Přehled ověřených výroků

Podle nejnovějších dat ČSÚ je výrok hodnocen jako pravdivý. Čunek se od nejaktuálnějších dat liší o 0,17 %.

Ministr Babiš korektně popisuje to, že se během jeho působení ve funkci snížil státní dluh a že se podařilo uspořit na obsluze státního dluhu. Tato úspora však nesměřuje plně na platy učitelů a rozpočet je nadále plánován jako schodkový. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Při pohledu na pokladní plnění za letošní rok můžeme dát Andreji Babišovi za pravdu v tom, že rozpočet je v přebytku - ke konci října 2016 byl přebytek 98,34 miliardy korun. I přesto je ale rozpočet pro příští rok naplánován opět jako schodkový, konkrétně s deficitem 60 miliard.

Výše státního dluhu byla podle informací ministerstva financí na konci třetího čtvrtletí letošního roku 1660,1 miliardy. Jedná se o pokles od počátku roku i oproti začátku funkčního období Andreje Babiše. Na konci roku 2013, tedy krátce před nástupem současné vlády, byl státní dluh 1683,3 miliardy korun.

Oproti minulému roku se snížily i náklady na obsluhu státního dluhu (položka Úroky a ost. finanční výdaje kap. Státní dluh). Zatímco za prvních 10 měsíců loňského roku činily tyto náklady 49,08 miliard, v letošním roce se zatím jedná o 38,27 miliard, tj. o 10,81 miliard méně. Na správě dluhu se šetří i oproti rozpočtu, výdaje jsou zatím o 8,76 miliard nižší, než bylo rozpočtováno.

Z veřejných zdrojů se však nepodařilo potvrdit, zda tyto ušetřené peníze budou skutečně směřovat na platy učitelů. Podle tiskové zprávy vlády z července 2016, kdy se schválilo navýšení platů učitelů již od září 2016, mělo na toto navýšení směřovat 2,5 miliardy korun, nikoliv 11 miliard.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě vyjádření mluvčí Královéhradeckého kraje, Martiny Götzové. Pro Demagog.cz uvedla:

"Existuje Zdravotnický nadační fond Královéhradeckého kraje, skrze který se přidělují tzv. stipendia pro mediky. Maximální výše jednorázové pobídky je stanovena na 120 tisíc korun. Za finanční pobídku se student zaváže k tomu, že si zvolí nabízený specializační obor z vytipovaných nejohroženějších, a že bude pracovat u poskytovatele zdravotnických služeb na území Královéhradeckého kraje nejméně po dobu čtyř let. Rada Královéhradeckého kraje již odsouhlasila poskytnutí 4,9 milionů korun do nadačního fondu, tento krok bude schvalovat ještě krajské zastupitelstvo 3. 10. 2016. Očekává se, že stipendium by mohlo být přiděleno až 40 uchazečům – mladým lékařům. Sběr žádostí o stipendia by měl být vypsán během října 2016, bude se jednat už o druhé kolo.Šanci získat stipendium budou mít medici, kteří se zaváží absolvovat specializační (předatestační) přípravu v některém z těchto oborů:• Anesteziologie a intenzivní medicína
• Radiační onkologie
• Dětské lékařství
• Radiologie a zobrazovací metody
• Neurologie
• Vnitřní lékařství
• Praktické lékařství pro děti a dorost
• Všeobecné praktické lékařství
• Psychiatrie
• UrologieJiž na jaře proběhlo první kolo přidělování stipendií, kdy do nadačního fondu poskytl Královéhradecký kraj z rozpočtu 2,7 milionu korun, 60 tisíc korun pak přidal Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje. Všechny tyto prostředky byly vyčerpány, stipendium bylo uděleno 23 žadatelům."

Rozšířená informace se pak vyskytuje od stejné autorky na webu kraje.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat zmíněnou 20 let starou mediální vlnu, která by popisovala jako problém zdravotnictví přebytek lékařů. Že se tyto případné obavy ukázaly jako liché, dokládá i samotná diskuze ministra zdravotnictví a jeho předchůdce o tom, že České republice lékaři ve skutečnosti chybí.

Před zhruba 20 lety, v červnu 1995, se v České televizi střetli tehdejší předseda vlády Václav Klaus a zástupce Lékařského odborového klubu David Rath. Jako problém ve zdravotnictví (stejně tak v rámci pořadu padla slova Bohuslava Svobody - tehdejšího prezidenta ČLK a současného poslance ODS) byla diskutována zejména otázka výše platů lékařů.

