Přehled ověřených výroků

Premiér Petr Fiala ve svém příspěvku na sociální síti X upozorňuje na výši plánovaných výdajů na vědu, výzkum a inovace, které vláda vyčlenila v rámci návrhu státního rozpočtu na rok 2025 (.pdf, str. 147 z 358).

Podporu výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) stát financuje ze dvou zdrojů: přímo ze státních prostředků a ze zahraničních zdrojů (.pdf), tedy z rozpočtu EU a z finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska. Dokumenty Ministerstva financí tak uvádějí celkové výdaje na VaVaI a poté jednotlivě i národní a zahraniční zdroje.

Při rozboru výdajů státního rozpočtu je třeba zohledňovat také inflaci, jejíž průměrná míra v roce 2022 dosáhla 15,1 % a v roce 2023 10,7 % (.pdf). Kvůli inflaci dochází ke zvyšování některých příjmů státního rozpočtu, v letech 2022 a 2023 například příjmy celkově narostly o 9 % a 18 % (.pdf, str. 23, 25). Zároveň ale inflace snižuje reálnou hodnotu státních výdajů. Na to ve svém komentáři upozorňuje i ekonom Dominik Stroukal. Lepší představu o reálných výdajích poskytuje také srovnání výdajů v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP), o čemž mluvil ekonom a šéf institutu IDEA při CERGE-EI Daniel Münich.

Návrh rozpočtu na rok 2025 počítá s výdaji na VaVaI ve výši 51,6 mld. Kč, z toho 43,3 mld. Kč bude z národních zdrojů (.pdf, str. 45). Jak ukazuje následující graf, za období posledních deseti let jde o nejvyšší nominální částku. Nelze ale určit, jak vysoké budou skutečné celkové výdaje na konci tohoto roku, a jestli tak vláda tyto prostředky opravdu využije. Například rozpočet na rok 2023 původně počítal s tím, že celkové výdaje na výzkum, vývoj a inovace dosáhnou 49,5 mld. Kč (.pdf, str. 30). Skutečná částka ale nakonec byla ve srovnání s tou rozpočtovanou nižší, podobně jako v roce 2021 (.pdf, str. 36 z 64). V letech 2020, 2019 a 2018 (vše .pdf, str. 38) byly skutečné výdaje naopak vyšší než původní plán.

Pokud vládou vyčleněnou částku vyjádříme v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) a vyjdeme z odhadů HDP podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí (.pdf, str. 28), výdaje na VaVaI na rok 2025 představují 0,61 % HDP. To je s výjimkou roku 2024 nejméně za posledních 10 let, jak je vidět v grafu níže.

Pokud bychom výdaje na VaVaI pro rok 2025 vyjádřili v cenách roku 2021 (.pdf, str. 3), dostaneme reálné výdaje ve výši 38,7 mld. Kč. To je méně než například v letech 2017 až 2022.

Závěr

Částka 51,6 mld. Kč, kterou vláda pro příští rok vyčlenila na výzkum, vývoj a inovace, je nominálně nejvyšší za posledních několik let. Při zohlednění inflace a v poměru k českému HDP jde však o jedny z nejnižších výdajů za posledních 10 let. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako zavádějící.

V září 2024 schválila Fialova vláda návrh státního rozpočtu na rok 2025, který počítá s výdaji na školství ve výši necelých 291 mld. Kč (.pdf, str. 34 z 358). Jak lze vyčíst z grafu níže, nominální výdaje na školství byly v minulosti opravdu nižší.

Při rozboru výdajů státního rozpočtu je ale třeba zohledňovat také inflaci, jejíž průměrná míra v roce 2022 dosáhla 15,1 % a v roce 2023 10,7 % (.pdf). Kvůli inflaci dochází ke zvyšování některých příjmů státního rozpočtu, v letech 2022 a 2023 například příjmy celkově narostly o 9 % a 18 % (.pdf, str. 23, 25). Zároveň ale inflace snižuje reálnou hodnotu státních výdajů.

Pokud tedy vezmeme v potaz inflaci, situace je odlišná. Např. v původně prosazeném návrhu rozpočtu na rok 2020 dosáhly výdaje na školství nominální výše 226,47 mld. Kč, byly tedy nižší než v navrhovaném rozpočtu na příští rok. Při započítání míry inflace za předchozí roky a za rok letošní, jak ji vyčísluje srpnová makroekonomická predikce Ministerstva financí (.pdf, str. 3), ale v návrhu rozpočtu na rok 2020 výdaje na školství reálně činily 306,71 mld. Kč. Reálné výdaje byly vyšší i v roce 2021, jak je vidět na následujícím grafu.

