Přehled ověřených výroků

Podle studie (.pdf, str. 20) Ústavu zdravotnických informací a statistik disponuje Česká republika 3640 přístroji pro dlouhodobou umělou plicní ventilaci. Výsledky statistického šetření byly zveřejněny 20. listopadu 2019. Data jsou za rok 2018. V době průzkumu bylo 10 % přístrojů nových, respektive byly staré maximálně rok. Téměř 50 % přístrojů bylo starých alespoň osm let.

Co se týče nákupů nových plicních ventilátorů, uvedl premiér Babiš na tiskové konferenci 16. března 2020:

„A samozřejmě potřebujeme mít ventilátory, protože když dnes již vidíme ta úmrtí v Itálii nebo v Evropě, tak tam je přímý vztah v disponibilitě ventilace a onemocnění. Proto jsem také dnes s firmou Cheirón, kde máme objednaných sto padesát ventilátorů. A firma to objednala v Číně. Ubezpečili mě tedy, že zkrátka ty ventilátory dodají. Takže to je absolutní priorita. Absolutní priorita, abychom připravili hlavně naše nemocnice, pokud by došlo k velké epidemii a zkrátka k tomu, že bychom měli hospitalizovaný větší počet pacientů.“

Souhlasně se o připravovaném obchodu vyjádřil také náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel, který upřesnil (26:34–26:48), že by prvních 20 plicních ventilátorů mohlo dorazit v polovině dubna. Další desítky ventilátorů by přicházely s týdenními odstupy.

Ohledně stavu samotné objednávky a počtu plicních ventilátorů se nám bohužel dosud nepodařilo najít další informace, a to ani v registru smluv.

Mezitím skupina PPF Petra Kellnera uvedla na svém twitterovém účtu informaci, že zaplatili 50 kusů plicních ventilátorů. Do Česka mají dorazit počátkem následujícího týdne. Mimo to řekl Petr Kellner na jednání s vládou, že zásilka bude obsahovat 1,8 milionu roušek a 1,7 milionu respirátorů. Dopravu bude údajně zařizovat stát.

Plicní ventilátory jsou životně důležité pro ty pacienty, u kterých má onemocnění vážný průběh. Trojice profesorů z milánské univerzity hovoří v otevřeném dopise adresovaném Evropské společnosti pro intenzivní medicínu o přibližně deseti procentech pacientů, kteří musejí být kvůli vážnému průběhu nemoci COVID-19 léčeni na jednotce intenzivní péče.

Informaci o počtu plicních ventilátorů v České republice poskytla vláda poprvé na tiskové konferenci dne 9. března 2020. Podle Ministerstva zdravotnictví, které situaci zmapovalo, má Česká republika zhruba 20 ventilátorů na 100 000 obyvatel. Z preventivních důvodů se ministerstvo rozhodlo zakoupit dalších 150 plicních ventilátorů. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch tuto informaci znovu potvrdil později odpoledne na svém Twitteru.

„Tématem byla i intenzivní péče s plicní ventilací. Reagujeme na italskou zkušenost, pro nejvážnější případy je tato péče potřeba. V Česku máme nyní ventilací dostatek! V porovnání s Itálií více než 2x tolik. Chceme být připraveni, proto pořídíme dalších 150 plicních ventilátorů.“

                — Adam Vojtěch (@adamvojtechano) March 9, 2020

Na tiskové konferenci (24:18–25:20) Ministerstva zdravotnictví 12. března 2020 Adam Vojtěch oznámil, že nechal vypracovat kompletní analýzu plicních ventilátorů v českém zdravotnictví. Podle této analýzy (ke konci roku 2018) je v České republice 3 590 plicních ventilátorů. V současné době je z tohoto počtu využíváno asi 60 % ventilátorů.

Tento počet pak odpovídá i statistice, kterou vypracoval v listopadu 2019 Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Podle této statistiky (.pdf, str. 20) bylo již v roce 2018 v Česku 3640 plicních ventilátorů, tedy asi 34 ventilátorů na 100 tisíc obyvatel.

Ministr Adam Vojtěch také uvedl (23:36–24:18), že vláda schválila nákup již avizovaných 150 plicních ventilátorů (které má Česká republika přislíbeny) a Ministerstvo zdravotnictví učiní objednávku. Náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel upřesnil (26:34–26:48), že by prvních 20 plicních ventilátorů mohlo dorazit v polovině dubna. Další desítky ventilátorů by přicházely s týdenními odstupy.

