Přehled ověřených výroků

Pro kontext nejdříve uveďme, že hnutí ANO i slovenské hnutí Progresivní Slovensko (PS) jsou v Evropském parlamentu členy stejné nadnárodní politické skupiny. Ta se dříve nazývala ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu), v roce 2019 nicméně došlo k jejímu přejmenování na Renew Europe (Obnova Evropy), a to především kvůli sloučení s poslanci francouzské strany Obroda prezidenta Emmanuela Macrona. Renew Europe tedy navazuje na činnost skupiny ALDE a vyznává liberální a proevropské hodnoty.

Konference CPAC a její následky

Andrej Babiš ve svém výroku zjevně poukazuje na kritiku, která se na jeho hlavu snesla za účast na mezinárodní konzervativní konferenci CPAC (Conservative Political Action Conference) v Budapešti. Tato akce, označovaná za setkání národoveckých ultrakonzervativců a euroskeptiků, se uskutečnila v květnu 2023. Jejím hlavním vystupujícím byl maďarský premiér Viktor Orbán.

Kromě Babiše, který je na webu budapešťské akce označen jako „konzervativní lídr“, se konference zúčastnili např. politici z evropských frakcí konzervativců a reformistů (ECR), euroskeptiků (ID), ale také američtí republikáni blízcí Donaldu Trumpovi. Dodejme, že Andrej Babiš ve svém projevu mj. kritizoval unijní Zelenou dohodu pro Evropu, která podle něj zničí evropský průmysl a uvrhne lidi do chudoby (video, čas 01:58).

Babišovu účast na této konferenci veřejně kritizovala mj. Katalin Cseh, viceprezidentka maďarské strany Momentum a evropské frakce Renew Europe. Ta na adresu bývalého českého premiéra uvedla, že považuje za nepřijatelné, „že zatímco na jedné straně Dunaje jsou studenti kropeni slzným plynem, na druhé straně stojí člen naší stranické rodiny na jednom pódiu s Viktorem Orbánem“. Pro doplnění zmiňme, že maďarská strana Momentum kandidovala v maďarských parlamentních volbách v roce 2022 v koalici s dalšími pěti stranami pod názvem Společně pro Maďarsko ve snaze porazit předsedu vlády Viktora Orbána a jeho vládnoucí stranu Fidesz.

Vystoupení a účast Babiše na budapešťské akci se nelíbily ani jeho dalším spolustraníkům z evropské frakce. Na kongresu ve Stockholmu, konaném taktéž v květnu 2023, straničtí delegáti schválili rezoluci, která Babišovu účast na konferenci odsoudila. Zároveň odsouhlasili, že ho přestanou zvát na své akce do té doby, než prověří, jestli je hnutí ANO věrné liberálním hodnotám. Prověřování mělo proběhnout v září, avšak dle informací serveru Aktuálně.cz a Hospodářských novin bylo na poslední chvíli zrušeno, neboť hnutí ANO avizovalo, že „jeho představitelé nebudou svým evropským kolegům v Česku k dispozici pro rozhovory“.

Dodejme, že již během léta poslalo hnutí ANO frakci Renew Europe dokument, ve kterém popisovalo svou podporu pro liberální kroky v České republice. Mezi ty zařadilo např. pomoc ukrajinským uprchlíkům nebo podporu manželství pro stejnopohlavní páry.

Progresivní Slovensko

Konkrétní kritiku ze strany zástupců hnutí Progresivní Slovensko se nám ve veřejně dostupných zdrojích ani na sociálních sítích jeho zástupců v Renew Europe nepodařilo dohledat. Katalin Cseh dříve v rozhovoru pro iRozhlas.cz uvedla, že jednou z šesti stran, které iniciovaly zmíněnou rezoluci, byla i strana ze Slovenska. V evropské frakci Renew Europe je nicméně v současné době mimo PS zastoupena také slovenská strana Jablko. Ta je v Evropském parlamentu reprezentována jednou poslankyní, která v roce 2019 kandidovala za stranu Svoboda a Solidarita (SaS).

Závěr

Maďarská členka Evropského parlamentu Katalin Cseh skutečně kritizovala Andreje Babiše za jeho účast na konzervativní konferenci CPAC. Konkrétní kritiku ze strany představitelů hnutí Progresivní Slovensko se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Podrobné informace o dění uvnitř frakce, které by slova Andreje Babiše mohly potvrdit, skupina Renew Europe (ALDE) nezveřejnila. Na zástupce této frakce jsme se proto obrátili s dotazem, která slovenská strana rezoluci iniciovala, odpověď jsme doposud nicméně neobdrželi. Z uvedených důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš ve výroku uvádí, že se současný předseda Strany evropských socialistů (PES) Stefan Löfven měl vyjádřit o úmyslu vedení vyloučit z této frakce slovenskou stranu SMER Roberta Fica. Dále tvrdí, že obdobně hrozilo vyloučení z Evropské lidové strany (EPP) i Fideszu, jejímž předsedou je Viktor Orbán.

