Přehled ověřených výroků

Výstavbou městských obchvatů na silnicích I. třídy se zabývá státní organizace Ředitelství silnic a dálnic. Stát komunikace této kategorie vlastní, přičemž ŘSD je spravuje. Na Vysočině jsou ve správě ŘSD zprovozněné tři obchvaty, dalších šest je dosud v přípravě.

Městské obchvaty jsou však stavěny i na silnicích II. třídy, jejichž vlastníkem je kraj. Na Vysočině se mezi ně řadí například obchvat (.pdf, str. 37) Oslavičky, Bohdalov, Příseka, obchvat obce Trnavy, plánovaný obchvat Jaroměřic nad Rokytnou, Okříšek či Velkého Beranova.

Nepodařilo se nám dohledat konkrétní počet obchvatů, které kraj spravuje. Je však zjevné, že „jedničkové“ obchvaty nejsou převažující, což činí výrok nepravdivým.

Server Aktuálně.cz přinesl 1. září výrok ministra financí, ve kterém prohlásil, že „byly doby, kdy všichni Romové pracovali“. Dále řekl: „To, co píšou v novinách ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“

Ve svém vyjádření Babiš svůj výrok nevyvrátil a odvolával se na Jindřicha Vařechu (hnutí ANO), který mu měl tyto informace poskytnout.

„Můj známý, majitel jedné české firmy, mi vyprávěl, že za komunismu Romové chodili do práce a taky mi říkal, že Lety byly pracovní tábor a od roku 1942 internační tábor,“ uvedl Babiš.

Z logiky věci nelze explicitně spojovat komunistickou éru, která oficiálně započala až únorem 1948, s táborem v Letech, jenž byl využíván především v období druhé světové války nacisty.

Zákonem č. 74/1958 Sb. komunisté omezili kočovný život Romů, přičemž jednou z jeho podmínek byla povinnost obecních výborů zajistit těmto lidem zaměstnání i ubytování (§ 1, zk. 74/1958 Sb.) Tento zákon byl však novelizován roku 1990, a to zákonem č. 175/1990 Sb.

Vedle toho se v období panujícího komunismu snažila vláda o asimilaci romského etnika do společnosti. Zvolila pro to převážně materiální a finanční postupy.

V červenci roku 1946 se vláda rozhodla pro náhradu některých válečných škod, a to jak u osob perzekuovaných, tak u zastánců odboje.

Odstavec 3 zk. 163/1946 Sb. o mimořádných opatřeních bytové péče přiznává „přednostní právo na pronájem bytu osobám, kterým byl tento zabrán za okupace okupačními úřady nebo jinými okupačními orgány, protože byly účastníky zahraničního nebo domácího odboje nebo byly postiženy politickou persekucí. Totéž právo se přiznává i jejich pozůstalým rodinným příslušníkům.“

Vrátíme-li se k prvnímu z výroků, ministr financí uvedl, že tábor v Letech u Písku byl ryze pracovní. Toto tvrzení ovšem není zcela pravdivé. Od svého zřízení v roce 1940 do roku 1942 plnil sice funkci pracovního tábora, později se však změnil v tábor koncentrační, který byl přestupní stanicí do Osvětimi.

Jak uvadí ČT24, Romové ve zmíněném táboře však tvořili z počátku pouhých 10 % a jednalo se pouze o muže. Posíláni tam byli kvůli drobnějším přečinům či nevoli k práci.

„Podle ustanovení táborového řádu bylo povinností vězňů pracovat. Především se jednalo o práce na stavbě silnice na trase Plzeň-Ostrava. Dále vězňové pracovali na odklízení lesních polomů a v zemědělství.“ (Holocaust.cz)

Po vytvoření romského „Endlösung“ se však z kárného tábora stal koncentrační, do něhož byly posílány celé rodiny.

Heinrich Himmler v témže roce vypracoval plán tzv. rasově čistých Romů, kteří měli být z likvidačního procesu vyjmuti. Jednalo se rasově čisté německé Romy (označení jako Sinti a Lallerio) a již plně integrované německé Romy. Ke konci ledna 1943 bylo definitivně rozhodnuto o deportaci většiny Romů do Auschwitz II-Birkenau.

