Přehled ověřených výroků

Tomio Okamura odpovídá v kontextu diskuze o novele zákona o volbách do Parlamentu ČR a také plánovaném zavedení korespondenční volby. V České republice nevycházejí všechny volby ze stejného právního předpisu. Kromě již zmíněného zákona o volbách do Parlamentu ČR existují také zákon o volbách do zastupitelstev obcí, zákon o volbách do zastupitelstev krajů a zákon o volbách do Evropského parlamentu. Můžeme se tak domnívat, že výrok Tomia Okamury se vztahuje především k probíranému aktuálnímu tématu voleb do Poslanecké sněmovny.

V roce 2019 Ministerstvo vnitra v čele s Janem Hamáčkem zaslalo do připomínkového meziresortního řízení návrh nového zákona o správě voleb. V předkládací zprávě (.doc) uvádí, že cílem zákona je sjednotit obecná pravidla voleb do jednoho předpisu, ale také zavést některé novinky. Především se jedná o elektronizaci volebního procesu, korespondenční hlasování, konání voleb v jednom dni nebo umožnění hlasování v předstihu. V důvodové zprávě ministerstvo přímo uvádí (.doc, str. 65): „Česká republika je v Evropské unii posledním státem se dvěma volebními dny, pátkem a sobotou. Jde o systém neefektivní a zpochybňovaný často i z pohledu bezpečnosti (zabezpečení volební místnosti a volební schránky přes noc).“ 

Dle kalendáře všech voleb ve členských státech Rady Evropy z let 2021, 2020, 2019 a 2018 vidíme, že v drtivé většině států probíhají volby pouze v jednom dnu. V roce 2021 jsou všechny volby, kromě českých podzimních, jednodenní. V roce 2020 se v září v Itálii konaly regionální volby v 7 italských oblastech, ve kterých lidé mohli hlasovat ve dvou dnech. V roce 2019 byly opět všechny volby jednodenní stejně jako i v roce 2018, kdy byly znovu jedinou výjimkou volby v České republice.

Pokud se zaměříme dále na volby v Itálii, zjistíme, že poslední volby do italského parlamentu, tedy senátu i sněmovny zároveň, proběhly pouze v jednom dni, a to 4. března 2018. V předešlých parlamentních volbách konaných v roce 2013 však ještě Italové mohli hlasovat ve dvou dnech. Dodejme, že Itálie svůj volební systém například mezi lety 2013 a 2017 upravila pětkrát. Protože se však jednalo pouze o volby lokální, zatímco Tomio Okamura mluví v kontextu voleb do celostátního parlamentu, jedná se v tomto kontextu pouze o menší nepřesnost.

I pokud se podíváme na průběh posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019, z informací EP zjistíme, že Česká republika je jediným státem, ve kterém se volí dva dny, v ostatních zemích je to pouze jeden den. Stejné informace uvádí také server iROZHLAS.cz ve své infografice.

Debaty o zavedení zákona o celostátním referendu se na české politické scéně vedou už řadu let. Jeho zastánci se opírají především o čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, který stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

Podporu celostátnímu referendu ve svém volebním programu vyjádřila KSČM (.pdf, str. 9), Piráti (.pdf, str. 14) a SPD. Volební programy hnutí ANO (.pdf) ani ČSSD (.pdf) nic o zavedení referenda neuvádějí, zmínku o něm nicméně obsahuje programové prohlášení vlády Andreje Babiše. V něm se v červnu 2018 vláda zavázala, že Poslanecké sněmovně předloží „ústavní zákon o celostátním referendu“ (.pdf, str. 24). Doplňme však, že od té doby žádný takový návrh nepodala, podobný vládní dokument neobsahuje ani elektronická knihovna připravované legislativy (VeKLEP).

Zavedení zákona o referendu na celostátní úrovni naopak ve svém volebním programu z roku 2017 nezmiňují občanští demokraté (.pdf), kteří jej nepodporují dlouhodobě. Zmínky o něm se neobjevují ani v programu KDU-ČSL (.pdf), která je zastáncem referenda spíše jen na komunální úrovni. TOP 09, která institut celostátního referenda nepovažuje za zodpovědný, ve svém volebním programu pouze uvádí, že nepřipustí konání referenda o vystoupení z EU (.pdf, str. 16).

