Přehled ověřených výroků

Vít Rakušan zde hovoří o vyjádření předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, který v rozhovoru zveřejněném dne 15. května 2020 ruským armádním listem Krasnaja zvezda uvedl:

„(…) Ministerstvo zahraničních věcí [se] odchyluje od celostátního stanoviska, když kritizuje Ruskou federaci za to, že dosud neobnovila na svém území válečné pomníky padlých československých legionářů, kteří v roce 1918 bojovali v Samaře, u novokujbyševských Lipjag a na dalších místech Ruska s ruskými revolucionáři-komunisty.

Členové KSČM a další občané České republiky kladně vnímají skutečnost, že ruská vláda neprojevuje zájem nutit místní úřady, aby stavěly pomníky těm českým legionářům, kteří v Rusku nikoho neosvobozovali a neudělali nic dobrého pro nejskvělejší světovou socialistickou revoluci minulého století v roce 1917 v Rusku.“

Zmiňovanými legionáři, kteří v červnu 1918 bojovali v povolžské Samaře (PLESKÝ, Metoděj. 4. pluk Prokopa Velikého. 1936, str. 219) a u stanice Lipjagi v nedalekém městě Novokujbyševsk (tamtéž, str. 202–203), jsou vojáci 4. čs. střeleckého pluku Prokopa Holého a 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi (LANGER, František. Pamětní kniha 1. střeleckého pluku Jana Husi. 1920, str. 44). Ti zde zvítězili nad bolševickými vojsky, se kterými se dostali do sporu především kvůli tomu, že z ruské strany nebyla dodržována dohoda o odchodu československých legionářů přes Vladivostok do Francie. Historik Vojenského historického ústavu Tomáš Jakl k tomu uvádí:

„Na konci dubna 1918 se však přeprava československých transportů na nátlak Německa prakticky zastavila. Na konci května se navíc sovětská vláda pokusila čs. sbor zcela odzbrojit a převést Čechoslováky buď do Rudé armády, nebo do pracovních jednotek. Čs. vojáci na tento pokus reagovali rozhodnutím o odjezdu do Vladivostoku vlastními silami.“

Před začátkem rozporů s bolševiky již měli tito českoslovenští legionáři v Rusku za sebou řadu vojenských úspěchů v bojích s rakousko-uherskou a německou armádou. V březnu 1918 se například 4. čs. střelecký pluk Prokopa Holého zúčastnil bitvy u Bachmače, kde se nacházel významný železniční uzel. A především, vojáci 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi na začátku července roku 1917 vítězně bojovali u Zborova.

V současnosti se obě města nacházejí na Ukrajině, v době bojů pak byl Bachmač součástí samostatné Ukrajinské lidové republiky a Zborov Rakousko-uherské monarchie. Nicméně je důležité zmínit, že například Bachmač byl ještě na začátku 1. světové války součástí Ruského impéria. Dodejme, že u Zborova byla celá čs. střelecká brigáda přímo podřízena ruskému 49. armádnímu sboru (KAVENA, Karel. Dějiny dělostřeleckého pluku 1 Jana Žižky z Trocnova v ruské revoluci a ve vlasti. 1937, str. 44). Je také nesporným faktem, že 4. a 1. čs. střelecký pluk svým dílem (spolu s mnohými jinými) pomohl Rusku ke konečnému vítězství na východoevropském bojišti.

Porážka rakousko-uherské armády u města Zborov podle historiků také sehrála (MOJŽÍŠ, Milan, RAK, Michal a kol. Zborov 1917–2017. 2019, str. 150) spolu s dalšími bojovými akcemi československých legionářů v Rusku velmi důležitou úlohu při politických vyjednáváních o vzniku samostatné Československé republiky. Při příležitosti 100. výročí bitvy u Zborova v roce 2017 pak například Poslanecká sněmovna přijala usnesení, které končí slovy: „Činy legionářů by neměly být nikdy zapomenuty. Hrdinové od Zborova zasloužili se o stát.“

Z těchto důvodů lze vyjádření Vojtěcha Filipa do jisté míry opravdu považovat za zpochybňování historické role těchto jednotek, jak ve výroku uvádí Vít Rakušan. Z výroku však vyznívá, že Vojtěch Filip přímo zpochybňoval roli legionářů při vzniku samostatného Československa. Filip přitom hovořil pouze o jejich významu pro Rusko a pro revoluci v Rusku. Rakušan tak Filipovo vyjádření uvádí v zavádějícím kontextu.

