Přehled ověřených výroků

Výrok Jana Mládka hodnotíme jako pravdivý, protože pokud je firma v insolvenci, tak zaměstnanci mohou skutečně prostřednictvím úřadů práce získat mzdu a to konkrétně za 3 měsíce, které jim zaměstnavatelem vyplaceny nebyly. Zákon je účinný od roku 2000.

Mládek naráží na možnost, kterou nabízí zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Ten je účinný od 1. července 2000, možnost získat mzdu od zaměstnavatele, který se ocitl v insolvenci, trvá tedy 16 let.

§ 3 b) tohoto zákona vymezuje, že kromě platu lze skutečně žádat také i o odstupné. V současné době lze prostřednictvím tohoto zákona získat 3 měsíční mzdy a to ve výši maximálně 1,5 násobku průměrné mzdy za minulý rok (tuto výši pro aktuální rok vyhlašuje vždy Ministerstvo práce a sociálních věcí). Aktuální výše byla ministryní Marksovou vyhlášena 25. března tohoto roku a činí 26 467 Kč.

Strop, který mohou zaměstnanci na základě této zákonné úpravy čerpat, tedy činí 119 101 Kč (jde o tři 1,5-násobky průměrné mzdy). Jde o částku, kterou by mohl zaměstnanec čerpat, pokud by jeho zaměstnavatel spadl do insolvence mezi 1. květnem 2016 a 30. dubnem 2017. Příští rok bude opět částka aktualizována na základě vývoje výše průměrné mzdy v národním hospodářství.

Časové vymezení, po němž zaměstnanec získá dlužnou částku od úřadu práce, popisují § 7-9 zákona. Zákonné lhůty jsou stanoveny v řádech dnů, kdy má zaměstnanec povinnost doložit dlužnou částku, kterou požaduje a stejně tak je v řádu dnů vymezen postup úřadu práce.

Příslib ČSSD, potažmo tedy i premiéra Sobotky, byl vydán ve formě prvomájového manifestu strany. Text jako prioritu označuje udržení kvalitních pracovníků ve zdravotnictví a školství. Navrhuje tedy navýšit tarifní platy zdravotních sester, lékařů a zaměstnanců ve školství o 10 %. Manifest zahrnuje také další pracovníky veřejného sektoru, například hasiče, policisty a lidi pracující ve sociálních službách, těm strana navrhuje navýšit tarifní platy 5 %.

Podle tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví ČR bylo schváleno navýšení tarifních platů o 5 % od 1. ledna 2016. Dle webu Vlády ČR je to možné díky zvýšení plateb za státní pojištěnce o 1,8 miliardy korun. Zmiňované navýšení od ledna 2016 odrážejí platové tabulky, které tvoří přílohu nařízení č. 278/2015 Sb, které novelizuje nařízení vlády, respektive nahrazuje jeho dřívější novelizace.

Závěrem je třeba dodat, že daný slib nelze považovat za nic víc než předběžné plány, premiéra ani vládu nijak formálně nezavazují. Vzhledem k tomu, že neexistují relevantní statistiky o počtu pracovníků v českém zdravotnictví ani o platech jim vyplacených, není možné přesně říci, kolik peněz přineslo zdravotníkům letošní pětiprocentní navýšení a zda příští rok stejným navýšením přibude na platech 3,5 miliardy korun. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen na základě dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS) jako nepravdivý. Nárůst o 21 % odpovídá zvýšení jen u lékařů, Hegerův výrok ovšem padl v souvislosti s možným zvýšením platů v celém sektoru zdravotnictví a sám místopředseda TOP 09 svou odpověď pouze na lékaře nezúžil.

Nečasova vláda byla ustavena po volbách 2010 a vládla do července roku 2013. Jako výchozí údaj tedy bereme průměrný plat zdravotnického personálu v roce 2010 a jako koncový bod rok 2013.

2010 (.pdf) 2013 (.pdf)Nárůst v %Prům. plat zaměstnanců ve zdravotnictví27 733 Kč30 174 Kč 8,8 % Lékař/zubař50 235 Kč60 635 Kč 20,7 % Všeobecné sestry/Por. asistentky27 515 Kč28 706 Kč 4,3 %

V daném období (data ČSÚ) prožívala Česká republika 2 roky ekonomického poklesu a to konkrétně v letech 2012 a 2013. Část Hegerova výroku o krizi je tedy částečně pravdivá, byť ekonomická krize proběhla především v roce 2009, tedy ještě před jeho nástupem do funkce ministra zdravotnictví.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože průměrná mzda ve sledovaném období ve zdravotnictví vzrostla o necelých 9 procent.

