Přehled ověřených výroků

Ministryně Maláčová zde mluví o návrhu zákona Ministerstva práce a sociálních věcí o přídavku na bydlení. Tento návrh, který prošel připomínkovým řízením, byl z mnoha stran kritizován.

Součástí novely je plán nahradit příspěvek a doplatek na bydlení novým přídavkem. Dávky ale mají být podmíněné řádnou školní docházkou dětí příjemců. Pokud by dítě za jedno pololetí mělo absenci větší než sto hodin, pak by se dávky mohly snížit. Dále také mohou ztratit nárok na příspěvek na bydlení lidé, kteří nebudou aktivně hledat práci (snaha o hledání práce by se nehodnotila u nezaopatřených dětí, příjemců starších 68 let a dalších (.doc, str. 14)).

Podle hodnotící zprávy RIA, která ve dvou (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.doc, str. 53–54) modelových příkladech počítá dávky seniorům bydlícím ve Velkých Hamrech a Kladně, přídavky v jednom případě porostou a v druhém klesnou (zůstanou nezměněné, pokud ÚP ČR započítá zvýšené náklady na elektřinu, vzhledem k věku příjemce). Co se týče ochrany (str. 26–27) zranitelných osob, tak krajská pobočka ÚP ČR bude mít pravomoc v individuálních případech zvýšit dávky s ohledem na věk či zdravotní stav osoby (např. seniora či zdravotně postižené osoby).

Na druhé straně například Platforma (.pdf, str. 3) pro sociální bydlení předpokládá, že jeden z dopadů novely bude nemožnost přesunu seniorů a dětí z ubytoven do míst s vyššími cenami nájemného. Změna týkající se absence žáků ve škole je také kritizována organizacemi EDUin, Platformou pro sociální bydlení a Institutem pro sociální inkluzi, podle kterých by se tím mohla zhoršit situace chudých.

Z hodnotící zprávy RIA a kritiky návrhu zákona tedy nevyplývá, že by senioři měli dostávat díky novele větší částky, a ani není zřejmé, že by obecně výrazně pomohla zranitelným osobám. Byť v individuálních případech bude mít ÚP možnost zvýšit dávky seniorům, není pravdou, že by se navrhovaná změna obecně seniorů vůbec (negativně) nedotkla.

Předně uveďme, že podnájemní smlouva znamená smlouva uzavřená mezi nájemcem bytu a podnájemcem.

Podle zprávy RIA (hodnocení dopadů regulace, pozn. Demagog.cz) k návrhu zákona o přídavku na bydlení se náklady na rozšíření právních titulů, které umožní zisk nároku přídavku na bydlení, budou pohybovat okolo 850 milionů. Počet příjemců této dávky naroste (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx, str. 58, písm. f) o 20–30 tisíc lidí, kteří bydlí v podnájemním bydlení.

Dále podle zprávy (str. 22–23) „lze odhadnout, že 1/3 až 1/2 bytů bytových družstev je nadále podnajímána členy bytových družstev“, tedy na 144 až 216 tisíc družstevních bytů je uzavřena podnájemní smlouva. V Česku je k roku 2018 431 500 družstevních bytů.

V dnešní době se přitom příspěvek na bydlení poskytuje pouze vlastníkům nebo nájemníkům bytů. Ministryně Maláčová chce příspěvky na bydlení poskytnout i osobám v podnájmu.

Novelou zákona o přídavku na bydlení, která je v současné době ve fázi zpracování připomínek, si Ministerstvo práce a sociálních věcí klade za cíl sjednocení dvou dosavadních dávek na bydlení: příspěvku a doplatku do jednoho přídavku. Tato dávka by také dále měla být podmíněná aktivitou příjemce. Dle nového návrhu totiž příjemci budou muset pracovat, chodit na veřejné prospěšné práce, nebo si zaměstnání aktivně hledat (.docx, str. 1).

