Přehled ověřených výroků

Pravda
Návrh rozpočtu EU na rok 2026 skutečně počítá s další podporou Ukrajiny, a to prostřednictvím makrofinanční pomoci nebo projektu Nástroj pro Ukrajinu.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na otázku, zda by jako premiér revidoval vztahy s Ukrajinou. Vysvětluje, že státní rozpočet je momentálně „na dně“ a nejsou v něm prostředky pro přímou finanční pomoc Ukrajině. Dodává, že české zbrojařské firmy mohou dále exportovat svoje zboží na Ukrajinu a Česká republika bude Kyjev podporovat prostřednictvím unijního rozpočtu a přímé humanitární pomoci.

Rozpočet EU

Evropská unie přijímá dlouhodobé výdajové plány, tzv. víceleté finanční rámce, kde si stanovuje výdajové priority a limity na několik let dopředu. Stávající dlouhodobý rozpočet byl sestaven na období 2021–2027. Kromě dlouhodobého rozpočtu se přijímá i roční rozpočet. Ten stanovuje výdaje a příjmy na daný rozpočtový rok, a to podle částek schválených v dlouhodobém rozpočtu.

Návrh rozpočtu předkládá Evropská komise a ten poté schvaluje Evropský parlament a Rada EU, které tvoří tzv. rozpočtový orgán. Unijní rozpočet, na rozdíl od státních rozpočtů členských států, musí být vyrovnaný. Je financován převážně z vlastních zdrojů, kam spadají příspěvky členských států odvíjející se od výše jejich hrubého národního důchodu (HND) nebo příspěvky založené na dani z přidané hodnoty. Další vlastní zdroje získává Unie například z cel.

Unijní pomoc Ukrajině

V letech 2022–2024 Evropská unie poskytovala finanční podporu Ukrajině prostřednictvím balíčků makrofinanční pomoci. Od roku 2024 začala Unie Ukrajinu podporovat také pomocí tzv. Nástroje pro Ukrajinu.

Návrh unijního rozpočtu na rok 2026 zatím počítá s makrofinanční pomocí Ukrajině ve výši 300 tisíc eur (.pdf, str. 20) a podporou v rámci Nástroje pro Ukrajinu nejméně ve výši 3,9 miliardy eur (str. 23). Představitelé EU dále navrhují poskytnout Ukrajině půjčku ve výši 140 miliard eur, která by byla financovaná ze zmražených ruských státních dluhopisů.

Závěr

Rozpočet Evropské unie je financován primárně z příspěvků členských států. Podle návrhu rozpočtu na rok 2026 přislíbila pomoc Ukrajině nejméně ve výši 3,9 miliardy eur. Skutečně tedy platí, že Česká republika bude podle aktuálního návrhu přispívat na podporu Ukrajiny prostřednictvím unijního rozpočtu. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Podle evropského Paktu o migraci a azylu probíhají řízení o azylu mj. na vnějších hranicích, tedy na území EU. Andrej Babiš opakovaně volal po tom, aby se azylová řízení konala mimo členské státy EU, a tento požadavek se nachází i v publikaci zveřejněné před sněmovními volbami.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru pro Deník mj. mluvil o tom, že by jako premiér odmítl migrační pakt. Kateřina Perknerová na to uvádí, že migrační pakt zavádí právě ta opatření, po kterých prý Andrej Babiš sám volal, tzn. azylové řízení na vnějších hranicích EU. Babiš ve své odpovědi tvrdí, že volal po azylových řízeních zcela mimo EU, např. v Tunisu, a nikoli na evropské půdě, tedy ani na vnějších hranicích.

Migrační pakt

Migrační pakt neboli Pakt o migraci a azylu nahrazuje dosavadní tzv. dublinský systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili. Klade si za cíl sjednotit postupy, urychlit řízení migrace a spravedlivěji rozložit odpovědnost za přijetí uprchlíků mezi státy. Jednou z novinek je povinná, ale flexibilní solidarita: Evropská komise každý rok navrhne a Rada schválí roční rezervoár solidarity s nejméně 30 000 relokacemi a alespoň 600 miliony eur ve formě finančních příspěvků. Státy si formu zapojení volí – mohou uprchlíky přijmout, zaplatit finanční ekvivalent (zhruba https://home-affairs.ec.europa.eu/policies/migration-and-asylum/pact-migration-and-asylum/questions-and-answers-pact-migration-and-asylum_en#:~:text=How%20do%20you-,calculate,-Member%20States'%20contributions">20 000 eur za každou relokaci), nebo přispět jinou podporou (např. personálem nebo vybavením).

Azylové řízení podle migračního paktu

Když žadatel o ochranu dorazí na vnější hranici EU, bude podle paktu muset nejprve projít prověřováním, které určí, jaký typ azylového řízení na něj EU uplatní. Proces kontroly zahrnuje zjištění nebo ověření totožnosti, zdravotní prohlídku a posouzení zranitelnosti, dále pak bezpečnostní kontrolu včetně sejmutí otisků prstů. Výsledky prověřování mají být následně zadány do společné databáze Eurodac a stanou se základem pro azylový proces.

Pokud žadatelé o azyl projdou úspěšně prověřovacím procesem, mohou postoupit k jednomu ze dvou azylových řízení. Prvním je běžné řízení, při kterém se do šesti měsíců posuzují důvody pro udělení azylu. Druhým typem řízení je tzv. povinné řízení na hranicích. To se vztahuje na osoby, u kterých je na základě prověřování nízká pravděpodobnost přijetí žádosti, dále na osoby, které uvádějí orgány EU v omyl nebo představují bezpečnostní riziko.

