Přehled ověřených výroků

Dle seznamu majetkové účasti Ministerstva financí ke dni 31. ledna 2020 drží MF ČR podíl 34,22 % ve společnosti KORADO, a. s., která dle svých webových stránek vyrábí ocelová otopná tělesa.

Výše zmíněný podíl je pozůstatkem převedení úvěru a majetkové účasti České spořitelny ve firmě KORADO na tehdejší Konsolidační Banku (později Česká konsolidační agentura – ČKA) v letech 1999–2000 (.pdf, str. 26). V roce 2007 přestává ČKA existovat a její majetek, zbývající činnosti a kompetence přešly zákonem na MF.

Podle tiskové zprávy pivovaru z července 2019 si národní pivovar Budějovický Budvar v roce 2018 vedl takto: „Zvýšil výstav piva o 3,6 % na objem 1,602 mil. hektolitrů. Do 79 států vyvezl nejvíce piva v historii podniku – 1,075 mil. hektolitrů, což je meziročně o 8,5 % více. Tržby za pivo dosáhly rekordní hodnoty 2,555 mld. Kč. Zisk před zdaněním se zvýšil o 4,2 % na 327,9 mil. Kč. V roce 2018 podnik proinvestoval 453 mil. Kč.“

In house zadáváním je myšlena tzv. vertikální spolupráce, která je upravena v zákonu o zadávání veřejných zakázek. Samotná spolupráce byla upravena v novele zákona o veřejných zakázkách (§ 11 NZVZ). Vertikální spolupráce spočívá v zadávání zakázek osobám, které zadavatelé ovládají jako vlastní organizační složky. Právními předpisy je zákon upraven v již zmíněném zákonu o zadávání veřejných zakázek, ale také ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU a právě tuto směrnici zákon o zadávání veřejných zakázek implementoval do vnitrostátního práva.

Výhodou in house zadávání oproti formálnímu zadávacímu řízení je značná úspora peněz, lepší domluva s dodavatelem a také např. zkrácení času administrace. Na druhou stranu vyvstává otázka, zda nedochází ke střetu zájmů, když zadavatel dodavatele ovládá. Zmíněný střet zájmů je upravován v § 44 zákonu o zadávání veřejných zakázek.

Hlavním předmětem činnosti Státní pokladny Centra sdílených služeb (SPCSS) je poskytování služeb provozu (infrastruktury, výpočetního výkonu, operačního systému, databází a aplikací v datových centrech). Hlavní službou je tzv. housing pro ICT infrastrukturu, na jejímž základě poskytuje služby infrastruktury (IaaS – Infrastructure as a Service – Infrastruktura jako služba), platformy (PaaS – Platform as a Service) a IT bezpečnosti (SECaas – Security as a Service – Bezpečnost jako služba).

Ministerstvo financí opravdu využívá vertikální spolupráci se Státní pokladnou Centra sdílených služeb právě na tyto služby IT. Svůj záměr např. oznámilo na jednání vlády 9. září 2019. V záznamu z jednání vlády stojí: „Ministerstvo financí předkládá vládě Informaci pro vládu České republiky o záměru uzavřít smlouvu na „Poskytování služeb sdílené infrastruktury a souvisejících služeb pro vybrané informační systémy MF státním podnikem Státní pokladna Centrum sdílených služeb“ na základě vertikální spolupráce. Cílem této spolupráce je zajištění služeb infrastruktury pro provoz informačních systémů MF a dalších technologií, které bude poskytovat SPCSS.“

Jako příklad konkrétní smlouvy mezi SPCSS a Ministerstvem financí můžeme uvést např. Smlouvu o podpoře a rozvoji IISSP a poskytování souvisejících služeb nebo Poskytování služby Hosting pro projekt Otevřená data Data MF ČR.

