Přehled ověřených výroků

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) odpovídal na dotaz, jestli má obavu z vměšování cizích států do voleb. Uvedl příklady hybridních útoků a řekl, že podle něj existuje zájem ovlivňovat politické prostředí pomocí lží nebo dezinformací vnášených do veřejného prostoru. Podle Rakušana by pomohl nový zákon o předvolebních kampaních, který by definoval hrubou urážku a lživé tvrzení. Jako příklad takových vyjádření uvedl slova z kampaně před prezidentskými volbami.

„Nacistické obrazy“

Rakušan zjevně naráží na kampaň před první přímou volbou prezidenta v roce 2013, kdy byl takto osočován Karel Schwarzenberg. Volební tým Miloše Zemana před volbami uvedl, že „v rodovém sídle, kde pobývá jeho manželka Therese, dosud visí obrazy s hákovými kříži a hajlujícími lidmi.“ Ukázalo se však, že hrad Hardegg rodině Schwarzenbergovy manželky, rozené Hardeggové, už skoro tři sta let nepatří. Zeman poté v debatě České televize řekl, že je to výrok jeho volebního týmu, ale jelikož je za něj jako šéf odpovědný, tak se za něj omlouvá. Článek, ve kterém se nepravdivý výrok objevil, ale na Zemanově webu ještě několik dní visel dál.

Benešovy dekrety

Také vyjádření o Benešových dekretech se vázalo k první přímé volbě prezidenta. V televizním duelu s Milošem Zemanem Karel Schwarzenberg uvedl, že Benešovy dekrety přestaly platit po přijetí české ústavy a Listiny základních práv a svobod v roce 1993 (video, čas 1:16:07). Následně dodal, že za to, co se v roce 1945 spáchalo, by se dnes tehdejší Benešova vláda nejspíš ocitla v Haagu (video, čas 1:19:40), čímž narážel na odsun Němců, který probíhal po skončení druhé světové války.

O den později Schwarzenberg své vyjádření o neplatnosti Benešových dekretů upřesnil s tím, že chtěl vyjádřit, že dekrety byly překonány a že jsou právně vyhaslé. Později také zdůraznil, že poválečné uspořádání nezpochybňuje a že nikomu v České republice ztráta majetku nehrozí. Už v roce 2010 Schwarzenberg řekl, že dekrety nelze zrušit. I přesto se Benešovy dekrety staly jedním z témat druhého kola voleb a Schwarzenberg byl obviňován z toho, že je chce zrušit, díky čemuž si Němci budou moci nárokovat zabavený majetek.

Zdeněk Štengl, místopředseda Strany Práv Občanů ZEMANOVCI (SPOZ) na svém facebookovém profilu v roce 2013 napsal, že Schwarzenberg „kandiduje na Hrad, jenom aby zrušil Benešovy dekrety a otevřel cestu sudeťákům k navrácení majetku, který byl naprosto legálně zabaven“ a „chce, abychom byli opět protektorátem Německa“.

Před druhým kolem voleb objednal advokát a bývalý důstojník StB Vladimír Zavadil v Blesku inzerát, který vyzýval voliče k tomu, aby Schwarzenberga nevolili. Text inzerátu obsahoval mimo jiné pasáž, podle které Schwarzenberg „považuje Benešovy dekrety za neplatné a tím připravuje půdu pro vrácení majetku potomkům válečných zločinců“. Zemanův štáb se tehdy od Zavadila distancoval.

Závěr

Během první přímé volby prezidenta volební tým Miloše Zemana nepravdivě obvinil manželku Karla Schwarzenberga z toho, že na hradě, který obývá, visí obrazy s nacistickými symboly. Samotný Schwarzenberg pak čelil obviněním, že chce zrušit Benešovy dekrety, přestože se vyjádřil, že je zrušit nelze. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tzv. „šmírovací“ vyhláška

Ministerstvo průmyslu a Ministerstvo vnitra v březnu navrhly vyhlášku, která měla zavést změny v současném znění vyhlášky o uchovávání, předávání a likvidaci provozních a lokalizačních údajů. Resorty plánované úpravy odůvodnily technologickým vývojem a záměrem připravit právní úpravu i na nové generace mobilních sítí a jejich způsoby identifikace uživatelů (.doc, str. 3).