Nákup nových plicních ventilátorů potvrdil na tiskové konferenci 16. března 2020 také premiér Babiš, který uvedl: 

„A samozřejmě potřebujeme mít ventilátory, protože když dnes již vidíme ta úmrtí v Itálii nebo v Evropě, tak tam je přímý vztah v disponibilitě ventilace a onemocnění. Proto jsem také dnes s firmou Cheirón, kde máme objednaných sto padesát ventilátorů. A firma to objednala v Číně. Ubezpečili mě tedy, že zkrátka ty ventilátory dodají. Takže to je absolutní priorita. Absolutní priorita, abychom připravili hlavně naše nemocnice, pokud by došlo k velké epidemii a zkrátka k tomu, že bychom měli hospitalizovaný větší počet pacientů.“

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť ač vláda na počátku března informovala, že v Česku je cca 20 plicních ventilátorů na 100 tisíc obyvatel, již nejméně od listopadu 2019 měla k dispozici informace, že plicních ventilátorů je v Česku ve skutečnosti téměř dvakrát více.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat přesná data o počtech plicních ventilátorů v Itálii, a z toho důvodu ani ověřit, jestli je tento počet v přepočtu na 100 tisíc obyvatel skutečně nejnižší v Evropě. Situaci v Itálii jsme se proto rozhodli analyzovat s pomocí několika mezinárodních studií, jako je například Global Health Security Index (GHS index) nebo dostupných dat z Eurostatu.

GHS index hodnotí připravenost jednotlivých zemí světa na případnou pandemii. Na prvním místě se v celkovém hodnocení (.pdf, str. 20–29) umístily Spojené státy s výsledkem 83,5, na posledním potom Rovníková Guinea s výsledkem 16,2. Itálie (.pdf, str. 200) se v tomto žebříčku umístila na 31. místě ze všech 195 hodnocených států s výsledkem 56,2. V rámci Evropy obsadila Itálie 18. místo.

Nejlepších výsledků dosahuje Itálie v kategorii detekování případné nákazy. Do této kategorie (.pdf, str. 90–93) spadá například vybavenost laboratoří, schopnost státu zajistit zdravotnické vybavení, zda stát pravidelně provádí monitoring infekčních onemocnění. V rámci této kategorie získala Itálie skóre (.pdf, str. 200) 78,5, průměr všech států je 41,9.

Další kategorie (.pdf, str. 94–98) sledovala, jak rychle a efektivně dokáže země na případnou nákazu reagovat. V rámci této kategorie získala Itálie skóre (.pdf, str. 200) 47,5, průměr činí 34,8. Přesto se v této kategorii vyskytlo několik položek, ve kterých Itálie zaostává. Takovou položkou může být například počet nemocničních lůžek, kterých je v Itálii podle GHS indexu 340 na 100 tisíc obyvatel. Údaje z Eurostatu z roku 2017 poskytují velmi podobný údaj, 318 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Zde se Itálie pohybuje pod průměrem Evropské unie, který byl 541 lůžek na 100 tisíc obyvatel.

Trojice italských profesorů v otevřeném dopise Evropské společnosti pro intenzivní medicínu uvádí, že asi 10 % pacientů nakažených koronavirem musí být ošetřováno na jednotkách intenzivní péče. V tomto dopise proto doporučují evropským státům zajistit dostatek lůžek na jednotkách intenzivní péče a mít k dispozici dostatek plicních ventilátorů. Podle studie z roku 2012 má Itálie k dispozici asi 12,5 lůžek na jednotkách intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel. V současné situaci se tento počet ukazuje jako nedostatečný.

Zdroj: SpringerLink

Italské ministerstvo zdravotnictví ve své statistické zprávě z roku 2017 uvádí (.pdf, str. 43), že v Itálii bylo na jednotkách intenzivní péče 5 090 lůžek, což představuje 8,42 lůžek na 100 tis. obyvatel.

