Přehled ověřených výroků

Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky. Dle dikce § 6 kompetenčního zákona MZV: „...zabezpečuje vztahy České republiky k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením, koordinuje aktivity vyplývající z dvoustranné a mnohostranné spolupráce, s výjimkou věcí náležejících do působnosti Ministerstva spravedlnosti.“

Moderátor rozhovoru Vladimír Keblúšek před vyřčeným výrokem naráží na postavení Andreje Babiše v mezinárodních jednáních vůči členským státům EU. Nicméně předseda vlády dle čl. 77 Ústavy: „...organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony.“
Tudíž mu nenáleží kompetence patřící monokratickému MZV, v jehož čele stojí pouze ministr zahraničí.

Ten by ve svém jednání měl být politicky odpovědný předsedovi vlády, což lze dovodit jazykovým výkladem článku 74 Ústavy („Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády“), kde ze smyslu textu plyne, že Ústava prezidentovi nedává prostor ministra na návrh premiéra neodvolat. Předseda vlády by však podle užití teorie horizontální dekoncentrace (.pdf, str. 4), čili principu rozdělení působnosti a pravomoci mezi organizační složky na stejné úrovni, neměl vstupovat do fungování pro konkrétní účely vytvořeného ministerstva. Předseda vlády tak pouze prostřednictvím prezidenta republiky pověřuje jednotlivé členy vlády řízením ministerstev.

Pokud se jedná o pravomoci ve vztahu k EU, tak premiér pravidelně zasedá na Evropské radě společně s dalšími premiéry členských států (.pdf, str. 11, čl. 15 odst. 2). Ministr zahraničí má zase na starosti reprezentovat Českou republiku na Radě Evropské unie. Rada vykonává společně s Evropským parlamentem legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce vymezování politik a koordinace v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami (.pdf, str. 12, čl. 16).

Ministr Tomáš Petříček (ČSSD) oznámil plán své první zahraniční cesty již při svém jmenování dne 16. října 2018, jak uvádí tisková zpráva Ministerstva zahraničních věcí.

Se svým německým protějškem, Heikem Maasem (SPD – Sociálně demokratická strana Německa), se sešel 19. října 2018 v Berlíně. Společně se zabývali otázkami migrace, společné rozvojové spolupráce v Africe či odsouzení vraždy saúdskoarabského novináře Džámala Chášakdžího. Heiko Maas mj. ocenil, že Petříček za cíl své první zahraniční cesty po jmenování do funkce zvolil právě Německo, což podle Maase vypovídá o důležitosti vzájemných vztahů obou zemí.

Na Pražském hradě se 12. září 2018 uskutečnila schůzka nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice. Této schůzky se kromě prezidenta Zemana účastnil i Andrej Babiš, předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, ministr vnitra toho času pověřen řízením Ministerstva zahraničních věcí Jan Hamáček a ministr obrany Lubomír Metnar. Předseda Senátu Milan Štěch se schůzky kvůli kolidující zahraniční cestě nezúčastnil a Hrad také odmítl účast místopředsedkyně Senátu Miluše Horské, která měla Štěcha zastoupit.

Jak Tomáš Petříček správně uvádí, ve společném prohlášení ústavních činitelů vydaném po schůzce jsou zmíněny i Minské dohody:

„V případě sankčního režimu EU vůči Ruské federaci ústavní činitelé konstatovali, že důvody, které k zavedení sankcí vedly, trvají, a vyzvali k naplnění Minských dohod všemi zúčastněnými stranami. Shodli se také na užitečnosti komplexní a otevřené diskuse o tomto tématu na úrovni Evropské rady, včetně zhodnocení ekonomické i politické účinnosti sankcí v návaznosti na proceduru jejich prodlužování.“

Na Pražském hradě se 12. září 2018 uskutečnila schůzka nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice. Této schůzky se kromě prezidenta Zemana účastnil i Andrej Babiš, předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, ministr vnitra toho času pověřen řízením Ministerstva zahraničních věcí Jan Hamáček a ministr obrany Lubomír Metnar. Předseda senátu Milan Štěch se schůzky kvůli kolidující zahraniční cestě nezúčastnil a Hrad odmítl účast místopředsedkyně senátu Miluše Horské, která měla Štěcha zastoupit.

Dle společného prohlášení byla tématem schůzky koordinace zahraničních cest a návštěv ústavních činitelů, mezinárodní sankce vůči Rusku, plánovaná cesta prezidenta Zemana do Izraele či závěry summitu NATO. Nejvyšší ústavní činitelé se věnovali rovněž otázce brexitu, budoucímu předsednictví ČR v EU či evropské bezpečnostní a obranné politice.

Plánovaná cesta Radka Vondráčka do Ruska však není ve společném prohlášení ani v jiných mediálních výstupech po schůzce přímo zmíněna, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radek Vondráček navštívil ve dnech 14.–16. října 2018 Ruskou federaci. Společně s delegací poslanců Výboru pro zdravotnictví PSP ČR jednal v Moskvě s předsedou Státní dumy Ruské federace Vjačeslavem Volodinem a s předsedkyní Rady federace Valentinou Matvijenkovou. Nejednalo se tedy o „vládní“ zahraniční návštěvu.

„Je to součást parlamentní diplomacie, do které my jakožto ministerstvo zahraničních věcí nezasahujeme přímo. My připravujeme podklady pro takové výjezdy, ale já bych ale přesto chtěl s panem předsedou hovořit o tom, co diskutoval v Moskvě, jaké jsou závěry z jeho setkání,“ říká Petříček. Ministerstvo zahraničí tvrdí, že vybavilo Radka Vondráčka podklady pro cestu do Ruské federace. Pak už nebylo schopné kontrolovat, jestli se předseda Sněmovny při svých jednáních doporučení Černínského paláce skutečně držel.

Přes Petříčkova tvrzení se nám nepodařilo dohledat dokument, který by stanovil kompetenci MZV „poskytovat servis“ členům Parlamentu, ačkoli se tak zřejmě děje. A protože není k dispozici předpis či jiný zdroj informací v tomto směru než ministr zahraničních věcí a jelikož nelze bez dalšího zdroje prokázat pravdivost výroku ministra jiným výrokem téhož ministra, hodnotíme tvrzení jako neověřitelné.

Organizační výbor je zřízen na základě § 32 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, jeho působnost zmiňuje § 46. Organizační výbor není klasickým legislativním výborem, ale má charakter kolektivního vedení Sněmovny s doporučujícími a koordinačními pravomocemi. Hlavním úkolem organizačního výboru je doporučovat předsedovi Sněmovny program jednání. Předsedou organizačního výboru je ze své funkce předseda Poslanecké sněmovny, místopředsedy jsou všichni místopředsedové Poslanecké sněmovny. Členy výboru jsou zástupci vybraní jednotlivými poslaneckými kluby. Jejich počet je vypočítán podle zásady poměrného zastoupení politických stran v Poslanecké sněmovně.

Jednání výboru je neveřejné. Veřejné dokumenty zahrnují schválená usnesení či pozvánky na schůze, ve kterých se mimo jiné vyskytuje bod: „Návrh na rozhodnutí o přijetí zahraničních návštěv a vyslání delegací Poslanecké sněmovny, jejích orgánů a poslanců.“ Na něj navazuje schválené usnesení o vyslání delegací Poslanecké sněmovny do zahraničí, mimo jiné i delegace do Ruska.

Ministerstvo zahraničí chystalo kritické vyjádření k cestě Radka Vondráčka (ANO) do Ruska. Nový šéf diplomacie Tomáš Petříček nakonec po konzultaci se svým stranickým šéfem Janem Hamáčkem z ČSSD vydání prohlášení zastavil. V textu, který připravil východoevropský odbor ministerstva zahraničí, se osoby na sankčním seznamu EU činí přímo zodpovědnými za nelegální anexi Krymu a rozpoutání konfliktu na východě Ukrajiny.

„Já jsem požádal ráno na naší poradě, abych měl pracovní návrh prohlášení, které bychom mohli vydat, nicméně následně jsme se domluvili i s kolegou Hamáčkem, že nejprve se setkám příští týden s panem předsedou Vondráčkem, abych se seznámil s průběhem jeho cesty, ale také bych s ním chtěl hovořit o tom, že bychom měli lépe koordinovat naše zahraničně politické aktivity, “ říká Petříček.

Vzhledem k tomu, že není možné z primárních či dalších zdrojů vyjma Petříčka prokázat, že vypracování zprávy pro Vondráčka zadal on – interní komunikace MZV není veřejně přístupná a zveřejnění prohlášení bylo nakonec zastaveno, pročež nelze zjistit jeho obsah – hodnotíme jeho výrok jako neověřitelný.

Čeští vojáci působí na území Afriky v těchto misích:

• Mali - v misi MINUSMA, působí zde 3 čeští vojáci a cílem mise je zajištění bezpečnosti a vytvoření podmínek pro další humanitární a politickou asistenci tamní vládě.

• Mali - v misi EUTM, jde o misi výcvikovou, která má za cíl pomoci při výstavbě a výcviku malijské armády. Jednotka, která zde působí, se podílí na ochraně velitelství výcvikové mise v Bamaku, v rámci toho například doprovází velitele a štáby mise, a částečně také pomáhá s výcvikem malijské armády.

• Somálsko - v misi EU NAVFOR Somalia - operace ATLANTA. Tato mise má za úkol ochranu plavidel. Působí zde 3 čeští vojáci, jeden z nich jako plánovací důstojník zpravodajského oddělení a dva další působí v rámci odborných funkcí, kde plní úkoly velitelství operace.

Jako pozorovatelé pak čeští vojáci působí také v Kongu nebo ve Středoafrické republice. U těchto pozorovatelských misí se čeští vojáci podílejí například na řízení misí, případně monitorují bezpečnostní a politickou situaci v oblasti.

Mapu s místy, kde jsou nasazení čeští vojáci lze najít na úvodní stránce http://www.mise.army.cz/.

Pavel Bělobrádek byl zvolen členem náchodského zastupitelstva ve volbách 2010, 2014 a 2018.

V případě krajského zastupitelstva pak Pavel Bělobrádek byl zvolen v roce 2012 a 2016 jako krajský zastupitel za KDU-ČSL.

Zákon, o kterém Pavel Bělobrádek mluví, je novela zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, schvalovaná v letošním roce (v médiích je tento zákon označován také jako zákon o liniových stavbách). V srpnu 2018 byl pak vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 169/2018 Sb. Pro dopravní stavby zahrnuté nově v příloze (.pdf, str. 6) tohoto zákona mohou být použita speciální opatření, která by měla urychlit jejich výstavbu. Jedním z takových opatření (.pdf, str. 4) je institut předběžného uvedení v držbu. V rámci tohoto institutu by stavba mohla být započata i na pozemku, který ještě není zcela vyvlastněn.

Rychlost výstavby pak ovlivňují i další zákony zmíněné Pavlem Bělobrádkem. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), upravuje mj. povolovací řízení pro stavby. Ministerstvo dopravy chce zřídit specializované stavební úřady, které by měly na starosti pouze stavby dopravního charakteru. Ministerstvo pro místní rozvoj pak připravuje návrh zcela nového stavebního zákona. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, pak upravuje samotné řízení před správními úřady a ovlivňuje tak např. délku a komplikovanost procesu při schvalování i dopravních staveb.

Senát se na přijímání těchto zákonů podílí, dle čl. 45–47 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, je návrh zákona nejprve schválen Poslaneckou sněmovnou. Následně se návrh postoupí Senátu, který ve lhůtě třiceti dnů může návrh přijmout. Pak je zákon postoupen prezidentovi republiky k podepsání. Ten může návrh zákona zamítnout či vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Dle čl. 48 Ústavy České republiky může Senát také vyjádřit vůli nezabývat se návrhem zákona, i v tomto případě je zákon přijat a postoupen prezidentovi k podpisu.

Pokud Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s připomínkami, mohou poslanci buď většinou přítomných pozměněný návrh přijmout, nebo 101 hlasy přijmout zákon v původním znění, tj. ve znění bez senátních pozměňovacích návrhů. V obou případech pak návrh putuje k podpisu prezidentovi. V případě, že Poslanecká sněmovna návrh neschválí, legislativní proces končí.

Poslanecká sněmovna pak může i přehlasovat negativní postoj Senátu k návrhu zákona, a to opět minimálně 101 hlasy. Zákon o státním rozpočtu, který určuje, kolik peněz půjde na rozvoj dopravní infrastruktury, pak projednává a schvaluje pouze Poslanecká sněmovna bez účasti Senátu.

Dále uveďme, že vlastníkem dálnic a silnic prvních tříd je stát, který tyto silnice spravuje prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic, což je příspěvková organizace Ministerstva dopravy. Vláda, včetně ministra dopravy, je však dle čl. 68 Ústavy odpovědná pouze Poslanecké sněmovně, jako senátor by tedy poslanec Bělobrádek neměl např. možnost interpelovat ministry a jeho možnost ovlivnit správu a výstavbu těchto silnic by poklesla. Vlastníkem a správcem silnic II. a III. tříd jsou pak kraje a Senát nemá na způsob, jakým kraje silnice spravují, žádný vliv (vyjma schvalovaných zákonů).