Předpokládáme, že ministryně Maláčová hovoří o opatřeních obsažených v návrhu zákona o přídavku na bydlení a nikoliv o úpravách 19 zákonů (.zip, IIIb_zakon o pridavku na bydlení - složený zákon 12-12-2019.docx), které zákon o přídavku na bydlení mění. Opatření v návrhu zákona o přídavku na bydlení, respektive základní principy navrhované právní úpravy, lze nalézt v důvodové zprávě (.zip, IVa_důvodová zpráva_zakon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx, str. 36–48). Uvedených je zde však pouze 15 základních principů, například sloučení dvou dávek na bydlení do dávky jedné, hodnocení aktivity posuzovaných osob či zavedení minimálních standardů kvality bydlení jako jedné z podmínek pro přiznání dávky.

Dále podle úvodu závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA) by měla mít tato opatření ve výsledku pozitivní dopad na státní rozpočet (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx, str. 2), nicméně konkrétní částka již v dokumentu vyčíslena není.

V části o identifikaci nákladů a přínosů lze najít popis přínosů a nákladů jednotlivých variant zákona (str. 57). U varianty 2, počítající se sloučením dávek a představující dle ministerstva nejvhodnější variantu řešení, lze také najít hrubé vyčíslení nákladů a přínosů této novely (str. 58). Ve zprávě RIA je k jednotlivým opatřením uvedeno například:

• zjednodušením dávkového systému lze očekávat postupné snížení administrativní zátěže, které by měly vést k úsporám státního rozpočtu (uvedeno bez vyčíslení);
• motivace řádného plnění povinné školní docházky u dětí by mohla vést k úsporám čítajícím zhruba 20 milionů korun;
• změnou principu pro stanovení okruhu společně posuzovaných osob, zohledněním fakticity užívání bytu aj. by mohlo dojít k zániku nároku na přídavek či snížení výše přídavku cca u 10 % současných příjemců, což by mohlo vést hrubým odhadem k úsporám ve výši 300 milion korun ročně;
• rozšíření právních titulů, umožňující získat nárok na přídavek na bydlení, přinese nárůst počtu příjemců, což s sebou ponese i navýšení nákladů o zhruba 850 milion korun ročně;
• možný vliv obcí v rámci jejich samostatné působnosti na stanovení nejvýše uznatelné částky nájemného by měl vést k snížení státního rozpočtu v řádech desítek milionů korun – přesný odhad nelze určit, aj.

Vzhledem k tomu, že se jedná o hrubé odhady a přesné vyčíslení nákladů a úspor není v tuto chvíli možné, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Obchod s chudobou je podnikatelskou aktivitou, která slouží k vydělávání peněz na chudých lidech. V současné době je to jeden ze vzrůstajících problémů a vláda se proti obchodníkům s chudobou snaží zakročit. Problémem je, že sociálně slabší lidé musí často platit velmi vysoké nájmy. Sociálně slabší mají ale pouze omezené možnosti platit takto vysoké nájmy, a proto jsou jim k dispozici tzv. příspěvky na bydlení. Příspěvky na bydlení jsou upravovány zákonem o státní sociální podpoře. Příspěvky na bydlení vždy obdrží „vlastník nebo nájemce zkolaudovaného bytu, ve kterém je hlášený k trvalému pobytu, a náklady na bydlení převyšují 30 % (v Praze 35 %) rozhodného (čistého) příjmu rodiny".