SMER a pohrůžka vyloučení z PES

Nejprve uveďme, že Strana evropských socialistů je frakcí, do které se od roku 1992 sdružují socialistické, sociálně demokratické, demokratické a dělnické strany z EU, Velké Británie a Norska. Stefan Löfven, který byl švédským premiérem v letech 2014–2021, stojí v čele PES od října 2022.

Vedení PES se zástupci SMERu probíralo některá Ficova prohlášení týkající se např. podpory Ukrajiny již před volbami do slovenského parlamentu, které se uskutečnily 30. září. Vedení PES během těchto debat zdůraznilo mj. potřebu prosazování sociálnědemokratických hodnot a respektu k mezinárodními právu. Robert Fico se např. nechal slyšet, že by Slovensko mělo přestat ve vojenské podpoře Ukrajiny a Ukrajina by neměla vstoupit do NATO. Ukrajince také nazval fašisty a nacisty a prohlásil, že válka vždy přichází ze západu a mír z východu.

Právě na tato prohlášení reagoval předseda PES Stefan Löfven 30. září v rozhovoru pro švédský server Dagens Nyheter, kdy uvedl, že by v případě dalších proruských vyjádření Roberta Fica mohla být strana SMER z PES vyloučena. Konkrétně řekl: „PES podporuje Ukrajinu a očekáváme, že i naše členské strany budou Ukrajinu nadále podporovat.“

Doplňme, že na Löfvenova slova Robert Fico reagoval 2. října na svém facebooku. Jeho vyjádření nazval vydíráním a také řekl (video, čas 2:38): „Pokud daní za to, že se na Slovensku věnujeme skutečné levicové agendě a vyslovujeme suverénní názory, má být naše vyloučení z mezinárodní strany, tak takovou daň jsme připraveni zaplatit.“

Pro kontext také zmiňme, že straně SMER hrozilo vyloučení z evropské frakce již v minulosti. V roce 2006 bylo straně v PES pozastavené členství kvůli vytvoření vlády se Slovenskou národní stranou (SNS). Po téměř roce a půl bylo straně SMER obnovena možnost stát se plnohodnotným členem PES. O opětovném pozastavení členství SMERu se pak hovořilo v roce 2015, tentokrát kvůli výrokům Fica na adresu migrantů a také žaloba, kterou SMER podal na Evropskou unii kvůli uprchlickým kvótám.

Straně SMER bylo nakonec pozastaveno členství ve frakci 12. října 2023, tedy až po vysílání námi ověřovaného rozhovoru. Jedním z důvodů bylo vytvoření vlády se SNS, kterou PES označilo za krajně pravicovou.

Fidesz a vyloučení z EPP

Také straně Fidesz v minulosti hrozilo vyloučení. V roce 2019 bylo Fideszu pozastaveno členství v Evropské lidové straně (EPP) kvůli porušování principů právního státu. Pro úplné vyloučení hnutí Fidesz z EPP se předsedové 13 členských stran poprvé vyslovili v dubnu 2020. V dopise adresovaném tehdejšímu předsedovi EPP Donaldu Tuskovi poukazovali především na kontroverzní způsob řešení pandemie covidu-19. Maďarský parlament totiž v březnu 2020 schválil zákon, podle nějž mohl Orbán rozhodovat o dalších krocích ohledně řešení pandemie prostřednictvím dekretů bez nutnosti předchozího schválení parlamentem.

Dodejme, že v březnu 2021 všech 12 poslanců Fidesz frakci EPP definitivně opustilo. Stalo se tak v reakci na schválení nových pravidel usnadňujících jejich vyloučení, jež premiér Orbán označil za zjevně nepřátelský krok proti Fideszu a jeho voličům. Nejednalo se tedy výslovně o vyloučení, nýbrž o odchod z vlastního rozhodnutí. Tento krok byl nicméně reakcí na hrozící vyloučení.

Závěr

Předseda Strany evropských socialistů a bývalý švédský premiér Stefan Löfven tedy skutečně prohlásil, že v případě dalších proruských prohlášení Roberta Fica může být strana SMER, které je předsedou, z této frakce vyloučena. V minulosti vyloučení hrozilo také Orbánově Fideszu, byť z odlišných důvodů. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předseda strany SMĚR‑SD Robert Fico skutečně vyhrál již páté volby do Národní rady. Jakožto předseda SMERu vyhrál své první volby v roce 2006. Na prvním místě se se svou stranou umístil i v roce 2010 a také v předčasných volbách v březnu 2012. Další Ficovo vítězství přišlo v řádných volbách v roce 2016. Po porážce v roce 2020, kdy SMĚR‑SD skončil na druhém místě, znovu vyhrál poslední volby konané na konci letošního září.