Výrok Bohuslava Sobotky (ČSSD) hodnotíme jako pravdivý, tábor v Letech byl součástí sítě nacistických koncentračních táborů.

Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v roce 2015 do Evropy přišlo 1 046 599 osob z Afriky, Asie a Blízkého východu. Od ledna 2016 doposud imigrovalo do Evropy přibližně 275 000 osob. Podle Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) v roce 2015 imigrovalo do Itálie celkem 153 842 osob, zatímco od ledna 2016 doposud imigrovalo do Itálie 99 545 osob.

Tabulka níže (data UNHCR) znázorňuje počet osob, které přišly do Itálie v roce 2015 a 2016 ve srovnatelném období, za které jsou dostupná kompletní data. Tedy v roce 2015 v období od ledna do července imigrovalo do Itálie 93 540 osob, za rok 2016 jich ve stejném období imigrovalo 93 611. Jde tedy o fakticky stejný počet lidí a není pravdou, jak uvádí poslanec Soukup, že by přílv migrantů do Itálie byl výrazně vyšší, než v loňském roce.

LedenÚnorBřezenDuben

KvětenČervenČervenec20153 528

4 354

2 283

16 063

21 235

22 891

23 186

20165 273

3 828

9 676

9 149

19 925

22 371

23 389

Data: UNHCR (viz Demographics/Download excel data/Monthly Arrivals by Country)

Za vládní priority byly v lednu 2016 označeny například zavedení EET, valorizace penzí, zvýšení bezpečnosti či boj se suchem. Současné vládní priority již nejsou nijak veřejně ustanoveny.

Návrh na zvýšení minimální mzdy začalo Ministerstvo práce a sociálních věcí připravovat v květnu 2016. O shodě ministrů na zvýšení nejsou v dostupných zdrojích žádné jiné zprávy kromě tohoto vyjádření premiéra.

Zákon o neziskových nemocnicíchprošel v říjnu 2015 připomínkovým řízením, k dalšímu projednávání zatím nedošlo.

Co se boje proti suchu týče, vláda schválila včervenci 2015 materiál, obsahující řadu opatření a konkrétních kroků spolu s termíny jejich plnění. V letošním roce podnikla některé kroky, například projednala přípravu čtyř nových vodních nádrží či rekonstrukci závlahových systémů. Schválila také jednorázovou kompenzaci pro zemědělce postižené loňským suchem.

Zákon o střetu zájmůbyl v červenci 2015 poslán do Poslanecké sněmovny, na konci roku prošel první čtením a na počátku dubna 2016 ho Mandátový a imunitní výbor projednaly a doplnily o pozměňovací návrhy. Zákon zatím není zařazen na pořad schůze pro druhé čtení.

Zákon o referendu byl vládou předložen sněmovně v červenci 2015. V březnu proběhlo jeho první čtení, které bylo přerušeno.

Zákon o prokazovánípůvodu majetku byl vládou předložen červnu 2015. Na konci května 2016 byl projednáván v druhém čtení a s pozměňovacími návrhy rozeslán 2.6.2016.

Dodejme ale, že vládní koalice má ve sněmovně většinu a může silně ovlivnit kdy budou jednotlivé návrhy zařazeny na pořad schůze, jako to ostatně dělá u prioritních návrhů.

Čínská společnost CEFC navázala kontakty s Českou republikou v roce 2013, a to na konferenci China Investment Forum. Tuto konferenci pořádá Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce, v jejímž čele stojí Jaroslav Tvrdík společně s prezidentem CEFC Chan Chautem.

Jaroslav Tvrdík tak měl klíčovou roli při navazování vztahů mezi ČR a CEFC. Dokládá to i rozhovor s Patrikem Tkáčem, spolumajitelem J&T Bank, se kterou CEFC podepsala v říjnu 2014 partnerskou smlouvu.Tkáč v rozhovoru řekl, že s CEFC se seznámil právě přes Jaroslava Tvrdíka. „A když se na nás obrátil s tím, že by měl zajímavý kontakt, věděli jsme, že to nebude ztráta času,“ uvedl Tkáč. V současné době je Tvrdíkjedním ze sedmi členů představenstva CEFC.

