Přehled ověřených výroků

Informace ohledně počtu lidí, kteří pracovali na dohody a odváděli z nich pojistné, jsme nedokázali nikde z veřejně dostupných zdrojů dohledat. Olga Richterová stejné číslo, tedy zhruba 150 tisíc, však zmiňuje pravidelně, například na svém facebooku 21. dubna nebo na webu Pirátské strany 7. dubna.

Pokoušeli jsme se uváděné údaje najít na webových stránkách Českého statistického úřadu, ovšem bez žádného výsledku. Hledali jsme také na webu Ministerstva práce a sociálních věcí, včetně dalších pod něj spadajících organizací. Jmenovitě na webových stránkách a portálu otevřených dat České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), neboť právě ta se pojistným zabývá. Žádná veřejně dostupná data k tématu jsme však nenalezli. Oslovili jsme proto ČSSZ o vydání informací, nyní čekáme na odpověď.

Poslankyně Richterová zde mluví o ošetřovném, tedy náhradě za mzdu pro lidi pečující o dítě, pro lidi pracující na dohodu o pracovní činnosti nebo na dohodu o provedení práce.

V úterý 21. dubna o této problematice poslankyně Richterová promluvila na plénu 45. schůze Sněmovny. Diskuse se týkala sněmovního tisku č. 828, tedy dnes již schválené novely zákona o některých úpravách v sociálním zabezpečení. Tím je novelizován zákon č. 133/2020 Sb.

Původní vládní návrh, rozeslaný poslancům dne 17. dubna 2020, přitom nepočítal (.pdf) s přiznáním ošetřovného pro dohodáře.

Návrh byl projednáván ve zkráceném jednání v Poslanecké sněmovně 21. dubna 2020. Zde poslankyně Richterová představila svůj pozměňovací návrh číslo 4957 (.docx), ale kvůli schválené proceduře se o něm nehlasovalo, neboť prošel pozměňovací návrh č. 4998 (.docx) poslanců Romana Sklenáka a Jany Pastuchové za vládní strany ČSSD a ANO 2011. Ten zmiňuje „dohodáře“ ve výsledném znění a byl nahrán do systému v 14:35, zatímco poslankyně Richterová pozměňovací návrh k této novele nahrála ještě předchozí večer. Jak s procedurou v hlasování č. 35, tak s hlasováním č. 37 o výsledném pozměňovacím návrhu, souhlasilo celé plénum včetně Olgy Richterové až na pár poslanců, kteří se zdrželi.

Samotný zákon č. 133/2020 Sb. o některých úpravách v sociálním zabezpečení v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 byl vládou představen Sněmovně 19. března 2020 jako sněmovní tisk č. 784 a byl projednán opět ve zkráceném jednání dne 24. března 2020 na 42. schůzi. Původní znění tohoto zákona, vyhlášené 27. března, nezmiňovalo ošetřovné pro dohodáře.

Společně s poslancem Koláříkem (Piráti) a poslankyní Šafránkovou (SPD) představila v sněmovním systému poslankyně Richterová k tomuto sněmovnímu tisku pozměňovací návrh 23. března večer. Šlo o pozměňovací návrh č. 4608 (.docx), který by přiznával lidem pracujícím na dohodu ošetřovné. Tento pozměňovací návrh však nebyl schválen. Z tohoto je patrné, že Piráti prosazovali ošetřovné pro „dohodáře“ delší dobu. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Zda tuto agendu prosazovali „hodně“, je pouze subjektivním hodnocením poslankyně Richterové, které nehodnotíme.

Vláda chce šetřit. Ve skutečnosti to jako první odnesou důchodci. Místo zvýšení důchodů o 1500 korun dojde jen k valorizaci. @kducslhttps://t.co/9NX2K5RGuc

— Šárka Jelínková (@jelinkovaKDU) May 11, 2020

Ve svém tweetu Šárka Jelínková odkazuje na článek webu forum24.cz, ve kterém komentují vyjádření ministryně financí Schillerové a ministryně práce a sociálních věci Maláčové k důchodům v příštím roce: „Schodek státního rozpočtu byl kvůli koronavirové krizi prozatím navýšen ze čtyřiceti na tři sta miliard korun. A přestože Schillerová odmítala jakékoliv škrty fiskálních výdajů, první zmínky pro mnohé překvapivě padají právě směrem k důchodcům.“ V článku je také citován tweet poslance EP Tomáše Zdechovského:

