Přehled ověřených výroků

Alena Schillerová tvrdí, že vláda Petra Fialy pět měsíců utajovala „zradu“ Víta Rakušana, který dle jejího názoru o obsahu migračního paktu dlouhodobě neuváděl správné informace. V kontextu výroku mluví o vystoupení europoslanců Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) a Markéty Gregorové (Piráti) v pořadu 360° z března 2024, kde podle ní „zradu“ přiznali. V našem odůvodnění neověřujeme, zdali někdo ze jmenovaných činitelů někoho zradil, ale pouze to, zdali se zástupci KDU-ČSL a Pirátů vyjádřili tak, jak uvádí Schillerová.

Vyjádření lidovců a Pirátů

Pasáž pořadu, o které se Alena Schillerová zmiňuje, započal poslanec Jaroslav Bžoch, který tvrdil, že po konci českého předsednictví v Radě EU vytkl tehdejšímu ministrovi pro evropské záležitosti Mikuláši Bekovi, že se během předsednictví „s migrací nikam nepohli“ (video, čas 34:00).

Podle Bžocha eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johansson uvedla, že se české předsednictví na dohodě o migračnímu paktu podílelo. To dle něj následně potvrdil i ministr vnitra Vít Rakušan (video, čas 34:15). Následně dodal, že mu vadí, že česká vláda zatajovala svou činnost na migračním paktu, a přiznala ji pouze poté, co to veřejně oznámila právě Johansson.

Na Bžochův komentář navázal moderátor Michal Půr, který se zeptal Tomáše Zdechovského, zda „nevěděli co české předsednictví dojednalo, nebo na čem se podílelo“ (video, čas 35:18). Zdechovský odpověděl, že opravdu nevěděli, co řekla Rada EU a slyšeli pouze interpretaci Víta Rakušana (čas 35:23).

Moderátor Půr se následně zeptal pirátské europoslankyně Markéty Gregorové na její názor na to, že Vít Rakušan řekl, že pro Česko existuje výjimka ze systému tzv. povinné solidarity, která se ovšem podle Půra v další verzi paktu už nenacházela. Gregorová na tuto poznámku zareagovala slovy „to je samozřejmě jako obří problém“ (video, čas 36:36).

Detailněji jsme se výjimce pro ČR věnovali zde. Migrační pakt sice nakonec výslovně nezmiňuje Česko ani ukrajinské uprchlíky, o výjimku ale mohou žádat země pod migračním tlakem (.pdf, str. 128–132). Jestli se daný stát v této situaci skutečně nachází, posoudí Evropská komise a Rada EU (str. 55, 130–131). Jak Evropská komise a Rada EU případnou českou žádost o výjimku posoudí, nelze s jistotou předjímat, nicméně podle vyjádření eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johansson byla tato možnost výjimky přidána speciálně pro Polsko a Českou republiku, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků.

Závěr

Alena Schillerová má pravdu, když tvrdí, že zástupce lidovců Tomáš Zdechovský připustil, že ohledně obsahu migračního paktu slyšel pouze interpretaci Víta Rakušana. Také přesně cituje Markétu Gregorovou, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová ve svém příspěvku napsala, že zástupci současné vládní koalice včetně TOP 09 přiznali, že ministr vnitra Vít Rakušan neuváděl správné informace o novém migračním paktu. Poslankyně Schillerová Rakušana obviňuje ze zrady a tvrdí, že výroky zástupců koalice jsou „přiznáním této zrady“.

Migrační pakt byl tématem pořadu 360° na CNN Prima News 25. března 2024. Moderátor Michal Půr se zeptal, zda zástupci koalice „nevěděli, co české předsednictví dojednalo nebo na čem se podílelo“ (video, čas 35:18). Na to europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský odpověděl, že opravdu nevěděli, co řekla Rada EU, a že slyšeli pouze interpretaci Víta Rakušana (čas 35:23). Podobně zareagovala také pirátská europoslankyně Markéta Gregorová.

