Přehled ověřených výroků

Bohuslav Sobotka popisuje stav v kontextu projednávané novely zákona o střetu zájmů a jejích pozměňovacích návrzích, které mají za cíl regulovat jednak podnikánů členů vlády a také vlastnictví médií politiky.

Andrej Babiš sice opravdu není jediným politikem, který podniká a disponuje vlivem na média, hlavní části pozměňovacího návrhu se ale dotýkají pouze situace současného postavení ministra financí.

Zmínka o Valentovi je sice korektní z toho pohledu, že jde o podnikatele s politickými ambicemi, nicméně přijímané úpravy by se jeho případu nedotkly v oblasti médií, jak Sobotka naznačuje. Proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

Pozměňovací návrh (.pdf, str. 3), obsažený v usnesení ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny k novele zákona o střetu zájmů, počítá s tím, že by člen vlády nesměl v obchodní korporaci mít přímo nebo nepřímo rozhodující vliv (nemohl by být tzv. ovládající osobou). Pokud by vztah k takové korporaci do 60 dnů od zahájení funkce neukončil, nesměl by disponovat hlasovacími právy a neměl by ani podíl na zisku za kalendářní rok, ve kterém by ve střetu zájmu byl. Taková společnost by ani nemohla od státu očekávat veřejnou podporu (např. dotace).

Dále by se podle pozměňovacího návrhu obchodní společnost, ve které má člen vlády nebo jím ovládaná osoba alespoň 25% podíl, nesměla účastnit zadávacího řízení dle zákona o veřejných zakázkách. Zadavatel by v takovém případě měl povinnost takovou obchodní společnost vyloučit. Doplňme, že tyto úpravy se mají týkat až nově nastupujících ministrů.

Kromě toho by veřejní funkcionářinesměli provozovat rozhlasové či televizní vysílání ani vydávat periodický tisk. Také by nesměli být ani členy, společníky či ovládajícími právnickými osobami, které taková média provozují či vydávají. Pokud by svou účast nebo členství v právnické osobě neukončili do 60 dnů od zahájení funkce, nesměli by disponovat s hlasovacími právy.

Takové změny by se jistě dotkly Andreje Babiše, který nejenže vlastní několik obchodních korporací, ale zároveň je i jediným akcionářem akciové společnosti AGROFERT a.s. vlastnící mj. mediální skupinu MAFRA, a.s či společnost LONDA spol. s.r.o, které provozují radiové vysílání a vydávají periodický tisk. Jako člena vlády by se ministra Babiše návrh týkal ve třech hlavních bodech.

Kromě Andreje Babiše z politiků provozuje podnikatelské aktivity a disponuje mediálním vlivem také senátor Valenta, který zastává mj. pozici předsedy představenstva ve společnosti Synot W, a.s, a jehož kyperská společnost WCV Cyprus je akcionářem ve společnosti Our Media a.s. provozující mj. zpravodajský server ParlamentníListy.cz.

Portfolio společnosti Our Media a.s. je ale zaměřeno převážně na internetové zpravodajství, na což úprava zákona nepamatuje a nevymezuje jej. Zmínka o Valentovi je sice korektní z toho pohledu, že jde o podnikatele s politickými ambicemi, nicméně přijímané úpravy by se jeho případu nedotkly v oblasti médií, jak Sobotka naznačuje. Proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

Dodejme, že Valenta kromě spoluvlastnictví například Parlamentních listů ovládá prostřednictvím své společnosti také regionální tiskovinu Dobrý den s kurýrem, která vychází na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku, tedy i v části jeho současného senátního obvodu.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože Korutany v Rakousku sice mají problémy z důvodu ručení v rámci finanční oblasti, ovšem charakter korutanského případu se zásadně vymyká tomu, co představil Talíř jako svůj případný plán pro další volební období. Srovnání provedené Zimolou je zcela nepřesné.

Zmíněný garanční fond definuje Pavel Talíř takto: "Kraj by ručil za obec, obec by převzala odpovědnost a dala k dispozici stavební parcelu, na které by ta mladá rodina stavěla, jedná se samozřejmě o bytové domy a kraj, aby se obce nezatěžovaly, by ručil, aby byl velký celek pro půjčky, pro banky, aby mohly čerpat peníze."