Žadatelé v tomto řízení nemají povolení ke vstupu na území členského státu, ve kterém žádají o azyl. Musí zůstat ve zvláštním hraničním ubytovacím zařízení a být k dispozici pro posouzení. Proces by měl proběhnout v blízkosti hranic a měl by být dokončen do tří měsíců, a to včetně odvolání. Pokud není žadateli azyl přiznán, následuje jeho navrácení do země původu v rámci zvláštního návratového postupu. Daná osoba musí být do tří měsíců vyhoštěna z EU.

Extrateritoriální zpracování žádostí o azyl

Migrační pakt ani jiná ustanovení unijního práva nepočítají se zpracováním žádostí o azyl mimo území EU (.pdf, str. 4). Proti možnému extrateritoriálnímu zpracování rozhodnutí o azylu se vyslovil (.pdf, str. 4–5) Evropský soud pro lidská práva (.pdf, str. 3) i Soudní dvůr Evropské unie. Myšlenku „tranzitních center“ ve třetích zemích, o které mluví Andrej Babiš, v průběhu let navrhovalo např. Dánsko nebo Německo.

Hnutí ANO a azylová řízení

Andrej Babiš v roce 2018 uvedl, že by lidé, kteří prchají před konfliktem nebo pronásledováním, měli mít možnost žádat o azyl mimo Evropu. Ve stejném roce EU plánovala, že budou zavedena migrační střediska v severní Africe, kde by se před vstupem do EU oddělovali lidé s nárokem na azyl od ostatních migrantů.

Obdobný návrh hnutí ANO ve svých předvolebních programech nemělo (.pdf). Např. ve svém programu do Evropských voleb v roce 2019 pouze psalo, že bude usilovat o zřízení přijímacích center na vnější hranici EU (.pdf, str. 5), nikoli mimo Unii. Program hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025 pak mluvil o odmítnutí migračního paktu a přijetí nového migračního zákona o migraci a azylu (.pdf, str. 14). Andrej Babiš svůj záměr odmítnout migrační pakt potvrdil po sněmovních volbách na tiskové konferenci a na facebookovém profilu hnutí ANO. 

V letošní předvolební publikaci, která je souborem Babišových komentářů, předseda hnutí ANO zmínil, že „o azylových centrech a řešení migrace mimo Evropu mluvil už v roce 2015“ (.pdf, str. 51). Dále se v dokumentu nachází komentář z července 2023, ve kterém Babiš psal o tom, že „azylová řízení musíme podle vzoru Austrálie provádět mimo území EU“ (.pdf, str. 162). Přestože tedy tento požadavek není uveden v předvolebních programech hnutí ANO, ve své knize Andrej Babiš skutečně volal po řešení, které se od migračního paktu odlišuje.

Závěr

Podle evropského Paktu o migraci a azylu mají azylová řízení probíhat na území Evropské unie i v případech povinného řízení na hranicích. Se zpracováním azylových žádostí na území třetích zemí pakt nepočítá. Představitelé hnutí ANO mluvili o odmítnutí migračního paktu, Andrej Babiš o nutnosti konání azylových řízení mimo státy EU mluví dlouhodobě a tento požadavek se objevil i v publikaci pro letošní sněmovní volby. Babišův postoj se tak od migračního paktu skutečně odlišuje, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš

Polsko ho (migrační pakt, pozn. Demagog.cz) odmítlo.
Deník, 10. října 2025
Evropská unie
Migrace
Pravda
Polsko hlasovalo proti migračnímu paktu. Návrh byl i přesto schválen, Polsko nicméně avizovalo, že se některými jeho pravidly řídit nebude.

Andrej Babiš (ANO) odpovídá na otázku, jakým způsobem hnutí ANO plánuje obejít či nenaplňovat pravidla nastavená tzv. migračním paktem. Hnutí totiž odmítnutí paktu uvádělo jako jednu ze svých priorit před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2025 (.pdf, str. 14). Andrej Babiš odpovídá, že tak plánuje učinit po vzoru Polska, které pakt podle jeho slov odmítlo.

Migrační pakt

Nový pakt o migraci a azylu nahrazuje dosavadní tzv. Dublinský systém a klade si za cíl sjednotit postupy, urychlit řízení a spravedlivěji rozložit odpovědnost mezi státy. Klíčovou novinkou je povinná, ale flexibilní solidarita: každý rok Komise navrhne a Rada schválí roční rezervoár solidarity s nejméně 30 000 relokacemi a alespoň 600 miliony EUR ve formě finančních příspěvků. Státy si však volí formu zapojení – přijetí osob, finanční ekvivalent (zhruba https://home-affairs.ec.europa.eu/policies/migration-and-asylum/pact-migration-and-asylum/questions-and-answers-pact-migration-and-asylum_en#:~:text=How%20do%20you-,calculate,-Member%20States'%20contributions">20 000 € za každého nepřijatého) nebo jinou operativní podporu (personál, vybavení, podpora návratů). Tento princip tak nahradí předchozí systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili.

Postoj Polska při schvalování

Polsko už v červnu 2022 nepřistoupilo k „deklaraci solidarity“ (.pdf), která tvořila předstupeň jejího pozdějšího nastavení. První důležité hlasování následovalo 8. června 2023, kdy ministři vnitra v Radě EU schválili klíčové části paktu kvalifikovanou většinou. Pro hlasovalo 21 států, proti byly pouze Polsko a Maďarsko. Na schvalování se podílel i Evropský parlament, který 10. dubna 2024 na svém plenárním zasedání schválil deset právních předpisů, z nichž se pak skládá.