Když europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09) ve stejném pořadu následující den dostal stejnou otázku, uvedl: „Vít Rakušan na počátku říkal, že se podařilo vyjednat výjimku pro Českou republiku kvůli uprchlíkům z Ukrajiny. A výsledek je, že jak to interpretuji já, že o tom sice byla vedena verbální debata, ale že se tato slova pana ministra Rakušana do samotného textu nepromítla“ (video, čas 34:42).

Je vhodné uvést, že migrační pakt sice výslovně nezmiňuje Česko ani ukrajinské uprchlíky, o výjimku ale mohou žádat země pod migračním tlakem (.pdf, str. 128–132). Podle vyjádření eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johansson byla tato možnost výjimky přidána speciálně pro Polsko a Českou republiku, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků. Detailněji jsme se výjimce pro ČR věnovali zde.

Člen TOP 09 Jiří Pospíšil tedy opravdu řekl, že Vít Rakušan původně mluvil o vyjednané výjimce pro Českou republiku, která se však podle něj do samotného textu migračního paktu nakonec nepromítla. Z toho důvodu hodnotíme výrok Aleny Schillerové jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan v březnu na svých sociálních sítích publikoval krátké video, ve kterém reaguje na kritiku od uživatele, který tvrdil, že kvůli novému migračnímu paktu bude muset Česko za každého nepřijatého migranta platit 270 tisíc korun.

Toto tvrzení Rakušan rozporuje a uvádí, že pokuty v paktu „nejsou. Na to máte moje slovo. Tohle v migračním paktu není. Já jsem naopak hrdej na to, co jsem pro Českou republiku dokázal vyjednat“ (video, čas 0:08). Ve videu pak dále uvádí, že „nebudeme muset na naše území přijmout ani jednoho člověka, kterého tady mít nechceme. A ještě: platit těm státům na jihu (…) nebudeme muset, protože máme na svém území 380 tisíc Ukrajinců. Takhle jednoduché to je“ (čas 0:18).

Alena Schillerová tedy ministra vnitra cituje správně, a její výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Je vhodné uvést, že v tomto ověření jsme se zabývali pouze citací Víta Rakušana. Obsahu migračního paktu a otázce pokut jsme se více věnovali zde a zde.

Poslankyně a předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová píše o paktu o azylu a migraci, který Evropská komise původně předložila (EK) už v roce 2020. Na připravované migrační reformě se ale Rada Evropské unie dohodla až 8. června 2023 v Lucemburku, tedy po několika letech vyjednávání. V následujících odstavcích se podíváme na roli Víta Rakušana v projednávání a odsouhlasení této migrační reformy.

Pověření Víta Rakušana

Migrační pakt projednávala Rada EU, ve které zasedají ministři vlád jednotlivých členských států. Ti se v zasedání mění v souvislosti s právě projednávanou agendou a jsou jménem vlád pověřeni projednávat, pozměňovat a schvalovat právní předpisy a závazky.

Pakt byl tématem jednání v Radě pro spravedlnost a vnitřní věci, kterého se účastní ministři spravedlnosti a vnitra. Jak zmiňujeme výše, původní návrh EK předložila už v roce 2020, kdy byl ministrem vnitra Jan Hamáček. Po volbách v roce 2021 jej v čele resortu nahradil Vít Rakušan.

Právní a kontrolní odbor vlády zveřejnil, že pozice České republiky k otázce paktu o migraci a azylu byly schváleny příslušným vládním orgánem již v roce 2020 a nebylo zapotřebí přijímat nové usnesení vlády (.docx). Podle odboru tedy měl ministr vnitra „na jednání Rady platný mandát a postupoval v souladu s dlouhodobou pozicí České republiky“. Rakušan o pozici Česka při hlasování vládu také předem informoval (.docx, str. 2).

