Přehled ověřených výroků

Prezident může udělit milost podle Ústavy České republiky čl. 62 písm. g): „Prezident republiky odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení“ a dále čl. 63 písm. j): „Prezident republiky dále nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.“ Udělení milosti prezidentem vyžaduje buď spolupodpis předsedy, nebo pověřeného člena vlády.

Pavel Fischer má mnoho pracovních zkušeností, z domova i ze světa. V době prezidentování Václava Havla působil mezi lety 1995 až 2003 v Kanceláři prezidenta republiky, zprvu jako tiskový specialista, poté jako zástupce prezidentského mluvčího, a nakonec se propracoval na pozici ředitele politického výboru. Byl sedm let českým velvyslancem ve Francii a Monaku, od roku 2003.

V době pobytu Pavla Fischera na Pražském hradě probíhala obě volební období Václava Havla, co by prezidenta nově utvořeného samostatného státu. V roce 1998 se odehrály několikeré důležité události, byly vypsány předčasné sněmovní volby následované tzv. opoziční smlouvou a V. Havel vstoupil do svého posledního funkčního období. Právě pakt oficiálně nazvaný Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, mezi ODS a vítězem voleb ČSSD, se dotýká Fischerova výroku. Prezidentská kancelář musela řešit, zda svolit k takovému kroku, zda hlava státu posvětí tuhle nestandartní dohodu. Mimo jiné se taky projednávalo její znění, které mnohým zavánělo nedemokratickými principy. Ústředním bodem problému byl fakt, že opoziční ODS slibovala, že v době této vlády nevyvolá hlasování o nedůvěře. Předsedou takto vytvořené vlády se stal Miloš Zeman za ČSSD, na postu setrval až do července 2002. Dále Havlovo prezidentství, do posledního dějství vstoupilo 20. ledna 1998 a neslo se v duchu konečného upevnění ČR ve strukturách západních organizací – NATO, EU. Na summitu Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se rozhodlo o konečných 11 kandidátských zemích, které se na základě své přihlášky stanou novými členy EU v další vlně rozšíření. Samotný proces byl posléze zahájen v březnu následujícího roku, přičemž oficiálně se ČR stala součástí k 1. květnu 2004. Iniciativa ohledně Severoatlantické aliance se vyvíjela o něco rychleji než ta týkající se EU. V roce 1999 se Česká republika stala součástí NATO a již v roce 2002 organizovala historický pražský summit.

V souvislosti s výrokem Pavla Fischera je nutné zmínit, že všechny uvedené okolnosti se v době jeho pobytu na Hradě opravdu projednávaly. Je ovšem velice složité dokázat, že se na jejich rozhodnutí opravdu podílel. Pozice mluvčího prezidenta obnáší absolvování veškerých jednání hlavy státu a následné formulování stanovisek, je nutné, aby mluvčí znal názory svého nadřízeného, a aby je v jeho nepřítomnosti mohl reprezentovat. Nejsme však schopní z veřejných zdrojů odhalit, jak velký poradní hlas Pavel Fischer měl vůči Václavu Havlovi.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, a to i přes spíše negativní hodnocení Mirka Topolánka ve zmíněné knize. Petr Fiala popisuje své legitimní postoje, jde tedy o jeho názor na danou osobu. Je ovšem faktem, že ve svém zamyšlení uvádí u expředsedy a expremiéra i pozitivní prvky - např. jeho velký politický talent či schopnost získávat lidi na svou stranu.

Poslanec Fiala se ve své knize o období vlády Mirka Topolánka zmiňuje. Hodnotí jej však převážně negativně, a to zejména druhou část jeho vlády od voleb v roce 2006 do odvolání Topolánka v roce 2010. ODS se podle něj stala nesrozumitelnou a byla spojována s korupčními aférami.

Petr Fiala se v knize Profesor na frontové linii (sestávající z rozhovorů předsedy ODS na určitá témata) vyjádřil mj. i k bývalému předsedovi Mirku Topolánkovi a podobě ODS za jeho vedení. Věnuje se mu zejména v kapitole Politolog politikem, dále se o něm zmiňuje ještě v části Kauzy Nagyová a přelom 1 epochy a Listopad 1989: zlom a kontinuita.

