Přehled ověřených výroků

Pravda

Před krajskými volbami v říjnu 2016 Bohuslav Sobotka opravdu naznačil obavu, že hnutí ANO bude nemocnice privatizovat. V rozhovoru pro deník Právo na otázku týkající se popularity hnutí ANO uvedl: „Vidím nebezpečí, že se do hry vrátí úvahy o privatizaci a pronájmech nemocnic, o tom, že kraje mají zbytečný majetek, funkce a měly by se jich zbavit, aby fungovaly jako firmy.”

Ve svém předvolebním programu ČSSD zdůrazňuje: „Odmítáme návrhy na privatizaci veřejných služeb v krajích. Ani kraje nejsou firma.” Tím na obavy ze zájmů hnutí ANO opět naráží.

Protože Andrej Babiš byl před krajskými volbami proti privatizaci nemocnic a předvolební program hnutí ANO toto stanovisko potvrdilo, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Zavádějící

Právní teorie sice nezastává shodný názor na bezvýhradnou závaznost návrhu předsedy vlády při jmenování jednotlivých členů vlády, avšak doktrína je spíše nakloněna ke konzervativnějšímu výkladu. Dle Rychetského a kol. není v pravomoci prezidenta, aby odmítl návrh, který je v souladu s ústavním pořádkem či obecnou právní úpravou (Ústava České republiky: ústavní zákon o bezpečnosti České republiky: komentář, 2015).

O rozpor s ústavním pořádkem by šlo například v případě inkompatibility činností vykonávaných navrženým ministrem dle čl. 70 Ústavy ČR. Dalšími výjimečnými důvody, které se v doktríně objevují, by pak mohla být kandidátova nezletilost či omezení jeho svéprávnosti v rozsahu, v jakém by to souviselo s výkonem jeho funkce.

Opačného názoru, tedy že prezident nemá povinnost ministra jmenovat, je například Jan Bárta z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, který v jednostránkovém memorandu vyjádřil tento názor: „Prezident návrh předsedy vlády buďto provede, nebo neprovede… Ona věta v ústavě je tak jednoznačná, že já ji neumím přečíst způsobem, že prezident musí okamžitě poslechnout předsedu vlády a najmenovat mu, na koho si předseda vlády ukáže.“

Co se týče Slovenska, jsou zde jisté odlišnosti, a nelze tak považovat výklad či obsah ústav obou států za totožné.

V minulosti zde došlo ke sporu mezi prezidentem Kováčem a předsedou vlády Mečiarem o povinnosti prezidenta odvolat člena vlády na návrh předsedy vlády, kdy Ústavní soud SR v usnesení ze dne 2. června 1993 I. ÚS 39/93 (.pdf) rozhodl, že prezident má pouze povinnost se návrhem zabývat, nemusí mu však vyhovět. Tehdejší soudce slovenského ústavního soudu Ján Drgonec pak v souvislosti s povinností jmenování ministra na návrh předsedy vlády napsal v komentáři k Ústavě SR následující: „Prezident SR může odmítnout jmenovat navrhnutého kandidáta, ale nemůže jmenovat za člena vlády osobu, kterou nenavrhl předseda vlády.“

Současné znění čl. 111 slovenské ústavy bylo posléze změněno, avšak panují pochybnosti (.pdf, .str 11) o tom, zdali je učiněná jazyková změna dostatečná pro zakotvení povinnosti prezidenta návrhu předsedy vlády vždy vyhovět.

K případům, kdy prezident mluvil do sestavování vlády na Slovensku, opravdu došlo. Aktuálně lze kupříkladu zmínit odmítnutí návrhu jmenování vlády Petra Pellegriniho prezidentem Andrejem Kiskou. I tento krok se však neobešel bez kritiky. Svůj nesouhlas vyjádřil bývalý soudce slovenského ústavního soudu a poradce Roberta Fica Eduard Bárány, který v rozhovoru pro deník Pravda o tomto odmítnutí řekl: „Keď sa mierne vyjadrím, tak sa týmto svojím krokom nachádza už mimo ústavy.“

V Itálii se také objevily jisté neshody při jmenování členů některých vlád. Z konkrétních případů lze zmínit například odmítnutí prezidenta Scalfara jmenovat ministrem spravedlnosti osobního advokáta tehdejšího předsedy vlády Silvia Berlusconiho v roce 1994. Aktuálnějšího data je pak odmítnutí kandidáta na ministra financí Paola Savona, euroskeptika, který je známý kontroverzním postojem k EU. Jeho jmenování ministrem financí by podle současného prezidenta Sergia Mattarella vedlo k závažným finančním rizikům, které by silně poškodily Itálii a její zájmy.

