Přehled ověřených výroků

Předseda Soudního dvora Evropské unieKoen Lenaerts začátkem února 2016 na Slovensku uvedl, že rozhodnutí ve věci žaloby Slovenska na přerozdělování uprchlíků dle povinných kvót bude rozhodnuto v řádu měsíců. Uvedl horizont konce roku 2016 či nejpozději začátek roku 2017.

Na začátku prosince 2016 pak Lenaerts sdělil, že místo běžných 12 až 14 měsíců bude rozhodování sporu trvat o půl roku déle, rozhodnutí tedy lze očekávat v létě roku 2017.

Je pravdou, že premiér Sobotka minulý týden zahájil kolečko bilančních rozhovorů se svými ministry a že mezi prvními byl i ministr dopravy Ťok, o kterém premiér před schůzkou řekl, že kdyby mohl tak by ho zahrnul do své výměny kabinetu. Premiér bude pokračovat dalšími pěti hovory s ministry tento týden.

Ministerstvo dopravy na svém briefingu potvrdilo zahájení výstavby dálnic v ČR v roce 2016 o celkové délce úseků více jak 70 km. V roce 2016 bylo také v realizaci 37,1 km nových úseků silnic I. třídy. Na rok 2017 počítá se zahájením výstavby 110,3 km nových dálnic, modernizaci 32,1 km dálnice D1 a 23,9 km silnic I. třídy.

nově zahájené úseky

20162017dálnice - km

109,1142,4silnice I. třídy - km

37,123,9 zdroj: MDČR (.xls)

Během posledního roku bylo také podle údajů ŘSD na dálnici D1 (úsek Mirošovice-Kývalka) uvedeny po modernizaci do provozu úseky o délce 8,4 km. V realizaci je dalších 26,5 km dálnice a ve stavu zadávání výběrového řízení jsou úseky o délce 33,4 km. Pokud tedy budeme brát poslední dvě oblasti jako ty zahájené dostáváme hodnotu 59,9 km. Podle údajů Ministerstva dopravy byly modernizovány úseky v celkové délce 40,9 km (.xlm).

Ministerstvo dopravy není investorem výstavby silnic II. a III. třídy. Tyto silnice a jejich rozvoj patří dle zákona o pozemních komunikacích č.13/1997 sb. do správy krajů. Ministerstvo dopravy mimořádně přispívá jen na opravy těchto silnic, za poslední dva roky částkou 7,5 miliardy korun.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože ani jeden z údajů místopředsedy Faltýnka se nepřiblížil údajům ministerstva doprav a ředitelství silnic a dálnic a to ani v případě modernizace D1 či plánovaní na rok 2017. Výrok je nepravdivý i přesto, že je pravdou, že ministr Ťok byl prvním z ministrů ANO, který se účastnil bilančního rozhovoru s premiérem Sobotkou.

Ministr Babiš potvrdil, že by v rámci systému EET zavedl některé dílčí úpravy, byť dříve zastával názor, aby bylo výjimek co nejméně.

V živém vstupu v Událostech České televize 23. listopadu Babiš oznámil, že dostal dopis od 89leté důchodkyně z Kladna, která má prý nízké tržby a nemá ve svém obchodě internet. Stejný příklad zmínil také na tiskové konferenci (ČT24) ministerstva financí k možným výjimkám z EET.

Na základě tohoto podnětu, jak ministr Babiš uvedl, se rozhodl dát možnost uplatnit paušální daň podnikatelům s tržbami do 250 tisíc korun ročně. Ti by tedy zavádět EET nemuseli. To však až po domluvě s finančním úřadem, v platných pravidlech se EET vztahuje i na ně.

Babiš tedy navrhl změny vůči těmto drobným podnikatelům, není ovšem pravdou, že by shodil či označil za „blbost“ celý projekt EET. Ve stejném vystoupení uvedl, že těchto lidí se první vlna (od 1. 12.) nedotkne a vše běží podle plánu.