Finální přijetí paktu proběhlo 14. května 2024, kdy jej Rada schválila po úsecích opět kvalifikovanou většinou. Polsko a Maďarsko hlasovaly jako jediné země u všech projednávaných aktů proti. Schválená legislativa by měla nabýt účinnosti v červnu 2026.

V oblasti azylu a migrace je návrh přijat, pokud ho podpoří kvalifikovaná většina, tedy nejméně 55 % států (15 z 27) zastupujících alespoň 65 % obyvatel EU. Zároveň není možné použít právo veta. Schvalování se tak liší od některých jiných oblastí, např. společné zahraniční a bezpečnostní politiky či otázky členství, při kterých se vyžaduje jednomyslné hlasování.

Závaznost paktu

Protože většina paktů má formu nařízení, členský stát nemůže jednostranně odmítnout jejich uplatňování, aniž by porušoval unijní právo. Většina přijaté legislativy je tak přímo závazná pro všechny členské státy včetně Polska i Maďarska, ačkoliv tyto státy hlasovaly v jednotlivých otázkách proti.

Komise už v březnu 2025 upozornila, že pakt je závazný pro všechny členy, a že pokud by některý stát jeho provádění zdržoval nebo podrýval, podnikne nezbytné kroky. Může tak zahájit tzv. infringement neboli řízení o nesplnění povinnosti, které může vyústit v žalobu k Soudnímu dvoru EU a finanční sankci. Některé požadavky paktu už také byly částečně zavedeny do českých zákonů.

Postoj polských politiků

Odmítavý postoj k paktu důrazně prosazovalo vedení strany Právo a Spravedlnost (PiS). V říjnu 2023 vláda PiS uspořádala spolu s volbami referendum o migraci s otázkou na přijímání „tisíců nelegálních migrantů na základě relokačního mechanismu EU“. Více než 97 % hlasovalo proti, účast však nebyla dostatečná a referendum bylo neplatné (.pdf, str. 3). Předchozí prezident Andrzej Duda zdůrazňoval, že nesouhlasí s relokací migrantů již od migrační krize. Krátce před volbami vystoupil s premiérem Morawieckým a označil pakt za diktát „bruselských elit“.

Současný premiér Donald Tusk (ve funkci od prosince 2023) tvrdí, že Polsko nebude pakt implementovat, pokud by znamenal nucené přijímání migrantů. Také se snaží o vyjednání úlev v rámci pravidel EU. Nový prezident Karol Nawrocki v říjnu 2025 zaslal předsedkyni Komise dopis, ve kterém píše, že Polsko případné relokace odmítne.

Polsko svou pozici zdůvodňuje tím, že nese mimořádnou migrační zátěž. Už od začátku války poskytuje dočasnou ochranu zhruba milionu osob z Ukrajiny – patří k nejzatíženějším státům EU. Zároveň od roku 2021 čelí tlaku na jeho vnější hranici s Běloruskem, kde dochází k organizovanému navádění migrantů k nelegálním vstupům (.pdf). Pakt nicméně umožňuje mimořádnou migrační zátěž dočasně zohlednit při plnění solidarity. Komise každoročně vyhodnotí situaci a dotčené zemi může snížit povinný příspěvek solidarity nebo zemi zařadit mezi její příjemce.

Závěr

Polsko při přijímání paktu hlasovalo proti a jeho představitelé odmítají povinné relokace. Pakt byl však schválen v Evropském parlamentu i Radě a většina legislativy byla přijata jako nařízení EU, a je tak závazná pro všechny členské země včetně Polska. Neuplatňování přijaté legislativy by znamenalo porušení unijního práva, které může Evropská komise žalovat, a může tak potencionálně docílit finanční sankce pro danou zemi. Polsko nicméně avizovalo, že se podmínkami paktu nebude řídit, pokud zůstanou v původně schválené podobě. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Česko v roce 2025 iniciovalo dokument adresovaný Evropské komisi, který kritizuje podobu ETS II a navrhuje úpravy v systému emisních povolenek a který podpořilo dalších 18 členských států EU.

Andrej Babiš reaguje na tvrzení, že pokud jeho budoucí vláda odmítne zavést emisní povolenky ETS II, které již přijala Rada EU, nedostane Česko peníze z Modernizačního fondu na podporu energetické transformace. Babiš tuto možnost nepřipouští a říká, že bude hledat spojence pro vyjednávání s Evropskou komisí. Nesouhlas s povolenkami už podle něj přitom vyjádřilo 19 členských států.

Emisní povolenky EU

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) vytvořený Evropskou unií má za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Je založen na principu, kdy společnosti nakupují povolenky, které musí získat na pokrytí svých emisí. Provozovatelé potřebují povolenku na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Systém obchodování s emisními povolenkami v EU funguje od roku 2005 (.pdf, str. 631, 634). V roce 2023 pak členské státy schválily revizi celého systému kvalifikovanou většinou. Polsko a Maďarsko hlasovaly proti, Belgie a Bulharsko se zdržely. Výsledkem bylo vytvoření nového systému ETS II, který bude pokrývat emise z budov, silniční dopravy a malého průmyslu. Systém má být plně spuštěn v roce 2027 a jeho cílem je snížit emise v těchto sektorech do roku 2030 o 42 % oproti roku 2005.