Pokud se podíváme na vývoj počtu lékařů od roku 1993, tak zjistíme, že tento se průběžně snižuje. Data Českého statistického úřadu (resp. ÚZIS) ukazují pro rok 1993 údaj 333 obyvatel na 1 lékaře, před 20 lety (tj. v roce 1996) to bylo 322 a nejnovější data pro rok 2013 ukazují údaj 259. Toto samo o sobě nedokládá, zda lékařů bylo dostatek či dokonce přebytek.

Zda v daném období skutečně proběhla mediální vlna, která by popisovala obrovský nadbytek lékařů, se nám nepodařilo dohledat. Tuto skutečnost nereflektují ani programy 2 nejsilnějších stran z voleb 1996.

Je pravdou, že v posledních letech se média často při informování o situaci ve zdravotnictví zaměřují na možné předražení přístrojů, které jednotlivé nemocnice nakupují. Uvádíme pouze několik příkladů, kompletní výčet by přesáhl možnosti tohoto odůvodnění.

Jeden z nejznámějších případů se týká nákupu přístroje CyberKnife pro Fakultní nemocnici v Ostravě. Značnou pozornost této kauze dává rozměr, že v době, kdy byla tato akvizice pořízena, stál v čele nemocnice současný ministr zdravotnictví.

V roce 2014 informoval server Aktuálně.cz o tom, že Česká republika kvůli předraženým přístrojům má vracet do Bruselu 163,4 milionu korun. Problémy byly zjištěny v celkem 10 nemocnicích, z toho šlo např. o Fakultní nemocnice Hradec Králové (v minulosti ji řídil Leoš Heger), již výše zmíněná FN Ostrava, dále např. Motol a Nemocnice u sv. Anny v Brně.

Velkou pozornost přitáhla také kauza Krajské zdravotní, což je zdravotnický holding Ústeckého kraje a spadá pod něj 5 krajských nemocnic. Tento případ, kdy je několik osob obviněno mimo jiné z nákupu předražených přístrojů, je od září 2015 projednáván před soudem v Ústí nad Labem. Údajná škoda na tomto předražení dosáhla 82 milionů korun.

Zda skutečně došlo k předražení přístrojů, nehodnotíme. Bylo by třeba sledovat tržní cenu daných špičkových zdravotnických přístrojů v konkrétním čase pořízení. Pro doplnění uveďme, že cena přístrojů je téma také v okolních zemích, např. na Slovensku, kde v loňském roce proběhla tzv. kauza CT, kdy nemocnice v Piešťanech měla nakoupit předražený přístroj, což vedlo, v kombinaci s dalšími problémy ve slovenském zdravotnictví a diskutovanými vazbami, k pádu odpovědné ministryně.

Vzhledem k tomu, že záznam z tohoto jednání není veřejnosti dostupný a vyjádření přítomných osob se od sebe liší a také je nelze použít jako autoritativní popis reality, je výrok hodnocen jako neověřitelný. V části, kde Babiš popisuje svou kompetenci svolat BRS, se nemýlí, je ovšem otázkou, co by svoláním poradního orgánu, který není nadán rozhodovací pravomocí, získal.

Na twitterovém účtu ministra vnitra není zmíněný tweet k dispozici, Chovanec se ovšem v tomto smyslu vyjádřil na tiskové konferenci, (čas 36:50) kde oznámil podpis tzv. reorganizace Policie České republiky. Konkrétně Chovanec uvedl:

" ...bezpečnostní radu státu, kde se politici překřikují, kde na sebe zvyšují hlas, kdy na suché konstatování pana premiéra ‘pane ministře, tu Bezpečnostní radu řídím já, já jsem premiér‘, je odpověď ‘zítra jím mohu být já‘."

Zda toto ministr financí na zmíněném jednání premiérovi řekl, nelze korektně ověřit. Jednání bezpečnostní rady státu (.pdf - čl. 6) jsou, jak již bylo řečeno výše, neveřejná. Nicméně ministr zemědělství Jurečka, který je také členem bezpečnostní rady státu, v Událostech, komentářích (čas 17:11) v daný den uvedl:

" Tam padlo to, že pan vicepremiér řekl, že zítra bezpečnostní radu státu může klidně řídit i on (...) to není ani možné technicky, volby tady nikdo neudělá za 24 hodin." Jurečkovo vyjádření naznačuje, že padl výrok, který lze interpretovat při troše kreativity jak Chovancovým, tak i Babišovým prismatem. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný, neboť nejsme schopni doložit, v jakém znění výrok přesně padl. Záznam či zápis z tohoto jednání není veřejně dostupný.

Podle článku 9 jednacího řádu není pro nás možné dostat se k záznamu z jednání.