Vojtěch Filip, poslanec za KSČM, je skutečně prvním místopředsedou (.pdf) Poslanecké sněmovny. Je tedy prvním, kdo může zastupovat předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (ANO 2011).

Ve Sněmovně za KSČM sděloval svůj názor na téma týkající se maršála Koněva například poslanec Leo Luzar na 13. a 34. schůzi Poslanecké sněmovny.

Vojtěch Filip poskytoval svá vyjádření na toto téma během posledního roku do různých médií opakovaně. Například během rozhovoru pro Interview ČT24, který byl odvysílán 13. září 2019. Podobně se poslanec Filip vyjádřil v rozhovoru pro Seznam Zprávy 28. dubna, opět pro Interview ČT24 o den později nebo pro ruský armádní deník Krasnaja zvezda 15. května letošního roku.

Své stanovisko k odstranění sochy maršála Koněva, o němž rozhodli politici Prahy 6, uveřejnil Vojtěch Filip i na svém twitterovém účtu:

Někteří tzv. komunální politici mají dost drzosti dělat bez mandátu od voličů dokonce i zahraniční politiku a to i proti vládě ČR. Když se pak proto dostanou do potíží, tak škemrají, aby je za peníze daňových poplatníků Policie ČR chránila. Jejich strážníci jim najednou nestačí.

— Vojtěch Filip (@vojtafilip) April 26, 2020

Lze tak konstatovat, že Vojtěch Filip se vyjadřuje k okolnostem souvisejícím s událostmi okolo sochy maršála Koněva poměrně často. Jeho jakékoli vyjádření o této záležitosti na půdě Poslanecké sněmovny se nám však nepodařilo dohledat. Zároveň ale nedokážeme vyloučit, že se takto Vojtěch Filip nevyjadřuje např. v rámci kuloárních rozhovorů s ostatními poslanci. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Předseda KSČM poskytl ruskému listu Krasnaja zvezda rozhovor, který vyšel dne 15. května 2020 s titulkem „Vojtěch Filip: Většina občanů České republiky již 75 let cítí vděčnost k Rudé armádě“. Kromě samotných otázek, ve kterých není redakcí funkce Vojtěcha Filipa nijak zmiňována, obsahuje článek také krátký úvod, v přesném znění:

„Na otázky novin Rudá hvězda odpověděl první místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Vojtěch Filip.“ (V originále: „На вопросы газеты «Красная звезда» ответил первый заместитель председателя палаты депутатов парламента Чешской Республики Войтех Филип.“)

Pro doplnění uvádíme, že v celém rozhovoru není výslovně napsáno, že je Vojtěch Filip také předsedou Komunistické strany Čech a Moravy. To vyplývá pouze z jeho odpovědí, které obsahují výrazy jako „obecně za KSČM mohu poznamenat…“ atd.

List Krasnaja zvezda vychází od roku 2018 s podtitulem Noviny Ozbrojených sil Ruské federace a dříve býval také ústředním tiskovým orgánem ruského Ministerstva obrany. Je tedy možné ho označit za list vojenský, jak uvádí Vít Rakušan. O něco problematičtější je jeho popis tohoto periodika jako časopisu, jak už totiž napovídá zmíněný podtitul, Krasnaja zvezda se označuje za noviny. I přes tuto drobnou nesrovnalost však celkově hodnotíme výrok jako pravdivý.

