Přehled ověřených výroků

Předseda KDU-ČSL zde hovoří o navýšení důchodů matkám o 500 korun za každé vychované dítě. V rozhovoru upozorňuje na to, že by se týkalo matek, které mají nárok již pobírat starobní důchod a mají tedy odpracované roky.

KDU-ČSL předložila návrh (.pdf, str. 4, 8) na změnu zákona týkající se navýšení důchodů pro matky ke konci března 2019. Kromě matek by se mělo navýšení o 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě týkat i mužů, kteří mají dítě ve výlučné péči. Výchovou dítěte je myšlena péče o něj po dobu deseti let do dosažení zletilosti nebo pokud se žena nebo muž ujal dítěte po jeho osmém roce věku a staral se o dítě až do jeho zletilosti, nejméně však po dobu pěti let.

V návrhu je dále uvedeno, že by předkládanými změnami došlo k navýšení výdajů v rámci důchodového systému, a to konkrétně cca o 16 miliard Kč. Avšak finální finanční dopad by dle navržených změn měl být pouze 8 miliard Kč, protože vydané peníze na důchody by poté skončily v domácí ekonomice, a tudíž by došlo k navýšení příjmů daně z přidané hodnoty.

Vláda vyjádřila (.pdf, str. 1) k tomuto návrhu nesouhlasné stanovisko. Mimo jiné uvádí, že dané změny by měly o dost vyšší finanční dopad než uvádí předkladatelé návrhu. Vláda však uvádí pouze celkovou částku za všechny navržené změny, a to cca 140 miliard Kč. Vláda též uvádí, že z důvodové zprávy není zřejmé, jakým způsobem by měly dodatečné příjmy deficit pokrýt.

Kromě popsaného návrhu změny zákona se KDU-ČSL snažila prosadit (.doc, str. 3) navýšení důchodů i v rámci pozměňovacích návrhů při projednávání novely zákona, a to o navýšení starobních důchodů o 900 Kč. V tomto návrhu však není uvedeno, zda se pozměňovací návrh týká pouze matek, nebo i otců, kteří mají dítě ve výlučné péči.

A právě z tohoto důvodu jej ministryně Jana Maláčová (ČSSD) kritizovala, jelikož byl napsán tak, že zahrnuje oba rodiče, a ne primárního pečovatele dítěte. V souvislosti s pozměňovacím návrhem poslankyně Golasowské a poslance Kaňkovského hovořila ministryně Maláčová na schůzi Poslanecké sněmovny o rozpočtových nákladech cca 30 miliard korun.

Dotaz redaktorky v ověřovaném rozhovoru se týkal obměny vedení KDU-ČSL na březnovém sjezdu strany. Sjezd KDU-ČSL se uskutečnil v Brně ve dnech 29. a 30. března 2019 a delegáti zvolili nového předsedu a předsednictvo lidovců.

Předsedou byl zvolen právě poslanec Marek Výborný (43 let), 1. místopředsedkyní senátorka Šárka Jelínková (51 let). Dalšími místopředsedy se stali poslanec Jan Bartošek (47 let), náměstek primátora Jablonce nad Nisou Štěpán Matek (32 let), náměstek primátora Havířova Bohuslav Niemiec (36 let) a náměstek primátorky Brna Petr Hladík (34 let).

Průměrný věk nově zvoleného vedení strany je 40,5 let. Je však otázkou, k čemu údajnou mladost týmu vztahovat. Průměrný věk populace v ČR je přibližně 42 let. Zvolené vedení KDU-ČSL je tak o rok a půl mladší, než je průměr populace.

Věkový průměr zvoleného vedení strany (předsedy a místopředsedů) můžeme také srovnat s ostatními politickými stranami a hnutími zvolenými do Poslanecké sněmovny. Různé politické subjekty však mají různá pravidla pro sestavování svých vrcholných orgánů. V některých stranách jsou totiž například členy předsednictva i předsedové poslaneckých nebo senátorských klubů, případně zástupci v Evropském parlamentu či starostů. V některých subjektech také vedle místopředsedů existují i řadoví členové předsednictva, v jiných nikoliv. Proto jsme se rozhodli podobně jako u KDU-ČSL hodnotit pouze předsedy a místopředsedy.

K 25. červenci 2019 tedy věkový stav následující:

ANO: Andrej Babiš (64 let), Jaroslav Faltýnek (57 let), Richard Brabec, (53 let) Petr Vokřál (55 let), Radek Vondráček (45 let), Jaroslava Pokorná Jermanová (48 let). Věkový průměr: 53,7 let.

