Přehled ověřených výroků

Hodnota starobních důchodů stoupá kontinuálně již od roku 1989, a to hlavně kvůli zákonné valorizaci. Tento pojem, jak jsme již zmiňovali v jednom z minulých výroků, značí princip, pomocí kterého stát kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. V praxi se vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a třetiny růstu reálných mezd. Valorizace každoročně způsobuje nárůst důchodů, výše přidaných peněz se může pohybovat od desítek korun až po doposud nejvyšší valorizace v hodnotách i přes 800 Kč. 

Na následujícím grafu můžeme vidět, že výraznější nárůst je možné v minulých letech pozorovat mezi roky 2007–⁠2009. V následujícím období stoupaly hodnoty penzí spíše mírně. Mezi lety 2017, kdy se Andrej Babiš stal poprvé předsedou vlády, a rokem 2021, kdy poprvé evidujeme překročení hranice průměrných starobních důchodů v hodnotě 15 000 Kč, však pozorujeme další strmější nárůst. Přesněji o 3 485 Kč.

Důležité je uvést, že v roce 2017 změnila vláda Bohuslava Sobotky výpočet valorizací penzí. Výpočet začal zohledňovat také růst životních nákladů důchodců, nikoliv celé populace, jak tomu bylo před rokem 2017. Další novelou, která výši důchodů přímo změnila, je ta z pera Ministerstva práce a sociálních věcí schválená v roce 2018. Podle této novely, která mimochodem naplnila jeden z vládních slibů vlády Andreje Babiše, se stabilní část důchodů zvýšila o jeden procentní bod, tedy na 10 % průměrné mzdy. Pro občany starší 85 let se důchod navíc zvyšuje o 1 000 Kč, pro ty starší 100 let dokonce o 2 000 Kč.

Oba tyto důvody mohou stát za rychlým nárůstem hodnoty penzí, který v daném roce započal a pokračuje až doposud. V následujícím grafu však můžeme vidět, že v tomto období byly také velice často zvyšovány důchody nad rámec zákonné valorizace, přesněji v letech 2019 (o 300 Kč) a 2020 (o 151 Kč). Zmiňme také loňský jednorázový příspěvek 5 000 Kč, často označovaný jako rouškovné.

Hranice 15 000 byla vládou zmiňována již v začátku jejího působení. Na začátku roku 2019 to zmínil sám předseda vlády, mluvil dokonce i o časovém horizontu dvou let, který byl dodržen.

V kontextu valorizace na rok 2022 hovoří (.pdf) ministryně práce a sociálních věcí Maláčová o tom, že by důchodci mohli obdržet další příspěvek nad zákonná pravidla, pravděpodobně v hodnotě 300 Kč. V tom případě by průměrný starobní důchod dosáhl na 16 159 Kč. Bez navýšení nad zákonná pravidla by se jednalo o 15 859 Kč. Návrh novely již schválila vláda a bude o něm rozhodovat Parlament. Názory na tento návrh se však napříč opozicí velmi liší, obzvláště kvůli napjatému rozpočtu. 

Ministr Havlíček údajem 25 % lidí zřejmě uvádí počet starobních důchodců v České republice. Podle dat (.pdf) České správy sociálního zabezpečení pobíralo k březnu 2021 běžný starobní důchod 2 385 460 osob. Toto číslo tvoří 22,3 % z březnového údaje o počtu obyvatel podle Českého statistického úřadu. Počet všech osob, které pobírají (.pdf) některý z důchodů, například invalidní nebo pozůstalostní, je pak 2 864 719 a tvoří 26,8 % celkového počtu obyvatel. Můžeme však také zmínit, že období mezi začátky let 2020 a 2021 bylo první, ve kterém byl porušen trend rostoucího počtu vyplácených důchodů. Meziročně jich ubylo necelých 27 000, podle expertů je tato změna způsobena pandemií covidu-19.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, ačkoliv růst důchodů zpravidla není výsledkem rozhodnutí vlády. Zvyšování probíhá automaticky právě pomocí valorizace, aby reagovalo na současný cenový vývoj. Vlády od roku 2013 však velmi často do tohoto mechanického růstu zasahovaly, ať již pomocí novel stávajících zákonů, tedy těch z roku 2017 a 2018, zvýšením důchodů nad úroveň udávanou zákonem z let 2019 a 2020 nebo jednorázových mimořádných příspěvků jako v roce 2016 nebo 2020.

