Přehled ověřených výroků

Stávající návrh státního rozpočtu na rok 2022, který Ministerstvo financí předložilo vládě na konci srpna, oproti předběžnému návrhu z přelomu května a června skutečně zahrnuje také výdaje na navýšení přídavků na děti pro více rodin (.pdf), příspěvků na péči, odměn pěstounů či na prodloužení otcovské a na náhradní výživné.

Novela zákona o státní sociální podpoře, která se týká zmíněných přídavků na děti (.pdf, str. 8), nebyla v červnu 2021 ještě schválena a legislativní proces tak u ní tehdy nebyl dokončen. V dubnu 2021 sice návrh této novely schválila Poslanecká sněmovna, 9. června jej však Senát dolní komoře vrátil s pozměňovacími návrhy. Znění navržené senátory poté Sněmovna přijala až 13. července, po podepsání prezidentem byla novela odeslána k publikaci ve Sbírce zákonů na konci července.

V červnu také probíhal legislativní proces v případu nyní již přijaté novely zákona o sociálních službách, kterou došlo ke zvýšení některých příspěvků na péči, a v případě novely o nemocenském pojištění, díky níž se https://www.mpsv.cz/-/novela-zpristupni-peci-o-nemocne-tyka-se-take-otcovske">prodloužila otcovská dovolená na dva týdny. Návrh, který obsahuje navýšení odměn za pěstounskou péči (.pdf), ještě přijat nebyl a nyní čeká na projednání v Senátu.

Pro úplnost dodejme, že zákon o náhradním výživném, jehož dopady dle ČTK původní předběžný návrh rozpočtu také neobsahoval, vešel v platnost již na konci roku 2020. Účinný je poté od července 2021.

Co se týče příjmové stránky, rozpočet počítá se zavedením digitální daně. Dle ministryně financí Aleny Schillerové by digitální daň měla už příští rok přinést do rozpočtu 2,5 miliardy korun. Třetí čtení vládního návrhu zákona o dani z digitálních služeb bylo zařazeno na pořad 111. schůze Poslanecké sněmovny, zavedení digitální daně však pravděpodobně Sněmovna nestihne do konce volebního období projednat. 

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 původně počítal s výdaji na obranu ve výši přibližně 85,4 miliardy korun (.pdf, str. 14). V rámci pozměňovacího návrhu č. 6915 (.doc) však Miloslava Vostrá (KSČM) navrhla snížit rozpočet Ministerstva obrany o 10 miliard a tuto částku přesunout do rozpočtové rezervy. Uveďme, že právě schválením tohoto pozměňovacího návrhu komunisté podmiňovali podporu celého rozpočtu.

Poslanecká sněmovna poté při projednávání rozpočtu 18. prosince 2020 tento pozměňovací návrh skutečně schválila. Kromě poslanců KSČM hlasovali pro také poslanci ANO, ČSSD a dva nezařazení poslanci. Ministerstvo obrany tak dle schváleného rozpočtu dostalo k dispozici přibližně 75,4 mld. Kč.

Ministr obrany Lubomír Metnar ještě před samotným schvalováním rozpočtu uvedl, že pokud dojde ke snižování rozpočtu resortu obrany, vyvodí z toho osobní odpovědnost. Např. v listopadu 2020 prohlásil, že na svůj post v takovém případě rezignuje.

Dne 18. prosince 2020 po schválení celého zákona o státním rozpočtu ovšem ministr Metnar zmíněné snížení výdajů na obranu označil za nutný kompromis. Přislíbil také, že 4. ledna, tedy na prvním jednání vlády v roce 2021, předloží návrh na vrácení 10 miliard zpět do rozpočtu Ministerstva obrany (video, čas 05:16:57). Doplňme, že Lubomír Metnar tehdy také pro ČT uvedl, že kvůli přesunu peněz rezignovat neplánuje.

Uveďme, že i premiér Andrej Babiš po schválení rozpočtu v této souvislosti mluvil o kompromisu a o tom, že hned v lednu dostane armáda „co nejrychleji“ peníze zpět. Na tiskové konferenci (video, čas 04:55:25) také zdůrazňoval, že „(…) přesunutí části peněz z rozpočtu Ministerstva obrany do rozpočtové rezervy je dočasné“, což zmínil i na plénu Sněmovny – v době, kdy už poslanci odsouhlasili pozměňovací návrh KSČM, ale ještě před samotným schválením rozpočtu jako celku.

Na jednání vlády 4. ledna 2021, o němž mluvil ministr Metnar, poté k avizovanému přesunu uváděných 10 miliard nedošlo. Až 27. ledna vláda jednohlasně schválila (.pdf) převedení 5 miliard korun z vládní rozpočtové rezervy do rozpočtu Ministerstva obrany, čímž se rozpočet resortu navýšil na 80,4 miliardy korun. Jednalo se však o polovinu sumy, o kterou byly letošní výdaje na obranu kvůli návrhu KSČM sníženy. Přesun zbylých pěti miliard poté vláda schválila (.pdf) 29. března 2021.

Na závěr shrňme, že poslanci skutečně schválili přesunutí 10 miliard z rozpočtu Ministerstva obrany do rozpočtové rezervy. Celý rozpočet na rok 2021 byl přitom Sněmovnou schválen 18. prosince 2020 ve 12:59. Dle veřejně dostupných informací nicméně ministr obrany Lubomír Metnar, na rozdíl od premiéra Babiše, o vrácení peněz armádě hovořil až ve 14:19 (video, čas 05:16:57), tedy až po schválení státního rozpočtu. Vzhledem k nepatrné časové prodlevě mezi schválením rozpočtu a vyjádřením Lubomíra Metnara však výrok poslankyně Vostré hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Na začátek je nutné zmínit, že poslankyně Vostrá hovoří o vypovězení tolerance v kontextu otázky rozpočtu Ministerstva obrany. Při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2021 prosadila KSČM převedení 10 miliard z rozpočtu Ministerstva obrany do státní rozpočtové rezervy, čímž také podmiňovala svou podporu rozpočtu. Ministr obrany Lubomír Metnar však ihned po schválení tohoto rozpočtu označil snížení za nutný kompromis a přislíbil předložení návrhu na vrácení těchto 10 miliard MO na začátek ledna 2021. K navrácení došlo nakonec ve dvou etapách 27. ledna a 29. března. 

Právě toto převedení financí ze státní rezervy do rozpočtu MO uvedl předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik jako jeden z důvodů, proč 13. dubna 2021 vypověděla KSČM dohodu (.doc) o toleranci menšinové vládě ANO a ČSSD.

Jako další důvod tohoto vypovězení však předseda strany Filip uvádí především porušení části toleranční dohody, která zavazuje Vládu „předkládat návrhy zákonů, které jsou součástí dohodnutých priorit, Poslanecké sněmovně ke schválení včas, tak aby mohl být zajištěn celý legislativní proces jejich schválení v obou komorách Parlamentu ČR, a to nejpozději 6 měsíců před skončením tohoto volebního období Poslanecké sněmovny“ (.doc). Návrhy zákonů KSČM na založení banky v rukou státu a na sloučení zdravotních pojišťoven ministerstva vnitra a Vojenské zdravotní pojišťovny přitom nelze do konce volebního období schválit. Za pomyslný hřebíček pak Vojtěch Filip označil „hlasování o pevném zařazení zákoníku práce s pěti týdny dovolené, kdy hnutí ANO nehlasovalo a dalo jinou prioritu, přestože to bylo součástí dohody o toleranci“.

Vojska Spojených států amerických a Velké Británie podnikla invazi do Afghánistánu na podzim 2001 v rámci operace „Trvalá svoboda“, která byla vojenskou reakcí na teroristické útoky z 11. září. Cílem operace bylo zničit teroristickou organizaci al-Káida a svrhnout hnutí Tálibán, které jí v Afghánistánu poskytovalo útočiště a Spojeným státům odmítlo vydat strůjce útoků z 11. září Usámu bin Ládina.

Vládu hnutí Tálibán, které bylo v Afghánistánu u moci od druhé poloviny 90. let, pak USA spolu s dalšími spojenci svrhly v prosinci 2001. Vojenského konfliktu trvajícího téměř dvě desetiletí se v rámci operací NATO zúčastnilo také přibližně 11 500 vojáků Armády České republiky (AČR), která v Afghánistánu působila od dubna 2002. Armáda sem kromě jiného vyslala například polní nemocnici a lékařské týmy, jednotky provádějící pyrotechnický průzkum nebo jednotky, které měly na starosti chemickou či biologickou ochranu. Čeští vojáci se také podíleli na výcviku afghánské armády.

Na začátku roku 2020, ještě za administrativy Donalda Trumpa, podepsaly USA a hnutí Tálibán mírovou dohodu (.pdf), která se měla stát základním kamenem pro urovnání poměrů v Afghánistánu. Na základě této dohody se pak měla ze země postupně stáhnout vojska USA a NATO, a to do konce května 2021. Hnutí Tálibán se na oplátku zavázalo, že nedovolí svým členům a jiným organizacím sídlícím na území Afghánistánu využívat toto území k útokům na USA a jejich spojence. 

Počet amerických vojáků v Afghánistánu se snížil již k 15. lednu 2021. Na konci dubna 2021 se začaly stahovat rovněž jednotky Severoatlantické aliance. Americký prezident Joe Biden v dubnu 2021 řekl, že se vojenské jednotky z Afghánistánu stáhnou do 11. září 2021. Později byl termín odchodu stanoven na 31. srpna.

Samotné hnutí Tálibán vyhlásilo konec tohoto téměř dvacet let dlouhého konfliktu v polovině srpna 2021, kdy obsadilo afghánské hlavní město Kábul.

Podle agentury AP zemřelo v této válce v Afghánistánu více než 172 tisíc lidí, z toho skoro 48 tisíc afghánských civilistů. Kromě více než 50 tisíc bojovníků Tálibánu a dalších opozičních skupin padlo během konfliktu také zhruba 66 tisíc vojáků afghánských vládních sil a více než 3 500 vojáků z řad NATO. Podle webu Armády České republiky zahynulo v Afghánistánu skutečně 14 českých vojáků, jak uvádí Petr Fiala. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Podle ověření Deníku N byly tzv. migrační kvóty, tedy systém přerozdělování žadatelů o azyl, schváleny v září 2015 na jednání Rady ministrů. Proti návrhu se vyslovili Češi, Slováci, Maďaři a Rumuni. Finové se zdrželi. Za Česko tehdy zavedení kvót odmítl někdejší ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Podle platných unijních pravidel došlo k přijetí návrhu, protože nebylo potřeba souhlasu všech členských států, ale jen kvalifikované většiny.

V rozhodnutí Rady 2015/1601 z 22. září 2015, které kvóty zavádělo, se v článku 13 uvádí, že se toto rozhodnutí „použije do 26. září 2017“, a bylo tedy dočasné. V říjnu 2017 (.pdf) následně předsedové vlád zemí EU v rámci jednání Evropské rady, na níž Českou republiku zastupoval tehdejší premiér Bohuslav Sobotka, vyzvali k využívání dobrovolných programů přesidlování (.pdf, str. 2). Uprchlické kvóty tak již neměly být povinné. „Povinné kvóty tak de facto padly již před nástupem Babiše do pozice premiéra,“ uvádí k tomu Deník N.

Na zmíněném summitu v říjnu 2017 se také země EU dohodly, že nové uprchlické kvóty bude možné přijmout jen jednomyslně. Změny migrační politiky Unie tak od té doby nemělo být možné schválit bez souhlasu České republiky. Upřesněme, že českým premiérem se Andrej Babiš stal až 6. prosince 2017, a změnu způsobu rozhodování o migračních kvótách tak spoludojednal ještě předchozí předseda vlády Bohuslav Sobotka.

Pro úplnost doplňme, že na výlučně dobrovolném přebírání migrantů se následně lídři EU dohodli na summitu na konci června 2018 (.pdf, str. 2, bod 6), kdy již funkci českého premiéra zastával Andrej Babiš.

Pirátská strana své stanovisko k přijímání uprchlíků a řešení migrační krize zveřejnila například 22. října 2015. Odmítla v něm povinné kvóty s tím, že je nepovažuje za řešení. Apelovala však „na evropskou solidaritu s přetíženými státy a na společný evropský postup“.

Tzv. migrační kvóty, tedy systém přerozdělování žadatelů o azyl, byly schváleny v září 2015 na jednání Rady EU. Proti návrhu se vyslovili Češi, Slováci, Maďaři a Rumuni. Za Česko tehdy zavedení kvót odmítl někdejší ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Podle platných unijních pravidel došlo k přijetí návrhu, protože nebylo potřeba souhlasu všech členských států, ale jen kvalifikované většiny. Dodejme, že ministr vnitra Chovanec v Radě kvóty opakovaně kritizoval.

Rozhodnutí Rady EU z 22. září 2015, které kvóty zavedlo, určilo počet uprchlíků přidělených každému členskému státu. Česká republika měla přijmout, i přes odmítavé stanovisko ČR, respektive Milana Chovance, 376 osob z Itálie a 1 215 migrantů z Řecka. Již před tím se Česko dobrovolně zavázalo přijmout 1 100 uprchlíků z Řecka a Itálie a 400 z dalších zemí. Vládě tento návrh předložil Milan Chovanec, ta jej jednomyslně přijala (.doc, str. 6).

Česká republika měla nakonec přijmout 2 600 lidí. V červnu 2017 se nicméně česká vláda v čele s tehdejším premiérem Bohuslavem Sobotkou na návrh ministra vnitra Milana Chovance usnesla na pozastavení přijímání azylantů na základě přerozdělovacích kvót. Z celkového počtu 2 600 lidí česká vláda přijala pouze 12.

V říjnu 2017 (.pdf) předsedové vlád zemí EU v rámci jednání Evropské rady, na níž Českou republiku zastupoval tehdejší premiér Bohuslav Sobotka, vyzvali k využívání dobrovolných programů přesidlování (.pdf, str. 2). Summit rovněž určil, že nové uprchlické kvóty bude možné přijmout jen jednomyslně. Uprchlické kvóty tak již nemohly být povinné, neboť státy odmítající kvóty už nemohly být přehlasovány. Např. Deník N k tomuto uvádí: „Povinné kvóty tak de facto padly již před nástupem Babiše do pozice premiéra.“

Dodejme, že na výlučně dobrovolném přebírání migrantů se lídři EU dohodli na summitu na konci června 2018 (.pdf, str. 2, bod 6), kdy již funkci českého premiéra zastával Andrej Babiš. Tato dohoda ovšem jen definitivně potvrdila závěry z října 2017.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že vláda Bohuslava Sobotky (na návrh Milana Chovance a s jeho souhlasem) nejprve rozhodla o dobrovolném přijetí 1 500 migrantů, následně jí byla uložena rozhodnutím Rady EU povinnost přijmout téměř 1 600 lidí. Proti tomuto a dalšímu navyšování počtu přijímaných lidí se již postavil tehdejší ministr vnitra Chovanec. Milan Chovanec se také na jednání Rady EU vyslovil proti přijetí povinných migračních kvót a následně inicioval zastavení přijímání migrantů. 

Číslo 2 600, o kterém mluví Andrej Babiš, se v minulosti v médiích vyskytovalo v souvislosti s počtem migrantů, které mělo Česko přijmout z Řecka a Itálie. Tehdejší vláda i její ministr vnitra nicméně souhlasili jen s přijetím 1 100 migrantů z Řecka a Itálie, přijetí zbývajících více než 1 500 vyplývalo z rozhodnutí Rady EU, se kterým česká vláda nesouhlasila.

Není také pravdou, že by bývalý předseda vlády „Sobotka vůbec nic nedojednal,“ jak se domnívá Andrej Babiš. Bohuslav Sobotka se účastnil klíčového jednání představitelů členských států EU. Ti se v říjnu 2017 dohodli na tom, že změny ohledně azylového systému musí být schváleny jednomyslně, což znamenalo faktický konec povinných migračních kvót. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

„Máme 18 tisíc volných míst pro pomocné dělníky. Pokud naši občané nechtějí obsazovat tyto pozice, tak ano, proč ne,“ řekl dle serveru iROZHLAS Andrej Babiš v září 2015 po jednání ministrů financí zemí Evropské unie v Lucembursku. Slova Andreje Babiše byla dle iROZHLASU mířena na uprchlíky ze Sýrie a dalších zemí, přičemž běženci by v Česku podle Babiše mohli obsadit tisíce pracovních míst, o která místní nemají zájem.

Již na konci roku 2015 ale Andrej Babiš svůj postoj k migrantům otočil a začal razantně vystupovat proti přijímání uprchlíků. Jeho dalším vyjádřením jsme se věnovali v srpnu 2016.

Andrej Babiš hovoří o jednání Evropské rady, které proběhlo ve dnech 28. a 29. června 2018. Vrcholní představitelé členských států EU na summitu jednali o migraci, otázce zdanění a také o obchodní politice. Uveďme, že první den se zasedání protáhlo až do ranních hodin.

Podle Deníku N byly tzv. migrační kvóty, tedy systém přerozdělování žadatelů o azyl, schváleny v září 2015 na jednání Rady ministrů. Proti návrhu se vyslovili Češi, Slováci, Maďaři a Rumuni. Finové se zdrželi. Za Česko tehdy zavedení kvót odmítl někdejší ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Podle platných unijních pravidel došlo k přijetí návrhu, protože nebylo potřeba souhlasu všech členských států, ale jen kvalifikované většiny.

V rozhodnutí Rady 2015/1601 z 22. září 2015, které kvóty zavádělo, se v článku 13 uvádí, že se toto rozhodnutí „použije do 26. září 2017“, a bylo tedy dočasné. V říjnu 2017 (.pdf) následně předsedové vlád zemí EU v rámci jednání Evropské rady, na níž Českou republiku zastupoval tehdejší premiér Bohuslav Sobotka, vyzvali k využívání dobrovolných programů přesidlování (.pdf, str. 2). „Povinné kvóty tak de facto padly již před nástupem Babiše do pozice premiéra,“ uvádí k tomu Deník N.

Na summitu v říjnu 2017 se také země EU dohodly, že nové uprchlické kvóty bude možné přijmout jen jednomyslně. Změny unijní migrační politiky a případné zavedení povinných uprchlických kvót by tak od té doby nemělo být možné schválit bez souhlasu České republiky. Upřesněme, že českým premiérem se Andrej Babiš stal až 6. prosince 2017, a změnu způsobu rozhodování o migračních kvótách tak spoludojednal ještě předchozí předseda vlády Bohuslav Sobotka.

Na výlučně dobrovolném přebírání migrantů se lídři EU dohodli až na zmíněném summitu na konci června 2018 (.pdf, str. 2, bod 6), kdy již funkci českého premiéra zastával Andrej Babiš. Jakou roli při vyjednávání hrál český a maďarský premiér, bohužel nedokážeme ověřit, jelikož z jednání neexistuje veřejně dostupný zápis.

Shrňme tedy, že lídři EU se na zrušení povinného přerozdělování migrantů de facto dohodli již v říjnu 2017, kdy se členské státy shodly na tom, že změny ohledně azylového systému musejí být schváleny jednomyslně. Jak upozornil server Aktuálně.cz, „to znamená, že státy odmítající povinné kvóty by už neměly být přehlasovány“. K definitivní dohodě ohledně dobrovolného přerozdělování uprchlíků došlo na summitu v červnu 2018, kdy už byl Andrej Babiš předsedou vlády.

Částečnou zásluhu na zrušení kvót tak premiéru Babišovi lze připsat, neboť dohoda z června 2018 zaručila, že žádný stát již nemůže přijít s návrhem na povinné kvóty. Zásadní posun v této problematice nicméně nastal již v říjnu 2017, kdy byl českým premiérem Bohuslav Sobotka. Jelikož Andrej Babiš svým výrokem, ale i svými dalšími slovy o tom, že  Bohuslav Sobotka „vůbec nic nedojednal“ (video, čas 8:51), vytváří dojem, že kvóty byly zrušeny čistě jeho zásluhou, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Evropská uprchlická krize, jak byla migrační vlna do Evropy v letech 2015 a 2016 nazývána, započala na jaře roku 2015 a byla zapříčiněna eskalací válečného konfliktu v Sýrii.

V Evropské unii vznikl spor o přerozdělování uprchlíků mířících do Evropy, již přišli do Řecka a Itálie. Proti povinným kvótám měla výhrady řada zemí. Nejhlasitější odpor však byl ze strany Visegrádské čtyřky. Kvóty byly schváleny ministry vnitra EU v září 2015. V prosinci téhož roku Slovensko a Maďarsko podaly proti přerozdělování azylantů na základě kvót žalobu u Soudního dvora EU. V červnu 2017 kupříkladu česká vláda rozhodla, že již podle kvót žádné azylanty přijímat nebude, z přidělených 2 600 lidí jich přijala 12.

Evropská komise se poté rozhodla zahájit řízení pro porušení unijní legislativy s Českem, Maďarskem a Polskem. V září 2017 program přerozdělování žadatelů z Řecka a Itálie skončil, přerozděleno bylo 29 144 osob ze 160 tisíc a své kvóty splnilo pouze pět států. V dubnu 2020 Soudní dvůr EU rozhodl, že Česko, Polsko a Maďarsko nesplnily své povinnosti plynoucí z práva Evropské unie.

Naopak přívětivě se v roce 2015 k přijímání utečenců se svým mediálně slavným prohlášením „zvládneme to“ postavila například německá kancléřka Angela Merkelová. Právě do Německa tenkrát dle podaných žádostí o azyl také nejvíce uprchlíků směřovalo. Opačně se ale nyní vyjádřil Armin Laschet, kandidát CDU na kancléře v zářijových německých volbách. Po dobytí Kábulu uvedl, že Německo hlavně „nesmí vyvolat dojem, že můžeme přijmout každého člověka v nouzi“.

O nutnosti „ubránit se před nelegální migrací" mluvil po pádu Kábulu zase francouzský prezident Emmanuel Macron. Jeho předchůdce François Hollande v roce 2015 přitom volil jinou rétoriku, když řekl, že krizi „dostane pod kontrolu“, a hájil své rozhodnutí dodržet závazky přijímání uprchlíků navzdory teroristickým útokům v Paříži.

Šest členských států EU včetně Německa, Nizozemí a Rakouska také poslalo Evropské komisi na začátku srpna 2021 dopis, v němž varovalo před zastavením deportací odmítnutých afghánských žadatelů o azyl, a to i přes postup Talibanu v jejich domovině. Německo spolu s dalším signatářem dopisu Nizozemskem však poté oznámily, že kvůli vývoji konfliktu nepřijaté Afghánce prozatím deportovat nebudou. Rakousko svůj postoj však nezměnilo a rakouský kancléř Sebastian Kurz vyloučil přijímání lidí prchajících z Afghánistánu s tím, že se to během jeho kancléřství nestane. Řecký ministr pro migraci, jehož země kvůli své poloze při minulé krizi čelila silnému náporu migrantů a je dalším signatářem dopisu, řekl, že „EU není připravená a nemá kapacity na zvládnutí další velké migrační krize“.

Rakouský kancléř Sebastian Kurz v rozhovoru, který 22. srpna 2021 odvysílala televize Puls24, řekl (video, čas 32:56), že je proti tomu, aby jeho země přijímala další Afghánce. Poukázal na to, že v Rakousku, jež má 9 milionů obyvatel, žije již 40 tisíc Afgánců, což je podle něj druhé největší číslo v přepočtu na obyvatele v Evropské unii. Kurz v rozhovoru zdůraznil pomoc sousedním zemím Afganistánu a vyzdvihl (video, čas 33:56) přitom právě Turkmenistán a Uzbekistán, které by podle něj měly afgánské utečence chránit.

Doplňme, že 18. srpna se uskutečnilo jednání unijních ministrů vnitra, na kterém se probírala i situace v Afghánistánu. Po jednání rakouský ministr vnitra Karl Nehammer prohlásil, že „cílem EU by mělo být udržet většinu afghánských uprchlíků v regionu“. Obdobně se vyjádřil také Jan Hamáček, který uvedl: „Naše pomoc musí směřovat především do zemí sousedících s Afghánistánem a dalších tranzitních států. Tyto země jsou pro nás klíčovými partnery.“

Ve stejný den eurokomisařka pro vnitřní záležitosti a migraci Ylva Johanssonová zdůraznila potřebu podpořit především státy v sousedství Afghánistánu při přijímání uprchlíků. V jejím prohlášení stojí: „Měli bychom úzce spolupracovat se zeměmi v regionu a být připraveni zajistit jim nezbytnou humanitární a rozvojovou pomoc.“