Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě navrhovaného zákona o spotřebitelském úvěru, který právě rozličné poplatky a pokuty omezuje, čímž by měl předejít praktikám poskytovatelů, kterými vydělávají z větší části na sankcích a úrocích spojených s poskytováním úvěrů.

V září minulého roku předložilo ministerstvo financí vládě návrh zákona, který představuje transpozici evropské směrnice o spotřebitelském úvěru. Ve svém obsahu se zaobírá jak sjednocením regulace, tak i ochranou spotřebitele a přísnějšími pravidly pro podnikání nebankovních subjektů.

Ve své důvodové zpráv ě mimo jiné uvádí k § 122: „Cílem ustanovení je zamezení praktik, kdy poskytovatel vydělává nikoli na sjednané odměně, ale na sankcích spojených s (...) prodlením spotřebitele.“ Dále zpráva mimo jiné vysvětluje, že novela zahrnuje i omezení poplatků spojených se zmeškáním plateb, ale také strop pro smluvené pokuty a omezení jejich účtování.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože v případě schválení tato úprava skutečně výrazně posune ochranu spotřebitele při navyšování výloh úvěru.

Evropský právní řád (acquis communautaire) je souhrn všech právních pravidel v jakékoliv formě (obecně závazných i individuálně závazných aktů) a dokonce i právně nezávazných dokumentů (deklarace, prohlášení, Bílé knihy, strategie atd.), které se vztahují k činnosti Evropské unie.

V roce 2001 odhadovala Evropská komise, že sekundární legislativa, která je součástí Evropského právního řádu, má rozsah asi 80 tisíc stran, s tím, že ročně se vytvoří zhruba 5 tisíc stran legislativy.

Podle materiálu britského parlamentu (.pdf str. 8) vyprodukovala Evropská unie do roku 2005 na 170 tisíc stránek aktivní legislativy. Ten samý materiál (How much legislation comes fromEurope? říjen 2010) předvídá, že v roce 2020 bude počet stránek více než dvojnásobný. Vítu Jedličkovi tedy dáváme zapravdu.

Zrušení přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením se objevilo ve Strategii boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011 – 2015 (.pdf, str. 61). Jedná se o součást opatření, které má za cíl umožnit vzdělávat všechny děti ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Jednalo se přitom o strategii založenou na výzkumu během funkčního období ministryně Kopicové (2009–10).

Odborná debata o této příloze se vede skutečně již 10 let. Dokládá ji články z let 2005, 2011 a 2012 v Učitelských novinách. Návrhy na zrušení přílohy se nepodařilo dohledat, nicméně výrok ministryně Valachové můžeme vyhodnotit jako pravdivý.

Ano, toto opatření dle zákona Unvereinbarkeits-und Transparenz- Gesetz z roku 1983 platí jak na úrovni spolkové tak státní.

V jednotlivých spolkových zemích nesmí členové jejich vlád vlastnit podíly ve firmách, které mají smlouvy s daným státem (§ 3). Tyto země jsou de facto ekvivalentem našich krajů.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, nejsou dostupná relevantní srovnatelná data objemu čínských investic v jednotlivých zemích, které ministr obrany vyjmenoval.

Podle interaktivní analýzy vytvořené Heritage Foundation představují čínské investice do České republiky během let 2005–2016 přibližně 0,008 % celkové výše všech investic. Ve zdrojové databázi je však uvedena jen jedna investice v částce 100 milionů dolarů z roku 2009 a je tedy možné, že další investice v ní chybí.

Oproti tomu web china.org, citující čínské ministerstvo obchodu, uvádí, že jen v roce 2015 Čína do ČR investovala 1,6 miliardy dolarů, což je značný nárůst oproti webem uváděné částce 200 milionů dolarů za rok 2013.

Analýza (.pdf) Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR uvádí podíl čínských investic na celkových zahraničních investicích v ČR 0,36 %, přičemž například podíl německých investic tvoří téměř 22 % (str. 1). Z hlediska počtu čínských investičních projektů se pak ČR umístila na 36. místě s 18 projekty – první bylo opět Německo s 442 projekty (str. 2). Z pohledu celkové sumy investovaných peněz se dle analýzy v ČR uskutečňuje 0,1 % všech čínských investic (str. 2). Číslo 0,36 % v rozhovoru pro HlidaciPes.org a Český rozhlas Plus potvrdil i generální ředitel agentury CzechInvest Karel Kučera. Konstatoval však, že je potřeba dát tato čísla do souvislostí.