Vyjděme tedy obecněji z toho, že při této představě by měl kraj ručit za úvěry, které by mohly dostávat mladé rodiny. Jiří Zimola odkazem na Korutany mluví o kauze kolem banky Hypo Alpe Adria (německy). Ta sahá do 90. let, kdy se Korutany rozhodly ručit za tuto banku, která v té době expandovala na Balkán. Banka v roce 2009 zkrachovala, byla zestátněna a od té doby do ní bylo rakouskou vládou v rámci záchrany vloženo 5,5 miliardy eur (jde zhruba o 12 ročních rozpočtů Jihočeského kraje - v objemu výdajů roku 2016).

Problematičnost srovnání této kauzy s případným ručením za úvěry pro mladé rodiny spočívá jednak v charakteru chování banky a také v celkovém objemu. Banka s požehnáním místních politiků expandovala na Balkán, udělovala nesmyslné půjčky, pouštěla se do nevýhodných transakcí s realitami. Řada kroků byla posléze také vyhodnocena jako kriminální. Celá kauza je také popsána servery Česká pozice nebo Echo24.

Obecně je tedy možné říci, že rakouský případ je mnohem komplikovanější a nejde v něm o ručení za půjčky mladým rodinám, ale o případ "riskantních finančních operací" v rozsahu, které je zcela mimo realitu možností Jihočeského kraje.

Data Eurostatu o růstu HDP a nezaměstnanosti dávají Zdeňku Škromachovi za pravdu. Česká republika skutečně v těchto statistikách mezi zeměmi EU vyniká.

V meziročním srovnání růstu HDP za 4. čtvrtletí 2015 vychází Česká republika skutečně jako jedna ze zemí s nejrychlejším růstem. Rostla o 4 %, stejně rychle jako Polsko. Rychleji rostlo jen Irsko (9,3 %), Malta (5,8 %) a Švédsko (4,5 %).

Data za první čtvrtletí letošního roku ještě nejsou kompletní, ale ve výhledu na rok 2016 se počítá s odhadovanou hodnotou růstu 2.1 % za celý rok, což by znamenalo zpomalení růstu, zatímco mnoho dalších zemí má růst rychleji.

V březnu 2016 (zatím poslední publikovaná data) byla pak v Česku zaznamenaná i nejnižší nezaměstnanost ze všech zemí EU. Zatímco průměr evropské osmadvacítky byl 8,8% nezaměstnanost, v ČR to bylo 4,1 %.

Sociální demokraté a lidovci skutečně přehlasovali hnutí ANO v otázce navýšení rozpočtu na vědu a výzkum. Nicméně státní rozpočet sestavuje vláda jako celek na základě svých programových priorit a požadavků jednotlivých ministrů. Vláda se tedy pouze shodla na jiném rozdělení financí, než jaké Andrej Babiš původně zamýšlel. Jedná se o 3,7 miliardy, což je z pohledu celkových výdajů nízká částka (0,3 % výdajů rozpočtu). Zmíněné peníze tedy neměl Babiš odložené, výdaje rozpočtu jsou záležitostí celé vlády a jejích priorit, ne pouze představ ministra financí.

Vláda schválila 30. května 2016 navýšení výdajů na vědu a výzkum ve státním rozpočtu pro rok 2017 o 3,7 miliardy oproti roku 2016 (z 29 na 32,7 miliardy, tj. o 12,7 %). Podle zápisu (.doc) pro návrh hlasovalo 11 ze 17 přítomných členů vlády, proti jich bylo 5. Ze záznamu bohužel není zřejmé, kdo byl pro a kdo proti.

Pokud by vláda měla všem starobním důchodcům, kterých je v ČR aktuálně 2 389 270, přidat 100 korun měsíčně, jednalo by se o částku 2,867 miliardy korun. Teoreticky je tedy možné říci, že kdyby vláda nepřidala 3,7 miliardy na vědu a výzkum, mohla by tyto peníze použít na navýšení důchodů dokonce o více než 100 korun měsíčně pro každého starobního důchodce.

Milan Plodík v kontextu diskuze hovoří o výdajích, kterými kraj pokrývá finanční deficit na ztrátových linkách. Jako službu občanům takto dotuje i ne zcela lukrativní či vytížené spoje. Mediálně známá je např. kauza (ne)doplácení na úzkokolejky na Jindřichohradecku.

