Když byla metanolová kauza, začala ve Zlíně (...) do hodiny jsme svolali krizový štáb a do hodiny tam, kde nebylo rozumět našemu informačnímu systému, tam jezdila městská policie a hlásila to těm lidem přímo do oken, že dole mají možná obchod, kde si zakoupili jedovatý alkohol.
První dvě oběti otravy čepovaného alkoholu obsahujícího jedovatý metylalkohol byly zaznamenány 3. září 2012 v Havířově. Případy otráveného alkoholu se následně začaly objevovat po celé České republice. Při tzv. metanolové kauze přišlo o život 48 lidí a u dalších desítek si pančovaný alkohol vyžádal těžké zdravotní následky. Nejvíce otrav bylo zaznamenáno v Moravskoslezském kraji, kde o život přišlo 23 osob.
První oběť ve Zlínském kraji byla nalezena v úterý 11. září ve svém bytě. Podle tehdejší zprávy webu iDNES.cz se už během úterý na zlínské radnici sešel kvůli otravám krizový štáb. Obyvatelé města byli varováni před pitím rozlévaného alkoholu s nejasným původem. Po městě rovněž chodili strážníci s megafony, kteří informace šířili mezi občany.
Ještě ten den večer byli v Krajské nemocnici Tomáše Bati hospitalizováni další dva pacienti kvůli otravě methylalkoholem.
Následující den zasedla také Bezpečností rada Zlínského kraje. Jak uvádí Zlínský deník, během středy 12. září městem projížděla městská policie s megafony a informace o hrozícím nebezpečí z pančovaného alkoholu byly rovněž šířeny skrze hlášení městského rozhlasu.
Ten náš prachatický hospic, alespoň podle sdělení pana ředitele, je dostatečný. Ze statistik vyplývá, že je potřeba 5 lůžek na 100 tisíc obyvatel, což je 30 lůžek.
Podle několika zdrojů doporučuje Světová zdravotnická organizace 5 hospicových lůžek na 100 tisíc obyvatel. Informuje o tom web Hospice.cz, kniha o Paliativní medicína od J. Vorlíčka a kol. (str. 518) a také britská studie (.pdf, str. 14) z počátku 90. let. Primární zdroj se však nepodařilo dohledat.
Jihočeský kraj se zhruba 638 tisíci obyvateli by měl podle tohoto doporučení disponovat přesně 31,9 lůžky (v kraji je 6 x 100 000 obyvatel, tedy 6 x 5 lůžek 1,9 lůžka na zbylých 38 tisíc obyvatel).
Podle ředitele Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče Roberta Hanuše, tuto kapacitu v kraji plně saturuje prachatických hospic. Hanuš je přitom nejen ředitelem asociace, ale také hospicu v Prachaticích, jehož kapacita je 30 lůžek. V kraji tak podle statistik chybí pouze necelá 1,9 lůžka.
Vzhledem k tomu, že podle ředitele hospice je tento počet dostatečný, výrok Jiřího Zimoly hodnotíme jako pravdivý. Řeč je ovšem primárně o kapacitě, hejtman Zimola dále v pořadu mluvil také o tom, že problém může být lokalita tohoto hospice a kraj v budoucnu se pod jeho dalším případným vedením nebrání vytvoření nového podobného zařízení v Českých Budějovicích.
Existuje ještě údaj, který se jmenuje index kvality života, tam se vyhodnocuje asi 24 ukazatelů, tam jsou takové údaje jako je životní úroveň, jako je udržitelný rozvoj atd., a podle tady tohoto údaje jsme na 9. místě Zlínský kraj.
Náměstek hejtmana správně uvádí, že se podle životní úrovně řadí Zlínský kraj v ČR na deváté místo.
Kandidát KSČM patrně čerpá informace ze studie serveru Aktuálně.cz. Ten letos sestavil žebříček krajů podle indexu kvality života, kde porovnává všechny kraje i hlavní město například podle střední délky života, HDP na obyvatele nebo počtu osobních automobilů na tisíc obyvatel - celkově podle zmiňovaných 24 ukazatelů. V konečném pořadí se Zlínský kraj skutečně umístil na devátém místě.