Kritika členských států

Podle vyjádření premiéra Petra Fialy z června 2025 česká vláda se zavedením nového systému povolenek nesouhlasila kvůli obavám ze zdražování pohonných hmot a bydlení. V rámci EU se proto pokusila najít podporu pro jeho zrušení, kterou však nezískala. Česko nicméně iniciovalo alespoň revizi systému a vypracovalo tzv. non-paper – neformální dokument, který jménem 18 členských států zaslalo v červenci 2025 Evropské komisi (.pdf). Podle pozdějšího Fialova vyjádření byl jejich počet ještě o jednu zemi vyšší a iniciativu tak nakonec podpořilo 19 členských států.

Společná iniciativa kritizuje nedostatečnou předvídatelnost cen povolenek a navrhuje úpravy ETS II, jako například pravidelné zveřejňování informací o cenových prognózách, dřívější zahájení aukcí nebo navýšení množství emisních povolenek na trhu (.pdf, str. 2–3). Dokument však nepožaduje zrušení emisních povolenek. Evropská komise v září 2025 přislíbila, že požadavky na úpravu systému zapracuje.

Závěr

Česká republika kvůli obavám z dopadu emisních povolenek na domácnosti a podniky vypracovala v roce 2025 tzv. non-paper, který kritizuje podobu ETS II a navrhuje jeho úpravy. Dokument podpořilo dalších 18 členských států EU a česká vláda ho následně zaslala Evropské komisi. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Nepravda
V roce 2025 tvoří běžné výdaje na provoz jednotlivých organizačních složek státu 98,8 mld. Kč. Při pětiprocentní roční úspoře z této částky by tak stát za čtyři roky ušetřil 19,76 mld. Kč.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na otázku, jakým způsobem plánuje v případě sestavení vlády plnit slib o zastavení zadlužování země, když hospodářská strategie hnutí ANO klade mnoho nároků na výdaje státního rozpočtu. Podle Andreje Babiše by vláda mohla ušetřit zlepšením výběru daní, růstem HDP nebo např. tím, že bude „brutálně šetřit na vládním provozu“ a ušetří tak dle jeho slov 24 mld. Kč za čtyři roky.

Výdaje organizačních složek státu

„Náklady na vládní provoz“ chápeme jako tzv. provozní běžné výdaje jednotlivých organizačních složek státu (OSS). Mezi OSS (.pdf) patří mj. ministerstva, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) nebo Úřad vlády. Mezi „provozní běžné výdaje“ se pak řadí nutné provozní výdaje OSS jako nákupy materiálu, paliv, energie nebo pitné vody, služby, ICT služby, nájemné, cestovné a další běžné výdaje (.pdf, str. 31). Složku „užší/provozní běžné výdaje OSS“ dlouhodobě sleduje Ministerstvo financí v přehledech státních rozpočtů. V roce 2025 činí tyto náklady celkem 98,8 mld. Kč, tedy 4,2 % celkových výdajů státního rozpočtu (.pdf, str. 31).

Pokud by tedy v roce 2025 stát ušetřil pět procent na provozních výdajích OSS, jednalo by se o 4,94 mld. Kč. V případě, že by ušetřil každý rok stejnou částku z této sumy, za čtyři roky by tvořila celková úspora 19,76 mld. Kč. Částku převyšující 24 miliard by pak stát ušetřil až za pět let. Pro upřesnění jsme se obrátili s dotazem na hnutí ANO, zda „náklady na vládní provoz“ kromě OSS zahrnují i jiné výdaje. Ke dni zveřejnění naší analýzy jsme však odpověď neobdrželi.

Petr Fiala mluvil o plánu snižovat provozní výdaje státu už před vznikem jeho vlády na podzim roku 2021. Mezi lety 2022 a 2024 se však výdaje na provoz OSS zvýšily z 68,7 mld. Kč (.pdf, str. 29) na 81,1 mld. Kč (.pdf, str. 31), což si vysloužilo kritiku od hnutí ANO. Na rok 2025 jsou pak výdaje naplánovány na 98,8 mld. Kč (.pdf, str. 31), odpovídající 4,2 % celkových výdajů státního rozpočtu.

Závěr

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluví o úspoře v rámci „vládního provozu“, který chápeme jako užší běžné výdaje jednotlivých organizačních složek státu (OSS). Výdaje na tuto položku v roce 2025 představovaly 98,8 mld. Kč, tedy 4,2 % celkových výdajů státního rozpočtu. Při pětiprocentní úspoře by stát z této částky ušetřil ročně 4,94 mld. Kč, za čtyři roky by tak úspora dosáhla 19,76 mld. Kč. Andrej Babiš tedy uvádí vyšší číslo, jímž se nevejde do našeho standardního 10% tolerančního pásma. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Neověřitelné
Dle Ministerstva dopravy trvala dříve příprava a výstavba dálnic v průměru 15 let. Podle novějšího vyjádření je to 8–10 let u běžných staveb a u složitějších pak 15–20 let. Babišova vláda podnikla kroky ke zrychlení výstavby, zatím však nelze říci, zda budou mít očekáváný dopad.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru mluví o pokroku v oblasti výstavby dálnic. Tvrdí, že doba přípravy a výstavby dálnic trvá 8,5 roku, a dodává, že ke zkrácení této doby došlo díky zákonům prosazeným jeho vládou.

Doba přípravy a výstavby dálnic

V Česku je délka výstavby dálnic častým předmětem kritiky jednotlivých vlád. Nejčastěji se stavby a přípravy protahují kvůli problémům s odkupem pozemků a dokumentací. V roce 2019 Ministerstvo dopravy zveřejnilo analýzu, podle které trvala celá doba přípravy dálničních a silničních staveb v průměru přibližně 12 let (.pdf). Toto období zahrnuje fázi koncepce, ve které probíhá např. studie proveditelnosti stavby, dále zahrnuje fázi územní přípravy, fázi stavební přípravy a předrealizační fázi, která končí zahájením stavby. Samotná výstavba pak podle tehdejšího dokumentu Ministerstva dopravy trvala další tři roky (.pdf, str. 14 z 16). Celý proces přípravy a výstavby tak vycházel v průměru zhruba na 15 let.