ODS: Petr Fiala (54 let), Alexandra Udženija (43 let), Martin Baxa (43 let), Martin Kupka (43 let), Evžen Tošenovský (63 let), Miloš Vystrčil (58 let). Věkový průměr: 50,7 let.

Piráti: Ivan Bartoš (39 let), Olga Richterová (34 let), Radek Holomčík (33 let), Jakub Michálek (30 let), Mikuláš Peksa (33 let). Věkový průměr: 33,8 let.

SPD: Tomio Okamura (47 let), Radim Fiala (49 let). Věkový průměr: 48 let.

KSČM: Vojtěch Filip (64 let), Petr Šimůnek (54 let), Kateřina Konečná (38 let), Václav Ort (66 let), Stanislav Grospič (54 let). Věkový průměr: 55,2 let.

ČSSD: Jan Hamáček (40 let), Roman Onderka (53 let), Jana Maláčová (38 let), Tomáš Petříček (37 let), Ondřej Veselý (43 let), Michal Šmarda (44 let). Věkový průměr 42,5 let.

TOP 09: Jiří Pospíšil (43 let), Markéta Pekarová Adamová (34 let), Tomáš Czernin (57 let), Michal Kučera (50 let), Jan Vitula (50 let), Marek Ženíšek (40 let). Věkový průměr: 45,7 let.

STAN: Vít Rakušan (41 let), Jan Farský (40 let), Petr Gazdík (45 let), Věra Kovářová (55 let), Radim Sršeň (39 let). Věkový průměr: 44 let.

Z výše uvedeného plyne, že kombinovaný věkový průměr předsedy a místopředsedů strany je u lidovců druhý nejnižší z 9 stran v Poslanecké sněmovně. Mladší vedení mají jen Piráti. Z tohoto srovnání plyne, že zvolené vedení lidovců lze považovat za relativně mladé.

Předsednictvo lidovců bylo zvoleno na sjezdu 29. a 30. března 2019. Volby do Evropského parlamentu probíhaly na území České republiky ve dnech 24. a 25. května 2019, tedy méně než dva měsíce po zvolení nového vedení KDU-ČSL.

V nedávno proběhlých volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 obdržela KDU-ČSL 171 723 hlasů, což znamenalo 7,24 % platných hlasů a zisk dvou mandátů. O pět let dříve, v roce 2014, získala strana 150 792 hlasů. Tehdy to však díky nižší volební účasti stačilo na 9,95 % hlasů a tři mandáty.

KDU-ČSL tedy letos získala o 20 931 hlasů více. Byť se nejedná o celých 21 tisíc hlasů, výrok poslance Výborného se pohodlně vejde do naší 10% tolerance.

Vláda Bohuslava Sobotky byla jmenována dne 29. ledna 2014. Prvním návrhem zákona předloženým touto vládou byla novela zákona o soudech a soudcích (sněmovní tisk č. 117). Za první rok vládnutí pak tato vláda předložila Poslanecké sněmovně celkem 81 návrhů zákonů, přičemž posledním byl návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění (sněmovní tisk č. 386).

Druhá vláda Andreje Babiše byla jmenována dne 27. června 2018. Prvním návrhem zákona, který předložila byla novela zákona o zpravodajských službách (sněmovní tisk č. 240), za první rok svého působení pak předložila Poslanecké sněmovně celkem 60 návrh zákonů (posledním návrhem předloženým v prvním roce působení je tisk č. 535).

K metodě ověření je však potřeba napsat několik vysvětlujících poznámek. Předně si uvědomujeme, že připravit zákon neznamená totéž jako předložit návrh zákona Poslanecké sněmovně. Je zřejmé, že pokud vláda předložila návrh zákona již týden po svém jmenování, neměla na jeho přípravu valný vliv – de facto jen předložila Poslanecké sněmovně zákon napsaný za vlády předchozí. Následně (až několik měsíců po jmenování vlády) se však nachází jakási šedá zóna, ve které není možné určit, jaký vliv na předložený zákon měla vláda stará či nově jmenovaná. Zároveň v naší statistice nejsou zahrnuty zákony, které sice mohly být připravené, avšak nebyly Poslanecké sněmovně předloženy. Tyto zmíněné jevy by však naši statistiku ovlivnily jen minimálně, a navíc se dotýkají obou ověřovaných vlád. Vzhledem ke značnému rozdílu počtu navržených zákonů mezi Sobotkovou a druhou Babišovou vládou tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Slib, který údajně dal bývalý ministr spravedlnosti Kněžínek předsedovi KDU-ČSL Výbornému, byl pronesen pravděpodobně za zavřenými dveřmi, jelikož se nám o něm nepodařilo dohledat žádné informace. Je možné, že konverzace proběhla na schůzi Ústavně právního výboru, protože ministr je vždy zván na projednání zákona do výboru. Nabízí se také varianta, že Výborný čerpal z mediálních výstupů někdejšího ministra Kněžínka. Ten letos v březnu na panelové debatě Česko v době dluhů prohlásil, že Ministerstvo spravedlnosti přepisuje novelu exekučního řádu, jejíž pozměněná verze by se během pár měsíců mohla dostat na program jednání vlády.

