Přehled ověřených výroků

Jednání mezi ANO a ČSSD začalo na konci února 2018 po sjezdu ČSSD, na kterém byl zvolen nový předseda Jan Hamáček. Ten byl rovněž pověřen, aby začal jednat s hnutím ANO. Nejdříve ohlásil, že bude prosazovat klíčové programové body sociální demokracie. O rozdělení ministerstev zpočátku nebyla řeč. ČSSD poté požadovala ministerstva klíčová pro svůj program - požadavkem bylo pět rezortů, konkrétní ministerstva však upřesněna nebyla, k tomu došlo až později během jednání.

Po začátku vyjednávání o sestavování vlády mezi ČSSD a ANO v březnu 2018 Jan Hamáček prohlásil, že by považoval za důstojné, aby sociální demokracie získala pět ministerstev. Strana chtěla získat rezorty, v nichž by mohla prosazovat svůj program. Klíčová ministerstva pro sociální demokracii jsou např. MPSV nebo zdravotnictví.

„Sociální demokracie by měla také získat z hlediska vlastního programu zásadní ministerstvo práce a sociálních věcí, dále resort zemědělství, kultury a zahraničí, nebo obrany,“ specifikuje ČSSD.

„Současně jsou to resorty, které souvisí s tím střetem zájmů, který je na straně hnutí ANO. Je to o kombinaci těchto faktorů, konkrétní resorty jsme ale neprobírali,“ dodal podle iRozhlas.cz. V případě, že by neodstoupil a trval na svém setrvání ve vládě, by ČSSD chtěla získat ministerstvo vnitra nebo ministerstvo financí.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože jednotlivé postoje jsou veřejně dostupné pouze od jedné ze stran stran. Ze samotných jednání neexistují záznamy, který by tvrzení předsedy ČSSD Hamáčka mohly potvrdit, či vyvrátit,

Do vyjednávání o vládě šla ČSSD s podmínkou, že Andrej Babiš nebude premiérem a zároveň že hnutí ANO nebude spravovat oba rezorty, které se podle nich týkají vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, tj. ministerstva vnitra a financí. Po jednáních tyto podmínky nazvali jako „nepřekročitelné“.

ČSSD dále jako kompromis navrhovala, aby se koaliční vlády neúčastnil ani jeden z předsedů, hnutí ANO tuto nabídku podle Jana Hamáčka odmítlo. Zároveň zopakovali, že vláda bez Andreje Babiše nepřichází v úvahu (video, cca 33:00). V průběhu jednání sociální demokraté ze svých podmínek ustoupili a požadovali pouze ministerstvo vnitra nebo financí.

Tento výrok předsedy Hamáčka hodnotíme jako neověřitelný. Ke schůzi s Vojtěchem Filipem došlo a jeho reakce a hodnocení nejsou k nalezení. Což ovšem neznamená, že předseda komunistů vůbec, ani mimo média, nereagoval.

Ke schůzce lídrů komunistů a sociálních demokratů došlo 27. března a na setkání předložil Jan Hamáček předsedovi Filipovi zmíněných deset oblastí (video), na kterých se ČSSD ve vyjednávání s ANO neshodne. „Jedná se o priority, kde vidíme shodu a průnik levicových programů ČSSD a KSČM, a tudíž i prostor pro jejich společné prosazování ve vyjednávání o nové vládě s hnutím ANO. Teď čekáme na stanovisko KSČM,“ řekl Hamáček.

Z veřejného prostoru není patrný komentář předsedy komunistů, který by bilancoval návrh deseti bodů předložených sociální demokracií. Pouze 27. března večer srovnával v České televizi 10 bodů ČSSD (video) se sedmi programovými prioritami KSČM.

Zároveň však předseda Filip hovoří o tom, že probírali program jak ČSSD, tak KSČM: "A potom bylo těch sedm bodů, které se týkaly těch hlavních programových priorit KSČM, sociální demokracie představuje deset, přitom minimálně v té sociální oblasti jsou body, které my jsme zahrnuli pod jeden bod vyjednávání." (čas 0:52)

Jan Hamáček přitom tvrdí v části tohoto rozhovoru, která bezprostředně předchází tomuto výroku, že netuší, jaké má KSČM priority: "Očekávám, s čím přijde KSČM. My jsme od ní ještě neslyšeli, jaké mají priority." Z naší pozice nejsme bohužel schopni objektivně zhodnotit pravdivost obou informací plynoucí ze schůzky, protože jsme se jí neúčastnili. Co se týče nulové reakce, ani zde není našich silách zhodnotit pravdivost či nepravdivost výroku, neboť předseda Filip nemusel své hodnocení nutně nemusel posílat přes námi kontrolované kanály.

