Zbyněk Stanjura
Lubomír Zaorálek byl v té době předsedou Poslanecké sněmovny (v době, kdy měla vláda ČSSD těsnou většinu a veřejnost jí, podle slov Zbyňka Stanjury, projevovala velmi malou podporu, jak se, podle pana poslance, ukázalo ve volbách do EP, pozn.). (...) Bohuslav Sobotka byl ministrem financí a mám dojem, že i místopředsedou ČSSD, v těch stranických funkcích se možná pletu, ale jistě byl místopředsedou vlády a ministrem financí. Jiří Paroubek byl posléze o rok později premiérem České republiky. V té době byl ještě sociálním demokratem.
Výrok hodnotíme na základě analýzy relevantních zdrojů jako pravdivý.
Lubomír Zaorálek zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny po celé volební období 2002-2006. Bohuslav Sobotka byl za vlády Vladimíra Špidly (15.07.2002 - 04.08.2004) ministrem financí a od 30. 10. 2003 také místopředsedou vlády. Je taktéž pravda, že Jiří Paroubek byl od roku 2005 premiérem České republiky.
Jaromír Drábek
V současné době jsou legislativně schváleny, to znamená jsou součástí platného právního řádu, jak ty úpravy, které jsou v důchodovém systému, tak v sociálním systému, tak ve zdravotním systému, tak v daňovém systému.
Tento výrok považujeme za pravdivý.
Lze dohledat, že v souvislosti se změnami v důchodovém systému vstoupily v platnost (nikoliv v účinnost) dne 28. prosince 2011 zákony č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření a zákon č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření (úplné znění všech tří uvedených zákonů je možno nalézt zde [pdf.]). Zákonné úpravy v sociálním systému jsou shrnuty na stránkách MPSV. Změny ve zdravotnictví přehledně shrnují např. zpravodajské servery IDNES.cz či Novinky.cz. V oblasti daňového systému také došlo k legislativní úpravě. Vláda však schválila její revizi (např. IDNES.cz, Aktuálně.cz atd.).
Josef Novotný
My jsme dostali, my jsme dostali grant od ministerstva průmyslu (na financování vědecko-technického parku, pozn.), to znamená, záleží teďko na zastupitelstvu, které bude 13. září, zda schválí přijetí tohoto daru, ne daru, tohoto grantu od ministerstva průmyslu, který je ve výši, pokud si to dobře pamatuju, 230 nebo 240 milionů korun, a do těch 300 milionů korun by to musel dofinancovat Karlovarský kraj. To znamená, podstatná část toho financování toho vědecko-technického parku, té výstavby toho parku je zajištěna v tuhle chvíli.
Kraji byla podle oficiálních údajů dotace skutečně přislíbena.
Hejtman odkazuje na tzv. Vědeckotechnický park Karlovarského kraje. Na podzim loňského roku byla kraji schválena žádost o dotaci z Operačního programu Podnikání a inovace. Karlovarská agentura rozvoje podnikání (KARP) sice uvádí, že náklady projektu dosáhnou 251 mil. korun a uvádí, že dotace má výši 199 mil. korun. Novější údaje (Krajské listy, iDnes.cz) se však shodují na nákladech ve výši 300 mil. korun - z těchto údajů pravděpodobně hejtman Novotný vychází. Při spolufinancování kraje ve výši 25 % předpokládané částky pak přibližně odpovídá i Novotným zmíněná výše dotace, "230 nebo 240 mil. korun".
Výstavba parku nyní, jak říká hejtman, závisí na rozhodnutí zastupitelstva kraje. To již v červnu letošního roku odmítlo projekt podpořit (Český rozhlas) a nezdá se tedy, že financování projektu je bezpečně zajištěno. Dodejme, že kraj zatím samozřejmě nezískal prostředky na výstavbu (dar), pouze příslib jejich vyplacení po realizaci stavby.
Vojtěch Filip
Komise pro kontrolu BIS nemůže do živého svazku, (tak jestliže je svazek uzavřen, budiž tak se, tak v úterý může pan Lang jako něco tam říkat, jestli je svazek otevřen nebo zůstane otevřený záměrně, tak se nedozví komise nic.)
Komise sněmovny do věcí, kde je BIS stále činná, opravdu nemá možnost vstoupit.
Kontrolu Bezpečnostní informační služby provádí sněmovna především skrze Stálou komisipro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.