Exekučnímu řádu a jeho přípravě jsme se věnovali již několikrát. Pro kontext si připomeňme, že celá oblast exekucí by měla být dle slibů vlády jednou z vládních priorit. Taťána Malá, která byla v současné koaliční vládě hnutí ANO a ČSSD jmenována ministryní spravedlnosti  v červnu 2018, chtěla v úřadu usilovat například o zrychlení vymahatelnosti práva a zkrácení soudního řízení, jmenování nových soudců nebo změnu insolvenčního zákona. Nakonec ale ve vládě vydržela pouhých třináct dní. 10. července 2018 ji na postu nahradil Jan Kněžínek. 

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která je ve funkci od 30. dubna letošního roku, předložila vládě návrh zákona, kterým se mění občanský soudní řád, exekuční řád a další související zákony. Vláda návrh na jednání vlády 1. července 2019 schválila a následně ho 9. července předložila sněmovně. Rozhovor poslance Výborného pro Právo, který ověřujeme, vyšel 20. července, což je jedenáct dnů poté, co vláda předložila Sněmovně novelu zákona. Rozhovor přitom mj. odkazuje k průzkumu agentury STEM z 18. července, a můžeme tedy dovozovat, že vznikl v rozmezí 18.–20. července, s dostatečným odstupem od předložení vládního návrhu.

Vládní návrh kritizuje Exekutorská komora ČR nebo Člověk v tísni. Komora varuje „před zavedením tzv. ‚sněhuláka‘ (koncentrace řízení) a také před novou povinností dlužníků hradit výdaje spojené s prováděním srážek ze mzdy.“ Dále se domnívá, že schválení novely by exekuce prodloužilo a dlužníci by nakonec zaplatili více.

Jaký vliv měly změny ministrů na přípravu novely exekučního řádu, však není možné z dostupných zdrojů zjistit.

Prezident republiky Miloš Zeman nejednal v souladu s Ústavou minimálně ve třech případech, pokud jde o odvolávání a jmenování členů vlády. Míru porušování („pro mě až neuvěřitelný způsobem“) Ústavy však nehodnotíme.

V prvním případě otálel prezident Zeman s odvoláním Andreje Babiše z postu ministra financí na návrh tehdejšího předsedy vlády Bohuslava Sobotky. Stalo se tak na jaře v roce 2017 během vlády koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL kvůli střetům zájmu Andreje Babiše a možnému ovlivňování médií. Prezident Zeman nejprve vyhodnotil veřejně avizovanou demisi premiéra Sobotky tak, že její důsledky vztáhne pouze na jejího předsedu, a nikoli celou vládu. Podle ústavního právníka Marka Antoše by už toto jednání nebylo v souladu s Ústavou.

Premiér Sobotka v návaznosti na Zemanovu interpretaci demisi přehodnotil a 5. května 2017 navrhl odvolání Andreje Babiše z postu ministra financí. Prezident Zeman posléze odvolání odsouval, ačkoli měl podle výkladu několika ústavních právníků jednat bez zbytečného odkladu v horizontu několika dní. Zeman nakonec odvolal Babiše 24. května 2017 a současně jmenoval nového ministra financí Ivana Pilného. Andrej Babiš tak zůstal ve funkci ministra financí o 20 dní déle.