Pokud bychom do délky „přípravy“ nezapočítali fázi koncepce, ale zahrnuli bychom jen samotnou územní a stavební přípravu a předrealizační fázi výstavby, délka této přípravy dosahovala v průměru cca 8 let (.pdf). Celková doba od zahájení územní přípravy po zprovoznění stavby (.pdf, str. 14 z 16) tak v průměru vychází přibližně na 11 let.

Průzkum Nejvyššího kontrolního úřadu k dálnici D35

V roce 2023 zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) závěr kontrolní akce, která se týkala výstavby dálnice D35. Od roku 2017 NKÚ zkontroloval peněžní prostředky na výstavbu 14 jejích úseků. Cílem bylo ověřit, zda byly prostředky využity účelně, hospodárně a podle předpisů (.pdf, str. 1–3). Podle této zprávy NKÚ „průměrná doba trvání přípravy“ těchto 14 úseků byla 12 let. Tento údaj podle NKÚ popisuje období, které začíná vydáním „souhlasného závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí“ a končí získáním pravomocného stavebního povolení. Tento časový úsek tedy zahrnuje jen část fáze územní přípravy a fázi stavební přípravy (.pdf; .pdf, str. 6–7). Hlavními důvody průtahů přípravy staveb dálnice D35 byly dle NKÚ problémy se získáváním územních rozhodnutí a s odkupem pozemků (.pdf, str. 3).

NKÚ dříve také provedl podobnou kontrolu (.pdf), která se zabývala výstavbou dálnic mezi lety 2013 a 2017. V tehdejší zprávě úřad napsal, že příprava dálničních staveb „od získání souhlasného stanoviska k vlivům na životní prostředí (EIA) do vydání stavebního povolení“ trvala v průměru 13 let.

Ohledně novějších dat jsme se s dotazem jsme se obrátili na tiskové oddělení Ministerstva dopravy. Podle jeho vyjádření „je možné říci, že průměrná délka přípravy běžné nekomplikované dopravní stavby trvá 8 až 10 let“. Dobu „přípravy“ tiskové oddělení v tomto případě popisovalo jako období, které začíná „schválením zařazení do přípravy“ Centrální komisí na Ministerstvu dopravy (.docx, str. 16; .pdf) a končí zahájením provozu dálnice. K tomu ale resort dopravy pro Demagog.cz zároveň dodal, že „u složitějších staveb“, např. u Pražského okruhu, dálnice D3, D52 nebo D49, je doba této přípravy „15 až 20 let“.

Snahy o zkrácení doby přípravy

V roce 2020 během vlády Andreje Babiše schválil Parlament novelu zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (tzv. liniového zákona), která vešla v účinnost v lednu 2021. Jedním z jejích cílů bylo umožnit rychlejší získání majetkových práv na pozemky potřebné ke stavbě. Přinesla také možnost umístit a povolit dopravní stavby v jednom řízení. Mluvčí Ministerstva dopravy František Jemelka v září 2021 uvedl, že novela „má zrychlit přípravu stavby dálnic z až 13 let pouze na osm až devět“.

Výstavbu dálnic ošetřuje i stavební zákon, jehož nová verze byla přijata v roce 2021, tedy rovněž za vlády Andreje Babiše, a nabyla účinnosti začátkem roku 2024. Ministerstvo pro místní rozvoj na svém webu uvádí, že se ve spojitosti s tímto zákonem očekává zkrácení doby povolovacích procesů o čtyři roky. Jde nicméně pouze o odhadovaný dopad (.pdf, str. 540 z 630), ne o popis současného stavu.

Informace o tom, zda tyto legislativní změny vedly k měřitelnému zkrácení přípravy a výstavby dálnic, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Ani vyjádření Ministerstva dopravy, které se týká výstavby „v současnosti“, nelze považovat za posouzení situace v posledních několika letech, jelikož tiskové oddělení Ministerstva hovoří mj. o stavbách, jejichž přípravy začaly už před 20 lety.

Závěr

Podle analýzy Ministerstva dopravy z roku 2019 trvala průměrná délka přípravy a výstavby dálnic asi 15 let. Z vyjádření Ministerstva dopravy pro Demagog.cz vyplývá, že celý proces u nekomplikované stavby činí 8–10 let, u složitějších staveb pak 15–20 let.

Během působení Babišovy vlády došlo ke schválení novely liniového zákona a nového stavebního zákona, které zjednodušují stavební dokumentaci a zisk povolení. Cílem těchto kroků bylo do budoucna výstavbu dálnic urychlit. Zatím však nejsou dohledatelné zdroje, podle kterých by šlo měřit skutečný dopad opatření na přípravu a výstavbu dálnic. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako neověřitelný.

Pravda
V r. 2009 a dříve bylo vydáno územní rozhodnutí u 9 staveb dálnice D6, do r. 2016 ale bylo výběrové řízení na zhotovitele zahájeno jen u jedné z nich. V r. 2016 resort dopravy vedený hnutím ANO zahájil výběrové řízení u tří těchto staveb, u jiných dvou schválil záměr projektu.

