Tam jenom se musí říct, proč rezignovala Kateřina Klasnová. Když my jsme v neděli hovořili o rozpadu koalice, tak tam se říkalo: Hlasujte s námi ty zákony a my vám nebudeme útočit na posty, což Kateřina Klasnová řekla: Tak abych se vyhnula jakékoliv vůbec podezření, že něco dělám kvůli funkci, rezignovala jsem.
Je velmi těžké ověřit, co bylo řečeno na tajných jednáních stran bývalé vládní koalice, ke kterým neměla média přístup. Kateřina Klasnová svou rezignaci tímto důvodem několikrát obhajovala, ale je těžké posoudit, nakolik byl tento důvod pravdivý. Uváděla premiérovu nabídku o ponechání postu místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za cenu kladného hlasování VV pro všechny zákony odsouhlasené zástupci ODS, TOP09 a VV do 11.4. v několika médiích - poprvé se informace objevila na Novinkách.cz, dále v prohlášení v Českých novinách a při rozhovoru pro Český rozhlas.
Ve svémprojevu v Poslanecké sněmovně při hlasování o důvěře vlády 27. dubna 2012 stejný důvod pro rezignaci uvedla Kateřina Klasnová znovu.
...máme dvě velké školy s technickým zaměřením... (diskuze se týkala možné výstavby technologického parku v kraji, pozn.)
Na základě údajů z informačního portálu Karlovarského kraje hodnotíme výrok jako pravdivý.
V Karlovarském kraji existuje mnoho středních odborných škol. Podle přehledu z Informačního portálu Karlovarského kraje jsou technické střední školy (podle počtu vypisovaných oborů) velké dvě - Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov, která nabízí také bakalářský studijní program a Integrovaná střední škola Cheb.
Naši poslanci upozorňovali při projednávání rozpočtu, že na vězeňství není v příslušné kapitole dostatek prostředků.
Výrok senátora Dienstbiera je pravdivý, neboť při projednávání zákona o státním rozpočtu na nedostatek prostředků pro vězeňství upozorňoval poslanec ČSSD Váňa.
Zákon o státním rozpočtu na letošní rok se v Poslanecké sněmovně projednával v závěrečném čtení 14. prosince 2011. Během rozpravy vystoupil poslanec ČSSD Váňa, který skutečně upozorňoval na podfinancování českého vězeňství. Konkrétně uvedl, že: " Státní rozpočet je navržen tak, že finance v kapitole vězeňství dojdou zhruba v květnu příštího (2012) roku".
Výrok Jiřího Dienstbiera je tím pádem pravdivý.
Sociální demokracie za dobu svého vládnutí, od roku 98, zdvojnásobila veřejný dluh.
Výrok premiéra Nečase byl označen za základě statistických údajů za pravdivý. ČSSD za své vlády mezi lety 1998 a 2006 veřejný dluh opravdu zdvojnásobila.
Od roku 1998 do roku 2006 se dluh v procentech HDP opravdu zvýšil dvojnásobně. Premiérův výrok je tedy pravdivý.
Údaje z Eurostatu týkající se veřejné dluhu uvádějí toto:
Rok1998
19992000200120022003200420052006Veřejný dluh v % HDP
14.5 15.8 17.8 23.9 27.1 28.6 28.9 28.4 28.3
Těchto čísel se držíme při hodnocení výroku, neboť změny dluhu uváděné v procentech HDP jsou nejpoužívanějším ukazatelem jeho růstu či poklesu.
Pokud bychom ovšem vycházeli z méně častého ukazatele, tedy výše dluhu v reálných číslech, tak se od roku 1998 do roku 2006 zvýšil více než čtyřnásobně. Eurostat uvádí následující:
19992000200120022003200420052006Veřejný dluh v milionech euro
8482.0 9420.9 11525.8 18299.6 22006.2 23703.327829.1 30531.1 34495.6
Nejsme teda s tím (pravomocí prezidenta republiky udělit milost, pozn.) úplně výjimeční. Je to v mnoha jiných státech.
Institut milosti hlavy státu skutečně existuje v mnoha státech, tento výrok je pravdivý.