Výrok je možné hodnotit jako pravdivý. Jeho jednotlivé části jsou rozebírány níže:

Ministr Němeček skutečně absolvuje některé cesty do regionů společně s premiérem. Od začátku roku 2016 to byla např. Kroměříž nebo Brno.

Němeček v té souvislosti hovoří o závazku premiéra zvýšit o 10 % tarifní platy pro lékaře a pro zdravotní sestry.

V prvomájovém manifestu premiéra Sobotky z 1. května 2016 je explicitně řečeno, že "ČSSD navrhuje zvýšit od ledna 2017 tarifní platy zdravotních sester a lékařů ... o 10 %". Tento záměr vyjadřuje Sobotka také ve svém příspěvku na Twitteru z 13. dubna 2016.

Sobotka na Twitteru dále píše, že prostor pro stabilizaci zdravotnictví chce nalézt v rozpočtu na rok 2017. Podle České televize prohlásil Sobotka právě během návštěvy v Kroměříži: „Budu chtít jako předseda vlády, aby se příští rok zvýšila platba státu za státní pojištěnce. A budu chtít, aby se zvýšily tarifní platy o zhruba deset procent."

Vláda na své schůzi 2. května 2016 projednáváNávrh střednědobých výdajových rámců na léta 2017 až 2019, ve kterém by mělo být upřesněno, jaké zdroje hodlá premiér Sobotka konkrétně využít. Znění tohoto návrhu není zatím k dispozici.

Reálně vláda Bohuslava Sobotky tarifní platy zdravotníků zvyšovala již dvakrát, pokaždé o 5 %.

Zvýšením pojistného narůstají příjmy (.pdf, str. 2) systému veřejného zdravotního pojištění. Až 96,5 % příjmů jde přitom na financování zdravotních služeb (.pdf, str. 4).

Veřejné zdravotní pojištění je dlouhodobě hlavním zdrojem financování zdravotnického systému v ČR. V roce 2013 byl podíl až 79 % (.pdf, str. 33). S nárůstem pojistného tak narůstá příjem systému veřejného pojištění a přibývají peníze ve zdravotnictví.

Poplatky za pobyt v nemocnici byly po verdiktu Ústavního soudu zrušeny od 1. ledna roku 2014 (nález Ústavního Soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/11), z důvodu možné nedostupnosti chudším vrstvám obyvatel. Stejně tak byly v duchu zrovnoprávnění dostupnosti lékařské péče všechny regulační poplatky, s výjimkou poplatku za využití lékařské pohotovostní služby, zrušeny vládou k 1.1.2015 (MZV). Možnost jejich exekučního vymáhání byla vzápětí Ústavním soudem vyhlášena protiústavní na podzim téhož roku (nález sp. zn. I. ÚS 491/15).

Jelikož všechny příjmy ze zrušených poplatků tekly přímo do rozpočtu nemocnic, při ověřování finančního dopadu těchto změn na zdravotnický systém ČR vycházíme ze statistiky publikované (.doc) Asociací českých a moravských nemocnic pro rok 2015.

poplatek

finanční dopad

regulační poplatky za vyšetření u lékaře

1 522 mil. Kč

regulační poplatky v lékárnách

1 847 mil. Kč

Celkem za vyšetření a v lékárnách

3 369 mil. Kč

regulační poplatky za hospitalizaci

2 104 mil. Kč

Celkem všechny uvedené regulační poplatky

5 473 mil. Kč

Celková ztráta nemocnic se pohybuje jen těsně nad zmiňovanými 5 mld. korun. Výrok Leoše Hegera tak hodnotíme jako pravdivý, neboť data v zásadě odpovídají jeho tvrzení.

Na určení tzn. prahu chudoby existuje druhů technik sběru dat a metodik(.pdf) - např. Eurostatu či OECD atd. Existují rovněž různá měřítka a v neposlední řadě i vnitrostátní individuálně určené hranice chudoby.

Dle srovnání Eurostatu, které k určení hranice ohrožení chudobou a sociálního vyloučení užívá několik subindikátorů (např. 60 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu atd.) představoval podíl ohrožených chudobou v roce 2014 v České republice po zahrnutí sociálních transferů cca 15 % populace.

Dle Světové banky však v Česku v roce 2013 žilo v chudobě 9,7 % populace, což vzešlo ze vzorku obyvatel tázaných při průzkumu v domácnostech.

Klasickým indikátorem "bohatství" národní ekonomiky je tzv. Hrubý domácí produkt, tedy celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Pokud se podíváme na souhrnné statistiky hrubého domácího produktu dle ČSÚ od vzniku samostatné ČR, lze konstatovat, že až na krátké období hospodářské krize z let 2008 a 2009 "bohatství" ČR neustále roste.