Ve druhém případě odmítl prezident Zeman jmenovat ministra zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD) při vzniku nového kabinetu ANO a ČSSD. Podle Andreje Babiše, který byl podruhé pověřen sestavováním vlády, byl Poche oficiálně nominován na post ministra zahraničí. Prezident Zeman však avizoval, že ho navzdory oficiální nominaci nebude do funkce jmenovat. Europoslanec Poche a prezident Zeman měli dlouhodobě napjaté vztahy. Poche také v prezidentské volbě podpořil Zemanova protikandidáta Jiřího Drahoše. Předseda ČSSD Jan Hamáček, který byl navržen do funkce ministra vnitra, připustil, že by mohl být řízením resortu pověřen právě on, a Poche by tak byl zaměstnán do jiné role. Tak se také 27. června 2018 stalo, navzdory faktu, že Miroslav Poche byl oficiálně navržen Andrejem Babišem. Podle článku 68 Ústavy ČR je ale prezident povinen jmenovat členy vlády navržené předsedou vlády. Zeman argumentoval tím, že obdržel dvě nominace, jak Jana Hamáčka, tak Miroslava Pocheho. Do funkce ministra zahraničí byl nakonec v říjnu jmenován Tomáš Petříček (ČSSD).

Třetí případ se týkal ministra kultury Antonína Staňka, který rezignoval koncem května 2019 vzhledem ke kritice, které čelil po odvolání ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc. Jako jeho nástupce byl nominován Michal Šmarda, současný starosta Nového Města na Moravě. Prezident však na konci května Staňkovu demisi nepřijal. Důvodem nepřijetí demise bylo podle něj to, že Staněk odhalil na Ministerstvu kultury závažná pochybení, a neměl by být proto trestán tlakem na odchod z funkce. Babiš proto odeslal prezidentovi návrh na odvolání ministra Staňka a jeho nahrazení Šmardou. Prezident Zeman Staňka i přesto neodvolal, ačkoli článek 74 Ústavy ČR v takovém případě stanoví, že prezident je povinen na návrh předsedy vlády odvolat členy vlády a dle ústavních zvyklostí by tak měl učinit bez zbytečného odkladu. Po červencovém jednání v Lánech oznámil vicepremiér Hamáček, že Zeman je připraven odvolat Staňka k 31. červenci 2019.

Na konci března 2019 se Marek Výborný stal předsedou KDU-ČSL. Již v dubnu pro Český rozhlas uvedl, že nevylučuje spolupráci na úrovni krajských a senátních voleb. Odvolává se např. na funkční spolupráci v Olomouckém kraji (se Starosty) nebo v Pardubickém kraji s Evropskými demokraty, ve které by rád pokračoval. (čas 14:40)

Dosavadní prohlášení o možných spolupracích mezi stranami jsou však zatím mlhavá a obezřetná. Podle Echo24 Marek Výborný v květnu 2019 prohlásil, že spolupráce s ODS je zatím pouhou spekulací, zároveň však nevyloučil možnost prodiskutovat jednotlivé koalice pro krajské a senátní volby.

V červenci svá tvrzení o možných koalicích pro volby krajské a senátní zopakoval. „My se v tuto chvíli bavíme s Petrem Fialou, Vítem Rakušanem, Jiřím Pospíšilem, v horizontu krajských a senátních voleb příští rok, protože ty jsou před námi v každém případě,“ uvedl pro iRozhlas. Výborný tedy naznačuje, že jedná s ODS, STAN a TOP 09.

Jak ale výsledná možná spolupráce dopadne a zda budou koalice skutečně postaveny se dozvíme až před volbami.

KDU-ČSL podporuje ústavní žalobu na prezidenta republiky, kterou připravuje senátorský Klub pro liberální demokracii. Na svých stránkách KDU-ČSL zmiňuje kladný postoj předsedy senátorského klubu KDU-ČSL Petra Šilara, který uvedl: „Jsem velmi potěšený, že budeme žalobu podávat, protože je potřeba říci, že císař pán je nahý a je potřeba tyto věci řešit. Velká většina příznivců vítá, že jsme se v Senátu konečně pro něco takového rozhodli.“

Předseda strany Marek Výborný na svém twitteru napsal o podání ústavní žaloby 15. června: „Připomínám, že by stačilo mít dostatečně silného premiéra, který bude trvat na respektování ústavy a nebude jen poslušným učedníkem hradního pána.“

Kompetenční spor vzniká podle Nejvyššího správního soudu „(...) buď mezi orgánem státní správy a orgánem samosprávy nebo mezi orgány samosprávy vzájemně (například mezi orgánem obce a orgánem kraje) o to, kdo má v určité věci vydat rozhodnutí“. K podání kompetenční žaloby vyzval premiéra bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka.