Sociálně slabší rodiny mají tu nevýhodu, že se často střetávají s neochotou majitelů bytů. Jeden z majitelů vysvětluje problém se sociálně slabšími takto: „Je v tom opatrnost. Dopředu nevíte, koho si tam berete. Dejte mu trvalé bydliště a budete mít problémy jej dostat z bytu. A pak… pokud má u vás trvalé bydliště a nadělá dluhy, přijdou exekutoři a vybílí vám byt. A vůbec se nebudou zajímat o to, že ty věci jsou vaše. Prostě je to adresa trvalého bydliště dlužníka a máte smůlu.“ Sociálně slabší rodiny jsou tedy často donuceny platit takto vysoké nájmy. Některými podnikateli jsou často skupovány levné zdevastované byty a velmi draze jsou následně pronajímány sociálně slabým. Jakmile jsou vyplácené dávky v dané oblasti zastaveny, majitel byty prodá a přesouvá se na místo, kde jsou příspěvky na bydlení vypláceny.

Existuje také tzv. doplatek na bydlení. Ten je stanoven v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. I tento doplatek byl v minulosti často zneužíván. Tomu ale bylo zabráněno tím, že doplatek přestal byl vyplácen na jednotlivce, ale na obytný prostor.

Pro boj proti obchodu s chudobou připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v září 2018 plán tzv. 15 opatření pro boj proti obchodníkům s chudobou (.pdf). Postupně se ale plán spíše odložil a začalo se pracovat na tom, jak celý systém dávek přepracovat. Jednání ohledně 15 bodů nedospěla k výsledku a shoda panuje pouze na potřebě „inventury dávek".

Jak již bylo řečeno, nájmy chudých lidí jsou velmi často nadprůměrné, a proto veškeré peníze z příspěvku na bydlení pro rodinu jdou většinou hlavně majitelům nemovitostí. Ministerstvo práce a sociálních věcí v současné době navrhuje zpřísnění systému dávek na bydlení a snaží se přimět lidi, aby si našli práci. K obchodu s chudobou dochází převážně v sociálně vyloučených lokalitách, které se podle Ministerstva pro místní rozvoj nachází především v „hospodářsky problémových regionech především v Moravskoslezském a Ústeckém kraji a dále také v Olomouckém, Libereckém, Karlovarském a v některých částech Středočeského kraje“.

V roce 2020 stát vyplácí příspěvky na bydlení, které jsou rovny rozdílu mezi normativními náklady na bydlení a příjmem domácnosti vynásobeným koeficientem 0,30 (v Praze 0,35).

Normativní náklady na bydlení pro nájemní byty platné od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 v Kč měsíčně jsou následující:

Zdroj: mesec.cz

Normativní náklady na bydlení pro družstevní byty a byty vlastníků platné od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 jsou tyto:

Zdroj: mesec.cz

Výše dávky a normativní náklady jsou určeny zákonem č. 117/1995 Sb. (Zákon o státní sociální podpoře) a následnými prováděcími předpisy, Nařízením vlády č. 320/2018 Sb. (Nařízení vlády, kterým se pro účely příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory pro rok 2019 stanoví výše nákladů srovnatelných s nájemným, částek, které se započítávají za pevná paliva, a částek normativních nákladů na bydlení)) a Sdělením MPSV č. 103/2019 Sb. (Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely životního a existenčního minima a částka 50 % a 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely státní sociální podpory).

Podle dat Evropského sociálního fondu v ČR se v Česku v roce 2016 nacházelo až 297 obcí s identifikovanou sociálně vyloučenou lokalitou. Podle výzkumu v těchto lokalitách bydlí až 115 000 lidí.

Dle posledního sčítání lidu, domů a bytů se v roce 2011 v České republice nacházelo 651 937 neobydlených bytů (.pdf). Tento počet ovšem zahrnuje i byty určené k rekreaci a jiné. Není zde proto možné určit, kolik těchto bytů bylo nabízeno k podnájmu nebo sociálnímu bydlení ve vyloučených lokalitách.

Zpráva o vyloučení z bydlení za rok 2018 (.pdf, str. 13) se zmiňuje o tom, že v letech 2016/2017 se v 24 tázaných obcích, ve kterých žije největší počet rodin s dětmi v bytové nouzi, uvolnilo celkem 7 113 bytů. Nejvíce v Ostravě, Brně a Havířově. Ta samá studie následně ale uvádí, že celkem okolo 2 400 městy vlastněných bytů musí projít rekonstrukcí. Třetina oslovených obcí pak má přes 50 bytů, které čekají na rekonstrukci.