Dodejme, že další Babišem avizované změny se mají týkat e-shopů.

Přestože je Turecko členskou zemí NATO, tak se netají snahou omezovat svobodu slova a věznit novináře či soudce. KSČM ani Vojtěch Filip se však k problému věznění nevyjádřili, řeší spíš otázku členství v NATO či válečné konflikty s Islámským státem.

V červenci 2016 se v Turecku pokusila armáda o puč. Neúspěšně. Podle CNN se Prezident Erdogan po tomto kroku rozhodl zatknout 1684 státních zástupců a soudců a 1019 členů policie. Odvoláno bylo 2745 soudců. Celkem bylo zadrženo přes 35 tisíc osob.

To se dotklo i 24 medií, jimž byly odebrány licence. Turecká vláda má s novináři dlouhodobý problém. Poslední data Evropské federace novinářů z 23. listopadu 2016 ukazují, že v Turecku je vězněno 121 novinářů. Toto číslo od minulého měsíce vzrostlo o 20 případů.

Turecko se ovšem svým postojem k nezávislým novinářům netají, proto je počet zmizelých novinářů nízký. Od roku 1982 zmizelo 53 novinářů napříč světem. Většina zmizení se odehrála v sousedních zemích Turecka: Sýrie (6) a Irák (8). Ačkoliv řada případů uvádí, že zmizelí cestovali do Turecka, kam se už nedostali. V Turecku je znám od roku 1994 případ Nazım Babaoğlu.

Touto otázkou se zabývá koaliční smlouva v hlavě IV Principy koaliční spolupráce (.pdf, str. 31). V té je řečeno, že pro každé jmenování či odvolání člena vlády „musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat.“

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Ministr vnitra korektně popisuje Babišův posun i aktuální mediální zdrženlivost ministra spravedlnosti k tématu migrace. Interpretace Chovance ve smyslu, že Pelikán kritizoval vlastní zemi a dělal ostudu po celém světě, je ovšem značně nadsazená. Pelikán pouze veřejně popisoval stav v jednotlivých detenčních zařízeních a není pravdou, že byl vždy kritický.

Vládní kabinet se v červenci 2015 usnesl na přijetí 1500 uprchlíků mezi lety 2015 a 2017. Tento mandát nijak nespecifikuje požadavky a kritéria, která musí uprchlíci splňovat. Jak dokládá zápis z tohoto jednání vlády (.doc, bod 24), pro toto hlasovalo všech 16 přítomných členů vlády, tedy i ministři z hnutí ANO (ale také ČSSD).

Ministr financí Andrej Babiš v té době tvrdil:

„Každá země má nějakou uprchlickou tradici, já preferuju Ukrajince. Preferuju lidi slovanského původu, které potřebujeme, aby zde manuálně pracovali. Je potřeba, abychom přijímali uprchlíky, kteří se zapojí do pracovního procesu a nebudou brát podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky.“

V září 2015 Babiš argumentoval podobně. Český rozhlas přinesl například jeho vyjádření po jednání v Lucemburku: „Uprchlíci ze Sýrie a dalších zemí by podle ministra financí Andreje Babiše z hnutí ANO mohli v Česku obsadit tisíce pracovních míst, o která místní nemají zájem. Babiš to řekl v Lucemburku po jednání ministrů financí zemí Evropské unie.“

Konkrétně ministr uvedl:

„Máme 18 tisíc volných míst pro pomocné dělníky. Pokud naši občané nechtějí obsazovat tyto pozice, tak ano, proč ne.“

Dále však zopakoval, že stejně jako vláda odmítá povinné kvóty na přijímání uprchlíků. Podle twitterového účtu Andreje Babiše došlo k výrazné změně jeho postoje na téma a řešení migrace. Již v listopadu 2015 razantně vystupoval proti přijímání uprchlíků. Stejně tak v únoru 2016 na svém účtu uveřejnil video, ve kterém mluví o přímém zastavení přijímání uprchlíků formou potápění prázdných lodí pašeráků.