S ohledem na skutečnost, že bývalý ministr zdravotnictví Heger ve svém výroku uvádí pouze odhad 20 % lidí ohrožených chudobou v ČR (doslova uvádí, že se pohybují někde na hranici chudoby), označujeme výrok i přes skutečnost, že data Eurostatu mluví o cca 15 %, za pravdivý s výhradou. Zbylou část výroku pak lze označit jako pravdivou.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť spojení celosvětové hospodářské krize s lety, kdy byl Heger ve funkci, je značně nadnesené. V rozhodném období ekonomika České republiky i průměru členských států EU nejméně 2 roky rostla, např. okolní státy ČR rostly po celé toto období.

Leoš Heger byl ministrem zdravotnictví ve vládě Petra Nečase po celou dobu jejího fungování. Ve funkci tedy byl od 13. července 2010 do 10. července 2013.

Data Eurostatu pro sledované období dokládají, že členské státy EU v letech 2010 a 2011 v průměru rostly o zhruba 2 procenta, v dalších 2 letech pak jejich růst stagnoval. Některé evropské státy v tomto období skutečně prožívaly krizová léta spojená s finanční a následnou dluhovou krizí - šlo zejména o Řecko, Španělsko, Kypr a Portugalsko.

Růst HDP v letech2010201120122013 EU 28 2,1 1,8 -0,5 0,2Česká republika 2,3 2,0 -0,9-0,5Slovensko 5,1 2,8 1,5 1,4Polsko 3,7 5,0 1,6 1,3Rakousko 1,9 2,8 0,8 0,3Německo 4,1 3,7 0,4 0,3

Data webu Trading Economics ukazují roční růst HDP u Spojených států. Zde je vidět, že hlavní hospodářské problémy nastaly v souvislosti s finanční krizí před nástupem Hegera do funkce. Od roku 2010 již ekonomika USA každoročně roste, byť nejde o závratné přírůstky.

Nález Ústavního soudu označil stokorunové poplatky za hospitalizaci jako protiústavní z důvodu přílišné finanční náročnosti, nicméně nestavil se proti snížení poplatků na dřívějších 60 Kč. Pokud by poplatky reflektovaly výši příjmů pacienta, nebyly by dle ÚS protiústavní, a mohly by tak i nadále být účtovány.

Zrušení ambulantních poplatků v lékárnách a při návštěvě lékaře (s výjimkou poplatku na pohotovosti) schválené vládou dne 2.7.2014 (Vláda ČR), vychází z šestého bodu programových priorit vlády: "Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestrannou podporu vzdělání, vědy, kultury a sportu.", které jsou výsledkem společného jednání všech tří koaličních stran (ČSSD, ANO, KDU-ČSL), v čemž má nicméně Němeček pravdu.

Poslanecká sněmovna schválila v květnu roku 2014 vládní návrh novely zákona o zdravotním pojištění, která navyšuje platby státu za státní pojištěnce a určuje pojišťovnám povinnost platit poskytovatelům hospitalizačních zdravotnických služeb (vč. lázeňské péče) kompenzační částku ve výši zrušených hospitalizačních poplatků. Dle odhadů v samotném návrhu tyto poplatky do zdravotnického systému navrátí do konce roku 2016 až 10,5 mld. Kč, tedy o něco více, než ministr Němeček odhadoval.

kompenzační částka (PSPČR)20142,1 mld. Kč20154,2 mld. Kč20164,2 mld. Kčcelkem10,5 mld. Kč

Výrok Leoše Hegera potvrzují data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), podle kterého jen mezi lety 2010-2014 poklesly výdaje na zdravotnictví ze 7,3 na 7,0 % HDP. Tato čísla by potvrzovala Hegerem uváděný trend. Půl procenta HDP by podle hodnot roku 2014 dělalo přibližně 21 miliard korun.

Jiná data však uvádí statistika Světové banky. Ukazatel Výdaje na zdravotnictví jako procento HDP, který zahrnuje jak veřejné, tak soukromé výdaje, je v České republice od roku 2010 přibližně na zmíněné hodnotě 7,5 % HDP (poslední údaj je z roku 2014). Tento rozpor ukazuje, že se nejedná o tak "tvrdý" ukazatel, jak říká Heger. Výsledek záleží na konkrétní metodice, co je do výpočtu zahrnuto.

V roce 2009 výdaje dosáhly až 7,8 % HDP, předtím to bylo méně než 7 %. Oproti tomu v Německu se tento podíl pohybuje okolo 11 procent.

Pro další srovnání, na Slovensku jde do zdravotnictví 8 % HDP a v Polsku přibližně 6,5 procenta.