V žádné zkoumané kategorii se Itálie neumístila na posledním místě, a to ani v rámci Evropy. Jak už bylo zmíněno, přesný počet plicních ventilátorů, které má Itálie k dispozici neznáme, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V Itálii se objevily první případy koronaviru SARS-CoV-2 v pátek 31. ledna, kdy byli hlášeni dva nakažení. Tato informace vyplývá ze situační zprávy WHO z 31. ledna (.pdf, str. 1). První nakažení v Evropě se objevili ve Francii 24. ledna. První případy v České republice eviduje WHO až od 2. března (.pdf, str. 4), kdy jsou zaznamenáni první tři nakažení. Všichni tři byli nakaženi v již zmíněné Itálii, která v této době evidovala již 1 689 nakažených (.pdf, str. 4).

Pokud bychom měli porovnávat samotnou Českou republiku s Itálií, tak začátek epidemie, v Itálii posuzujeme od propuknutí kolem 22. – 23. února, kdy se počet identifikovaných případů nákazy v Itálii skokově zvýšil z původních 2 na přibližně 75 případů. V České republice se podobný počet nakažených objevil 11. (.pdf, str. 4) – 12. (.pdf, str. 4) března, což odpovídá zpoždění 17–18 dnů. Tato hodnota se udržuje do nynějška, neboť 17. března (.pdf, str. 4) měla Česká republika podle WHO 383 nakažených. Této hodnoty Itálie dosahovala kolem 26. (.pdf, str. 3) – 27. února (.pdf, str. 4), kdy byl počet zjištěných nakažených mezi 322–400. Tento rozdíl odpovídá přibližně 18–19 dnům.

Jako příklad dalších evropských států můžeme uvést např. Německo, které mělo podle grafu k 5. březnu okolo 545 nakažených. Této hodnoty dosáhla Česká republika 18. března, tedy o 13 dnů později. Jako další příklad můžeme uvést např. Francii, která měla mezi 5. – 6. březnem mezi 423–653 nakaženými, což také odpovídá 12–13 dnům rozdílu oproti České republice. O pár dní později (mezi 7. – 8. březnem) ke stejnému počtu nakažených došlo např. ve Španělsku, kdy bylo v těchto datech mezi 525–674 nakaženými.

Zde je např. srovnání vývoje počtu nakažených z přenosu ČT24. Daniel Stach pro pořad Interview ČT24 říká (čas 0:59): „Česká republika dosáhla sta pacientů o 18 dní později než Itálie. Zjednodušeně řečeno to znamená, že jsme o 18 dní za Itálií, 11 dní za Německem a 4 dny za Rakouskem.”

Zdroj: ČT24

Číselný průběh počtu nakažených v čase ve vybraných zemích

Zdroj: Studio ČT24 (v čase 2:50)

Počet evidovaných nakažených se může lišit od počtu skutečně nakažených. Uvedená data je tedy nutné brát čistě orientačně.

Typický exponenciální růst celkových případů COVID-19 vykazuje například Írán a Itálie, jak se lze přesvědčit na grafu níže. Naopak v zemích jako je Japonsko nebo Singapur, které zavedly intenzinvní testování a přísnější karanténní opatření dříve od vypuknutí nákazy, počty nakažených nerostou tak dramatickou rychlostí. Aktuální data pro jednotlivé země lze nalézt také v datovém přehledu Světové zdravotnické organizace (WHO).

Graf: Růst celkového počtu případů COVID-19 ode dne výskytu 1. případu v zemi, data k 11. březnu 2020

Zdroj: npr.org

Zvláštním případem na grafu je pak Jižní Korea, kde do určité chvíle křivka nakažených rostla exponenciálně i přes poměrně přísná opatření. Jedním z důvodů je pravděpodobně také výskyt tzv. superpřenašeče, který mohl nakazit tisíce lidí. Díky intenzivnímu testování se zde však situace opět uklidňuje.

K zavedení přísných či „drakonických“ opatření, jak uvádí ministr Vojtěch, vyzývá státy také Světová zdravotnická organizace (WHO). Její ředitel Tedros Adhanom Ghebreyesus například uvedl: „Vyzýváme každý den, aby země podnikly naléhavé a agresivní kroky, všechny můžou určit další směr pandemie.“

Zajímavý výklad o nutnosti zavést rázná opatření co nejdříve podává článek Tomase Pueya, který je dostupný i v českém překladu. Jeden z grafů ilustruje dopad zavedení omezení pohybu osob, konkrétně zákazu vycházení, na podobu křivky, která znázorňuje přírůstek nových případů COVID-19 v čínské provincii Chu-pej za den.