V srpnu zopakoval, že nebude respektovat kvóty na přerozdělování uprchlíků a odmítl jejich přijímání. „Nebudu respektovat kvóty. Situace se změnila,“ napsal Babiš na svém twitterovém účtu. Jako hlavní důvod tohoto rozhodnutí uvedl selhání multikulturalismu a nedůvěru v úspěšnou integraci. Lze tedy opravdu vypozorovat změnu pozice Andreje Babiše týkající se otázky migrace a přijímání uprchlíků do ČR.

V případě ministra spravedlnosti Pelikána došlo k uveřejnění tweetu s textem, který poukazuje na výhody přijetí migrantů v souvislosti se zaměstnaností, v němž označuje migranty za příležitost. V říjnu 2015 kritizoval stav detenčních zařízení, jenž byl podle něj v jednotlivých případech horší než ve vězení.

Podobně se vyjádřil také u Martina Veselovského v DVTV v září 2015, kde řekl: „... já prostě na té vládě, zcela otevřeně zastávám toto stanovisko (negativní postoj k odmítnutí kvót českou vládou) a pochopitelně se o tom snažím přesvědčovat i ty ostatní.“ (9:31), „režim v řadě věznic, je mnohem příjemnější a mírnější, než režim v našich detenčních zařízeních.“ (17:29)

Stejně tak upozornil na možné riziko žalob na zadržování migrantů. V listopadu 2015 se však zmínil o detenčním táboře v Drahonicích, který označil za nejlepší zařízení ze všech.

Ve stejném duchu mluvil Pelikán i do médií. Např. web ČT24 uvádí jeho vyjádření z návštěvy tohoto zařízení:

„Když si vezmu, že tohle zařízení jsme v dost strašném stavu předali vnitru před dost krátkou dobou, tak je to tady velmi dobré. Lidé se velmi snaží (...) Jsem spokojený, je to velký rozdíl proti tomu, co jsme viděl dřív.“

V poslední době se ministr Pelikán vyjadřoval spíše k tématu reorganizace policie, přímo k pozměněným postojům Babiše už ne.

Současný systém financování škol v regionech je založen na republikových a krajských normativech. Upravuje jej školský zákon (§ 161).

Podle republikového normativu ministerstvo školství rozhodne o objemu transferu prostředků do jednotlivých krajů. Jedná se o výdaj na jednoho žáka. Kraje potom podle stejného principu rozhodnou o transferu prostředků mezi školy (podle počtu žáků). Kraje s vyšším počtem malých škol jsou znevýhodněny oproti krajům, které mají více velkých škol, protože menší školy jsou jednotkově nákladnější.

Školský portál Pardubického kraje uvádí srovnání dvou modelových základních škol, na nichž lze demonstrovat rozdíly mezi kraji. Ne sice konkrétně mezi Zlínským krajem a Prahou, ale zřetelný rozdíl je vidět např. mezi Olomouckým krajem a Prahou. Současný systém také zvýhodňuje školy s větší naplněností tříd. „Vezmeme-li jako konkrétní příklad dvě základní školy, které by měly v podstatě stejné prostorové uspořádání (stejný objekt, stejný druh vytápění, stejný počet tříd (např. 9), kabinetů a dalších místností, stejná schodiště i chodby, ale lišily by se pouze tím, že ve třídách první z nich by se učilo v průměru 18 žáků/třídu a v druhé z nich 23 žáků na třídu, pak v současném systému financování první základní škola obdrží v roce 2015 na mzdy svých provozních zaměstnanců v průměru pouze cca 547 tis. Kč/rok, zatímco druhá škola na tento účel obdrží cca 658 tis. Kč/rok, tj. o cca 20 % více než škola první.“ Počet žáků má vliv i na odměňování učitelů a zaměstnanců. Ministerstvo školství chystá reformu, která by měla upravit systém financování.