Poslanec Fiala v knize Mirka Topolánka popisuje jako „spontánního, neprofesorského, neintelektuálního a jaksi lidově robustního...“ a dále se vyjadřuje k některým událostem, jejichž hlavním účastníkem byl právě Topolánek. Zmiňuje volbu předsedy ODS v roce 2002, volby v roce 2006 či propad preferencí v roce 2008.

Co se týče pozitiv Mirka Topolánka, Fiala v knize ocenil „jeho velký politický talent, neústupnost a schopnost získat lidi na svou stranu“. Zejména z těchto důvodů podle něj porazil v roce 2002 v souboji o post předsedy ODS Petra Nečase a v dalších volbách v roce 2006 získal pro ODS rekordní výsledek v podobě 35 % hlasů. Úspěch ve volbách v roce 2006 však dílem připisuje i dalším osobnostem ODS, jako např. krajským hejtmanům.

Mezi negativní jevy období vlády Mirka Topolánka zařadil Fiala „vpuštění ekonomických zájmů do politiky“, které se projevovalo postupným objevováním „kmotrů“ (za užívání tohoto termínu Fiala Topolánka také kritizuje) a které se za jeho předchůdce Václava Klause neobjevovalo.

Mediálně vděčným tématem se stal výrok Petra Fialy o podobě Topolánkovy ODS jako „buranské strany,která se točí kolem bohatství a starosti lidí ji nezajímají“, což podle Fialy vyústilo i ve ztrátu podpory intelektuálů.

Topolánka v knize viní dále za propad v krajských volbách v roce 2008 - podle současného předsedy se totiž stala ODS nesrozumitelnou. Další výtka směruje na rezignaci Topolánka na poslanecký mandát v roce 2009 v reakci na hlasování ČSSD proti rozpuštění sněmovny.

Konec Topolánkova předsednictví pak Fiala označil jako „takovou agónii“, kdy začaly vyplouvat na povrch korupční aféry související s Alešem Řebíčkem a Markem Dalíkem. Podle Fialy nebylo pokračování Topolánka v čele ODS do dalších voleb možné. Rozhovor Mirka Topolánka pro časopis Lui pak označuje pouze jako záminku pro jeho zbavení. ODS před nástupem Petra Nečase v roce 2010 Fiala označil jako stranu, která nebyla v kondici.

Česká republika stále roste v odhadovaném tempu 3,6 % HDP. Na příznivém vývoji české ekonomiky se podílely hlavně export a spotřeba domácností. Export za posledních šest měsíců zaznamenal růst až o 4,7 %. Spotřeba domácností vzrostla v prvním čtvrtletí o 2,7 %.

V přiloženém grafu lze vidět, že v roce 2016 došlo k navýšení podílu domácí spotřeby na meziročním růstu HDP. Zároveň je vidět, že spotřeba domácností se v roce 2016 podílela na meziročním růstu HDP více než polovinou.

Zdroj: Statistika a my

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Kandidatura Michala Horáčka byla přijata tzv navrhujícím občanem, tedy přijetím více jak 50 tisíc podpisů na kandidátní listině pro volbu prezidenta ČR.

Rozhodnutí o registraci kandidáta určuje ministerstvo vnitra ČR na základě zákona č. 275 /2012 Sb. To přijalo kandidátní listinu Michala Horáčka dne 24. listopadu 2017 jako navrženého občanem s počtem podpisů 86 940 (. pdf, str. 84). Dle zákona je potřeba 50 tisíc platných podpisů pro občanskou kandidaturu.

Horáček přišel 14. září 2017 s návrhem na odpuštění penále z dluhů fyzických osob vůči státu. Návrh se tedy netýká dluhů samotných, ale pouze penále za nezaplacené dlužné částky a pojistného.

Odpuštění by se mělo týkat těch, kteří „jsou rozhodnuti svůj dluh uhradit“, a probíhalo by tak, že by lidé v konkrétním termínu „mohli uhradit svůj dluh bez pokuty“.

Toto se tedy netýká dluhů mezi soukromými osobami.

Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii schválila vláda 24. března 2014 a souhlas s ratifikací vydal 27. srpna také Senát.

Přesto zůstává smlouva stále neschválená, chybí ratifikace poslanci a také prezidentem. Koalice má v Poslanecké sněmovně většinu, smlouvu mohla schválit během celého volebního období. Prozatím prošel dokument pouze prvním čtením, které proběhlo již v roce 2014. Vláda měla tedy fakticky tři roky času prohlasovat smlouvu ve druhém čtení.

U mezinárodních smluv jsou v Poslanecké sněmovně pouze dvě čtení a čistě teoreticky je možné, že se smlouva stihne projednat ještě během září. Prozatím se tak ovšem nestalo, závazek tak hodnotíme jako nesplněný. Vláda sice danou smlouvu schválila, bez ratifikace jde ovšem pouze o deklaratorní postoj.

Účelem smlouvy je posílit hospodářský pilíř Hospodářské a měnové unie. K tomu má dojít prostřednictvím tří opatření: zpřísnění rozpočtové kázně, posílení koordinace hospodářských politik a zlepšení správy eurozóny. Jedná se například o zajištění vyrovnaného nebo přebytkového veřejného rozpočtu.

Fiskální pakt v současnosti znamená hlavně možnost České republiky účastnit se na vybraných jednáních summitů eurozóny. Závaznost plnit fiskální pakt však mají jenom státy platící eurem.

Na kampaň Jiřímu Drahošovi dosud opravdu přispělo asi 1 300 příznivců, většina z nich daruje několik stovek či tisíc korun.

V poledne 6. prosince 2017 bylo na účtu provedeno 1 515 transakcí, několik desítek z nich se však řadí k bankovním poplatkům nebo ke „škodolibým“ darům ve výši několika haléřů. Část tvoří také odchozí platby, jde ovšem o výraznou menšinu. Transakce jsme kompletně prošli a je pravdou, že většina z těchto plateb jsou dary ve spíše nižší hodnotě (max. jednotky tisíc korun).

Drahoš má ovšem i sponzory, kteří mu přispěli vyšší částkou. Může jít např. o podnikatele Dalibora Dědka (2 miliony korun) nebo Libora Winklera (500 tisíc korun). Takovýchto darů (položek) jsou ale maximálně desítky.

Z údajů Českého statistického úřadu, zveřejňujícího mimo jiné kandidátní listiny, je zřejmé, že Jiří Hynek je členem Realistů – za tuto stranu kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny v Ústeckém kraji a u politické příslušnosti je taktéž uvedena strana Realisté.

Ministerstvo vnitra v pátek 24. listopadu 2017 zveřejnilo seznam kandidátů, které registrovalo do prezidentských voleb. Jiřího Hynka podle oficiálního dokumentu navrhlo na prezidenta celkem 29 poslanců. Co se týče jejich politické příslušnosti, fakta jsou následující (uvedena jsou příjmení poslanců):

• Hnutí Úsvit: Andrle Sylor, Černoch, Kádner, Štětina.
• Hnutí ANO: M. Babiš, Berkovec, Brázdil, Čihák, Dobešová, Hájek, Chalupa, Sedlář, Soukup, Šánová, Válková.
• Realisté: Hnyková, Lank.
• KDU-ČSL: Junek.
• ČSSD: Černý, Klučka, Koskuba, Ploc, Seďa, Váňa, Velebný.
• KSČM: Nohavová.
• TOP 09: Horáček, Skalický.
• Bez politické příslušnosti (bývalý poslanec ODS): Holeček.

Prezidentským kandidátům ukládá zákon povinnost vést si transparentní účet, z kterého mají hradit všechny výdaje spojené s prezidentskou kandidaturou.

Podle pohybů na transparentním účtu vedeném prezidentským kandidátem Jiřím Hynkem mu nebyla darovaná částka, která by přesahovala 50 tisíc Kč. Zároveň je možné si všimnout, že zatím od svých podporovatelů mnoho finančních příspěvků neobdržel. Příjmy na účtu činily dohromady něco přes 325 tisíc Kč a výdaje se přiblížily k 154 tisícům Kč. Výrok tedy označujeme jako pravdivý.