Počet zaměstnanců ve státní správě každoročně sleduje Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Ten ve svém stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2019 (.pdf, str. 40) uvádí přehled vývoje počtu zaměstnanců ve státní správě. Mezi ně nicméně NKÚ nezapočítává ty, „kteří nemají status zaměstnance ve státní správě (např. učitelé, vojáci)“ (str. 39).

Ačkoliv počet zaměstnanců ve státní správě podle NKÚ od roku 2013 postupně narůstal až na téměř 161 tisíc v roce 2019, nejedná se pouze o „úředníky“ v pravém slova smyslu. Uvedené číslo totiž zahrnuje například také přes 40 tisíc příslušníků Policie ČR a přibližně 10 tisíc hasičů (.pdf, str. 22–24).

Graf níže zaznamenává vývoj počtu státních úředníků dle informací ze státních závěrečných účtů, z nichž čerpal také NKÚ. Konkrétně se jedná (.pdf, str. 25) o počty zaměstnanců v ústředních orgánech státní správy (str. 22) a organizačních složkách státu (str. 23).

Doplňme, že v grafu jsou vzhledem k významu slova úředník vynecháni zaměstnanci obranných a bezpečnostních složek, Generálního ředitelství cel, soudů, Státního zastupitelství a Vězeňské služby (str. 24). Vynecháni jsou také zaměstnanci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, jejíž zaměstnanci byli formálně přesunuti mezi „úředníky“ až v roce 2019, a to kvůli začlenění této agentury pod Ministerstvo životního prostředí (str. 23). Nicméně, pro lepší srovnání jsme zaměstnance Agentury ochrany přírody a krajiny ponechali mimo graf také v letech 2019 a 2020. Pro rok 2020 vycházíme z aktuálního vládního návrhu Státního závěrečného účtu ČR za rok 2020, jelikož Ministerstvo financí doposud finální státní závěrečný účet nezveřejnilo.

Počet úředníků v letech 2016, 2017, 2018 a 2019 (vše .pdf, str. 22–24) tedy rostl. V roce 2020 (.pdf, str. 22–24) nicméně podle vládního návrhu z konce dubna 2021 tento počet klesl o necelý tisíc. Výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako pravdivý.

V roce 2020 vláda avizovala plánované zvýšení počtu státních zaměstnanců pro rok 2021, především tedy pedagogů, vojáků, policistů či hasičů.

Dle statistik Ministerstva financí zveřejněných v publikacích Státní rozpočet v kostce vzrostl mezi lety 2020 (.pdf, str. 33) a 2021 (.pdf, str. 33) počet státních zaměstnanců o téměř 7 tisíc na současných 482 tisíc. Co se týče mzdových nákladů, ty byly navýšeny o 11,6 miliard korun.

Nejmarkantnější nárůst zaznamenala sféra školství. Počet pedagogů se, stejně jako počet nepedagogických školských pracovníků, zvýšil téměř o 2 500. Co se týče příslušníků „ozbrojených sil,“ jejich počet se mezi lety 2020 a 2021 zvýšil o 1 750. Doplňme, že pod pojem „ozbrojené síly“ Ministerstvo financí nesprávně řadí zejména policisty a hasiče, přičemž Armádu ČR vynechává.

Počet vojáků mezi lety 2020 a 2021 mírně klesl, konkrétně o 204. Naopak nárůst (o téměř jeden tisíc) byl patrný mezi lety 2019 (.pdf, str. 33) a 2020.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček v kontextu výroku hovoří o propadu ekonomiky v roce 2020, na který měla vliv pandemie covidu-19.

HDP Velké Británie za rok 2020 poklesl meziročně o 9,9 %. Český hrubý domácí produkt spadl minulý rok meziročně o 5,6 %. 

V ČR se jednalo o největší pokles HDP v historii samostatného státu. V britské ekonomice pak podobný pokles nenastal za posledních tři sta let.

Podíl průmyslu v ekonomice se určuje pomocí podílu na hrubé přidané hodnotě (HPH). Jedná se o „čistý“ ukazatel (.pdf) výkonnosti ekonomiky, reflektuje souhrnnou výkonnost odvětví. Spolu s hodnotou čistých daní z produktů potom představuje hrubý domácí produkt (HDP).