Podobná situace nastává také tehdy, když srovnáme konečné výdaje na školství ze státních závěrečných účtů. V tomto případě jsou nominální výdaje plánované na příští rok také historicky nejvyšší. Reálné výdaje ale byly vyšší v letech 2020 i 2021.

Výdaje státního rozpočtu lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024 by podíl státních výdajů na školství v roce 2025 měl činit 3,47 % HDP. Jak vychází z dat Českého statistického úřadu o HDP (.xlsx), podíl výdajů byl vyšší v několika posledních letech, a to konkrétně 2019 až 2023.

Závěr

Vláda v návrhu státního rozpočtu pro rok 2025 opravdu vyčlenila dosud nejvyšší nominální výdaje na školství, a to skoro 291 mld. Kč. Reálné výdaje ale byly vyšší v rozpočtech pro roky 2020 a 2021. Při srovnání výdajů v poměru k HDP dosahovaly vyšších hodnot výdaje z let 2019 až 2023. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako zavádějící.

Premiér Petr Fiala zjevně naráží na výdaje určené pro Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), jehož hlavním účelem je poskytovat finance na výstavby, modernizace, opravy a údržby silnic a dálnic. Kromě toho zajišťuje finance i pro železniční dráhy a některé vodní cesty. Právě pro tento fond vláda na příští rok vyčlenila výdaje ve výši cca 160 miliard korun (.pdf, str. 5 ze 74). Pro srovnání můžeme uvést, že v rozpočtu na příští rok je pro Ministerstvo dopravy alokováno necelých 140 mld. Kč (.pdf, str. 8 z 358).

Rozpočet SFDI

SFDI vznikl v roce 2000 a je v působnosti právě Ministerstva dopravy. Jeho příjmy tvoří například poplatky za užívání dálnic a rychlostních silnic, podíl z výnosu spotřební daně z minerálních olejů nebo dotace z rozpočtu resortu dopravy. Návrh rozpočtu fondu sestavuje sám SFDI a prostřednictvím ministra dopravy ho následně předkládá vládě. Ta v něm může případně provést změny a návrh předkládá ke schválení Poslanecké sněmovně současně s návrhem státního rozpočtu.

Pro příští rok vláda na SFDI vyčlenila již zmíněných 160 mld. Kč (.pdf, str. 5 ze 74). Jedná se zatím o navržený rozpočet, jelikož jej Poslanecká sněmovna ke dni zveřejnění Fialova tweetu neschválila. Jak je vidět na následujícím grafu, jde historicky o nejvyšší nominální výdaj.

Údaje z let 2001 a 2002 se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Z celkové výše státního rozpočtu např. v roce 2000, která byla ve srovnání s dneškem skoro čtvrtinová, lze ale vyvodit, že tehdejší výdaje na SFDI dnešní výše nedosahovaly.

Reálné výdaje a poměr k HDP

Výdaje rozpočtu je ale nutné porovnávat také v reálné hodnotě, kdy se nominální hodnoty upraví o inflaci. Když vezmeme v potaz míru inflace pro předchozí roky a míru inflace, kterou pro rok odhaduje Ministerstvo financí v srpnové makroekonomické predikci (.pdf, str. 3), částka vyčleněná na příští rok už není rekordní. Výdaje, se kterými původně počítal rozpočet SFDI pro rok 2021, byly totiž při přepočtu do cen letošního roku vyšší a dosahovaly reálné hodnoty 166 mld. Kč. Zároveň byly vyšší i reálné výdaje, které SFDI nakonec doopravdy měl v průběhu roku 2020 a roku 2021. Po přepočtu konkrétně přesahovaly hranici 163 mld. Kč.

Výdaje státního rozpočtu lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024 by podíl státních výdajů na investice měl v roce 2025 činit 1,91 % HDP. Jak vychází z dat Českého statistického úřadu o HDP (.xlsx), vyšší podíl skutečných výdajů v minulosti nastal v letech 2008, 2009, 2015, 2020 a 2021. Nepatrně vyšší byly výdaje na SFDI v tomto srovnání také v roce 2010.

Závěr

Nominální výdaje na Státní fond dopravní infrastruktury jsou pro příští rok opravdu nejvyšší v historii. Pokud ale porovnáme reálné výdaje, o rekord už se nejedná. Při přepočtu na reálné hodnoty totiž byly vyšší výdaje, se kterými původně počítal rozpočet pro rok 2021, a také výdaje, které SFDI nakonec doopravdy měl v průběhu roku 2020 a roku 2021. Ve srovnání v poměru k HDP byly výdaje na SFDI vyšší v několika minulých letech. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako zavádějící.

