Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, a to s ohledem na přirovnání Miroslava Pocheho ke kmotrovi. Je problematické určit, jak přesně by se měla tato charakteristika projevit. Byť lze skutečně ve veřejném prostoru zachytit informace, že Poche je silným zákulisním hráčem, z našeho pohledu nelze objektivně vyhodnotit uvedenou charakteristiku. Dodejme, že zbytek výroku je od Michálka podán korektně.

Piráti se ve své povolební strategii zavázali, že nebudou podporovat ani nevstoupí do vlády, v níž budou lidé s korupční minulostí:

„Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií.“

Andrej Babiš je obviněn od října 2017 spolu s několika dalšími lidmi v souvislosti s padesátimilionovou dotací na farmu Čapí hnízdo. Poté, co byl Andrej Babiš ve sněmovních volbách 2017 zvolen znovu poslancem, a tím získal poslaneckou imunitu, bylo trestní stíhání na několik měsíců přerušeno. Po jeho opětovném vydání poslanci v lednu 2018 jeho trestní stíhání pokračuje.

Co se týče slov o pražském kmotrovi, neexistuje žádná obecně platná definice či vysvětlení toho, kdo může být označen za kmotra pohybujícího se v politickém prostředí a jaké musí splňovat charakteristiky pro takové označení.

Miroslav Poche má za sebou skandál s financováním ČSSD. V roce 2010 se Hospodářským novinám přiznal, že svůj několikasettisícový dar nechal skrytě rozdělit a rozepsat mezi jiné členy strany tak, aby strana z daru nemusela platit daň státu. Po tomto problému Poche rezignoval na stranické funkce.

Poche byl považován za součást známé zákulisní trojice Poche-Hulínský-Březina, která měla dominantní postavení v pražské organizaci ČSSD. Poche platí také za silného a vlivného vyjednavače uvnitř pražské i celostátní sociální demokracie. S Andrejem Babišem si v minulosti přes média o sobě vzájemně vyměnili několik vyjádření.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Babiš sice Murína nezprostil funkce – Murín odstoupil sám. Nicméně v posledních měsících na něj Babiš tlačil veřejně, a to jak v médiích, tak i např. podáním kárného řízení.

Spor, který vyvrcholil rezignací ředitele GIBS Murína, započal koncem února tohoto roku, kdy GIBS veřejně oznámila snahu premiéra v demisi Babiše navrhnout odchod ředitele Murína z vedení GIBS, v reakci na kontrolu hospodaření GIBS ze strany ministerstva financí.

Později Babiš přiznal, že tuto kontrolu inicioval on sám a že je pravdou, že k řediteli Murínovi ztratil jako k vedoucímu GIBS důvěru. Této věci se více věnoval také server iROZHLAS. Následně byla věc probíránav březnu i před bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovn. Konečně 19. března premiér v demisi inicioval zahájení kázeňského řízení vůči řediteli Murínovi.

Výsledkem pak bylo podání rezignace ze strany ředitele GIBS Murína dne 17. dubna, ve které přiznává, že události posledních týdnů byly jedním z důvodů jeho rezignace:

„Ačkoli jsem se nedopustil ničeho nezákonného ani neetického, obávám se, že mé setrvání v čele GIBS by mohlo zavdat příčinu k nedůvodnému zpochybňování výsledků její práce, především ze strany obou vrchních státních zástupců a nejvyššího státního zástupce. Situace, která se kolem GIBS a mé osoby vyvinula v posledních měsících, mi proto nedovoluje pokračovat v řízení tohoto útvaru a nechci zavdávat příčinu k jakýmkoliv útokům na GIBS.S ohledem na tyto skutečnosti jsem se rozhodl k 30. dubnu 2018 rezignovat na funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů a současně tak ukončit služební poměr.“

Doplňme, že své pochybnosti ohledně Murína skutečně vyslovili i státní zástupci, jak jsme již dříve ověřovali.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože je sice pravda, že čínská firma CITIC převzala a zaplatila dluhy CEFC, a nadále tak obě firmy pokračují ve své činnosti. Jejich investice ale nedosahují slibované hodnoty, a mnohdy se jedná pouze o akvizice majetku, což se nedá zcela označit jako investici.

Miloš Zeman v roce 2016 uvedl, že čínské investice v Česku dosáhnou 95 miliard korun. V současné době je ale částka o zhruba 72 miliard nižší.

Z předběžných odhadů České národní banky vyplývá, že čínské investice dosahují ke konci roku 2017 necelých 23 miliard. „Co se týče stavu čínských investic v České republice, ten byl ke konci roku 2016 17 miliard Kč, zatímco rok před tím to bylo 6,66 miliard Kč,“ uvedla tisková mluvčí ČNB Markéta Fišerová pro server Echo24. Největším čínským investorem u nás je v poslední době diskutovaná firma CEFC. Ta nezřídka ovšem provádí akvizice, za všechny můžeme jmenovat fotbalovou Slavii, pivovar Lobkowitz nebo sídlo Živnobanky.