Zdroj: medium.com

Na grafu je žlutými sloupci označen „oficiální denní počet nových případů“, zatímco sloupce šedé představují skutečný počet nových případů za den, „čínští odborníci je vyvodili tak, že se ptali pacientů při diagnóze na to, kdy se u nich začaly projevovat příznaky nemoci“. Zákaz vycházení ze dne 23. ledna 2020 ve Wu-chanu a 24. ledna 2020 v dalších 15 městech v provincii Chu-pej se na křivce oficiálních nových případů začal projevovat až 4. února, tedy až za 12 dnů.

Od tohoto data lze také pozorovat změnu na grafu, který ukazuje celkový počet nakažených novým typem koronaviru v celé Číně. Od data 4. února 2020 si lze všimnout, že křivka přestává mít typický exponenciální tvar, jako například výše zmiňovaný Írán. Skok v tomto grafu ve dnech 12. února a 13. února 2020 je způsoben změnou metodiky určování nakažených v Číně.

Graf: Vývoj celkového počtu případů COVID-19 v Číně

Zdroj: gisanddata.maps.arcgis.com

Matematické modely v článku Tomase Pueya také ukazují, jaký rozdíl může znamenat zavedení omezení pohybu osob (přesněji odstupu mezi lidmi, v angličtině „social distancing“) jen o jeden den později. Autor článku uvádí, že „v tomto teoretickém modelu, který volně připomíná Hubei, vytváří čekání jeden den o 40 % více případů“. Rozdíl jednoho dne v zavedení omezení pohybu „může vést až k 10násobku případů koronaviru ve vaší komunitě a mnohem vyšší smrtnosti“. Vyčkávání se zavedením karanténních opatření má podobný vliv na tvar křivky také podle studie australských vědců z roku 2009, kteří vytvářeli modely vývoje pandemie chřipky.

Graf: Model celkového počtu případů COVID-19 při zavedení omezení pohybu osob s rozdílem 1 dne

Legenda: černá křivka představuje vývoj při nezavedení žádných opatření; zelená křivka znázorňuje vývoj při zavedení opatření 20 dnů po vypuknutí nákazy; červená křivka ukazuje vývoj při zavedení opatření 21 dnů po vypuknutí nákazy

Zdroj: Tomas Pueyo, medium.com

Co se týče smrtnosti, důležitým faktorem je zde míra zahlcení nemocnic. Tedy čím více pacientů je nemocných v jednom okamžiku, tím větší bude smrtnost, protože nemocnice nebudou schopné zajistit péči pro takové množství pacientů najednou. Právě proto je důležité začít zavádět přísná opatření brzy, aby křivka nemocných COVID-19 nepřesáhla hranici kapacity zdravotnictví a množství pacientů se rozložilo v čase.

Zdroj: zoommagazin.iprima.cz

Podle Ministerstva zdravotnictví (.pdf, str. 3) se riziko vážnějšího průběhu onemocnění COVID-19 „zvyšuje s věkem a případně jinými zdravotními komplikacemi“. Dle nedávného čínského výzkumu jsou nejvíce ohroženi na životě lidé, kteří trpí dalšími nemocemi a mají tak oslabený imunitní systém. Jedná se především o pacienty se srdečními chorobami, u nich se smrtnost pohybuje kolem 10,5 %. Ohroženou skupinou pacientů jsou také diabetici (smrtnost 7,3 %), lidé s chronickým respiračním onemocněním (6,3 %), vysokým krevním tlakem (6 %) či rakovinou (5,6 %). Z pohledu věkových skupin jsou nejvíce ohroženi lidé starší 60 let.

Graf: Smrtnost COVID-19 v Číně podle věku

Zdroj: SeznamZpravy.cz

Vliv zavádění opatření, která omezují pohyb obyvatel, na podobu tvaru křivky nemocných dobře znázorňují také animace deníku The Washington Post.

Tento článek vychází z dat dostupných 17. března 2020.

Ve výroku se mluví o německé poslankyni Evropského parlamentu Monice Hohlmeierové, která byla do Evropského parlamentu zvolena za CSU (Křesťansko-sociální unie Bavorska). Je dcerou německého politika a dlouholetého předsedy CSU Franze Josefa Strauße, který byl deset let předsedou bavorské vlády (1978–1988). Dnes je po něm pojmenováno mnichovské letiště, které nese název Franz Josef Strauß Flughafen. S tímto názvem se ale zřídka kdy setkáme. Je pravděpodobnější, že uslyšíme pouze označení Munich Airport nebo Flughafen München.