Procentní podíl byl vypočítán z dat národních účtů po vzoru Svazu průmyslu a dopravy ČR.

V grafu lze vidět, že se podíl průmyslu na české ekonomice v posledních jedenácti letech pohybuje lehce pod hodnotou jedné třetiny. V rámci zaokrouhlení se však tato čísla nacházejí (i když v případě let 2019 a 2020 poměrně hraničně) v rozmezí naší desetiprocentní odchylky, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že ministr Havlíček ve výroku hovoří o výdajích státního rozpočtu, které mají být splněny podle závazků vlády. Mluví o mandatorních výdajích (.pdf, str. 22), tedy výdajích, které je stát povinen uhradit podle zákona nebo jiných právních norem. Doslova říká: „Ale valná část peněz jsou mandatorní výdaje, s těmi se nedá příliš dělat. U důchodů je to asi deset miliard korun, u učitelů je závazek 45 tisíc korun. (…) Když se stále bavíme o nákladové stránce, nejde tam mnoho vymyslet.“ Poukazuje tedy na to, že se těmto výdajům nelze vyhnout, jelikož se jedná o mandatorní výdaje.

V květnu 2021 vláda zveřejnila návrh novely zákona o důchodovém pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v ní navrhuje navýšit v roce 2022 důchody o 300 Kč, případně o 200 Kč, nad rámec zákonné valorizace . Podle dokumentu MPSV (.docx, str. 4) budou při zvýšení důchodů o onu částku 300 Kč nad rámec povinné valorizace v roce 2022 výdaje na důchody „o 10,6 mld. Kč vyšší než při zachování současného právního stavu“. Tento údaj tedy odpovídá částce uvedené ministrem Havlíčkem. Zvyšování důchodů nad rámec zákona však nelze označit za mandatorní výdaj, jelikož vládu nic nezavazuje k tomu, aby důchody zvyšovala nad rámec zákonné valorizace.

Vláda Andreje Babiše se také mimo jiné zavázala (.pdf, str. 14) zvyšovat platy učitelů i nepedagogických pracovníků, které se na konci roku 2021 měly dostat „minimálně na 150 procent jejich výše pro rok 2017“. V případě samotných učitelů se tedy jedná o navýšení na přibližně 45 tisíc Kč, o nichž hovoří Karel Havlíček. Uveďme, že platy učitelů byly v posledních letech skutečně každoročně o několik procent navyšovány. Podle vládního návrhu (.pdf, str. 6) státního závěrečného účtu vláda svůj slib plní a za rok 2020 navýšila částky vyhrazené na platy pedagogických pracovníků o 10 % a průměrný hrubý plat učitelů tak vzrostl na 44 202 Kč. Navyšování pokračuje i tento rok. Ani toto navyšování však nelze označovat jako zvýšení mandatorních výdajů, jelikož závazek 45 tisíc měsíčně pro učitele nevyplývá ze zákona, ale pouze z vlastního rozhodnutí vlády.

Ministr Havlíček tedy správně uvádí výši vládního závazku stran platů učitelů i výši celkových nákladů plánovaného zvýšení důchodů. Zároveň však nepravdivě tvrdí, že se jedná o mandatorní výdaje, se kterými se toho nedá moc dělat. Vládě nicméně nic nebrání například v tom, aby v příštím roce nenavyšovala důchody nad zákonnou valorizaci. Výrok Karla Havlíčka z tohoto důvodu hodnotíme jako nepravdivý.

Makroekonomické predikce Ministerstva financí ČR jsou obvykle zveřejňovány čtyřikrát ročně. Od roku 2005 pravidelně vychází v lednu, dubnu, červenci a říjnu nebo listopadu, tedy na začátku každého čtvrtletí. Pouze v roce 2020 zveřejnilo ministerstvo jen tři predikce.