Problematická byla část, která měla zavést i sběr cílových IP adres uživatelů. Vyhláška by tak policii a zpravodajským službám umožnila sledovat, jaké konkrétní stránky lidé navštěvují. V současnosti poskytovatelé internetu sbírají pouze IP adresy přidělené zákazníkům, zaznamenávají tedy pouze to, odkud se uživatelé k internetu připojovali. Podle ministerstev by změna napomohla policejnímu vyšetřování a zároveň by lépe ochránila soukromí ostatních uživatelů, protože by se tak minimalizovalo předávání informací od operátorů (.doc, str. 3).

Upravenou vyhlášku, která měla začít platit od července (.docx, str. 2), nicméně kritizovali i někteří vládní politici – např. ministr vnitra Vít Rakušan nebo premiér Petr Fiala uvedli, že takovou změnu nepodpoří. Podle České justice se pasáž o uchovávání navštívených internetových stránek neměla dostat do samotného návrhu, ale mělo jít pouze o předmět k diskuzi vzešlý od Ministerstva vnitra, které se na návrhu vyhlášky podílelo.

O vyhlášce nebyli podle prezidenta Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiřího Grunda informováni ani samotní operátoři, kteří by museli informace sbírat. Dle jeho tvrzení by navíc zvýšení objemu ukládaných dat o provozu zákazníků bylo do začátku července technicky nerealizovatelné.

K vyhlášce bylo ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru ukončeno připomínkové řízení, ve kterém samo Ministerstvo vnitra uvedlo, že uchovávání údajů nepovažuje za žádoucí (.docx, str. 1). Od ukončení připomínkového řízení však ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu nebyl zveřejněn žádný další návrh, který by připomínky zapracoval.

Závěr

Vyhláška, kterou navrhlo Ministerstvo průmyslu a obchodu s Ministerstvem vnitra, měla mj. zavést monitorování internetových stránek, které uživatelé navštěvují. K předložené vyhlášce bylo ke dni námi ověřovaného rozhovoru ukončeno připomínkové řízení, ve kterém se i samo Ministerstvo vnitra vyjádřilo, že tato úprava není žádoucí. Aktualizovaný návrh vyhlášky nicméně nebyl k dispozici. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako neověřitelný. 

Ministr zahraničí Jan Lipavský v kontextu výroku mluví o telefonátu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem, který se uskutečnil 18. března 2025. Podle Lipavského nešlo o významný posun ve snaze ukončit válku na Ukrajině a dodal, že zatím nedošlo ani k dohodě o přerušení útoků na energetickou infrastrukturu.

Telefonát mezi Trumpem a Putinem

Některé informace o telefonátu se liší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například podle americké strany činila délka hovoru hodinu a půl, zatímco podle Ruska trval telefonát více než dvě hodiny. Server iRozhlas.cz uvedl, že hovor skončil po více než dvou a půl hodině. Veřejně dostupné zdroje se ale shodují na tom, že podle informací agentury Reuters a Kremlu souhlasil Putin se zastavením útoků na energetickou infrastrukturu na 30 dnů.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ještě 18. března 2025 řekl, že podporuje americký návrh na zastavení útoků na energetickou infrastrukturu. K dohodě přímo mezi Ukrajinou a Ruskem o omezeném příměří v oblasti energetické infrastruktury ale ke dni výroku nedošlo. USA až o týden později s oběma stranami uzavřely dvě samostatné dohody, ve kterých země souhlasily s přerušením vzájemných útoků na energetická zařízení. Podle Kyjeva toto příměří začalo platit právě až 25. března, zatímco podle Kremlu začalo platit už 18. března. Krátce po uzavření dohod ale Rusko zasáhlo energetickou infrastrukturu v Chersonu a dle Zelenského toto příměří porušilo.

Závěr

Vladimir Putin po telefonátu s americkým prezidentem souhlasil s přerušením útoků na energetickou infrastrukturu po dobu 30 dnů a Volodymyr Zelenskyj tento plán podporoval. K 18. březnu 2025, tedy ke dni vyřčení výroku, mezi Ukrajinou a Ruskem nicméně nedošlo k uzavření dohody o neútočení na energetickou infrastrukturu. Výrok ministra zahraničí Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský komentuje březnový telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Zmiňuje, že se podle něj nejedná o významný posun směrem k ukončení války na Ukrajině, a dodává, že během hovoru nedošlo ani k dohodě o neútočení na energetiku. Dále podotýká, že v době, kdy se telefonát uskutečnil a kdy proběhla námi ověřovaná debata, Rusko stále útočilo na Ukrajinu, a to včetně zásahů do energetické infrastruktury.

