Přehled ověřených výroků

Žebříček zemí z hlediska uživatelské přívětivosti procesu stavebního povolení sestavuje Světová banka (SB) v rámci šetření Doing Business. V rámci šetření bylo zkoumáno 190 zemí, avšak v oblasti stavebního řízení byla data dostupná jen u 185 zemí. Navíc bylo analýze podrobeno také 22 významných jádrových oblasti ve vybraných ekonomikách, jako například Osaka a Tokio v Japonsku nebo Los Angeles v USA. V poslední řadě byla také zveřejněna souhrnná data pro 7 globálních regionů.

SB zaznamenává na modelovém příkladu stavby skladu všechny kroky, které je nutné splnit pro zisk stavebního povolení, a hodnotí je podle času a finančních nákladů nutných na vyřešení každého jednotlivého kroku. Jako jednotlivý krok/procedura se v šetření SB počítá jakákoliv interakce společnosti budující sklad a jejích zaměstnavatelů se třetími stranami (např. s notáři, vládními agenturami, katastrálním úřadem, poskytovateli sítí apod.) Zahrnuty jsou všechny zákonem vyžadované kroky, včetně nepovinných kroků. V šetření SB se však počítá pouze s legislativou určenou pro stavbu skladů, nikoliv rezidenčních staveb.

Kroky nutné k získání stavebního povolení ve studii SB zahrnovaly například: zajišťování všech plánů a studií potřebných pro architekty a inženýry k návrhu stavby (testy půdy, mapy lokací, topografické studie atp.) Dále získávání a odevzdávání všech dokumentací ke stavbě odpovědným úřadům (stavební plány, urbanistické certifikáty atp.), najmutí externích dozorců, inženýrů nebo inspektorů. Zahrnuto bylo i obdržení nutných licencí, povolení, certifikací, kolaudací. V poslední řadě jsou zahrnuty i procedury nutné pro zajištění vodovodní přípojky a kanalizace či procesy pro registraci skladu po dokončení stavby, aby mohl sloužit jako ručení při hypotéce nebo aby mohl být převeden do vlastnictví třetí osoby.

Do celkového skóre je pak kromě naplnění kroků k získání stavebního povolení započítáván i tzv. index kontroly kvality, který se skládá z proměnných jako jsou regulace kvality staveb, spolehlivost kontroly kvality a bezpečnostních mechanismů, způsoby pojištění a zpětného ručení za kvalitu stavby či požadavky na profesionální certifikaci.

Data byla sbírána metodou dotazníkového šetření. Respondenti byli odborníci v udělování stavebních licencí jako architekti, stavební inženýři, specializovaní právníci, stavební firmy, poskytovatelé veřejných služeb a veřejní činitelé zapojení do stavebního řízení.

Celkové skóre a pořadí zemí v průběhu stavebního řízení je výsledkem aritmetického průměru výsledků čtyř samostatných indikátorů. Těmito indikátory jsou:

1. Počet dní nutných pro vyřízení všech kroků ke stavbě skladu
2. Počet všech vyřízených kroků nutných k získání finální dokumentace
3. Finanční náklady nutné pro vyřízení všech kroků ke stavbě skladu jako % celkové ceny skladu
4. Kvalita regulací staveb a jejich implementace

Z hlediska celkového skóre v uživatelské přívětivosti stavebního řízení za rok 2018 se Česká republika v žebříčku SB umístila na 156. příčce se skóre 56,20. V České republice bylo naměřeno 21 kroků nutných k získání stavebního povolení a celkový čas nutný k získání stavebního povolení byl 246 dní. Percentil nákladů na formální kroky z celkové ceny skladu byl naměřen 0,2 % a v indexu kontroly kvality získala česká republika 8 bodů z 15.

ČR byla na 127. příčce podle zprávy vydané roku 2017. Novější data však řadí ČR až na 156. příčku.

Vzhledem k tomu, že jedno funkční období poslanců, a tím i vlády z nich složené, trvá čtyři roky (Ústava ČR, čl. 16, 67 a 68), není stávající vláda ani v polovině svého standardního volebního období. Počítat minulou vládu Bohuslava Sobotky k té stávající je pak zavádějící, byla sice ve složení ANO a ČSSD, v této koaliční vládě však byla ještě KDU-ČSL; v Poslanecké sněmovně pak měla většinu bez podpory KSČM a zásadní změny proběhly i na personální úrovni (například výměna na postu premiéra).