Poslední dostupná predikce je z 16. dubna 2021. Podle pravidelného schématu by měla další makroekonomická predikce, jak správně uvádí ministr obrany Metnar, vyjít v červenci letošního roku. V informacích k samotné predikci je také uvedeno: „Makroekonomickou predikci zpracoval odbor Hospodářská politika Ministerstva financí České republiky. Materiál zahrnuje predikci na roky 2021 a 2022 a u některých ukazatelů výhled na další 2 roky (tj. do roku 2024). Makroekonomická predikce vychází 4x ročně (zpravidla v lednu, dubnu, červenci a listopadu).“

Ministerstvo financí předložilo vládě návrh rozpočtu na přístí rok 31. května 2021, tedy již po zveřejnění poslední makroekonomické predikce. Ministerstvo navrhlo rozpočet se schodkem ve výši 390 miliard korun. Příprava státního rozpočtu na rok 2022 byla zařazena jako první bod na program (.pdf, str. 1) jednání vlády, které se uskutečnilo 7. června 2021. Vláda na tomto jednání schválila (.pdf, str. 1) předběžný návrh příjmů a výdajů jednotlivých rozpočtových kapitol státního rozpočtu.

Výrok Lubomíra Metnara hodnotíme jako pravdivý, jelikož Ministerstvo finančí předložilo návrh státního rozpočtu na následující rok až po vydání poslední makroekonomické predikce. Má pravdu také v tom, že další pravidelnou predikci Ministerstvo financí uveřejní v létě, konkrétně v červenci 2021. 

Členské státy Severoatlantické aliance se v roce 2006 zavázaly vynakládat alespoň 2 % ze svého hrubého domácího produktu (HDP) na obranu. Česká republika však tento závazek naposledy splnila v roce 2005, kdy podle dat Ministerstva obrany tvořily výdaje na obranu celkem 2,00 % HDP. 

V následujícím grafu ale můžeme vidět mírný vzestup výdajů na obranu po roce 2014, kdy bylo vydáno 0,96 % HDP. Tento růst byl přerušen již v roce 2016, kdy podíl výdajů na HDP klesl na hodnotu jen o 0,1 p. b. vyšší než v roce 2014, 0,97 %. Mezi lety 2014 a 2016 každopádně nezanedbatelně vzrostla absolutní hodnota výdajů, a to i při srovnání (.pdf, str. 7) v cenách stejného roku. Až na toto přerušení podíl výdajů na obranu setrvale roste od roku 2015 dodnes, tedy již osmým rokem.

Pro rok 2021 Ministerstvo předpokládá výdaj 1,45 % HDP, tedy částku 85,4 miliardy korun. Do této částky je započítáno i navrácených 10 miliard korun, o které byl rozpočet zkrácen před svým schválením. Dle ministryně Schillerové však Česko nesplní závazek vydávat v roce 2024 2 % HDP na obranný rozpočet.

16. března 2021 pak NATO uveřejnilo svou výroční zprávu pro rok 2020, kde uvádí, že státy Severoatlantické aliance v předcházejících letech zvýšily své výdaje na obranu. A to i přesto, že se země potýkaly s krizí způsobenou covidem-19. Členské země financovaly (.pdf, str. 48) za loňský rok své armády celkovou částkou přes 1 bilion dolarů (tedy více než 20 bilionů korun). Většina zemí se však přes nárůst výdajů zatím nepřiblížila závazku vyčlenit na obranu dvě procenta HDP. „Rok 2020 byl šestým rokem po sobě v růstu výdajů na obranu ze strany evropských spojenců a Kanady. Přičemž mezi lety 2019 a 2020 došlo k nárůstu o 3,9 %. Kromě toho 11 spojenců splnilo v roce 2020 hranici výdajů na obranu 2 % svého hrubého domácího produktu, oproti roku 2014, kdy se jednalo jen o tři státy,“ (překlad Demagog.cz) jak je uvedeno ve výroční zprávě (.pdf, str. 48).

Přehlednější shrnutí pak poskytuje následující graf, který byl uveřejněn v tiskové zprávě (.pdf) NATO dne 11. června 2021. Graf vyobrazuje porovnání výdajů na obranu jednotlivých členských států v porovnání mezi rokem 2014 a předpokládanými výdaji v roce 2021. Zelená linie ukazuje již zmíněná 2 %, která se členské státy zavázaly vynakládat. Výrazně se podílejí USA, jejichž obranný rozpočet podle výroční zprávy tvoří (.pdf, str. 49) 71 % celkových vojenských výdajů aliančních zemí. V roce 2020 se hranici 2 % podařilo splnit (.pdf, str. 50) také Řecku, Estonsku, Velké Británii, Polsku, Lotyšsku, Litvě, Rumunsku, Francii, Norsku a Slovensku. V roce 2021 však podle předpokládaného vývoje Norsko již 2% hranici nepřekročí, avšak na druhé straně u Řecka je očekáván velmi výrazný růst.