K podání kompetenční žaloby premiéra vyzval také Jan Bartošek. „Podle předsedy poslaneckého klubu KDU-ČSL Jana Bartoška, který byl hostem speciálního vysílání televize Seznam, porušuje hlava státu zcela jasně ústavu a premiér by měl za tohoto stavu podat na prezidenta kompetenční žalobu.“

Předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluví v tomto případě o kompetenční žalobě na prezidenta republiky v návaznosti na fakt, že prezident Miloš Zeman nepřijal demisi ministra kultury Antonína Staňka. Kompetenční žalobu zmiňoval vicepremiér Jan Hamáček jako jednu z možností postupu vůči prezidentově jednání. Po červencové schůzce v Lánech ale Hamáček oznámil, že Zeman je připraven odvolat ministra Staňka k 31. červenci 2019.

Ministr Staněk rezignoval koncem května 2019 vzhledem ke kritice, které čelil po odvolání ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc. Jako jeho nástupce vybrala ČSSD Michala Šmardu, současného starostu Nového Města na Moravě. Prezident ale na konci května Staňkovu demisi nepřijal. Důvodem nepřijetí demise bylo podle něj to, že Staněk odhalil na ministerstvu kultury závažná pochybení, a neměl by tak být trestán tlakem na odchod z funkce. V návaznosti na tuto situaci odeslal premiér Andrej Babiš prezidentovi návrh na odvolání ministra Staňka a jeho nahrazení Šmardou. Prezident Zeman ministra Staňka ani tak neodvolal, ačkoli článek 74 Ústavy ČR v takovém případě stanoví, že prezident je povinen na návrh předsedy vlády odvolat členy vlády a dle ústavních zvyklostí by tak měl učinit bez zbytečného odkladu.

Cílem kompetenčního sporu je pak určit, kterému ze sporných orgánů spadá kompetence vydat určité rozhodnutí. I přesto, že mají jednotlivé orgány vymezené pravomoci, může mezi nimi dojít ke konfliktu. Buďto chce více orgánů rozhodovat v téže věci, anebo naopak všechny orgány popírají, že je rozhodnutí v jejich kompetenci. Toto se však diskutované kauzy netýká. V situaci ohledně odvolání ministra by došlo k třetí variantě - Ústavní soud by potvrdil povinnost prezidenta odvolat ministra na žádost premiéra. O přípustnosti takové žaloby však mají experti své pochybnosti (viz níže). Podle článku 87 Ústavy ČR je k vyřešení kompetenčního sporu určený buďto Nejvyšší správní soud, nebo Ústavní soud. Konkrétněji se pak řešení těmto sporům věnuje zákon o Ústavním soudu v §120–125. Podle tohoto zákona může návrh na zahájení řízení podat státní orgán, který je v kompetenčním sporu mezi státem a územně samosprávným celkem, nebo státní orgán, který je v kompetenčním sporu se státními orgány navzájem. Návrh může podat také zastupitelstvo.

Dále je podle článku 89 Ústavy ČR rozhodnutí Ústavního soudu vykonatelné, jakmile je vyhlášeno zákonně stanoveným způsobem (nerozhodne-li Ústavní soud o jeho vykonatelnosti jinak). Tato rozhodnutí jsou pak závazná pro všechny orgány i osoby.

V případě sporu s prezidentem republiky o odvolání člena vlády se tak premiér může obrátit na Ústavní soud a zahájit tím kompetenční spor. Premiér Babiš ale několikrát uvedl, že k podání kompetenční žaloby nevidí důvod. Pochybnosti o kompetenční žalobě měli také ústavní právníci, kteří poukázali na jasnost pravidla odvolat člena vlády na návrh premiéra i na fakt, že v dané situaci není žádný spor o to, kdo má kompetenci vykonat. Jde prý jen o určení lhůty, v jaké je prezident povinen ministra jmenovat. V úvahu by podle nich připadala spíše ústavní žaloba na prezidenta pro hrubé porušení ústavy. Že má v případě neexistence exaktní lhůty prezident jednat bez zbytečného odkladu, judikoval Ústavní soud např. v nálezech týkajících se Lisabonské smlouvy.

Ústavní žalobu na prezidenta Zemana připravili senátoři již ke konci dubna letošního roku. Žalobu inicioval senátor Václav Láska, předseda hnutí SENÁTOR 21. V této žalobě (.pdf) bylo vymezeno sedm skutků (šest skutků hlavních a poslední složený z dílčích provinění), kterými prezident údajně porušil Ústavu. Jde například o nejmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí či jmenování prezidentského kabinetu Jiřího Rusnoka v roce 2013, přestože se tehdy politické strany dohodly na sestavení vlády s podporou 101 poslanců. Žaloba byla 8. července 2019 rozšířena o osmý skutek, a to o neodvolání současného ministra kultury Antonína Staňka.

