Přehled ověřených výroků

Výrok poslance Ratha hodnotíme jako nepravdivý, a to na základě dohledaného složení správní rady VZP v roce 2004.

David Rath ve svém výroku vymezuje období (jeho nástup do pozice ministra zdravotnictví), před níž podle něj nebyli ve správní radě VZP přítomni politici. Rath byl ministrem jmenován 4. listopadu 2005, před tímto datem by podle výroku poslance neměli být ve správní radě VZP politici. Jak je však zřejmé ze zdrojů z výroční zprávy VZP (.pdf) z roku 2004, tak v této době byli členy správní rady politikové také. Za všechny lze jmenovat tehdejší poslance Milana Cabrnocha (ODS), Miloše Pateru (ODS), Lucii Talmanovou (ODS), Antonína Seďu (ČSSD), Jarmilu Boháčkovou (ČSSD), Svatomíra Recmana (KSČM) nebo tehdejší senátorku Ludmilu Müllerovou (v té době KDU-ČSL).

Výrok Davida Ratha tak není pravdivý, neboť již před jeho nástupem na Ministerstvo zdravotnictví byli ve správní radě VZP zastoupeni politici.

Nejvyšší správní soud v roce 2008 rozhodl, že odvolání státního zástupce je správním aktem a podléhá přezkumu dle správního práva.

Poslanec Polčák se zjevně odvolává mj. na rozsudek č. j. 9 As 94/2008 Nejvyššího správního soudu (NSS) ve věci odvolání státního zástupce P. Kačírka. Zatímco zahájení kárného řízení se státním zástupcem je podle NSS pracovněprávním úkonem, odvolání ze strany ministra je zásahem výkonné moci.

Státní zastupitelství "jakožto instituce zajišťující ochranu veřejného zájmu" má být dle NSS chráněno před zásahy vedenými "nahodilostí a svévolí". Polčák tedy správně tvrdí, že judikatura NSS umožnila přezkum rozhodnutí o odvolání státních zástupců správními soudy.

Na základě údajů Českého statistického úřadu hodnotíme výrok jako pravdivý.

V tomto případě záleží na tom, jaký typ míry inflace má Bohuslav Sobotka na mysli. Metodika výpočtu inflace totiž záleží na tom, ke které veličině je pak vztažena. ČSÚ uvádí 4 způsoby výpočtu míry inflace, hodnota 3,7% za měsíc únor, o které hovoří Sobotka, odpovídá míře inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen (PPS) ke stejnému měsíci předchozího roku. ČSÚ uvádí, že "tato míra inflace (...) se bere v úvahu při propočtech reálné úrokové míry, reálného zvýšení cen majetku, valorizací apod.." V tomto kontextu, kdy Bohuslav Sobotka hovoří o hrozícím zvýšení cen potravin a léků, můžeme jeho výrok považovat za pravdivý.

Další způsoby výpočtu inflace a vhodnost způsobu jejich použití můžete nalézt na stránkách ČSÚ.

Soud dal Rathovi částečně za pravdu, ale nepotvrdil, že šlo o tunelování.

Rath se odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z listopadu 2009, (upozornila na něj např. ČT), který definitivně zamítl žalobu na Ratha ze strany poslance Ouzkého. O tom Rath řekl, že tuneloval veřejné peníze VZP ku prospěchu soukromé firmy.

Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že tento výrok "je v souzeném případě kritickým hodnotícím úsudkem", nešlo tedy o urážku na cti žalujícího. Říká ale rozsudek, jak tvrdí Rath, "že skutečně jde o svého druhu tunelování VZP" a dává Rathovi za pravdu?

Citujeme: "Podle odvolacího soudu měl žalovaný reálný podklad, jímž předmětné expresivní hodnocení odůvodnil"; "výběrové řízení na předmětnou zakázku neproběhlo, zakázku získala obchodní společnost, v níž je žalobce, jako poslanec a člen sněmovního výboru Parlamentu, společníkem a jednatelem, apod.".

Soud tedy nedává Rathovi přímo za pravdu ve výroku, že Ouzký tuneloval VZP. Uznává existenci nějakých reálných podkladů, ale nepotvrzuje do jaké míry byly zmocňující pro daný výrok, ani nedeklaruje, že by Rathův "kritický soud" byl přesný.

Výrok Davida Ratha tedy hodnotíme jako zavádějící - soud žalobu poslance Ouzkého zamítl, ale nedal Rathovi jasně zapravdu.

Nepodařilo se nám najít jakékoliv informace hovořící o zákonu o prokazování původu majetku či obdobné legislativě v USA. Výrok proto musíme hodnotit jako neověřitelný.

Výrok odpovídá znění vládního návrhu zákona.

Dosavadní legislativa, která upravovala "církevní restituce" (zákon č. 298/1990 Sb.) se opravdu omezovala pouze na malou, vyjmenovanou část původního majetku církví ČR. Nešlo o plné odškodnění. Právnické osoby jinak podle restitučních zákonů (zejména zákon č. 87/1991 Sb.) o navrácení majetku žádat nemohly. Vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání (.doc) pak skutečně přepokládá vydání významně větší části majetku spolu s finančí náhradou.