Smyslem maastrichtských konvergenčních kritérií je posoudit míru ekonomické schopnosti uchazečské země plynule se integrovat do eurozóny tak, aby nebyla ohrožena stabilita eurozóny ani samotné země. Kritéria jsou stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské unie a jsou jimi: cenová stabilita, dlouhodobá úroveň úrokových sazeb, stabilita kurzu měny a udržitelný stav veřejných financí.

Kritérium cenové stability

K dosažení dostatečné míry cenové stability nesmí být míra inflace členského státu EU v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením o více než 1,5 procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků (zpravidla nejnižší inflace).

Podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 byla referenční hodnota, kterou by inflace neměla přesáhnout, 3,3 % (.pdf, str. 8, 47). Tuto hranici překročily všechny sledované země, a to včetně České republiky, kde podle zprávy průměrná roční míra inflace dosáhla v květnu 2024 hodnoty 6,3 % (str. 47–48, 68). Dokument pro srovnání inflace používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Čísla EU se tak od hodnot Českého statistického úřadu mohou mírně lišit.

Česko toto kritérium nesplňuje, podle Konvergenční zprávy by se ale inflace měla v budoucnu snižovat díky zpřísnění měnové politiky a odeznívání tlaků v dodavatelských řetězcích (.pdf, str. 69). I tak ale v dlouhodobém výhledu „existují jisté obavy ohledně udržitelnosti konvergence cenového vývoje v České republice“.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba by v průběhu jednoho roku před šetřením neměla být o více než dva procentní body vyšší než úroveň úrokových sazeb tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro měření úrokových sazeb se používají výnosy desetiletých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů. Samotná dlouhodobá úroková sazba se pak počítá jako aritmetický průměr za poslední rok.

Referenční hodnota podle Konvergenční zprávy je pro úrokové sazby nastavená na 4,8 % (.pdf, str. 50). Česko toto kritérium splňuje, protože úroveň dlouhodobých sazeb od června 2023 do května 2024 byla v průměru nižší – 4,2 % (str. 69).

Kritérium kurzové stability

Země musí po dobu dvou let udržovat hodnotu své měny stabilní, což znamená, že se její kurz nesmí výrazně změnit oproti hodnotě eura. Zároveň se má ve stejné době účastnit mechanismu směnných kurzů (ERM II) a nesmí svou měnu devalvovat.

ERM II (Exchange Rate Mechanism) je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Česká národní banka (ČNB) uvádí, že v případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB). Měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ±15 %.

Plnění kurzového kritéria má podle resortu financí „vytvořit jistotu, že trvalá fixace směnného kurzu národní měny, s nímž uchazečská země vstupuje do měnové unie, bude provedena na fundamentálně správné úrovni a nestane se zdrojem makroekonomických nerovnováh“.

Při posuzování míry vystavení domácího kurzu silným tlakům se zvažuje několik ukazatelů, včetně míry odchýlení od středního kurzu, vývoje krátkodobých úrokových diferenciálů, posuzování úlohy devizových intervencí nebo zohlednění mezinárodní finanční pomoci při stabilizaci měny.

Česká republika se nicméně do ERM II zatím nezapojila. Pro vstup je potřeba dohoda mezi ministry financí států eurozóny, Evropskou centrální bankou a ministry a guvernéry centrálních bank členských zemí EU mimo eurozónu, které se mechanismu účastní. O zapojení České republiky do evropského mechanismu směnných kurzů pak rozhoduje vláda na základě doporučení ČNB a Ministerstva financí.

Ke dni vydání Konvergenční zprávy se ERM II účastnil pouze bulharský lev. Česká republika do tohoto mechanismu zapojena nebyla a nedodržela tak podmínku účasti v tomto systému. S korunou se pouze obchodovalo v režimu plovoucího kurzu a během posledních deseti let oproti euru posílila o 9,3 % (.pdf, str. 88). Směnný kurz vůči euru během dvouletého období mezi červnem 2022 a červnem 2024 vykázal „relativně vysokou míru volatility“ (str. 69), kdy se od původní hodnoty zvýšil až o 5,9 % a naopak klesl až o 3 % (str. 88).