V poslední části výroku má Babiš pravdu. Podle statutu (znění výroku odpovídá slovům ministra, nejedná se o překlep) BRS, článku 4 (.pdf) " předseda BRS svolává schůzi BRS. V jeho nepřítomnosti svolává schůzi BRSmístopředseda BRS, nebo určený člen BRS. "

Čistě technicky by tedy Babiš mohl schůzi svolat (Sobotka byl již v zahraničí), tento orgán je ovšem pouze orgánem poradním, jak jsme řešili v předchozí ověřované diskuzi, není tedy jasné, co by Babiš tímto svoláním získal. Jakékoli případné rozhodnutí by tedy zůstalo v rukou vlády či osob s nadanou kompetencí - v tomto případě v rukou ministra vnitra.

Ve volbách v roce 1996 zvítězila Občanská demokratická strana se ziskem 29,62 % platných hlasů. Druhá skončila ČSSD, která obdržela 26,44 %. ODS začala jednat s ostatními stranami o vzniku vládní koalice. Koaliční dohoda byla uzavřena mezi ODS KDU-ČSL a ODA dne 27. června 1996.

Tato vláda byla menšinová, protože počet vládních poslanců koalice byl pouze 99. Během hlasování o vyslovení důvěry vládě 25. července odešli poslanci ČSSD z Poslanecké sněmovny a umožnili tak vládě tuto důvěru získat. Za to získal Miloš Zeman křeslo předsedy Poslanecké sněmovny. Proti hlasovalo pouze 40 poslanců KSČM a SPR-RSČ. Dodejme, že v roce 1996 neměla koalice na dohodnutém půdorysu reálnou politickou alternativu.

Jedním z důvodů oslabení ODS bylo netransparentní financování strany a následný tzv. sarajevský atentát (1997), kdy vlivní členové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip v nepřítomnosti Václava Klause přečetli předem připravené prohlášení. V tom vyzvali tehdejšího premiéra a předsedu ODS k odstoupení z funkce. Tím byla zahájena politická krize, která vyvrcholila demisí vlády, jmenováním úřednické vlády Josefa Tošovského a následně vyhlášením předčasných voleb.

V těchto volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných 19.–20. června 1998 zvítězila ČSSD se ziskem 32,31 % hlasů. Druhá skončila ODS, která obdržela 27,74 % platných hlasů. Do Poslanecké sněmovny se dále dostaly KSČM, KDU-ČSL a Unie svobody (US).

V úvahu přicházely dvě možnosti sestavení koaliční vlády. První byla koalice ODS, KDU-ČSL a US s celkovým počtem těsných 102 mandátů, nebo ČSSD, KDU-ČSL a US s pohodlnou většinou 113 mandátů. Silné antipatie vůči tehdejšímu předsedovi ČSSD Miloši Zemanovi však zabránily vzniku této koalice, a to i přes vstřícnou nabídku z jeho strany směrem ke KDU-ČSL a Unii svobody.

Stejně tak nechtěl Václav Klaus spolupracovat s odpadlíky a zrádci z Unie svobody, kteří ho v minulosti vyzvali k demisi (Vládneme, nerušit: 8:20–10:00). Následně byla podepsána „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice“, tzv. Opoziční smlouva jako dohoda mezi ODS a ČSSD, ve které se smluvní strany zavázaly, že „budou respektovat právo té z těchto stran, která zvítězila ve volbách, sestavit vládu České republiky, a vyjádří tento respekt neúčastí poslanců druhé strany při hlasování o důvěře vládě.“ (.pdf, str. 1)

V tomto případě byla onou vítěznou stranou ČSSD. Během hlasování o vyslovení důvěry vládě Miloše Zemana se skutečně poslanci ODS hlasování nezúčastnili a vláda tak snížením kvora získala důvěru. Klaus se pak dostal na post předsedy Poslanecké sněmovny stejně jako Zeman o 2 roky dříve.

Byť obě situace nejsou zcela identické, základní sdělení prezidenta je korektní - tedy že předseda vítězné strany vede vládu a jeho hlavní oponent mu toto umožnil snížením kvóra při hlasování o důvěře vládě.

Hnutí ANO se veřejně nevyjadřovalo k vyjednávání v Ústeckém kraji, proto nelze ověřit, zda probíhalo tak, jak o něm Bubeníček hovoří.