Například v Praze se podle IPR v roce 2019 nacházelo pod městskou správou 31 456 obecních bytů, ze kterých je 2 409 neobydlených. Z těchto neobydlených domů je ale pouze 266 ve stavu k nastěhování ihned, zbylých 2 143 musí projít rekonstrukcí.

Na začátku září 2015 se v majetku Brna-střed nacházelo zhruba 4 500 bytů. Neobsazených z nich bylo 556. Tyto byty se ale nedaly dále pronajímat, neboť zhruba polovina z nich nebyla v obyvatelném stavu a vyžadovala rekonstrukci. Podle Brněnského deníku se na konci roku 2018 v Brně nacházelo přes 1 300 prázdných obecních bytů, které musí nejdřív projít rekonstrukcí.

Kontaktovali jsme Ministerstvo práce a sociálních věcí ohledně poskytnutí informací k dostupnosti bytů ve vyloučených lokalitách a momentálně čekáme na odpověď.

V Karviné jsme kontaktovali magistrát, který nám předběžně potvrdil, že ve městě Karviná doopravdy existují stovky prázdných bytů. Momentálně však čekáme na přesnější čísla.

Magistrát města Karviná nás také odkázal na společnost RESIDOMO, která vlastní většinu bytů v části Karviná-Nové Město. Momentálně jen v této čtvrti tato společnost nabízí pronájem 56 bytů.

Informace, že přídavek na bydlení nebude poskytnut na byt v nevyhovujícím stavu, se v návrhu zákona o přídavku na bydlení (.zip, IIIa.doc, str. 19) skutečně nachází. Konkrétně § 26 odst. 2 stanoví, že:

„Pokud krajská pobočka Úřadu práce zjistí v průběhu poskytování přídavku na bydlení svým šetřením nebo na základě informace, kterou mu po provedení kontroly podle odstavce 1 předá příslušný orgán, že se nejedná o byt vhodný pro bydlení, stanoví lhůtu, ve které má dojít k nápravě tohoto stavu a o případných následcích, pokud nedojde k nápravě tohoto stavu podle § 27.“

Podmínky, které musí byt splňovat, aby jeho uživatelům mohl být vyplacen přídavek na bydlení, jsou pak specifikovány v § 6 odst. 2 návrhu (str. 5):

Byt vhodný pro bydlení musí splňovat základní standardy pro bydlení, jimiž jsou

a) byt je uzavíratelný a uzamykatelný, je osazen funkčními dveřmi a okny,

b) byt má alespoň jednu obytnou místnost, která splňuje požadavky podle jiných právních předpisů,

c) byt má záchod a koupelnu, které jsou provozuschopné; jde-li o jediný záchod v bytě, záchod nesmí být přístupný přímo z obytné místnosti, 

d) byt má vyčleněný prostor na vaření a přípravu jídla,

e) byt je napojen na zdroj pitné vody nebo má zajištěn neomezený přímý přístup k pitné vodě,

f) byt má zajištěno dostatečné větrání obytných místností venkovním vzduchem a vytápění v souladu s normovými hodnotami, s možností regulace vnitřní teploty,

g) v bytě jsou řádně prováděna nařízená protiepidemiologická opatření,

h) byt plní požadavky požární bezpečnosti,

i) byt nemá závady ohrožující život nebo zdraví osob.

Pokud pak případné nedostatky nebudou vlastníkem bytu odstraněny, přestane být dle § 27 přídavek na bydlení vyplácen.