Kritérium udržitelnosti veřejných financí

Veřejné finance státu musí být udržitelné, schodek veřejných financí by tak neměl být nadměrný. Maastrichtská smlouva členským zemím EU zakazuje hospodařit s nadměrnými schodky – ty jsou posuzovány z pohledu výše rozpočtového deficitu a vládního dluhu. Evropská unie toto kritérium v praxi posuzuje podle toho, zda je vůči dané zemi uplatňován postup při nadměrném schodku. Jak vysvětluje web resortu financí, existují dvě situace, ve kterých členský stát neplní kritérium udržitelnosti veřejných financí:

• „Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 3 %, ledaže by buď tento poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně poblíž referenční hodnoty, nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné.“
• „Poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.“

Schodek sektoru vládních institucí České republiky podle Konvergenční zprávy dosáhl v roce 2023 úrovně 3,7 % hrubého domácího produktu (HDP), byl tedy vyšší než referenční hodnota. Evropská komise ale český deficit vyhodnotila jako dočasný a na ČR se tak nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku (.pdf, str. 69). Komise předpokládá, že schodky v letech 2024 a 2025 referenční hodnotu nepřekročí. Zpráva tak vyvozuje, že podle Paktu o stabilitě a růstu (který je závazný pro členy eurozóny), Česko toto kritérium splnilo.

Co se týče poměru dluhu k HDP, ten činil 44 % a nacházel se tedy pod referenční hodnotou 60 % (.pdf, str. 69). Ministerstvo financí k tomuto kritériu už v únoru 2024 uvedlo, že zatímco vládní zadluženost zůstává ve srovnání s evropským průměrem nízká, „bez reforem zaměřených na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí“ se prostor pro plnění dluhové kritéria „zužuje“.

Závěr

Česká republika podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 nedodržuje všechna maastrichtská kritéria. Splňuje kritérium dlouhodobých úrokových sazeb a udržitelnosti veřejných financí. Ačkoli byl český schodek vyšší než referenční hodnota, Evropská komise jej nepovažuje za nadměrný a předpokládá, že se bude snižovat.

Cenovou stabilitu už ale Česko nesplňuje, jelikož průměrná roční míra inflace v květnu 2024 podle HICP dosáhla 6,3 % a překročila tak referenční hodnotu. U kritéria kurzové stability se ČR nezapojila do systému ERM II. Příspěvek Petra Fialy tak hodnotíme jako nepravdivý.

Vláda koncem září schválila návrh státního rozpočtu na rok 2025, který počítá s deficitem ve výši 241 mld. Kč. Tento návrh počítá i s pokrytím škod způsobených zářijovými povodněmi a oproti původnímu návrhu navýšil deficit o 11 miliard korun. Kvůli finanční pomoci zasaženým oblastem poslanci schválili novelu o navýšení deficitu i letošního rozpočtu.

Jak je vidět na následujícím grafu, schválený nominální schodek rozpočtu na rok 2025 je nejnižší za posledních pět let. Ještě výraznější rozdíl oproti předchozím pěti rokům je vidět, pokud deficity porovnáme po přepočtu na reálné hodnoty, které zohledňují vliv inflace. Tweet Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Fialova vláda v září schválila návrh státního rozpočtu na rok 2025, který počítá s kapitálovými výdaji, tedy investicemi (.docx, str. 25), ve výši necelých 250 miliard korun (.pdf, str. 111 z 358). Jak zobrazuje graf níže, nominální výdaje na investice v minulosti opravdu nebyly vyšší.

Reálné výdaje

Hodnotu státem investovaných peněz nicméně snižuje inflace, kvůli které v průběhu času rostou ceny nákupů a staveb. Pokud při srovnání zohledníme míru inflace a výši investic přepočteme na reálné hodnoty, investice navržené pro rok 2025 rekordní nejsou. Jak je totiž vidět v grafu, reálné výdaje na investice byly vyšší v roce 2015, kdy po přepočtu na ceny letošního roku činily 266,87 miliard korun.

Údaje z let 1993–1999 se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat. Z celkové výše rozpočtu např. v roce 1999 (.pdf, str. 1), která byla ve srovnání s dneškem skoro čtvrtinová, lze ale vyvodit, že tehdejší kapitálové výdaje dnešní výše nedosahovaly.

Na příští rok je tedy v rozpočtu vyčleněno 249,6 miliard korun. Nelze ale určit, jaké budou skutečné celkové výdaje na konci roku a jestli tak vláda tyto prostředky opravdu využije. Například rozpočet na rok 2015 původně počítal s tím, že na investice stát vynaloží jen 75,83 mld. Kč. Nakonec na ně ale alokoval výrazně vyšší částku – 176,25 mld. Kč. Naopak např. mezi lety 2020 až 2022 byla konečná částka oproti schváleným rozpočtům nižší (.pdf, str. 12 z 203; .pdf. str. 14 ze 199; .pdf, str. 17 ze 199).