Monika Hohlmeierová byla v letech 1998 až 2005 ministryní Bavorského ministerstva školství a kultury (Bayerisches Staatsministerium für Unterricht und Kultus). V českém mediálním prostoru se o ní hovoří z důvodu její nedávné cesty do České republiky jako předsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, kvůli možnému střetu zájmů premiéra Babiše. V souvislosti s touto návštěvou se premiér Babiš nechal slyšet, že předsedkyně výboru Monika Hohlmeierová je „pomatená“ a členové výboru Tomáš Zdechovský /KDU-ČSL/ a Mikuláš Peksa /Piráti/ jsou „vlastizrádci“. Českým europoslancům se následně omluvil.

Výrok europoslance Knotka se týká střetu zájmů, ve kterém má být premiér Babiš kvůli pobírání evropských dotací podnikem Agrofert.

Téma evropských dotací se v poslední době začalo opět hojně diskutovat, a to ve spojení s návštěvou skupiny europoslanců z Výboru pro rozpočtovou kontrolu, kterému předsedá německá europoslankyně Monika Hohlmeierová. Jejich návštěva České republiky se uskutečnila na konci února 2020.

Monika Hohlmeierová k možnému střetu zájmů Andreje Babiše uvádí:

„Můžeme se ptát na jeho výklad zákona, ale nesmíme zasahovat do auditu. Jasně řekneme, že celý výbor a Evropský parlament podporují finanční nařízení EU a stojí za Evropskou komisí v její práci. Respektujeme principy právního státu a zavedené procedury, do kterých nezasahujeme.

Nicméně, ať už mluvíme o premiérovi nebo ministrovi jakékoliv země, všichni musí finanční nařízení dodržovat. Je důležité, abychom pečovali o peníze evropských daňových poplatníků, včetně Čechů, jejichž část daní putuje do evropského rozpočtu.“

Andrej Babiš se před svým nástupem do funkce ministra financí v lednu 2014 vzdal vedoucí pozice v řídícím orgánu firmy Agrofert. Tento krok podnikl kvůli tehdejšímu znění zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Zákon o střetu zájmů v průběhu času prošel četnými novelizacemi. Zásadní je zejména novela z roku 2017, kvůli jejímuž vlivu na Andreje Babiše získal celý zákon neoficiální přízvisko lex Babiš. Tato novela vedla premiéra Babiše k převedení majetku do svěřenských fondů AB private trust I a II.

Otázku možného střetu zájmů však převedení firmy Agrofert do svěřenských fondů zcela nevyřešilo. Vnést jasno do této situace měly dva audity Evropské komise zahájené na podnět organizace Transparency International, které prověřovaly oprávněnost čerpání evropských dotací firmou Agrofert. První z nich ověřoval čerpání dotací ze strukturálních fondů EU, druhý pak zemědělské dotace.

Evropská komise ve finální verzi prvního auditu potvrdila závěry předběžného auditu z května 2019 a vyhodnotila, že Andrej Babiš nepřímo ovládá firmu Agrofert. Evropská komise uvádí (Final audit, str. 18–19), že Babiš tak činí prostřednictvím svěřenských fondů, mimo jiné například jmenuje a odvolává členy Rady protektorů, jejíž součástí je i jeho manželka. Monika Babišová nyní zastává funkci rodinného protektora, bez které rada není usnášeníschopná. Ve finální zprávě (.pdf, str. 70) je uvedeno, že lhůta pro provedení vytyčených požadavků plynoucích z auditu je 2 měsíce.

Dvouměsíční lhůta byla také potvrzena ve vyjádření mluvčího Evropské komise. Ten uvedl, že Česko bude mít od data doručení českého překladu auditní zprávy dva měsíce na to, aby zaslalo zprávu, jak plní obsažená doporučení. Tento český překlad byl pak vyhotoven a příslušným orgánům zaslán na začátku letošního února.

Nakonec je třeba uvést, že již dále nebude možné audit rozporovat, ale pouze reagovat na jednotlivá doporučení. Po uplynutí dvouměsíční lhůty Evropská komise rozhodne o dalším postupu.