Dodejme, že podle jednacího řádu vlády český Parlament nijak nefiguruje v procesu schvalování mandátu jednotlivých ministrů a jejich účasti v Radě EU. Ministr vnitra Rakušan tedy pověření Parlamentem vůbec nepotřeboval.

Hlasování v červnu 2023

Rada EU odsouhlasila migrační pakt 8. června 2023. Nejednalo se ovšem o finální schválení právní normy, ale pouze o vymezení pozice Rady EU ohledně následného projednávání návrhu mezi Radou a Evropským parlamentem. Jak již bylo zmíněno, Českou republiku zastupoval Vít Rakušan, který návrh podpořil. Proti byli pouze ministři vnitra Polska a Maďarska.

Rakušanova role v přípravě paktu

Vít Rakušan v červnu 2023 zdůraznil, že za jeden z hlavních úspěchů považuje definitivní odmítnutí povinných kvót pro přerozdělování migrantů. Zároveň Ministerstvo vnitra uvedlo, že České republice Rakušan prozatím vyjednal výjimku ze systému tzv. „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které Česko přijalo. Podobnou informaci zveřejnil i samotný šéf resortu vnitra na sociálních sítích.

Důležité je ovšem zmínit, že předběžná podoba paktu z června 2023 konkrétně nezmiňuje výjimku pro Českou republiku ani pro státy s velkým počtem uprchlíku z Ukrajiny (.pdf). Obsahuje ale dodatek, podle kterého mohou být státy, jež jsou „pod migračním tlakem, ohroženy migračním tlakem nebo čelí významné migrační situaci,“ vyňaty z účasti na povinné solidaritě (.pdf, str. 26, 128–132). Konkrétní hlediska, podle kterých Evropská komise takový „migrační tlak“ hodnotí, jsou např. počet lidí pobývajících ve státě s dočasnou ochranou nebo počet identifikovaných nezletilých osob bez doprovodu (str. 46–51).

Rada EU a Evropský parlament se na podobě migračního paktu shodli v prosinci 2023. V únoru 2024 pak zástupci členských států dohodu schválili, přičemž Česko se hlasování zdrželo. Vláda prostřednictvím ministra dopravy Martina Kupky tento krok vysvětlovala tak, že „nová podoba návrhu je pro Česko horší než ta, na níž se podílelo při svém předsednictví v Radě EU“.

Podle Víta Rakušana byl původní návrh Evropským parlamentem pozměněn a se současnou verzí česká vláda není spokojená. Uvedl, že „jeho výsledná podoba je málo ambiciózní“ a snížila možnost efektivně bránit nelegální migraci na vnější hranici EU. Evropský parlament v dubnu, tedy již po zveřejnění námi ověřovaného příspěvku, návrh paktu schválil.

Závěrečné hodnocení

Vít Rakušan v červnu 2023 v Radě EU hlasoval pro předběžnou dohodu migračního paktu, která sloužila jako podklad pro vyjednávání s Evropským parlamentem. Základ pro tuto dohodu pomohla vyjednat také Česká republika v rámci svého předsednictví.

Ministr vnitra Rakušan pro hlasování přímé pověření Fialova kabinetu neměl, jak zmiňuje Alena Schillerová. Opomíná už ale uvést, že ho vůbec nepotřeboval – podle právního a kontrolního odboru vlády odjel do Lucemburku s platným mandátem, jelikož stále platilo pověření minulé vlády. Rakušan také nemusel (a ani nemohl) mít pověření od Parlamentu, který v procesu žádné pravomoci nemá. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Doplnění a oprava: Po upozornění od Roberta Kotziana jsme do odůvodnění výroku přidali zmínku o tzv. kompenzacích v oblasti příslušnosti. V textu jsme opravili nepřesný popis rezervoáru solidarity a způsobu zapojení jednotlivých států.

