Přehled ověřených výroků

Je velmi těžké ověřit, co bylo řečeno na tajných jednáních stran bývalé vládní koalice, ke kterým neměla média přístup. Kateřina Klasnová svou rezignaci tímto důvodem několikrát obhajovala, ale je těžké posoudit, nakolik byl tento důvod pravdivý. Uváděla premiérovu nabídku o ponechání postu místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za cenu kladného hlasování VV pro všechny zákony odsouhlasené zástupci ODS, TOP09 a VV do 11.4. v několika médiích - poprvé se informace objevila na Novinkách.cz, dále v prohlášení v Českých novinách a při rozhovoru pro Český rozhlas.

Ve svémprojevu v Poslanecké sněmovně při hlasování o důvěře vlády 27. dubna 2012 stejný důvod pro rezignaci uvedla Kateřina Klasnová znovu.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť jeden z hlavních bodů volebního programu VV týkající se přímé demokracie, obecné referendum, do legislativy prosazen nebyl. Níže se můžete podívat na podrobnější analýzu jednotlivých bodů volebního programu VV.

Volební programVV týkající se přímé demokracie obsahuje následující body:

1. Budeme prosazovat ústavní zákon o referendu.
2. Zjednodušíme možnost iniciovat referendum občany.
3. Jsme pro přímo voleného prezidenta i pro přímou volbu hejtmanů a starostů.
4. Prosadíme změnu současného volebního zákona do Poslanecké sněmovny, který porušuje pravidlo o rovnosti hlasů. Budeme požadovat změnu směrem k větší osobní odpovědnosti politiků.
5. Na základě změny současného systému se zasadíme o možnost odvolatelnosti politiků.

Ad 1. a 2. Vláda 28.3.2012 schválila Návrh ústavního zákona o celostátním referendu, který byl postoupen k projednání v rámci Ústavně právního výboru a čeká na další jednání v Poslanecké sněmovně. Mezi nejvíce diskutované body tohoto zákona patří např. nutnost schválení konání referenda Parlamentem a také minimální 50% voličská účast. Co se týče samotné iniciace referenda občany je v čl.2 tohoto Návrhu uvedeno: "Návrh na konání celostátního referenda je oprávněn podat každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 250 000 občany České republiky, kteří dosáhli věku 18 let."

V tomto ohledu tedy jistě nemůžeme říci, že by byl zákon o obecném referendu prosazen do legislativy..

Ad 3. 4. Ústavní zákon zavádějící přímou volnu prezidenta byl vyhlášen 12. 3. 2012 ve Sbírce zákonů v částce 28 pod číslem 71/2012 Sb. Přímá volba starostů a hejtmanů a případná úprava volebního zákona je potom reflektovánav programovém prohlášení vlády (pdf.), které říká, že: "Vláda zajistí zpracování analýzy s cílem vytvořit podmínky pro možnou přímou volbu starostů v malých obcích, popřípadě v ostatních typech územních samosprávných celků. Zároveň vláda připraví návrh volebního kodexu, který komplexně upraví organizaci všech druhů voleb konaných v České republice s možností elektronického hlasování ve volbách."

Vláda 14.3 2012 schválila Návrh věcného záměru volebního zákoníku (volebního kodexu), který si klade za cíl sjednotit všechny volební zákony do jednoho právního předpisu. V tomto kodexu je potom mimo jiné řešena otázka elektronických voleb či úprava přímé volby starostů v obcích s méně než 1500 obyvateli. Otázkou zůstává, jak si vyložit tento výňatek z programu VV "Prosadíme změnu současného volebního zákona do Poslanecké sněmovny, který porušuje pravidlo o rovnosti hlasů". Nutno podotknout, že volební kodex nijak neupravuje stávající volební systém do Poslanecké sněmovny a tedy ani žádným způsobem neovlivňuje přepočet jednotlivých hlasů. Přímá volba hejtmanů pak také není součástí tohoto kodexu.

Ad 5. Tento bod je formulován velmi obecně a není příliš jasné, jakou cestou a na základě jakých principů by měli být politici odvolatelní. Ani v samotném programovém prohlášení vlády není tato idea nijak reflektována. Vzhledem ke slovnímu spojení "zasadíme se", které VV užívají ve svém programu však není ověřitelné do jaké míry se snaží o realizaci této ideje.

