Přehled ověřených výroků

Pro kontext uveďme, že se v rozhovoru (video, čas 10:55) řešilo zjištění Hospodářských novin, podle kterého si Česko mohlo přes Evropskou unii zajistit větší dodávky vakcín proti covidu-19. Rozhodlo se ale ušetřit a zamluvilo si celkově jen 81,1 % z celkového množství vakcín, které pro ČR u výrobců zajistila Evropská komise. Podle HN vláda totiž od firem AstraZeneca a Johnson & Johnson neobjednala ani polovinu toho, co mohla.

Do konce června letošního roku si tak Česko zajistilo dodávky, které stačí jen pro naočkování 44 % dospělých obyvatel. Menší počet vakcín v přepočtu na počet obyvatel si podle dokumentu, který mají k dispozici Hospodářské noviny, objednalo jen Bulharsko, Chorvatsko, Slovensko a Lotyšsko. Hospodářské noviny se odvolávají na dokument o objednávkách, jehož pravost podle deníku potvrdily dva vysoce postavené zdroje blízké jednáním.

„Jednalo se o rozhodnutí tehdejších ministrů zdravotnictví s ohledem na nastavenou očkovací strategii v dané době,“ odůvodnilo své rozhodnutí Hospodářským novinám Ministerstvo zdravotnictví. Pro úplnost doplňme, že před Janem Blatným funkci ministra zdravotnictví zastávali Roman Prymula a Adam Vojtěch.

Poslanec Dominik Feri dále mluví také o tom, že se ke smlouvám o nákupu vakcín dostal i on jako člen opozice a že jsou zveřejněny v Registru smluv. V Registru smluv jsou veřejně dostupné smlouvy na objednávky vakcín pro ČR od společností Pfizer/BioNTech (.pdf), Moderna (.pdf) a AstraZeneca (.pdf). Nicméně, smlouva se společností Johnson & Johnson, o níž píšou HN, v Registru zveřejněná do dne rozhovoru 23. března nebyla.

Co se týče informací o množství dodávek, ve smlouvě se společnostmi Pfizer/BioNTech (.pdf, str. 1) se uvádí, že si Česká republika objednává celou část dávek vakcín, která jí připadá na základě smlouvy uzavřené Evropskou komisí. Konkrétní množství dohodnutých dodávek je nicméně začerněné (.pdf, str. 2).

Od společnosti Moderna (.pdf) si Česká republika objednala také celou část vakcín, na kterou má nárok, nicméně konkrétní množství dohodnutých dodávek se v této smlouvě rovněž nikde nezmiňuje.

V případě vakcíny od společnosti AstraZeneca se Česká republika zavazuje (.pdf, str. 2) koupit množství vakcín dohodnuté v rámci předběžné kupní smlouvy. Toto množství ale ani zde není uvedeno.

Co se pak týká předběžných kupních smluv, státy Evropské unie se dohodly na společném postupu při nákupu a obstarávání vakcín. Evropská komise tak vyjednávala celkově se šesti firmami (a předběžně také s dalšími dvěma), které se zabývají vývojem vakcín proti covidu-19, v rámci své očkovací strategie.

Uveďme, že cílem této strategie je zajištění kvalitní, bezpečné a účinné vakcíny a její rychlé dostupnosti a zajištění spravedlivého přístupu k cenově dostupné vakcíně pro všechny v EU. Dodávky vakcín by měly být v EU distribuovány podle počtu obyvatel jednotlivých zemí.

Nicméně, kupní smlouvy mezi Evropskou komisí a jednotlivými dodavateli, ze kterých vyplývá množství vakcín přidělených pro jednotlivé země, mají důvěrný charakter.