Útoky v den debaty

Server Novinky.cz pár minut před zahájením námi ověřované televizní debaty (video, čas 01:48) s odvoláním na web Ukrajinska pravda napsal, že Ukrajina jen několik hodin po telefonátu mezi Trumpem a Putinem čelila útokům ruských dronů a raket. Také ČTK napsala, že Rusko útočilo na Ukrajinu, a odvolávala se na vyjádření prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského. O tomto vyjádření informovala agentura Reuters a ukrajinská zpravodajská agentura RBC-Ukraine, jež citovala zdroj v prezidentské kanceláři.

ČTK po odvysílání debaty článek upravila a přidala do něj vyjádření Volodymyra Zelenského o tom, že tyto noční útoky ničí ukrajinský energetický sektor, infrastrukturu a běžný život Ukrajinců. Generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny navíc denně zveřejňuje informace o útocích, které proběhly předchozí den. Den po debatě štáb uvedl, že Rusko za posledních 24 hodin provedlo několik desítek útoků ze vzduchu.

Útoky v minulosti

Rusko na ukrajinskou energetickou infrastrukturu útočí již od počátku války. Jedny z útoků ruská strana provedla i v nedávné době, konkrétně v prosinci 2024, kdy podle slov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského podnikla jeden z největších útoků právě na energetickou infrastrukturu. Podle Moskvy šlo o útok na objekty, které jsou klíčové pro podporu zbrojařského průmyslu, a svůj krok označila i za odvetu vůči útoku na vojenské letiště v Taganrogu.

Rusko na ukrajinskou energetiku cílilo také v prvních třech měsících roku 2025. Například v lednu podniklo útok na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, který poškodil plynárenská zařízení v Poltavské oblasti. Na začátku března ukrajinská energetická společnost DTEK pro BBC uvedla, že za poslední tři týdny zaznamenala sedm útoků v Oděské oblasti. Den před zmíněným telefonátem vedly útoky v těchto oblastech k výpadkům proudu. Kromě toho Rusko v minulosti opakovaně bombardovalo některá ukrajinská území.

Závěr

Podle dostupných informací docházelo k útokům na ukrajinská území i v době debaty, které se účastnil ministr zahraničí Jan Lipavský. Ukrajina ještě v ten samý večer, kdy se debata uskutečnila, čelila útokům dronů a raket a Volodymyr Zelenskyj řekl, že podobné noční útoky ničí ukrajinský energetický sektor. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský komentuje telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který proběhl 18. března 2025. Podle Lipavského hovor nepřinesl žádný významný pokrok v jednání o míru na Ukrajině. Dodává, že dosažení trvalého míru komplikuje postoj Ruska, jelikož neslevilo ze svých požadavků, které dle Lipavského ohrožují existenci ukrajinského státu.

Požadavky Ruska

Rusko zveřejnilo návrh dohody, v níž od Spojených států a NATO požadovalo několik bezpečnostních záruk už v prosinci 2021, tedy ještě před zahájením invaze na Ukrajinu. Šlo mmj. o požadavek, aby Ukrajina nesměla vstoupit do NATO nebo aby bylo omezeno rozmístění vojáků a zbraní ve východní Evropě. Po zahájení invaze na Ukrajinu v únoru 2022 požadoval Vladimir Putin odzbrojení ukrajinské armády, formální uznání ruského nároku na Krym a nezávislost území Doněck a Luhansk. Dalším Putinovým požadavkem byla ochrana ruského jazyka a kultury a „denacifikace“ Ukrajiny. 

Na podzim 2022 Rusko formálně anektovalo Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast. Tuto anexi mezinárodní komunita neuznala a např. generální tajemník OSN António Guterres ji označil za porušení mezinárodního práva a Charty Spojených národů. Uznání nároku na tyto oblasti poté Rusko prezentovalo jako další požadavek pro mírová jednání.