Premiérem se však Robert Fico stal pouze třikrát (zmiňme, že ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru se nevědělo, jak dopadnou povolební vyjednávání). Ve volbách v roce 2010 totiž většinu získala pravicová opozice, a předsedkyní vlády se tak následně stala Iveta Radičová, která vedla kandidátku druhé nejlépe umístěné strany.

Dodejme, že Robert Fico kandidoval i v prezidentských volbách v roce 2014, kdy se mu podařilo postoupit do druhého kola. V něm byl ale poražen Andrejem Kiskou.

Robert Fico tedy v září letošního roku vyhrál své páté volby do Národní rady. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Slovensko vstoupilo do Evropské unie (EU) v roce 2004 poté, co byl tento krok podpořen v celostátním referendu, které se konalo o rok dříve. K 1. lednu 2009 pak přijalo euro jako svou měnu, a vstoupilo tak do eurozóny. Robert Fico (SMER-SD) pak jako slovenský premiér působil v letech 2006–2010 a 2012–2018.

Vstup do EU

Slovensko zahájilo vyjednávání o vstupu do EU v roce 1999. O tři roky později se spolu s dalšími uchazeči zúčastnilo summitu v Kodani, kde dojednalo podmínky svého vstupu a svou žádost o členství v EU zároveň potvrdilo. Slovenskou delegaci vedl tehdejší premiér Mikuláš Dzurinda, Robert Fico jakožto opoziční politik součástí delegace nebyl (.rtf).

Následně se v roce 2003 uskutečnilo celostátní referendum o připojení k EU. Více než 92 % hlasujících se vstupem souhlasilo. Na rozdíl od tehdejšího premiéra Dzurindy ale Robert Fico nepatřil mezi hlavní podporovatele kampaně pro přičlenění k Evropské unii. Podle některých slovenských politologů byla evropská integrace pro stranu spíše okrajovým tématem, ke kterému se jen zřídkakdy vyjadřovala (.pdf, str. 107). Sám Robert Fico nazýval pozici své strany jako „eurorealistickou“. Dokresloval tím to, že ačkoliv strana vstup do EU spíše podporovala, byla opatrnější „v očekávání bezprostředních výhod plynoucích z členství v EU“ (str. 106).

To, že SMER-SD nepatřil mezi hlavní zastánce vstupu do EU, dokládá například i neúčast Roberta Fica a dalších zástupců strany na některých prounijních akcích, které přitom měly podporu napříč politickým spektrem. SMER-SD a Robert Fico se tedy nepodíleli na politických vyjednáváních o vstupu do EU a nehráli důležitou roli během referenda.

Vstup do eurozóny

Do eurozóny Slovensko vstoupilo v roce 2009, tedy v době, kdy Robert Fico zastával pozici premiéra. Jeho vláda se o tento krok zasazovala už od svého nástupu v roce 2006. Soustředila se na to, aby Slovensko plnilo tzv. Maastrichtská konvergenční kritéria, tedy podmínky vyžadované pro vstup do eurozóny. Tato kritéria určují např. nejvyšší možnou míru inflace, minimální výši dlouhodobých úrokových sazeb či maximální výši státního dluhu.

Rada EU schválila žádost Slovenska o připojení k eurozóně v roce 2008. K placení eurem, a tedy i k samotnému vstupu do eurozóny, došlo k 1. lednu následujícího roku. Dodejme, že necelý rok od přijetí eura Robert Fico, jehož vláda se o přijetí měny zasadila, hodnotil tento krok jako pozitivní.

Závěr

Robert Fico i jeho strana SMER-SD hráli důležitou roli při vstupu Slovenska do eurozóny. Nelze však tvrdit, že se strana zasloužila o samotný vstup země do EU v roce 2004. Nejen, že strana nebyla ve vládě a neúčastnila se mezinárodních jednání o vstupu země do EU, ale nepatřila ani k hlavním podporovatelům kampaně pro vstup v rámci celostátního referenda.

Andrej Babiš kritizoval nejvyšší ústavní činitele za to, že podle něj nepogratulovali Robertu Ficovi, předsedovi strany Směr‑SD, která vyhrála slovenské parlamentní volby. To označil za ostudu. Zmiňme, že bývalý premiér Babiš Ficovi gratuloval na sociální síti X (dříve Twitter) 1. října v ranních hodinách, přičemž volební místnosti se uzavřely v předchozí den večer.