Druhý kabinet Andreje Babiše, který tvoří členové hnutí ANO 2011 a ČSSD, jmenoval prezident Miloš Zeman 27. června 2018. Vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny 12. července 2018 se 105 hlasy. Pro se vyslovili nejen členové hnutí ANO a ČSSD, ale i členové KSČM. Hnutí ANO muselo ustoupit požadavkům ČSSD a KSČM. Vláda tak již například nebude usilovat o vyrovnaný státní rozpočet. 91 poslanců opozičních stran, tedy členové KDU-ČSL, ODS, Pirátů, SPD, STAN a TOP 09, vládu nepodpořilo.

Podrobnou analýzu hlasování zveřejnil v červenci letošního roku Deník N. Data zpracovával Michal Škop ze sdružení KohoVolit. Graf obsažený ve stejném článku znázorňuje umístění jednotlivých poslanců v závislosti na jejich hlasování v horní komoře Parlamentu po dobu posledního volebního období (celkem je zahrnuto 3860 hlasování od listopadu roku 2017 do července 2019). Z grafu lze vyčíst, že se během volebního období vytvořily dva hlasující bloky. První skupinu tvoří poslanci koaličních subjektů ANO, ČSSD a také KSČM, která vládě vyjádřila podporu. Druhou skupinu tvoří drtivá většina opozičních stran, tedy KDU-ČSL, ODS, Piráti, STAN a TOP 09. Okamurova SPD stojí mimo oba dva bloky.

Podle Deníku N z bližší analýzy hlasování vyplývá, že hnutí SPD dříve hlasovalo dohromady s vládním hnutím ANO: „Již dříve jsme sledovali, nakolik se hlasování jednotlivých poslaneckých klubů od začátku volebního období vyvíjela. Od voleb na podzim 2017 až do léta 2018, kdy vznikla koaliční vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM, měla k Babišovu hnutí blízko SPD. Sociální demokraté naopak manévrovali mezi vládou a opozicí. Po ustavení vlády se výrazně do opozice posunula SPD, která přišla o šanci vládu přímo ovlivňovat. Naopak ČSSD se stále více blíží k hnutí ANO, a utužuje tak hlasovací blok.“

Zdroj: Deník N.

Tuto shodu lze pozorovat například i ve výsledcích rozboru České televize. Analýza prezentuje výsledky hlasování, která se uskutečnila od 20. listopadu 2017 až do 10. července 2018 (tedy 2 dny před vyslovením důvěry novému koaličnímu kabinetu). Podle této analýzy, která bere v úvahu 642 nejednomyslných hlasování, se vládní hnutí ANO shodovalo v 77 % s KSČM a v 71 % s SPD.

Deník N pracuje s daty až do července roku 2019, kdežto analýza České televize se věnuje rozboru období od listopadu 2017 do července roku 2018. Lze pozorovat, že SPD již nehlasuje v souladu s vládní koalicí tak často jako dříve a její pozice je nyní spíše osamocená.

Pro období od jmenování druhé vlády Andreje Babiše, tedy od 27. června 2018, jsme zpracovali vlastní analýzu hlasování ve Sněmovně. S pomocí datového analytika Michala Škopa jsme pro tento účel zpracovali otevřená data, která na svém webu zveřejňuje Poslanecká sněmovna. Výpočet vycházel z podobnosti hlasování přítomných poslanců a nebral v potaz případné přeběhlictví (jeden poslanec je brán za člena jednoho klubu po celou sledovanou dobu). Jednotlivé strany nedosahují plné shody ani samy vůči sobě (např. SPD má shodu "jen" 93,7 % s SPD). To je zapřičiněno nejednotou stran při hlasování.

Z této datové analýzy plyne, že poslanci SPD v posledním přibližně roce hlasují převážně s opozicí. Soulad s hlasováním poslanců koaličních subjektů je jen 38,9 % (v případě ANO), respektive 38,8 % (v případě ČSSD). Jedná se o podobně nízká čísla shody s vládní koalicí, jaké dosahují například taktéž opoziční Piráti nebo lidovci.

Zdroj: psp.cz, vlastní výpočet