V březnu 2025 Rusko předložilo Spojeným státům seznam požadavků pro ukončení války na Ukrajině. Tyto požadavky byly podobné těm, které Rusko zmiňovalo již dříve. Náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško zopakoval, že Rusko trvá na garanci ukrajinské neutrality a vyloučení jejího vstupu do NATO. Také uvedl, že Rusko odmítá, aby byly na Ukrajině po ukončení války rozmístěny jakékoliv zahraniční vojenské jednotky.

Ve zmíněném telefonátu s Donaldem Trumpem ruský prezident zdůraznil, že třicetidenní příměří navrhované USA se uskuteční, pouze pokud bude znemožněna mobilizace a přezbrojení ukrajinské armády. K dlouhodobějšímu klidu zbraní by podle Putina bylo nezbytné ukončit zahraniční dodávky vojenské pomoci a přestat Ukrajině poskytovat zpravodajské informace.

Představitelé Ruska se rovněž opakovaně vyjadřovali k požadavku „denacifikace“ Ukrajiny. Např. mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová označila ukrajinský režim za neonacistický v reakci na diplomatickou roztržku mezi prezidenty Zelenským a Trumpem z konce února 2025. Prohlásila, že dosažení demilitarizace a denacifikace Ukrajiny zůstávají „neměnnými cíli Ruska“. V dubnu 2025, tedy až po zveřejnění námi ověřované debaty, se šéf zahraniční zpravodajské služby SVR Sergej Naryškin nechal slyšet, že jedna z podmínek Ruska pro dohodu o příměří je právě „denacifikace“ Ukrajiny.

Závěr 

Rusko od začátku invaze opakuje, že požaduje odzbrojení Ukrajiny, záruku, že nebude přijata do NATO, uznání anektovaných území za součást Ruska a „denacifikaci“ Ukrajiny. Ze svých podmínek neustoupilo a jeho představitelé je nadále opakují. Některé z nich zazněly i v březnu 2025 během telefonického jednání se Spojenými státy o ukončení války. Výrok ministra zahraničí Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský komentuje výsledek březnového telefonátu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho americkým protějškem Donaldem Trumpem. Souhlasí s tvrzením moderátorky Jany Peroutkové, že Rusko zdevastovalo většinu ukrajinských elektráren a námořnictva. Případná dohoda o neútočení na ukrajinskou energetiku a námořní příměří je tak podle jeho slov výhodná pouze pro ruskou stranu a dokazuje, že Rusko nehodlá ve vyjednávání o míru dělat ústupky.

Stav ukrajinské energetiky

Vladimir Putin v minulosti tvrdil, že útoky necílí na civilní infrastrukturu, Rusko ale zároveň za legitimní cíl považuje ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Kvůli takovým opakovaným útokům ztratila Ukrajina od počátku ruské invaze více než dvě třetiny výrobních kapacit. Už na začátku března 2022 Rusové ostřelovali Záporožskou jadernou elektrárnu a později ji také obsadili. Tuto největší jadernou elektrárnu v Evropě pak Rusové znovu trefili v srpnu 2022 při ostřelování města Enerhodar, na jehož okraji se elektrárna nachází. V září 2022 ruské jednotky ostřelovaly Jihoukrajinskou jadernou elektrárnu v Mykolajivské oblasti, podle ukrajinské energetické společnosti Energoatom však reaktory nebyly poškozeny.

Ukrajinský ministr energetiky Herman Haluščenko na jaře 2023 uvedl, že útoky na město Pavlohrad způsobily škody na energetické infrastruktuře, konkrétně na distribučních sítích. Dle ukrajinské strany Rusové na podzim 2023 útočili i v okolí Chmelnycké jaderné elektrárny, kde výbuch vyrazil okna v areálu elektrárny a způsobil také dočasný výpadek proudu ve stanicích monitorujících radiaci.

Při rozsáhlých útocích koncem března 2024 pak Rusové zaútočili na Zmijivskou tepelnou elektrárnu v Charkovské oblasti. Všechny její jednotky byly zničeny. Při útocích z března 2024 bylo vážně poškozeno celkem pět z šesti elektráren největší ukrajinské soukromé energetické společnosti DTEK. V dubnu 2024 Rusové zcela zničili Trypilskou elektrárnu v Kyjevské oblasti. Ta byla na tomto území po odstávce jaderné elektrárny Černobylu největším fungujícím zařízením na výrobu elektřiny.