Politická kariéra Jaroslava Tvrdíka je spjata s ČSSD. Od května 2001 do června 2003 byl ministrem obrany za ČSSD. V roce 2006 ho Jiří Paroubek jmenoval volebním manažerem ČSSD a vedoucím poradcem. Od roku 2013 je poradcem premiéra ČR pro Čínu.

K ČSSD má blízko i advokát Radek Pokorný. Je známý pro své blízké vztahy s Bohuslavem Sobotkou. Studovali stejné gymnázium a Sobotka byl u Pokorného dokonce zaměstnaný. „Pan předseda, tuším v roce 1999, působil v naší advokátní kanceláři jako koncipient. Bylo to v době, kdy byl řadovým poslancem,“ uvedl Pokorný v rozhovoru. Na vliv Pokorného na vedení ČSSD upozorňoval místopředseda strany Michal Hašek.

Ministr Babiš má pravdu i v tom, že Radek Pokorný zastupuje společnost CEFC. Vyšlo to najevo v souvislosti s článkem serveru Echo24, který informoval o napojení společnosti CEFC na čínskou vojenskou rozvědku. CEFC na to reagovala právními kroky a pověřila advokáta Radka Pokorného, aby ji zastupoval. Pokorný pak pohrozil médiím předžalobní výzvou (.pdf).

Ministr Babiš tak pravdivě popisuje jak Tvrdíkovu roli v investicích CEFC, tak i jeho propojení s ČSSD. Pravdou je i to, že CEFC je klientem advokáta Pokorného, který je známý pro své blízké vztahy s premiérem Sobotkou.

Odvolací soud v rozsudku skutečně připustil, že z některých Peroutkových textů lze vyvodit kritický závěr, že jejich autor byl fascinován nacismem, respektive Hitlerem. Podle soudu je taková intepretace možná a má reálný základ v textech, ovšem již nehodnotí, zda je to interpretace správná a zda články opravdu takové selhání dokládají (což není předmětem ani našeho hodnocení).

Miloš Zeman se vyjadřuje ke kauze s údajným textem Ferdinanda Peroutky, který měl Adolfa Hitlera označit za gentlemana. O žalobě Peroutkovy vnučky Terezie Kaslové proti Kanceláři prezidenta republiky rozhodoval v březnu tohoto roku Obvodní soud pro Prahu, který nařídil Kanceláři omluvu. Hned na místě však bylo proti rozsudku podáno odvolání.

Odvolací soud pravomocně rozhodl na začátku září, kdy potvrdil omluvu za autorství tohoto článku Hitler je gentleman, ale zrušil povinnost omluvit se za to, že měl Peroutka podle Zemana na svědomí větu "nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky". Obsahově podobná vyjádření měl totiž Peroutka podle názoru soudu opravdu publikovat. Jak Kancelář prezidenta republiky, tak Terezie Kaslová již podali dovoláni k Nejvyššímu soudu.

Na základě tohoto rozsudku, který je k dispozici na Lidovky.cz, můžeme potvrdit, že soud v odůvodnění používá přirovnávnání (.jpg, s. 13) fascinace něčím záporným k fascinaci králíka pohledem kobry, když říká:

" Prezident kriticky zmínil tehdejší fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením (rozuměno nacismu či přímo Adolfa Hitlera, který byl prve v Projevu zmíněn). Nejprve je třeba uvést, že fascinace nemusí být vyvolána jen něčím kladným (tedy fascinace něčím pozitivním, následováníhodným), avšak též něčím záporným (ve smyslu uhranutí, jako je králík fascinován pohledem kobry, vydáme-li se do říše zvířat)." Z této citace je však možno zjistit, že přirovnání není mířeno na Ferdinanda Peroutku, ale je vyřčeno pouze v obecné rovině, kdy je negativní fascinace ukazována na příkladu.