Prezident Petr Pavel vítězi parlamentních voleb na svých sociálních sítích negratuloval. Podle serveru iDNES.cz se Pavel o volbách vyjádřil pouze v tom smyslu, že „vůli občanů je třeba respektovat“ a že „je v našem zájmu, aby se naše cesty nerozcházely a aby dlouhodobě nadstandardní vztahy mezi Čechy a Slováky zůstaly zachovány." Dodejme, že hlava státu už před volbami řekla, že Ficovo případné vítězství ve volbách by mohlo vést k narušení vzájemných vztahů Česka a Slovenska. Fico následně Pavla kritizoval za údajné vměšování se do kampaně.

Premiér Petr Fiala a předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová Robertu Ficovi rovněž neblahopřáli. Ve svých příspěvcích na síti X popřáli Slovensku sestavení „dobré vlády", respektive „vlády, která se přihlásí k euroatlantickému směru zahraniční politiky a dokáže uklidnit polarizovanou společnost.“

Předseda Senátu Miloš Vystrčil poté pouze uvedl: „Slovensko je náš nejbližší partner a věřím, že bude pro nás i zdrojem poučení.“ V pořadu Události, komentáře poté přiblížil, že Ficovi negratuloval, neboť by mu to přišlo pokrytecké vzhledem k tomu, že nesouhlasí s jeho názory a sám doufal v jiný výsledek voleb (video, čas 00:12–2:09).

Dodejme, že se ke slovenským volbám vyjádřili i další politici. Např. ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš gratuloval Michalu Šimečkovi, předsedovi hnutí Progresívne Slovensko, které ve volbách skončilo druhé. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka blahopřál k návratu do Národní rady straně KDH a jejímu předsedovi Milanu Majerskému. Ministr vnitra Vít Rakušan se poté vyjádřil v podobném duchu jako Miloš Vystrčil, když napsal, že výsledek voleb je „pro nás varováním i poučením." Předseda hnutí SPD Tomio Okamura pak Robertu Ficovi přímo poblahopřál k vítězství.

Shrňme tedy, že nejvyšší ústavní činitelé, které vyjmenovává Andrej Babiš, Robertu Ficovi k výhře ve slovenských parlamentních volbách skutečně negratulovali. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Karel Havlíček mluví o konsolidačním balíčku a s ním souvisejícím snižováním schodku státního rozpočtu. Zmiňuje, že představitelé hnutí ANO v minulosti uváděli, že by schodek státního rozpočtu snižovali tempem 50 miliard korun ročně. Poté podotýká, že Fialova vláda tvrdila, že chce deficit snižovat o 90 až 140 miliard Kč za rok, což podle Havlíčka nezvládne. Následně poukázal na to, že vládní plán na snížení deficitu v příštím roce nakonec odpovídá tomu, co podle něj již dříve navrhovalo ANO.

Deficit

Nejprve uveďme, že strukturální schodek (saldo) je deficit očištěný od vlivu hospodářského cyklu (.pdf, str. 9) a jednorázových a přechodných operací (.pdf, str. 17), které mají pouze dočasný dopad na rozpočet (jako např. výdaje na odstranění následků přírodních pohrom apod.). Strukturální saldo se proto považuje za ukazatel nastavení rozpočtové politiky.

Zmiňme, že hospodaření státního rozpočtu na konci srpna skončilo prozatím v deficitu 194,6 mld. korun. Ministerstvo financí pak na konci srpna 2023 vládě předložilo návrh rozpočtu na rok 2024 se schodkem ve výši 252 miliard Kč (.docx). Již v květnu však Fialův kabinet představil konsolidační balíček, jehož cílem je právě snížení strukturálního deficitu (.pdf, str. 220).

Vyjádření hnutí ANO

Toto úsporné řešení však kritizuje opozice. Ještě před představením balíčku se Karel Havlíček vyjádřil tak, že se na snižování schodku „dá najít“ 40 až 50 miliard Kč ročně. Odvolával se přitom na zvýšení spotřebních daní a úspory na jednotlivých ministerstvech. Dále uvedl, že se na jednání stínové vlády hnutí ANO dohodl se stínovými ministry na tom, že každý z nich připraví seznam agentur nebo organizací patřících pod jednotlivé resorty, které by se daly zredukovat nebo propojit.

Podobně se vyjádřil také v rozhovoru pro Radiožurnál 19. května 2023, ve kterém komentoval úsporný balíček a reformu důchodového systému. Opět tvrdil, že by hnutí ANO strukturální schodek snižovalo o 40 až 50 miliard korun ročně. O tom, že by snižování schodku probíhalo tempem 40 až 45 mld. Kč ročně, mluvil Havlíček také v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Dřívější vyjádření Fialovy vlády

Premiér Petr Fiala ještě před sněmovními volbami v říjnu 2021 tvrdil, že by jeho koalice chtěla ušetřit každým rokem 100 miliard korun. Naznačoval přitom, že se jedná pouze o šest procent výdajů státního rozpočtu, které by tak podle něj stát měl dokázat ušetřit. Po volbách pak ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) mluvil o 80 miliardách, což označoval za kompromis domluvený uvnitř nové vlády. Tyto částky nicméně zmiňoval ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu.