Výdaje v poměru k HDP

Výdaje státního rozpočtu lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024 by podíl státních výdajů na investice v roce 2025 měl činit 2,97 % HDP. Jak vychází z dat Českého statistického úřadu o HDP (.xlsx), v minulosti byl v některých letech tento podíl vyšší. Konkrétně šlo o rozmezí let 2009 až 2011 a o rok 2015.

Závěr

Vláda v návrhu státního rozpočtu pro rok 2025 opravdu vyčlenila dosud nejvyšší nominální výdaje na investice, a to skoro 250 mld. Kč. Reálné výdaje při zohlednění inflace byly ale vyšší v roce 2015. Pokud výdaje srovnáme v poměru k HDP, byly vyšší i v letech 2009–2011 a právě v roce 2015. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako zavádějící.

Ministr vnitra Vít Rakušan v reakci na dotaz ohledně střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v prosinci 2023 tvrdí, že vláda chce podobným tragédiím především předcházet. Z toho důvodu podle něj navrhla novelu, která by zpřísnila nakládání se zbraněmi už od 1. července 2024. Opoziční hnutí ANO a SPD ovšem dle jeho slov zrychlenému projednání novely zabránily.

Zpřísnění zbraňové legislativy

Již před tragédií na Filozofické fakultě prošel prvními dvěma čteními návrh zákona o zbraních a střelivu, který Sněmovna následně v lednu 2024 schválila. Nový zákon zkracuje lhůtu pro pravidelný přezkum zdravotní způsobilosti z deseti na pět let a dává možnost policii nařídit tuto prohlídku kdykoliv. Ošetřující lékař bude mít nově přístup do centrálního registru zbraní a možnost ověřit si, jestli má jeho pacient zbrojní průkaz. Pokud by lékař zjistil, že jeho pacient trpí nemocí nebo stavem, který omezuje jeho zdravotní způsobilost, má povinnost to oznámit policii.

Zákon také sníží počet druhů zbrojního průkazu z pěti na dva a nahradí papírové zbrojní průkazy elektronickými oprávněními. Prodejcům zbraní dává povinnost hlásit podezřelé nákupy. Navzdory nesouhlasu Ministerstva vnitra poslanci vložili do novely i ustanovení, že „právo nabývat, držet a nosit zbraně je zaručeno za podmínek stanovených tímto zákonem“.

Některé občanské iniciativy a organizace i někteří politici upozorňují, že české zákony regulující přístup ke zbraním jsou podle nich stále moc benevolentní. Kritizují například nedostatečné ověřování motivu pořízení zbraně nebo absenci pravidelných psychotestů pro držitele zbraní.

Zrychlené projednání zbraňové legislativy

Výše zmíněný návrh zákona definitivně prošel legislativním procesem na jaře 2024 a má nabýt účinnosti 1. ledna 2026. Hnutí ANO se pokusilo prosadit dřívější nabytí účinnosti, a to už od 1. ledna 2025, jeho návrh (.docx) ale poslanci neschválili. Ministr vnitra Rakušan argumentoval tím, že je účinnost navázána na digitalizaci centrálního zbraňového registru a propojení se zdravotní evidencí, a bude tak potřeba dostatek času na otestování systému. Uvedl ale, že se některá opatření pokusí zavést ještě během roku 2024 dílčí novelou.

Ministerstvo vnitra následně v dubnu 2024 Poslanecké sněmovně předložilo návrh novely, která měla přijetí dvou opatření zákona o zbraních a střelivu uspíšit. Jedná se konkrétně o povinnost prodejců zbraní hlásit policii podezřelé nákupy zbraní a rozšíření možnosti policie zabavit zbraně v případě podezření, že dotyčný majitel představuje nebezpečí (.pdf, str. 3 z 22). Novela měla původně nabýt účinnosti 1. července 2024 (str. 4 z 22).

Vít Rakušan navrhl Sněmovně projednání návrhu této novely ve zrychleném režimu, v jehož rámci by s ní poslanci mohli souhlasit už v prvním čtení. Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová ovšem jménem klubů hnutí ANO a  hnutí SPD tuto možnost vetovala. Argumentovala tím, že debata na plénu dolní komory by se týkala kolize dvou ústavně chráněných hodnot – práva státu chránit své občany a základní občanské svobody. Z tohoto důvodu se podle Schillerové oba opoziční kluby shodly, že k projednání novely je třeba dostatek času. Návrh tak nakonec prošel standardním prvním a druhým čtením a ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru čekal na třetí čtení.