Druhý „zemědělský“ audit se pak momentálně nachází ve fázi bilaterálních jednání mezi zástupci českého státu a Evropské komise, přičemž jeho závěry budou k dispozici v horizontu několika měsíců. Nicméně i tak dle stejného zdroje můžeme vyvozovat jisté závěry z vyjádření účastníků jednání, ze kterých vyplývá především to, že hlavní kritérium, dle kterého má být střet zájmů posuzován, bude český zákon o střetu zájmů. Klíčové je to pak proto, že dle stejného kritéria byl střet zájmů potvrzen v závěrech prvního auditu.

Celou situaci kolem střetu zájmů Andreje Babiše poměrně výstižně vyjadřuje následující komentář:

„Pochopitelně Andrej Babiš takovýto názor odmítá. Opakovaně tvrdí, že v konfliktu zájmů není a že vše vyřešil v souladu s příslušným zákonem. Konkrétně tím, že převedl Agrofert do svěřenského fondu. Ve zmiňované právní normě se však nepraví nic o tom, že se tímto způsobem považuje konflikt zájmů za vyřešený.

Podstatné je, aby z takto umístěného majetku neměl prospěch a neměl na něj ani zprostředkovaný vliv. Podle názoru auditorů Evropské komise tomu tak není. Podobně se vyjadřují i někteří tuzemští opoziční politici a experti.“

V samotném zákoně o střetu zájmů č. 159/2006 Sb. se v § 3 uvádí:

„(1) Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.

(2) Dojde-li ke střetu řádného výkonu funkce ve veřejném zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat a hájit.

(3) Veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že

a) využije svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu,

b) se bude odvolávat na svou funkci v záležitostech, které souvisejí s jeho osobními zájmy, zejména s jeho povoláním, zaměstnáním nebo podnikáním, nebo

c) dá za úplatu nebo jinou výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména, popřípadě jmen a příjmení nebo svolení ke svému vyobrazení ve spojení s vykonávanou funkcí.“

Ondřej Knotek zde mluví o kontrolní misi, jíž se účastnili europoslanci v čele s Monikou Hohlmeierovou, německou europoslankyní za CSU. Podle jejích slov bylo cílem kontrolní mise „připravit rezoluci o situaci v České republice“ a dále „aby všechny státy dodržovaly zásady právního státu. Aby každý člen vlády respektoval unijní finanční nařízení. Zvláště pak ti, kteří jsou odpovědní za rozdělování evropských peněz“. Kontrolní mise se účastnili europoslanci Tomáš Zdechovský /KDU-ČSL/ a Mikuláš Peksa /Piráti/.

Piráti mají v Europarlamentu jednu poslankyni, Markétu Gregorovou, a dva poslance, kromě Mikuláše Peksy ještě Marcela Kolaju. Německé Piráty zastupuje v Evropském parlamentu Patrick Breyer. Nepodařilo se nám ovšem najít, že by se některý ze tří europoslanců chlubil, případně používal slovní spojení jako: „zařídili jsme misi“. Následovně se například Mikuláš Peksa vyjadřoval ohledně mise na své facebookové stránce.

Na plenárním zasedání Evropského parlamentu (EP) dne 17. prosince 2019 (video, čas 15:55:06), měla německá europoslankyně Monika Hohlmeier skutečně po určitý čas na saku připnutý odznak Milionu chvilek pro demokracii.

Součástí programu tohoto jednání EP byl také bod „Střet zájmů a korupce dotýkající se ochrany finančních zájmů Evropské unie v členských státech“. Při svém prvním a hlavním proslovu (video, čas 15:03:24) na plénu k tomuto bodu Monika Hohlmeier odznak na klopě neměla, na záznamu ze zasedání ji s ním lze spatřit až při jejím druhém vystoupení (video, čas 15:55:06).

Webu Demagog.cz se podařilo Moniku Hohlmeier kontaktovat a získat její vyjádření ohledně toho, zda odznak skutečně v EP nosila opakovaně, nebo jen jednou: „Odznak jsem měla připnutý jen při jedné příležitosti, dne 17. prosince 2019 během zmíněného plenárního zasedání (...) jen po několik minut.“

Odznak s logem Milionu chvilek pro demokracii měli na sobě při projednávání bodu o střetu zájmů také český europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa (video, čas 15:39:21), europoslankyně za KDU-ČSL Michaela Šojdrová (video, čas 15:48:54) nebo i německá europoslankyně Viola Von Cramon-Taubadel (video, čas 15:21:44).