V listopadu 2022 ministr Stanjura a později i předseda vlády Fiala uváděli, že Ministerstvo financí připravuje plán na snížení státních výdajů o 70 miliard korun. Fiala následně upřesnil, že o tuto částku hodlá snížit schodek státního rozpočtu na rok 2024. Stejný závazek o snižování strukturálního deficitu obsahoval i jeden z dokumentů Ministerstva financí z konce letošního března (.pdf, str. 7).

V rámci zmíněného konsolidačního balíčku kabinet v květnu 2023 navrhl, že se schodek v roce 2024 sníží o 94,1 miliard Kč. Nejedná se však o meziroční změnu, ale o změnu vůči hypotetickému stavu, kdy by Fialova vláda s tímto balíčkem nepřišla. Z balíčku vyplývá, že by měl schodek v příštím roce klesnout na 210 mld. Kč – tj. o 85 miliard v případě dodržení plánovaného schodku pro letošní rok (.pdf, str. 742 z 1312).

Podle stejných plánů pak v roce 2025 měl deficit klesnout o 53,4 mld. Kč. Ani v tomto případě se však nejedná o meziroční změnu. V letech 2024 a 2025 měla opatření snížit strukturální deficit dohromady o 147,5 mld. Kč. Pozdější verze balíčku, kterou vláda předložila Sněmovně na konci června, počítá s poklesem schodku o 97,7 mld. Kč v roce 2024 a o dalších 53,0 mld. Kč v roce 2025, tedy dohromady za oba roky o 150,7 mld. Kč (.pdf, str. 270, 726 z 1312).

Vládní dokumenty ke konsolidačnímu balíčku v této souvislosti také říkají, že cílem daného návrhu je snížit schodek o 97,7 mld. Kč v roce 2024 a „150,7 mld. Kč v roce 2025“ (.pdf, str. 742 z 1312) – zjevně právě ve srovnání se stavem, kdyby vláda žádný balíček nepředstavila. Podobně se v květnu na svém webu vyjádřilo i hnutí STAN, které tehdy doslova uvedlo, že se díky konsolidačnímu balíčku schodek sníží přibližně o 150 miliard Kč „ročně“.

Návrh rozpočtu na rok 2024

Jak jsme zmínili v úvodu, Ministerstvo financí později, na konci srpna 2023, vládě předložilo definitivní návrh rozpočtu na rok 2024, který počítá s celkovými příjmy ve výši 1,921 bilionu Kč a výdaji ve výši 2,173 bilionu Kč. Schodek rozpočtu je tak v tomto dokumentu naplánován na 252 mld. Kč (.zip, dokumentC_01_návrh zákona o SR.docx, str. 1). Jak jsme naznačili výše, plánovaný deficit pro letošní rok 2023 přitom činí 295 mld. Kč. Pokud tedy vláda tento plán dodrží, schodek se meziročně sníží o 43 miliard korun.

Shrnutí

Karel Havlíček jakožto stínový premiér a ministr průmyslu a obchodu v minulosti opakovaně prohlásil, že by stínová vláda hnutí ANO snižovala schodek státního rozpočtu o přibližně 40–50 miliard korun ročně. Následně poukazuje na plány vlády na meziroční snížení deficitu, přičemž z konsolidačního balíčku vyplývá, že by díky němu měl schodek v roce 2024 činit 210 mld. Kč, a meziročně tak klesnout o 85 mld. korun.

Vládní návrh rozpočtu na příští rok nicméně počítá s vyšším schodkem, a to ve výši 252 miliard. Pakliže kabinet nepřekročí plánovaný deficit na letošní rok, meziročně by měl rozpočtový deficit klesnout o 43 miliard korun, tedy skutečně přibližně o částku, o které dříve mluvil Karel Havlíček jakožto představitel opozice.

Poslanec Havlíček tedy nadhodnocuje plán vlády na meziroční snižování deficitu státního rozpočtu a uvádí nepřesnou horní hranici. Má nicméně pravdu v tom, že se ambiciózní záměr Fialova kabinetu do návrhu rozpočtu na rok 2024 nakonec nedostal. Také správně uvádí, že rozpočet počítá s meziročním snížením schodku o 43 mld. Kč, tedy přibližně ve výši, o které dříve mluvilo hnutí ANO. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Prezident Petr Pavel odpovídá na otázku, zda se na Pražském hradě nedějí věci, o kterých veřejnost neví. Redaktorka totiž naráží na zářijové personální změny, kvůli kterým podle ní nebyli novináři ze situace „moc moudří“. Dále zmiňuje, že se pouze dozvěděli o konci Markéty Řehákové na pozici ředitelky tiskového odboru, a dodává, že hlavu státu na jeho pracovní cestu do USA nakonec nedoprovodila. Pavel následně popsal uskutečněné změny a přiblížil, že si Řeháková nestihla zařídit vízum, jelikož v té době byla na dovolené v Indii, a k delegaci se tak nemohla připojit.