Poslankyně Alena Schillerová mluví o migračním paktu, který usiluje o reformu azylových pravidel na úrovni Evropské unie. Podle ní ministr vnitra Vít Rakušan zradil Českou republiku, když v listopadu 2023 nesprávně tvrdil, že tento pakt neobsahuje povinnost přijímat migranty. 

V listopadu 2023 se migračním paktem zabýval Výbor pro bezpečnost Poslanecké sněmovny (.pdf, str. 1), který navázal na projednávání ze září (.pdf). Obou schůzí se účastnil i ministr vnitra Rakušan (.pdf, .pdf), který svůj postoj k návrhu obhajoval. Právě v listopadu řekl, že „žádný z návrhů obsažených v paktu schválených Radou neobsahuje povinnost pro Českou republiku povinně přebírat migranty“ (.pdf, str. 2–3). Podobně se vyjádřil např. i v únoru letošního roku, kdy na platformě X (dříve Twitter) napsal, že migrační pakt podle něj neobsahuje povinné relokační kvóty, a doslova uvedl, že neobsahuje „povinné přijímání migrantů“.

Migrační pakt o mluví o relokacích migrantů, ale jen jako o jedné z možností v rámci systému tzv. povinné solidarity (.pdf). Členské státy EU si ovšem budou moci vybrat z několika způsobů, jak se do systému zapojit (.pdf, str. 122–125). Místo možnosti relokace mohou státy zaplatit finanční příspěvek nebo poskytnout alternativní pomoc, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do ostatních států, pokud takovou pomoc unijní stát zasažený migrací vyžaduje (.pdf, str. 125). Všechny druhy solidarity budou mít podle návrhu stejnou váhu (str. 9, 122).

Evropská komise pro každý rok navrhne počet relokací migrantů, který je v rámci Unie „potřebný“ k tomu, aby došlo k účinnému řešení migrační situace (.pdf, str. 56–58, 124–125). O konečné výši tohoto počtu relokací poté rozhoduje Rada EU, která se skládá ze zástupců členských států, a spolu s tím určí i výši potřebných finančních příspěvků (.pdf, str. 56, 124). Tyto referenční počty relokací a finančních příspěvků jsou součástí tzv. rezervoáru solidarity, do kterého se každý členský stát musí zapojit spravedlivým dílem. Je ovšem vhodné zopakovat, že relokace jsou jen jednou z variant, kterou si unijní stát může vybrat (str. 125).

Migrační pakt počítá i se situací, kdy země Unie celkově přislíbí relokovat méně osob, než by bylo podle paktu a Rady EU potřeba. V této spojitosti pakt mluví o takzvaných kompenzacích v oblasti příslušnosti (.pdf, str. 132–135), které mohou být v případě migrační krize povinné pro tzv. přispívající státy – tedy pro státy, jež nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů (str. 38, 14). Tyto země pak mají podle paktu povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný“ do výše nejméně 60 % „potřebného“ referenčního počtu relokací (str. 133), případně do výše nejméně 30 000 potřebných relokací (str. 56). Tímto způsobem tak státy v podstatě budou „kompenzovat“ část potřebných, ale nepřislíbených relokací.

Podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i eurokomisařky Ylvy Johansson by se ale výše zmíněné kompenzace měly týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní.

Shrnutí

Vít Rakušan tedy v listopadu 2023 uvedl, že nový migrační pakt neobsahuje povinnost přijímat migranty. Zveřejněný návrh migračního paktu (ani později schválená verze) povinnost přijímat migranty z jiných zemí EU – tedy povinné relokace – opravdu nenařizuje. Relokace jsou pouze jednou z možností, kterou si státy mohou v mechanismu povinné solidarity vybrat.

Doplňme, že v některých situacích podle paktu bude pro státy povinné posuzovat žádosti o azyl, které by za standardní situace do jejich působnosti nespadaly. Podle stanoviska Rady EU i zástupců Evropské komise se ale toto posuzování bude týkat jen žádostí migrantů, kteří už se nacházejí na území daného státu. Nejde tedy o přijímání migrantů z jiných zemí Unie.