Závěr

Ministerstvo vnitra předložilo návrh novely zavádějící povinnost prodejců zbraní neprodleně hlásit podezřelé nákupy a zároveň rozšiřující pravomoci policie zabavit zbraň držiteli při podezření, že může být nebezpečný. Novela měla původně nabýt účinnosti 1. července 2024, a Ministerstvo vnitra ji proto Sněmovně navrhlo projednat ve zrychleném režimu. Opoziční kluby ANO a SPD ovšem toto urychlené projednání vetovaly, a novela tedy musí projít běžným legislativním procesem. Výrok Víta Rakušana proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan se v rozhovoru vyjadřuje ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) a uvádí, že při hodnocení práce policie vychází ze závěrů Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a z šetření vnitřní kontroly. Nově bude také vycházet ze závěrů vyšetřovací komise, jejíž vytvoření navrhlo opoziční hnutí ANO.

Vznik vyšetřovací komise

Hnutí ANO o vznik sněmovní vyšetřovací komise k zásahu u střelby na FF UK usilovalo od února 2024, kdy se poslanec Jan Richter (ANO) návrh na její zřízení pokusil zařadit na jednání Sněmovny. Vládní strany však projednání bodu nepodpořily, jelikož vznik komise považovaly za předčasný. Návrh znovu předložila poslankyně Alena Schillerová (ANO) v červnu (.pdf) a Sněmovna ho tentokrát schválila na mimořádné schůzi. Ze 141 přítomných poslanců jich pro návrh hlasovalo 132, mezi nimi i Vít Rakušan. Zbytek poslanců se zdržel.

Vyšetřovací komise ke střelbě na Filozofické fakultě tak vznikla v červnu 2024 (.docx). Skládá se z deseti členů Poslanecké sněmovny, přičemž po dvou zástupcích v ní mají kluby ANO, ODS a STAN a po jednom KDU‑ČSL, SPD, TOP 09 a Piráti. Komise poprvé zasedla v červenci a v září vyslechla svědky, kteří byli při zásahu přítomni. Cílem komise je například připravit náměty legislativních změn pro rychlejší a účelnější nasazování policejní a zpravodajské techniky.

Závěr

Návrh na vytvoření vyšetřovací komise ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nejprve neúspěšně ve Sněmovně předložilo hnutí ANO v únoru 2024. Znovu se o to pokusilo v červnu, kdy návrh prošel. Pro vytvoření komise hlasovala většina přítomných poslanců včetně Víta Rakušana. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku mluví o střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v prosinci 2023. Domnívá se, že by se měla zpřísnit legislativa pro vlastnictví zbraní s tlumiči, což by dle něj napomohlo v budoucnu podobným tragédiím zabránit. Dodává, že resort předložil návrh, který by vlastnictví zbraní zpřísnil a opozice následně předložila pozměňovací návrhy, jejichž cílem bylo tyto změny z návrhu odstranit.

Střelné zbraně a legislativní změny

Již na konci ledna letošního roku schválila Poslanecká sněmovna návrh zákona o zbraních a střelivu. Na základě tohoto zákona se budou policii hlásit podezřelé nákupy zbraní a střeliva, například v případě nestandardního množství. Tento návrh zákona měla v plánu Sněmovna projednat i bez ohledu na střelbu na Filozofické fakultě – vláda jej schválila už v květnu 2023 (.pdf) a poslancům předložila v červnu stejného roku. Zákon nabude účinnosti 1. ledna 2026.

Poslanecká sněmovna poté projednávala dva vládní návrhy novel zbraňové legislativy, které připravilo Ministerstvo vnitra. Návrh novely zákona o střelných zbraních, kterou Fialova vláda představila v reakci na střelbu na FF UK, předložil resort Sněmovně v dubnu 2024 a jde o sněmovní tisk 689. Ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru čekal na třetí čtení. Schválení této novely by znamenalo, že by prodejci zbraní a střeliva museli podezřelé nákupy hlásit dříve, než od roku 2026. Tento návrh tlumiče vůbec nezmiňuje (.pdf).