Občas se šíří informace, že se Německo v boji proti COVID-19 snaží vybudovat kolektivní imunitu. Z dnešní reakce velvyslance na můj dotaz jasně vyplývá, že jejich cílem není promořování společnosti, ale zpomalování šíření nákazy, poskytování zdravotní péče potřebným a testování.

— Helena Langšádlová (@H_Langsadlova) May 19, 2020

V rozhovoru pro Radiožurnál reagoval premiér Babiš na slova náměstka ministra zdravotnictví Prymuly o řízeném promořování. S tím premiér nesouhlasil. Dle jeho slov „tak začínala Velká Británie i Švédsko, mluvilo o tom Německo,“ ale je to podle něj moc riskantní.

10. dubna imunolog Ondřej Hrušák uvedl jako vzor pro uvolňování opatření u nás právě Německo, „kde opatření byly sice od začátku mírnější, tudíž se promořilo více lidí, ale současně úmrtnost nebyla tak vysoká jako v Itálii nebo Španělsku. Tudíž kdybychom se inspirovali německou situací, bylo by to nejlepší, co bychom mohli udělat“.

Za svůj věcný, klidný a analytický přístup k řešení koronavirové krize bylo Německo, konkrétně kancléřka Angela Merkelová, chváleno nejenom ve své zemi, ale i v zahraničí. Oceňován byl i spolkový ministr zdravotnictví Jens Spahn, který se snažil při informování o koronaviru o „maximální průhlednost“.

Německé velvyslanectví v České republice nám komunikaci mezi poslankyní Helenou Langšádlovou a velvyslancem Christophem Israngem potvrdilo.

Evropská komise vydala 1. dubna Pokyny k používání rámce pro zadávání veřejných zakázek v mimořádné situaci související s krizí COVID-19. 

Evropská komise v tomto dokumentu uvádí, že jednotlivé členské země mají řadu možností, jak zajistit nákup zboží a služeb potřebných k zvládnutí krize související s onemocněním COVID-19 tak, aby byl v souladu s unijním právem. Komise na str. 1 dokumentu uvádí, že pokud by nákup nebyl dostatečně flexibilní, „lze zvážit jednací řízení bez uveřejnění“. Nejedná se tak o žádné doporučení tohoto opatření, jak tvrdí ministryně Dostálová, ale pouze o použití v krajním případě.

Možnost provádět tato řízení bez uveřejnění musí přitom splňovat řadu podmínek. Mohou být vypisovány pouze, „pokud je to nezbytně nutné, když z důvodů krajní naléhavosti způsobené událostmi, které veřejný zadavatel nemohl předvídat, nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení. Okolnosti pro odůvodnění krajní naléhavosti nesmějí být v žádném případě způsobeny veřejným zadavatelem.“ (str. 4) Zadavatel také musí tuto formu řízení odůvodnit ve zvláštní zprávě.

Ministryně hovoří o zákonu č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, který by měl být změněn vládní novelou (.pdf). Ta byla původně zařazena jako 3. bod 48. schůze Poslanecké sněmovny, avšak v průběhu schůze projednána nebyla.

Z kontextu výroku v rozhovoru ministryně Kláry Dostálové pro Radiožurnál můžeme vyvodit, že hlavním důvodem prosazované změny zákona je zrychlení administrace nákupu např. zdravotnického materiálu při pandemii či jiné krizové události bez vyhlášení nového výběrového řízení. Podobné odůvodnění novely obsahuje (.pdf, str. 3) důvodová zpráva.

Konkrétně se jedná o ustanovení novely (.pdf, str. 1), kde se přidává třetí odstavec v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p67">§ 67 (současný zákon), který popisuje nový postup řízení bez uveřejnění.

§ 67 (novela):

      (3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.

Tento nový bod novely zakládá mimo jiné možnost dle § 63 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek „použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním" a dále nepoužít v souladu s kontextem výroku § 86, který ukládá v souhrnu povinnost dodání nějaké formy potvrzení kvalifikace dodavatelem zadavateli a také § 122, jež stanovuje výběr dodavatele. Pro příklad v odstavci 1 § 122, je stanoveno, že „zadavatel je povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita“.

