet pojištění označujeme výrok za pravdivý.

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, který byl naposled novelizován v roce 2009, určuje vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem ve výši 5 355 Kč na kalendářní měsíc. Výše pojistného činní 13,5 %, tzn. 723 Kč. Výši vyměřovacího základu může měnit vláda vždy k 30. červnu s účinností od 1. ledna. V poslední době však k takovému kroku nedošlo. Pojistné za státní pojištěnce naposledy stouplo k 1. lednu 2010, tzn. ještě před parlamentními volbami 2010.

Nicméně ministerstvo zdravotnictví navrhuje od roku 2013 tento vyměřovací základ zvýšit minimálně na částku 5 714 Kč, tzn. na 772 Kč pojistného měsíčně. K úpravám vyměřovacích základů dalších kategorií pojistitelů, např. OSVČ, přitom dochází pravidelně.

Vláda Jana Fishera na doporučení ministryně zdravotnictví Dany Juráskové slíbila zvýšit vyměřovací základ pro výpočet pojištění státních pojištěnců, rozhodla se však nakonec tento krok nechat na nadcházející vládě. ODS, TOP 09 a VV se přitom ke zvyšování standardů klaněly spíše negativně. Zvýšení plateb slíbila přímo ČSSD.

Na to, že se systém veřejného zdravotnictví dlouhodobě potýká s propadem příjmů, je upozorňováno bilancemi zdravotních pojišťoven. Negativně se do příjmů systému veřejného zdravotního pojištění promítá hlavně globální ekonomická situace ČR, tzn. propad HDP z důvodu ekonomické recese, nezaměstnanost a také pomalý růst průměrných mezd. Navýšení plateb za státní pojištěnce by mělo tento trend redukovat.