Vyjádření předsedy ČSSD Hamáčka hodnotíme jako zavádějící. V první části výroku tvrdí faktickou nepravdu, protože již z rýsující se vládní spolupráce ANO a sociálních demokratů s podporou komunistů je jasné, že i KSČM je ochotna s hnutím ANO jednat. Zároveň ale manipuluje argumentem „kdo nechce vyjednávat o vládě za stejných podmínek jako my, nechce jednat o budoucnosti země vůbec“. Jedná se o zavádění, protože další strany se podle veřejných vyjádření jednání nebrání, kladou si ovšem podmínky, které jsou v souladu s jejich předvolebními sliby.

Před volbami zveřejnila ODS svou Vyšehradskou deklaraci, což byl seznam podmínek pro vstup do budoucí vlády. Stejně tak Piráti vytvořili před volbami svou povolební strategii, která jim spolupráci s SPD nebo přímou účast ve vládě ANO zapovídá. TOP 09 s Babišem seriózně o vládě skutečně nevyjednávala. Nabídka spolupracovat s hnutím ANO bez trestně stíhaných osob ve vládě pak v únoru 2018 zazněla od Starostů a nezávislých.

Podobně se ke spolupráci s trestně stíhaným Andrejem Babišem vyjádřil v září 2017 i předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Místopředseda Marian Jurečka pak v únoru 2018 uvedl: „Jsme připraveni jednat o většinové vládě s hnutím ANO, případně s jinými partnery, ale nemůže být ve vládě trestně stíhaná osoba.“

Pro technickou úplnost dodejme, že se předseda Hamáček dopouští argumentačního faulu, který nese název falešné dilema (.pdf, str. 5). To spočívá ve vytvoření zdání pouze dvou možností, ačkoli jich je ve skutečnosti více.

Je však zjevné, že podmínka neúčasti trestně stíhaného Babiše ve vládě ze strany ANO naplněna nebude. Další strany (SPD, KSČM a ČSSD) jsou přesto ochotny o vznikajícím kabinetu jednat.

Například 15. března 2018 jednalo ANO jak s komunisty, tak SPD. Tomio Okamura po schůzce ohlásil, že by mohla vzniknout „rychlá a efektivní dohoda o podpoře vlády odborníků“. Andrej Babiš však zvolil za koaličního partnera sociální demokraty, jejichž vládu by měli podporovat komunisté. Aktuální konstelace (23. dubna 2018) se nese v duchu jednání o koaliční smlouvě.

Předsednictvo ČSSD rozhodlo v pátek 20. dubna v Lidovém domě v Praze o znovuotevření vyjednávání o vládě po krachu předešlého jednání na začátku dubna.

Součástí případné koaliční smlouvy mezi ČSSD a hnutím ANO mají být pojistky, díky nimž by nedošlo k přehlasování od ANO, SPD a KSČM. Hamáček na tiskové konferenci mj. uvedl:

„Chceme trvat na tom, aby v případné koaliční smlouvě bylo ošetřeno, že pokud bude člen vlády prvoinstančně odsouzen, koaliční smlouva přestává platit.“

Místopředseda ČSSD Roman Onderka k tomu dále uvedl:

„Pokud neodstoupí, platnost koaliční spolupráce skončí.“

Bývalá ministryně školství za ČSSD Kateřina Valachová odpověděla v rozhovoru na otázku týkající se možného výsledku vnitrostranického referenda o účasti ČSSD takto:

„Výsledek je předčasné odhadovat. Na stole musí být hotová koaliční smlouva a programové prohlášení vlády, pojistky nepřehlasování ve vládě a Sněmovně.“

Seznam okruhů a pojistek není veřejně dostupný, výrok je však hodnocen jako pravdivý vzhledem k veřejným prohlášením členů ČSSD ohledně plánovaných pojistek a konkretizací některých zamýšlených kroků.

Poslanci KSČM předložili do Poslanecké sněmovny návrh, který ruší zákaz dodávek do íránské jaderné elektrárny Búšehr. 19. dubna byla tato věc v prvním čtení projednávána. Padl návrh na zamítnutí této předlohy, který byl ovšem odmítnut.

Tím pádem byla tato novela posunuta do 2. čtení. Z hlasování je patrné, že proti zamítnutí zvedlo ruku (jde o hlasování NE a Zdržel se - v logice tohoto hlasování jde o stejný postoj) hnutí ANO, Piráti, SPD a pochopitelně komunisté jako předkladatelé.

Výrok Miroslava Kalouska je tedy hodnocen jako pravdivý, byť upozorňujeme, že z hnutí ANO proti této předloze hlasovalo pět poslanců a proti byli také čtyři zástupci Pirátů. Zbytek těchto klubů ovšem výraznou většinou předlohu podpořil.