Tato novela tedy vytváří prostor pro nepožadování kvalifikace, kterou nynější znění zákona vyžaduje, ale pouze v režimu „řízení bez uveřejnění“.

Dále je potřeba ověřit, zda je Česká republika jediná či jedna z mála členských zemí EU, která má v příslušném zákoně stanovenou povinnost ověřit kvalifikaci dodavatele. Bohužel z důvodu časové náročnosti, složitosti jednotlivých právních řádů a neexistenci uceleného dokumentu porovnávajícího výše uvedenou problematiku, tuto část výroku nejsme schopni ověřit.

Hrubý nástin požadavků členských států EU na schvalovaní veřejných zakázek lze nalézt na stránkách Evropské komise a na EUR-LEX v národní transpozici směrnice 2014/24/EU.

Ministryně Dostálová mluví o jednacím řízení bez uveřejnění, což je jeden z druhů zadávacího řízení dle Zákona o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění jsou stanoveny v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#f5805573">§ 63 - § 67 daného zákona. Dlehttps://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p55"> § 55 zákona č. 134/2016 Sb. lze použít jednacího řízení bez uveřejnění pro zadání veřejné zakázky v nadlimitním režimu.

V § 73 je stanoven rozsah požadavků zadavatele na kvalifikaci pro nadlimitní režim, mezi které patří https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p73-1">povinnost zadavatele požadovat prokázání základní způsobilosti (dodavatele) podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p74">§ 74. 

V paragrafu 74 jsou pro kontext výroku relevantní písmena b), c) a d) prvního odstavce, která v souhrnu stanoví, že způsobilý není dodavatel, který má daňový nedoplatek, nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění a nedoplatek na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Citace příslušných častí https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p74">§ 74:

 (1) Způsobilým není dodavatel, který 

   b) má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek,

   c) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění,

   d) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

Dále jsou v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p75">§ 75 výše uvedeného zákona stanoveny podmínky pro prokázání základní způsobilosti dodavatele. Dodavatel se prokazuje splnění podmínek základní způsobilosti ve vztahu k České republice zejména předložením písemného čestného prohlášení, potvrzením příslušné okresní správy sociálního zabezpečení či potvrzením příslušného finančního úřadu.

Z kontextu výroku vyplývá, že ministryně Dostálová měla „jinými státy“ na mysli členské státy Evropské unie, je tedy potřeba ověřit, zda je Česká republika jediná či jedna z mála členských zemí EU, která má v příslušném zákoně stanovenou povinnost žádat dodavatele o doklad nedoplatků na daních a pojištění. Bohužel z důvodu časové náročnosti, složitosti jednotlivých právních řádů členských států a neexistenci uceleného dokumentu porovnávajícího výše uvedenou problematiku, tuto část výroku nejsme schopni ověřit. 

Hrubý nástin kritérií členských států EU na schvalovaní veřejných zakázek lze nalézt na stránkách Evropské komise na portálu eCertis nebo přímo na stránce Zadávání veřejných zakázek v zemích EU. Dále lze využít portál EUR-LEX, kde lze nalézt informace v národní transpozici směrnice 2014/24/EU (Směrnice o zadávání veřejných zakázek), ze které je odvozeno i znění českého zákona.

Např. v již zmíněném systému eCertis Evropské komise jsou k nalezení shrnující informace o osvědčeních, která jsou požadována v zadávacích řízeních v jednotlivých zemích EU. V tomto systému, ani na jiných podobných stránkách však není uvedeno, jakého řízení se zde obsažené povinnosti týkají. Bez znalosti jednotlivých národních řádů tedy nelze zjistit, jaké povinnosti vážou jiné členské státy na jednací řízení bez uveřejnění. Jak již bylo uvedeno, vzhledem ke složitosti právních řádů a časové náročnosti takového ověření bohužel není v našil silách výrok ověřit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ministryně Dostálová hovoří o povinnostech, které v současné době upravuje zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Podle něho je zadavatel veřejné zakázky v nadlimitním režimu skutečně povinen podle § 73 vždy kontrolovat základní způsobilost dodavatele na základě § 74 a s výjimkou jednacího řízení bez uveřejnění je také povinen ověřovat profesní způsobilost podle § 77. Dodavatel tak musí https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p75">předložit výpis z obchodního rejstříku nebo jiné evidence a dokázat jím tak svou profesní kvalifikaci.