6. ledna 2021 vystoupil AntiCovid tým koalice Spolu na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně. Poslanci Kupka (ODS), Výborný (KDU-ČSL) a místopředseda TOP 09 Otys představili další doporučení pro zvládnutí epidemie covid-19 a zlepšení situace. Jedním z bodů bylo pravidelné testování ve firmách: „(…) je nutností, aby středně velké a všechny větší firmy pravidelně testovaly své zaměstnance. Právě pracoviště a školy patří k rizikovým místům, kde se šíří nákaza. Jedině pravidelné testování tomu může zamezit.“ 

Další doporučení se týkala zejména očkování a jeho průběhu. Koalice Spolu uvedla, že plán očkování nesmí ochromit běžné fungování zdravotnického systému a efektivní péči. Očkování musí být prioritou nesmí však vést k paralýze celého systému. Rovněž zmínili vakcinaci pedagogů, což považují za jednu z priorit, a přípravu očkovacích center.

První mimořádné opatření (.pdf), které zaměstnavatelům ve spojitosti s epidemií covidu-19 nařizuje testování zaměstnanců, vydalo Ministerstvo zdravotnictví 1. března 2021 (.pdf, str. 1). Od 3. března tak mají zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň 250 osob, povinnost zajistit jejich testování antigenními testy. Od 12. března pak nesmějí zaměstnancům, kteří v posledních 7 dnech nepodstoupili tyto testy, umožnit vstup na pracoviště (str. 1). Pro zaměstnavatele s 50 až 250 zaměstnanci poté stejná povinnost začala platit 5., respektive 15. března (str. 2).

Ministerstvo zdravotnictví toto nařízení opodstatňuje (.pdf, str. 1) ustanoveními zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a zákona č. 94/2021 Sb., který je známější jako tzv. pandemický zákon. Doplňme, že v účinnost vešel 27. února 2021.

V případě zákona o ochraně veřejného zdraví (.pdf, str. 1) se přesněji jedná o ustanovení § 80 odst. 1 písm. g), podle kterého Ministerstvo zdravotnictví „nařizuje mimořádná opatření při epidemii“, a § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2. Ty umožňují ministerstvu vydat zákaz nebo nařízení určité činnosti tak, aby se zamezilo šíření či vzniku epidemie.

Dále Ministerstvo zdravotnictví v mimořádném opatření (.pdf, str. 1) uvádí § 2 odst. 1 pandemického zákona. Ten dává Ministerstvu zdravotnictví, krajským hygienickým stanicím a Hygienické stanici hlavního města Prahy možnost vyhlásit mimořádné opatření za účelem likvidace nebo opětovného vzniku epidemie covidu-19. To se poté podle dalšího zmíněného ustanovení § 2 odst. 2 písm. m) může vztahovat i na zavedení povinného testování zaměstnanců a jiných pracovníků na přítomnost onemocnění covid-19.

Pro kontext doplňme, že podle § 2 by se mimořádná opatření mohla vztahovat také například na omezení veřejné dopravy, omezení výuky vysokých škol, omezení činnosti obchodních a výrobních provozoven, kadeřnictví, holičství, solárií, saun či koupališť. V rámci mimořádných opatření by mohlo ministerstvo určit i podmínky jejich provozu.

Odkaz na stejná ustanovení, která uvádí mimořádné opatření o testování zaměstnanců z 1. března, pak obsahuje také mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví z 15. března (.pdf, str. 1). Uveďme, že jím dochází k rozšíření povinnosti testování od 26. března i na zaměstnavatele, kteří mají 10 až 49 zaměstnanců.

Dominik Feri zde mluví o počtu lidí, kteří dostali alespoň jednu dávku vakcíny proti onemocnění covid-19. Uveďme, že Ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje data o očkování s určitým časovým odstupem a v den rozhovoru 23. března 2021 byla dostupná jen informace o očkování za předešlý den, tedy 22. března.