Četnost veřejných zakázek dodávaných Státní pokladnou Centra sdílených služeb (SPCSS) lze také doložit na grafech nejčastějších objednatelů podle počtu smluv a nejčastějších objednatelů podle celkové hodnoty smluv.

Zdroj: Hlídač státu

Zdroj: Hlídač státu

V grafech můžeme vidět, že Ministerstvo financí je 2. nejčastějším objednatelem podle počtu smluv a 1. nejčastějším objednatelem podle celkové hodnoty smluv.

Alena Schillerová zde odkazuje ke Strategii vlastnické politiky státu. Jedná se o dokument (.docx) vypracovaný Ministerstvem financí, jenž má zajistit efektivní a transparentní fungování státem vlastněných podnikatelských subjektů. Dokument vláda schválila dne 17. února 2020.

Strategie počítá se zveřejňováním klíčových hospodářských ukazatelů. „Stát klade důraz na transparentnost. Informace o klíčových ukazatelích hospodaření společností a státních podniků jsou veřejně dostupné. Veřejnosti je po schválení vládou předkládána výroční zpráva o hospodaření celého portfolia majetkových účastí obsahující údaje za jednotlivé společnosti a státní podniky.“ (.docx, s. 5)

Strategie tedy zavádí opatření č. 26: „Každoročně zpracovat roční zprávu o činnosti a výsledcích strategických společností s majetkovou účastí státu, strategických státních podniků a následně po schválení vládou zveřejnit.“ (.docx, s. 26)

Zda skutečně bude strategie naplněna a opatření zavedena do praxe, je v tuto chvíli samozřejmě předčasné ověřovat a není to tedy předmětem hodnocení.

Alena Schillerová vysvětluje cíle Strategie vlastnické politiky státu, která byla schválena 17. února 2020. Jedná se o dokument (.docx) vypracovaný Ministerstvem financí, jenž má za cíl zajistit efektivní fungování státem vlastněných podnikatelských subjektů.

Strategie skutečně počítá se schématy pro odměňování manažerů: „Schémata odměňování manažerů jsou konstruována tak, aby společnost směřovala k dlouhodobě udržitelné prosperitě a naplňování strategických cílů. Odměňování manažerů jde ruku v ruce s jejich vysokou odpovědností, která je v případě selhání vyvozována“ (.docx, str. 5).

Vychází přitom z pravidel tzv. corporate governance (soubor mechanismů, procesů a vztahů, podle kterých jsou společnosti řízeny a kontrolovány), východiskem jsou i Doporučení OECD pro správu a řízení státem vlastněných společností. Zavedení principů corporate governance má být realizováno ihned (.docx, bod č. 6, str. 13). Opatření č. 9 má poté za cíl: „Zajistit, že každá společnost se strategicky významnou majetkovou účastí státu bude mít stanoveny jasné transparentní cíle, a to především dlouhodobé strategické cíle směřující k dlouhodobé udržitelnosti podnikání a zhodnocování majetku společnosti, resp. státu (vč. státních podniků)“ (.docx, str. 16).

Odměny pro management by měly být motivační, pravidelně srovnávány dle výkonnosti a porovnávány i se soukromým i veřejným sektorem v ČR i v zahraničí. U strategických společností s majetkovou účastí státu pak dokument počítá i s možností založit výbor pro odměňování (.docx, str. 20–21). Politika odměňování by pak měla být realizována čtyřmi opatřeními (pravidelně přezkoumávat soulad smluv o výkonu funkce, zajistit motivační nastavení ročních a střednědobých úkolů pro členy představenstva, spravedlivé odměňování pro všechny členy orgánů, u strategických společností a státních podniků zvážit zavedení výboru pro odměňování).

Zda budou navrhovaná schémata odměňování manažerů efektivní v tuto chvíli samozřejmě nelze hodnotit. Strategie se však odvolává především na ucelený soubor pravidel, která by měla přispět k udržitelnosti a naplnění strategických cílů státních firem.