Odlišný názor týkající se povinnosti prezidenta kandidáty na ministry jmenovat opravdu existuje a k případům, které jsou zmíněny ve výroku Andreje Babiše, také skutečně došlo. Avšak příklady dotčených zemí nejsou zrovna nejvhodnějšími k porovnání se situací v České republice. A i tyto případy nebyly vždy jednoznačně přijaty mezi odbornou veřejností jednotlivých států.

Nepravda

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť prohlášení, které Andrej Babiš ohledně závěrů summitu udělal, skutečně vychází z veřejně dohledaných dokumentů Evropské rady. Andrej Babiš o summitu Evropské rady, který proběhl na konci minulého týdne, prohlásil:

„Dosáhli jsme obrovského úspěchu. Kvóty, které byly tématem téměř čtyři roky, jsou minulostí. Evropa začne pracovat na zřizování středisek mimo EU, kde by se mělo rozhodovat o nároku na azyl. Zároveň budeme nadále bojovat proti pašerákům. Jde o přelomovou dohodu v rámci EU, do které Visegrádská skupina prosadila body, o které jsme dlouhodobě usilovali.“
V závěru ze summitu se píše: Všechna opatření v kontextu těchto kontrolovaných středisek, včetně relokace a přesídlování, budou dobrovolné povahy a nebude jimi dotčena reforma dublinského nařízení."
Z citované pasáže zasedání Evropské rady vyplývá to, co tvrdí Andrej Babiš, tedy že tzv. systém povinných kvót již není jedna z možností, jak řešit příliv imigrantů z Afriky a Asie. Skupina V4 vystupuje proti kvótám skutečně již od roku 2015.

Další pasáž výroku Andreje Babiše mluví o zřizování středisek mimo EU. Závěry summitu EU zní jasně:

„Na území EU by v souladu s mezinárodním právem mělo být o zachráněné osoby postaráno na základě sdíleného úsilí, a to jejich přemístěním v rámci kontrolovaných středisek zřízených v členských státech, výlučně na dobrovolném základě, kde by rychlé a bezpečné zpracování umožnilo za plné podpory ze strany EU odlišit nelegální migranty, již budou navráceni, od osob, které potřebují mezinárodní ochranu, na něž by se vztahovala zásada solidarity.“
I v tomto bodě vyjádření Andreje Babiše vychází ze závěrů, které se podařilo Evropské radě přijmout. Posledním bodem prohlášení Andreje Babiše je boj proti pašerákům. Podle závěrů zasedání Evropské rady se v boji proti „převaděčům“ má bojovat jednak pomocí regionálních vyloďovacích platforem, kde by byli koncentrováni imigranti zachycení na moři, a jednak pomocí posílení Evropské pohraniční stráže, tzv. FRONTEX. I v tomto případě Andrej Babiš vychází ze závěrů summitu.

Nepravda

Téma migrace provází českou, potažmo československou, historii výrazněji již od roku 1989, kdy v rámci pádu komunistického režimu a nárůstu globalizace naše území zaznamenalo zvýšený přísun migrantů. V roce 2000 byl v rámci Ministerstva vnitra ustanoven Odbor azylové a migrační politiky, který v návaznosti na vstup České republiky do EU v roce 2004 po vzoru ostatních členských států převzal hlavně nepolicejní činnosti Policie České republiky v této oblasti.

Naopak odpor vůči islámu narůstal hlavně v souvislosti s teroristickými útoky z 11. září 2001, kdy toto náboženství bylo označeno v některých případech za extremistické a i v Evropě se snažili o odliv muslimského kapitálu. Jedna z výraznějších protiislámských iniciativ „Islám v České republice nechceme“ vznikla již v roce 2009. Jejím spoluzakladatelem byl veřejnosti dnes známý Martin Konvička, který stál následně i v čele krajně pravicového a protiislámského hnutí „Blok proti islamizaci“, které vzniklo v roce 2015.

Politická kariéra Tomia Okamury započala úspěšným zvolením do Senátu v roce 2012. O rok později založil hnutí Úsvit přímé demokracie. I přes to, že témata migrace a islamismu v rámci populistické kampaně na politickou scénu opakovaně přináší, je jasné, že minimálně téma migrace bylo již v rámci politiky státu řešeno.

Okamura na politickou scénu vstoupil v roce 2012, přičemž např. v červnu 2011 tehdejší bývalý premiér Miloš Zeman veřejně označil islám za anticivilizační náboženství a muslimy přirovnal k nacistům a komunistům. Učinil tak na mezinárodní konferenci v Praze.