Změny na Hradě

Hrad 5. září oznámil, že Linda Jozwiak Kopecká končí na pozici ředitelky Kabinetu prezidenta republiky. Odbor komunikace jako důvod uvedl, že k tomu došlo v „návaznosti na uvažované změny“, které souvisí s jejím pracovním zařazením. Podle odboru bylo součástí rozhodnutí také „přihlédnutí k jiné pracovní nabídce“, kterou měla Jozwiak Kopecká údajně obdržet.

Současně Hrad ohlásil, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jana Vohralíková rozhodla, že tisková mluvčí prezidenta a ředitelka tiskového odboru budou nově dvě samostatné pracovní pozice – do té doby je obě zastávala právě Markéta Řeháková. Příčinou této změny mělo být „velké množství vykonávané agendy“ a pracovní vytížení Řehákové. Ta ke dni publikace námi ověřovaného rozhovoru nicméně stále byla Pavlovou mluvčí.

Na této pozici poté skončila až na začátku října, přičemž k ukončení jejího pracovního poměru mělo podle informací Deníku N dojít dohodou. Na twitteru (nyní X) pak Řeháková uvedla, že důvodem jejího odchodu je „snaha předejít spekulacím o uspořádání vztahů uvnitř prezidentské kanceláře.“

7. září také ČTK informovala o tom, že s platností k 5. září byl zrušen i Kabinet prezidenta, který byl nahrazen sekretariátem. Jeho vedoucí se stala Lucie Obdržálková, která s Pavlem spolupracovala už během jeho volební kampaně. Webové stránky Hradu uvádí, že sekretariát ve spolupráci s ostatními útvary Kanceláře zajišťuje „denní výkon funkce prezidenta republiky a plní další úkoly podle jeho přímých pokynů.“

Média a „mocenský boj“

Již 5. září Seznam Zprávy popsaly, že jsou personální změny důsledkem dlouhodobě vypjaté atmosféry na Pražském hradě, respektive v prezidentské kanceláři. Již v červnu totiž tento server uvedl, že se vytvořily dvě „mocenské skupiny“ – jedna kolem kancléřky Vohralíkové a druhá kolem lidí, kteří s Pavlem spolupracovali již během kampaně. Do druhého tábora pak měla patřit právě Řeháková a Jozwiak Kopecká.

O tomto mocenském souboji informoval také Deník N, který do skupiny kolem Vohralíkové přiřadil také prezidentova přítele a poradce Petra Koláře. V opačném „týmu“ poté měl být i šéf poradců Tomáš Richter. Ten 6. září Seznam Zprávám potvrdil, že se jeho působení na Hradě chýlí ke konci. O svém konci řekl, že jeho „cílem bylo vybrat, poskládat, sladit a zkoordinovat tým expertů, kteří budou poskytovat své odborné služby prezidentovi a relevantním ředitelům odborů.“ Podle Richtera během podzimu dojde ke splnění tohoto závazku.

Zmiňme, že podle zdrojů Deníku N Jozwiak Kopecká žádnou pracovní nabídku nedostala. Lidé z Hradu uvedli, že jim rozhodnutí o jejím konci bylo odůvodněno překračováním pravomocí ze strany bývalé ředitelky Kabinetu. Deník tak uvádí, že „není vůbec jasné, kvůli čemu Jozwiak Kopecká končí a čeho se měla dopustit.“ Server Neovlivní nicméně napsal, že bývalá šéfka kabinetu hlavu státu zavalovala velkým počtem schůzek, z nichž nebyly všechny potřebné. Řeháková pak podle citovaného zdroje nemá dost zkušeností pro vedení tiskového odboru.

Dodejme, že podle Hospodářských novin tyto personální změny připomínají nástup Vohralíkové na post vedoucí kanceláře Senátu před čtyřmi lety, kdy postupně vyměnila třetinu zaměstnanců.