V letech 2014 až 2017 bylo hnutí ANO součástí vlády Bohuslava Sobotky, ve které mělo svého zástupce na postu ministra dopravy. Sám Andrej Babiš byl tehdy ministrem financí. Hnutí ANO resort dopravy řídilo také později v letech 2017 až 2021 během působení vlády Andreje Babiše.

Dle dokumentů Ředitelství silnic a dálnic v roce 2009 existovala územní rozhodnutí (.pdf, str. 6–7) pro devět částí dálnice D6 (tehdy rychlostní silnice R6). Jednalo se o úseky Karlovy Vary – Olšová Vrata, Knínice–Bošov, Lubenec–Bošov, obchvat Lubence, přeložku dálnice u Hořesedel, přeložku u Krupé, úsek Nové Strašecí – Řevničov, obchvat Řevničova a obchvat Hořoviček. V případě zmíněného úseku mezi Lubencem a Bošovem už v té době probíhalo také výběrové řízení na zhotovitele stavby, které bylo spuštěno na konci roku 2008.

window.addEventListener("message",function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}});

O tom, že státu chybí finance na výstavbu některých silnic a dálnic, se mluvilo už v roce 2009. V době působení vlády Petra Nečase došlo v roce 2010 k oficiálnímu pozastavení výstavby silnice R6 ministrem dopravy Vítem Bártou. Důvodem podle tehdejšího mluvčího ministra dopravy bylo, že stát musel přistoupit k rozpočtovým škrtům. Samotný premiér Petr Nečas na podzim 2010 uvedl, že vláda pravděpodobně peníze na R6 poskytne až v letech 2012–2013. Pozastavení výstavby se týkalo tehdy rozestavěné části Lubenec–Bošov, která byla ale nakonec otevřena v roce 2015

Před začátkem roku 2016 byl dokončen právě jen úsek Lubenec–Bošov, u ostatních osmi úseků nebylo do té doby ani zahájeno výběrové řízení. Až v roce 2016 došlo k vypsání výběrových řízení u tří staveb. Těmi byly obchvat obce Lubenec, obchvat Řevničova a úsek mezi Řevničovem a Novým Strašecím, přičemž všechny tyto části D6 se řidičům otevřely v letech 2020 a 2021, ještě během působení Babišovy vlády (.pdf; .pdf; .pdf, vše str. 4).

Zároveň v roce 2016 došlo k sepsání nového záměru projektu pro přeložku u Hořesedel a přeložku u Krupé. Úsek u Krupé se dočkal zahájení výběrového řízení na zhotovitele stavby v listopadu 2020, úsek u Hořesedel až po konci Babišova kabinetu v prosinci 2021 (.pdf; .pdf, vše str. 2). Během působení Babišovy vlády bylo také zahájeno výběrové řízení u nyní stále ještě nedokončeného obchvatu Hořoviček a došlo k vydání druhého územního rozhodnutí u nedokončeného úseku mezi Knínicemi a Bošovem (.pdf; .pdf; .pdf, vše str. 4).

Závěr

V roce 2009 a dříve bylo vydáno územní rozhodnutí u celkem devíti staveb dálnice D6, která vede z Prahy přes Karlovy Vary na Cheb. Před nástupem Sobotkovy vlády v roce 2014 ale u žádné z těchto devíti staveb ještě nezačala výstavba a jen u jedné z nich bylo zahájeno výběrové řízení na zhotovitele stavby. V roce 2016, kdy Ministerstvo dopravy řídilo hnutí ANO, bylo vypsáno výběrové řízení u tří staveb D6. Ty pak byly dokončeny v letech 2020–2021. U dalších dvou staveb došlo v roce 2016 také ke schválení záměru projektu. U řady staveb D6, které měly v roce 2009 platná územní rozhodnutí, tedy skutečně v roce 2016 došlo k posunu jejich přípravy. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Ministerstvo financí na konci srpna zveřejnilo návrh rozpočtu na rok 2026, ve kterém podle Kupkova vyjádření chybělo 60 miliard korun na dopravní infrastrukturu. Ve vládou schváleném návrhu už podle něj resortu dopravy chybí o něco menší částka – cca 37,5 miliardy korun.

Andrej Babiš se v rozhovoru vyjadřuje k návrhu státního rozpočtu na rok 2026 a dodává, že v rozpočtu chybí peníze na výstavbu dopravní infrastruktury a že se zastavily nové projekty výstavby dálnic. Odkazuje se přitom mimo jiné na slova ministra dopravy Martina Kupky (ODS), který podle něj kritizoval ministra financí Zbyňka Stanjuru (ODS) a uváděl, že resortu chybí zhruba 60 miliard korun.

První verze návrhu rozpočtu a chybějících 60 miliard

Ministerstvo financí zveřejnilo 31. srpna 2025 návrh státního rozpočtu na rok 2026. Resortu dopravy (.pdf, str. 28) v něm mělo připadnout 106,7 miliardy korun, z nichž mělo na Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) jít 87,6 miliardy – tedy skoro o 32 miliard méně než v roce 2025.

Státní fond dopravní infrastruktury přerozděluje peníze na výstavbu a údržbu dopravních staveb, například dálnic nebo železnic. Podléhá Ministerstvu dopravy a jeho rozpočet se schvaluje samostatně. Fond získává prostředky ze státního rozpočtu, z evropských fondů i z vlastních příjmů, například z mýtného.