Konkrétně uvedl: „NATO se definuje jako obranná aliance, aniž si položilo otázku, proti komu se chce bránit. Pojmenováním nepřítele to přece začíná. (...) Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog. (...)Nevěřím, že jsou umírnění muslimové a radikální muslimové. Stejně jako nevěřím, že jsou jen umírnění a radikální komunisté. Jsou jen muslimové a komunisté.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože i když je těžké posoudit, kdo poprvé do veřejného prostoru vnesl otázku migrace a islamismu, zcela jistě to nebyl Tomio Okamura. Před ním před různými aspekty islámu varoval např. nynější prezident Zeman.

Nepravda

Vyjádření Tomia Okamury sestávající z několika dílčích výroků hodnotíme jako nepravdivé, jelikož poslední tvrzení o obraně Středočeského kraje po dobu šesti týdnů se v Okamurou míněné studii nevyskytuje.

Poslední schůze Bezpečnostní rady státu proběhla 22. června 2018. Na tiskové konferenci před samotnou schůzí Andrej Babiš oznámil, jak se hodlá ČR zachovat, pokud by Německo začalo kontrolovat své hranice a bránit příchodu ilegálních migrantů do SRN (čas 6:17).

... chci vědět, jakým způsobem jsme připraveni. Připraveni na to, že pokud by se skutečně ministr vnitra Seehofer rozhodl intenzivně kontrolovat německo-rakouskou nebo německo-českou hranici a zamezil příliv ilegálním uprchlíkům, no tak dá se předpokládat, že Rakousko udělá stejné opatření, a v tom případě my uděláme stejné opatření. To znamená, že půjdeme okamžitě na hraniční přechody a budeme kontrolovat naši hranici.

Pokud jde o pohraniční policii, ta v Česku od roku 2007 skutečně neexistuje. Toho roku Česká republika vstoupila do schengenského prostoru, který zaručuje zrušení hraničních kontrol na společných hranicích členských států.

Výrok o obraně Středočeského kraje po dobu šesti týdnů byl již předsedou Okamurou vynesen a námi ověřen, a to před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017. Kontext předvolebního výroku však byl odlišný od tvrzení dnešního.

Tomiem Okamurou užitá studie explicitně nevyjadřuje schopnost Armády ČR „bránit místo velikosti Středočeského kraje po dobu šesti týdnů“, což se v říjnovém výroku jeví jako zkratkovitost a marginálie, která není pro celkové znění výroku o nefunkčnosti armády podstatná. Jedná-li se však o argument, který Okamura používá ve veřejném prostoru bez ověřeného kontextu, jde o faktickou nepravdu.

Pravda

Spekulace o vlivu německé kancléřky Angely Merkelové na vytvoření druhé vlády Andreje Babiše zveřejnil německý levicový deník Die Tageszeitung. Dne 7. června 2018 vydal článek s titulkem Druhá šance pro českého oligarchu, ve kterém popisuje údajný telefonát mezi německou kancléřkou a Babišem. Zmíněný telefonát se měl odehrát v polovině dubna roku 2018.

Článek se nejprve věnuje shrnutí situace na české politické scéně. Důraz je kladen na problematické a zdlouhavé vyjednávání o vládě a to, že pro ostatní parlamentní strany je hlavním problémem osoba Andreje Babiše. Tageszeitung dále shrnuje kontroverze Babiše jako koncentraci ekonomické, politické a mediální moci, podezření na spolupráci s StB či vyšetřování v kauze dotačního podvodu.

Postupně článek přechází k vládnímu vyjednávání. Informuje o tom, že se druhá Babišova vláda bude skládat z koalice ANO a ČSSD s tolerancí KSČM. Deník však podotýká, že kromě tolerance KSČM se nabízela také možnost tolerance vlády ze strany Okamurova hnutí SPD. Závislost české vlády na toleranci pravicově populistického hnutí ale měla být dle deníku v nelibosti německé vlády.

V souvislosti s údajnými německými tlaky na podobu nové české vlády je zmíněn telefonní hovor mezi kancléřkou Merkelovou a Andrejem Babišem z dubna 2018. Deník dle nepřímých zdrojů píše, že měl být Babiš po telefonátu ustaraný. V zápětí se v článku objevuje řečnická otázka, zda Babišova nálada po hovoru nemohla souviset s tlakem kancléřky na ignorování SPD ze strany Babiše. Zároveň je ale uvedeno i Babišovo přímé vyjádření, kde tento dohad popírá.