Tak první opatření na šetření této vlády @AndrejBabis jsem odhadl naprosto přesně. Schytají to důchodci. Místo výrazného zvýšení až o 1500 Kč klesne navýšení důchodů na zákonnou výši průměrných 800 Kč Při inflaci to reálně znamená pokles jejich kupní síly. #bezandrejetozvladneme

— Tomáš Zdechovský (@TomasZdechovsky) May 11, 2020

Předtím, než byl v Česku vyhlášen nouzový stav, se mluvilo o povinném navýšení důchodů (valorizaci) o minimálně 750 korun, průměrné navýšení by pak lehce přesáhlo 800 korun. Ministryně Maláčová také hovořila o možném nepovinném navýšení o dalších 300 korun, celkem by se tedy důchody mohly v průměru navýšit o částku cca 1 100 korun. Opozice s navyšováním souhlasila.

Za současné situace ale Alena Schillerová s přidáváním nepočítá. České televizi řekla, že „valorizace bude určitě přes osm set podle odhadů, které máme“. V září 2019 byl průměrný důchod 13 436 korun, nyní je to už 14 400 korun. Jana Maláčová pak potvrdila, že „podle těchto propočtů by měl být průměrný důchod 15 270 korun“. Podle všech dostupných zdrojů se o navýšení důchodů o 1 500 korun tedy nehovořilo ani před krizí.

Zmíněná valorizace je podle zákona povinné navyšování důchodů, které má vyrovnávat negativní dopady inflace. „Důchod se zvyšuje o inflaci, tedy o procentuální růst cen zboží a služeb v daném období a k tomu se navyšuje o polovinu růstu reálných mezd.“

V Programovém prohlášení současná vláda k důchodům slibovala, že prosadí „novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy“. Tento slib už vláda Andreje Babiše splnila, přečíst si o tom můžete v našem speciálním ověřování Sliby vlády Andreje Babiše.

Na závěr pak zdůrazněme, že tweety senátorky Jelínkové a europoslance Zdechovského se liší. Tomáš Zdechovský mluví o navýšení „až o 1 500 Kč“, což může být pravda v případě těch nejvyšších důchodů. Tweet Šárky Jelínkové však nelze vyložit jinak, než že o 1 500 korun měly být důchody navýšeny v průměru. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť i před koronavirovou krizí se uvažovalo o průměrném navýšení důchodů o cca 1 100 korun.

Klára Dostálová ve svém tweetu hovoří o vládní novele zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Vláda tuto novelu schválila a předložila Poslanecké sněmovně dne 11. května 2020. V ten samý den předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček rozhodl o projednání návrhu ve zkráceném řízení.

Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 3–6) tato novela „odstraňuje administrativní překážky pro zadávání zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění tak, aby bylo možné jednací řízení bez uveřejnění na základě § 63 odst. 3 a odst. 5 realizovat v co nejkratším čase“. Podle této zprávy je v současné situaci, způsobené koronavirovou pandemií, nezbytné zajistit co nejjednodušší a nejrychlejší průběh jednacího řízení.

Vládní novela se dotýká především zakázek zadávaných nepřímo bez soutěže, skrze tzv. jednací řízení bez uveřejnění podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#cast4-hlava5">Hlavy V zákona o zadávání veřejných zakázek. V současné době je postup v tomto řízení upraven v § 67 tohoto zákona, který říká:

„(1) Zadavatel zahajuje jednací řízení bez uveřejnění odesláním výzvy k jednání, výzvy k podání nabídek nebo zahájením jednání s dodavatelem.

(2) V jednacím řízení bez uveřejnění jedná zadavatel o uzavření smlouvy. Zadavatel může v průběhu jednání měnit zadávací podmínky. Změněné zadávací podmínky však musí nadále splňovat podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění.“

Předkládaná novela skutečně zjednodušuje administrativu v tomto režimu, jelikož vkládá do § 67 (.pdf, str. 1) odstavec 3 následujícího znění:

„V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.“

Díky tomuto odstavci je tak v režimu jednacího řízení bez uveřejnění zjednodušen přístup k zakázkám například pro firmy, které nemají zaknihované akcie (nemusejí mít jasnou vlastnickou strukturu), což v dosavadním znění upravuje https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p48-7">§ 48 odst. 7 a https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p48-9">odst. 9. Firmy dále nemusejí předkládat doklady o kvalifikaci podle § 86, u právnických osob zadavatel nemusí zjišťovat údaje o jejím skutečném majiteli podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p122-4">§ 122 odst. 4. Zároveň se ruší jedno ze základních kritérií pro výběr dodavatele podle tohoto zákona – tedy toho, který poskytne ekonomicky nejvýhodnější nabídku podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p122-1">§ 122 odst. 1.