Po říjnových volbách 2017 navíc nastala patová situace, kdy se Andrej Babiš nedokázal dohodnout s žádnou stranou na vládní spolupráci a prezident Miloš Zeman nakonec v prosinci jmenoval menšinovou vládu hnutí ANO. Ta byla u moci až do června 2018, kdy získala důvěru druhá vláda v čele s Andrejem Babišem.

Společnost Huawei byla založena roku 1987 ve městě Šen-čen, provincii Guangdong. Zakladatelem je Žen Čeng Fej, absolvent stavebního inženýrství a architektury na Chongqingské univerzitě. V roce 1974 narukoval do armády Čínské lidové republiky, kde působil jako technik a inženýr. Nakonec se vypracoval na zástupce ředitele (nejednalo se o armádní hodnost). Za své výkony byl pozván v roce 1978 na Národní vědeckou konferenci a v roce 1982 na Národní sněm Komunistické strany Číny. V roce 1983 z armády odešel a posléze založil Huawei.

Společnost Huawei je v soukromém vlastnictví. Podle vyjádření české mluvčí společnosti Huawei, Magdy Teresy Partyky, jsou veškeré akcie společnosti rozděleny mezi její zaměstnance a vstup na burzu společnost neplánuje.

Adresa hlavního sídla společnosti zní: Huawei Base, Bantian, Longgang District, Shenzhen, China. Ani s pomocí ChinaCheckup se nám podařilo nalézt čínský Národní vyhledávací systém registrovaných firem. Stránka je však pouze v čínské lokalizaci a vyhledávání je možné pouze s originálními čínskými názvy firem. Za použití funkce automatického překládání v prohlížeči Chrome se nám podařilo nalézt údaje o zapsání společnosti Huawei k 15. září 1987 ve městě Šen-čen (Shenzhen). Spolehlivost těchto výsledků je však vzhledem k výhradně čínské jazykové lokalizaci diskutabilní. Hypertextový odkaz na vyhledané údaje je nefunkční. Pro případné ověření navštivte National Enterprise Credit Information Publicity System a do vyhledávacího pole zkopírujte 华为. Následně vyřešte captcha kód a pomocí překladu stránky v Google Chrome můžete přečíst nalezené výsledky v češtině. Pro zjednodušení uvádíme screenshot z výsledků našeho vyhledávání:

Jelikož se jedná o soukromou společnost registrovanou v ČLR, má vůči tomuto státu určité závazky. Upozornil na to v prosinci 2018 Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB). Ve zprávě NÚKIB (.pdf, str. 1-2) se mj. v bodě 4. uvádí: „Právní a politické prostředí Čínské lidové republiky, ve kterém uvedené společnosti primárně působí, a jejímiž zákony jsou povinny se řídit, vyžaduje po soukromých společnostech součinnost při naplňování zájmů ČLR včetně podílu na zpravodajských aktivitách aj. tyto společnosti se zároveň takové spolupráci se státem povětšinou nebrání; úsilí chránit zájmy zákazníků na úkor zájmům ČLR je v tomto prostředí značně sníženo. Podle dostupných informací existuje organizační a personální propojení mezi těmito společnostmi a státem. Uvedené tedy vytváří obavy, že zájmy ČLR mohou být stavěny nad zájmy uživatelů technologií uvedených společností (Huawei a ZTE, pozn. Demagog.cz).“

Podle vyjádření IT expertů pro server HlídacíPes.org je tak například možné obávat se odposlechů, monitoringu provozních a lokalizačních údajů nebo dokonce kompletního vyřazení komunikační infrastruktury.

Podobně se pro BBC vyjádřil australský expert na kybernetickou bezpečnost Tom Uren, který prohlásil, že "spojitost mezi firmami a čínskou vládou podněcuje obavy, že by stát mohl skrze tyto firmy provádět špionáž", neboť "dle loni schválených čínských zákonů mohou čínské zpravodajské služby vyžadovat pro své snahy na čínských firmách spolupráci".

