Přehled ověřených výroků

Premiér Petr Fiala (ODS) odpovídá moderátorce na dotaz ohledně daňového zatížení občanů. Moderátorka zmiňuje jeho vystoupení v pražské debatě, kde odmítal, že by bylo vysoké (video, čas 1:21:33). Fiala říká, že se opíral o konkrétní data, a připomíná Den daňové svobody, který podle něj letos nastal dříve než v předcházejících letech a byl jeden z nejčasnějších ve srovnání se zeměmi patřícími do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Vývoj od roku 2000

Do roku 2024 používal Liberální institut pro určení Dne daňové svobody odlišnou metodiku, kvůli čemuž se jím dříve publikovaná data od těch aktuálních liší. Původní výpočty zpravidla dnům přisuzovaly pozdější datum – zatímco tedy například podle dřívější metodiky ten loňský nastal 11. června, podle té nové jej mohli Češi slavit už o deset dní dříve. V roce 2025 pak DDS připadl na neděli 1. června.

Podle výpočtů vycházejících z aktualizované metodiky připadl DDS historicky nejpozději na 25. června v roce 2003, kdy se jednalo o dobu zvýšených výdajů a pomalejšího růstu ekonomiky (.pdf, str. 7). Oproti tomu nejdřívější termín Česko zaznamenalo v roce 2017, kdy DDS připadl na 17. května. Tehdy se dle Liberálního institutu projevila nízká nezaměstnanost, silný hospodářský růst a konsolidované veřejné finance (str. 7–8).

Jak lze vidět na následujícím grafu, Češi letos pro stát pracovali déle než v období let 2014 až 2019 (.pdf, str. 7). V roce 2020 ale došlo k silnému nárůstu výdajů, spojených s pandemií covidu-19 a stagnací nominálního HDP, a Den daňové svobody tak nastal až 13. června (str. 8). V letech 2021 a 2023 byl DDS také později než letos. Roky 2022, 2024 a 2025 se dělí o stejné datum, ale protože rok 2024 byl přestupný, Češi v něm pracovali „ve prospěch státu“ o den více.

Mezinárodní srovnání

V roce 2025 Den daňové svobody skutečně připadl na neděli 1. června. V evropském srovnání se Česko podle Liberálního institutu umístilo na pátém až šestém místě, společně s Bulharskem (.pdf, str. 11). Den daňové svobody mělo letos nejdříve Irsko, které ho slavilo 31. března, dle Liberálního institutu bylo ale jeho HDP zkresleno započítáním výdělků velkých amerických firem (str. 2). Na opačné straně spektra se umístila Francie, jejíž DDS podle prognóz připadne na 30. července (str. 11). 

Ve srovnání s dalšími 31 sledovanými zeměmi OECD obsadilo Česko osmou příčku s tím, že DDS v tomto případě připadl na 3. června (.pdf, str. 12). Data se liší kvůli tomu, že Liberální institut při práci na obou mezinárodních srovnáních vycházel ze dvou různých datových sad – zatímco při porovnání s evropskými státy pracoval s prognózou Evropské komise, srovnání se zeměmi OECD postavil na predikci veřejných výdajů v roce 2025 podle OECD (str. 10). OECD má 38 členů a srovnání Liberálního institutu tak nezahrnuje všechny státy patřící do této organizace.

Závěr

Den daňové svobody podle výpočtů Liberálního institutu letos připadl na 1. června. Nastal tak dříve než v roce 2020, 2021 a 2023. V letech 2022 a 2024 jej lidé mohli slavit také 1. června, ovšem v roce 2024 pracovali Češi pro stát o jeden den déle, protože se jednalo o přestupný rok. Liberální institut v rámci porovnání 32 států OECD stanovil den daňové svobody na 3. června a v tomto žebříčku se ČR umístila na osmé příčce. Výrok Petra Fialy z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček v kontextu výroku mluví o potenciálním zvýšení výdajů na obranu nad 2 % hrubého domácího produktu (HDP). Poté naznačuje, že vláda v loňském roce zvýšila platby na obranu jen proto, aby splnila závazek NATO dávat na obranu alespoň 2 % HDP. Dodává, že ke konci roku vláda podle něj uhradila za nákup stíhacích letounů F-35 o 10,5 miliardy korun víc, než bylo původně plánováno.