Dle § 61 pak celý zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2021, současná verze zákona tedy s odložením účinnosti popsaného opatření nepočítá. Protože se však stále jedná o návrh vládou dosud neschválený, je možné, že účinnosti citovaných ustanovení bude ještě posunuta. Zda však o tom vláda či Ministerstvo práce a sociálních věcí skutečně uvažují, se nám nepodařilo z dostupných zdrojů ověřit.

V předkládací zprávě (.docx) k návrhu zákona o přídavku na bydlení, o kterém Jana Maláčová hovoří, Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že využije „pro posílení aktivního začleňování občanů a zlepšení přístupu ke službám připravovaný Operační program Zaměstnanost plus pro období 2021 – 2027“ (.docx, str. 4). Na tento program pak půjdou finanční prostředky z Evropského sociálního fondu plus.

V návrhu zákona jsou jasně definovány základní standardy, které musí určitý byt splňovat, aby mohl být považován za „byt vhodný pro bydlení“ (.zip, dokument IIIa (...) .doc, str. 5, § 6). Mezi tyto požadavky patří například vybavení funkčními dveřmi a okny či neomezený přímý přístup k pitné vodě (.doc, str. 5, § 6 odst. 2). Při nesplnění standardů, tedy „z důvodu nevhodnosti bytu“ (.doc, str. 19, § 27), pak může žadatel o svůj přídavek na bydlení přijít.

S hledáním vhodného bydlení by podle důvodové zprávy (.zip, dokument IVa (...) .docx, str. 53) měly lidem, kteří žijí v nevhodných bytech a nejsou schopni situaci vyřešit sami, výrazněji pomáhat obce, neziskové organizace a sociální služby apod. Právě „obce, dále nestátní neziskové organizace a poskytovatelé sociálních služeb“ (.docx, str. 4, 5) pak budou oprávněnými příjemci podpory z Operačního programu Zaměstnanost plus, a tedy financí z evropských fondů.

Projekt patnácti opatření boje s chudobou představila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová v září 2018. Mezi tato opatření mělo patřit (.pdf, str. 1, 2) zavedení hygienických standardů pro byty, legislativní úpravy trvalého pobytu či definice přechodného bydlení, dále finanční a personální posílení policie a sociálních orgánů ve vyloučených lokalitách nebo rozšíření povinné školní docházky. Cíle projektu tak přesahovaly kompetence jejího resortu. O projektu kromě samotné vlády jednala i pracovní skupina složená ze zástupců ministerstev, úřadů a neziskových organizací. Její činnost byla ukončena na konci listopadu 2019.

Vláda však o všech 15 opatřeních jednat nemohla, neboť už začátkem roku 2019 pak byla třetina z těchto opatření vyškrtnuta. Ještě v dubnu 2019 se premiér Andrej Babiš vyjádřil, že z plánovaných 15 bodů se nepovedlo žádné realizovat. V polovině téhož měsíce byl pak uveden do provozu program Výstavba, skrze který mohou obce žádat o dotace na sociální bydlení. Podmínky pro zapojení do programu jsou však velmi přísné a obce to od zapojení odrazuje.

Vzhledem k tomu, že pojem „15 opatření“ se ve druhé polovině roku 2018 a v roce 2019 stal zavedeným pojmem a plán MPSV tak byl označován i po vyškrtnutí části bodů, hodnotíme výrok jako pravdivý. Byť v současnosti již plánovaných opatření není 15, stále lze použít původní označení.

Sociálně vyloučená lokalita je území, kde se koncentruje větší množství osob žijících v nevyhovujících podmínkách. Podle Analýzy sociálně vyloučených lokalit v ČR (dále jen „Analýza“) se sociální vyloučení charakterizuje jako souběh několika faktorů, které výrazně omezují možnosti přístupu na otevřený trh práce, přístupu k veřejným službám, včetně sociálních služeb a vzdělávání, kontaktu se sociálním okolím, řešením osobních krizí a politické participace. Specifickou roli v sociálním vyloučení hraje etnicita. Zadavatelem Analýzy bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí, její výsledky byly zveřejněny v květnu roku 2015.