"Celý původní majetek" podle návrhu církvím vydán nebude (§8 jmenuje celou řadu věcí, které vydat nelze). Poslanec ovšem říká, že návrh předpokládá "náhradu" celého původního majetku, což je pravda. Celý původní majetek by tak měl být církvím vrácen či nahrazen, což definitivně vypořádá jejich nároky vzhledem k historickým křivdám. Ohlídalův výrok je tedy pravdivý.

Výrok Karolíny Peake je pravdivý, zákon o veřejných zakázkách platný od 1. dubna 2012 tuto změnu skutečně přináší.

Zákon o veřejných zakázkách vstoupil v platnost 1. dubna 2012. Jednou z novinek, kterou přináší, je skutečně zrušení tzv. losovaček. V novele zákona (s. 63 - 64) jde o nahrazení §61, který doposud tento výběr umožňoval, úpravou novou, která s losovačkami již nepočítá.

Výrok poslance Mencla hodnotíme na základě analýzy novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání jako pravdivý.

14. října 2011 vstoupila v platnost novela zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, tzv. druhá diginovela, na jejímž základě již ČT1 a ČT 24 neodvádí do Fondu kinematografie výnosy z odvysílaných reklam, respektive z těchto stanic musela být reklama úplně odstraněna. Tento finanční výpadek by dle dané novely měly kompenzovat soukromé televize; sazba poplatku z vysílání reklamy je pro ně stanovena na 2 %, přičemž se předpokládalo, že tato kompenzace dosáhne minimálně 150 milionů Kč, které do té doby ročně odváděla z reklamy Česká televize.

Soukromé televizní stanice však uhradí první odvod z výnosů z reklam teprve v roce 2013. Z toho důvodu došlo dle propočtů k poklesu finančních prostředků Fondu kinematografie o 150.000.000 Kč.

Ministr vnitra hovoří o návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (tzv. trestní řád) ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony. Tento návrh podalo Ministerstvo spravedlnosti ČR.

Dle informací o stavu projednávání novely na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byl 3. května zákon doručen k podepsání prezidentovi a 17. května jej prezident podepsal.

Na téže stránce lze dohledat konečný text návrhu zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou 21. března 2012.

V části první, bodě 25 zákon novelizuje paragraf 178a trestního řádu (který definuje institut spolupracujícího obviněného) a stanoví podmínky pro upuštění od potrestání tohoto obviněného:

"Pokud spolupracující obviněný nespáchal trestný čin, který je závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění přispěl, pokud jím nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a pokud nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59 trestního zákoníku), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění od potrestání, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na všechny okolnosti, zejména vzhledem k povaze trestného činu uvedeného v doznání obviněného v porovnání s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný zavázal, k míře, v jaké může spolupracující obviněný přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, k významu jeho výpovědi pro dané trestní řízení s ohledem na shromážděné důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil."

Za určitých podmínek tak v případě spolupracujícího obviněného může státní zástupce skutečně navrhnout upuštění od potrestání.

Zákon také v části osmé, bodě 3 novelizuje paragraf 58 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb.). Z novely vyplývá, že soud nebude mít, tak jako doposud, pouze možnost, ale přímo povinnost snížit spolupracujícímu obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Minulá právní úprava počítala pouze s možností, nikoliv s povinností.

Dále novela v části první, bodě 23 mění paragraf 178a, odst.1 trestního řádu. Institut spolupracujícího obviněného se v minulé právní úpravě mohl užívat pouze pro skutky, které byly klasifikovány jako zvlášť závažné zločiny, tedy dle platného trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb.), paragrafu 14, takové trestné činy, na něž zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby 10 let. Novela počítá s aplikací tohoto institutu již v případě zločinů, tedy trestných činů s horní hranicí trestní sazby 5 let.

Ačkoliv se ministr Kubice mýlí v informaci o stavu projednávání novely, jeho tvrzení o obsahu novely je pravdivé a tudíž výrok celkově hodnotíme jako pravdivý.

Na základě zpráv předních britských médií hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Canterburský arcibiskup anglikánské církve Rowan Williams skutečně vyzýval britské politiky napříč politickým spektrem, aby podpořili zavedení práva šaría v Británii. Argumentoval potřebou přijetí z důvodu nevyhnutelnosti. Řekl, že oficiálně přijaté islámské právo může v Británii přispět k dosažení sociální soudržnosti, protože někteří muslimové neuznávají stávající britský právní systém. Za tato vyjádření si arcibiskup vysloužil vlnu kritiky z řad politiků, včetně tehdejšího premiéra Gordona Browna. Rowan Williams tato svá tvrzení o nutnosti zavedení islámského práva šaría v Británii opakuje soustavně, a to již od roku 2008 a zopakoval je i v loňském roce.

Viz zprávy BBC (2008), the Guardian (2008), the Telegraph (2008), the Sun (2011).