23. března tak Ministerstvo zdravotnictví v rámci svých denních přehledů uvedlo, že k 22. březnu (přesněji ke 20:00) bylo první dávkou očkováno 1 007 422 osob. K 21. březnu to přitom bylo 981 970 osob. Hranice jednoho milionu lidí, kteří dostali alespoň první dávku vakcíny, byla tedy překročena 22. března 2021. Jelikož však ke zveřejnění této informace došlo až v den rozhovoru 23. března, lze výrok Dominika Feriho označit za pravdivý.

Pro doplnění zmiňme, že druhou dávkou vakcíny bylo k 22. březnu naočkováno cca 371 tisíc lidí. Celkem tedy bylo v České republice k tomuto datu lidem podáno 1 378 657 dávek očkování.

Podle informací Ministerstva zdravotnictví v současnosti (k 24. březnu 2021) přibližně 78 % všech aplikovaných dávek představuje vakcína Comirnaty vyvinutá firmami Pfizer a BioNTech. Druhá nejčastěji podávaná vakcína pochází od společnosti AstraZeneca, v jejímž případě se jedná o 13 %.

Očkování je aktuálně dostupné skrze Centrální rezervační systém a mohou se k němu registrovat osoby starší sedmdesáti let, zdravotníci, pedagogičtí pracovníci a další zaměstnanci škol. Skrze praktické lékaře se mohou registrovat také osoby, které nesplňují podmínku věku, ale mají chronické onemocnění.

Tzv. pandemický zákon, přesněji zákon č. 94/2021 Sb., byl přijat Parlamentem mimo jiné proto, aby tvořil právní rámec (.pdf, str. 11) při boji s pandemií covidu-19. V jeho režimu je možné https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2021-94#p2-2">omezit některé činnosti a služby, pro představu jde například o omezení výuky ve školách, konání soukromých i veřejných akcí či o omezení provozu obchodních center. Dále je na jeho základě možné přikázat testování zaměstnanců, zvýšenou hygienu apod. Vyhlašovat jednotlivá nařízení lze pouze za stavu pandemické pohotovosti, který byl vyhlášen spolu s nabytím účinnosti pandemického zákona a který může zrušit Poslanecká sněmovna. Ve výčtu možných mimořádných opatření však nenajdeme ustanovení, které by omezovalo volný pohyb osob, ať už v rámci České republiky, nebo v možnosti jet do zahraničí.

Aktuálně je volný pohyb https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-240#p5-1-c">omezován na základě ustanovení krizového zákona (zákon č. 240/2000 Sb.), jejichž použití umožňuje vyhlášený nouzový stav. Ten je oproti pandemickému zákonu silnějším nástrojem v boji proti pandemii. Samotný pandemický zákon je tedy určitým mezistupněm mezi krizovým zákonem a zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který je určen pro mírnější formy ohrožení zdraví.

Předně uveďme, že číslo zmiňované ve výroku se vztahuje k celkové délce trvání nouzového stavu v České republice v souvislosti s epidemií covidu-19.

Vláda u nás poprvé vyhlásila nouzový stav kvůli onemocnění covid-19 dne 12. března 2020. Původně to bylo na 30 dní, což je maximální doba, na kterou jej vláda může podle zákona vyhlásit. Se souhlasem Poslanecké sněmovny jej však může prodloužit. K tomu také následně došlo a nouzový stav byl prodloužen do 30. dubna a pak znovu do 17. května 2020. Jarní nouzový stav tedy trval od 12. března do 17. května, tj. 67 dní.

Na podzim, po zhoršení epidemické situace, vláda nouzový stav vyhlásila znovu, a to od 5. října 2020. Původně opět na 30 dní, poté byl se souhlasem Poslanecké sněmovny pětkrát prodlužován až do 14. února 2021.

Šesté prodloužení už Sněmovna zamítla, vláda ovšem na žádost hejtmanů vyhlásila (.pdf) nový nouzový stav od 15. února na dobu 14 dnů. Další nouzový stav pak vláda vyhlásila (.pdf) od 27. února 2021 na 30 dnů.