CEFC dlužila skupině J&T 11,5 miliardy Kč. J&T 17. května 2018 převzala její aktivity v Česku, protože dluhy Číňané podle J&T nezaplatili v termínu. CEFC označila změny za pokus J&T o nepřátelské převzetí firmy a jejích aktiv v ČR.

Skupina J&T se v 25. května 2018 dohodla s čínskou CITIC Group na prodeji pohledávek ve výši 11,5 miliardy Kč, které jí dlužila čínská CEFC. Skupina J&T rovněž potvrdila, že postupně začne uvolňovat zastavený majetek CEFC a odvolávat své zástupce ve společnosti.

Dle čl. 68 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Ústava České republikyjmenuje předsedu vlády prezident republiky a na jeho návrh schvaluje navržené ministry. V případě, že takto jmenovaná vláda nezíská důvěru, proces se opakuje. Pokud jmenovaná vláda nezíská důvěru ani na druhý pokus, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Od voleb do Poslanecké sněmovny ve dnech 20.–21. října 2017 byl premiér zatím jmenován pouze jednou.

Pokus o sestavení vlády de iure začíná ve chvíli, kdy prezident jmenuje předsedu vlády. V praxi je tento krok obcházen tzv. pověřením o vládním vyjednávání. Prezident danou osobu přímo nejmenuje premiérem, ale svěří jí do rukou odpovědnost za hledání vládní podpory ve Sněmovně a hledání vhodných ministrů. V případě, že tato osoba nebude schopna ve Sněmovně vládní podporu získat, může prezident pověřit jednáním dalšího člověka, aniž by vyplýtval jeden ze tří ústavou daných pokusů.

V současnosti jsme v situaci, kdy vláda pokračuje v demisi a premiér Andrej Babiš byl prezidentem pouze pověřen vládním vyjednáváním. Prozatím nebyl podruhé jmenován premiérem. Druhý formální pokus o sestavení vlády tedy nebyl dle Ústavy České republiky zahájen.

Původní skupina G8 (nyní G7), která sdružuje ekonomicky nejvyspělejší státy světa, vyloučila Rusko v roce 2014, a to právě v reakci na anexi Krymu.

Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius tehdy prohlásil: „Co se týče skupiny G8… rozhodli jsme se pozastavit Rusku členství. Předpokládá se, že všech ostatních sedm zemí se bude scházet bez Ruska.“

Andrej Babiš se na návrh ODS rozhodl uspořádat schůzku předsedů sněmovních stran, která se uskutečnila 15. března 2018. Jednání se zúčastnili všichni předsedové stran s výjimkou Vojtěcha Filipa (KSČM), který za sebe poslal zástupce.

Zmíněný zákon v § 2 označuje režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Dále uvádí, že Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) vznikla 31. března 1990 jako nástupce Komunistické strany Československa, a to po jejím rozdělení na slovenskou KSS a českou KSČM, ještě před rozdělením Československa. Uvnitř KSČM existuje několik názorových proudů. Dělicí čára ve straně podle Josefa Skály prochází mezi stoupenci radikálnější politiky a těmi, kteří ustrnuli v 90. letech, kdy stačilo kritizovat následky tehdejších rozhodnutí. Právě on spolu s například Martou Semelovou reprezentuje radikálnější část uvnitř KSČM. Velký rozruch vzbudilo její tvrzení, kdy si se spolustraníky a příznivci KSČM připomínala výročí komunistického puče. „Únor 1948 a následující období čtyřiceti let nebylo zločinným režimem,“ vysvětlovala a dodala, že zločinný režim nastal až po roce 1989. Je ale nutné podotknout, že oficiální usnesení KSČM odmítá stalinismus a jiné nedemokratické praktiky.

V pražském sídle KSČM byla v únoru 2015 k vidění výstava Ke dni zářící hvězdy – neboli ke dni narození věčného generálního tajemníka Korejské strany práce, soudruha Kim Čong-ila. Takový byl oficiální název expozice, kterou přichystal první místopředseda KSČM Petr Šimůnek na počest nového velvyslance Severní Koreje v Praze Kim Pchjong-ila. O dva dny později výstava vypadala jinak, protože název byl odstraněn spolu s obrazy bývalého severokorejského diktátora. „Je to výstava k životu v Korejské lidově-demokratické republice,“uvedl pro iDNES.cz mluvčí KSČM Robert Kvacskai.

Dalším kontroverzním krokem byla také kondolence kúmrtí Kim Čong-ila.