Ruské útoky na ukrajinskou energetiku pokračovaly i nadále. V červnu 2024 Rusové vážně poničili dvě tepelné elektrárny i jiné energetické objekty. Další masivní útoky na energetiku Rusko provedlo také v prosinci 2024, kdy podle slov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského podniklo jeden z největších útoků právě na energetickou infrastrukturu. Podle Moskvy šlo o útok na objekty, které jsou klíčové pro podporu zbrojařského průmyslu, a svůj krok označila i za odvetu vůči útoku na vojenské letiště v Taganrogu, ke kterému Ukrajinci dle ruské strany použili americké balistické střely ATACMS. Rusko na ukrajinskou energetiku cílilo i v prvních třech měsících roku 2025.

Častým terčem ruských útoků na energetiku jsou tedy ukrajinské tepelné elektrárny. Jen do dubna 2024 bylo napadeno celkem 80 % z nich. Např. na podzim 2024 se tak některé regiony potýkaly s přerušením dodávek elektřiny. Rusko jen do února 2025 poškodilo také více než polovinu ukrajinských vodních elektráren a rozvoden. Dle slov ekonomického diplomata české ambasády v Kyjevě Ivana Galata byla před válkou maximální kapacita výroby elektřiny na Ukrajině 55 gigawattů (GW), v červenci 2024 pak klesla pod 20 GW. Přesná čísla však nejsou známa.

Závěr

Rusko dlouhodobě útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Od počátku konfliktu do dubna 2024 Rusové napadli celkem 80 % ukrajinských tepelných elektráren. Mezi zničenými elektrárnami byla např. Zmijivská v Charkovské oblasti a Trypilská v Kyjevské oblasti. Rusko poškodilo také asi polovinu ukrajinských vodních elektráren a rozvoden. Podle slov ekonomického diplomata z české ambasády v Kyjevě Ivana Galata se maximální kapacita výroby elektřiny na Ukrajině snížila z 55 GW před válkou na 20 GW v červenci 2024. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský reaguje na dotaz moderátorky, která se ptala, jaké ústupky by pro mírové ukončení války na Ukrajině měla udělat ukrajinská strana. Lipavský odpovídá, že by Ukrajina měla uhájit svou suverenitu, aby mohla např. sama rozhodovat o tom, s kterými státy vstoupí do vojenské aliance. Dodává, že uznání anexe Krymu by mohlo vést k vypuknutí několika konfliktů po celém světě, a nakonec zmiňuje, že se Valné shromáždění OSN několikrát vyjádřilo v tom smyslu, že je třeba dbát na územní celistvost Ukrajiny.

Rezoluce Valného shromáždění

Valného shromáždění OSN se účastní zástupci všech 193 členských států. Už počátkem března 2022 členské státy schválily rezoluci Valného shromáždění, která odsuzuje ruskou agresi vůči Ukrajině a požaduje ukončení bojů a stažení ruských vojáků (.pdf, str. 3). Dokument také potvrzuje závazek OSN vůči „svrchovanosti, nezávislosti, jednotě a územní celistvosti Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic“ (str. 3). Tuto rezoluci Valné shromáždění prosadilo 141 hlasy. Proti se vyslovilo pět států, a to konkrétně Rusko, Bělorusko, Eritrea, Severní Korea a Sýrie. Zbytek se hlasování zdržel.

Později v roce 2022 OSN přijala také rezoluci, kterou odsoudila ruský pokus o anexi čtyř částečně okupovaných ukrajinských území. Dokument konkrétně odsoudil nezákonná referenda, která dle něj porušila teritoriální integritu, a také vyzval ke stažení ruských jednotek z Ukrajiny (.pdf).

23. února 2023, tedy skoro přesně rok od počátku ruské invaze na Ukrajinu, členské země OSN přijaly další rezoluci týkající se této země (.pdf). Dokument odsoudil ruský útok, podpořil územní integritu Ukrajiny a vyzval Rusko k okamžitému stažení z Ukrajiny (.pdf, str. 2). Pro rezoluci opět hlasovalo 141 členských států, na rozdíl od březnové rezoluce z předešlého roku se proti postavily také Mali a Nikaragua.