Rozsudek zdůrazňuje, že prezidentův závěr je hodnotícím soudem, který má reálný základ v Peroutkových textech. "Onen pravdivý základ představuje v prvé řadě Peroutkův článek s názvem Dynamický život, v němž se nachází mnoho výroků a slovních obratů (...), na základě nichž lze předmětný skutkový soud o fascinaci učinit. (...) Mohou být i jiné názory na tento článek, na to, jak to tehdy Peroutka myslel, jak jeho obsah souvisí s dobou, v níž byl napsán, co může být v článku ironií, ovšem vzhledem k danému obsahu tohoto článku nelze názor Prezidentům zavrhnout a postihnout jako neoprávněný, nedovolený." (s. 14) Tyto závěry mají hledat historici, ale kdokoliv může činit kritické závěry o protagonistech a době, pokud mají nějaký reálný základ.

Podobně soudce Tomáš Novosad rozsudek senátu odvolacího soudu komentoval v DVTV (5:20), když mimo jiné uvedl: "... aniž bychom my sami kritizovali, to zase musím znovu zdůraznit, tak my říkáme ano, jsou zde jisté články, které byly v té době napsány panem Ferdinandem Peroutkou a na základě těch článku lze připustit, aby někdo vynesl kritický soud."
Na základě výše uvedeného odůvodnění tedy konstatujeme, že soud nerozhodl, zda Peroutka podlehl fascinací nacismem, ale uznává, že Zemanův hodnotící pohled je vzhledem k existujíím podkladům (a jejich různým výkladům) legitimní.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, závěrečný účet Jihomoravského kraje za rok 2015 uvádí u položky Individuální dary a dotace jinou částku. V položce Individuální dary a dotace odboru kanceláře hejtmana najdeme částku 206 milionů (materiál Tabulky č. 1 - č. 25 .xls, list 8, řádek 314). Připočteme-li k této částce i Individuální dary a dotace jiných odborů, dostaneme se na částku 236 milionů.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný. Není totiž zcela jasné, zda si areál zachoval statut vojenského objektu i poté, co byl dán do pronájmu soukromému subjektu k podnikání, a zda byl tedy z krizového plánu vyňat, či nikoli. Totéž vyplývá ze zprávy (.pdf, str. 8) ministerstva vnitra vyjadřující se k událostem ve Vrběticích.

Takový statut by subjekt mohl vyjmout z působnosti zákona o prevenci havárií, což znamená, že by subjekt nebyl povinen spolupracovat s krajským úřadem ve věci vypracování havarijních plánů (buď se dle § 3 nahlásit jako subjekt s havarijním potenciálem, nebo dle § 4 nahlásit, že se mezi tyto subjekty neřadí). Krizový plán kraje vypracovaný dle zákona o krizovém řízení (§ 14) by tedy s podklady nemohl počítat.

Zda byl areál stále vojenským objektem, či nikoli, nelze z dostupných zdrojů ověřit.

Nedostatek míst se dotýká např. města Brna. Ministryně školství Kateřina Valachová přiznává, že nedostatek míst ve školkách je v Jihomoravském kraji a několika dalších lokalitách.

Jihomoravský kraj ve svém Dlouhodobém záměru vzdělávání 2016–2020 upozorňuje na to, že se nedostatek (.pdf, bod A.4.1, str. 15) míst v MŠ projevuje nerovnoměrně v závislosti na lokalitách s velkým výskytem domů, v místech s dobrou dopravní obslužností a pracovní příležitostí. Podle této analýzy se počet dětí předškolního věku zvýšil o 11 200 od roku 2005. Zároveň však došlo k navýšení kapacit o 7000 míst.

V současné době je v JMK 657 předškolních zařízení a 41 519 dětí. Ve školním roce 2015/2016 nebylo vyhověno 9007 žádostem o přijetí (tab. x B1.14.1) a tento stav je dlouhodobý. V některých oblastech kraje byla v roce 2015 kapacita překročena.