Proti těmto zprávám se do médií vyjádřil i zakladatel Žen Čeng Fej. Uvedl, že by Huawei odmítla případné žádosti Číny o důvěrné informace zahraničních zákazníků Huawei, dále uvedl: „Miluji svou zemi a podporuji komunistickou stranu. Neudělal bych ale nic, co by poškodilo jinou zemi světa. (...) Mezi mými politickými názory a podnikatelskou činností firmy Huawei neexistuje žádná spojitost.“

Znění Mezinárodního paktu o politických a občanských právech přijalo usnesením č. 2200 na svém 21. zasedání Valné shromáždění OSN v roce 1966. V účinnosti je tento pakt od 23. března 1976, přičemž do dnešního dne k němu přistoupilo 172 států, šest dalších (např. Čína či Kuba) pakt sice podepsalo, avšak nepřistoupilo k němu a není pro ně tedy závazný. Není tedy pravda, že by tento pakt platil všude, samotné OSN má totiž 193 členů, kromě již zmíněné Číny a Kuby pakt nebyl přijat např. Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty či Singapurem.

Mezinárodním paktem o politických a občanských právech je chráněno např. právo na život (čl. 6) či je zakázáno otroctví a mučení (čl. 7 a čl. 8). Listovní tajemství je pak chráněno v rámci čl.17, podle kterého „nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo
korespondence ani útokům na svou čest a pověst.“

Výslovně pak pojem listovní tajemství používá až česká Listina základních práv a svobod v čl. 13:
„Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů...“

Informace o odposlouchávání Angely Merkelové Spojenými státy pocházejí ze dvou zdrojů. Jedním z nich jsou dokumenty zveřejněné bývalým zaměstnancem americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) Edwardem Snowdenem, druhým je server WikiLeaks.

Skandál týkající se možného sledování kancléřky Merkelové propukl v roce 2013. Na jednom ze Snowdenem zveřejněných dokumentů je například uvedeno jméno Angely Merkelové mezi dalšími sledovanými světovými politiky (Document, str. 7). Spojené státy nepotvrdily, že by Merkelovou skutečně odposlouchávaly. Kancléřka své možné sledování označila za nepřijatelné. Německo se pokusilo vyšetřit, zda jsou Snowdenovy dokumenty pravdivé. Podle zveřejněných informací však toto vyšetřování skončilo, protože Německo nemá přístup k oficiálním dokumentům americké strany a zveřejněné kopie k potvrzení podezření nestačí.

K Filipovu vyjádření doplňme, že byla informace o údajném odposlechu zveřejněna před více než pěti lety, což nelze rozumně pokládat v kontextu rozhovoru za „nedávno“. Časové určení však není hlavní pointou výroku, proto zůstává hodnocen jako pravdivý.

Narozdíl od jiných států se Německo zatím nepřipojilo k opatření, které by zabránilo německým společnostem v nákupu síťových technologií od společnosti Huawei. Německé ministerstvo průmyslu a energetiky pouze vydalo prohlášení, podle kterého je otázka bezpečnosti sítí nové generace pro spolkovou vládu velmi relevantní. Tímto opatřením se bude řídit při výstavbě nových sítí. Německá vláda tak prozatím nedosáhla jednotného postoje, nicméně je možné, že se firma nebude podílet na budování mobilní sítě páté generace (5G).

Německá telekomunikační společnost Deutsche Telekom již dříve sama uvedla, že bere vážně celosvětovou diskusi o bezpečnosti síťového zařízení od čínských prodejců a že Deutsche Telekom přehodnocuje svoji obchodní strategii.

Nelze tedy s určitostí tvrdit, že německá vláda nechystá žádná opatření. Vláda zatím nezaujala jednotný postoj a o dalších krocích bude teprve jednat.

Většinový podíl 51,1 % akcií společnosti Český Telecom byl prodán společnosti TELEFÓNICA v roce 2005 za částku 82,6 mld korun. Rozhodnutí o prodeji učinila vláda Stanislava Grosse (Usnesení č. 407, .doc) a stát tímto rozhodnutím ztratil nad Českým Telecomem kontrolu.

Prodej tohoto balíku akcií byl však připravován delší dobu. Privatizaci nastartovala již předchozí vláda Vladimíra Špidly a neúspěšně se pokusila většinový balík akcií prodat i vláda Miloše Zemana (.pdf, str. 10). Historii prodeje státního podílu ve společnosti Český Telecom (včetně odprodeje menšinových podílů) mapuje článek na serveru idnes.cz, avšak pouze do roku 2002.