K počtu sociálně vyloučených lokalit ve srovnání s rokem 2006 (v tomto roce vyšla předchozí analýza sociálně vyloučených lokalit) hovoří Analýza takto (str. 34):

„Celkový počet lokalit se v porovnání s rokem 2006 téměř zdvojnásobil (z 310 na 606). Počet lokalit vzrostl ve všech krajích, v Karlovarském a Moravskoslezském kraji ale více než trojnásobně (dle tabulky na str. 34 byl však nárůst v Moravskoslezském kraji nižší, pozn. Demagog.cz).“ K samotnému počtu obyvatel dodává (str. 11): „Počet obyvatel žijících v sociálně vyloučených lokalitách se zvýšil téměř o polovinu. V roce 2006 analýza odhadovala celkem 60 000 až 80 000 obyvatel v sociálně vyloučeném prostředí.“ Kdežto v roce 2015: „Lze předpokládat, že počet lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách se pohybuje mezi 95 000 až 115 000.“

Novější zdroj informací než tato Analýza k dispozici není. Nejaktuálnější Zpráva o plnění opatření Strategie sociálního začleňování 2014–2020 za rok 2018, vypracovaná v březnu roku 2019 (.pdf, str. 5), stále pracuje s informacemi z této Analýzy. Tudíž podle momentálně dostupných dat lze hovořit o celkovém navýšení sociálně vyloučených lokalit „pouze“ na dvojnásobek, nikoliv trojnásobek. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý. S žádostí o poskytnutí aktuálnějších údajů, ze kterých mohla ministryně Maláčová vycházet, jsme oslovili Ministerstvo práce a sociálních věcí, zatím jsme však neobdrželi odpověď.

Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice příjmu k zajištění základních potřeb. Existenční minimum je pak minimální hranice příjmů, která je považována za nezbytnou k zajištění základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Částky obou minim jsou upraveny zákonem č. 110/2006 Sb.,o životním a existenčním minimu, který stanovuje měsíční částku životního minima na 3 410 korun na osobu. Měsíční částka na osobu v rámci existenčního minima je pak 2 200 Kč.

Ministryně práce Jana Maláčová navrhuje zvýšení minim o inflaci (.docx, str. 2), čili o alespoň 13 %. Životní minimum by tak od 1. dubna 2020 činilo (.docx) 3 860 Kč a to existenční 2 490 Kč. Naposledy se přitom životní a existenční minimum zvýšilo k 1. lednu 2012, tedy před více než 8 lety.

Zdroj: Důvodová zpráva (.docx)

Ministryně Maláčová uvádí, že návrh zvýšení životního a existenčního minima je obsažen v návrhu zákona o přídavku na bydlení. Byť MPSV již dříve uvedlo, že k navýšení minim by mělo dojít v souvislosti s revizí systému dávek na bydlení (přijetím zákona o přídavku na bydlení), navýšení má být provedeno samostatným https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-110#p9-2">nařízením vlády, nikoliv ustanovením v navrženém zákoně. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Další změny, které návrh zákona o přídavku na bydlení popisuje, se týkají posílení individuálního charakteru poskytování služeb zaměstnanosti (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.doc, str. 15), čili že klientům bude poskytnut individuální a komplexní přístup ze strany Úřadu práce. Dojde tak k provázání aktivity uchazeče o zaměstnání s pobíráním přídavku na bydlení. Zákonem bude také stanovena pravomoc Úřadu práce ČR nepřiznat přídavek na bydlení do bytů nevhodných pro trvalé bydlení. Na druhou stranu má však dojít k rozšíření právních titulů (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.doc, str. 22-23) umožňující nárok na dávku přídavek na bydlení, což obnáší nárůst žadatelů o dávku o 20 až 30 tisíc. Má tedy dojít k posílení sociálních služeb.