Další rezoluce, schválená 24. února 2025 (.pdf), vyzývá mimo jiné k deeskalaci konfliktu a naléhá na to, aby se zdvojnásobila intenzita hledání diplomatického řešení (.pdf, str. 2). Také tento dokument uznává celistvost ukrajinského území. Valné shromáždění rezoluci prosadilo celkem 93 hlasy, proti se vyslovilo 18 zemí.

Závěr 

Valné shromáždění OSN schválilo hned několik rezolucí, ve kterých uznává územní celistvost Ukrajiny. Závazek vůči dodržování ukrajinské teritoriální integrity přijalo krátce po začátku ruské invaze a později zopakovalo v únoru 2023 nebo únoru 2025. Kromě toho odsoudilo ruský pokus o anexi čtyř částečně okupovaných území, který dle Valného shromáždění porušil ukrajinskou teritoriální integritu. Výrok Jana Lipavského z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský reaguje na předchozí vyjádření Tomia Okamury, který v kontextu situace Rusů žijících na Ukrajině hovoří o Chartě OSN v souvislosti s právem národů na sebeurčení. Okamura podotýká, že právě takto vzniklo Československo. Ministr Lipavský poté koriguje Okamurova slova a říká, že vznik Československa s Chartou OSN nesouvisí. Předseda hnutí SPD svá předchozí slova následně upřesnil a řekl, že měl právě na mysli právo národů na sebeurčení, nikoli Chartu.

Charta OSN

Charta Organizace spojených národů byla podepsána v San Franciscu v červnu 1945 (.pdf, str. 5). Vstoupila v platnost v říjnu 1945 a slouží jako zakládající dokument OSN, který stanovuje práva a povinnosti členských států a upřesňuje postupy fungování celé organizace. Zároveň kodifikuje základní principy mezinárodních vztahů, například suverenitu a rovnost států nebo právo národů na sebeurčení (.pdf, str. 8, 9). Jedním ze zakládajících států OSN bylo i Československo, jehož delegaci na konferenci v San Franciscu vedl tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk.

Založení Československa

Hlavním důvodem, proč založení Československé republiky (ČSR) nemohlo souviset se sepsáním Charty OSN, je časové rozmezí. Když byl zakládající dokument OSN v roce 1945 podepsán, ČSR by, nebýt historických událostí a druhé světové války, oslavila už 27 let své existence (.pdf, str. 36–37 z 65).

První republika vznikla po první světové válce a na jejím vzniku se podíleli čeští krajané, obzvláště ve Francii a Spojených státech (.pdf, str. 3). Celý proces je dnes spojován primárně s filozofem, vysokoškolským pedagogem a později prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Ten se na založení státu podílel vyjednáváním v zahraničí a hledáním podpory u zahraničních státníků, včetně amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Důležitou roli v získávání podpory sehráli také českoslovenští legionáři bojující v Rusku.

K vyhlášení samostatné Československé republiky došlo 28. října 1918, kdy řízení státu převzal Národní výbor. O dva dny později Slovenská národní rada vydala Martinskou deklaraci a oficiálně připojila své území k Československu.

Shrnutí

Vznik Československé republiky nijak nesouvisí s Chartou OSN. ČSR na základech Charty nevznikla, a to už z toho důvodu, že ČSR je starší a existovala už od roku 1918, zatímco zakládající dokument OSN byl podepsán a přijat až v roce 1945. Československo naopak stálo u zrodu Organizace spojených národů jako jeden ze zakládajících států. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský v kontextu výroku nesouhlasí s tím, že by Česko mělo ustupovat Rusku v souvislosti s válkou na Ukrajině. Podle něj je potřeba Ukrajinu podporovat, a to i přesto, že přijatá opatření nejsou mezi veřejností populární. Zároveň dodává, že v současné době by bylo nezodpovědné, kdyby vláda nenavýšila rozpočet na armádu.

Závazek vůči NATO

Závazek dávat 2 % HDP na obranu ministři obrany členských zemí NATO ústně odsouhlasili v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku potvrdili čelní představitelé států Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Nové debaty o zvýšení výdajů na obranu se začaly vést především po nástupu staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který požadoval, aby členské země Severoatlantické aliance zvýšily obranné výdaje na 5 % HDP. K nárůstu těchto výdajů vyzval také generální tajemník NATO Mark Rutte, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen nebo polský prezident Andrzej Duda.

