Ota Benc
Tady bych možná řekl něco, co tady předjímal pan hejtman, když ve svém tisku někdy v dubnu říkal, že ODS zruší okresní nemocnice, takto se jasně vyslovil.
Naše Vysočina (.pdf) - Občasník krajské organizace České strany sociálně demokratické (číslo 1/2012 - str. 2) v části Je to vaše zdraví obsahuje text hejtmana kraje Běhounka, kde se skutečně píše o ODS, že chce postupně rušit okresní nemocnice. Výrok Oty Bence je tak pravdivý, neboť stranický tisk ČSSD obsahuje slova hejtmana kraje, který podobnou formulaci použil.
Bohuslav Sobotka
Fico přece podpořil vládu paní Radičové v krajně nepopulární otázce, a to je účasti Slovenska na evropském záchranném mechanismu.
Tento výrok hodnotíme jako zavádějící s odůvodněním níže.
Robert Fico a jeho politická strana SMER - SD, nejprve nepodpořila, resp. všichni její poslanci se zdrželi hlasování o evropském záchranném mechanismu z 11. října 2011, spojeným s vyslovením důvěry vládě premiérky Radičové, v důsledku čehož její vláda padla. O dva dny později, po schválení vládního návrhu ústavního zákona o zkrácení volebního období Národní rady Slovenské republiky (.rtf) v hlasování č. 8 ze 13. října 2011, se poté hlasovalo znovu o evropském záchranném mechanismu, a teprve tentokrát byl návrh v hlasování č. 9 podpořen i Robertem Ficem a stranou SMER - SD a byl tedy schválen.
Ficova strana tedy nakonec podpořila účast Slovenska na evropském záchranném mechanismu, ale nepodpořila v souvislosti s touto otázkou vládu dnes již bývalé premiérky Radičové.
Jiří Běhounek
...protože zde jsou tři diecéze, tři biskupové. (v Kraji Vysočina)
Výrok Jiřího Běhounka je na základě dohledaných informací z webových stránek katolické církve hodnocen jako pravdivý.
Celá ČR je rozdělena na dvě církevní provincie - českou a moravskou. Česká církevní provincie se dále dělí na Arcidiecézi pražskou, Diecézi českobudějovickou, Diecézi královéhradeckou, Diecézi litoměřickou a Diecézi plzeňskou. Moravská církevní provincie se skládá z Arcidiecéze olomoucké, Diecéze brněnské a Dieceéze ostravsko-opavské.
Kraj Vysočina je pak rozdělen mezi tři Diecéze - brněnskou, královéhradeckou a českobudějovickou. Působí zde tedy i tři biskupové.
Miroslav Kalousek
Tady nehovoříme o úspoře na výdajové straně rozpočtu. Tady mluvíme o daňové výjimce. Daňové výjimce, kterou mají, při vší úctě k pracím zemědělců, pouze zemědělci (o zelené naftě, pozn.).
Výrok ministra Kalouska je vzhledem k dohledaným faktům pravdivý.
V zákonu o spotřebních daních (353/2003 Sb.,) se v paragrafu 57, bod 1 uvádí, že "nárok na vrácení daně vzniká právnickým a fyzickým osobám provozujícím zemědělskou prvovýrobu, které nakoupily minerální oleje...za cenu obsahující daň nebo tyto výrobky samy vyrobily a prokazatelně je použily pro zemědělskou prvovýrobu." Jak je dále ze zákona patrné, zemědělcům se vrací část spotřební daně, a to po prokázání nákupu těchto minerálních olejů využitých v zemědělství.
Dále o problému tzv. zelené nafty píše (.doc) samotné ministerstvo financí, kdy překládá vládě argumenty, že: " zrušením zelené nafty je sledováno odstranění distorzní daňové úlevy, kdy jedné skupině podnikatelů (myšleni zemědělci) je poskytováno zvýhodnění oproti ostatním skupinám podnikatelů".
Jaromír Drábek
Například zavedení takzvaných předdůchodů, to je velmi důležitá pasáž, která byla, nebo která je zpracovávána do toho důchodového systému právě na základě jednání tripartity.
Od června roku 2011 se na Radě hospodářské a sociální dohody (tripartitě) jednalo průběžně o možnosti zavést tzv. "předdůchody". Konkrétně a podrobněji byly jednotlivé návrhy projednávány na 92., 94. a 96. plenárním zasedání Rady, která se konala 18. srpna, 13. října 2011 a 23. února 2012. Tiskové konference po jednání tripartity 13. října a 23. února je možné shlédnout zde, resp. zde. Souhlas se zavedením předdůchodů vyslovila také Porada ekonomických ministrů 4.ledna 2012 (viz. předkládací zpráva k návrhu nového zákona, který má upravovat předdůchody). Předdůchody byly od počátku koncipovány jako možnost pro zaměstnance rizikovějších a náročnějších profesí odejít dříve do důchodu, nejdříve 5 let před dovršením oficiálního důchodového věku, tak, aby to pro ně bylo výhodnější nežli tzv. předčasný důchod. Po opakovaných jednáních se tripartita 23. února shodla na základních principech a 6.dubna byl do Knihovny připravované legislativy předkladatelem (Ministerstvem financí) vložen paragrafovaný Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s některými aspekty zabezpečení ve stáří. Do této verze jsou zakomponovány následující principy: předdůchody budou vázány na III. pilíř důchodového pojištění (tzv. penzijní připojištění) a bude je možné čerpat nejdříve 5 let před dosažením oficiálního důchodového věku; do systému bude dobrovolně, na základě kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu, přispívat zaměstnavatel, který bude motivován daňovými odpočty; možnost spořit na předdůchod se bude týkat všech profesí, nikoliv jen těch rizikových; stát bude spoření podporovat státním příspěvkem (podobně jako je tomu např. u stávajícího penzijního připojištění); po dobu čerpání předdůchodu bude zdravotní pojištění za občana platit stát. V současné době prochází návrh zákona zúženým vnějším připomínkovým řízením, které by mělo skončit 26. dubna. Zúžené připomínkové řízení bylo schváleno z toho důvodu, že o předdůchodech již od června probíhala rozsáhlá diskuse na tripartitě, která skončila konsensem. Počátek účinnosti Zákona je plánován na 1.ledna 2013. Zákon je součástí důchodové reformy. Výrok ministra Drábka hodnotíme tedy jako pravdivý.
Miroslava Němcová
Podobné situace (jako současných 15 nezařazených poslanců, u kterých není jisté jak se budou ideově stavět k jednotlivým návrhům zákonů, pozn.) už se stávaly ve chvíli, kdy byly ty velmi vratké koalice, kdy vůbec jste nevěděl, jak to hlasování dopadne, o jakémkoliv typu zákona, nehledě už o ústavních, to už jsme zažili.
Skutečně došlo k podobné situaci.
Uveďmě příklad z vol. období 2006-2010. Koaliční strany se ve sněmovně přinejmenším od r. 2008 nacházely v situaci, kdy, jak říká Němcová, "jste nevěděl, jak to hlasování dopadne". Topolánkova vláda v r. 2007 získala důvěru mj. díky tomu, že poslanci ČSSD Melčák a Pohanka svou nepřítomností umožnili, aby 100 koaličních poslanců stačilo pro vyslovení důvěry. V dalších letech pak celá řada poslanců opustila své kluby: (podle webu sněmovny)
Už od r. 2006 byli nezařazenými zmínění poslanci ČSSD Pohanka a Melčák.
V roce 2008 to pak byli za ČSSD Snítilý a Wolf, za ODS Raninec a Schwippel (oba "spolurebelové" s V. Tlustým) a za SZ Jakubová a Zubová.
V roce 2009 s vyslovením nedůvěry vládě opustil klub ODS V. Tlustý a v říjnu v souvislosti se vznikem TOP09 odešli poslanci Husák, Kalousek, Parkanová a Severa z klubu KDU-ČSL.
V roce 2010 se objevili 2 nezařazení: posl. Dimitrov za ČSSD a posl. Slámová, která nastoupila jako náhradnice z ODS v dubnu a do klubu nevstoupila.
Před vyslovením nedůvěry vládě M. Topolánka tedy koaliční strany opustili 4 poslanci ze 100, celkem bylo nezařazených 8, před koncem vol. období pak bylo nezařazených celkem 15. Považujeme tuto situaci za srovnatelnou se současností a výrok poslankyně Němcové tedy za pravdivý.
Petr Nečas
„Musím říci, že v tuto chvíli je z hlediska pozastavení plateb ohrožena jedna třetina všech operačních programů v rámci celé Evropské unie, čili se nejedná o nějaké české specifikum.“
Tento výrok označujeme za pravdivý. Evropská komise skutečně v současnosti vede jednání hned s několika evropskými zeměmi o přibližně jedné třetině ohrožených operačních programů. Přesto je nutné zmínit, že důvody, kvůli kterým je čerpání evropských fondů v jednotlivých zemích ohroženo, jsou odlišné.
Operační programy, o jejichž založení vyjednává každá členská země s Evropskou komisí, zprostředkovávají prostředky fondů Evropské unie jednotlivým projektům v členských státech. Obvykle jsou změřeny tematicky či geograficky (viz kompletní seznam Regionálních rozvojových programů pro období 2007-2013).
Ministr financí Miroslav Kalousek uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál dne 20. března, že „Evropská komise přitvrdila vůči všem zemím“ a „programy byly pozastaveny v sedmnácti zemích EU“, tedy konkrétně 35 programů. Rovněž v Ekonomice ČT24 dne 21. března 2012 potvrdila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Jana Jabůrková, že Evropská komise jedná v rámci celé Evropské unie o více než osmdesáti ohrožených operačních programech. Například v Maďarsku a ve Francii bylo již čerpání dotací pozastaveno úplně. Pokud je tedy v rámci národních, multiregionálních a regionálních programů, kterých je okolo 240, ohrožena osmdesátka programů, jedná se skutečně o 1/3.
Pro širší kontext je ale důležité se podívat na případ Maďarska. Na základě tiskové zprávy Evropské komise ze dne 22. února 2012 zjistíme, že programy byly pozastaveny plošně z důvodu selhání této země při řešení nadměrného schodku veřejných financí. Tímto krokem Evropská komise tlačí Maďarsko k přijetí efektivních opatření, která by stlačila deficit veřejných financí. Evropská komise však na základě vytýkacího dopisu poukázala na problémy České republiky při kontrole a auditech operačních programů jako takových. Přestože problémy České republiky s operačními programy nejsou z pohledu na celou EU „specifické“, důvody ohrožení programů (tzn. výtky ze strany Evropské komise) jsou v jednotlivých zemích jen obtížně srovnatelné.
Pozitivní ocenění reformních a konsolidačních kroků vydaly mezinárodní instituce, jako je Organizace pro ekonomický rozvoj a spolupráci /OECD/, Mezinárodní měnový fond nebo Evropská komise, která takto zhodnotila náš národní plán reforem.
Výrok Petra Nečase hodnotíme jako pravdivý, neboť všechny tři organizace skutečně pochválily Českou republiku za její reformní úsilí. OECD slovy generálního tajemníka Ángela Gurría, Mezinárodní měnový fond skrze vedoucí jeho mise Zuzanu Murgašovou a Evropská komise (.pdf) ve svém hodnocení Národního plánu reforem.
Vojtěch Filip
A pokud jde o tu změnu ústavní v tom článku 97, já osobně jsem usiloval to už v roce 1998, aby se rozšířila působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i na kraje a vznikající fondy a veřejné instituce.
Výrok Vojtěcha Filipa je nepravdivý, neboť podle dostupných záznamů z Poslanecké sněmovny v roce 1998 nenavrhoval (či spolunavrhoval) takovou legislativní změnu, která by vedla k posílení pravomocí NKÚ, jak o tom mluví.
Vojtěch Filip mluví o článku 97 Ústavy, jehož změna je nyní projednávána sněmovnou. Zmiňuje-li poslanec Filip rok 1998, v tomto případě připadají v úvahu 2 volební období, v nichž působil jako poslanec v Poslanecké sněmovně (1996 - 1998 a 1998 - 2002; v roce 1998 proběhy parlamentní volby). Ovšem v roce 1998 (v obou částech podle volebního období) Vojtěch Filip nebyl spolu/předkladatelem takové změny, o níž mluví ve svém výroku (období do voleb - období po volbách).
Parlamentní institut také vydal přehled (.pdf) všech návrhů na změnu Ústavy od roku 1992 do doby schválení tzv. Lisabonské smlouvy. Z tohoto přehledu (po analýze poslancem Filipem zmíněného období) vyplývá, že jím skutečně nebyla navrhována taková změna Ústavy, o níž mluví.
Lubomír Zaorálek
„(pozn. Evropská komise opakovaně říká, že se naprosto nezvládá personální práce, že nemá s kým tady jednat, je nízká kompetence těch lidí, a především místo aby tady existovalo jedno auditní místo, které má kontrolu nad ministry a resorty, tak ve skutečnosti si ministři rozhodují sami, nikdo je neaudituje, nikdo je nekontroluje.) A nová novela zákona o finanční kontrole předkládaná ministrem financí vůbec nebere v potaz tyto výhrady a požadavek budovat autonomní místo finanční kontroly.“
Ano, zde dáváme panu Zaorálkovi za pravdu na základě předloženého návrhu zákona o finanční kontrole, který byl schválen (.pdf) vládou dne 18. ledna 2012.
Novela zákona o finanční kontrole identifikuje jako zásadní problém současného znění tohoto zákona skutečnost, že systém kontroly není jednotný pro finanční prostředky EU a veřejné prostředky ČR. Soustřeďuje se však na pozměnění kontroly národních prostředků a to tak, že nově umožňuje výkon auditu ve veřejné správě. Tato úprava reaguje na opakované výtky EU kvůli odlišnosti kontroly národních finančních prostředků a kontroly prostředků poskytovaných z evropských fondů.
Novela se snaží současný systém kontroly zjednodušit, navrhuje vytvoření dvoustupňového systému finanční kontroly veřejné správy České republiky. V jejím znění však není zmínka o zřízení auditního místa, které by bylo nezávislou kontrolou nad ministry a jejich resorty. Naopak znamená změnu oproti původnímu znění a ustavuje ministerstvo financí hlavním auditním orgánem pro čerpání zahraničních prostředků: „Pro ověřování správnosti čerpání dalších zahraničních prostředků (např. Finanční mechanismy EHP/Norsko) bude Ministerstvo financí v roli auditního orgánu zajišťovat výkon auditu v souladu s mezinárodními auditními standardy, což podle platné právní úpravy nelze.“