Jelikož Alena Schillerová nesprávně označuje slova ministra vnitra za lživá, hodnotíme její výrok jako nepravdivý.

Doplnění a oprava: Po upozornění od Roberta Kotziana jsme do odůvodnění výroku přidali zmínku o tzv. kompenzacích v oblasti příslušnosti. V textu jsme opravili nepřesný popis rezervoáru solidarity a způsobu zapojení jednotlivých států.

Alena Schillerová ve svém příspěvku zmiňuje povinné relokační kvóty v souvislosti s návrhem migračního paktu, na kterém se v únoru shodli vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí EU.

Ministr vnitra Vít Rakušan skutečně 16. března na své profily na sociálních sítích umístil video, ve kterém odpovídá na otázku týkající se případných relokačních kvót v rámci migračního paktu. „Povinné relokační kvóty prostě nebudou,“ uvádí Rakušan hned v popisku videa. Stejnou informaci opakuje závěrem, kdy říká, že kvóty nebudou (video, čas: 0:33). Následně zdůrazňuje, že podle něj „nebudou žádné povinné relokace“.

Návrh migračního paktu sice mluví relokacích migrantů, ale jen jako o jedné z možností v rámci tzv. povinné solidarity (.pdf, str. 56, 122–125), jejímž cílem je pomoci unijním státům nejvíce zasaženým migrací. Členské státy EU si budou moci vybrat ze tří způsobů, jak se do systému zapojit (.pdf, str. 122–125). Kromě relokace mohou zaplatit finanční příspěvek. Další možností je poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků, pokud takovou pomoc unijní stát zasažený migrací vyžaduje (.pdf, str. 125). Všechny druhy solidarity přitom budou mít podle migračního paktu stejnou váhu (.pdf, str. 9).

Evropská komise pro každý rok navrhne počet relokací migrantů, který je v rámci Unie „potřebný“ k tomu, aby došlo k účinnému řešení migrační situace (.pdf, str. 56–58, 124–125). O konečné výši tohoto počtu relokací poté rozhoduje Rada EU, která se skládá ze zástupců členských států, a spolu s tím určí i výši potřebných finančních příspěvků (.pdf, str. 56, 124). Tyto referenční počty relokací a finančních příspěvků jsou součástí tzv. rezervoáru solidarity, do kterého se každý členský stát musí zapojit spravedlivým dílem. Je ovšem vhodné zopakovat, že relokace jsou jen jednou z variant, kterou si unijní stát může vybrat (str. 125). Stejná ustanovení obsahuje i návrh migračního paktu, která později 10. dubna 2024 schválil Evropský parlament.

Migrační pakt počítá i se situací, kdy země Unie celkově přislíbí relokovat méně osob, než by bylo podle paktu a Rady EU potřeba. V této spojitosti pakt mluví o takzvaných kompenzacích v oblasti příslušnosti (.pdf, str. 132–135), které mohou být v případě migrační krize povinné pro tzv. přispívající státy – tedy pro státy, jež nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů (str. 38, 14). Tyto země pak mají podle paktu povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný“ do výše nejméně 60 % „potřebného“ referenčního počtu relokací (str. 133), případně do výše nejméně 30 000 potřebných relokací (str. 56). Tímto způsobem tak státy v podstatě budou „kompenzovat“ část potřebných, ale nepřislíbených relokací.

Podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i eurokomisařky Ylvy Johansson by se výše zmíněné kompenzace měly týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní.