Ministr dopravy Kupka o den později pro server Echo24 uvedl, že návrh rozpočtu v této podobě nemůže zůstat a že se o jeho úpravě bude ještě jednat. Zároveň řekl: „S ohledem na tempo investic potřebujeme navýšení oproti letošnímu roku, mělo by to být o nějakých dvacet miliard. Fakticky oproti tomuto původnímu návrhu je to pro SFDI o nějakých 60 miliard více. Dodal, že jde o první návrh a začátek vyjednávání a že ve snížení prostředků nevidí nic osobního ze strany ministra financí Zbyňka Stanjury. Například Seznam Zprávy následně psaly o „konfliktu“ ve vládě, popř. o nepřijatelnosti návrhu a o tom, že pokud by zůstal ve stávající podobě, muselo by v příštím roce dojít k zastavení některých z probíhajících staveb.

Vládou schválený státní rozpočet a rozpočet SFDI

Vláda 30. září 2025 schválila přepracovaný návrh státního rozpočtu. Výdaje pro Ministerstvo dopravy se v něm zvýšily přibližně o 22 miliard korun, pro Státní fond dopravní infrastruktury tak mělo být vyčleněno zhruba 108,2 miliardy korun (.zip, příloha P_04, str. 28). Návrh vláda předložila Sněmovně, která jej kvůli končícímu volebnímu období již neprojednala. Návrh měla vláda předložit nově zvolené dolní parlamentní komoře, k čemuž ji vyzvala i bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO), končící kabinet nicméně několik dní po proběhnutí námi ověřovaného rozhovoru uvedl, že tak neučiní. Argumentoval přitom tím, že nově vznikající vláda avizovala, že návrh bude chtít výrazně přepracovat, měla by tak podle něj připravit svůj vlastní.

Zákon ukládá vládě spolu s návrhem státního rozpočtu předložit Poslanecké sněmovně i návrh rozpočtu SFDI. Fialův kabinet jej podle ministra Kupky začal projednávat 8. října 2025, navržené výdaje fondu se měly v roce 2026 dle Kupky vyšplhat na přibližně 187 miliard korun – SFDI měl podle přepracovaného návrhu státního rozpočtu přitom počítat s jistými příjmy pouze ve výši 144,6 miliardy korun, z čehož asi 33,9 miliardy mělo pocházet z evropských fondů. Rozpočet SFDI nicméně schválen nebyl, vláda jeho projednávání ještě 8. října přerušila (.doc, str. 1). Využila přitom podobné vysvětlení jako v případě návrhu státního rozpočtu – tedy že se jím již začala zabývat pravděpodobná budoucí koalice.

Kupka ještě před jednáním přiznal, že i přes navýšení v aktualizovaném návrhu státního rozpočtu bude jeho resortu v roce 2026 stále chybět zhruba 37,5 miliardy korun. Uvedl k tomu, že chybějící finance bude muset nalézt příští vláda. Zároveň také odmítl, že by kvůli nedostatku financí docházelo k zastavování probíhajících projektů. Generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Radek Mátl ale uvedl, že ŘSD zatím nebude podepisovat již vysoutěžené velké kontrakty. Mezi ohrožené projekty podle něj patří středočeská D3, Pražský okruh, dálnice D11 na úseku Jaroměř–Trutnov a D35 mezi Úlibicemi a Hořicemi na Jičínsku.

Závěr

Martin Kupka v prvních zářijových týdnech řekl, že v návrhu rozpočtu pro následující rok chybí podle něj pro dopravní infrastrukturu asi 60 miliard korun. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. Vládou schválený návrh zvýšil prostředky na dopravu, i přes jejich růst ale bude podle Kupky chybět resortu dopravy necelých 38 miliard korun.

Pravda
Na podzim 2025 přestaly Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Správa železnic podepisovat nové smlouvy kvůli chybějícím financím ve státním rozpočtu na rok 2026. Mezi zastavenými projekty je i výstavba železnice mezi Kladnem a letištěm v Ruzyni.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru kritizuje končící vládu Petra Fialy za údajné zastavení investic do nových dopravních projektů. Tvrdí, že na dopravní infrastrukturu nejsou v rozpočtu na rok 2026 zahrnuty výdaje ve výši desítek miliard korun a rozpočtový schodek kvůli tomu bude vyšší, než je uvedeno v návrhu zákona o státním rozpočtu na příští rok. V této souvislosti vyjmenovává dopravní projekty, které podle něj Fialova vláda zastavila.

Zastavení nových projektů

Andrej Babiš 6. října jednal s generálním ředitelem Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Radkem Mátlem a po schůzce uvedl, že kvůli chybějícím penězům v rozpočtu se zastavují stavby silnic či modernizace železničních tratí. Šéf ŘSD Mátl v Interview ČT24 z 8. října řekl, že v návrhu rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) na rok 2026, ze kterého se financují mj. i ŘSD a Správa železnic (.pdf, str. 3), chybí přibližně 37 mld. Kč na investice do připravovaných staveb plánovaných k realizaci. Podle Mátlova vyjádření tato situace ohrožuje zahájení nových staveb (video, čas 3:17). Zároveň dodal, že ŘSD v případě těchto staveb pokračuje s přípravami, včetně příprav na předání staveniště zhotovitelům, ale zatím „vyčkává s podpisem smluv“. Na otázku moderátorky pak Mátl potvrdil, že se s ministrem dopravy Martinem Kupkou (ODS) dohodl, že ŘSD nebude podepisovat „nové velké kontrakty“, které už jsou vysoutěžené. 

Informaci o zastavení nových projektů kvůli chybějícím financím potvrdil 18. října, tedy až po zveřejnění rozhovoru s Andrejem Babišem, vedle šéfa ŘSD Mátla i ředitel Správy železnic Jiří Svoboda. Dne 16. října 2025, tedy šest dnů po zveřejnění ověřovaného rozhovoru, informace o nesouladu v rozpočtech na rok 2026 potvrdila i Národní rozpočtová rada (.pdf).