Analýza čínských investic v Evropě (.pdf) poté na straně 34 ukazuje, že z hlediska částky investované čínskými investory je Česká republika opravdu za všemi zmíněnými evropskými státy. Zatímco všechny ministrem zmíněné země mají v grafu vlastní sloupec, Česká republika je zahrnuta v "ostatních".

Podle agentury CzechInvest byla Čína až na 9. místě mezi investicemi dojednanými touto agenturou, resp. na 8., pokud nepočítáme Českou republiku.

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z volebního programu hnutí ANO a z pohledu do lavic celostátních zastupitelských sborů. Můžeme tak konstatovat, že hnutí ANO se ve svém programu střetu zájmů příliš nevěnovalo a do politiky také zatím nevstoupila "spousta" miliardářů či podnikatelů, u kterých by panovala výrazná obava ze střetu zájmů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

"ANO bude prosazovat novelu zákona o střetu zájmů, která pro poslance, senátory, členy vlády a vysoké státní úředníky zavede nově povinnost vyplnit majetková přiznání elektronicky ke dni nástupu do funkce, reportovat a doložit v majetkovém přiznání, v jakých obchodních společnostech vlastní podíly, včetně dokladů o jednotlivých transakcích a smluvních stranách," zní jeden z bodů ve zkráceném programu Hnutí ANO pro sněmovní volby roku 2013. V resortním programu, kde se dále rozvádějí jednolivé programové body, už ale o střetu zájmů nic nenajdeme. Sám předseda hnutí je však ze střetu zájmů často obviňován jak občany, tak například od europoslankyně Grässlové.

O střetu zájmů se dá hovořit i u zmíněného senátora Iva Valenty, kde však největším problémem není jeho působení v médiích (koupil poloviční podíl ve společnosti Our Media, která provozuje server Parlamentní listy, je také vydavatelem regionálního týdeníku Dobrý den s Kurýrem, a čerstvě také plánuje koupit třetinový podíl ve společnosti Praha TV), ale jeho hazardní byznys, kvůli kterému dokonce zahájil s Českou republikou arbitráž. Jako senátor se také podílí na tvorbě zákonů, které jeho byznys regulují.

V senátu zasedá za hnutí ANO další podnikatel, majitel textilky Juta Jiří Hlavatý. Obecně se ale dá říct, že do politiky na celostátní úrovni se mnoho podnikatelů či miliardářů "nehrne".

Když pomineme fakt, že striktně vzato ne všichni ministři zemědělství ve zmiňovaném období byli členové či nominanti za ODS (zmiňme Jakuba Šebestu a Miroslava Tomana), zádrhel nastává s daty z grafů.

Součet částek přidělených žadatelům s projekty do jednoho milionu korun (ve smyslu živočišné i rostlinné výroby) v prvním kole Programu rozvoje venkova z roku 2015 podle tiskové zprávy z října skutečně dosahoval čásky 176 312 764 Kč, která se blíží zmiňovaným 180 milionům. Ekvivalentní údaje za oněch sedm let však na stránkách Ministerstva zemědělství uvedené v závislosti na velikosti projektu nejsou.

Ministerstvo zemědělství bylo v tomto směru kontaktováno, avšak do vydání nepřišla z jeho strany odpověď, tudíž tvrzení hodnotíme jako neověřitelné.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Vzhledem k probíhajícímu konfliktu na území Iráku je možné nalézt oblasti, které jsou relativně bezpečné a kam jsou směřováni vracející se emigranti. Přesto je však bezpečnostní situace v Iráku a Kurdistánu napjatá.

Dle IOM (Mezinárodní organizace pro migraci) se mezi nejčastější místa návratu uprchlíků irácké národnosti zpět do Iráku objevují města Bagdád, Basra, Nadžaf, Erbíl a Sulajmánija. Pokud jde o počty návratů IOM jich registroval v roce 3500 s tím, že je patrný jejich rostoucí trend. Například jen v lednu žádalo o pomoc s návratem cca 1000 Iráčanů.

