Přehled ověřených výroků

Dle informací České kanceláře pojistitelů, která na území ČR sdružuje pojišťovny, které mají oprávnění provozovat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, existuje v současné době 14 takových subjektů.

Česká kancelář pojistitelů na svých stránkách údaje o příjmech a výdajích neposkytuje, tyto údaje je ale možné dohledat na webu České asociace pojišťoven, která je zájmovým sdružením komerčních pojišťoven v ČR. Příslušné údaje pravidelně publikuje ve výročních zprávách. Nejaktuálnější výroční zpráva (.pdf) za rok 2010 na straně 69 uvádí tabulku srovnávající vybrané předepsané pojistné na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění s vyplaceným pojistným plněním. V roce 2010 činilo vybrané pojistné 22 490 274 tis. Kč, vyplacené pojistné plnění potom 10 324 311 tis. Kč.

Výrok Jeronýma Tejce tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pouze pro zajímavost připojujeme ještě odkaz na článek, který komplexněji diskutuje poměrně složitý problém příjmů a výdajů pojišťoven, zejména s ohledem na povinnost pojišťoven vytvářet rezervy a existenci nevyřízených pojistných událostí.

Výrok poslankyně Semelové je pravdivý, neboť se opírá o konkrétní statistiku ČSSZ.

Česká správa sociálního zabezpečení vydala 25. dubna letošního roku tiskovou zprávu "Počty důchodů, počty důchodců a poplatníků pojistného za 1. čtvrtletí roku 2012". Ve zprávě se uvádí, že: " Průměrná výše starobního důchodu činila k 31. březnu 2012 celkem 10 740 Kč, z toho u mužů 11 908 Kč a u žen 9 750 Kč (jedná se o sólo vyplácené starobní důchody vč. předčasných bez souběhů s pozůstalostním),. Průměrný věk penzistů pobírajících starobní důchod byl v 1. čtvrtletí tohoto roku 68, 5 let - muži 70 let, ženy 67 let." Poslankyně Semelová tak popisuje průměrnou výši důchodů k 31. březnu 2012 zcela přesně, tudíž je její výrok pravdivý.

Výrok označujeme za neověřitelný, neboť otázka, zda byla Benešová odvolána bezdůvodně, je značně subjektivní povahy a v jakkoli objektivní rovině zůstává předmětem sporu.

Vláda Jiřího Paroubka odvolala nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou na žádost tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce, o čemž rozhodla usnesením (doc.) Vlády České republiky, a to ke dni 29. září 2005. Jako důvod jejího odvolání uvedl premiér Jiří Paroubek zachování tehdejší křehké vládní koalice.

V médiích jsou pak za primární důvody jejího odvolání považovány neshody Nejvyššího státního zastupitelství a ministerstva spravedlnosti v otázkách souvisejících s návštěvou katarského prince, a na ní podaná žaloba související s jejími výroky v médiích ohledně kauzy Čunek, o čemž informovaly například internetové portály BBC, Českého rozhlasu, nebo Hospodářských novin.

Informace o výši liberalizace je velmi těžké ověřit, je tedy nutno spolehnout se na článek na stránkách webového portálu euroskop.cz, jejichž provoz je ale spravován vládou, konkrétně její sekcí pro evropské záležitosti, tudíž nemusí být plně objektivní. Liberalizace terciálního sektoru podle článku opravdu dosahuje pouze 1/3 celkového objemu služeb. Více než 60% není buďto liberalizováno vůbec, nebo je jejich liberalizace součástí agendy lisabonského balíčku.

Výrok poslankyně Peake je pravdivý, neboť zmíněné body jsou již skutečně prosazeny.

Na tiskové konferenci 14. února 2012 vystoupila Karolína Peake s premiérem Nečasem a prezentovali vládní boj proti korupci. Mimo jiné také zaznělo: " Například úplatek při zadávání veřejné zakázky a při veřejné soutěži byla předtím sazba odnětí svobody jeden až pět let, nyní je to dva až osm. A tam, kde byla zvýšená dva až osm, tak tam je to tři až deset let."

6. prosince 2011 přehlasovala Poslanecká sněmovna veto prezidenta Klause a přijala zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízeních proti nim.

1. dubna 2012 pak vstoupila v platnost novela zákona o veřejných zakázkách.

V platnosti je už také zavedeno zpřísnění pravidel pro rozhodčí doložku.

Komunitární (nebo také nadnárodní) metoda rozhodování představuje institucionální operační postup Evropské unie, u něhož jsou kompetence převedeny na společné orgány EU. Tento způsob rozhodování je používán u otázek týkajících se bývalého prvního pilíře EU- tedy u společných a komunitárních politik.

Tendence členských států jednat stále častěji na mezivládní úrovni však vede k opomíjení této, sice pomalejší, leč pro EU zásadní, metody, což již dříve kritizoval i samotný předseda Evropské komise José Manuel Barroso.

Co se týče samotné Fiskální smlouvy, tak ta výše uvedená slova potvrzuje. Smlouva měla původně vzniknout změnou základních unijních smluv, a tedy v rámci komunitární metody rozhodování. Kvůli odporu Velké Británie na prosincovém summitu EU (2011), však čelní představitelé Eurozóny od této možnosti upustili a namísto ní se vydali cestou mezivládní dohody. Fiskální pakt tak formálně vznikl mimo legislativní rámec EU, což může být skutečně interpretováno jako oslabení komunitární metody.

Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý. Lisabonskou smlouvu projednával dvakrát Ústavní soud, byla schválena oběma komorami parlamentu a následně se objevil požadavek prezidenta Klause na výjimku.

Lisabonská smlouva (jako Sněmovní tisk 407) byla 29. ledna 2008 předložena vládou Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Senát následně podal Ústavnímu soudu ČR návrh na přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR a ten konstatoval, že Senátem označená ustanovení nejsou v rozporu s Ústavou. Poslanecká sněmovna návrh schválila 18. Února 2009 (pro bylo 125 poslanců). Senát dal souhlas s ratifikací smlouvy 6. května 2009 (pro bylo 54 senátorů). V září 2009 ale skupina senátorů podala druhý návrh Ústavnímu soudu na přezkum Lisabonské smlouvy. Prezident se rozhodl vyčkat s podpisem smlouvy, dokud senátoři návrh k Ústavnímu soudu nepodají. V říjnu 2009 také prohlásil, že bude požadovat výjimku z Listiny základních práv a svobod, jako si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva jako celek není v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Ještě ten den ji pak podepsal jak prezident, tak předseda vlády.

Na základě informací z portálu EUR-Lex hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

V roce 1999 byla skutečně vydána směrnice Rady 1999/74/ES, která stanovila minimální požadavky na ochranu nosnic v EU a od 1. ledna 2012 zakázala chov nosnic v jiných než tzv. „obohacených klecích“.

Naše Vysočina (.pdf) - Občasník krajské organizace České strany sociálně demokratické (číslo 1/2012 - str. 2) v části Je to vaše zdraví obsahuje text hejtmana kraje Běhounka, kde se skutečně píše o ODS, že chce postupně rušit okresní nemocnice. Výrok Oty Bence je tak pravdivý, neboť stranický tisk ČSSD obsahuje slova hejtmana kraje, který podobnou formulaci použil.

Hejtman Novotný má pravdu, že Sokolovská nemocnice byla v tíživé personální situaci, což mohlo dokonce vést k jejímu zániku, nicméně vzhledem k vypracované krajské koncepci zdravotnictví týmem pod vedením radní z hnutí Doktoři, která nabízela i jiné alternativy, než pouhý zánik, hodnotíme výrok Josefa Novotného jako zavádějící.

V roce 2009 vznikl v týmu radní pro zdravotnictví Bereniky Podzemské (hnutí Doktoři) materiál Strategie zdravotnictví Karlovarského kraje (.zip - soubor obsahuje dokument .pdf). Tato strategie ve své části 16 - Strategické plány má rozpracováno několik různých typů strategií pro krajské zdravotnictví. Jedním z těchto plánů bylo Vytvoření optimální sítě lůžkové péče a navazujících specializovaných ambulancí a Udržování optimální sítě lůžkové péče. Tato konkrétní strategie uvažovala o třech variantách (str. 146 - 148), z nichž žádná přímo neuvažovala o zániku nemocnice v Sokolově. Dvě ze tří variant ovšem počítaly s jistým typem redukce zdravotní péče ve zmíněné nemocnici, třetí varianta byla zachovat tehdejší stav. K problematice Sokolovské nemocnice a možnosti jejího provozu bez privatizace (hejtman Novotný v odpovědích voličům rozporuje pronájem na 20 let formu privatizace) lze uvést argumenty radního kraje Václava Larvy, který mluví o tom (v září 2010), že pokud nebude s nemocnicí udělána radikální změna, tak dojde k jejímu zániku. Podobně mluví i Josef Novotný, když v již zmíněných odpovědích voličům na stránkách Karlovarského kraje doslova píše, že: " Trvám na tom, že pokud bychom ji nepronajali, tak by to netrvalo dlouho a kvůli odchodům lékařů a sester by nejspíše zanikla." Tuto jeho argumentaci podporuje také vyjádření lékařských odborů ze Sokolovské nemocnice z června 2010.

Že se nejedná pouze o rétoriku hejtmana Novotného, dokládá i fakt, že kraj pod jeho vedením zkoušel přilákat do svých nemocnic lékaře prostřednictvím stipendií a náborových příspěvků.

Výrok Josefa Novotného lze, alespoň v jeho první části, považovat za pravdivý, neboť z důvodu odchodu především lékařů hrozily Sokolovské nemocnice velké problémy, snad i zánik. Nicméně vzhledem k dohledané Strategii zdravotnictví Karlovarského kraje, která byla zpracována pod vedením radní za Hnutí Doktoři, a v níž není zánik Sokolovské nemocnice jako jasný záměr, je výrok hejtmana Novotného zavádějící.