Nákup stíhaček

Vláda v září 2023 schválila pořízení 24 amerických stíhacích letounů F-35 pro českou armádu. Nákup za 150 miliard korun následně v lednu 2024 podpisem memoranda stvrdila ministryně obrany Jana Černochová (ODS). První stroje mají být hotové v roce 2029, ve stejném roce na nich začnou cvičit čeští piloti na základně v USA. Do Česka mají stíhačky přiletět postupně mezi lety 2031 a 2034 (.pdf). Podle odhadu Ministerstva obrany by celkové náklady včetně zajištění provozu do konce životnosti letounů v roce 2069 měly činit 322 miliard korun. Platby za letouny a příslušné vybavení jsou rozloženy do 11 let v období let 2024–2034 s průměrnou splátkou přibližně 14 miliard korun ročně.

Splátky za rok 2024

Ministerstvo obrany mělo původně v roce 2024 uhradit splátku ve výši 15,5 miliardy korun. V průběhu roku však došlo k aktualizaci splátkového kalendáře a resort nakonec zaplatil cca 26,2 miliardy korun (.pdf, str. 129). Rozdíl oproti plánované částce tak činil skoro 11 miliard korun. Podle ministerstva Česko díky urychlení platby dostane dvě stíhačky o rok dříve. Armáda bude moci výcvik na těchto dvou strojích zahájit už v roce 2030 místo roku 2031.

Závěr 

Česko má za stíhací letouny F-35 platit do roku 2034 asi 14 miliard korun ročně. Za rok 2024 vláda plánovala zaplatit 15,5 miliardy, nakonec uhradila 26,2 miliardy korun, tedy o téměř 11 miliard korun více. Výrok Karla Havlíčka tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček v kontextu výroku kritizuje investiční plány vlády Petra Fialy. Podle Havlíčka si Česká republika nebude moci dovolit další navyšování výdajů na obranu při současných plánech, které zahrnují výstavbu vysokorychlostních tratí nebo nových jaderných bloků. Dodává, že stát dnes sotva zvládá vynakládat 200 miliard korun na kapitálové výdaje.

Kapitálové výdaje

Ve státním rozpočtu se rozlišují dva základní druhy výdajů – běžné a kapitálové (.pdf, str. 111 z 358). Běžné výdaje financují běžnou potřebu veřejných institucí (.docx, str. 25) a putují např. na dávky důchodového pojištění, na mzdy a platy nebo na provoz organizačních složek státu, včetně neinvestičních nákupů (.pdf, str. 136–140 z 358). Kapitálové výdaje naopak označují investiční výdaje a slouží k financování dlouhodobých potřeb (.docx, str. 25). Patří sem zejména výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného majetku, např. na financování staveb.

Vláda v návrhu zákona o rozpočtu na letošní rok počítala s tím, že na investice poputuje 249,6 miliardy korun (.pdf, str. 124 z 358). Ve schváleném rozpočtu na rok 2025 dosahují investice podle Ministerstva financí 250,2 miliardy korun (.pdf, str. 33). Největší část přitom spolkne doprava a obrana. Schválená výše investic ovšem ve výsledku nemusí odpovídat tomu, jaké budou skutečné výdaje na konci roku. V některých minulých letech totiž stát na investice vynaložil více, než stanovoval schválený rozpočet na daný rok, v jiných případech to bylo naopak méně (.pdf, str. 7 z 52; .pdf, str. 32 ze 73).

Nejaktuálnější ucelená data o skutečných výdajích se týkají roku 2024. Podle státního závěrečného účtu tehdy kapitálové výdaje činily zhruba 212,5 miliardy korun (.pdf, str. 32 ze 73). Nejvíce investic, téměř 64 miliard korun, připadlo na Ministerstvo obrany, následované Ministerstvem dopravy s investicemi ve výši necelých 59 miliard korun. O rok dříve dosáhly skutečné kapitálové výdaje 210,5 miliardy Kč (.pdf, str. 111 z 358).