Otázkou zůstávají návraty iráckých emigrantů, kteří se vracejí nezávisle a svépomocí.

Miloš Zeman korektně uvádí, že Poslanecká sněmovna v roce 2014 pořádala v usnesení prezidenta a vládu, aby sjednali iniciování smlouvy, prezident pak v roce 2016 svůj návrh předložil MZV. Neznáme ovšem obsah daného dokumentu a nejsme tak schopni posoudit, nakolik se návrh věnuje tomu, o co obě instituce poslanci požádaly.

Poslanecká sněmovna na svém jednání 9. prosince 2014 přijala usnesení (.pdf) ke kauze Michalákových v Norsku. V něm se kromě dalšího i uvádí:

" V. doporučuje (Poslanecká sněmovna - pozn. Demagog.cz) prezidentu republiky a vládě, aby iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy s Norskem, která by stanovila vzájemnou povinnost obou stran informovat se o všech správních a soudních řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany a možnost vstupovat do těchto řízení".

Konkrétní znění smlouvy, kterou Zeman připravil, není veřejně známo. V pořadu však popsal sám zmíněnou smlouvu následovně:

" Podívejte se, pane redaktore, ta smlouva je profylaktická, to znamená, že je určena nejenom pro případy, které již nastaly, jako jsou děti Michalákových, ale pro jakýkoliv obdobný případ, ať se vyskytne za pět let, za deset let, za patnáct let. Takže to je hlavní účel této smlouvy.(...)Bohužel, bohužel ta smlouva o ochraně dětí je užitečný první pozitivní krok, ale ještě příliš nenutí norskou vládu k vydání českých dětí, pouze ji znesnadňuje jejich držení. "

Ministr Zaorálek pak ke smlouvě uvedl, že " tento návrh neřeší vydávání dětí, ale spíše spolupráci orgánů sociálně - právní ochrany dětí v řízeních na jejich ochranu. "

Podle ministra jde o druhou verzi smlouvy, kterou Zeman do Černínského paláce poslal. První byla podle Zaorálka v podstatě totožná s návrhem europoslance Macha. Ten v lednu zaslal ministrovi i prezidentovi svůj návrh. Zda tento následně Zeman pojal jako svůj návrh smlouvy, nelze z veřejně dostupných zdrojů doložit.

Ministerstvo vnitra ČR vydává pravidelné čtvrtletní zprávy věnující se extremismu v ČR a v těchto zprávách v průběhu roku 2015 dostávaly stále více prostoru protiislámské a protiimigrační skupiny.

Tyto subjekty jsou v rámci novějších zpráv označovány jako populistické a tvoří tak vlastní skupinu, avšak například ve zprávě mapující první čtvrtletí (.pdf) roku 2015, byly ještě řazeny k pravicovým extrémistickým skupinám, konkrétně tato zpráva říká:

" Tyto subjekty představovaly přímou konkurenci pro tradiční pravicové extremisty. Jejich rétorika, která se mnohdy pohybovala na hraně zákona, radikální politické požadavky a návrhy i způsoby mobilizace sympatizantů se prakticky nelišily od projevů krajní pravice. Nové islamofobní extremistické subjekty se ale zároveň od jakéhokoliv spojování s krajně pravicovou scénou distancovaly."

Také zpráva z posledního čtvrtletí (.pdf) roku 2015, která protiislámské skupiny již vyčleňuje zvlášť, říká:

" Ve sledovaném období byly nadále výrazně aktivní populistické protiislámské a protimigrační subjekty a iniciativy, které ve velké míře konkurují pravicově-extremistickým subjektům. Jedním z nejvýznamnějších uskupení je Blok proti Islámu, který spolupracuje s Úsvitem – Národní koalicí.

Je také nutné brát v potaz, že tyto zprávy, o kterých hovořil Matěj Stropnický se již z podstaty svého názvu Čtvrtletní zprávy o extremismu Odboru bezpečnostní politiky MV věnují extremismu v ČR, to znamená, že subjekty zmiňované v těchto zprávách jsou jistou měrou extremistické a členění v rámci dané zprávy na tom nic nemění.

To dokládá i fakt, že o populistických subjektech zprávy také hovoří v části Vývoj extremistické scény. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící.