Poslanec Boris Šťastný (AUTO) mluví o střetu zájmů, do kterého by se dostal Andrej Babiš, kdyby byl jmenován premiérem. Moderátorka se Šťastného ptá, jestli Babiš na proběhlé koaliční radě představil konkrétní kroky, jak střetu zájmů předejít. Šťastný odpovídá, že toto téma vůbec nebylo předmětem jednání. Podle Šťastného je debata o střetu zájmů „nafouknutá“, jelikož podle zákona nemůže stát Agrofertu vyplatit žádné peníze, pokud Andrej Babiš zůstane jeho majitelem.
Zákon o střetu zájmů
Zákon o střetu zájmů mj. uvádí, že veřejný funkcionář, jako je například člen vlády nebo jeho náměstek, nesmí podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost ani být členem statutárního orgánu podnikající právnické osoby. Od února 2017 zmíněný § 4c zakazuje „poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla nebo investiční pobídku“ obchodní společnosti, ve které člen vlády nebo „jím ovládaná osoba“ vlastní alespoň čtvrtinový podíl. Takový podnik rovněž nesmí podle § 4b získávat veřejné zakázky.
Spory o nárokové dotace
Andrej Babiš, který byl v roce 2017 ministrem financí, se tehdy snažil vyhnout střetu zájmů tím, že převedl své společnosti Agrofert a SynBiol do dvou svěřenských fondů. Tyto fondy spravovali např. jeho spolupracovníci, včetně jeho tehdejší partnerky Moniky Babišové.
Nenárokové a nárokové dotace
Zemědělské firmy mohou čerpat více druhů dotací (.pdf). V případě, že chce podnik získat nenárokovou dotaci, musí nejprve zpracovat vlastní projekt. Popis projektu pak musí přiložit k žádosti o dotaci, která následně prochází hodnocením úředníků (.pdf, str. 3).
Na nárokovou dotaci má právo každý vlastník či uživatel zemědělské půdy a chovatel konkrétního druhu hospodářských zvířat, vlastní projekt přitom zpracovávat nemusí (.pdf, str. 1). Výše těchto nárokových (přímých) dotací se odvíjí od výměry půdy, na které podnik hospodaří.
V letech 2017 a 2018 stát nejdříve holdingu Agrofert vyplácel nárokové i nenárokové dotace. V roce 2019 pak Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) Agrofertu platby na nenárokové dotace pozastavil v souvislosti s auditem týkajícím se Babišova střetu zájmů, který provedla Evropská komise. Audit se vztahoval právě k nenárokovým dotacím a SZIF se proto obával, že Evropská komise tyto dotace směřující do Agrofertu odmítne proplácet. Některé firmy z holdingu Agrofert se proti pozastavení a nevyplacení nenárokových dotací soudně bránily. Soudy ale později opakovaně rozhodly, že na tento druh dotací společnosti nemají právo. Podle argumentace soudů totiž Babiš Agrofert po vložení akcií do svěřenských fondů dále fakticky ovládal, a jako člen vlády tedy byl ve střetu zájmů.
Nárokové dotace ovšem stát holdingu Agrofert vyplácel i po roce 2019. Tento postup SZIF odůvodňoval tím, že se audit Evropské komise nárokových dotací netýkal. Zároveň fond zastával stanovisko, že se na jím vyplácené dotace § 4c vůbec nevztahuje (.pdf, str. 2). Argumentoval tím, že dotace poskytuje podle zákona o SZIF, nikoli podle rozpočtových pravidel. Rozsudky soudů poté ale naopak potvrdily, že se zákon o střetu zájmů na dotace poskytované SZIF vztahuje.
Probíhající soudní spory
V říjnu 2025 tehdejší ministr zemědělství Marek Výborný oznámil, že začal po firmách koncernu Agrofert vymáhat dotace, které holding získal v letech 2017 až 2021, v době působení Andreje Babiše ve vládě. Výborný tehdy uvedl, že resort bude chtít vrátit více než 7 miliard korun, včetně nárokových dotací. Podle Výborného Agrofert nárokové i nenárokové dotace čerpal neoprávněně. Ministr se odkazoval na rozhodnutí soudů i na právní analýzu, kterou si Fialova vláda nechala zpracovat, a podle níž se ustanovení § 4c v zákoně o střetu zájmů na poskytování nárokových dotací vztahuje. Sám Výborný přitom dříve uváděl, že na nárokové dotace se zákon o střetu zájmů nevztahuje.
Zástupci Agrofertu naopak tvrdí, že se dosavadní rozsudky nárokovými dotacemi nezabývaly, a trvají i na pozici, kterou dříve zastával SZIF, tedy že na nárokové dotace se příslušné opatření zákona o střetu zájmů nevztahuje. Mluvčí Agrofertu označil snahu o vymáhání dotací za „předvolební kampaň pana ministra Výborného“. Agrofert tak stále vede spor o to, jestli se zákaz v § 4c kromě nenárokových dotací vztahuje i na nárokové platby.
Koncem roku 2024 a v říjnu 2025 došlo k rozpuštění obou Babišových svěřenských fondů. Andrej Babiš tak tehdy všechny akcie Agrofertu získal zpět. Pokud by tedy tyto akcie držel v době jmenování premiérem, na jeho holding Agrofert by se skutečně vztahoval § 4c zákona o střetu zájmů, jak uvádí Boris Šťastný. Otázka střetu zájmů však k datu námi ověřovaného rozhovoru přesto nebyla vyřešena, jelikož nadále probíhá spor o to, na které typy dotací se § 4c vztahuje.
Závěr
Boris Šťastný se odkazuje na § 4c zákona o střetu zájmů, podle kterého firmy, ve kterých člen vlády nebo jím ovládaná osoba vlastní minimálně 25% podíl, skutečně nesmí čerpat dotaci poskytnutou „podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla“ nebo investiční pobídku. Podle § 4b nesmí ani získávat veřejné zakázky. V případě, že by Andrej Babiš držel 25 % a více akcií Agrofertu v době jmenování premiérem, na holding by se § 4c vztahoval.
Šťastný ale výrokem naznačuje, že tato úprava jednoznačně řeší otázku střetu zájmů, jelikož Agrofert v Babišových rukou nemůže čerpat dotace a celá debata je tedy podle něj „nafouknutá“. Samotný Agrofert přitom stále vede spor o to, jestli se zákaz v § 4c týká všech druhů dotací. Tvrdí, že na nárokové dotace měl v letech 2017–2021 právo a odmítá snahy Ministerstva zemědělství získat dotace udělené v době platnosti této úpravy zpět. Zjevně tedy jde o živý a probíhající spor, ve kterém koncern Agrofert, potažmo jeho vlastník v době rozhovoru Andrej Babiš, svůj nárok na dotace nevzdává. Výrok Borise Šťastného proto hodnotíme jako zavádějící.