Dne 13. října 2016 se krajský výbor KSČM v Ústeckém kraji usnesl, že i nadále bude jednat o všech možnostech sestavení koalice, tedy nejen o dvoukoalici s ANO, ale i trojkoalici s ČSSD a SPD-SPO. Předseda rady KSČM Bubeníček to popsal takto:

"Nevylučujeme žádnou možnost. Musím objektivně říct, že jednání, která jsme měli s vyjednávacím týmem ANO, byla velmi seriózní. Tam nemáme důvod, abychom si zavírali někde dveře. Chceme ale ještě znát názory nejen sociální demokracie, ale i názory koalice Zemanovci-Okamurovci a pak musí přijít moment, kdy musí krajský výbor udělat nějaké rozhodnutí," Tímto oznámením tak zřejmě neuspěla snaha ANO o rychlé vytvoření koalice s KSČM s nabídkou hejtmanského křesla, jak o ni hovořil ministr Babiš. Je proto pravdou, že není podepsána žádná koaliční smlouva. Jednání mají pokračovat alespoň ze strany KSČM se všemi vhodnými stranami v pondělí 17. října 2016.

Ze strany ANO nedošlo k žádnému vyjádření ohledně vývoje jednání, jen v mediích byla opakovaně vágně akcentována ze strany ANO priorita vytvoření dvojkoalice s KSČM.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť jen v EU jsou podle studií ohroženy až jednotky milionů pracovních míst. Globálně pak toto číslo bude nepochybně ještě vyšší.

Pokud vyjdeme ze studie Economic Policy Institute ze září 2015, tak ta odhaduje možnou ztrátu pracovních míst pouze v Evropské unii v souvislosti s udělením statutu tržní ekonomiky Číně na 1,7 - 3,5 milionu.

Pokud jde přímo o ocelářství, studie zmiňuje údaj 350 tisíc ohrožených pracovních míst.

Opatření, o kterém Luděk Niedermayer hovoří, je tzv. reverse charge. Jedná se o přenesení daňové povinnosti z poskytovatele plnění na jeho příjemce, což má zabránit daňovým únikům. Babiš již dlouhodobě usiluje o prosazení tohoto mechanismu na evropské úrovni, neboť EU silně reguluje oblast výběru DPH ve členských státech.

Česká republika společně s Rakouskem, Slovenskem a Bulharskem zažádala o povolení reverse již v loni, nicméně EU žádost zamítla (.pdf, str. 3) kvůli rozporu s evropskou směrnicí o DPH. Na jednání Rady EU se reverse charge dostaly také z Babišovy iniciativy v lednu 2016 (.pdf, str. 8) a Evropská komise dostala doporučení, aby reverse charge zohlednila při přípravě nového akčního plánu.

Evropská komise vydala 7. dubna 2016 akční plán pro modernizaci DPH v EU. Během tohoto roku chce připravit nová opatření v boji proti daňovým únikům a přináší další návrhy v oblasti DPH. Všeobecné zavedení reverse charge však zatím do akčního plánu nezahrnula. Chystá se však provést analýzu tohoto řešení a umožnit v některých případech výjimky členským státům.

Ministerstvo financí k akčnímu plánu kritické není, reverse charge však zůstává prioritou. Babiš akční plán okomentoval následovně: „I nadále věřím, že rozšíření možnosti uplatnit reverse charge je jednoduchým a efektivním řešením problému s karuselovými podvody a organizovaným zločinem, jejichž řešení patří k mým hlavním prioritám. Jsem rád, že Komise tuto možnost připustila a věřím, že se ji brzo podaří uvést v život.“

Živnostenské oprávnění dostal rodinný podnik sourozenců Baťových dne 21. září 1894. Podnik ale z počátku překonával finanční potíže a potýkal se i s bankrotem. Firma se začala vzmáhat až na přelomu tisíciletí poté, co uvedli na trh lehké plátěné boty tzv. "baťovky." Poté, co bratr Antonín v roce 1908 zemřel, zůstal Tomáš Baťa na podnikání sám. Dne 12. července 1932 pak zahynul v Otrokovicích při letecké havárii.

Není bohužel možné dohledat informaci o průměrné mzdě v ČSR v tomto období, tím spíš statistiku rozdělenou podle krajů. Nicméně můžeme vycházet z některých informací. V roce 1924 podle statistiky úrazového pojištění činila průměrná denní mzda 25,71 Kč. O rok později činila průměrná denní mzda dělníků přes 27 Kč (str. 15). Oproti tomu ekonom prof. Milan Zelený ve svém článku uvádí průměrnou týdenní (!) mzdu u Bati v roce 1924 na 205 Kč.

Tentýž autor také provádí srovnání průměrných mezd v ČSR a v Baťovských podnicích v roce 1932. Jedná se o týdenní mzdy v Kč.

BaťaČSRkvalifikovaní400270pomocní280150učni180100

Z těchto údajů se tedy dá dovodit to, že v Baťovských podnicích vypláceli patrně lepší mzdy než byl republikový průměr. Nicméně to nelze vztáhnout na zlínský kraj jako celek, tato data dostupná nejsou a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.