Závěr

Na začátku září tedy skutečně došlo ke dvěma personálním změnám. Na postu vedoucí Kabinetu prezidenta skončila Linda Jozwiak Kopecká a funkce ředitelky odboru komunikace a tiskové mluvčí, které obě zastávala Markéta Řeháková, byly poté rozděleny do dvou. Řeháková nicméně ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru stále zastávala roli tiskové mluvčí Petra Pavla. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Petr Pavel mluví o soudu mezi dvěma energetickými společnostmi, které se účastní tendru na dostavbu jaderného bloku elektrárny Dukovany. Americká firma Westinghouse tvrdí, že vlastní duševní práva na technologie, které používá její jihokorejský konkurent KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power). Zmiňme, že tendru na dostavbu elektrárny Dukovany se kromě společností Westinghouse a KHNP účastní ještě francouzská EDF.

Firma Westinghouse se v žalobě, kterou v říjnu 2022 podala k federálnímu soudu v USA, odkazuje na skutečnost, že firmě KHNP pomohla s vývojem jejích prvních reaktorů. KHNP ale tvrdí, že jejich současná technologie se od původní značně liší a porušení duševního vlastnictví se tak nedopustila.

V žalobě Westinghouse uvádí, že vývoz technologií KHNP do zahraničí by měly schvalovat americké úřady, a to právě vzhledem k předchozí pomoci s vývojem. Podle korejských médií chce americká společnost těmito kroky zabránit KHNP, aby mohla nabízet jaderné reaktory Polsku, Česku, a také některým dalším zemím.

Žalobou se zabýval americký federální soud ve Washingtonu. Ten v září 2023 návrh společnosti Westinghouse odmítl a uznal argument KHNP, že pravomoc vymáhat vývozní omezení byla delegována výhradně na amerického ministra spravedlnosti. Soukromá firma Westinghouse, která není vládním subjektem, tak „nemá právní základ pro vymáhání jakýchkoliv opatření vůči společnosti KHNP,“ popisuje korejský zpravodajský server rozhodnutí soudu.

Soud se ale nijak nevyjádřil k tomu, zda KHNP používá technologii firmy Westinghouse, a jestli tak porušila její duševní vlastnictví. Westinghouse už navíc avizovala, že se proti rozhodnutí soudu odvolá.

Doplňme, že mezi společnostmi rovněž probíhá arbitrážní řízení u Korejského výboru pro obchodní arbitráž (KCAB), které je na soudním řízení v USA nezávislé.

Závěr

Federální soud v USA tedy odmítl žalobu společnosti Westinghouse, kterou podala na jihokorejskou KHNP. Americká firma se domáhala toho, aby vývoz technologií KHNP schvalovaly americké úřady, a to kvůli předchozí pomoci s vývojem. Soud však žalobu odmítl s argumentem, že soukromá firma Westinghouse nemá právní základ pro vymáhání opatření vůči KHNP. Společnost následně avizovala, že se proti rozhodnutí chystá odvolat. Výrok prezidenta Pavla tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Petr Pavel v rozhovoru popisoval svůj názor na to, zda má mít v Rusku Česká republika i nadále velvyslance. Pro kontext uveďme, že českým velvyslancem v Moskvě je oficiálně Vítězslav Pivoňka, který byl do této funkce jmenován v říjnu 2018. Podle zvyklostí měl na tomto postu skončit po čtyřech letech, tedy na konci roku 2022. 

Ministr zahraničí Jan Lipavský tehdy ovšem rozhodl, že Pivoňka na postu zůstane, což zdůvodňoval právě tím, že by při jmenování nového velvyslance muselo Česko požádat Rusko o souhlas. Přestože podle webu Ministerstva zahraničí Pivoňka velvyslancem stále je, podle informací médií od začátku roku 2023 pobývá v Praze, nikoli v Moskvě, a ambasádu řídí nižší diplomat Jiří Čistecký. Právě v této souvislosti se tak začalo diskutovat o tom, zda nového velvyslance jmenovat nebo ne.

Podívejme se nyní podrobněji na proceduru jmenování velvyslance, přesněji jmenování tzv. mimořádného a zplnomocněného velvyslance, který stojí v čele velvyslanectví. V jednom z prvních kroků Ministerstvo zahraničí navrhuje jméno daného diplomata vládě. Pokud kabinet tento návrh schválí, předloží ho k podpisu prezidentu republiky. Ten poté „velvyslance jmenuje s kontrasignací tedy podpisem předsedy vlády.“

Pokud navržená osoba prošla tímto procesem, její životopis ČR posílá hostitelské zemi ke schválení. V případě, že přijímající stát s návrhem souhlasí, vydá tzv. agrément. Upřesněme, že agrément vydává obvykle vláda. Ačkoli např. v Česku kromě premiéra podepisuje tento dokument i prezident, v ruských zdrojích se nám zmínky o prezidentském podpisu najít nepodařilo (.pdf, str. 306, 358).

Po získání zmiňovaného souhlasu úřad prezidenta ČR následně vyhotoví pro daného velvyslance pověřovací listiny, které musí předat hlavě státu hostitelské země. Dnem předání pak oficiálně začíná velvyslancova mise. 