Závěr

Ve státním rozpočtu na letošní rok činí schválené kapitálové výdaje ČR 250 miliard korun. Výsledné skutečné výdaje ovšem obvykle neodpovídají schválenému rozpočtu a v některých minulých letech byly např. nižší, proto nelze s jistotou říct, že v roce 2025 tyto výdaje skutečně dosáhnou zmíněných 250 mld. Kč. Poslední dostupná ucelená data za rok 2024 ukazují, že tehdy kapitálové výdaje dosáhly 212,5 mld. Kč. Ve srovnání s tímto číslem se hodnota uváděná Karlem Havlíčkem pohybuje v rámci naší 10% tolerance, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček reaguje na dotaz, zda by případná příští vláda hnutí ANO respektovala navýšení závazku výdajů na obranu zemí NATO, a to na 5 % hrubého domácího produktu (HDP). Na tomto navýšení se na začátku června shodli ministři obrany jednotlivých členských států a později je schválila celá Aliance. Havlíček se ptá, kde na to Česká republika chce vzít finanční prostředky, když už nyní podle něj 1 % HDP představuje 80 miliard korun.

Výše HDP

Podle posledních dostupných údajů Českého statistického úřadu činilo HDP v roce 2024 8,057 bilionu korun (.xlsx). Ministerstvo financí ve svém přehledu uvádí HDP ve výši 8,011 bilionu korun (.pdf, str. 3). Jedno procento HDP tedy v případě dat ČSÚ odpovídá 80,6 miliardy korun, v případě resortu financí 80,1 miliardy korun.

Výše HDP za současný rok 2025 ještě známa není. Ministerstvo financí ve své nejnovější makroekonomické predikci z dubna 2025 odhaduje, že HDP letos dosáhne 8,391 bilionu korun (.pdf, str. 3). Jedno procento z této částky tak odpovídá necelým 84 miliardám korun. Předpověď pro letošní rok vydal také Mezinárodní měnový fond, podle kterého bude české HDP činit 360,24 miliardy amerických dolarů, v přepočtu na koruny tedy cca 8,294 bilionu korun. Jedno procento z tohoto predikovaného HDP činí 83 miliard korun.

Závěr

Podle posledních dat ČSÚ i Ministerstva financí odpovídalo v roce 2024 jedno procento HDP přibližně 80 miliardám korun. V současném roce to podle predikcí Mezinárodního měnového fondu a Ministerstva financí bude 83 až 84 miliard korun. Výrok Karla Havlíčka tak hodnotíme jako pravdivý.

Karel Havlíček reaguje na otázku, jestli by případná budoucí vláda hnutí ANO plnila závazek států NATO vydávat na obranu alespoň 5 % hrubého domácího produktu (HDP), pokud by se zástupci Aliance na tomto navýšení z 2 % HDP dohodli na summitu v Haagu. Havlíček zmiňuje, že za dobu působení hnutí ANO v různých vládách se rozpočet resortu obrany zvýšil z 41 miliard korun na 92 miliard.

Hnutí ANO na ministerstvech

Havlíček se zjevně odkazuje na konec Nečasovy vlády a začátek působení kabinetů, jejichž součástí bylo hnutí ANO. To stálo v čele Ministerstva financí v Sobotkově vládě, tedy od konce ledna 2014 do prosince 2017. Tehdy post ministra financí zastával Andrej Babiš, kterého v květnu 2017 nahradil Ivan Pilný. Po konci této vlády hnutí ANO vyhrálo volby a Andrej Babiš se v prosinci 2017 stal premiérem, kterým byl až do prosince 2021. Resort financí v Babišově vládě po celou dobu vedla Alena Schillerová.

Hnutí ANO v Sobotkově vládě zároveň šéfovalo i Ministerstvu obrany, kdy v jeho čele stál Martin Stropnický. V Babišových vládách se na postu ministra vystřídala Karla Šlechtová a Lubomír Metnar.