Vláda se 27. března 2018 shodla a vydala neutrální stanovisko k zákonu o zrušení zákazu dodávek do jaderné elektrárny Búšehr, který předložili komunisté.

V tomto dokumentu vláda prezentuje další body podstatné pro zohlednění v dalším projednávání, týkající se především zhodnocení mezinárodně-právních a zahraničně-politických vztahů. Toto neutrální stanovisko schválilo 14 z 15 přítomných členů vlády a proti nebyl nikdo (.doc, str. 2, bod 5).

Vláda k jednotlivým zákonům přijímá souhlasná, nesouhlasná nebo neutrální stanoviska, popř. nepřijme žádné usnesení. V případě návrhu KSČM tedy vláda přijala neutrální stanovisko.

Dva namátkou vybrané poslanecké návrhy dokládají, že Babišův kabinet (stejně jako ostatní vlády, což je zcela obvyklé) přijímá k návrhům i stanoviska souhlasná nebo nesouhlasná. To demonstruje, slovy Kalouska, že jí není „jedno, jak to dopadne“.

Návrh skupiny poslanců na úpravy školského zákona vláda doprovodila nesouhlasným stanoviskem, naopak návrh celostátního referenda z dílny ČSSD vláda podpořila. Dodejme, že z pohledu hlasování ve Sněmovně není vládní stanovisko nijak určující, poslanci (ani ti vládní) jím nejsou formálně nijak vázáni.

Návrh na zrušení zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr byl zaslán vládě k vyjádření stanoviska 5. března 2018.

Schůze vlády se pak uskutečnily 8. března 2018, 14. března 2018 a 21. března 2018 – ani na jedné z nich nebyl tento návrh projednán, jak dokládají záznamy z jednání.

Vláda o návrhu poprvé jednala 27. března 2018 a téhož dne k němu schválila neutrální stanovisko, proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Dodejme, že podobný návrh zákona není projednáván poprvé, v minulých obdobích jej načetli rovněž poslanci KSČM (a jednou také vláda). Celkem jde o páté jednání o tomto návrhu. Ve volebním období 2006–2010 byl návrh projednáván jednou, v letech 2010–2013 také a v minulém období dvakrát. V něm jej načetli komunisté i vláda. Ani jeden ze zmíněných návrhů nebyl schválen.

Vláda se, narozdíl od Babišova tvrzení, ve vydání stanoviska usnesla a většinově se shodla. Konkrétně 27. března 2018 vydala neutrální stanovisko k zákonu o zrušení zákazu dodávek do jaderné elektrárny Búšehr, který předložili komunisté.

V tomto dokumentu prezentuje vláda body podstatné pro zohlednění v dalším projednávání, které se týkají především zhodnocení mezinárodně-právních a zahraničně-politických vztahů.

Jak už jsme psali v jednom z výroků výše, toto neutrální stanovisko schválilo 14 z 15 přítomných členů vlády a proti nebyl nikdo (.doc, str. 2, bod 5). K přijetí usnesení je dle jednacího řádu vlády (Čl. VI., odst. 14) potřeba nadpoloviční většina všech členů vlády, což je v tomto případě splněno. Vláda se tak na tomto stanovisku shodla výraznou většinou. Pokud by se vláda na stanovisku neshodla, pak by tato skutečnost musela být uvedena v zápise z jednání (podle jednacího řádu Čl. X., odst. 3).

V jednacím řádu vlády není explicitně vymezeno, jaké stanovisko může vláda k předloženému návrhu zákona zaujmout.

Situaci, kdy vláda nepřijme žádné stanovisko, však jednací řád výslovně předvídá v čl. X odst. 3, kde stojí: „(...) pokud vláda dospěje k závěru, že k předloženému materiálu nepřijme usnesení, uvede se tato skutečnost spolu se závěry do písemného záznamu.“

V minulosti k takové situaci, kdy vláda žádné stanovisko nepřijala, docházelo. Příkladem je nezaujmutí žádného stanoviska vládou k zákonu o vyvlastňování v roce 2009 kvůli neshodě.

Dalším příklady nalezneme např. na jednání vlády dne 16. listopadu 2016 (.docx), kde vláda nepřijala žádné stanovisko k poslanecké novele církevního zákona či snaze poslanců o včlenění „Mezinárodního dne studentstva“ do oficiálního názvu státního svátku 17. listopadu. Obdobně viz návrh na uzákonění adopcí registrovanými partnery projednávaný vládou dne 8. října 2014 (.docx).

V případě, o němž hovoří Miroslav Kalousek, se však vláda většinově shodla na „neutrálním“ stanovisku. Toto neutrální stanovisko schválilo 14 z 15 přítomných poslanců a proti nehlasoval nikdo.