Za dobu, kdy pan ředitel Habarta byl na SŽDC, tak byla v podstatě vypsána jedna velká zakázka Rokycany - Plzeň a potom jeden úsek, vlastně průtah Plzní.
Podle informací z databáze veřejných zakázek a Správy železniční dopravní cesty skutečně nebyly zadány další podobně velké zakázky.
Ministr Dobeš mluví o dvou velkých zakázkách: o modernizaci trati Plzeň - Rokycany, jejíž cena měla přesáhnout 7,5 mld. korun, podala zprávu např. Česká televize. "Průtah Plzní" patrně odkazuje na stavbu Průjezd uzlem Plzeň dle veřejné zakázky z dubna 2011, jejíž cena pro Správu železniční dopravní cesty (SŽDC) přesáhla 1 mld. korun (smlouva se spol. Skanska a.s. zde, .pdf).
V období, kdy SŽDC vedl pan Habarta, došlo k uzavření smluv v dalších zakázkách, např. u stavby GSM-R v úseku Ostrava - státní hranice SR a Přerov - Česká Třebová, jejíž cena podle smlouvy (.pdf) se společností Kapsch s.r.o. překročí půl miliardy korun.
Dobeš podle našich informací jmenoval všechny zakázky, jejichž cena dosahuje minimálně jedné miliardy korun, což se zdá být jeho hranice pro "velké zakázky". Pokud tuto hranici akceptujeme, můžeme výrok považovat za pravdivý.
„Tak samozřejmě Evropský parlament v tomto směru (pozn. jedná se o žádost o tzv. výjimku z Listiny základních práv a svobod) má pouze konzultační roli, a může Evropské radě doporučit nebo nedoporučit, aby tuto žádost projednávala či neprojednávala. (…)definitivní rozhodnutí Evropské rady, zda o tom budou hlasovat jednotlivé parlamenty všech zemí Evropské unie, tedy zda to bude ratifikováno, je plně v její kompetenci.“
Výrok lze hodnotit jako pravdivý, Parlament zde skutečně má jen konzultační funkci a je na Radě, aby o dokumentu rozhodla. Následně by ho pak ještě musely schválit národní parlamenty.
Při konzultační proceduře, která je zvláštním legislativním postupem, má Parlament vyjádřit své stanovisko k legislativnímu návrhu před tím, než bude přijat Radou. Podle stránek EP:„Evropský parlament může legislativní návrh schválit či zamítnout, případně v něm může navrhnout změny. Rada není z právního hlediska povinna řídit se stanovisky Parlamentu, ale podle judikatury Soudního dvora nesmí učinit rozhodnutí před obdržením příslušného stanoviska.“
Pokud Rada následně dokument schválí, musí ho také schválit národní parlamenty. Protože jak je uvedeno i v návrhu usnesení pro EP (.pdf): „protokoly připojené k SEU a SFEU jsou nedílnou součásti těchto Smluv, a dodatečný protokol stanovující specifická pravidla týkající se uplatňování některých částí práva Unie v určitém členském státě si proto vyžaduje revizi Smluv.“ Navíc je plánováno, že bude dokument připojen k přístupové smlouvě Chorvatska, která také musí projít schválením národními parlamenty.
A zajímavé, pane redaktore je, že když se podíváte na mapku těch jednotlivých nutzů, těch jednotek těch operačních programů, tak zjistíte, že na pomezí mezi těmi jednotlivými operačními programy se vám vytváří bílá místa, kam žádné peníze z evropských fondů nešly.
Na základě níže uvedené argumentace hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.
Mapa projektů spolufinancovaných z evropských fondů v České republice (ČR) byla vytvořena na základě zadání zastoupení Evropské komise v ČR. "... Účelem portálu je umožnit široké veřejnosti získat snadno a rychle aktuální přehled o projektech, které byly na území České republiky realizovány za pomoci prostředků z fondů Evropské unie." Mapa však neobsahuje celkový počet projektů spolufinancovaných Evropskou unií. Ten se pohybuje v řádech desetitisíců. Jejich přehledné zobrazení by bylo technicky velmi náročné. "Mnoho projektů je navíc obtížné na mapu umístit, protože probíhají na více místech ČR (např. projekty v oblasti vzdělávání, sociální a zdravotní péče, dopravní infrastruktury atd.)."
O tom, zda bude určitý projekt zobrazen v mapě, rozhodují kromě technických parametrů samotného projektu řídící orgány příslušných operačních programů. Údaje tudíž mohou být zkreslené. Při (subjektivní a laické) podrobné analýze dostupných údajů v mapách je poměrně obtížné určit zda lze chápat nepřítomnost projektů v řídce obydlených lokalitách jako zmiňovaná "bílá místa". Naopak se rozložení a umístění projektů v jednotlivých krajích jeví jako "spíše poměrně rovnoměrné".
Vzhledem k celému uvedenému kontextu a možným zkreslením hodnotíme výrok jako neověřitelný.
My tady máme síť, tuším asi 4,5 tisíce kilometrů silnic.
Výrok Jana Slámečky hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací z oficiálních webových stránek Kraje Vysočina.
Ve vlastnictví kraje se skutečně nachází přesně 4572 km silnic II. a III. třídy. Celková délka dopravní sítě Kraje Vysočina však činí 5084 km. V tomto čísle je zahrnuta i dálnice D1 v délce 93 km a silnice I. třídy v délce 419 km. Vlastníkem dálnice D1 a silnic I. třídy je stát.
Když odcházel Josef Dobeš, přijeli zástupci Evropské komise, řekli, že napravil čerpání, že je na dobré cestě, že postavil vlak na koleje a že byl pochválen pan Dobeš za to, co udělal s evropskými fondy.
Výrok Radka Johna hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat nezávislý zdroj mimo MŠMT, který by potvrzoval jeho slova.
Dne 22. března 2012 se ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš setkal s eurokomisařem László Andorem, který je zodpovědný za sociální politiku a zaměstnanost. Komisař měl ocenit aktivní přístup MŠMT a dosavadní i navržené nápravné kroky ministra v operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Jednání však proběhlo za zavřenými dveřmi a o slovech eurokomisaře informoval pouze sám ministr Dobeš.
Takže my jsme investovali 5 miliard z evropskejch peněz do všech silnic kraje.
Výrok Jiřího Běhounka je na základě dohledaných informací z Regionálního operačního programu Jihovýchod hodnocen jako nepravdivý.
Kraje v České republice mají ve správě silnice II. a III. třídy. Evropské investice do projektů, které jsou spojeny právě se silnicemi II. a III. třídy v rámci Regionálního operačního programu Jihovýchod (Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina), jsou značeny jako program podpory 1.1 (.pdf - str. 4) .
Podle informací z ROP Jihovýchod (.pdf) bylo k 3. červenci 2012 proplaceno z EU celkem 4,54 mld. Tato částka je tedy o půl miliardy nižší, než Jiří Běhounek uvádí. Navíc je tahle částka platná pro celý ROP Jihovýchod, tedy nejen pro Kraj Vysočina, ale také pro Jihomoravský kraj. Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako nepravdivý.
Otázka moderátora: víte, Jane Horníku, jak velká je nezaměstnanost v Karlovarském kraji? Odpověď: Bude kolem 17 %, je to možný?
Na základě údajů Českého statistického úřadu hodnotíme výrok jako nepravdivý.
Podle údajů krajské správy Českého statistického úřadu v Karlových Varech dosahuje nezaměstnanost v kraji 10 % (ke dni 8.8.2012).
Česká Lípa je víceméně chráněna právě z toho důvodu, že Ploučnice se rozleje před Českou Lípou a Česká Lípa tím pádem jaksi má tuto možnost se s povodněmi mnohem lépe pracovat.
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
Z přírodních poměrů půdy nad městem Česka Lípa Ploučnice (pdf. strana 3) přirozeně meandruje v široké údolní nivě. Na tomto území povodně na řece způsobují rozsáhlé rozlivy ještě před Českou Lípou. Na území města jsou povodněmi ohroženy primárně městské části Robeco, Pod Holým vrchem a průmyslová zóna Dubice.
„Fiskální smlouva tedy ve skutečnosti nepřináší nic zásadně nového nad rámec již přijatého balíčku reforem evropského ekonomického vládnutí (six pack).“
Fiskální smlouva EU a balíček six-pack k sobě opravdu mají velmi blízko, ale jak je zřetelné z níže vypsaných bodů, fiskální smlouva je v některých oblastech konkrétnější a jde více do hloubky. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Jiřího Čáslavky jako zavádějící. Podle nově vzniklé fiskální smlouvy EU (.pdf) by státy měly: 1. mít vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet, 2. celkový veřejný dluh by neměl překročit 60 % HDP, 3. automatické sankce za nedodržení 3 % deficitu veřejných financí, 4. dosáhout maximálního rozpočtového schodku ve výši 0,5 %.
5. Pakt rovněž upravuje otázku společných summitů- členové eurozóny by se měli neformálně scházet minimálně dvakrát ročně, přičemž nečlenům, kteří ale podepsali fiskální úmluvu, bude účast také umožněna.
Balíček six-pack(ang.) obsahuje tyto zásady: 1. Míra veřejného dluhu pod 60% 2. Finanční postih ve výši 0,1 % HDP v případě nedodržení doporučení Rady EU v otázce nadměrného schodku 3. Dodržování přísné a zodpovědné fiskální politiky i v období růstu 4. Sankce ve výši 0,2 % DPH v případě nedodržení fiskálních pravidel 5. Zavedení základních nástrojů fiskální politiky (účetní systémy, statistiky, daňové předpisy) 6. Pravidelná posuzovaní rizika nerovnováhy pomocí ekonomických ukazatelů
Výše zmíněná fakta dokazují, že ač jsou si oba legislativní akty velmi blízké, přijetí six-packu rozhodně nenutí státy k aplikaci pravidel fiskální smlouvy.
Nicméně k tomu závěru, které vy zde citujete, od Nejvyššího kontrolního úřadu (týkajícího se nákupů armádních letounů CASA, pozn.), je tam citována série pochybení, která se táhnou už od roku 2002, kdy vládla sociální demokracie.
Výrok poslance Polčáka jsme označili jako pravdivý, neboť zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu opravdu hovoří o několika nedostatcích týkajících se pořizování vybrané techniky Armády České republiky vzniklých již v roce 2002.
Vláda svým usnesením ze dne 13. listopadu 2002 č. 1140 schválila Koncepci výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky. Spolu s druhou koncepcí z roku 2003 (Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracovanou na změněný zdrojový) v nich bylo uvedeno 13 hlavních projektů vyzbrojování a dále modernizační projekty v rozdělení podle specializace AČR.
Zpráva NKÚ (.pdf, str. 2) shledává tyto zásadními nedostatky uvedených koncepcí:
V závěru zprávy je poté uvedeno následující. "Schválené koncepce z roku 2002 a 2003 pouze obecně definují vyzbrojovací programy. Nebyl v nich specifikován počet potřebné techniky, finanční prostředky, termíny pořízení a v některých případech nebylo ani zřejmé, jaké konkrétní techniky se nákup týká. Takto stanovené koncepce umožňují MO nakupovat vojenskou techniku bez dostatečně zdůvodněné aktuální potřeby."