Výdaje na obranu mezi lety 2013 a 2021

V roce 2013, tedy v posledním roce působení Nečasovy vlády, výdaje na Ministerstvo obrany dosáhly přibližně 41,5 mld. Kč (.pdf, str. 7 ze 42). Státní rozpočet na rok 2014 vláda Bohuslava Sobotky částečně zdědila po úřednické vládě Jiřího Rusnoka. Ta už v září 2013 (.pdf, str. 1) schválila návrh rozpočtu, který počítal s výdaji na obranu ve výši 42,7 miliardy Kč (.pdf, str. 6). O výsledné podobě rozpočtu na rok 2014 později rozhodovala Sněmovna, která se v novém složení sešla po volbách konaných na podzim 2013. Noví poslanci tehdy schválili některé pozměňovací návrhy (.pdf, str. 11 z 20), a v konečné verzi státního rozpočtu tak nakonec náklady na obranu činily 42 miliard Kč.

Jak ukazuje graf níže, během působení Sobotkovy vlády i kabinetů Andreje Babiše výdaje postupně rostly. V roce 2021, tedy v posledním roce vlády Babišova kabinetu, měly obranné výdaje dle schváleného rozpočtu původně dosahovat částky 75,4 miliardy Kč. V lednu 2021 však tehdejší vláda rozhodla (.pdf) o přesunu pěti miliard korun z vládní rozpočtové rezervy zpět do rozpočtu Ministerstva obrany. Přesunutí dalších pěti miliard poté vláda odsouhlasila v březnu stejného roku (.pdf). Výsledný rozpočet proto v roce 2021 dosahoval cca 85 miliard Kč.

Hodnotu státem investovaných peněz snižuje inflace, kvůli které v průběhu času rostou např. ceny projektů, včetně armádních zakázek. I při započítání inflace (.pdf, str. 3) se však reálné výdaje na obranu mezi lety 2013 a 2021 výrazně zvýšily, a to o 75 %.

Závěr

V posledním roce působení Nečasova kabinetu činily výdaje Ministerstva obrany asi 41,5 miliardy korun. V letech, kdy hnutí ANO vedlo resorty financí a obrany, došlo k postupnému zvyšování obranných výdajů a v posledním roce vlády kabinetu Andreje Babiše dosahovaly výdaje na obranu cca 85 miliard korun. Karel Havlíček tedy neuvádí zcela přesné číslo, má ale pravdu v tom, že za dobu působení hnutí ANO ve vládách prudce narostly nominální výdaje na Ministerstvo obrany. Zároveň se výrazně zvýšily i reálné výdaje. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček v kontextu výroku reaguje na možné zvýšení obranných výdajů na 5 % HDP jako nový závazek NATO. Tvrdí, že vláda Petra Fialy plní současný závazek ve výši 2 % HDP jen díky tomu, že místo skutečných nákupů podle něj manipuluje s čísly pomocí předčasných zálohových plateb. Z ročního rozpočtu armády ve výši 160 mld. Kč je dle jeho slov 71 mld. „rozfakturováno“ ve formě záloh za předměty, které ČR obdrží až za několik let.

Zálohové platby v rozpočtu MO

Podle údajů Ministerstva obrany (MO) činily zálohy investičního charakteru (např. na techniku) v roce 2024 66,4 mld. Kč (.pdf, str. 187) a zálohy neinvestičního charakteru (např. na munici) 4,9 mld. Kč (str. 189). V součtu tak objem poskytnutých zálohových plateb na obranné zakázky činil přibližně 71,3 mld. Kč. Oproti předchozímu roku (.pdf, str. 207, 209) se jedná o více než dvojnásobek alokovaných peněz, což bylo způsobeno především zvýšením záloh na strategické vojenské zakázky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zatímco v roce 2023 bylo na tento typ výdajů vyčleněno 7,77 mld. Kč, v roce 2024 se jednalo o většinu zálohovaných plateb ministerstva (.pdf, str. 187, 189).