Návrh je kritizován ze strany různých protikorupčních organizací. Organizace Transparency International už dříve vládu formou otevřeného dopisu upozornila na některé nestandardní nákupy zdravotnického vybavení, zejména ze strany Ministerstva zdravotnictví. Kritizovány byly hlavně zakázky pro společnosti v daňových rájích nebo pro nespolehlivé dodavatele, a to nejen v případě zmíněného ministerstva. Netransparentnost a nedostatečnou parlamentní diskusi namítala také organizace Rekonstrukce státu.

Proti návrhu se vyjádřily také opoziční strany. Podle předsedy ODS Petra Fialy jde o „vytváření prostředí pro to Palermo, o kterém (premiér a předseda hnutí ANO) Andrej Babiš tak rád mluví, ale bude to Palermo Andreje Babiše“. Místopředseda hnutí STAN Petr Gazdík označil zákon za korupční a dodal: „Hnutí ANO, pokud pro něj jeho poslanci zvednou ruku, přestává být protikorupčním hnutím.“ 

Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka okomentoval návrh slovy: „Mně to prostě přijde, že všechny hříchy, které jsme měli možnost vidět za poslední měsíc a půl při nákupech Ministerstva zdravotnictví, se tímto vlastně posvěcují.“ Zkritizoval také, že se novela zákona projednává v legislativní nouzi. Tento názor sdílejí také Piráti, podle kterých nejsou splněny podmínky pro projednávání této novely v legislativní nouzi a takové přijetí novely by napadli u Ústavního soudu. 

Návrh kritizoval také Miroslav Kalousek (TOP 09), který jej označil za snahu krýt „zlodějiny“, které se děly v souvislosti s nákupy v době koronavirové epidemie na Ministerstvu zdravotnictví. Předseda hnutí SPD Tomio Okamura uvedl, že je zákon navržen tak, aby dal „podhoubí možné korupci“.

Poslanecká sněmovna nakonec návrh ve zrychleném řízení neprojednala, šéf poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek ji stáhl z programu. Projednávání novely je v současné době zařazeno na pořad 49. schůze, která se bude konat od 26. května 2020.

Vládní novela zákona výrazně zjednodušuje proces tzv. jednacího řízení bez uveřejnění. Zákon o veřejných zakázkách nijak přesně nevymezuje průběh a způsob jednání v tomto řízení. Naléhavé nákupy se tak mohou opravdu uskutečnit ve velice krátké době.

Léčivé přípravky, které jsou nyní předepisovány pouze na recept s modrým pruhem, bude moci nově předepsat lékař na elektronický recept s označením "vysoce návyková látka". Tím bude kompletně dokončena elektronizace preskripce léků.

— Adam Vojtěch (@adamvojtechano) May 11, 2020

V současnosti stále platí zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Ustanovení § 13 popisuje speciální recepty či žádanky opatřené modrým pruhem, které jsou určené právě pro předpis léků obsahujících buď omamné, nebo psychotropní látky. Mezi tyto látky patří například opium, kokain, morfin nebo amfetamin. Kompletní seznam je uveden v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-463#f5150288">příloze č. 1 a č. 5 nařízení č. 463/2013 Sb.  Zákon o návykových látkách obsahuje dále také § 19 o odborné způsobilosti s manipulací se zmiňovanými substancemi, či § 10 o skladování. 

Z informací čitelných v zákoně nebo z informací na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv je patrné, že léčiva nutná „vydávat na recept“ s modrým pruhem nebylo možné předepsat elektronicky. I podle webu epreskripce.cz (bod 14) není stále možné předepisovat recepty s modrým pruhem. Klasické recepty ano.