Shrnutí

Vít Rakušan na svých sociálních sítích 16. března zveřejnil video, ve kterém se vyjádřil, že migrační pakt povinné relokace neobsahuje. Zveřejněný návrh migračního paktu (ani později schválená verze) povinné kvóty na přerozdělování migrantů skutečně nenařizuje, relokace jsou pouze jednou z možností, kterou si státy mohou v mechanismu povinné solidarity vybrat. Jelikož Alena Schillerová nesprávně označuje slova ministra vnitra za lživá, hodnotíme její výrok jako nepravdivý.

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Klára Dostálová v kontextu výroku odmítá, že by byl Andrej Babiš pro Česko bezpečnostním ohrožením, jak se o něm vyjádřil ministr zahraničí Jan Lipavský. Podle ní hnutí ANO podporuje Ukrajinu a označuje Rusko za agresora, zároveň ale klade důraz na nutnost mírových jednání.

Vyjádření členů ANO

Zástupci hnutí ANO se svými slovy na stranu Ukrajiny postavili opakovaně. Například Karel Havlíček v červenci 2023 uvedl: „Jsme jednoznačně na straně Ukrajiny ve smyslu toho, že Rusko je agresor“ (video, čas: 0:53). Podobně se v lednu 2024 vyjádřil další z čelných představitelů hnutí, poslanec a bývalý ministr obrany Lubomír Metnar. Ten na tvrzení nynější šéfky resortu Jany Černochové o tom, že „Putin je agresor a Ukrajina je pouze země, která se brání", reagoval tak, že tato vyjádření nikdo nezpochybňuje.

Ve stejný den, kdy byl odvysílán námi ověřovaný rozhovor s Klárou Dostálovou, se podobně vyslovila také předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová. Podle ní hnutí vždy dodržovalo své prozápadní směřování a jeho členové „nemají problém podpořit usnesení o našem (českém, pozn. Demagog.cz) prozápadním směřování a o tom, že (…) režim Putina je režim agresora“ (video, čas: 3:09).

Co se týče mírových jednání, v únoru 2024 například Andrej Babiš ve Sněmovně navrhoval, že by vláda Petra Fialy měla uspořádat mírovou konferenci. „Proč vedou vláda a prezident válečnou propagandu a neusilují o mír a nezorganizují mírovou konferenci v Praze?“ řekl tehdy. Na toto vyjádření navázal také poslanec Jaroslav Bžoch, který zmínil, že Ukrajinu by mělo Česko dále podporovat, ovšem zároveň by mělo usilovat i o mírová jednání (video, čas 17:56).

O nutnosti mírových jednání mluvil i poslanec Karel Havlíček, který řekl, že „každá válka jednou skončí jakousi dohodu nebo mírem a otázka je, jestli nastal čas, aby se toto skutečně zaktivovalo“. Dodal, že by členské státy Evropské unie a NATO měly vynaložit úsilí směrem k ukončení války.

Usnesení Poslanecké sněmovny

Unesení, které ve výroku zmiňuje Klára Dostálová, Sněmovna opravdu přijala 29. března 2022, a to při 17. schůzi v rámci jednání o prodloužení doby nouzového stavu. Dolní komora v něm žádala vládu o zahájení intenzivních diplomatických kroků, které by vedly k rychlému ukončení války na Ukrajině (.pdf). Pro schválení usnesení zvedlo ruku 140 poslanců, včetně zástupců opozice.

Nutno podotknout, že toto doprovodné usnesení bylo založeno na dříve schváleném (.pdf) usnesení bezpečnostního výboru „k aktuální bezpečnostní situaci v České republice v souvislosti s událostmi na Ukrajině“. To konstatovalo, že Česko nebylo v bezprostředním ohrožení, a žádalo Fialův kabinet o předložení vypracovaného migračního plánu a o intenzivní diplomatické kroky směrem k ukončení konfliktu. Pro toto usnesení hlasovalo všech 15 členů výboru napříč politickým spektrem, kromě Pirátské strany, která ve výboru nemá zastoupení (.pdf, str. 9).