Záškoláctví patří dle České školní inspekce mezi nejčastější rizikové chování žáků, které nepříznivě ovlivňuje studium a samozřejmě dosažené školní výsledky.

Zdroj: Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2018/2019 (.pdf, str. 120)

Dle České školní inspekce v České republice existují (.pdf, str. 201) regionální rozdíly v průměrném socioekonomickém statusu žáků (SES), které souvisí s rozdílným výsledným skóre z různých oblastí mezinárodních šetření (čtenářská, přírodovědná, matematická gramotnost) i národních zjišťování. Socioekonomické charakteristiky tedy představují výrazný faktor, který ovlivňuje výsledky českých žáků a stojí za podstatnými rozdíly mezi školami.

Česká školní inspekce rozděluje kraje do tří skupin dle sociálně ekonomického statusu (SES). Mezi kraje s nejhorším (nejnižším) SES spadá Ústecký, Moravskoslezský, Karlovarský a Liberecký. Toto rozdělení podle SES je převážně ve shodě s pojmem strukturálně postižených regionů zmíněných ve výroku.

Zdroj: Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2018/2019 (.pdf, str. 201)

Dle článku na portálu iDNES.cz jsou Ústecký a Moravskoslezský kraj oblastmi s nejvyšším počtem zameškaných omluvených i neomluvených hodin. Oba kraje mají dle České školní inspekce jeden z nejnižších SES.

Počty zameškaných hodin na základních a středních školách dokládají následující 2 tabulky:

Zdroj: iDNES.cz

Zdroj: Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2018/2019 (.pdf, str. 121)

Počet zameškaných hodin se tedy s postupem věku zvyšuje, na středních školách je počet zameškaných hodin vyšší než na školách základních. Avšak dle lékařů jsou nejvíce nemocné děti do 5 let a nemocnost se u dětí s přibývajícím věkem snižuje.

Termín „obrovský počet“ uvedený ve výroku Janou Maláčovou je sice relativní, dle zjištěných informací ale některé regiony skutečně dosahují vyššího počtu zameškaných hodin. Podle analýzy sociologů z agentury PAQ Research existuje v regionech například korelace mezi počtem rodičů v exekuci a počtem zameškaných hodin ve školách. Můžeme také poukázat na některé medializované případy (Milevsko 2018 a České Budějovice 2011), kdy dítě skutečně ve škole zameškalo „obrovský“ počet hodin.

Závěrem tedy můžeme konstatovat, že zjištěná fakta jsou v souladu s výrokem a děti v strukturálně postižených regionech (s nízkým SES) mají více zameškaných hodin.

Na úvod tohoto hodnocení můžeme vymezit, že negramotný člověk je ten, který neumí číst a psát. Dle výroku Jany Maláčové by ze základních škol mělo vycházet obrovské množství takových dětí, které ani po minimálně 9 letech povinné školní docházky (či nejvýše na konci roku, kdy v průběhu školního roku dosáhly 17. roku věku) neumí číst ani psát.

Tento výrok můžeme porovnat s daty ve statistické ročence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále MŠMT), ve které je uveden počet dětí, které ve školním roce 2017/2018 ukončily povinnou školní docházku.

Zdroj: Statistické ročenky školství a výkonové ukazatele (tabulka C1.17.1)

Z těchto dat můžeme usuzovat, že pokud významná většina studentů a studentek ZŠ ukončila v 9. ročníku studia (77 371 z 82 091 = 94 %), tedy neopakovala ročník či jinak z logiky věci nesplňovala důvod k propadnutí, pak musela být gramotná. Znalost čtení a psaní je elementární dovedností, na niž navazuje většina pokročilejších znalostí, které má žák ve škole nabýt.

Na tomto místě můžeme uvést, že úspěšně dosáhnout základního vzdělání může pouze žák 9. a 10. ročníku. Žáci ukončující studium v nižším ročníku doklad o dosažení základního vzdělaní nezískávají.

