(Punčochář: “Nějaký portál, kam by se spotřebitel mohl přijít podívat, jestli jeho konkrétní supermarket má nebo nemá problém.“) „Podle mě na tom potravinářská inspekce už dělá a zveřejňuje taky v případě, že něco takového se kdekoliv stalo.“
Výrok Petra Bendla na základě zpráv Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Informačního centra bezpečnosti potravin hodnotíme jako pravdivý.
V současné době Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) na svých internetových stránkách zveřejňuje problémy týkající se potravin v jednotlivých obchodních řetězcích, a to v rámci tiskových zpráv. Spotřebitel se v případě informací o závadných potravinách na českém trhu může obrátit rovněž na internetové stránky Informačního centra bezpečnosti potravin (ICBP), které jsou zřizovány odborem bezpečnosti potravin Ministerstva zemědělství. Uživatel se má možnost na internetových stránkách ICBP zaregistrovat a následně mu budou zásílány prostřednictvím e-mailu zprávy o závadných potravinách zachycených v tržních sítích. V sekci Varování před závadnými potravinami má uživatel možnost nahlédnout do zpráv, které informují o stažených potravinách v obchodních řetězcích a o jiných problémech. Spotřebitel má tedy možnost do jisté míry sledovat problémy jednotlivých supermarketů. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.
My jsme byli strana, která pomáhala tomu, že jsme vstoupili po roce 2007 do Evropské unie.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože sociální demokracie opravdu měla výrazný a nepopiratelný podíl na vstupu ČR do EU. Je samozřejmě zela jasné, že do Evropské unie jsme nevstoupili po roce 2007, ale v roce 2004. Tímto špatným datem ale Lubomír Zaorálek jistě nikoho nemystifikuje.
Pravděpodobně nejdůležitějším faktem potvrzujícím roli ČSSD na vstupu ČR do EU je fakt, že klíčová vyjednávání mezi EU a ČR i samotný podpis smlouvy o přistoupení se odehrávala v období vlády ČSSD a samotná smlouva byla podepsána tehdejším předsedou sociální demokracie Vladimírem Špidlou.
Jednoznačně proevropský směr strany je dán i programovým prohlášením vlády z roku 1998 (.pdf), které říká, že: "ČSSD se ztotožňuje s myšlenkou integrace států evropského kontinentu a za svou prioritu považuje přijetí České republiky do Evropské unie..."Sociální demokracie byla považována za nejvíce proevropskou stranu v českém (relevantním) politickém spektru a její poslanci vždy hlasovali v souladu se snahou co nejrychleji vstoupit do EU.
Ono to projednávání nebylo příliš otevřené a Česká republika, je třeba říct, že vždycky tlačila na to, aby se projednávalo otevřeně, všechny parametry byly položeny na stole.
Ministerstvo průmyslu a obchodu bylo samo gestorem smlouvy ACTA za Českou republiku. V dokumentuVyjednávání dohody ACTA na webu ministerstva se doslova uvádí, že "gestorství v praxi znamená, že ministerstvo koordinovalo za Českou republiku přípravu pozic pro vyjednávání textu dohody a po finalizaci textu dohody podniklo v souladu s právním řádem České republiky kroky k tomu, aby dohoda zavazovala Českou republiku a Evropskou unii." Je tedy otázkou, proč ministerstvo díky své pozici v procesu příprav dané smlouvy neučinilo projednávání otevřenější (má-li ministr Kuba pocit, že otevřené nebylo). Výrok ministra Kuby, že Česká republika vždy tlačila na to, aby se projednávala smlouva otevřeně, je neověřitelný, neboť ministerstvo ani vláda nezveřejnili žádný zdroj podporující toto stanovisko. Vláda ČR pouze informovala o podpisu dané smlouvy a o pozastavení ratifikace v České republice. Smlouva ACTA (.pdf) je českém znění přístupná na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.
Vždyť i tato Sněmovna snad drží rekord v počtu poslanců, jejichž vydání musí řešit mandátový a imunitní výbor.
Výrok poslankyně Nedvědové je nepravdivý, neboť v jiných volebních obdobích je situace obdobná nebo ještě silnější.
Současnou sněmovnu (od voleb 2010) požádaly orgány činné v trestním řízení o vydání celkem 4 poslanců k trestnímu stíhání. Jsou jimi: Chaloupka, Bárta a Škárka a Huml.
Např. ve volebním období 2006 - 2010 požádaly orgány činné v trestním řízení o vydání celkem 4 poslanců k trestnímu stíhání. Byli jimi: Polanský, Vondruška, Plašil, Wolf.
Volební období 1998 - 2002 pak žádaly orgány činné v trestním řízení kvůli vydání k trestnímu stíhání o vydání celkem 6 poslanců. Šlo o poslance: Payna, Ježka, Müllerovou, Baštu, Jirousovou (iHNed) a ještě poslance, kterého však mandátový a imunitní výbor konkrétně nezmiňuje. Navíc bylo toto volební období specifické tím, že výbor často disciplinárně (např. udělováním pokut) řešil i dopravní či jiné přestupky poslanců, kteří se odvolali na svou imunitu. Známý příklad je např. dopravní nehoda Jana Kavana. Týden.cz k případu dodává: "...v roce 1998 dokázal nabourat dvě auta a při couvání z místa nehody pro jistotu naboural i třetí. Dechovou zkoušku nebo odběr krve s poukazem na svou imunitu samozřejmě odmítl, nicméně pro silný alkoholový odér policistům přednesl naprosto přesvědčivé zdůvodnění - namazal se prý francovkou." Není tedy pravdou, že by současná sněmovna nějak vynikala v počtu poslanců, o jejichž vydání mandátový a imunitní výbor jednal.
Můj švédský kolega Fredrik Reinfeldt podepsal přistoupení k tomuto kompaktu jenom proto, že těsně před tím, v podstatě týden před tím, došlo k obměně vedení sociální demokracie ve Švédsku, protože on má minoritní vládu. A teprve to nové vedení mu slíbilo podporu. To staré vedení mu jí neslibovalo.
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
Švédský premiér Frederick Reinfeld zformoval v únoru 2010 menšinovou vládní koalici, která se opírá o 173 poslaneckých mandátů (z celkových 349). (Zdroj)
Håkan Juholt byl 27.ledna 2012 vystřídán Stefanem Löfvenem, který je aktuálním předsedou opoziční sociálně demokratické strany. (Zdroj)
Server The Local 27. ledna uvedl, že menšinová středopravá vláda Fredericka Reinfelda získala podporu opozičních sociálních demokratů pro zahájení vyjednávání o připojení k smlouvě o rozpočtové odpovědnosti. Pravdou je, že se tak stalo až po té, co se obměnilo vedení sociálních demokratů. Nový předseda Stefan Löfvenem však podmínil podporu vládě čtyřmi body, které by měly být následně prosazeny v rámci jednání s Bruselem. Mezi tyto podmínky patří například možnost Švédska účastnit se summitů Eurozóny v rámci nichž bude pakt projednáván, a také záruka toho, že Švédsko nebude nuceno delegovat stávající pravomoc národního parlamentu rohodovat o vlastním rozpočtu na evropskou úroveň.
Ale tato země nemá již 27 dní ministra školství. (Vyřknuto 27. 4. 2012)
Výrok poslankyně Vlasty Bohdalové je pravdivý.
Josef Dobeš podal rezignaci premiéru Nečasovi v pátek 23. března. Premiér pak tuto rezignaci předal prezidentu Klausovi, který ji 30. března přijal. Rezignace byla uskutečněna ke dni 31. března, tudíž je výrok poslankyně Bohdalové pravdivý.
Byla právě sociální demokracie, kvůli níž ten zákon vyšel v účinnost o 4 měsíce později, než se původně plánovalo, neboť se neustále dohadovali i v Senátu o naprosto nesmyslných pozměňovacích návrzích, které jim vymlouvala i Transparency International.
Výrok Karolíny Peake je zavádějící. Novela zákona skutečně měla vstoupit v účinnost již k 1. lednu 2012, nicméně jako příčinu tohoto opoždění vidí Peake pouze sociální demokraty, což není vzhledem k dohledaným materiálům zcela přesné.
Novela zákona, tak jak byla puštěna do legislativního procesu, skutečně měla vstoupit v účinnost k 1. lednu 2012. Historie návrhu novely zákona je následující. Vláda předložila návrh Poslanecké sněmovně 23. května 2011. 1. čtení proběhlo 7. června 2011, následně byl návrh přikázán do výborů, konkrétně do Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a do Hospodářského výboru. Oba výbory projednávání přerušily a pozměňovací návrhy přijaly 25. října 2011. 2. čtení proběhlo 26. října. 3. čtení bylo postoupeno 4. listopadu 2011 (hlasování).
Návrh dále putoval do Senátu. Zde dorazil 22. listopadu 2011 a po pozměňujících návrzích z výborů (Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu; Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí; Ústavně právní výbor) proběhlo dne 14. prosince 2012 hlasování a návrh byl Poslanecké sněmovně vrácen s pozměňujícími návrhy.
Sněmovna pak hlasovala o návrhu 31. ledna 2012, kdy setrvala na svém původním názoru a novelu schválila (hlasování).
Transparency International vyzvalo (.pdf) 24. října 2011 poslance, aby nepodporovali pozměňovací návrhy Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, neboť se obávali zkomplikování procesu přijímání této novely. Na jednání Hospodářského výboru dne 25. října 2011 pak členové výboru pro jednotlivé pozměňovací návrhy hlasovali, a to poměrně jednotně. Nelze tak tvrdit, že by za jednáním výboru stáli pouze sociální demokraté.
Výrok Karolíny Peake je zavádějící. Novela zákona o veřejných zakázkách prošla dohromady za asi 8 měsíců. Z této doby v Senátu strávila asi 3 týdny, což nelze považovat za obstrukci. Co se týká výtky poslankyně Peake směrem k pozměňovacím návrhům, tak ty např. v Hospodářském výboru Poslanecké sněmovny prosazovali poslanci napříč politickým spektrem a nelze tak tvrdit, že za zdržení při přijímání zákona může pouze ČSSD.
(Byla to Česká republika, která dojednala změnu článku 15 tohoto fiskálního kompaktu,) který umožňuje kdykoliv kterékoliv členské zemi Evropské unie se bez jakýchkoliv problémů dodatečně připojit k té smlouvě.
Část výroku zmiňující možnost připojení k paktu je podle článku 15 pravdivá. Ve zmiňovaném textu (.pdf) se tvrdí, že: " Tato smlouva bude přístupna i členským zemím Evropské unie, které v současnosti nejsou smluvními stranami."
Za těch 8 let jsem nyní formálně osmým ministrem školství.
Od roku 2004 se na postu ministra či ministryně školství vystřídalo 6 lidí (konkétně Buzková, Kopicová, Kuchtová, Bursík, Liška a Dobeš). Ministryně Kopicová ale zastávala tento post dvakrát, takže Petr Fiala je de facto skutečně 8. ministrem školství za posledních 8 let.
Švýcarsko, to má daleko více obchodování se zbytkem světa, než má Evropská unie dohromady.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož se nám nepodařilo dohledat nejaktuálnější data (v obou případech pouze do roku 2009). Rovněž je v tomto Faragově výroku "obchodování" velmi širokým pojmem, proto se v ověřování zaměříme primárně na vývoz a dovoz ze zahraničí.
V letech 2005-2009 vypadal export a import ve Švýcarsku následovně:
Rok
Vývoz (ml. USD)
Dovoz (ml. USD)
2005
49 764
22 862
2006
54 779
23 463
2007
65 749
27 942
2008
77 815
32 030
2009
73 664
34 792
Celkem
321 771
141 089
V případě dovozu a vývozu EU jako takové máme přesnější informace co se týče obchodování s jednotlivými zeměmi.
Země
Vývoz 2008 (mld.€)
Dovoz 2008 (mld.€)
Vývoz 2009 (mld.€)
Dovoz 2009 (mld.€)
Švýcarsko
67, 6
45, 3
63, 6
47, 5
Rusko
21, 3
13, 9
18, 5
10, 9
Afrika
37, 8
34
-
Kanada
12
9, 8
10, 6
8, 2
USA
135, 8
133, 6
119, 4
127
Střední Am.
19, 1
23, 7
Jižní Am.
13
Asie
126, 8
95, 3
441, 7
368, 6
212, 1
193, 6
(pozn. "-" znamená, že hodnoty nejsou známy)
V případě Švýcarska jsou hodnoty uvedené v USD, je tedy třeba částky přepočítat podle tehdejšího průměrného kurzu 1 USD = 0,7187 €. Čistá bilance mezi vývozem a dovozem pro rok 2009 činila v případě Švýcarska 27 937,3 ml. €, kdežto v případě EU 405, 7 mld. €.
Z uvedeného je patrné, že čistá bilance EU je několikanásobně vyšší než bilance Švýcarska. Ale vzhledem k tomu, že nedisponujeme novějšími daty a nemůžeme přesně určit, co Farage mínil "obchodováním se zbytkem světa", hodnotíme výrok jako neověřitelný.