Železniční spojení z Kladna na letiště v Ruzyni

Projekt železničního spojení Praha – Letiště Václava Havla – Kladno vznikl už v 90. letech, ale jeho přípravu dlouho provázely sporytrasu, střety s plánem prodloužení metra A a problémy s výkupy pozemků. V roce 2015 byla upřednostněna železniční varianta a Správa železnic projekt rozdělila do několika úseků.

Mezi lety 2017 a 2020 probíhala rekonstrukce pražského Negrelliho viaduktu, která byla označována jako první etapa projektu výstavby trati na letiště. Během působení vlády Petra Fialy pak došlo k zahájení realizace u několika dalších úseků, což se týkalo modernizace části trati v Kladně, stavby úseku Praha-Bubny – Praha-Výstaviště (.pdf) a modernizace a dostavby pražského Masarykova nádraží. V roce 2024 pokračovala příprava dalších částí, především úseků Ruzyně–Kladno (.pdf, str. 6) a Ruzyně–Letiště (.pdf, str. 4). V srpnu 2025 získala Správa železnic stavební povolení pro patnáctikilometrový úsek Ruzyně–Kladno, který je nejdelší částí celého projektu. K říjnu 2025 ale zatím nebyla podepsána smlouva na stavbu tohoto úseku, rovněž kvůli chybějícím financím v SFDI (video, čas 1:16).

Další úseky, včetně úseku Dejvice–Veleslavín s tunely a úseku Ruzyně–Letiště, Správa železnic plánuje stavět v letech 2027–2030. Kompletní dokončení celého spojení z Masarykova nádraží přes letiště do Kladna očekává Ministerstvo dopravy po roce 2030.

Závěr

V souvislosti s chybějícími penězi ve Státním fondu dopravní infrastruktury (SFDI) přestaly Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Správa železnic podepisovat smlouvy k novým projektům. Mezi zastavené nové projekty patří i výstavba železniční trati mezi Kladnem a letištěm v Ruzyni. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 počítá s výdaji, které jsou o 37,2 mld. Kč vyšší než v návrhu státního rozpočtu. Než budou navrhované rozpočty uvedeny do souladu, nepodepisuje ŘSD ani Správa železnic žádné velké smlouvy.

Andrej Babiš (ANO) reaguje na poznámku, že dle jeho slov bude pro splnění svého programu potřebovat o desítky miliard vyšší schodek rozpočtu, než jaký pro rok 2026 připravil dosluhující ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Podle Andreje Babiše je však současný návrh státního rozpočtu zkreslený, protože v něm chybějí některé výdaje. Jako příklad uvádí zastavené investice do dopravních staveb.

Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury

Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) přerozděluje peníze na výstavbu a údržbu dopravních staveb, například dálnic nebo železnic. Podléhá Ministerstvu dopravy a jeho rozpočet se schvaluje samostatně. Vláda ho však podle zákona musí předložit současně s návrhem státního rozpočtu. SFDI získává prostředky ze státního rozpočtu, z evropských fondů i z vlastních příjmů, například z mýtného.

Návrh státního rozpočtu schválila vláda na konci září 2025, stará Sněmovna ho však již nestihla projednat. Končící vláda rozpočet Sněmovně v novém složení dosud neposlala. Rozpočet SFDI začala vláda podle ministra Kupky projednávat 8. října 2025, navržené výdaje fondu se měly v roce 2026 dle Kupky vyšplhat na přibližně 187 miliard korun – SFDI měl přitom podle návrhu státního rozpočtu počítat s jistými příjmy pouze ve výši 144,6 miliardy korun (.zip, Textová část.pdf, str. 33). Rozpočet SFDI nicméně schválen nebyl, vláda jeho projednávání ještě 8. října přerušila (.doc, str. 1) s odůvodněním, že materiál projedná příští vláda.

Chybějící peníze

Generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Radek Mátl uvedl, že v návrhu rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 chybí přibližně 40 mld. Kč. Podle Mátla nebude ŘSD zatím podepisovat již vysoutěžené velké kontrakty, nadále však uzavírá smlouvy na menší závazky. Dodal, že pokud se peníze nenajdou, dojde u zahájení řady staveb k několikaměsíčnímu zpoždění. Mezi ohrožené projekty podle něj patří středočeská D3, Pražský okruh, dálnice D11 na úseku Jaroměř–Trutnov a D35 mezi Úlibicemi a Hořicemi na Jičínsku.

16. října 2025, tedy šest dnů po zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru, potvrdila informace o chybějících financích také Národní rozpočtová rada (NRR) ve svém vyjádření ke státnímu rozpočtu (.pdf, str. 2). V dokumentu upozorňuje na to, že rozpočet SFDI je navržen s vyššími výdaji než jaké předpokládá návrh státního rozpočtu (.zip, příloha P_04, str. 28) a to o 37,2 mld. Kč. Návrh je tak podle NRR v předložené podobě neschvalitelný (.pdf, str. 2). Dne 18. října potvrdil ředitel Správy železnic Jiří Svoboda, že ani jeho úřad nepodepisuje nové smlouvy.

Závěr

Návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 předpokládá o 37,2 mld. Kč vyšší příjem, než je pro něj alokováno v návrhu státního rozpočtu. Ředitelé Ředitelství silnic a dálnic a Správy železnic uvedli, že prozatím nebudou podepisovat již vysoutěžené velké kontrakty. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.