Dále je ovšem důležité uvést, že každá politická strana, která ve svém volebním programu slíbila zákon o referendu přijmout či podpořit, má jiné představy o jeho parametrech.

SPD v čele Tomiem Okamurou předložila v roce 2017 (tedy ještě za první vlády Andreje Babiše) zákon o obecném referendu, který by umožnoval občanům v hlasování rozhodovat o ratifikaci či vypovězení mezinárodních smluv, věcech vnitřní i zahraniční politiky, o ústavních zákonech (.pdf, str. 1), ale i o daňových otázkách (str. 9). Projednávání tohoto návrhu zákona bylo přerušeno již na začátku roku 2019.

KSČM svůj vlastní návrh zákona o obecném referendu předložila v březnu 2018. Na rozdíl od návrhu SPD by ale předmětem hlasování nemohly být „daně, odvody nebo jiné platební povinnosti k veřejným rozpočtům“ (.pdf, str. 2). Podobná ustanovení obsahuje také dřívější návrh ČSSD (.pdf, str. 3) z února 2018. Oproti návrhu KSČM (.pdf, str. 3) však například neumožňuje v referendu rozhodovat o členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci (.pdf, str. 3).

Piráti, kteří svůj vlastní návrh nepředložili, ve svém vyjádření uvádějí, že i přes některé výhrady mají nejblíže k návrhu ČSSD.

Pro kontext dodejme, že projednávání návrhů KSČM (.pdf) a SPD (.pdf) je přerušeno do té doby, dokud se neprojedná návrh ČSSD. U něj bude zapotřebí opakovat druhé čtení. Více o podobě zákonů o referendu píšeme v revizi vládních slibů zde.

Na závěr uveďme, že se Tomio Okamura ve svém výroku nevyjadřuje zcela přesně. Pokud sečteme poslance stran, které ve svém předvolebním programu slíbily přijmout či podpořit zákon celostátním referendu (KSČM, Piráti a SPD), dostaneme 56 poslanců, tedy méně než polovinu z celkového počtu 200 poslanců. K přijetí zákona o referendu se ve svém programovém prohlášení nicméně vyslovila také vláda hnutí ANO a ČSSD, celkem by se tak jednalo o 148 poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Kabinet hnutí ANO a ČSSD sice v programovém prohlášení vlády (.pdf, str. 21) skutečně píše, že chce zjednodušit „volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám“. Právě v této souvislosti vláda také uvádí záměr zavést korespondenční hlasování, mezi své priority (.pdf, str. 1–4) jej ale neřadí.

Hlavními strategickými směry pro vládu Andreje Babiše jsou důchodová reforma, digitalizace, hájení zájmů ČR v Evropské unii, sestavení strategického investičního programu, „reforma státu“ a posílení bezpečnosti.

Poslanci z TOP 09 skutečně Poslanecké sněmovně předložili dva návrhy týkající se korespondenční volby. Radek Vondráček, stejně jako ostatní poslanci za ANO 2011, návrhy nepodpořil. 

První návrh, který chtěl zavést korespondenční hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny, volby prezidenta republiky i pro volby do Evropského parlamentu (.pdf, str. 18), podala Markéta Pekarová Adamová spolu s dalšími poslanci již v červnu 2018. Mezi předkladateli jsou kromě poslanců TOP 09 zmíněni i poslanci za hnutí STAN, KDU-ČSL, ODS i Pirátů.

Vláda ANO a ČSSD k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko, při prvním čtení v Poslanecké sněmovně v listopadu 2018 nicméně vládní poslanci hlasovali pro vrácení návrhu k přepracování. K dalšímu projednávání předložené změny zákona o volbách do Parlamentu tak už v tomto případě nedošlo.

Druhý návrh, který se týkal zavedení korespondenčního hlasování při volbách sněmovních a prezidentských (.pdf, str. 13), předložila Markéta Pekarová Adamová v červnu 2019. A to rovněž spolu s poslanci STAN, KDU-ČSL, ODS a Pirátů. Tato novela volebního zákona nebyla v Poslanecké sněmovně doposud projednána, vláda k ní ale zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Ani jeden zmíněný návrh tedy vláda nepodpořila, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že v letošním roce poslanci projednávali také novelu zákona o volbách do Parlamentu (.pdf), kterou Sněmovně na konci února předložila vláda. Do ní chtěly možnost korespondenčního hlasování zavést dva pozměňovací návrhy, pod kterými jsou podepsáni (.pdf) Dominik Feri (TOP 09), Marek Benda (ODS) a Marek Výborný (KDU-ČSL). Přesněji se jedná o návrhy č. 7844 (.pdf) a č. 7845 (.pdf). Radek Vondráček, stejně jako ostatní poslanci z ANO 2011, ani jeden z těchto pozměňovacích návrhů nepodpořil. 

Návrh zákona, který by zaváděl možnost korespondenční volby (.pdf, str. 2, 23), v předchozím volebním období předložil Poslanecké sněmovně poslanec Marek Ženíšek z TOP 09, konkrétně 18. prosince 2015. Vláda k návrhu zaujala (.pdf, str. 1) neutrální stanovisko, dále už nicméně nebyl tento návrh ve Sněmovně projednáván.

Doplňme, že v současném volebním období, přesněji v roce 2018 a 2019, předložila TOP 09 dva podobné návrhy na změnu zákona o volbách do Parlamentu, a to spolu s poslanci STAN, KDU-ČSL, ODS a Pirátů. Navrhované změny (.pdf, str. 18) se týkaly především zavedení korespondenčního hlasování pro české občany v zahraničí (.pdf, str. 13). Ani jeden z těchto návrhů se však ve Sněmovně nedostal dále než do 1. čtení a jejich projednávání nyní nepokračuje.

TOP 09 se poté snažila zavést korespondenční volbu (.docx) pomocí pozměňovacích návrhů (.docx) k novele volebního zákona, kterou v únoru předložilo Ministerstvo vnitra. Ani v tomto případě ale Sněmovna korespondenční hlasování neodsouhlasila.

Co se týče Senátu, ten Poslanecké sněmovně předložil návrh zákona (.doc, str. 13–14), který mimo jiné obsahoval požadavek na zavedení korespondenční volby, již v roce 2001. Poslanci sice tento návrh schválili, avšak v podobě bez korespondenční volby. Tohoto způsobu hlasování se tak konečné znění novely, která byla vyhlášena jako zákon č. 230/2002 Sb. dne 4. června 2002, netýká.

V roce 2004 projednával Senát návrh zákona (.pdf, str. 2–3) senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, který taktéž žádal o zavedení korespondenční volby. Po prvotním schválení Senátem byla tato novela předložena Poslanecké sněmovně, zde k jejímu schválení však nakonec nedošlo.

Další projednávání korespondenční volby v Senátu probíhalo v roce 2008 na návrh Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Senátoři tento návrh (.doc) schválili 8. ledna 2009 a vláda k němu zaujala souhlasné stanovisko (.pdf, str. 2). Poslanecká sněmovna nicméně daný návrh neprojednala vzhledem k uplynutí jejího volebního období. 

Poslanec Dominik Feri z TOP 09 předložil k novele zákona o volbách do Parlamentu ČR, kterou Sněmovna projednávala na začátku roku 2021, dva pozměňovací návrhy. Autory obou návrhů, které navrhovaly zavedení korespondenčního hlasování ve sněmovních a prezidentských volbách, jsou kromě Dominika Feriho také Marek Benda (ODS) a Marek Výborný (KDU-ČSL). 

První návrh (.pdf, str. 6) chtěl zavést použití korespondenční volby již pro volby do Sněmovny v roce 2021. Při hlasování v Poslanecké sněmovně se však pro tento návrh vyslovilo pouze 36 poslanců, a k přijetí této změny tedy nedošlo.

Druhý návrh (.pdf, str. 4) poté počítal s účinností korespondenční volby od 1. ledna 2022. Ani tento pozměňovací návrh k novele volebního zákona nicméně nebyl přijat. Schválené znění novely tak možnost korespondenčního hlasování neobsahuje (.pdf).

Předně uveďme, že Markéta Pekarová Adamová zde mluví o korespondenčním hlasování ve spojitosti s volbami do Poslanecké sněmovny a volbami prezidentskými, nikoli například volbami do Evropského parlamentu (.pdf). Před námi ověřovaným výrokem v debatě zmiňuje novelu volebního zákona, kterou poslanci „řešili v posledních týdnech“, a s ní související pozměňovací návrhy Dominika Feriho na zavedení korespondenčního hlasování právě při sněmovních a prezidentských volbách (.pdf, str. 5; .pdf, str. 5).

Korespondenční volba je jednou z možností, jak může volič v zahraničí odevzdat svůj hlas, aniž by musel být přítomen ve volební místnosti v den voleb. Stačí, aby poslal svůj hlas v daném termínu poštou. Mezi země Evropské unie, které podle dostupných informací neumožňují korespondenční hlasování ze zahraničí, patří kromě České republiky Bulharsko, Řecko, Chorvatsko, Kypr, Malta, Dánsko (.pdf, str. 25) a Irsko. Ze 27 členů EU se tedy celkově jedná o osm států, tedy cca 30 % členských zemí.

Upřesněme, že na Maltě a v Řecku není prezident volen přímo občany, ale parlamentem. Malta v případě parlamentních voleb neumožňuje hlasování ze zahraničí vůbec, v Řecku se v současnosti o možnosti korespondenční volby vedou politické debaty. Na Kypru, v Bulharsku a v Chorvatsku není tento způsob volby možný u prezidentských ani u parlamentních voleb. Dánské království svým občanům žijícím v zahraničí neumožňuje při volbách do parlamentu (.pdf, str. 24–25) hlasovat korespondenčně, ale pouze předčasně, volební hlasy tak nelze zasílat poštou. V případě Irska poté není korespondenční hlasování možné pro naprostou většinu irských občanů sídlících v zahraničí, a to ani v prezidentských, ani v parlamentních volbách. Toto právo zde mají jen diplomaté a jejich partneři.

Korespondenční hlasování ze zahraničí naopak umožňuje 19 států EU. Belgie, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko (.pdf, str. 2) a Lucembursko, které jsou monarchiemi, tuto možnost občanům nabízí v parlamentních volbách. Ve Španělsku, kde je zavedena přímá volba do Kongresu poslanců a částečně i do Senátu, je korespondenční hlasování ze zahraničí možné v případě obou těchto komor.

Také v Estonsku, Lotyšsku, Německu, Maďarsku a Itálii, kde je prezident volen nepřímo, je při parlamentních volbách korespondenční hlasování ze zahraničí dovoleno.

Pro parlamentní i prezidentské volby existuje tato možnost v Litvě, Rakousku, Rumunsku (.pdf, str. 3), Slovinsku a také ve Finsku, kde toto právo bylo u parlamentu zavedeno od jara 2019.

Občané Francie, Slovenska a Portugalska (.pdf, str. 37) poté mohou ze zahraničí korespondenčně hlasovat ve volbách do parlamentu, nikoliv však při volbě prezidenta. V Polsku je situace opačná a korespondenční volba je povolena jen u prezidentských, ale ne u parlamentních voleb.

Je pravdou, že v rámci EU umožňuje korespondenční hlasování pro občany, kteří žijí v zahraničí, většina států. Jelikož však počet zemí, v nichž tento způsob hlasování voliči využít nemohou, odpovídá přibližně 30 % z celkových 27 států Unie, hodnotíme tento výrok Markéty Pekarové Adamové jako nepravdivý.

Doplňme, že korespondenční hlasování ve volbách je jedním z témat, které současná vláda Andreje Babiše uvedla ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 21): „Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám, včetně zavedení korespondenční volby.“ Pro Čechy, kteří žijí v zahraničí, by to znamenalo, že by se mohli zapojit do voleb distanční formou.

České zákony zatím stále neumožňují korespondenční volbu, volbu elektronickými prostředky ani hlasování v zastoupení. Češi tak mohou v případě voleb do Poslanecké sněmovny a v případě prezidentských voleb odvolit pouze na zastupitelských úřadech, které jsou však většinou jenom v hlavním městě dané země.

„Pro lidi, kteří léta žijí v USA, Austrálii nebo na Novém Zélandu, to často znamená hodiny v letadle, tisíce či desetitisíce korun za letenky, aby mohli dorazit na ambasádu a tam odvolit,“ uvedl pro Českou televizi dnes již bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček. Často se tedy stává, že někteří voliči v zahraničí vůbec neodvolí. V zahraničí přitom žije až půl milionu Čechů, ale například ve volbách do Sněmovny volí jen přibližně 10 tisíc z nich.

Návrh zákona či pozměňovací návrh na zavedení korespondenční volby se už ve Sněmovně objevil několikrát, nikdy však nebyl žádný schválen. Naposledy se tak stalo v dubnu 2021 při schvalování nového volebního zákona, kdy senátoři nepřijali možnost korespondenční volby pro české občany v zahraničí s ohledem na to, že to Sněmovna v současném složení odmítá. Hlasování poštou chce Senát nabídnout až dolní komoře, která vzejde z říjnových voleb 2021.

Skupina senátorů složená z členů hnutí STAN, TOP 09, KDU-ČSL a nezávislých představila v prosinci 2017 návrh (.pdf) na zrušení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, z důvodu jejich neústavnosti.

Návrh sepsal advokát a europoslanec Stanislav Polčák. Za skupinu senátorů jednal (.pdf, str. 1) tehdejší senátor Jiří Šesták, který byl členem senátorského klubu Starostové a nezávislí.

První část návrhu se týkala zrušení § 26 věty druhé a § 48 až § 51, jejichž podstatou je rozdělení ČR do 14 volebních obvodů a uplatnění d’Hondtovy metody jakožto nástroje pro přepočet voličských hlasů na mandáty politických stran. Skupina senátorů hlavní problém spatřovala v tom, že tehdejší systém tak porušoval základní ústavní zásadu rovnosti hlasů: „Především v menších volebních krajích mají hlasy voličů stran, které překročily uzavírací klauzuli, natolik odlišnou hodnotu, že voliči menších stran jsou systémově diskriminováni.“

V druhé části pak navrhovatelé usilovali o zrušení části § 49, který stanovoval načítací (aditivní) klauzuli pro koalice. Podle tohoto ustanovení potřebovaly koalice dvou a více stran k postupu do skrutinia a přidělení mandátů větší počet hlasů než samostatně kandidující strany. Podle klauzule musely dvoučlenné koalice pro zisk mandátů obdržet 10 % hlasů, tříčlenné 15 % a čtyř a vícečlenné koalice 20 % hlasů.

Toto pravidlo bylo dle návrhu diskriminační (.pdf, str. 5) a „vede k výrazné deformaci volebního výsledku ve prospěch silných a etablovaných stran“ (.pdf, str. 14).

Ústavní soud na začátku února 2021 svým nálezem Pl. ÚS 44/17 (.pdf) zrušil ustanovení volebního zákona, která upravovala způsob přerozdělování mandátů mezi volební kraje. Rozhodnutí zrušilo ustanovení zakotvující d’Hondtovu metodu jako techniku přerozdělování mandátů v dolní komoře Parlamentu. Zrušena byla taktéž výše zmíněná aditivní klauzule pro kandidující koalice politických stran. 

Vít Rakušan ve svém výroku vychází z celkového počtu hlasů odevzdaných v rámci celé České republiky při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Hnutí STAN tehdy obdrželo od voličů dohromady 262 157 hlasů, a stalo se tak nejmenším politickým uskupením, kterému se podařilo dostat do Poslanecké sněmovny. Po přepočtení těchto hlasů na mandáty získalo hnutí STAN 6 poslaneckých křesel. Na zisk jednoho mandátu tedy STAN potřebovalo 43 692 hlasů.

Oproti tomu hnutí ANO, které obdrželo 1 500 113 hlasů a stalo se celkovým vítězem voleb, potřebovalo na zisk jednoho mandátu 19 232 hlasů. V souladu s tehdy platným zněním volebního zákona hnutí ANO získalo 78 zástupců v dolní komoře Parlamentu. V důsledku tehdy používané metody přepočítávání hlasů na mandáty měl jeden hlas pro hnutí ANO 2,27× větší váhu než hlas pro hnutí STAN.