Za nárůstem zálohových plateb v roce 2024 stojí zejména spuštění financování dvou klíčových armádních projektů (.pdf, str. 187–189). Jde o nákup víceúčelových stíhaček F-35 a pořízení středních transportních letounů Embraer C-390 Millennium, přičemž resort obrany v loňském roce předplatil dodavatelům těchto strojů celkem 29,8 mld. Kč (.pdf, str. 187).

Mezi další výrazné zálohové platby patří 10,1 mld. Kč na švédská bojová vozidla pěchoty od společnosti BAE Systems, 7,1 mld. Kč na francouzská děla NATO od firmy KNDS France nebo 6,9 mld. Kč na izraelské protiletadlové systémy SHORAD (.pdf, str. 187–188). Zálohy směřovaly také k českým institucím, například k Vojenskému technickému ústavu (str. 189).

Rozpočet MO

Celkový objem záloh 71,3 mld. (.pdf, str. 187–189) představuje téměř polovinu rozpočtu Ministerstva obrany na rok 2024, který dosáhl necelých 160 mld. Kč (str. 15). Resort zdůvodňuje vysoké zálohy napjatou situací na trhu s vojenským materiálem kvůli vysoké poptávce a vytíženým výrobním kapacitám. Podle MO bylo „uzavření kontraktu na dodávky vojenského materiálu dodavateli v mnoha případech podmíněno poskytnutím zálohy“ (str. 16, 187).

Závěr

Podle údajů MO činily zálohové platby na obranné zakázky ke konci roku 2024 celkem 71,3 mld. Kč. Z toho 66,4 mld. Kč směřovalo na zálohy investičního charakteru a 4,9 mld. Kč na zálohy neinvestičního charakteru. Celková výše rozpočtu Ministerstva obrany pro rok 2024 skutečně dosáhla cca 160 mld. Kč. Výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako pravdivý.

Volební lídryně uskupení Stačilo! Kateřina Konečná (KSČM) odpovídala na otázku moderátorky, kolik peněz by Česká republika měla vynakládat na obranu. Konečná odpověděla, že „procenta“ nejsou podstatná a že by se mělo hledět na to, co Česko reálně potřebuje. Podle ní to totiž není nákup stíhaček F-35, polních kuchyní nebo neprůstřelných vest, které dle ní nakoupila ministryně obrany Jana Černochová a které lze prostřelit.

Stažení neprůstřelných vest

Informaci o problémech s kvalitou neprůstřelných vest přinesl 19. června deník Právo. Ve svém článku napsal, že armáda na pokyn generála Roberta Bieleného stahuje z výstroje v polovině životnosti balistické vesty VOBU (vesty ochranné balistické univerzální) z roku 2020. Při zkoušce odolnosti vest totiž podle Bieleného došlo k jejich kompletnímu průstřelu. Armáda v reakci na sociální síti X uvedla, že standardní životnost těchto vest VOBU I je pět let, a tudíž byly na samotném konci životnosti.

Kupní smlouva mezi Ministerstvem obrany a společností ARGUN byla uzavřena už v březnu 2017 (.pdf, str. 16), tedy v době, kdy vládl kabinet Bohuslava Sobotky a kdy resortu šéfoval Martin Stropnický za hnutí ANO. V srpnu 2017, tedy stále za ministra Stropnického, resort ke smlouvě ještě uzavřel dodatek s upřesněním popisu zboží (.pdf). Hodnota nákupu dosahovala 255 milionů a dodání celkem 5 500 kusů vest bylo rozděleno do několika etap mezi lety 2017 a 2020 (.pdf, str. 2–3).

Podle smlouvy by vesty měly být v záruce deset let (.pdf, str. 12). Jiná informace se ale uvádí v příloze, kde stojí, že si vesta musí zachovat stanovenou balistickou odolnost při používání po dobu minimálně pěti let (.pdf, str. 2, 20). Podle právníků, které oslovil server Novinky.cz, má v případech rozporu údajů o záruční době platit ta delší.