U zbylých žáků (ti, kteří vycházejí z jiného než 9. ročníku) však můžeme základní gramotnost také předpokládat, neboť žák s neznalostí této elementární dovednosti z prvních ročníků ZŠ bude nejspíše předmětem šetření pedagogicko-psychologické poradny (například z důvodu poruchy učení) a i žák vycházející například z ročníku 8. opakoval ročník jen jednou, tedy zajisté projevil elementární znalosti na postup do dalšího ročníku na prvním či druhém stupni, mezi které se počítá gramotnost.

Problém nastává u žáků, kteří nedosáhli základního vzdělání (tedy 9. a 10. ročníku) a ukončili po dvou opakováních ročníku své studium ZŠ například v 7. ročníku. Lze si představit příklad, že žák propadl z důvodu nenabytí elementárních znalostí (např. gramotnosti) v prvním stupni ZŠ (1.–5. ročník). Propadnout lze na prvním stupni i druhém stupni vždy pouze jednou, tedy i žák negramotný po propadnutí zákonitě postoupí na druhý stupeň (6.–9. ročník), kde může neúspěšně ukončit svou školní docházku v 7. ročníku. Takových žáků může být ale podle statistické ročenky MŠMT maximálně 758, čili 0,92 % celkového počtu (pro školní rok 2017/18).

Z výše popsaných důvodů lze dovodit, že je možné, že část dětí vycházejících ZŠ v naší zemi je negramotná. Nemůže se ale jednat o obrovské množství. Byť je tento pojem značně relativní, maximální počet dětí, které jsou negramotné, nedosahuje ani jednoho procenta dětí opouštějících ZŠ.

Opatření (rodiče, kteří neposílají děti do školy, přijdou o přídavek na bydlení, pozn. Demagog.cz) se mezi odborníky setkalo spíše s nevolí. Podle předsedkyně ČOSIV (Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání) Kláry Laurenčíkové hrozí, že rodiče bez dávek budou končit na ulici a děti v ústavní péči. Opatření se dle ní nezabývá příčinami záškoláctví v širších souvislostech. Kritika přišla také od Platformy pro sociální bydlení a Institutu pro sociální inkluzi. Proti návrhu se postavil i ekonom Štěpán Jurajda.

Samotný návrh zákona o přídavku na bydlení, ve kterém je toto opatření obsaženo jako jeden z důležitých bodů, je podroben silné kritice i v rámci samotného připomínkového řízení. Návrh zákona jako celek má celkem 32 zásadních připomínek od mnoha různých institucí, včetně několika ministerstev v čele s MŠMT. Kritika samotného bodu ztráty přídavku se dle Institutu pro sociální inkluzi objevil v 16 z těchto 32 připomínek.

Navzdory této kritice se nám nepodařilo dohledat, zda existuje nějaká relevantní skupina odborníků „z terénu“, která by uvedené opatření podporovala. Výrok proto zatím hodnotíme jako neověřitelný. Nicméně jsme MPSV požádali o informace o expertech, z jejichž názorů dle ministryně Maláčové návrh zákona vychází.

Ministryně práce a sociálních věcí zde hovoří o opatření, které je součástí jejího návrhu zákona o přídavku na bydlení. Podle něj (.zip, dokument IIIa_návrh_zakon_o_přídavku_na_bydlení_12-12-2019.doc, str. 9) by bylo pro získání a výši příspěvku na bydlení rozhodující, zda je žadatel (nebo některá z osob používajících stejný byt jako žadatel) zákonným zástupcem dítěte, které plní povinnou školní docházku. A především to, jak tuto docházku dítě plní.

Problém by s vyplacením přídavku nastal v případě, že by dítě mělo „v jednom pololetí školního roku více než 100 zameškaných hodin“ (.doc, str. 9) a zákonný zástupce by neprokázal, že „hodiny byly zameškány ze zdravotních důvodů“. Návrh také zahrnuje povinnost zákonného zástupce, který žádá o přídavek na bydlení, dokládat každé pololetí školního roku vysvědčení dítěte (.doc, str. 18).