Jediný bod, který je skutečně prosazen do legislativy, je tedy přímá volba prezidenta. VV ale měly prvků přímé demokracie v programu více a výrok Karolíny Peake tedy hodnotíme jako zavádějící.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože zmiňovaný zákon taxativně vymezuje určité případy, kdy provozovatel uložiště za data zodpovědnost nese.

V zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, v § 5, stojí:

"Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem,
odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele jen,

a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo
b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o
protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm
požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací." Poskytovatel uložiště tedy odpovědnost za data umístěná na jeho serveru nese, i když pouze ve vyjmenovaných případech. Výrok Ivana Bartoše je tedy zavádějící.

Tento výrok označujeme za pravdivý. Evropská komise skutečně v současnosti vede jednání hned s několika evropskými zeměmi o přibližně jedné třetině ohrožených operačních programů. Přesto je nutné zmínit, že důvody, kvůli kterým je čerpání evropských fondů v jednotlivých zemích ohroženo, jsou odlišné.

Operační programy, o jejichž založení vyjednává každá členská země s Evropskou komisí, zprostředkovávají prostředky fondů Evropské unie jednotlivým projektům v členských státech. Obvykle jsou změřeny tematicky či geograficky (viz kompletní seznam Regionálních rozvojových programů pro období 2007-2013).

Ministr financí Miroslav Kalousek uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál dne 20. března, že „Evropská komise přitvrdila vůči všem zemím“ a „programy byly pozastaveny v sedmnácti zemích EU“, tedy konkrétně 35 programů. Rovněž v Ekonomice ČT24 dne 21. března 2012 potvrdila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Jana Jabůrková, že Evropská komise jedná v rámci celé Evropské unie o více než osmdesáti ohrožených operačních programech. Například v Maďarsku a ve Francii bylo již čerpání dotací pozastaveno úplně. Pokud je tedy v rámci národních, multiregionálních a regionálních programů, kterých je okolo 240, ohrožena osmdesátka programů, jedná se skutečně o 1/3.

Pro širší kontext je ale důležité se podívat na případ Maďarska. Na základě tiskové zprávy Evropské komise ze dne 22. února 2012 zjistíme, že programy byly pozastaveny plošně z důvodu selhání této země při řešení nadměrného schodku veřejných financí. Tímto krokem Evropská komise tlačí Maďarsko k přijetí efektivních opatření, která by stlačila deficit veřejných financí. Evropská komise však na základě vytýkacího dopisu poukázala na problémy České republiky při kontrole a auditech operačních programů jako takových. Přestože problémy České republiky s operačními programy nejsou z pohledu na celou EU „specifické“, důvody ohrožení programů (tzn. výtky ze strany Evropské komise) jsou v jednotlivých zemích jen obtížně srovnatelné.

Potravinovou soběstačnost snad dostatečně vyjádří poměr vývozu a dovozu potravin. Ještě na počátku existence samostatné ČR byla její obchodní bilance obchodu s potravinami a živými zvířaty (.pdf) kladná. Je přitom zřejmé, že bilance vývozu a dovozu byla vždy výrazně vyšší u potravin mírného pásu, ve kterém se ČR nachází, než u potravin pásů jiných.

Přestože jsme dohledali pouze statistiku, jež počíná rokem 1991, trend postupného snížování poměru vývoz/dovoz je viditelný. Kováčikův výrok o soběstačnosti v době změny režimu proto považujeme za pravdivý.

Česká vláda se v lednu letošního roku rozhodla podpořit původní návrh Velké Británie, Francie a Německa, jež se rozhodli usilovat o postupné snížení rozpočtu EU na 0,8% celkového HDP Evropské unie, tudíž opravdu iniciovala podporu postupnému snížení evropského rozpočtu až na 0,8% celkového HDP společenství.

Česká republika původně podporovala návrh Evropské komise, který navrhoval rozpočet ve výši 1,05 % HDP Evropské unie, čímž stála na straně zemí, které nejsou čistými plátci do rozpočtu Unie. Obrat nastal až na zasedání vlády v úvodu roku 2012, kdy se kabinet rozhodl přehodnotit priority a usilovat po boku čistých plátů (země, které do rozpočtu více přispívají než získávají) o postupnou redukci rozpočtů.

Na základě dohledaných příkladů některých nemocničních oddělení, která jdou nazvat jako lukrativní a současně nejsou pod kontrolou Pardubického kraje, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Příklady lukrativních oborů jmenuje Jaroslava Kunová, předsedkyně Asociace nemocnic a ředitelka Fakultní nemocnice Plzeň ve svém rozhovoru z 24. listopadu 2011 pro server ihned.cz, ve kterém se můžete dočíst:“ OTÁZKA: HN: Nelukrativní znamená, že na ty obory nemocnice musí vyloženě doplácet?Ano. To jsou dětské nebo chirurgické obory, urologie a další. Naopak výnosné jsou kardiologie, kardiochirurgie, neurochirurchie či třeba dialýza. Teď sice nejsme placeni podle sazebníku, ale ze základu, který se kdysi vytvořil. ” Celý rozhovor je dostupný na zdravotnickém portálu medop.

Na stránkách Pardubické krajské nemocnice se pak uvádí, že 2. října 2008 společnost Fresenius Medical Care otevřela v Pardubické krajské nemocnici dialyzační středisko.

Dalším příkladem podílení se soukromého sektoru na lukrativních oborech je spolupráce Pardubické krajské nemocnice se společností Artur KOBLITZ, s.r.o. na obnovení Kardiovaskulárního centra.

V Chrudimské nemocnici od července 2007 fungují Radiodiagnostické oddělení a Oddělení nukleární medicíny provozované společností DIMED, s.r.o. I v této nemocnici provozuje společnost Fresenius Medical Care své dialyzační středisko.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Nejen že nelze určit jestli to byla právě Česká republika, kdo by takový závěr prosadil, ale nelze dostatečně jasně stanovit ani to, jestli byl formulován "jednoznačný" závěr, že stres testy byly ukončeny.

Premiér mluví o závěrech ze zasedání (.pdf) Evropské rady, které se konalo 28. a 29.června 2012. Ty mimo jiné zmiňují:

"Evropská rada vyzvala členské státy, aby v návaznosti na dokončení zátěžových testů jaderné bezpečnosti zajistily plné a včasné provedení doporučení obsažených ve [zprávě ENSREG]."

Jediný náznak v rámci tohoto dokumentu, že testy byly ukončeny, je ve výrazu " v návaznosti na dokončení ". Rozhodně ale nejde o "jednoznačný závěr, že testy byly ukončeny", když ona návaznost může nastat i v budoucnu.

Nepodařilo se nám najít dostatek dalších informací o stres testech, které by nám poskytly podklady pro rozhodnutí, jestli dokončeny teprve budou nebo už dokončen jsou.

Jestli to byla právě Česká republika, která tuto formulaci do závěru prosadila, je neověřitelné z povahy jednání Evropské rady, která je uzavřena a neexistují z těchto jednání žádné záznamy.

Výrok ministra Pospíšila je nepravdivý, neboť náklady na jednoho vězně jsou podle vězeňské služby ve skutečnosti 758 Kč na den.

Statistická ročenka (.pdf) vězeňské služby (na straně 21) za rok 2011 uvádí, že náklady na 1 vězně (průměrný denní náklad za celou Vězeňskou službu -tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP a kapitálové výdaje) na den jsou v průměru 758 Kč. Ministr Pospíšil se tedy ve svém výroku značně odchýlil od skutečného stavu, tudíž jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Premiér pravdivě uvádí počet 2,8 milionu důchodců, který se vztahuje k poběratelům důchodů všech typů.

Podle údajů ČSÚ k 31.12.2010 bylo v ČR už k 31.prosince 2010 2,82 milionu důchodců (zaohrouhlujeme). Z toho 1,65 milionu pobíralo důchod starobní, zatímco 450 tisíc pobíralo důchod invalidní a 720 tisíc důchod vdovský, vdovecký či sirotčí. Jde tedy z velké části o ekonomicky aktivní obyvatele.

Premiér ovšem hovoří o valorizaci penzí a ta probíhá souměrně pro všechny typy důchodů (pro př. k invalidním důchodům zde). V kontextu valorizace penzí proto považujeme zmínění počtu 2,8 milionu důchodců za pravdivý výrok.