Většinový systém existuje v USA pro volby do nejvyšších ústavních orgánů po více než dvě staletí. Nehodnotíme, zda tento systém funguje úspěšně, ovšem je pravdou, že poslanci hnutí ANO zavedení jeho podoby v ČR doposud nenavrhli.

Většinový volební systém funguje ve volbách do nejvyšších ústavních orgánů USA (kromě Nejvyššího soudu) až na výjimky od přijetí ústavy. Většinově se volí členové Kongresu (tj. Sněmovny reprezentantů a Senátu) a prezident. Senátoři se volí přímo až od roku 1913, kdy byl schválen 17. dodatek ústavy. Do té doby volili senátory nepřímo členové nejvyšších státních orgánů.

Co se týče druhé části výroku, Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo vyjádřil podporu většinovému systému, který je dle jeho názoru pro ČR nejlepší. Při případné výhře hnutí ANO ve volbách by se jej možná pokusil prosadit. Návrh o změně volebního systému z pera poslanců ANO však zatím v Poslanecké sněmovně projednáván nebyl.

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi definuje finanční náhrady pro celkem 17 církví a náboženských společností. Z nich jedna, Luterská evangelická církev a.v. v České republice, se v roce 1995 zaregistrovala jako samostatná církev. Do té doby bylo součástí velké luteránské církve sdružující několik evangelických uskupení, Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Československu.

Kontroverze se točí rovněž kolem Apoštolské církve, která vyrovnání původně dokonce odmítala (pdf., str. 67). Ta potvrzení své existence získala až v roce 1989. Do té doby vytvářela aktivity v ilegalitě pod hlavičkou zaregistrované Jednoty českobratrské a průběžně až do devadesátých let usilovala o vlastní registraci.

Ani v jednom z těchto případů nejde o církve, které by před rokem 1989 neexistovaly. I ostatní církve prošly po Sametové revoluci transformacemi (např. Rada židovských náboženských obcí se změnila na Federaci židovských obcí v České republice), vyvozovat tedy ze samotného roku registrace církve i její nárok na vyrovnání se státem je zavádějící.

Miloš Zeman sám mluvil o tom, že je některými lidmi popisován jako český Trump (zda a jak často se tak má dít, není součástí hodnocení). Prezident o této nálepce ví a je na ni, jak sám říká, hrdý.

Ztotožňuje se s ní především proto, že jej s jeho novým americkým protějškem pojí (podle vlastních slov) podobný pohled na velká témata, která dnes resonují společností – tedy hlavně migrace a islámský terorismus. Zeman však kromě těchto dvou témat další paralely s Trumpem nepopisoval a výrok Němcové o „všech zásadních pohledech“ tak Zemanovo prohlášení značně posouvá.

Na tiskové konferenci 9. listopadu, tedy následně po oznámení výsledků prezidentských voleb v USA, Zeman přiznal, že má radost ze zvolení Trumpa prezidentem. Uvedl, že souhlasí s jeho názory na migraci či boj proti islámskému terorismu. Váží si také způsobu Trumpova vystupování, které je podle něj někdy drsné, ale srozumitelné. „Jsem si vědom toho, že někteří novináři mě označují za českého Donalda Trumpa, a musím se přiznat, že jsem vždy toto označení bral nikoli jako urážku, ale naopak jako ocenění“, doplnil.

Téhož dne na svém twitterovém účtu zveřejnil mluvčí prezidenta Ovčáček dopis, který Miloš Zeman poslal nově zvolenému americkému prezidentovi. Ten rovněž obsahuje frázi hovořící o tom, že jej jeho političtí oponenti označují za českého Donalda Trumpa kvůli stejnému pohledu na dvě stěžejní témata, a to migraci a boj proti terorismu.

Miloš Zeman v minulosti prohlásil, že kdyby byl americkým občanem, rozhodně by volil Donalda Trumpa. Ocenil by totiž změnu v současné americké politice a jejím vedení, neboť jméno Baracka Obamy je podle Zemana spojeno s celou řadou neúspěchů.