V pondělí 11. května 2020 schválila vláda návrh zákona, který zmiňovaný zákon o návykových látkách mění. V popisu návrhu je uvedeno následující:

„Základními cíli předkládaného návrhu jsou předepisování a výdej léčivých přípravků s obsahem návykových látek z přílohy č. 1 a 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, na elektronický recept s označením „vysoce návyková látka“ a zvýšení dostupnosti konopí pro léčebné použití pro pacienty v České republice.“

Této změny je pak dosaženo novelizací (.doc, str. 3) již zmíněného § 13 zákona o návykových látkách.

Zásadní milník. Vláda dnes schválila naši novelu zákona o návykových látkách. Nyní míří do Sněmovny. Cílem je, aby léčebné konopí mohlo pěstovat více subjektů a bylo jej možné vyvážet do zahraničí. Chceme tím zejména snížit cenu konopí a zvýšit jeho dostupnost pro české pacienty.

— Adam Vojtěch (@adamvojtechano) May 11, 2020

Novela zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, byla schválena (.pdf) 11. května 2020 na jednání vlády.

Dle Shrnutí závěrečné zprávy RIA (.doc) má novela zákona dva cíle: prvním je přizpůsobení současné podoby zákona podmínkám realizace druhé fáze elektronického receptu a druhým cílem pak je:

„Zajištění vyšší dostupnosti léčivé látky konopí pro léčebné použití vyprodukované na území České republiky. S tím souvisí změna systému k udělování licence k pěstování rostlin konopí pro léčebné použití, která má za cíl zvýšit počet pěstitelů rostliny konopí pro léčebné použití a tedy navýšit faktickou dostupnost konopí pro léčebné použití pro české pacienty a současně v rámci obchodní konkurence zvýšit ekonomickou dostupnost snížením ceny konopí pro léčebné použití.“ (str. 1)

Změna v udělování licence by ve výsledku měla znamenat jak vyšší dostupnost, tak možnost rozšíření distribuce v tuzemsku i zahraničí.

Novela (.doc) také definuje léčebné konopí samostatně (str. 14) a například upravuje i nabývání konopí pro vlastní spotřebu (str. 3):

㤠5

(2) h) pro vlastní potřebu [mohou bez povolení k zacházení]

1. nabývat, a to i v zastoupení, na základě receptu vystaveného podle zákona o léčivech (dále jen „recept“) fyzické osoby,

2. nabývat na základě vybavení poskytovatelem zdravotních služeb podle zákona o léčivech fyzické osoby, 

3. nabývat v případě registrovaných léčivých přípravků s obsahem uvedené látky kategorie 1 za podmínek stanovených v rozhodnutí o registraci fyzické osoby,

4. uchovávat a používat podle vydaného receptu nebo podle pokynu lékaře fyzické osoby“

Paragraf 13 dále upravuje předepisování a výdej léčivých přípravků (.doc, str. 7). Mimo jiné obsahuje například možnost výdeje na elektronický recept. V § 20, 21 a 22 pak dochází ke změnám umožňujícím konopí nejen vyvážet do zahraničí, ale ho i dovážet (str. 10–13). Samotný vývoz, dle původní verze zákona, teoreticky možný je, ovšem s komplikacemi a pouze přes Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Pro server Novinky.cz k tomu mluvčí SÚKL uvedla:

„Zákon o návykových látkách obecně umožňuje, aby Státní ústav pro kontrolu léčiv vypěstované konopí vyvážel, současně však stanovuje možnost jeho převedení výlučně na provozovatele lékáren, a to pouze za účelem přípravy léčivých přípravků a výdeje na základě elektronického receptu.“

Stejný zdroj také píše o tom, že současná podoba zákona znemožnila reklamaci zakoupeného konopí ze zahraničí. SÚKL pak fakticky drží monopol nad produkcí konopí a jeho vývozem, což novelou zákona mizí (.doc, str. 13–14 a 30). Ve zprávě RIA se k tomuto tématu uvádí (.doc, str. 7):

„Za současného legislativního stavu platí, že funkci státní agentury plní Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ústav současně může realizovat dovoz a vývoz látky konopí pro léčebné použití, přičemž vyvážet může pouze dovezené konopí pro léčebné použití, protože na základě § 24b zákona o návykových látkách může být konopí pro léčebné použití vypěstované v České republice dodáno pouze do lékáren za účelem přípravy individuálně připravovaného léčivého přípravky s obsahem konopí pro léčebné použití.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože cílem novely je mimo jiné změna systému udělování licence, jejímž prostřednictvím se předpokládá zvýšení počtu pěstitelů a umožnění vývozu léčebného konopí do zahraničí. To by ve výsledku mělo ovlivnit cenu i dostupnost konopí na českém trhu. Ačkoliv bylo dřív teoreticky možné léčebné konopí vyvážet do zahraničí, mohlo se tak dít pouze skrze Státní ústav pro kontrolu léčiv, což fakticky znemožňovalo jeho vývoz ze země.