Zadavatel nyní také může požadovat doklad dodavatele o jeho ekonomické kvalifikaci podle § 78 – například minimální roční obrat dodavatele a doklad o technické kvalifikaci na základě § 79. Není ale povinností ekonomickou a technickou kvalifikaci při výběrovém řízení požadovat.

Na základě § 74 o základní způsobilosti se tedy opravdu výběrového řízení nemůže zúčastnit dodavatel, který „má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek“ nebo „má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění“ a ani takový, který „má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti“. § 75 dodavateli ukládá povinnost doložit základní způsobilost, tedy že nemá žádný daňový ani pojistný nedoplatek, osvědčením z příslušných úřadů. V případě nedoplatku na dani je třeba osvědčení od finančního úřadu, u nedoplatku pojistného od okresní správy sociálního zabezpečení.

Tyto úřady musí na základě správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., podle paragrafů § 154 a § 71 vydat svá rozhodnutí bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů od zahájení daného řízení. Podle § 76 zákona o zadávání veřejných zakázek může pak účastník výběrového řízení obnovit svoji způsobilost pro zadávací řízení, pokud dlužné částky nebo nedoplatky uhradí. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť lhůta 30 dnů pro vyhotovení potvrzení je lhůtou maximální a potvrzení tedy může být vyhotoveno i za mnohem kratší dobu.

Ministryně Dostálová hovoří o novele zákona č.134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek. Vládní návrh novely, jejímž předkladatelem byl resort ministryně Dostálové, se ale dočkal silné kritiky ze strany protikorupčních organizací i opozice.

Na náš dotaz týkající se role Státní správy hmotných rezerv (SSHR) při návrhu novely zákona poskytl tiskový mluvčí následující vyjádření předsedy SSHR Pavla Švagra: „Přišli jsme se svým návrhem novely zákona, ten ale nakonec nebyl vládou ani projednán. (…) Výjimka, kterou jsme navrhovali, říká, že po ukončení nouzového stavu je stát ve složité tržní situaci, protože trh je nedostatečně saturován dodavateli. Vypisování znamená administrativní komplikace i pro potenciálního dodavatele a je na něm, zda nevyužije soukromého odběratele, kde takové komplikace nejsou.“

Z vyjádření předsedy SSHR tedy vyplývá, že jeho úřad opravdu inicioval změnu zákona o zadávání veřejných zakázek, byť předkladatelem novely zákona bylo nakonec Ministerstvo pro místní rozvoj.

Stát skutečně chce skrze Správu státních hmotných rezerv nakoupit ochranné pomůcky do zásoby v hodnotě za 3,7 miliardy korun. Ty by tak měly mít zásobu až na dva měsíce boje s pandemií, včetně několika milionů roušek či respirátorů. Za polovinu peněz by Správa státních hmotných rezerv měla nakoupit materiál tvořící „železnou rezervu“. Před nákupem druhé poloviny má být zpracována analýza, která má ukázat možnosti českého průmyslu zabezpečit výrobu ochranných a zdravotnických prostředků výlučně z tuzemských zdrojů.

Ve výroku paní ministryně Dostálová uvádí, že novela zákona o zadávání veřejných zakázek v rámci jednacího řízení bez uveřejnění odstraňuje povinnost vyžadovat vlastnickou strukturu uchazeče a kontrolovat kvalifikační předpoklady, nicméně zadavatel tato kritéria nadále vyžadovat může. 