Návrh zákona byl podle informačního systému ODok pro mezirezortní připomínkové řízení předložen 19. prosince 2019. Od té doby se dle stránek Ministerstva práce a sociálních věcí Jana Maláčová jednání koaliční rady účastnila 14. ledna 2020. Zda na něm však ministr školství Robert Plaga s navrhovanou úpravou souhlasil či ne, se nám nepodařilo dohledat, jelikož z tohoto jednání nejsou k dispozici žádné veřejně dostupné záznamy. Dle programu Úřadu vlády se také po jednání koaliční rady nekonala žádná tisková konference, na které by případně takováto informace mohla zaznít. O tématu se nezmiňoval ani oficiální facebookový účet MŠMT.

Proti zmiňovanému opatření se pak v mezirezortním připomínkovém řízení 22. ledna 2020 ohradilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, v jehož čele Robert Plaga stojí. Přímo k této části návrhu se pak MŠMT vyjádřilo takto (.docx, str. 1): „Zásadně nesouhlasíme s podmiňováním dávek na bydlení školní docházkou dítěte.“ Ministerstvo také „zásadně odmítá, aby sankce nespolupracujících/neplatících rodičů dopadaly na dítě a dále zhoršovaly jeho postavení“ (.docx, str. 1).

Jelikož se žádný druh státní podpory, který se týká bydlení, nenazývá přímo „dávka na bydlení“, jak je ve svém výroku použila ministryně Jana Maláčová, řadíme mezi ně dva druhy státní sociální podpory, a to doplatek na bydlení, který se řadí mezi dávky pomoci v hmotné nouzi, a příspěvek na bydlení, který se řadí mezi dávky státní sociální podpory.

Informace a statistiky příjemců dávek vytváří Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které je měsíčně zveřejňuje na svém webu. Poslední měsíční přehled je dostupný za prosinec 2019 (.pdf). Statistika příjemců podle věku (konkrétně důchodců) je pak dostupná v materiálech k návrhu zákona, konkrétně pak v Závěrečné zprávě RIA (.zip, soubor s názvem Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx).

Podle posledních statistik MPSV pobíralo v prosinci 2019 doplatek na bydlení přibližně 33 100 osob (str. 9) a příspěvek na bydlení přibližně 169 500 osob (str. 11). Celkem se tedy jednalo o 202 600 příjemců státní podpory na bydlení. Podle zprávy RIA (str. 8–12), kde jsou uváděny i hodnoty o zastoupení důchodců, kteří tyto příspěvky pobírají, šlo v případě doplatku na bydlení o 3 092 osob (9,3 % z celkového počtu příjemců) a v případě příspěvku na bydlení o 57 737 osob (34,1 % z celkového počtu příjemců). Celkem se tedy jedná o 60 829 důchodců pobírajících podporu na bydlení. Hodnota se podstatně liší od hodnoty uvedené ve výroku ministryně Maláčové.

Oba příspěvky od roku 2014 (v případě doplatku na bydlení, .pdf) a od roku 2015 (v případě příspěvku na bydlení, .pdf) vykazují sestupný trend, kdy počet příjemců dávek klesá. V roce 2014 pobíralo doplatek na bydlení přibližně 73 200 osob, příspěvek na bydlení pobíralo z dostupných dat nejvíce lidí v roce 2002, kdy byl vyplácen přibližně 343 000 osobám. Ve zprávě RIA (str. 8) se uvádí jako hlavní důvod snižování počtu vyplácených dávek zvyšování mezd: „Vzhledem k tomu, že základní složení příjemců je dlouhodobě v zásadě konstantní a vzhledem k vývoji (mírnému navyšování) mezd se meziročně (i meziměsíčně) počet příjemců mírně snižuje.“