Sovětský generál a od roku 1944 také maršál Ivan Stěpanovič Koněv dosáhl za svého života desítek vyznamenání. Pokud jde o ta nejvyšší a nejpodstatnější, byl dvakrát jmenován Hrdinou sovětského svazu. V ČSR byl držitelem nejvyššího vyznamenání Řádu bílého lva z roku 1945 (.pdf, str. 93). 

Americké nejvyšší vojenské (.pdf, str. 3) vyznamenání pro příslušníky cizích vojsk Legii za zásluhy (Legion of Merit) získal z rukou generála Omara Bradleyho nedlouho poté, co se spojenecká vojska potkala na Labi v dubnu 1945 (.pdf, str. 5).

Posmrtně mu byl v roce 1997 udělen i jeden z vysokých britských řádů – Řád lázně (Order of the Bath). Ten získal již v roce 1945, ale vzhledem k změnám politické situace a nastupující studené válce si tento řád osobně nemohl převzít.

O udělení nejvyššího francouzského vyznamenání Řádu čestné legie (Légion d’honneur) jsme bohužel v písemné podobě nic bližšího nezjistili, ale z fotografií je patrné, že byl jeho držitelem.

Zmíněného francouzského vyznamenání si lze na obrázku všimnout ve druhém sloupci zprava na druhém místě odspodu. Podobně je na obrázku patrné i americké vyznamenání (první sloupec zleva).

Pokud jde o belgické vyznamenání, z období války se může jednat o tzv. Válečný kříž (Croix de Guerre) jako nejvyšší vojenské vyznamenání nebo o jeden ze tří belgických Řádů (Řád Leopolda, Koruny a Leopolda II.). Bohužel pro ani jeden z nich jsme nenašli informaci, že by byl kdy udělen maršálu Koněvovi.

I přesto musíme uznat, že je pravdou, že všechny ostatní ve výroku jmenované země udělily maršálu Ivanu Koněvovi minimálně jedno z nejvyšších vyznamenání.

Obchodní cesta na Tchaj-wan, kterou plánoval minulý předseda Senátu PČR Jaroslav Kubera, byla kritizována ze strany prezidenta Zemana i premiéra Babiše. Oba sdíleli názor, že plánovaná cesta by nebyla v národním zájmu a mohla by ohrozit podnikání českých firem v Číně. Ministr zahraničních věcí Petříček uvedl, že v zájmu České republiky je vztahy s Čínou rozvíjet a že doufá, že Kuberova cesta by je nijak neohrozila. „Čína považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti. Tchaj-wan přesto funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení, zatímco v Číně pokračuje režim jedné strany,“ poznamenává k tématu například ČTK.

20. ledna však Jaroslav Kubera zemřel a nově zvoleným předsedou horní komory Parlamentu byl 19. února zvolen Miloš Vystrčil, předseda senátorů ODS a místopředseda strany. 12. března pak Vystrčil oznámil, že z důvodu šíření koronaviru se cesta na Tchaj-wan ruší. Uvedl ale také, že je možné, že po skončení zavedených opatření bude o cestě znovu uvažovat.

Cestu na Tchaj-wan Kuberovi nedoporučoval kromě prezidenta a premiéra i předseda Poslanecké sněmovny PČR Radek Vondráček. Už v lednu čínská ambasáda dopisem určeným Pražskému hradu varovala před možnými následky Kuberovy cesty, které by mohly pocítit české firmy, které v Číně podnikají, ale i samotný Kubera. Dopis se pak dostal i k Jaroslavu Kuberovi. Podle vedoucího kanceláře předsedy Senátu Petra Kostky šlo „o pokus zastrašit a vyhrožovat, aby se ta cesta neuskutečnila“. Dopis u svého manžela objevila Věra Kuberová až po jeho smrti. Předala ho Senátu a Miloš Vystrčil Hradu adresoval už několik dopisů s žádostí o vysvětlení. Odpovědi od Miloše Zemana se však nedočkal a vyjádření hradního kancléře Vratislava Mynáře nepovažuje Vystrčil za dostatečné. Podle rodiny Jaroslav Kubera obdržel výhrůžný dopis 14. ledna na novoročním obědě s prezidentem Zemanem a dalšímu nátlaku čelil i 17. ledna na oslavě Nového čínského roku přímo na čínské ambasádě. Jaroslav Kubera zemřel pravděpodobně na infarkt a podle slov jeho dcery Venduly Vinšové ho jeho počínání a to, že neustoupil, „stálo v podstatě život“.

Okolnosti vzniku dopisu, který byl nejdříve doručen Hradu a poté i Kuberovi, zůstávají doposud neobjasněné. Miloš Vystrčil i nadále nepopírá, že se cesta v budoucnu opravdu uskuteční. Dle informací Deníku N měl tento dopis objednat přímo hradní kancléř Mynář.

Čína pak kritizovala např. i přijetí pomoci s původem z Tchaj-wanu.

Rusko Česku vyhrožuje kvůli tomu, že 3. dubna byla z náměstí Interbrigády v Bubenči odstraněna socha sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Koněv se sice podílel na osvobozování Prahy na konci druhé světové války, avšak v roce 1956 krvavě potlačil maďarské povstání proti stalinistické diktatuře a okupaci. Proti odstranění se vyjádřil prezident Miloš Zeman i Komunistická strana Čech a Moravy. Rusko dokonce pohrozilo odvetnými kroky a ruský ministr obrany Sergej Šojgu podal návrh na trestní stíhání politiků, kteří sochu nechali odstranit. Českému ministru obrany Lubomíru Metnarovi poslal dopis, ve kterém žádá, aby byla socha Rusku vrácena. Socha ale patří Praze 6, Ministerstvo obrany by tak o tom nemohlo rozhodnout.

Týdeník Respekt přišel 21. dubna s informací, že do České republiky přicestoval muž, který by mohl ohrožovat starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře a pražského primátora Zdeňka Hřiba. Na možné bezpečnostní riziko byl upozorněn i starosta městské části Praha-Řeporyje Pavel Novotný. Ten byl ze strany Ruska kritizován kvůli památníku vlasovcům, který v současné době už stojí na řeporyjském náměstí.

Ondřej Kolář se spolu s dalšími zastupiteli Prahy 6 podílel na odstranění sochy Koněva. Kvůli výhrůžkám se nyní skrývá na neznámém místě a je pod policejní ochranou. Policie hlídá i Zdeňka Hřiba a Pavla Novotného. Výhrůžky na adresu těchto tří politiků mířily i ze strany proruských aktivistů.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil označil situaci s Čínou i situaci s Ruskem jako snahu o narušení jednoty v zahraniční politice České republiky: „Když někdo narušuje jednotu České republiky z hlediska zahraniční politiky, což se může dít polemikou kvůli cestě na Tchaj-wan nebo odstraněním sochy maršála Koněva, naše obranyschopnost orientovaná členstvím v NATO dostává trhliny. A to může být přesně záměr těchto velmocí (Čína, Rusko), které by byly rády, kdybychom nebyli pevně ukotveni v NATO, protože bychom pro ně byli jednodušším soustem.“

Vojtěch Filip se ve výroku vyjadřuje k roli Rudé armády v osvobození Prahy. Pro ověření výroku si nejprve musíme zrekapitulovat události, které předcházely osvobození Prahy od německých vojsk. 

Kromě širšího kontextu, kterým je konec druhé světové války a postup spojeneckých vojsk československým územím, se asi jako nejpodstatnější událostí jeví vypuknutí Pražského povstání z 5. května 1945. Povstání bylo (.pdf, str. 22) vedeno domácím odbojem v čele s Českou národní radou, která představovala zákonného představitele tzv. košické vlády. V jejím vedení stál profesor Albert Pražák jako nestraník, ale výraznou roli zde měli i komunisté, např. Jiří Smrkovský (str. 23).

Po vypuknutí povstání se někteří povstalci snažili zajistit pomoc, ta ovšem z politických důvodů z americké strany nepřicházela a stejně tak ani ze strany exilového vedení Edvarda Beneše, ze které byla pomoc pouze proklamativní. Sovětská vojska se pak dala do pohybu až 6. května v rámci tzv. pražské ofenzívy, ovšem nacházela se od Prahy příliš daleko. Proti slabě ozbrojeným povstalcům tak v noci na 6. května útočili dobře vyzbrojení Němci. V této chvíli vstoupila do hry Ruská osvobozenecká armáda generála Vlasova, jejíž role bývá označována za kritickou.