Závěr

Armáda se opravdu zbavila neprůstřelných vest z roku 2020, u kterých se ukázalo, že je možné je prostřelit. Kupní smlouvu ovšem Ministerstvo obrany neuzavřelo během působení současné ministryně obrany Jany Černochové, ale už za někdejšího ministra Martina Stropnického v roce 2017. Výrok Kateřiny Konečné tak hodnotíme jako nepravdivý.

Volební lídryně hnutí Stačilo!, europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, kritizuje navyšování výdajů na obranu a tvrdí, že česká armáda by měla sloužit pouze k ochraně České republiky. Dodává, že i když výdaje členů NATO dle ní představují polovinu světových výdajů na obranu, necítí se víc bezpečně.

NATO a výdaje na obranu

Kateřina Konečná v širším kontextu výroku naráží na dohodu ministrů obrany členských států NATO, kteří se na začátku června shodli zvýšit výdaje na obranu na 5 % HDP. Z toho mají 3,5 % představovat přímé náklady na obranu a zbytek má směřovat na širší výdaje spojené s bezpečností, například na ochranu kritické infrastruktury, kybernetickou bezpečnost nebo budování zdravotnických zařízení. Ke konci června poté Severoatlantická aliance toto zvýšení schválila.

Světové výdaje na obranu sleduje Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI), který byl založený v roce 1966. Institut podle svých slov poskytuje politikům, výzkumníkům, médiím a široké veřejnosti data, analýzy a doporučení, které jsou založené na otevřených zdrojích. Podle informací SIPRI z letošního dubna vydaly státy NATO na obranu v roce 2024 celkem 1,506 bilionu dolarů, což odpovídá 55 % celosvětových obranných výdajů (.pdf, str. 1). Stejný podíl SIPRI uváděl i za rok 2023 (.pdf, str. 1).

Závěr

Podle informací Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru vydaly v roce 2024 členské státy NATO na obranu celkově 1,506 bilionu dolarů, což představuje přibližně 55 % celosvětových obranných výdajů. Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Pirátů Zdeněk Hřib reaguje na poznámku Tomia Okamury (SPD), že nevykonává lékařskou praxi. Zdeněk Hřib odpovídá, že je členem České lékařské komory, a zmiňuje, že měl hrát důležitou roli při vzniku eReceptu.

Práce ve společnosti Aquasoft

Zdeněk Hřib působil v letech 2008 až 2018 jako konzultant ve společnosti Aquasoft (dnes Solitea Business Solutions). Tato firma dodala v roce 2009 (.pdf) Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) centrální úložiště, které je součástí systému elektronických receptů. Poté, co byl v prosinci 2015 odstaven systém elektronických receptů vyvinutý firmou Tronevia kvůli sporům se SÚKL, vytvořila společnost Aquasoft dočasný náhradní systém. V roce 2016 tato firma také vyhrála tendr na vytvoření nového systému e-receptů, který se začal využívat v roce 2017 (.pdf, str. 4–5).

V říjnu 2018 přišel Deník.cz se zjištěním, že zakázky pro firmy Aquasoft a MD Access, ve kterých Zdeněk Hřib působil, vyšetřovala policie. Podle Deníku se v případě Aquasoft jednalo o projekt centrálního úložiště elektronických receptů, jenž byl také prošetřen auditem společnosti Ernst & Young. Podle tohoto auditu firma v roce 2009 po výhře ve výběrovém řízení vytvořila software nezvykle rychle.

Hřib v reakci uvedl, že ve společnosti Aquasoft pracoval na jiném projektu než na centrálním úložišti elektronických receptů. V červnu 2018 se však v rozhovoru pro Radiožurnál označil za hlavního architekta elektronického úložiště receptů. V lednu 2021 dokonce na sociální síti X uvedl, že provoz eReceptu oproti předchozímu řešení „zlevnil dvacetkrát“.

Některá média Hřibovu roli při vytvoření eReceptu zmiňují, patrně se ale opírají o jeho vlastní životopis. Z nezávislých zdrojů jsme nicméně konkrétní informace o působení Zdeňka Hřiba v rámci firmy Aquasoft nedohledali.