V případě, že tedy bude Česko chtít jmenovat nového velvyslance v Moskvě, bude muset zaslat Ruské federaci žádost ke schválení. Z dostupných zdrojů vyplývá, že žádost směřuje k vládě, ne přímo k samotnému prezidentovi Ruska. Z uvedených důvodů tak výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Na závěr však doplňme, že se nový velvyslanec bude muset setkat s ruským prezidentem a slavnostně mu předat pověřovací listiny. 

Petr Pavel zde reagoval na otázku, jestli je podle něj Rada bezpečnosti OSN funkční, když na jejím zasedání vystupuje ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a před ostatními zeměmi šíří „ohnutá fakta o ruské agresi na Ukrajině“. Ve své odpovědi Pavel nejdříve zmiňoval, že Rada bezpečnosti svým způsobem ochromená je. Dále pak mluvil mj. o tom, že podle něj způsob vyjadřování Sergeje Lavrova na zářijovém jednání Rady ukazuje, že Rusko není připravené k jednání a k míru.

Lavrov o Ukrajině

Sergej Lavrov ve svém projevu 20. září 2023 uvedl, že ukrajinská vláda je složena z neonacistů a rusofobů, kteří nelegitimně převzali moc a kteří nereprezentují zájmy obyvatel Donbasu a Krymu (.pdf, str. 20–23).

Mluvil také o tom, že v roce 2014 tehdejší nové vedení země oznámilo, že jeho „hlavní prioritou je potlačení práv rusky mluvících občanů Ukrajiny“. Proti těm, kteří tuto novou vládu odmítli, pak byla podle Lavrova zahájena „kárná operace“.

Ruský ministr zahraničí vysvětloval, že právě v reakci na to Krym a Donbas uspořádaly referenda, která podle něj byla „v plném souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů“, která jsou zakotvena Chartě OSN. V této souvislosti se následně odkazoval na deklaraci OSN o zásadách mezinárodního práva z roku 1970. Ta dle jeho slov uvádí, že se zásada územní celistvosti vztahuje jen na „státy, které se chovají v souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů (…) a mají tedy vládu zastupující veškerý lid náležející k danému území“. Zároveň s tím Lavrov upozorňoval, že podle něj současné ukrajinské vedení nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení.

Z výše popisovaných vyjádření tak vyplývá, že se dle Lavrova zásada územní celistvosti na Ukrajinu nevztahuje a platí jen pro ostatní státy. Pro úplnost je zde vhodné připomenout, že se v Chartě OSN všichni členové Organizace spojených národů, včetně Ruska, zavázali, že nepoužijí sílu „proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu“ (.pdf, str. 9).

Lavrov o ruské agresi

Prezident Pavel dále poukazuje na vyjádření Sergeje Lavrova o ruské agresi proti Ukrajině. Lavrov měl na zářijovém jednání Rady bezpečnosti mluvit o tom, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“. Přímo tato slova sice ruský ministr zahraničí nepoužil (.pdf, str. 20–25), poukazoval ovšem na to, že je podle něj agresorem naopak Kyjev.

„Dnes je rétorika našich odpůrců plná hesel jako ‚invaze‘, ‚agrese‘ a ‚anexe‘. O vnitřních příčinách problému a o tom, že po mnoho let pěstovali (vedení Ukrajiny, pozn. Demagog.cz) vyloženě nacistický režim, který otevřeně přepisuje výsledky druhé světové války a dějiny vlastního národa, neřeknou ani slovo,“ ohradil se Lavrov proti zmínkám o ruské agresi v projevech svých předřečníků (.pdf, str. 22). Mluvil také o tom, že Kyjev „zahájil válku proti velké části vlastního národa“ a porušoval minské mírové dohody (.pdf, str. 22–24).

Závěr

Shrňme tedy, že Sergej Lavrov na půdě Rady bezpečnosti OSN v září označil ukrajinskou vládu za nelegitimní. Zároveň zmiňoval, že současné vedení Ukrajiny nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení. Právě z těchto důvodů se tak podle něj na Ukrajinu nevztahuje zásada územní celistvosti, kterou se Rusko zavázalo dodržovat v Chartě OSN.

Ve svém projevu se Sergej Lavrov také ohradil proti tvrzení některých jiných řečníků, že je Rusko na Ukrajině agresorem. Konkrétně se odvolával na to, že podle něj byl ukrajinský režim dlouhodobě „nacistický“, „přepisoval dějiny vlastního národa“, a sám proti jeho části „zahájil válku“. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý – přesněji jako pravdivý s výhradou, protože Sergej Lavrov nepoužil přímo slova, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“, jak jej cituje Petr Pavel.