Další graf naznačuje celkový přehled výdajů na obranu evropských členských států a Kanady od roku 2012. Růst výdajů lze tedy jasně vidět od roku 2015, kdy dosahoval 1,6 %. Nejvyšší růst pak nastal v roce 2017, kdy dosáhl 5,9 %. Pro úplnost uveďme, že data pro roky 2020 a 2021 jsou jen odhady.

Vývoj později komentoval i generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který vyjádřil očekávání růstu i v dalších letech: „(…) potřebujeme spravedlivěji sdílet zátěž, a tedy ti spojenci, kteří nevynakládají 2 % HDP na obranu, musí rozpočet navýšit. A dobrá zpráva je, že to je přesně to, co se děje, a také na základě plánů, které nám spojenci předložili, očekávám, že toto zvyšování bude pokračovat i nadále" (překlad Demagog.cz).

Výdaje aliančních států jako celku (bez USA) tedy skutečně rostou posledních sedm let, od roku 2015. Byť v roce 2016 došlo k poklesu obranných výdajů České republiky, je pravdou, že až na tento výkyv mají české výdaje posledních sedm let rostoucí trend. Dodejme, že i v následujících letech by měl podíl na HDP, ale i nominální výše obranných výdajů, dále růst.

Severoatlantická aliance (NATO) vydává každoroční souhrn finančních, personálních a ekonomických údajů týkající se všech členských zemí. Poslední data k finančním výdajům členských zemí aliance byla zveřejněna 11. června 2021 v tiskové zprávě NATO (.pdf). Tabulka, kterou připojujeme níže, porovnává výdaje na obranu jednotlivých členských zemí NATO v milionech dolarů v letech 2014 až 2021. Pro hodnocení daného výroku jsou nejdůležitější hodnoty ve třetím sloupci. Ty popisují, o kolik procent narostly výdaje na obranu v členských zemích za uvedených 7 let.

Z tabulky je patrné, že od roku 2014 má Česká republika skutečně sedmý nejvyšší nárůst výdajů na obranu mezi 30 členskými zeměmi aliance. Samotný nárůst činil 75,70 %. Vyšší tempa růstu vykazují jen Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Slovensko, Rumunsko a Lucembursko.

Pro úplnost uveďme, že údaje popisují platby (.pdf, str. 1), které byly skutečně v minulosti provedeny, nebo které mají být provedeny v průběhu letošního fiskálního roku. Konečné výdaje za letošní rok se mohou proti plánovaným výdajům uvedeným v tabulce níže ještě mírně změnit. Doplňme také, že srovnání neobsahuje data pro Island, jelikož tato země nemá armádu (.pdf, str. 15).

Lubomír Metnar se stal ministrem obrany 27. června 2018, kdy prezident Miloš Zeman jmenoval do funkce současnou vládu Andreje Babiše. Na postu ministra obrany tehdy Lubomír Metnar nahradil ministryni Karlu Šlechtovou. Dle dat Ministerstva financí (.pdf, str. 41) činil rozpočet Ministerstva obrany v roce 2018 celkem 58,9 miliardy Kč. 

V případě rozpočtu Ministerstva obrany pro rok 2021 vláda nejdříve navrhovala výdaje ve výši 85,4 miliardy Kč (.pdf, str. 14). KSČM však podporu návrhu státního rozpočtu ve Sněmovně podmiňovala snížením výdajů na obranu o 10 miliard, k čemuž také následně došlo. Podle schváleného zákona o státním rozpočtu tak měly výdaje Ministerstva obrany v roce 2021 odpovídat celkem 75,4 miliardám Kč (.pdf, str. 32). Rozhodnutím vlády se nakonec nicméně rozpočet o 10 miliard opět navýšil, a dosahuje tedy 85,4 miliard Kč. Výrok Lubomíra Metnara proto hodnotíme jako pravdivý.