Protože žádná jiná studie porovnávající životní úroveň napříč kraji neexistuje, výrok Ivana Mařáka hodnotíme jako pravdivý.
Miloš Zeman si své nejbližší okolí vybral. Nikdo mu nikoho nevnutil (...) Kdyby ho nechtěl (Forejta - pozn. Demagog.cz), tak ho mohl určitě odmítnout.
Prezident republiky si opravdu sám vybírá vedoucího Kanceláře prezidenta republiky a další vedoucí pracovníky, dle zákona o Kanceláři prezidenta republiky je jmenuje i odvolává dle vlastního názoru. Mezi tyto pracovníky patří i Jindřich Forejt, který je ředitelem protokolu.
Postavení Kanceláře prezidenta republiky je upraveno v zákoně o Kanceláři prezidenta republiky. V jejím čele stojí vedoucí Kanceláře, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky. Prezident republiky dále stanovuje vnitřní organizaci Kanceláře a okruh vedoucích pracovníků, které jmenuje a odvolává. Jindřich Forejt jako ředitel Odboru protokolu mezi vedoucí pracovníky patří. Kromě schématu vlevo dole to dokládá i odpověď (.pdf, str. 1) Kanceláře prezidenta republiky dle zákona o přístupu ke svobodným informacím, která Jindřicha Forejta zahrnuje mezi vedoucí pracovníky.
Zdroj: www.hrad.cz
Kancelář prezidenta republiky ani její pracovníci nespadají pod služební zákon, neboť nesplňují podmínky vymezené v § 3 zákona o státní službě (Kancelář prezidenta republiky je sice zřízená zákonem, ale není výslovně označena jako správní úřad či orgán státní správy). Potvrzuje to i seznam (.pdf) služebních úřadů vedený Ministerstvem vnitra, který Kancelář prezidenta republiky neobsahuje.
Jindřich Forejt se stal ředitelem protokolu Kanceláře prezidenta republiky v roce 2004, Miloš Zeman jeho pozici ředitele protokolu 14. března 2013 potvrdil, přestože se diskutovalo o jeho jmenováním velvyslancem ve Vatikánu. Výrok je proto hodnocen jako pravdivý.
Policie je nezávislá, ale je tak nezávislá, že policejního prezidenta vybral pan Chovanec, takže je to loutka v jeho rukách.
Dle § 5 zákona o Policii ČR je policie podřízena ministerstvu vnitra, stejně jako policejní prezident odpovídá ministru vnitra. Ministrem je rovněž jmenován, což vychází z § 2 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tomáš Tuhý byl ministrem Chovancem jmenován 12. dubna 2014.
Zákon také vymezuje funkční období prezidenta na maximálně dvakrát 5 let a také specifikuje, za jakých okolností je možné pol. prezidenta propustit. Mimoto je mu udělena výjimka z udělování služebního hodnocení - jeho nepříznivé znění tedy nemůže být propouštěcím důvodem. Ani odvolání politickou reprezentací z důvodů např. politických rozhodnutí či nějakého chybného kroku Policie ČR se mezi tyto důvody neřadí.
Odvolání policejního prezidenta tedy za standardních okolností fakticky není možné, v zákoně ani jinde není po novele z roku 2008 upraveno (znění před novelou naleznete zde). Jsou zde jisté výjimky v případě provinění sahajících do trestního práva. Například v případě Petra Lessyho Generální inspekce bezpečnostních sborů obvinila tehdejšího policejního prezidenta z pomluvy a ze zneužití pravomoci úřední osoby v souladu s trestním zákoníkem. Takováto možnost je tedy precedenčně otevřená.
Je jisté, že nezávislost musí panovat v rámci složek, mezi něž je státní moc rozdělena - tedy mezi složkou výkonnou, zákonodárnou a soudní. Nezávislost policie je tedy úplná ve vztahu k soudům a parlamentu. Nicméně vláda (včetně ministrů) i policie spadají shodně do složky výkonné, přičemž (jak vysvětlujeme výše) mezi policí a ministerstvem vnitra ze zákona panuje vztah odpovědnosti.