Výdaje na obranu v Česku

Vláda 5. března 2025 schválila záměr navýšit výdaje státního rozpočtu na obranu tak, aby v roce 2026 dosáhly nejméně 2,2 % HDP a následně se každý další rok zvyšovaly o 0,2 % (.pdf). Dle usnesení tak Česko na obranu v roce 2030 vydá minimálně 3 % HDP. Podle ministryně obrany Jany Černochové chce armáda tyto finanční prostředky v příštích letech využít např. na posílení protivzdušné obrany.

Česku se od vstupu do NATO podařilo dvouprocentní hranici překročit jen v období mezi lety 1999 a 2003. Podle Ministerstva obrany jí dosáhlo ještě v roce 2005 (.xlsx). Od té doby už ale byly výdaje na obranu nižší a přes dvouprocentní hranici se opět dostaly až v roce 2024, kdy Česko podle předběžných údajů NATO vynaložilo na obranu 2,1 % HDP (.pdf, str. 9). Vyčerpat se podařilo 166,8 miliardy, z nichž 159 miliard šlo přímo Ministerstvu obrany. Podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí z ledna 2025 šlo na obranu v roce 2024 2,08 % HDP, z čehož 1,99 % čerpal přímo samotný resort obrany (.pdf, str. 3).

Závěr

Na začátku března 2025 schválila vláda usnesení se záměrem zvyšovat výdaje na obranu nejméně o 0,2 % HDP ročně tak, aby Česko v roce 2030 na obranu alokovalo minimálně 3 % HDP. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura kritizuje přístup Evropské unie k potenciálnímu mírovému řešení války na Ukrajině a podotýká, že EU s Ruskem za dobu trvání konfliktu nejednala. V kontextu výroku pak uvádí, že březnový telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem vnímá jako pozitivní posun směrem k ukončení války.

EU a jednání

Ve druhé polovině dubna 2022, tedy dva měsíce po začátku ruské invaze na Ukrajinu, telefonoval s Vladimirem Putinem tehdejší předseda Evropské rady Charles Michel. Během zhruba devadesátiminutového hovoru Putina vyzval k příměří a k jednání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Jiná jednání mezi představiteli Evropské unie a Ruskem ke dni námi ověřované debaty neproběhla.

Jednotlivé členské státy Evropské unie ale čas od času přichází s vlastní iniciativou. Telefonický kontakt s Ruskem udržoval v prvních měsících konfliktu například francouzský prezident Emmanuel Macron. S Putinem v listopadu 2024 telefonoval také německý kancléř Olaf Scholz, který jej vyzval ke stažení vojáků z Ukrajiny a k mírovým jednáním s Kyjevem. Kromě toho se maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó na okraj zasedání Rady bezpečnosti OSN setkal s ruským šéfem diplomacie Sergejem Lavrovem a maďarský premiér letos v březnu EU vyzval, aby zahájila přímá jednání s Ruskem o příměří.

Podle vyjádření některých evropských politických představitelů ale Rusko o mír nestojí – např. lotyšská ministryně zahraničí Baiba Braže řekla, že „není jediný ukazatel toho, že by Rusko chtělo mír.“ Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallas v prosinci 2024 pro Financial Times uvedla, že Západ by měl přestat tlačit Zelenského k jednání s Putinem, protože Rusko o ukončení války nestojí.

Osobní setkání s Putinem  

Někteří lídři členských států EU se vydali s Vladimirem Putinem jednat osobně. Například v červenci 2024 s Putinem jednal premiér Maďarska Viktor Orbán. V prosinci 2024 pak do Ruska přijel slovenský premiér Robert Fico. Zástupci EU se zejména od Orbánovy cesty distancovali a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen napsala, že „ústupky Putina nezastaví. Jedině jednota a odhodlání vydláždí cestu k úplnému, spravedlivému a trvalému míru na Ukrajině.“

Závěr

Představitelé Evropské unie skutečně od začátku války s Ruskem o mírovém řešení války na Ukrajině nejednali. Výjimkou byl někdejší předseda Evropské rady Charles Michel, který vyzval ruského prezidenta Vladimira Putina k příměří a k jednání s ukrajinským prezidentem Zelenským. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.