Samotný další průběh povstání pro nás již není příliš podstatný a můžeme se tak přesunout do 8. května 1945. V tento den totiž byl v 16:00 podepsán německým nejvyšším vojenským velitelem v Praze Rudolfem Toussaintem a zástupci České národní rady „Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil v Praze“. Podepsaný protokol znamenal ukončení bojů a rovněž volný odchod německých jednotek z Prahy do amerického zajetí. Nicméně na mnoha místech se bojovalo dál, především s fanatickými jednotkami SS. Například Pražský hrad byl osvobozen četami vládního vojska ve večerních hodinách a ve 23:00 na něm byla vyvěšena československá vlajka. Právnická fakulta, která sloužila jako velitelství pražské posádky SS, se vzdala až 9. května brzo ráno.

Pokud jde o Rudou armádu, ta od 6. května postupovala na Prahu ze dvou směrů: z Moravy II. a IV. ukrajinský front a z východního Německa od Drážďan (dobyty až 8. května) I. ukrajinský front maršála Koněva. Právě jednotky I. ukrajinského frontu dorazily do Prahy jako první, ovšem až 9. května ráno do již svobodné Prahy, v níž pouze dohořívala poslední ohniska odporu.

Dle badatele Jiřího Padevěta je osvobození Prahy Rudou armádou mýtem, který pochází již z prvních dnů po konci války, když se v dobových novinách objevila informace o osvobození Prahy sovětskými vojsky (video, od 23:13). Rovněž příchozí sovětští vojáci byli obyvateli vítáni (.pdf, str. 30) jako osvoboditelé. K mýtu sovětských osvoboditelů Prahy se například vyjadřuje (.pdf, str. 38–42) i dokument vypracovaný Ministerstvem obrany ČR. V brožuře mapující Pražské povstání se vyloženě mluví o falšování historie z propagandistických důvodů.

Na závěr si dovolíme odcitovat vojenského historika Eduarda Stehlíka:

„Praha se do značné míry osvobodila sama, i když pod vlivem mezinárodní situace. Válka spěla ke svému konci, na celé řadě úseků povstalci přes svou zoufalou zbraňovou i personální situaci boje proti mnohonásobně silnějšímu protivníkovi vyhráli.“

Socha maršála Ivana Stěpanoviče Koněva není součástí oficiální Centrální evidence válečných hrobů. V evidenci nejsou jen hroby, ale i pietní místa. Do pietních míst se řadí: pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a jejich oběti. Přesto kdyby byl pomník součástí seznamu válečných hrobů, obce mají povinnost minimální péče, která by měla dokázat zachovat pomník v důstojném a poznatelném stavu.

Je možné, že se Vojtěch Filip odvolává na neoficiální seznam pietních míst, který provozuje Spolek pro vojenská pietní místa a v němž je pomník I. S. Koněva zmíněn jako pietní místo. Tento spolek také uvádí poznámku, že je socha maršála Koněva vedena v Centrální evidenci válečných hrobů, a to pod evidenčním číslem CZE-0006-41772. Tato evidence ale zmíněné místo neobsahuje. 

Socha byla součástí 141 pomníků, památníků a pamětních desek, které měly připomínat osobní statečnost během 2. světové války v Praze 6. V roce 2005 tehdejší starosta Tomáš Chalupa pomník I. S. Koněva zařadil do svého pietního okruhu.

Na konci minulého roku pak Ministerstvo kultury zamítlo návrh na přeměnu sochy maršála Koněva v Praze 6 na kulturní památku, který podal místopředseda KSČM Petr Šimůnek. Návrh byl podán s odůvodněním, že socha ztvárňuje symbol nesvobody.

Sochu maršála Koněva rovněž nelze považovat za válečný hrob podle dohody z roku 1999. Česká republika se sice podle čl. 21 smlouvy uzavřené v roce 1993 zavázala pečovat o vojenské hroby a vojenské pomníky, zmíněnou sochu však nelze považovat za válečný hrob, neboť Ivan Stěpanovič Koněv nezemřel v důsledku války či zajetí.