Ke dni rozhovoru 23. března tak byla Česká republika v nouzovém stavu bez přestávky od 5. října 2020, tj. 170 dní. Se započítáním období nouzového stavu na jaře 2020 by se jednalo dohromady o 237 dní. Pokud bychom poté spočítali délku období, na které byl nouzový stav celkově vyhlášen, tedy období až do 28. března 2021, jednalo by se celkem o 242 dní.

Stát ve věci očkování proti onemocnění covid-19 na konci února 2021 rozhodl o upřednostnění (.pdf, str. 2) pedagogických pracovníků a nepedagogických zaměstnanců škol. Ministerstvo školství v rámci aktualizace uvedlo, že do datové schránky zašle všem školám, bez ohledu na druh činnosti či zřizovatele, také podrobné informace k dalšímu postupu, vzory souvisejících dokumentů, atd.

V sobotu 27. února 2021 byla Ministerstvem zdravotnictví ČR spuštěna registrace k přednostnímu očkování pedagogických i nepedagogických pracovníků škol. V první etapě realizace (.pdf) očkování těchto osob byli prioritizováni zaměstnanci (.pdf, str. 5) ve věku 55 let a výše a zaměstnanci zajišťující provoz škol a školských zařízení, které byly v té době souladu s vládními opatřeními v provozu, tedy zejména mateřských škol a 1. a 2. tříd základních škol.

Na úvod uveďme, že různé ročníky škol v České republice (i v jiných evropských zemích) jsou v průběhu pandemie covidu-19 zavřené různě dlouho. Nejdéle v Česku chodili do škol žáci prvních a druhých tříd, nejkratší čas naopak vysokoškoláci.

Graf serveru iROZHLAS zobrazuje režim v různých typech škol a jejich ročnících v jednotlivých týdnech od března 2020 do března 2021.

Vzhledem k tomu, že různé země přistupovaly k opatřením ve školách odlišně, pro mezinárodní srovnání jsme použili data Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které má jednotnou metodiku, a data jsou tedy porovnatelná. Podíváme se na dva ukazatele: uzavřené základní školy (str. 1) a uzavřené základní školy s částečně uvolněnými opatřeními, tedy částečně uzavřené školy (str. 3). Dodejme, že data ECDC se liší například od výše uvedené tabulky opatření v Česku, a jejich vypovídací hodnota tak není ideální. Vzhledem k jednotné metodice však jsou ideální pro mezinárodní srovnání.

Podle dat (.csv) ECDC (k 11. březnu 2021) byly základní školy v České republice zatím uzavřeny úplně od 11. března 2020 do 10. května, od 14. října do 17. listopadu, od 21. prosince do současnosti (přestože žáci 1. a 2. tříd do škol chodili také v lednu a únoru 2021, ECDC tento režim zahrnuje mezi uzavřené školy). 

Částečně uzavřeny byly české školy od 11. května 2020 do 31. srpna a od 18. listopadu do 29. listopadu. Pokud z těchto dat spočítáme počet dnů uzavření škol, dostaneme 177 dní úplného uzavření a 125 dní částečného uzavření. Dohromady byly tedy základní školy v České republice k 11. březnu uzavřeny 302 dní.

Srovnání s jinými evropskými státy ukazuje, že v žádné jiné zemi nebyly základní školy (alespoň částečně) uzavřeny déle. Jen o čtyři dny kratší dobu trvalo uzavření škol v Lotyšsku, třetí nejdelší uzavření škol bylo v Rumunsku.

Dodejme však, že ačkoliv měla Česká republika uzavřené školy úplně nebo částečně nejdéle ze všech zemí, Portugalsko, Bulharsko, Irsko, Itálie a Slovinsko měly školy úplně uzavřené po delší dobu než Česká republika.

Úprava období pro konání maturitních a závěrečných zkoušek vychází z opatření obecné povahy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT) ze dne 15. března 2021 (.pdf, str. 6, bod XIII.). 