Mluví-li Filip o prodeji bezpečnostních sítí od státu do soukromých rukou, je otázkou, o jakých všech prodejích mluví. V souvislosti s tématem rozhovoru se však nabízí například prodej většinového podílu ve společnosti České radiokomunikace. O tomto prodeji rozhodla vláda Miloše Zemana v roce 2001.

O žádném z těchto prodejů Filip nerozhodoval a na privatizaci uvedených společností se tak nepodílel.

Předseda Filip dle webu KSČM navštívil v polovině ledna 2019 Čínu, kde se setkal mj. s místopředsedou Všečínského shromáždění lidových zástupců Wang Dongmingem. Kdy byla návštěva předsedy českých komunistů v Číně dohodnuta, však z veřejně dostupných zdrojů české ani čínské strany neplyne.

Pracovnice Sekretariátu místopředsedy Poslanecké sněmovny Kateřina Nováková odpověděla na náš mail, že návštěva Vojtěcha Filipa v Číně nebyla oficiální „parlamentní zahraniční cestou, a tedy nepodléhala schválení orgánů Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR“.

Podle serveru Neovlivni.cz „vyráží Filip do Číny na vlastní pěst“.

Podle webu KSČM se v Číně jednalo o mezistátních a mezistranických záležitostech, přesto nemůžeme s jistotou potvrdit, že se jednalo o „stranickou cestu“.

Vzhledem k nedostatku informací hodnotíme Filipův výrok jako neověřitelný.

Podle oficiální webové stránky KSČM navštívil Vojtěch Filip Čínu ve dnech 14.–17. ledna 2019. Setkal se mimo jiné s místopředsedou Všečínského shromáždění lidových zástupců, s předsedou Všečínské federace odborů Wang Dongmingem a náměstkem ministra Mezinárodního oddělení ÚV KS Číny Guo Yezhou. Předmětem jejich jednání bylo posouzení aktuálního stavu mezistranických styků mezi KSČM a KS Číny a jejich další rozvoj a např. aktuální stav mezistátních vztahů mezi Českou republikou a Čínou.

V průběhu návštěvy Číny se Filip 16. ledna v provincii Sečuan ve městě Chengdu setkal s 1. tajemníkem této provincie, kterým je Peng Qinghua. Ve zprávě, která byla zveřejněna na oficiální webové stránce Komunistické strany Číny, je Filip titulován jako první předseda KSČM a místopředseda PSP ČR. Politici na této schůzce projednávali, jak pokračují práce na vývoji společného česko-čínského dopravního letadla a otevření nového leteckého spojení mezi Prahou a čínským městem Shen Zhen.

Pro upřesnění dodejme, že oficiální web Komunistické strany Číny je dostupný v dané verzi pouze v čínštině, proto je alespoň pro nedokonalou úroveň porozumění využit automatický překlad prohlížeče Chrome. Podstatné je, že tiskové zprávy na daném webu jsou po čase mazány. Proto nejsme schopni dohledat zprávu o setkání Filipa s jeho čínským protějškem a potvrdit či vyvrátit tvrzení o titulování Filipa v čínském parlamentu.

Nelze tedy tvrdit, že Filip vystupoval jako místopředseda PSP ČR pouze u svého partnera Wang Dongminga. Není však jisté ani to, že byl Filip u Dongminga skutečně titulován jako místopředseda Sněmovny.

Předseda Filip dle webu KSČM navštívil v polovině ledna 2019 Čínu, kde se setkal mj. s místopředsedou Všečínského shromáždění lidových zástupců Wang Dongmingem. Jakým způsobem byla návštěva předsedy českých komunistů v Číně dohodnuta však z veřejně dostupných zdrojů české ani čínské strany neplyne.

Web Čínské komunistické strany informuje pouze o setkání Filipa s prvním tajemníkem provincie Sečuan Pengem Qinghua. Pro upřesnění dodejme, že oficiální web Komunistické strany Číny je dostupný v dané verzi pouze v čínštině, proto byl alespoň pro nedokonalou úroveň porozumění využit automatický překladač prohlížeče Chrome. Podstatné také je, že jsou tiskové zprávy na daném webu po čase mazány. Proto nejsme schopni dohledat zprávu o setkání Filipa s jeho čínským protějškem Dongmingem.

Z veřejně dostupných informací tedy nelze výrok fakticky ověřit.