Policie se však řídí především zákony, mezi jinými zejména Ústavou a zákonem o policii, není tedy "loutkou" v režii kteréhokoli ministra. To, že ministr Chovanec vybral policejního prezidenta, je zcela v souladu se zákonem. Ministr Babiš tedy zavádí, když tento akt označuje za indikátor "ovládnutí" policie.
My jsme o ní nesáhli, protože jsme, bysme o ní nesáhli, byť byla za nás připravovaná, protože to byla doba krize a rozpočtových škrtů a ona samozřejmě vyžaduje i nějaké své náklady. Takže prostě na ni, pro ni nebyly finanční podmínky.
Kalousek mluví o svém působení za vlády Petra Nečase 2010-2013, která fungovala v době těsně po globální ekonomické krizi 2008-2010 a dle svého bilancování se snažila být "rozpočtově zodpovědná". Takže opravdu obecně finanční možnosti vlády mohly být v tu dobu omezené.
V programovém prohlášení vlády (.pdf) se k danému uvádělo:
" Vláda dokončí reformu Policie ČR v moderní bezpečnostní sbor. Podle možností rozpočtu bude pokračovat modernizace základních policejních útvarů a vybavení policistů. Stejně jako zbytek státní správy musí být Policie ČR především vstřícná vůči občanům, hospodárná ve způsobech práce a její služby občanům musí být co nejkvalitnější. "
Stran finanční náročnosti se nesla i odpově ď ministra vnitra Kubiceho v parlamentní rozpravě 2. února 2012:
"Za sebe vás mohu v každém případě ujistit, že není mým cílem negovat pozitivní výsledky reformy Policie ČR a opatření, která zde byla v předchozích letech realizována, ani vytvářet nějakou novou komplexní reformu a vyvolávat nejistotu v celé policii. Naopak je mým cílem dotáhnout již započaté pozitivní procesy, zejména pak provést Policii ČR změněnými vnějšími okolnostmi, které nás nutí provádět dramatické úspory, tak aby nedošlo ke snížení bezpečí obyvatel v této zemi."
Kalousek má pravdu v tom, že reforma se skutečně chystala a nebyla nakonec realizována, a to i z důvodu finanční náročnosti, což vyplývá z vyjádření tehdejšího ministra vnitra. Stejně tak s ohledem na možnosti rozpočtu počítalo i programové prohlášení vlády.
Bavorsko mnohokrát poděkovalo České republice za to, že jsme byli hráz pro, proti té nelegální migraci a umožnili jsme bavorským policistům, aby byli efektivnější na bavorsko-rakouské hranici, když to bylo potřeba.
Z veřejně dostupných zdrojů je dohledatelný jeden konkrétní moment, o kterém Chovanec mluví. Nelze vyloučit, že existují i další takové případy, resp. že tyto byly provedeny mimo mediální sféru. Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.
Bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann při setkání se svým českým protějškem 16. října 2015 v Norimberku poděkoval České republice za to, že „nenechává na rozdíl od Rakouska uprchlíky volně procházet skrze své území.“
V ostatních případech nemůžeme ověřit, zda Bavorsko mnohokrát děkovalo bez zájmu médií, nebo ministr hovoří pouze o zmíněném setkání z října minulého roku. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.
Ten případ 23 zastupitelů (kauza Kocumové - pozn. Demagog.cz), když byl kdykoli u soudu okresního nebo krajského, tak to byl vždycky trestný čin neúmyslný. Takže to není žádný korupční trestný čin. Tady se o korupci nejednalo. Jednalo se možná, a to musí určit až soud, o prodej za údajně nižsí cenu, než měla být cena odhadní a běžná tržní.
Problematickou částí výroku Zuzany Kocumové je skutečnost, že z formy zavinění trestných činů dovozuje, zda jde o trestné činy tzv. korupční. Vytváří tak neexistující souvislost, neboť podle relevantních zdrojů lze pod činy s korupční činností spojené zařadit i některé nedbalostní trestné činy. Výrok je proto zavádějící.