Shrnutí

Vrcholní členové hnutí ANO svými veřejnými vyjádřeními podporují Ukrajinu ve válce s Ruskem a například Karel Havlíček uvedl, že Rusko je agresor. Hnutí zároveň kabinet Petra Fialy vybízí k uspořádání mírové konference. K tomu Poslanecká sněmovna opravdu v březnu 2022 přijala usnesení, které vládu konkrétně žádalo o zahájení intenzivních diplomatických kroků, jež by vedly k rychlému ukončení války. Výrok Kláry Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Klára Dostalová komentuje e‑mail Andreje Babiše, v němž od svých spolupracovníků žádal informace o ministru zahraničí Janu Lipavském. U jednoho z příjemců ovšem zaměnil adresu a poslal ho jeho jmenovci, který posléze e‑mail předal médiím. Je nutné uvést, že v rámci našeho ověřování nehodnotíme, který z použitých výrazů byl ostřejší, ale pouze to, zda je daní politici použili.

Ve zmíněném e‑mailu stojí: „Udělejte mi teze, podklady na toho zm*da. Napište mi příběh Izrael, jak se vykašlal na naše lidi, jak byl v Doha, jezdí všude, dělá kampaň, korespondenční volba. (…) Má děti? Jazyky?“. Především od zástupců vládních stran se na formu e‑mailu hrnula kritika, přičemž někteří z nich ji připodobňovali k praktikám StB. Andrej Babiš se proti podobným nařčením ohradil, Lipavskému se za použití nadávky omluvil a odmítl, že by se mělo jednat o kompromitující materiály. O jeho děti se dle svého tvrzení zajímal pouze proto, aby se ho mohl později zeptat, jestli by je poslal do války.

Andrej Babiš e‑mail poslal 10. března, přičemž Novinky.cz o něm informovaly o den později, kdy zrovna vyšel rozhovor s poslancem Ondřejem Kolářem (TOP 09) pro CNN Prima News. Kolář v něm vulgární výrazy použil, když se jej redaktorka dotázala na obvinění, které vznesl bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v únoru tohoto roku vůči jeho otci a externímu poradci prezidenta Petru Kolářovi v pořadu Partie. Zaorálek se tehdy konkrétně vyjádřil, že pracuje pro firmu Squire Patton Boggs, která „pomáhá Putinově peněžence“ (video, čas 20:36).

Zatímco Ondřej Kolář během Partie reagoval na tato obvinění slovy, že si to mohou vyřídit mimo studio, během zmíněného rozhovoru na dotaz redaktorky odpověděl: „To je č*rák. To tam dejte. Dodnes vlastně vůbec nechápu, co se to tam odehrálo.“ Uvedl, že jeho otec Petr Kolář nikdy pro Rusko nepracoval a vždy si zakládá na tom, že hájí české zájmy. Nakonec také dodal: „Úspěch se v této zemi neodpouští. Zaorálek je prostě ku*va, tak se tak chová.“

Ondřej Kolář se později na síti X (dříve Twitter) za své vyjádření omluvil: „A omlouvám se všem, kterých se dotklo, že jsem politickou nulu Zaorálka (…) počastoval sprostými výrazy. Vulgarity do politiky nepatří. Unesly mě emoce.“

Shrnutí

Andrej Babiš se v uniklém e‑mailu vulgárně vyjádřil na adresu ministra zahraničí Jana Lipavského. O den později vyšel rozhovor s poslancem Ondřejem Kolářem, který také použil vulgární výraz, jenž se vztahoval na Lubomíra Zaorálka. Výrok Kláry Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý.

Klára Dostálová komentuje vulgaritu, kterou v uniklém e‑mailu použil předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Své spolupracovníky v něm dle svého tvrzení žádal, aby sehnali podklady kvůli tomu, aby mohl reagovat na výroky ministra zahraničí Jana Lipavského o Ukrajině. Zajímal se však i o citlivé informace, jako zda má ministr děti.