Druhý návrh, který upravuje celkem 24 zákonů, resort vnitra představil už v září 2023. Jeho vznik konkrétně souvisel se starším plánem na implementaci unijní směrnice o zbraních z roku 2017 (.pdf). Po připomínkovém řízení, které skončilo v říjnu 2023, Fialův kabinet tento návrh nakonec předložil Sněmovně v květnu 2024, jako sněmovní tisk s číslem 695. Ke dni vysílání rozhovoru v dolní komoře prošel pouze prvním čtením. K tlumičům uvádí, že „nově nebudou tlumiče hluku výstřelu považovány za zbraně, ale za regulované součásti zbraní“ (.pdf, str. 71 z 244). V návrhu dále stojí, že tlumiče budou spadat pod obdobnou regulaci jako zbraně kategorie R4, pro které je třeba mít zbrojní oprávnění nebo licenci.

Pozměňovací návrhy

Právě k tisku 695 Ministerstvo vnitra připravilo pozměňovací návrh, který by zakázal používání tlumičů u krátkých zbraní. Na konci září (.pdf, str. 5) se tímto návrhem (.pdf, str. 21–25) resortu vnitra zabýval sněmovní Výbor pro bezpečnost, při hlasování ho ale tehdy výbor zamítl (.pdf, str. 6). Až po námi ověřovaném rozhovoru nakonec stejný návrh (.doc) ve Sněmovně předložila skupina poslanců z vládních stran, mezi kterými byl i ministr vnitra Vít Rakušan. Konkrétně by podle návrhu tlumiče pro krátké zbraně byly přesunuty do kategorie R1 (str. 2), které můžou mít pouze držitelé zbrojních licencí (.pdf, str. 2).

K tomuto sněmovnímu tisku podali pozměňovací návrhy také opoziční poslanci. Ani jeden z nich se ale tlumiči nezabývá (.docx, .docx, .docx, .docx). Návrh podaný Pavlem Růžičkou a dalšími poslanci z hnutí ANO pouze reaguje na dřívější a neprosazené pozměňovací návrhy k tisku 689 přímo navázaného na střelbu na FF UK (.docx, str. 6). Tehdy Pavel Růžička a další dva poslanci ANO spolu s ministryní obrany Janou Černochovou navrhli, aby se zpřesnily některé formulace, např. o hlášení podezřelých nákupů zbraní (.pdf, str. 3 z 22, .docx, str. 2). Jejich návrh chtěl také zmírnit ustanovení, podle kterého by policie mohla vstupovat do obydlí „nebezpečných“ osob jen na základě předpokladu, že vlastní volně prodejnou (např. plynovou) zbraň kategorie D. Tento a ani další opoziční pozměňovací návrhy k tisku 695 ale ustanovení o tlumičích nijak neupravují (.pdf).

Závěr

Ministerstvo vnitra opravdu připravilo pozměňovací návrh, který by zakázal používání tlumičů u krátkých zbraní. Skupina poslanců jej poté předložila ke sněmovnímu tisku 695. Opoziční poslanci ovšem nepředložili návrh, který by měl za cíl tuto právní úpravu tlumičů zrušit. Výrok ministra vnitra tak hodnotíme jako nepravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan reaguje na slova moderátora, který popisoval, jak vláda dříve odůvodňovala původní plán na 14% navýšení platů poslanců a dalších ústavních činitelů. Zástupci vlády se konkrétně odvolávali na to, že k této změně (.docx) musí dojít kvůli rozhodnutí Ústavního soudu z května 2024. Jak ale moderátor zmiňuje, proti takové argumentaci se Ústavní soud ohradil a zdůraznil, že ve svém rozhodnutí za protiústavní označil jen loni prosazené snížení platů soudců, nikoli výpočet platů poslanců. Vít Rakušan vládní argumentaci obhajuje a říká, že výklad byl vždy takový, že se platy poslanců a senátorů odvozují od platů soudců.

Přímé navázání platů platí od roku 2024

V rámci konsolidačního balíčku navrhla Fialova vláda v roce 2023 zpomalení tempa růstu platů ústavních činitelů. Počítala přitom s tím, že se platová základna, ze které se platy vypočítávají, sníží o 6 %.

V roce 2023, před prosazením této změny, zákon stanovoval, že platová základna pro soudce odpovídá vždy 3násobku průměrné mzdy za předminulý rok. U ostatních ústavních činitelů, včetně poslanců, senátorů, členů vlády atd., platová základna činila 2,5násobek průměrné mzdy za předminulý rok. V přepočtu tak dosahovala 83,3 % platové základny soudců, obě dvě základny ale byly v zákoně stanoveny odděleně.

Na podzim 2023 Fialův kabinet konsolidační balíček prosadil a zavedl tak již zmíněné snížení platové základny o 6 %. Zároveň přímo navázal výpočet platu poslanců na výpočet platu soudců. Od ledna 2024 se tak pro soudce základna snížila na 2,822násobek průměrné mzdy (.pdf, str. 61–62, 433 z 1312). U ostatních ústavních činitelů je to nově „83,3 % platové základny“ soudců.