Zastupitelé Libereckého kraje byli obžalovaní z trestného činu poškození povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ) již v roce 2011, když měli během svého funkčního období v roce 2007 hlasovat pro prodej pozemků za nevýhodnou cenu a kraji tím způsobit škodu přesahující 3,5 milionu korun. Od té doby byl případ projednáván celkově třikrát u Okresního soudu v Liberci, dvakrát u Krajského odvolacího soudu v Liberci a jednou u Nejvyššího soudu. Posledním z těchto jednání bylo jednání z 15. září 2016, které kvůli doplnění dokazování vrátilo případ (tedy již počtvrté) Okresnímu soudu v Liberci. Nepadlo dosud pravomocné rozhodnutí, všichni obžalovaní jsou tedy doposud dle zásady presumpce neviny považováni za nevinné. V této části je tedy Kocumová korektní, případ byl řešen na okresní i krajské úrovni.
Zuzana Kocumová byla obžalována za porušování povinností při správě cizího majetku z nedbalosti, v jejím případě vědomé nedbalosti. Je potřeba zmínit, že trestní zákoník s pojmem "korupce" nepracuje, nelze tedy autoritativně vymezit ani "korupční trestné činy." Z odborné diskuze však vyplývá, že § 221 TZ je řazen mezi trestné činy, které můžou mít znaky korupčního jednání. Dokládají to mimo jiné o vládní zdroje, vládou iniciovaný Protikorupční program Správy hmotných rezerv nebo i metodika Transparency International (.pdf). Korupční trestné činy kategorizujeme dle korupční pohnutky, pohnutka však není předmětem dokazování a ani explicitně nevyplývá ze všech relevantních trestných činů. Zuzana Kocumová tak nedůvodně vytváří kauzalitu, která reálně neexistuje, proto svým výrokem zavádí.
Andrej Babiš se v první fázi stavěl jako zástupce státních zástupců v té mediální válce s námi. A chtěl vypořádat všechny připomínky. My jsme všechny vypořádali. Do jedné jediné poslední. Není tam ani jedna jediná, která by nebyla vypořádána.
Babiš se v rozhovoru pro Aktuálně.cz z 9. 6. 2016 zastal státních zástupců ve věci policejní reorganizace.
„Pokud ale státní zástupci takto mluví a pokud nebyli zapojeni do reorganizace, tak je to vážný problém. Já jsem nepovažoval zpočátku celou situaci za tak vážnou, ale pan Pelikán mi vysvětlil, jak je to vážné.“
Podle vyjádření náměstka ministra vnitra Mlsny bylo k 20. 7. 2016 vypořádáno 41 připomínek z 45. Do konce měsíce srpna měly být vypořádány zbylé 4 technické připomínky.
Podle vyjádření nejvyššího státního zástupce Zemana z 5. 8. 2016 v DVTV „policie doposud splnila dá se říct všechny zásadní připomínky, které jsem k tomu dal... chybí věci technicistního charakteru.“ (čas 7:45–8:50)
Transparentní účet znamená, že se na pohyby na účtu - komu, co, kde, kolik bylo placeno - může kdokoli podívat. Nepotřebuje k tomu žádný extra přístup, žádný 106ky, žádný žaloby, domáhání se svobodného přístupu k informacím. My jako volební koalice toto máme, máme transp. účet, kde se každý může podívat, komu kam kdy šlo peněz.
Koalice Zelení a Piráti pro Jihomoravský kraj pro účely své kampaně užívá transparentní účet Strany zelených. Zde jsou - dle deklarace kandidujícího subjektu - k dispozici údaje o příjmech a výdajích na volební kampaň. Tento fakt byl zohledněn i v hodnocení transparentnosti financování kampaní politických stran a volebních hnutí realizovaným Transparency International.
Zřízení transparentního účtu není dle současné účinné legislativy povinné. Tuto povinnost zavádí až nová legislativa upravující financování politických stran a volebních kampan í účinná od 1. 1. 2017. V případě koalice Zelených a Pirátů v JMK jde tedy o dobrovolnou činnost.