Nemocenská v prvních třech dnech v současnosti není vyplácena, jedná se o tzv. karenční dobu. ČSSD však toto téma spíše znovuotevřela. Již v minulém volebním období podali návrh na zrušení karenční doby poslanci z KSČM. Tento návrh byl ale zamítnut, přestože v minulém volebním období bylo obnovení prvních tří dnů nemocenské zaneseno v programovém prohlášení vlády ANO, ČSSD a lidovců.

V březnu 2018 bylo zrušení karenční doby jedním z požadavků ČSSD pro sestavení vlády s hnutím ANO. ČSSD požadovala proplácení nemocenské již od prvního dne nemoci. ČSSD navrhuje, aby bylo propláceno 60 % platu i v prvních třech dnech.

Pokud se ČSSD podaří tento návrh prosadit, pak se opatření dotkne přibližně čtyř milionů zaměstnanců. Evidenční počet zaměstnanců byl podle ČSÚ za rok 2017 roven 3 997 800.

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, může být městem obec, která má alespoň 3 000 obyvatel.

Dle zjištění Českého statistického úřadu v rámci Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 je zemědělství se svými zhruba 80 tisící obyvateli na venkově, kteří jej vykonávají, ve srovnání s podíly na ekonomické činnosti venkovského obyvatelstva v ostatních odvětvích opravdu hluboce pod 50 procenty.

Také doplňujeme, že na základě výsledků šetření ČSÚ na území celé České republiky byl v roce 2016 podíl zemědělství, lesnictví a rybářství v zaměstnání podle odvětví ekonomické činnosti pouhých 2,9 % - 149 tisíc obyvatel z celkových 5,1 milionů.

Jak plyne z dřívějšího rozhodnutí Ústavního soudu (které je ministr povinen respektovat), není možné, aby Pelikán o vydání rozhodl před pravomocným rozhodnutím soudu o tom, zda bude J. Nikulinovi udělena mezinárodní ochrana, či nikoliv. Pokud by tak učinil, jednalo by se o postup rozporný se zákonem a o porušení ústavně zaručených základních práv. Výrok ovšem hodnotíme jako neověřitelný, problematická k hodnocení je jak otázka mezinárodního práva, tak i fakt, že porušení práva by měl v tomto případě konstatovat nezávislý soud.

V případě hackera Nikulina byla před soudy zároveň vedena dvě řízení. První se týkalo toho, zda může být vydán do USA k trestnému stíhání, v druhém řízení soudy posuzovaly jeho žádost o udělení azylu.

O vydání Nikulina do USA byla veřejnost informována 30. března 2018. Již v květnu 2017 o přípustnosti Nikulinova vydání jak do USA, tak do Ruska rozhodl kladně Městský soud v Praze, což následně potvrdil i Pražský vrchní soud. Věcí se zabýval také Ústavní soud, který však Nikulinovu stížnost odmítl. V takové situaci přešlo finální rozhodování na ministra spravedlnosti.

Vedle tohoto vydávacího řízení však souběžně probíhalo řízení o udělení azylu. Nikulinovu žádost o azyl nejprve zamítlo ministerstvo vnitra a následně toto rozhodnutí potvrdil také Městský soud v Praze. Proti jeho rozhodnutí však podal Nikulin kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Jak na Twitteru upozornil ústavní právník a asistent soudce Ústavního soudu Martin Kopa, prakticky totožnou situací se v jiném případu již v minulosti zabýval Ústavní soud; ten rozhodl, že v případě, kdy jsou současně vedle sebe vedena řízení o vydání a řízení o udělení azylu, je povinností ministra vyčkat s rozhodnutím o vydání, až pravomocně skončí řízení o udělení azylu. Opačný postup podle Ústavního soudu vede k závěru, že došlo k porušení ústavně zaručených základních práv.

Pokud v případě Nikulin rozhodl ministr Pelikán o vydání před soudním rozhodnutím o udělení azylu, postupoval v rozporu se zákonem a s tímto dřívějším rozhodnutím Ústavního soudu. Ústavní soud totiž navíc uvedl, že ministr spravedlnosti má ze zákona povinnost zkoumat, zda nebyl dané osobě udělen azyl nebo jestli řízení o udělení azylu před soudy stále neprobíhá.

Pokud by Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že Nikulin má na udělení azylu nárok, ministru Pelikánovi by navíc jeho vydání výslovně zakazoval § 91 odst. 1 písm b) zákona o mezinárodní justiční spolupráci.

Nikulin byl do USA vydán na konci března 2018, dle ministra spravedlnosti pro větší důvodnost žádosti oproti té ruské. Vydání do USA veřejně kritizoval například prezident Zeman, i přes svůj odlišný názor však poznamenal, že respektuje právo ministra spravedlnosti rozhodnout v dané věci.