Určitý reprezentativní výčet zemí lze nalézt na anglické Wikipedii. Milost může udílet hlava státu např. Ruska (článek 89 ústavy), Spojených států amerických (Hlava II. článek 2. odstavec 1.), Řecka (.pdf) (Hlava III. článek 49.) nebo Iránu (článek 110 ústavy). Liší se však v proceduře nutné k jejich udělení. Hlava státu může udělovat milosti bez dalších omezení, může dbát na doporučení komisí k tomuto účelu zřízených případně ministra spravedlnosti, může vyžadovat kontrasignaci. V některých zemích, např. Kanadě, milosti může udílet jak generální guvernér, tak komise zřízená pro udělování milostí. Ve Švýcarsku milosti, v případě menších provinění, uděluje federální parlament (článek 173 ústavy).
Najít nějakou jinou srovnatelnou demokracii, kde by byl stejný právní i faktický stav prezidentských milostí, tzn. kde by prezident měl pravomoc jak agraciace (odpuštění části nebo zbytku pravomocně uděleného trestu), abolice (nezahájení nebo nepokračování v trestním řízení) tak i rehabilitace (zahlazení následků odsouzení, tedy považování osoby za bezúhonnou) bez výjimky pro jakékoliv trestní řízení, dále neměl povinnost své rozhodnutí odůvodňovat, nebyl ze své funkce komukoliv odpovědný, jeho rozhodnutí nebylo kýmkoliv přezkoumatelné, nemusel ho s kýmkoliv konzultovat a počet milostí se pohyboval v řádu desítek ročně, nejednalo by se tedy o zcela výjimečně udělené milosti pro několik jednotlivců za volební období, je však téměř vyloučeno.
U nás je devátá nejnižší mzdová úroveň v celé Evropské unii.
Na základě statistiky Eurostatu označujeme tento výrok za pravdivý.
Z dokumentu (.pdf), který vydal Eurostat 24. dubna 2012 vyplývá, že průměrná hodinová mzda českého pracovníka je 10,5 € (cca. 258 Kč), čímž se řadíme na devátou příčku od konce před Bulharsko, Rumunsko, pobaltské státy, Polsko, Maďarsko a Slovensko. Průměr EU se pohybuje okolo 23,1 € (cca. 567 Kč).
Pane poslanče (Zahradile, pozn.), v lednu tohoto roku, byl v Evropském parlamentu dopis rozšířen, vy jste ho také podle všeho dostal, od polského europoslance, ve kterém Poláci žádali i vás a české poslance, aby podpořili jejich požadavek, aby i nečlenské státy eurozóny se mohly účastnit jednání zemí eurozóny, právě v souvislosti s fiskální dohodou. Já, pokud mám přesné informace, vím, že vy jste na to odpověděl tak, na tento dopis, že my nemáme zájem se těchto jednání účastnit, jednání eurozóny, protože my stejně budeme požadovat opt out z eura, jak ho mají zřejmě Britové nebo Dánové.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo získat text listu poslance Saryusza-Wolskeho ani email poslance Zahradila. Pro ilustraci uvádíme informace, které se dohledat podařilo.
Zdroj, který se odvolává přímo na zmiňovaný dopis, je blog europoslance Havla, který tvrdí, že polský europoslanec Jacek Saryusz-Wolski zasílal prosbu, aby se poslanci EP podepsali pod jeho výzvu, aby se nečlenské země eurozóny mohly účastnit schůzek zemí se společnou měnou. Zároveň tvrdí, že ve své poště nalezl odmítavý dopis od europoslance Zahradila o tom, že skutečným záměrem české vlády není účast na summitech, ale vyjednání trvalé výjimky na zavedení eura a možnost uskutečnění referenda o této otázce.
Text zmiňovaného emailu zveřejnil deník E15.cz, který se obrátil přímo na Zahradila, který na dotaz, zda šlo o soukromou iniciativu či postup z pověření ODS, reagoval: „Kongres i výkonná rada schválily požadavek na referendum o vstupu do eurozóny, což je – v případě negativního výsledku – de facto opt-outem.“
Pravdou je, že polská strana trvala (viz např. euractive.pl nebo idnes.cz) na tom, aby byla v nové fiskální úmluvě zakotvena klauzule povolující nečlenským krajinám eurozóny účastnit se eurosummitů v podobě pozorovatelů. K těmto tvrzením se hlásí i sám europoslanec Saryusz-Wolski, který na svých stránkách zdůrazňuje potřebu dosáhnout řešení problémů jednáním u jednoho stolu, ne vytvořením sedmnáctičlenné unie mimo rámec příslušného seskupení.