V rozhovoru pro Český rozhlas Monika Hohlmeier později o tomto odznaku pronesla: „Jsme absolutně nestranní. Andreje Babiše jsem nikdy nepotkala, nic proti němu nemám. (…) Když v Evropském parlamentu kolegové donesou nějaké odznaky, je normální, že je nosíme. Chceme být k sobě přátelští.“ Pro Demagog.cz uvedla: „Dostala jsem ten odznak od kolegy s vysvětlením, že se jedná o symbol demokracie a vlády práva (...) Když mi kolega vysvětlil, že je to odznak občanského hnutí, které se účastní politické debaty v České republice, placku jsem si sundala.“

Nicméně se nám nepodařilo dohledat, že by Monika Hohlmeier odznak Milionu chvilek pro demokracii skutečně nosila „opakovaně“, jak ve výroku tvrdí Ondřej Knotek. Prošli jsme videozáznamy z plenárního zasedání Evropského parlamentu v časovém období od 1. listopadu 2019 do 6. března 2020. Při žádném ze svých dalších vystoupení před Evropským parlamentem však Monika Hohlmeier na sobě odznak s logem Milionu chvilek neměla.

A to ani při rozpravě dne 15. ledna 2020, kdy vystoupila při projednávání bodu „Obnovení trestního stíhání předsedy vlády České republiky v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů“. Této rozpravy se účastnil i Ondřej Knotek. Na záznamu (video, čas 19:27:58) si lze všimnout, že Monika Hohlmeier má na saku připnutou růžovou stužku, kterou ten den nosili i někteří jiní europoslanci, nikoli odznak Milionu chvilek pro demokracii.

Prošli jsme všech 21 nahrávek jednání EP ze zmíněného období, a to i ty, na kterých Monika Hohlmeier nevystoupila s projevem na plénu. Kromě dne 17. prosince 2019, kdy měla odznak skutečně připnut, se na většině z nich objevuje bez odznaku, ve dvou případech jsme bohužel nenalezli záběr z dostatečné blízkosti a čtyř jednání se neúčastnila.

Protože dle našich zjištění, i dle slov samotné europoslankyně, měla Monika Hohlmeier při jednání Evropského parlamentu odznak Milionu chvilek pro demokracii připnutý jen jednou, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Europoslankyně Vrecionová hovoří o zprávě, kterou vypracuje Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu na základě poznatků, které jeho členové nasbírali na kontrolní misi v ČR. Dle vyjádření (čas 39:09) samotného výboru sepíšou jeho členové po konci kontrolní mise v ČR zprávu o této misi. Tato zpráva pak bude předložena Evropskému parlamentu, který na jejím základě může schválit rezoluci.

Pokud se výbor Evropského parlamentu rozhodne vypracovat zprávu, určí jednoho z členů (nebo stálých náhradníků) výboru jako zpravodaje, který je zodpovědný za její vypracování. Podle čl. 215 Jednacího řádu EP, poslední věty, jsou jména stínových zpravodajů pouze oznámena předsedovi parlamentu. O vypracovaném návrhu zprávy potom hlasuje nejdříve daný výbor, v tomto případě Výbor pro rozpočtovou kontrolu, a následně Evropský parlament jako celek, tedy přesně tak, jak bylo řečeno na tiskové konferenci.

Z veřejně dostupných zdrojů není známo, kdo je stínovým zpravodajem pro vypracování závěrečné zprávy k misi do České republiky, ani kteří členové výboru se na přípravě budou podílet. Víme však, kdo jsou členové Kontrolního výboru, respektive kteří europoslanci budou závěrečnou zprávu schvalovat.

Výbor pro rozpočtovou kontrolu má předsedkyni, čtyři místopředsedy a 25 řadových členů, celkem tedy 30 europoslanců, kteří o zprávě budou hlasovat. Z frakce Renew Europe, jejímž členem je i hnutí ANO, jsou členy výboru 4 europoslanci, z toho Martina Dlabajová (ANO) je místopředsedkyní výboru.

Nepodařilo se nám ověřit, zda byl některý z europoslanců z frakce Renew Europe určen jako stínový zpravodaj závěrečné zprávy, ani zda se jinak bude podílet na přípravě zprávy, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Při samotném hlasování Výboru pro rozpočtovou kontrolu však europoslanci z frakce Renew Europe budou v menšině a jejich schopnost prosadit zprávu dle jejich představ tak bude značně omezená.