Oldřich Bubeníček má pravdu v tom, že se KSČM daří v poměrných volbách lépe, než ve většinových. Přestože jde o fenomén, který je značně komplexní a podílí se na něm celá řada faktorů, volební výsledky KSČM do obou komor Parlamentu ČR od roku 1996 Bubeníčkovo vyjádření dokládají. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý, byť současně dodáváme, že text odůvodnění není vyčerpávající.

Dle Ústavy ČR se systém poměrného hlasování (čl.18 (1)) využívá v České republice při volbách do Poslanecké sněmovny a do zastupitelstev krajů či obcí. Většinový systém se pak užívá při senátních volbách (čl.18 (2)) a při volbě prezidenta (při jediné přímé volbě prezidenta KSČM nepostavila svého vlastního kandidáta).

V rámci hodnocení srovnáváme zejména volby do Senátu, o nichž byla v pořadu řeč, s volbami do Poslanecké sněmovny. Nejvyššího senátního zastoupení dosáhla strana v roce 1998, kdy disponovala celkem čtyřmi mandáty (jde o necelých 5 % mandátů v rámci celého Senátu). Naopak nejnižší zastoupení v Poslanecké sněmovně znamenalo v roce 1996 pro komunisty zisk 11 % všech křesel v dolní komoře. Již z toho lze vidět významnou disproporci v dosahování zisku křesel.

Tento fakt ovlivňuje řada faktorů, uvádíme pouze některé z nich:

Základním rozdílem je samotný princip poměrné a většinové volby a jejich nastavení v České republice. Pro volby do Poslanecké sněmovny se využívá 14 vícemandátových obvodů, kdy pro podíl na distribuci mandátů je zapotřebí získat alespoň 5 % hlasů celostátně. Mezi těmito obvody je, co do počtu distribuovaných křesel, značný rozdíl (počet křesel v krajích se odvíjí od lidnatosti - resp. od počtu odevzdaných hlasů).

KSČM jako stabilní celostátní strana s velkou členskou základnou, věrným elektorátem a zavedenou značkou (ve všech významech tohoto slova), dokáže oslovovat přes 10 % voličů. To jí pohodlně stačí na zisky mandátů v dolní komoře. Naopak podobný zisk v senátních volbách nestačí zpravidla na postup do 2. kola volby.

Pro volby do Senátu se pak využívá 81 jednomandátových obvodů, kde se volí dvoukolově (po vzoru voleb do Národního shromáždění Francouzské republiky s malou úpravou), tj. pro zisk mandátu je zapotřebí 50 % plus jeden hlas v prvním kole, popř. zisk více hlasů v kole druhém, kam postupují jen dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního.

V rámci senátních voleb volí obvykle mnohem méně lidí. Volby do Poslanecké sněmovny jsou volby prvního řádu, naproti tomu volby do Senátu tak (zejména občany) chápány nejsou (soudě podle účasti - viz volby.cz). Volí se jednotlivé osobnosti a ne až tak strany, což je zejména pro KSČM problém.

Pro kandidáty, kteří postoupí do 2. kola, je pak nezřídka velmi těžké získat mandát, což ovlivňuje to, že samotný elektorát KSČM v daných obvodech na zvolení nestačí. Pro řadu voličů je stále problematické volit zástupce KSČM, a preferují tak kandidáta jiné (jejich optikou demokratické) strany.

zdroj: volby.cz

Ve volbách do PS se KSČM, kromě roku 2010, umístila KSČM vždy na 3. místě. Naproti tomu v Senátních volbách, v nichž se hlasuje ve dvou kolech, je úspěch KSČM ve srovnání s ostatními kandidujícími subjekty velmi nízký. Dosud podíl KSČM na složení Senátu nepřesáhl 5 %. V Poslanecké sněmovně se jejich participace pohybuje v průměru okolo 15 %.

zdroj: senat.cz, volby.cz

V současnosti je v Senátu pouze jeden zástupce KSČM, a to Václav Homolka.