Klíčová úprava zákona dle novely (.pdf, str. 1) pak spočívá v § 67, který upravuje postup řízení. K současnému znění se totiž přidává odstavec, který zní: 

(3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí

Tento bod si zasluhuje bližší vysvětlení, protože obsahuje změny, ke kterým má dojít. Podle odstavců 3 a 5 § 63 platí, že:

„Zadavatel může také použít jednací řízení bez uveřejnění, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem (…)“ a „Zadavatel může použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil (…)“.

Navrhovaná změna zákona má tedy umožnit nepoužít určité požadavky zákona v případech vypsání jednacího řízení bez uveřejnění, pokud není na trhu větší množství dodavatelů nebo pokud existují pro tento postup naléhavé okolnosti. Klíčové ovšem je, jaké požadavky zákona se v těchto případech nebudou muset dodržovat. 

V důsledku nového § 67 odst. 3 je v režimu jednacího řízení bez uveřejnění zjednodušen přístup k zakázkám například pro firmy, které nemají zaknihované akcie (nemusejí mít jasnou vlastnickou strukturu), což v dosavadním znění upravuje § 48 odst. 7 a odst. 9. Firmy dále nemusejí předkládat doklady o kvalifikaci podle § 86, u právnických osob zadavatel nemusí zjišťovat údaje o jeho skutečném majiteli podle § 122 odst. 4. Zároveň se ruší jedno ze základních kritérií pro výběr dodavatele podle tohoto zákona, tedy toho, který poskytne ekonomicky nejvýhodnější nabídku podle § 122 odst. 1.

Výrok paní ministryně se pak jmenovitě týká § 122 obsahující povinnost vyžadovat vlastnickou strukturu a § 86 obsahující povinnost kontrolovat kvalifikační předpoklady. Pro ověření výroku ministryně Dostálové se musíme podívat na části zákona stanovující obsah zadávací dokumentace. Tedy zda je skutečně možné, aby zadavatel mohl dle své úvahy vyžadovat vlastnickou strukturu uchazeče a kontrolovat kvalifikační předpoklady, i přesto, že to zákon nevyžaduje. Zadávací podmínky a podmínky účast v zadávacím řízení jsou upraveny v § 36. Konkrétně pak § 36 odst. 1 uvádí:

(1) Zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Z uvedeného odstavce zákona pak vyplývá, že zadávací podmínky nemohou být stanoveny bezdůvodně. 

K otázce toho, jaké zadávací podmínky lze považovat za bezdůvodné a které ne, se vyjadřuje důvodová zpráva (.pdf, str. 329) k zákonu o zadávání veřejných zakázek:

„Zásadní v této souvislosti je, že nepřípustné je „bezdůvodné“ vytvoření překážky hospodářské soutěže. Prakticky veškeré zadávací podmínky totiž omezují okruh potenciálních dodavatelů a tím vytvářejí překážku soutěže o veřejnou zakázku. Například stanovení konkrétních technických parametrů vyřazuje ze soutěže všechny dodavatele, jejichž výrobky požadované parametry nesplňují. Zadavatel je však oprávněn takové zadávací podmínky stanovit, pokud je to odůvodněno jeho potřebami, které prostřednictvím veřejné zakázky naplňuje. Technické parametry musí nastavit přiměřeně tak, aby účel veřejné zakázky byl naplněn. Některé zadávací podmínky zadavatel také může stanovit za účelem omezení rizik spojených s realizací zakázky. K tomuto účelu slouží např. záruční podmínky nebo kritéria kvalifikace vyjadřující zkušenost dodavatele.“

Z důvodové zprávy tedy vyplývá, že stanovení takových podmínek, které jsou obsaženy v § 122 a § 86, nelze bez dalšího považovat za bezdůvodně diskriminační. Zadavatel by tedy měl mít možnost takové podmínky i nadále vyžadovat, byť by jejich použití dle novely zákona již nemělo být povinné.