Ředitel BIS této komisi předkládá (podle §19 zákona o BIS) mj. zadání úkolů od vlády či prezidenta a podklady ke kontrole plnění rozpočtu. Komise si může od ředitele další informace vyžádat: zejména jde o "zprávu o použití zpravodajských prostředků ", která se ale vztahuje pouze na " věci a případy, ve kterých Bezpečnostní informační služba svou činnost již ukončila ". V tomto smyslu tedy komise nemůže vstupovat do živých věcí.
O věcech, ve kterých je BIS činná, může komise (podle §19 zákona) žádat pouze souhrnné informace o počtu případů použití zpravodajské techniky, s uvedením jejího druhu. BIS rovněž uvede, o jakou oblast její působnosti jde (pět oblastí dle §5 zákona o zpr. službách).
Nehodnotíme, zda může svazek zůstat záměrně otevřený nebo ne. Je-li v dané věci činná, nemusí BIS o svém konání podávat sněmovní komisi zprávu. Komise tedy, jak pravdivě tvrdí Filip, "do svazku nemůže".
(Obsahem zde mají V.Filip a F.Bublan identické výroky, proto se téměř shodují naše odůvodnění).
Jan Zahradil
A když se vrátíme do minulosti, tak vždycky přeci hlavní problém čerpání těch peněz byl, že tady těch takzvaných operačních programů, co samo o sobě je hrozné slovo, bylo strašně moc. Bylo jich tady bylo možná několik desítek a ptejte se, za kterých vlád.
Poslanec Zahradil pravdivě tvrdí, že operačních programů zde bylo a je realizováno několik desítek.
V období 2004-2006, tedy zejména za vlád ČSSD (Špidlovy, Grossovy a Paroubkovy) bylo financování z evr. fondů realizováno v podobě 5 operačních programů (OP) a několika iniciativ společenství (až 12 iniciativ, některé byly ale realizovány v rámci OP). V rámci těchto 5 programů bylo ovšem čerpání prostředků dále děleno, např. pro Společný regionální OP do 5 priorit, 11 opatření a dalších 6 podopatření.
Pro léta 2007-2013, tedy období vlád Topolánka, Fischera a Nečase, bylo stanoveno dokonce 26 OP, které zahrnují i dřívější iniciativy. 26 OP je dále strukturováno do priorit, resp. prioritních os, jejichž souhrnný počet už přesahuje stovku.
Evropské prostředky jsou poskytovány skrze desítky operačních progamů, které jsou dále složitě děleny. Poslanec Zahradil má v tomto pravdu. Necháme na posouzení čtenáře, zda více než 650 miliard korun, které na tyto programy připadají, by mělo být rozděleno na větší či menší množství programů, a zda desítky jsou " strašně moc ".
Jeroným Tejc
Už dva roky neprobíhá nábor tak, jak by to bylo potřeba. To znamená zhruba těch 1 500 policistů ročně.
Podle vyjádření policejního prezidenta Lessyho, zveřejněném na serveru Aktuálně (v únoru letošního roku), je už delší dobu zastaven nábor policistů. V článku z roku 2009 na serveru iDNES hovoří tehdejší ministr vnitra Pecina o tom, že od dalšího roku nábor zastaví. Od roku 2010 tedy nábor policistů v "obvyklých" rozmezích skutečně neprobíhá.
V prvním odkazovaném článku je také informace, že kritickou situaci by vyřešil "přírustek" ve výši 1 500 policistů.
Výrok Jeronýma Tejce proto hodnotíme jako pravdivý.
To je čistě technická záležitost (změna zákona, podle kterého v současnosti všichni, kdo se chtějí obrátit na soud kvůli sociálním dávkám, musí do Prahy, pozn.), která spadá kompetenčně pod ministerstvo spravedlnosti. To není záležitost ministerstva práce a sociálních věcí.
Jde o novelu soudního řádu správního, kterou skutečně připravuje ministerstvo spravedlnosti.
Jak upozornil ombudsman v březnu letošního roku, od 1.ledna 2012 rozhodnutí Úřadu práce přezkoumává pouze Městský soud v Praze. Je to výsledek reorganizace (zákonem o Úřadu práce, .pdf), kdy se původní úřady staly pouze krajskými pobočkami, působícími v rámci jednoho Úřadu práce se sídlem v Praze.
Tato změna přitom přichází krátce poté, co byla vydána novela (popisuje ji např. portál Právní rádce) soudního řádu správního, která měla mj. Městskému soudu v Praze výrazně ulehčit. Podle tiskové zprávy ministerstva spravedlnosti (MS) je nicméně připravena další novela, která by měla rozhodování ve sporech s Úřadem práce přenést na soudy příslušné podle sídla poboček.
Samotná změna, která rozhodování přenesla na Městský soud v Praze (zákon o Úřadu práce), není tedy kompetenčně věcí MS. Václav Moravec se ale ministra ptal na to, kdy bude novelizován zákon, a tato novela skutečně pod resort spravedlnosti spadá.
Petr Nečas
Tyto stropy jsou správné, jsou zavedeny v celé Evropě, byli jsme poslední členská země Evropské unie, která neměla tyto stropy na sociální pojištění.
Na základě informací z MISSOC (Vzájemný informační systém pro sociální ochranu, který zajišuje Evropská komise), Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení (ISSA) a estonské legislativy jsme označili výrok za nepravdivý.
Data na serveru MISSOC dokládají, že v lednu 2011 nemělo 11 zemí Evropy stanoveno žádný horní limit, tudíž nemohla být Česká republika poslední.
Konkrétně můžeme uvést například estonský případ. Na části webových stránkách ISSA, které se týkají Estonska, se lze dočíst, že "there are no maximum earnings for contribution calculation purposes", což znamená, že v dané zemi stropy na sociální pojištění zavedeny nejsou.
Výjimky z výměry soc. pojištění jsou v §3 estonského zákona o soc. pojištění a §13 a §31 zákona o dani z příjmu.
Nigel Farage
Maastrichtská smlouva skutečně stanovila kritéria (tzv. Maastrichtské kritéria), jež by všichni měli dodržovat, ale je velmi zvláštní, že Francie a Německo je začaly porušovat první a teď je porušuje Řecko.
Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože všechny zmíněné země neporušovaly (neporušují) Maastrichtská kritéria, ale Pakt stability a růstu.
Maastrichtská smlouva sice skutečně zavedla pět kritérií, dodržovat je nicméně mají státy, které usilují o vstup do eurozóny a přijetí eura. Dodržování zodpovědné rozpočtové politiky po vstupu státu do eurozóny má pak zajistit Pakt stability a růstu přijatý roku 1997. Francie s Německem podle Eurostatu nebyly první země, které tento Pakt začaly porušovat.
Podle tohoto paktu mají státy i po vstupu do eurozóny dodržovat kritéria nízkého rozpočtového deficitu pod 3% HDP a vládního dluhu pod 60% HDP. Porušení Paktu pak může mít za následek sankce vůči porušujícímu státu. Podle tabulek Eurostatu o vládním dluhu a rozpočtovém deficitu pak jako tato kritéria nesplňovalo od vzniku eurozóny 1. ledna 1999 několik zemí.
Vyšší vládní dluh než 60% měly již v roce 1999 například Německo, Belgie, Španělsko nebo Itálie. V roce 2000 pak Německo, Belgie, Itálie nebo Rakousko. Rozpočtový deficit v roce 1999 přesáhl 3% u Portugalska (3,1%), Řecka hned po jeho vstupu do eurozóny (1. ledna 2001 – 4,5%), Německo od roku 2001 (3,1%) a Francie až od 2002 (3,1%).
U Portugalska, Německa a Francie byly zahájeny předběžné procedury varování v roce 2002 a hrozily by jim případně sankce. Pakt by v této souvislosti uvolněn v roce 2005. Ze statistik pro rok 2011 vyplývá, že kritéria Řecko (mimo další země) opravdu nedodržuje. Dluh dosahuje 165,3% HDP a deficit 9,1%.
Miroslav Kalousek
I v zemi natolik tolerantní vůči protestům a stávkám, jako je Francie, existují jisté postuláty, že určité služby pro občany nezbytné musí mít nějaký minimální provoz i v době stávky.
Výrok ministra financí Kalouska hodnotíme jako pravdivý.
Dle oficiálních informací (fr.) existuje ve Francii v některých odvětvích institut tzv. minimální služby ("le service minimum") již od konce 70. let 20. století. Minimální služba je zakotvena v zákonech, které podrobně upravují ústavní právo zaměstnanců na stávku a jejím cílem je zajistit provoz strategických činností v období stávky. V roce 1979 byl tento institut zaveden v audiovizuálním průmyslu a vztahoval se na veřejná média (France Télévisions a Radio France). V roce 1980 byla uzákoněna minimální služba pro jaderný průmysl, v roce 1984 pro letovou kontrolu a v roce 2008 pro některé typy pozemní dopravy a základní a mateřské školy.