Zavedení elektronických receptů

Možnost předepisovat léky elektronicky umožnil zákon o léčivech, který předložila vláda Mirka Topolánka (.pdf, str. 185) v roce 2007. Pozměňovací návrh, který zavedl elektronické recepty a jejich centrální úložiště, předložil poslanec Boris Šťastný (.pdf, str. 11–12).

Při projednávání novely zákona o léčivech v roce 2012 byl také schválen pozměňovací návrh (.pdf, str. 5; .pdf, str. 5), který předložil Šťastný společně s dalšími dvěma poslanci a který počítal s povinným předepisováním elektronických receptů od roku 2015. Papírové recepty měly být možné jenom ve výjimečných případech.

V roce 2014 však došlo k odsunutí zavedení povinných elektronických receptů. Tehdejší ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček argumentoval dle jeho slov nedostatečnou časovou lhůtou na vytvoření informačního systému. Povinné elektronické předepisování léků tak začalo platit až od roku 2018.

Závěr

Zdeněk Hřib pracoval ve firmě Aquasoft v době, kdy firma v roce 2009 vyvíjela úložiště pro elektronické recepty, a také v době, kdy společnost v letech 2016–2017 vytvářela nový systém eRecept. Z nezávislých zdrojů ovšem nelze ověřit, zda se na těchto projektech podílel. V minulosti navíc médiím poskytl protichůdná tvrzení týkající se jeho práce na centrálním úložišti elektronických receptů. Výrok Zdeňka Hřiba proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura odpovídá na otázku ohledně investic do obrany. Uvádí při tom, že chce „úsporné výdaje“. Jako příklad těch neúsporných zmiňuje nákup stíhaček F-35, které jsou podle něj předražené a pro české území nevhodné. Dodává, že Kanada obdobný nákup vypovídá a že by Česká republika podle něj měla udělat to samé a investovat do levnější výzbroje.

Kanadský nákup stíhaček F-35

V lednu 2023 kanadské Ministerstvo obrany potvrdilo, že podepsalo smlouvu o nákupu 88 stíhaček F-35 s americkou společností Lockheed Martin za 19 miliard kanadských dolarů (přibližně 300 miliard korun). Podle tamní vlády mají být dodávány postupně, přičemž první čtyři letouny mají do Kanady dorazit v roce 2026, dalších šest potom vždy v letech 2027 a 2028. Za těchto prvních 16 letounů již Kanada zaplatila.

Krátce po nástupu do funkce v březnu 2025 požádal kanadský premiér Mark Carney tehdejšího ministra obrany Billa Blaira o přezkum toho, zda je nákup pro Kanadu „nejlepší investicí“. Učinil tak nedlouho poté, co americký prezident Donald Trump mluvil v souvislosti s Kanadou o připojení k USA a uvalil 25% clo na dovoz kanadského zboží.

V červnu 2025 kanadská generální auditorka ve své zprávě (.pdf) uvedla, že se náklady na program F-35 zvýšily na 27,7 mld. kanadských dolarů (necelých 440 miliard korun). Jako důvod uvedla, že v roce 2023 Ministerstvo obrany vycházelo ze zastaralých odhadů. Další příčinou je dle ní také rostoucí inflace, kolísání směnných kurzů a zvýšená globální poptávka po munici.

Přezkum pořízení letounů F-35 k datu vysílání námi ověřované debaty nebyl dokončen a Kanada smlouvu nevypověděla. Po odvysílání námi ověřované debaty kanadský předseda vlády Carney pouze oznámil, že přezkum bude hotový do konce léta 2025.

Závěr

Kanada v roce 2023 odsouhlasila nákup 88 stíhaček F-35 za 19 mld. kanadských dolarů, z čehož prvních 16 letounů již zaplatila. V březnu 2025 nařídil kanadský premiér přezkum nákupu, který nicméně v momentě vysílání debaty nebyl finalizován. Kanada tedy smlouvu nevypověděla, a výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.