Volby do Poslanecké sněmovny se dle Ústavy konají dle zásad poměrného zastoupení, přičemž jejich konkrétnější podoby upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. Podle verze volebního zákona platné v roce 2017 měly na přepočet mandátů na hlasy vliv dvě proměnné (.pdf, str. 21–22), a to zvolená metoda přepočtu hlasů na mandáty a velikost a počet volebních krajů (tedy území, ve kterém voliči reálně volí své zástupce).

V České republice jsou tyto volební kraje shodné se samosprávnými kraji. Dohromady je jich tedy 14. Po skončení hlasování docházelo k přerozdělení celkových 200 mandátů mezi tyto volební kraje na základě odevzdaných hlasů v jednotlivých krajích. I přesto, že se počet mandátů přerozdělovaných v rámci jednotlivých krajů odvíjel právě od počtu odevzdaných hlasů, tedy nikoliv např. od počtu obyvatel, docházelo stále k značnému nepoměru mandátů mezi jednotlivými volebními kraji. Například v posledních sněmovních volbách Středočeskému kraji náleželo 26 mandátů, oproti tomu Karlovarský kraj jich obdržel pouze 5.

Poté, co byl počet mandátů takto rozdělen mezi volební kraje, přicházela na řadu tzv. d'Hondtova metoda. Podle této metody se výsledky stran, které celostátně získaly alespoň 5 % hlasů, ve volebním kraji dělily (§ 50) postupně čísly 1, 2, 3 atd., podle toho, kolik bylo rozdělováno mandátů. Vznikly tak tzv. podíly hlasů, které se seřadily od největšího po nejmenší. Mandáty pak získaly ty strany, jejichž podíly se umístily nejvýše.

Spojením nestejně velkých volebních krajů a použití d'Hondtovy metody docházelo k nepoměru v zastoupení politických uskupení v rámci jednotlivých volebních krajů. V praxi se to projevovalo například tím, že aby strany dosáhly na poslanecký mandát, musely ve skutečnosti obdržet v rámci volebního kraje podstatně více než 5 % všech odevzdaných hlasů. Tento jev se nejvýrazněji projevoval právě v menších volebních krajích. Například v nejmenším Karlovarském kraji nestačilo ODS na zisk mandátu ani 8,83 % hlasů. V Libereckém kraji pak za 12,82 % hlasů získal STAN pouhý 1 mandát. Naopak v podstatně větším Středočeském kraji získala ODS za 12,92 % hlasů 4 mandáty a ČSSD za 6,63 % hlasů mandáty 2.

Dodejme, že Ústavní soud na začátku února 2021 svým nálezem Pl. ÚS 44/17 (.pdf) zrušil ustanovení volebního zákona, která upravovala způsob přerozdělování mandátů mezi volební kraje. Rozhodnutí zrušilo ustanovení zakotvující d'Hondtovu metodu jako techniku přerozdělování mandátů v dolní komoře Parlamentu.

Během projednávání novely zákona o volbách do Parlamentu ČR, které v Senátu proběhlo 29. dubna 2021, podal senátor Marek Hilšer, krátce před přijetím sněmovní verze zákona, pozměňovací návrh týkající se korespondenčního hlasování (video, čas 2:57:13). Ten by umožnil Čechům žijícím v zahraničí odevzdat svůj hlas ve volbách korespondenčním způsobem. Pozměňovací návrh podpořilo dalších 13 senátorů.

Hilšer argumentoval tím, že vláda má zavedení korespondenční volby zahrnuto ve svém programovém prohlášení. Žádný z pozměňovacích návrhů, který by novelu zákona o volbách do Poslanecké sněmovny rozšířil o možnost korespondenčního hlasování, však při projednávání v Poslanecké sněmovně neprošel. Poté, co novelu zákona dne 29. dubna Senát schválil, byla 4. května podepsána prezidentem a publikována ve Sbírce zákonů. Je tedy pravdou, že Marek Hilšer se snažil korespondenční volbu prosadit na poslední chvíli.

O Hilšerově pozměňovacím návrhu se ale ani nehlasovalo. Senát schválil novelu zákona o volbách do PS v podobě předložené dolní komorou. Usnesl se, že Sněmovně novelu volebního zákona s možností korespondenčního hlasování předloží do konce tohoto roku, aby korespondenční hlasování bylo možné uplatnit nejpozději v prezidentských volbách v roce 2023.