Předmětem diskuze se stala věta, kterou e‑mail začíná, a ve které se nachází hanlivé označení Jana Lipavského: „Udělejte mi teze, podklady na tohoto zm*da.“ Klára Dostálová v souvislosti s hrubým vyjadřováním mluví o tom, že pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík v minulosti použil stejný výraz.

Zmíněná vulgarita z Ferjenčíkových úst skutečně zazněla, a to na schůzi Poslanecké sněmovny v roce 2018 během projednávání návrhu novely zákona o platech představitelů státní moci. Podle původního návrhu se měly platy politiků v konečném důsledku zvednout o 20 %. Poslanci SPD a Piráti však svolali mimořádnou schůzi s cílem růst platů zpomalit. Ve výsledku se platy nakonec zvedly pouze o 9 %. 

Mikuláš Ferjenčík během svého vystoupení v dolní komoře poukázal na to, že navýšení platů o 20 % by bylo v kontextu tehdejší ekonomické situace neadekvátní. Dále uvedl, že by se za sebe styděl, kdyby se tomu nepokusil zabránit (.pdf, str. 60). Konkrétně situaci komentoval slovy: „Když přijdu k nám do Choltic do hospody, tak chci, abych se tam mohl podívat štamgastům do očí a říct, že já nejsem taky takovej zm*d, kterej si přidá 20 procent, když s tím mohl něco udělat."

Závěr

Mikuláš Ferjenčík v minulém volebním období použil stejnou nadávku, jakou v uniklém e‑mailu označil Andrej Babiš ministra zahraničí Jana Lipavského. Hanlivé označení zřejmě vztahoval na poslance, kteří podporovali navýšení platů politiků o 20 %. Výrok Kláry Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně sněmovny Klára Dostálová v kontextu výroku mluví o uniklém e‑mailu Andreje Babiše, ve kterém se ptal i na to, jestli má ministr zahraničí Jan Lipavský děti. Podle Dostálové chtěl tuto informaci vědět, aby se mohl ministra zeptat, zdali by své potomky poslal do války. Následně uvádí, že rétorika Lipavského ohledně potřeby vojenské pomoci může podle ní některé lidi vyděsit stejně, jako když předseda vlády Petr Fiala dříve uváděl, že je Česko ve válce.

Slova „jsme ve válce“ Petr Fiala použil v únoru 2022 v Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News (video, čas 3:35). Moderátorka se premiéra tehdy zeptala: „Je to tak, jak si někteří lidé myslí a jak se oprávněně bojí? Že jsme ve válce vlastně všichni a Ukrajina je to bojiště?“ Předseda vlády na to reagoval slovy: „Ukrajina je bojiště. Ve válce jsme. Ruský prezident Putin rozpoutal válku proti nezávislé demokratické zemi. Porušil úplně všechno, co platí v mezinárodním řádu, a mezinárodní práva, dopustil se vojenské agrese a je to útok proti svobodnému světu. To si musíme všichni uvědomit a musíme udělat všechno pro to, abychom Ukrajině pomohli a abychom Putina zastavili."

Podobně se Petr Fiala vyjádřil i v březnu 2022, kdy uvedl (video, čas 2:23): „Vladimir Putin ale nevede válku s Ukrajinou. On ji vede i s námi. Jinými prostředky. Ekonomickou, dezinformační, hybridní, prostě různé formy války. A to musíme mít taky na paměti.“ Zároveň však popřel, že by se měla Česká republika vojensky zapojit: „(...) jakýkoliv další krok, a všichni ti státníci, kteří to zvažují, a jsou to především ty země, které mají reálnou vojenskou sílu se s Ruskem střetnout, tak si musí uvědomit, co to znamená. Oni si to taky uvědomují. To je třetí světová válka.“

Premiér Petr Fiala se tedy skutečně v roce 2022 vyjádřil v tom smyslu, že je Česká republika ve válce. Výrok Kláry Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý.