Přehled ověřených výroků

Podmínky pro poskytnutí úvěru na modernizaci nebo pořízení obydlí ze Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB) je upraven nařízením vlády č. 136/2018 Sb., účinného od 15. srpna 2018 na základě § 9 zákona č. 211/2000 Sb. Základní informace, podmínky nebo stav programu pro mladé jsou dostupné na stránkách SFRB nebo v již zmíněném nařízení.

Výše poskytovaného úvěru může, dle § 5 odst. 1 písm. c) nařízení vlády, pro pořízení obydlí koupí bytu činit nejvýše 1,2 milionu Kč, s tím, že částka takto poskytnutá nesmí přesáhnout 80 % z ceny bytu, ať už ceny sjednané nebo ceny zjištěné. Při nejvyšší možné výši úvěru tak cena bytu nesmí překročit 1,5 milionu Kč.

Podle Sdružení pro architekturu a rozvoj, z.s. je tato částka pro Prahu nedostatečná: "V metropoli se už vyšplhala průměrná cena nového bytu na 94 tisíc korun za metr čtvereční, na byt si může zájemce v rámci Programu pro mladé půjčit 1,2 milionu korun, což by stačilo na 12,7 metrů čtverečních bytu v novostavbě.".

Cenové mapy, které orientačně uváděly ceny nájemného v obcích, plnily ovšem zcela jiný účet. Podle SFRB: "Cílem zveřejňování informací o orientačních cenách nájemného v obcích ČR v mapách nájemného bylo vytvoření co nejlepších podmínek pro přechod z regulovaného nájemného na nájemné neregulované. Tento cíl se podařilo naplnit." V současnosti existuje pouze cenová mapa Asociace realitních kanceláří ČR (pod záložkou "cenové vrstvy" je možné filtrovat ceny nájmů bytů, prodeje bytů a prodeje domů).

Pokud Landovský naznačuje, že by měla vzniknout jiná cenová mapa, je toto ovšem v gesci vlády, která v současném nařízení mapou ani jinak nevyjádřila vůli individualizovat podmínky pro jednotlivé obce. Možností, jak toto učinit, je několik, ale vždy půjde o kompetenci vlády. Landovský ovšem tento záměr předkládá jako jeden ze tří bodů svého řešení bytové situace v Praze, které by mělo realizovat budoucí vedení města.

Situaci ohledně bydlení ve Vídni shrnuje např. tento článek. Dnešní stav bydlení ve Vídni má původ již před druhou světovou válkou, kdy jednou z hlavních priorit tehdy vládnoucích socialistů bylo zajistit široce dostupné bydlení. Město Vídeň vlastní více než čtvrtinu bytů ve Vídni, dalších více než 15 % bytů pak vlastní neziskové organizace či nízkoziskové společnosti.

Město Vídeň i ve spolupráci se spolkovou vládou pak se soukromými investory úzce spolupracuje. Nejdříve město vykoupí pozemky, na kterých mají být vybudovány nové byty. Následně porovnává nabídky investorů podle čtyř kritérií – architektonická kvalita, kvalita prostředí, společenská udržitelnost a ekonomické parametry (například celková cena či výše budoucích nájmů). Vybranému developerovi prodá město pozemky za příznivou cenu a poskytne mu půjčku s výhodnými podmínkami. Sám developer však musí pronajímat polovinu nových bytů nízkopříjmovým obyvatelům.

Sociálně demokratická strana Rakouska (SPÖ) vládne ve Vídni již více než 70 let. Jak ukazuje tabulka, starostové Vídně jsou zástupci sociální demokracie nepřetržitě již od roku 1945.

Zda pak ČSSD tento systém v Česku představila jako první, není jisté. Ve volebním programu pro rok 2018 toto nezmiňuje. Ve volebním programu pro komunální volby v Praze v roce 2014 (.pdf, str. 5, bod II.6.) však prosazuje, aby u velkých projektů bylo 5 % bytů určeno pro potřeby sociálního bydlení, podobný cíl má však ve volebním programu (bod 2.3) pro rok 2014 i hnutí ANO, pod bodem „Bydlení“ je uvedeno:

„podpora výstavbu startovacích bytů pro mladé rodiny, bytů pro sociálně znevýhodněné a handikepované občany a pro seniory mj. stanovením kvóty pro uvedený typ bydlením u velkých developerských projektů“ (sic!, chyby ponechány)

V dřívějších volebních programech ČSSD se podobný cíl buď nevyskytuje, nebo volební programy již nejsou dostupné. Protože hnutí ANO bylo ministerstvem vnitra registrováno až v roce 2012, komunální volby v roce 2014 byly první, jichž se účastnilo. Kdo tedy s podobným řešením přišel v Česku první, není jasné.

V pražské politice se Jiří Pospíšil zatím nepohyboval. Poprvé se stal zastupitelem v Plzeňském kraji v roce 2000, podruhé roku 2012, vždy na čtyři roky. Na západě Čech kandidoval vždy také do Poslanecké sněmovny. V Praze nyní podle svých slov kandiduje proto, že je to pro něj výzva, a chce v metropoli napravit současné problémy. „Většinu aktivního života trávím mezi Prahou a Plzní, teď Bruselem. Většina mých osobních aktivit a životní profilace je zde v Praze,“ říká Pospíšil. V březnu sdělil, že už má v Praze trvalé bydliště, nutné pro kandidaturu na primátora.

Využitelností různých typů dopravy v hlavním městě Praha se zabývá Ročenka dopravy Technické správy komunikací. V dokumentu z roku 2017 (.pdf, str. 6) se uvádí, že během pracovního dne využije automobilové dopravy 29 % obyvatel. Zbylých 71 % se pohybuje buď hromadnou dopravou (42 %), na kole (1 %), pěšky (26 %) nebo cestují kombinací jak hromadné, tak i automobilové dopravy (2 %).

Hlavním zákonem, který reguluje oblast úvěrů, je zákon o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb. V tomto zákoně je vymezena i role ČNB jako všeobecného dozoru skrze poskytování licencí, jež umožňují poskytování úvěru věřiteli. Po dobu přechodného období vykonávala dozor částečně i ČOI dle předchozího zákona o spotřebitelském úvěru a podala České národní bance žádost o udělení oprávnění k činnosti podle nové právní úpravy. Kontrole nepodléhají přesně vymezené případy v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru.

Jednou z kontrolovaných povinností subjektu poskytující spotřebitelský úvěr je posouzení úvěruschopnosti věřitele. ČNB tuto povinnost popisuje takto:

„Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je na základě posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel za tímto účelem poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.“

Tvrdit ovšem, že vydělávat v České republice na lidech v nouzi je nemožné, je iluzorní. Řadu problémů potvrzuje i pravidelná analýza Člověka v tísni. Ta aktuální z července 2018 například uvádí: „Zákon o spotřebitelských úvěrech sice omezil sankce, které si mohou věřitelé v takové situaci účtovat, lidé však většinou musí stále platit původní smluvní úrok. Ten dluh zvýší – zejména u menších nebankovních společností – o další desítky tisíc. Některé společnosti dokonce účtují klientům v případě prodlení zvýšený úrok či dodatečné poplatky, což považujeme za obcházení zákona.“ Ze systematičtějších způsobů obcházení zákona pak můžeme zmínit „podnikatelské úvěry“, kdy půjčující subjekty přesvědčí zájemce o půjčku, aby si účelově zřídil živnostenské oprávnění, čímž ztrácí ochranu spotřebitele. K naplnění podmínek také „žadatelům“ pomáhají tak, že nabízí vyřízení potvrzení o příjmech. ČvT dále hovoří o primárním započítání plateb na úroky místo na jistinu, preferenci exekucí před dohodou o srážkách ze mzdy a dalších pochybných obcházeních zákona. Řadu dalších pochybných praktik ve fázi exekuce (většinou v šedé zóně zákona) řeší např. web Exekutor má smůlu.

Závěrem je také nutné podotknout, že firma Fair Credit, ve které měl Petr Stuchlík vlastnický podíl, minimálně do prosince 2016, kdy vstoupila v platnost novela zákona o spotřebitelském úvěru, nespadala pod dozor ČNB. Z portfolia firem Fair Credit (Fair Credit International, Fair Credit Czech, Fair Credit Holding a Fair Credit Inkasní) získala licenci ČNB jen firma Fair Credit International (1. prosince 2016). Česká pobočka firmy pak potřebnou licenci získala až akvizicí firmy M – Profin 16. ledna 2018 a spadá tedy až od této doby pod kontrolu ČNB.

Strany nejmenovaly shodně konkrétní důvod pro ukončení spolupráce. Žádný z představitelů stran neuvedl, že by byly hlavní motivací osobní důvody.

Jak jsme již jako Demagog.cz ověřovali, hnutí STAN uvádělo slovy Petra Gazdíka jako hlavní příčinu neochotu TOP 09 změnit vzájemný vztah směrem k rovnocennějšímu postavení a větší integraci ve smyslu dvoustrany, jakou je například německá strana CDU/CSU.

Co se týče strany TOP 09, lze dohledat pouze vyjádření zármutku nad ukončením spolupráce.

Nutno podotknout, že strany jsou ochotné spolupracovat i nadále, jak ukazuje například kooperace obou stran v případě komunálních voleb v Praze. Obě strany zde postaví společnou kandidátku s názvem Spojme síly pro Prahu.

Kauza Opencard se táhne již od prosince 2009, kdy pražská opoziční zastupitelka Jana Ryšlinková podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Měla podezření, že v souvislosti s projektem Opencard mohl být porušen zákon o zadávání veřejných zakázek nebo zákon o hospodaření s veřejnými
prostředky.

Městské státní zastupitelství v Praze podalo v červnu 2014 obžalobu na 15 pražských radních, kteří rozhodovali o projektu Opencard. Mezi nimi byli i bývalí pražští primátoři Bohuslav Svoboda (ODS) a Tomáš Hudeček (dříve TOP 09). Exprimátor Svoboda byl totiž v únoru téhož roku vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání. Dle zastupitelství mělo dojít k porušení zákona v souvislosti se zadáním zakázky na
podporu programového vybavení firmě Haguess.

V září 2016 padl u Městského soudu v Praze nepravomocný rozsudek, kvůli uzavření nevýhodných smluv s firmou Haguess měla městu vzniknout nejméně pětadvacetimilionová škoda. Svoboda dostal podmíněný trest dva a půl roku, Hudeček dvouletou podmínku. Odsouzení se okamžitě odvolali.

Policie se začátkem nového volebního období, tedy po parlamentních volbách 2017, zažádala o opětovné vydání znovuzvoleného poslance Bohuslava Svobody. Tentokrát Sněmovna bývalého primátora k trestnímu stíhání nevydala. Svobodovi tak zůstala ústavně zaručená trestněprávní imunita poslance.

V září 2018 Vrchní soud v Praze zrušil podmíněné tresty bývalým pražským radním v kauze Opencard. Případ byl navrácen Městskému soudu v Praze k opětovnému posouzení. Závažná pochybení v rozsudku Městského soudu nelze doložit, neboť rozhodnutí Vrchního soudu není veřejně dostupné.

Nezávislá energetická komise, tzv. Pačesova komise, byla zřízena (.doc) 24. ledna 2007. 12. září pak vláda přijala statut (.doc) této komise, jejímž hlavním cílem bylo „vypracovat materiál pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém horizontu” (čl. 2).

Dle několika zdrojů, jako např. Dukovany.cz nebo časopis Elektro (.pdf, oficiální pramen se nám bohužel dohledat nepodařilo), byl Hynek Beran skutečně tajemníkem této komise, přičemž z čl. 5 a 7 statutu můžeme vyčíst, že role tajemníka a člena komise se zásadně liší. Zatímco člen komise může předkládat návrhy a podílet se na jednání komise, tajemník zejména administrativně zabezpečuje činnost komise či zpracovává podklady. Jeho hlas má pak pouze poradní váhu.

V druhé části výroku pak Hynek Beran reaguje na tvrzení moderátora, že místopředseda hnutí SPD Radim Fiala při představení lídra voleb do pražského magistrátu spojil osobu Hynka Berana s Jiřím Drahošem. Na tiskové konferenci (čas 5:00), při níž byl Hynek Beran představen, však Radim Fiala skoro nemluví, a Tomio Okamura spojil Berana pouze s osobou Václava Pačese či Dany Drábové. S Danou Drábovou Hynek Beran spolupracoval např. při přípravách státní energetické koncepce, resp. byl opět tajemníkem skupiny, která měla přípravu na starosti.

V roce 2016 Praha vlastnila celkem 35 000 obecních bytů. Ukazuje to analýza bydlení a realitního trhu z roku 2016, zhotovená Institutem plánování a rozvoje - IPR (.pdf, str 69-77). Z celkového počtu 35 000 bytů spadalo cca 9 000 pod správu magistrátu, z toho 800 jednotek bylo neobsazených. Zbylých 26 000
bytů spadalo pod správu jednotlivých městských částí. Počet neobsazených jednotek v tomto případě není znám. Analýza proto v kapitole 7.3 doporučuje provést komplexní audit bytových fondů jednotlivých městských částí.

Z aktuálního vyjádření mluvčího Magistrátu hl. m. Prahy můžeme říci, že Magistrát vlastní v současné době 8 126 bytů, přičemž v rámci majetku nesvěřeného městským částem eviduje hlavní město Praha aktuálně "4 byty a dále 18 objektů převážně vykoupených po povodni v roce 2002, které aktuálně nejsou obyvatelné".

O problematice psal 26. dubna 2018 server iDnes.cz. Na problematiku neobydlených obecních bytů také upozornil Kamil Vavřinec Mareš (Praha 7 sobě), radní pro bydlení na Praze 7. Mareš se odvolává na data z analýzy IPR z roku 2016. V článku se uvádí, že: „Po celé Praze je podle kritiků přes devatenáct set neobydlených bytů ve vlastnictví magistrátu či městských částí.“

V městské části Praha 7 bylo dle tiskového vyjádření starosty, Jana Čižinského (Praha 7 sobě), na počátku volebního období 2014-2018 cca 110 zchátralých obecních bytů. Podle tiskové zprávy z 20. září 2018 již byla pronajata většina ze zmíněných 110 opravovaných obecních bytů. Idea rekonstrukce obecních bytů v rámci sociální politiky městské části byla zmíněna také ve Strategickém plánu pro roky 2016-2022 (.pdf, str. 112). Na financování rekonstrukcí byly využity také dotace Operačního programu Praha - Pól růstu ČR a dotace udělené zastupitelstvem hl. m. Prahy na rekonstrukci neobydleného domu Dobrovského 19.

Vzhledem k absentujícím datům, která by zcela autoritativně popsala skutečný stav věcí a která nám nedodal ani Magistrát hl. m. Prahy, je výrok prozatím hodnocen jako neověřitelný. Oslovili jsme ovšem příslušné instituce s žádostí o poskytnutí bližších informací a výrok bude na jejich základě upraven.

V září 2018 Institut plánování a rozvoje hlavního města informoval (.pdf, str. 2), že podle „jejich výpočtů (založených na údajích společnosti Deloitte) trvá v Praze doba mezi vydáním územního rozhodnutí a stavebního povolení v případě developerské bytové výstavby v průměru 1103 dní, tedy více než 3 roky (mediánová hodnota je  ‚jen' 630 dní).” Nicméně i z této informace vyplývá, že mediánová hodnota je téměř dva roky.

Podle mluvčího IPR Marka Váchy: "Ano, tato informace je pravdiv. Praha 7 dokonce dokázala získat stavební povolení na jeden projekt v rekordním čase za 58 dní. Průměrně to v Praze trvá až 2 roky. Velké developerské projekty čekají i 3 roky." Dodejme, že Praha sobě má na Praze 7 většinu 15 hlasů v zastupitelstvu.