Konání profilové části maturitních zkoušek je zde stanoveno na období od 1. června do 23. července. Praktické zkoušky lze konat až do 27. srpna. Pro rok 2021 jsou hlavní prázdniny stanoveny dokumentem MŠMT (.pdf, str. 2) s trváním od čtvrtka 1. července 2021 do úterý 31. srpna 2021.

Stejné informace o konání maturitních a závěrečných zkoušek jsou k dispozici i na webových stránkách společnosti CERMAT, na kterých lze získat oficiální informace o maturitní zkoušce – k tomu viz sekce o webu.

5. října 2020 vláda na jednání rozhodla (.pdf, str. 1) o uvolnění 2,9 milionů respirátorů ze státních rezerv pro pedagogické i nepedagogické zaměstnance. Dále vláda upřesnila, že je „prostřednictvím Hasičského záchranného sboru (…) pošle krajům a hlavnímu městu Praze, které je následně rozešlou do škol a školských zařízení“. Každý pedagogický i nepedagogický zaměstnanec tak měl obdržet 10 kusů těchto ochranných prostředků. Respirátory byly distribuovány krajům následující den z policejního skladu v Opočínku na Pardubicku, přičemž další distribuce školským zařízením už záležela na jednotlivých krajích.

22. února 2021 poté vláda rozhodla o dalším bezplatném poskytnutí respirátorů do škol: „Ze skladů Správy státních hmotných rezerv bude uvolněno také 3 467 312 kusů respirátorů (…), které vláda pošle bezplatně do škol a dalších školských zařízení. Jejich zaměstnanci dostanou v období od 1. března 2021 do 31. března 2021 po třech respirátorech na týden. Jedná se o školy a školská zařízení, ve kterých bude povolena prezenční výuka od 1. března 2021 (otevření škol bylo nakonec odloženo, pozn. Demagog.cz) a následně podle harmonogramu schváleného vládou 15. února.“

Dle zpráv z 8. března následně některé školy část z téměř 3,5 milionu respirátorů ze státních zásob již obdržely, další poté na dodávku teprve čekaly. O zaslání respirátorů do škol také na začátku března informoval předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr. Je tedy pravdou, že celkem stát rozdělil školám cca 6,4 milionu respirátorů.

Doplňme, že většinu škol a školských zařízení v České republice nezřizuje přímo stát, ale kraje a obce, případně soukromé subjekty či církve. Zřizovatelem nicméně mohou být podle školského zákona například také jednotlivá ministerstva.

Zaměstnanci škol však nebyli jedinou skupinou, která od státu obdržela respirátory. V listopadu 2020 vláda totiž uvolnila 3 miliony respirátorů pro zaměstnance sociálních služeb. Ty jsou přitom provozovány především soukromými subjekty nebo subjekty zřízenými církvemi, obcemi či kraji.

Co se týče zodpovědnosti zřizovatele (zaměstnavatele) zajistit ochranné pomůcky (tedy respirátory nebo obdobné prostředky), tu od 1. března 2021 nařizuje mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví (.pdf, str. 4) z 26. února. Pro úplnost dodejme, že tato povinnost pro zaměstnavatele dříve neplatila (.pdf) a na vybavení respirátory se například nevztahovala povinnost zaměstnavatelů „poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky“ podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262#p104-1">§ 104 odst. 1 zákoníku práce.

Robert Plaga tedy poněkud nepřesně uvádí, že zajištění respirátorů je zodpovědností zřizovatele školy. Tato povinnost však platí až od března 2021 a v době, kdy vláda rozhodla o distribuci respirátorů do škol, tato povinnost neexistovala. Výrok hodnotíme jako nepravdivý především proto, že zaměstnanci škol nejsou jedinou profesní skupinou, které stát rozdělil respirátory, ačkoliv není přímým zaměstnavatelem. 3 miliony respirátorů byly rozděleny také mezi zaměstnance sociálních služeb.