Nepravda

Když se podíváme na návrhy zákonů předložené ze strany vlády od 21. října 2017 (8. volební období), tak se výše vytyčeného okruhu témat týkají čtyři návrhy, a sice: novela zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení; novela zákona o pojistném na sociální zabezpečení; vládní návrh zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a novela insolvenčního zákona.

V případě první novely má dojít ke změnám v zákoně o státní sociální podpoře a zákoně o Úřadu práce České republiky, které se tematicky týkají problematiky sociálních dávek. Avšak věcně návrh žádné změny nepřináší, jak se dočteme v důvodové zprávě:

Předložený návrh zákona má opravný legislativně-technický charakter a neobsahuje žádné věcné změny.

Druhý návrh se týká projektu eNeschopenek a úprav v rámci Jednotného informačního systému práce a sociálních věci (JISPSV), jak stojí v závěru důvodové zprávy:

Navrhuje se proto zrušení právní úpravy stávajícího projektu „eNeschopenky“ a současně právní úpravy převodu registrů ČSSZ do JISPSV s tím, že zároveň budou zahájeny práce na nové podobě eNeschopenky s termínem účinnosti 1. ledna 2021; přitom bude zvážena i další podoba JISPSV.

Nicméně opět se nejedná o žádnou zásadní věcnou změnu, ale spíše o návrh organizačních změn.

Třetí návrh, který již postoupil do druhého čtení, se týká změn pravidel pro jmenování a sankce znalců. Tím pádem zapadající pod problematiku justice a soudnictví.

Poslední návrh se týká pomoci osobám v exekuci, konkrétně usnadňuje proces vstupování do oddlužení. Jde tedy o návrh zákona zabývající se dluhovými pastmi.

Za zmínku může stát i plánovaná změna výše normativních nákladů na bydlení (stanovovaná každoročně vládou), která má za cíl zabránit zneužívání peněz od státu nepoctivými pronajímateli bytů. V tomto případě se nejedná o zákon, ale o nařízení vlády předložené ze strany ministerstva práce a sociálních věcí.

Na základě výše uvedeného hodnotíme tento výrok jako nepravdivý. Dodejme, že nehodnotíme obsah předloh, ale soustředíme se na fakt, že ministři v daných oblastech nějaké kroky podnikli.

Zavádějící

Poslanecká sněmovna dala 27. června v prvním čtení šanci všem třem návrhům zákona o obecném referendu navrženým třemi poslaneckými kluby – SPD, ČSSD a KSČM. O výsledcích hlasování o návrzích informovaly servery iDNES.cz, Novinky.cz, Deník.cz i deník Právo. Vláda již dříve podpořila právě návrh ČSSD, který počítá s 850 tisíci podpisy, nadpoloviční účastí a neumožňuje hlasování o mezinárodních smlouvách, tedy ani o vystoupení z Evropské unie.

Byť Tomio Okamura očekává, že by vláda měla prosazovat návrh zákona o obecném referendu s možností hlasování o vystoupení z EU, nic tomu nenasvědčuje. Menšinová vláda hnutí ANO, toho času v demisi, nepředložila vlastní návrh zákona a nakonec podpořila návrh ČSSD, který s hlasováním o vystoupení z EU nepočítá.

Ani současná vláda Andreje Babiše s referendem o vystoupení z EU nepočítá. Dle programového prohlášení plánuje vláda předložit zákon o celostátním referendu, ale vzhledem k tomu, že respektuje zastupitelskou demokracii zakotvenou v ústavě, neumožní ve funkčním období vlády schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích formou referenda.

Pravda

Volební preference SPD se opravdu pohybují kolem 10 % podle dat z webu Mandáty.cz, jehož cílem je shromažďovat výsledky volebních průzkumů a preferencí stran na jednom místě.

V posledních zveřejněných volebních modelech má SPD dle červnového průzkumu agentury Kantar TNS 9,5 %, model Medianu ukazuje 8,5 %.

Pravda

Tomio Okamura má zřejmě na mysli tento blog z května 2015. Miroslav Poche v něm píše o tom, že Česká republika by na základě kvót měla přijmout 525 uprchlíků, což považuje za „symbolické humanitární gesto, kterému by se Česká republika neměla vyhýbat“. Dále poukazuje na to, že přijetí uprchlíků není jen humanitárním aktem vůči běžencům, ale zároveň solidárním aktem vůči ostatním zemím EU. To, že ČR musí přijetí uprchlíků zvládnout, Poche takto explicitně nepíše.Nicméně vzhledem k celkově jednoznačnému vyznění blogu hodnotíme výrok jako pravdivý.