Máme 56 podpisů a budeme na základě této listiny požadovat svolání, respektive jednání Poslanecké sněmovny o ustavení té komise (ustavení vyšetřovací komise k privatizaci, možné privatizaci Budějovického Budvaru, pozn.).
Jednat o situaci s Budějovickým Budvarem ve sněmovně navrhl 10. února 2012 nezařazený poslanec Michal Doktor. Jeho návrh byl zamítnut a předseda KSČM Filip nato prohlásil, že bude požadovat zřízení vyšetřovací komise.
K tomu, aby sněmovna mohla vyšetřovací komisi zřídit, je (dle §48 zákona o jednacím řádu PS) potřeba návrh nejméně 40 poslanců.
Listinu požadující zřízení této komise a 56 připojených podpisů ovšem KSČM dosud nezveřejnila. Poslanec Kováčik se o ní veřejně zmínil teprve v OVM.
Česká republika se v tuto chvíli pohybuje někde na pátém, šestém místě, tedy je pátou, šestou zemí s nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii.
Tento výrok považujeme za pravdivý.
Dle údajů Eurostatu je Česká republika (s hodnotami okolo 6,7 - 6,8 % v tomto roce) v porovnání s ostatními zeměmi sedmadvacítky skutečně na 5.-6. místě (s ohledem na období vykazování a úplnosti dat).
Pro doplnění kontextu ještě podrobněji vysvětlíme metodiku určování výše nezaměstnanosti, která se liší u různých institucí:
Problematika vykazování míry nezaměstnanosti v zemích Evropské unie naráží na dva druhy metodiky, které jsou používány (k jejich charakteristice viz tento dokument (.pdf, ang.)). Eurostat využívá pro vykazování nezaměstnanosti metodiku tzv. "harmonizované nezaměstnanosti". Ta se ve zkratce značí těmito charakteristikami: nezaměstnaní jsou osoby od 15 do 74 let, které 1) jsou bez práce během referenčního týdne (tj. nepracují ani jednu a více hodin jako zaměstnanec či OSVČ); 2) jsou schopni nastoupit do práce během následujících dvou týdnů; 3) aktivně hledali práci v posledních čtyřech měsících nebo již práci našli a nastoupí do ní až za následující tři měsíce (viz dokument výše).
Ministerstvo práce a sociálních věcí používá pro vykazování míry nezaměstnanosti metodiku tzv. "registrované nezaměstnanosti". Ta pracuje s čísly evidovaných nezaměstnaných na úřadech práce. Dle této metodiky nezaměstnanost v ČR k 31. 3. 2012 dosáhla hodnoty 8,9 % (odkaz MPSV ve formátu zip - údaje obsaženy v dokumentu 1. Zpra0312.rtf).
Příkladem důvodu, proč se údaje ve vykazovaných metodikách liší, je např. fakt, že dle současné legislativní úpravy v ČR (§ 25 odst. 3 písmeno a) Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (.pdf)) zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebrání např. výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy (avšak ne v době pobírání podpory v nezaměstnanosti). Evropská metodika tyto případy neregistruje.
Bohužel neexistuje jednotná statistika zemí EU, která by zohledňovala metodiku registrované zaměstnanosti. Její nastavení je však dáno odlišnou legislativní úpravou každé země a tedy neumožňuje komparativní využití zcela bez výhrad. Tento fakt byl i důvodem pro zavedení metodiky harmonizované zaměstnanosti užívané Eurostatem.
Ceny jdou nahoru. Dneska máte ceny srovnatelné s cenami německými. Čeští občané jezdí běžně nakupovat potraviny a další věci běžné spotřeby prostě do Německa.
Poslední zveřejněné statistiky (.pdf) o spotřebitelských cenách, které zveřejnil v roce 2010 statistický úřade EU Eurostat, říkají, že ceny potravin a nealkoholických nápojů v České republice dosahovaly 72 % průměru evropské sedmadvacítky, zatímco německé ceny se pohybovaly na úrovni 110 %.
Přestože údaje z roku 2010 nepotvrzují slova Davida Ratha, vzhledem k dynamickému vývoji na spotřebitelském trhu považujeme tato data za zastaralá, jelikož se situace mohla zásadně změnit. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.