Rozhodnutí Ústavního soudu a reakce vlády

Kvůli této změně byla nakonec platová základna soudců nižší, než by měla být podle dřívějších pravidel z roku 2023, konkrétně zůstala pod hranicí 114 tisíc korun. Ústavní soud ale v květnu 2024 rozhodl (.pdf), že zákonodárci dostatečně nevysvětlili nutnost snížení „platové základny soudcovských platů“ a že její změna odporuje ústavnímu pořádku (str. 31). Spolu s tím Ústavní soud nařídil, že se od ledna 2025 musí ze zákona vyškrtnout zmínka o „2,822 násobku“ průměrné mzdy (.pdf, str. 1).

Poslanecká sněmovna tak na základě tohoto rozhodnutí musí jednat o novém způsobu výpočtu, aby bylo možné určit platy ústavních činitelů pro příští rok. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v této souvislosti v září představil návrh novely (.docx), podle kterého měla od ledna 2025 platová základna soudců opět odpovídat 3násobku průměrné mzdy za předminulý rok. U ostatních ústavních činitelů návrh počítal se zachováním platové základny ve výši 83,3 % základny soudců (.docx, str. 4). To by přitom znamenalo, že by se platy poslanců a senátorů zvýšily v příštím roce téměř o 14 %.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tuto úpravu skutečně označovalo za jediné možné řešení (.docx, str. 4) vzhledem k tomu, že Ústavní soud nařídil zrušit dosavadní výpočet platů soudců. Na to vzápětí reagovala řada ústavních právníků, kteří uváděli, že rozhodnutí soudu nesouvisí se zvyšováním platů politiků. To potvrdila i mluvčí Ústavního soudu, podle níž soud rozhodoval pouze o platech soudců, a ústavností snížení platů u politiků se nijak nezabýval. Po této kritice i po kritice opozice a odborů následně ministr Jurečka přišel s návrhem, že se platy ústavních činitelů zvýší „jen“ o 6,9 %.

Proměnlivý poměr platů v minulosti

Přestože konsolidační balíček z roku 2023 zavedl doslovné provázání platů poslanců s platy soudců (.pdf, str. 172 z 502), v minulosti platové základny provázané nebyly a jejich poměr se navíc různě měnil. Příkladem je zejména novela z roku 2014. Ta platovou základnu soudců stanovila na 3násobek průměrné mzdy (tehdy ještě mzdy v nepodnikatelské sféře), základnu ostatních ústavních činitelů ale v letech 2015 až 2018 postupně zvyšovala z 2,25násobku až na 2,5násobek průměrné mzdy.

V roce 2015 tak například platová základna poslanců v přepočtu odpovídala 75 % platové základny soudců, o rok později 78 %. Na 83,3 % se dostala až v roce 2018.

Ústavní soud již v minulosti zrušil některá ustanovení, která se v zákoně snažila snížit platy soudců (.pdf, .pdf, str. 3 z 22). V roce 2010 například zrušil snížení u platů soudců, ale v platnosti jej nechal u ostatních ústavních činitelů, čímž se také ve výsledku změnil poměr mezi platy těchto dvou skupin. Dostupné nálezy Ústavního soudu týkající se zákona o platech ústavních činitelů neukazují, že by se soud někdy zabýval tím, jestli jsou na sebe platy soudců a poslanců navázané.

Závěr

Vláda Petra Fialy v roce 2023 prosadila snížení platové základny soudců na 2,822násobek průměrné mzdy za rok 2022. Spolu s tím od ledna 2024 platí ustanovení, podle kterého se nově od soudcovské platové základny odvozuje základna ostatních ústavních činitelů, např. poslanců, senátorů, členů vlády atp. Do té doby zákon obě základny stanovoval samostatně, poměr mezi nimi se navíc v minulosti různě měnil.

Ústavní soud již dříve zrušil některá ustanovení, kterými se minulé vlády snažily snížit platy soudců. V roce 2010 například zrušil snížení platů soudců, ale v platnosti nechal stejné snížení platů poslanců. Ani tehdy tak nerozhodl, že by se platy poslanců musely odvíjet od platů soudců a zachovávat stejný poměr. Letos v květnu Ústavní soud s platností od roku 2025 zrušil i současné nastavení platové základny soudců. Podle jeho pozdějšího vyjádření ale toto rozhodnutí neznamená, že se při zvýšení platů soudců musí zvyšovat platy poslanců. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako nepravdivý.