Zmiňované číslo najdeme v zápisu z jednání finančního výboru Kraje Vysočina z počátku roku 2016. V bodě 2. „Přehled o financování dopravní obslužnosti za rok 2015 a zajištění roku 2016“ zjistíme, že že kraj na rok 2015 počítal s vyplacením částky až 290 003 000 Kč jako úhradou prokazatelných ztrát základní dopravní obslužnosti na veřejné linkové osobní dopravě (autobusy), přičemž tento plán byl naplněn z 99,59 % - vyplaceno bylo 288 825 122,18 Kč. Vedle toho bylo rovněž kalkulováno s úhradou i pro ztráty na linkách železničních, zde konkrétně s 300 000 000 Kč. Do konce roku bylo odčerpáno 98,33 %, tedy 294 980 610,71 Kč. Dohromady jde tedy o 583 805 732,89 Kč.

Plán již existuje i pro rok 2016 (bod 20). Pro veřejnou linkovou osobní dopravu počítá s částkou do 292 903 000 Kč, pro veřejnou drážní osobní dopravu do 303 000 000 Kč. Dohromady tedy až 595 903 000 Kč.

Plodík se vyjádřil korektně, v loňském roce šlo o přibližně 580 milionů a na konci roku 2016 můžeme očekávat podobné číslo.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. I přesto, že v konkrétním případě krize na Ukrajině vedli jednaní představitelé národních států a ne EU jako celek, tak se tato skutečnost nedá považovat za běžnou politiku EU v posledních letech, jako to popisuje poslanec Blažek.

Nyní k příkladu, který poslanec Blažek uvádí. Je pravdou, že některá vyjednávaní s Ruskem ohledně Ukrajiny vedli představitelé Německa a Francie. Minské dohody (.pdf, str. 2) o příměří na Ukrajině byly vyjednávány právě pod tímto složením a podepsané členy OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), Ukrajiny, Ruska a tzv. Luhanské a Doněcké lidové republiky. O aktivním zapojení hlavně německé kancléřky Angely Merkelové do vyjednávání s Ruskem informovala v komentáři i Evropská rada pro zahraniční věci.

Zapojení EU v otázce Ukrajinské krize je však viditelné hlavně ve výsledném uvalování sankcí na Rusko a to v rozličných oblastech od roku 2014 (celý přehled zde), od kdy i skutečně společné vyjednávání s Ruskem zamrzlo. Mezi další aktivní zapojení můžeme počítat finanční pomoc Ukrajině či ratifikaci asociační dohody.

Avšak, tento přístup není aplikovatelný na obecná jednaní EU. Jen z pár příkladů posledních let z oblasti významných jednaní s třetími stranami - ať už jde o jednaní s Tureckem (dohoda jako výsledek letošního speciálního summitu), s USA o smlouvě TTIP či o jednaní ve vztahu s Čínou (.pdf), která probíhají na úrovni EU, nikoliv jen pouze na úrovni jednotlivých států. O specifických přístupech EU v konkrétních druzích jednaní s třetími stranami informují například stránky euroskop.cz.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, z hlediska maximálního limitu alkoholu v krvi vychází senátní návrh z rakouské úpravy. Česká republika pak s dalšími 2 zeměmi nepovoluje cyklistům žádný alkohol v krvi.

Dle důvodové zprávy (.pdf, str. 6 (2. bod obecné části důvodové zprávy)) senátního návrhu Zdeňka Škromacha vychází návrh ze zkušenosti dalších evropských zemí, a to konkrétně Spojeného království, ve kterém je alkohol dle důvodové zprávy tolerován i u řidičů motorových vozidel. V Rakousku pak mohou mít cyklisté 0,8 promile alkoholu, tedy stejné množství, jaké je navrhováno (.pdf, str. 3 (2. bod)).

Dle statistiky německého automobilového klubu ADAC z roku 2013 z 19 evropských států žádný alkohol v krvi u cyklistů nepovoluje Česká republika a Slovensko (ke kterým se přidává podle Eurovelo ještě Estonsko). Na opačné straně pak stojí Rakousko a Německo, kde je povoleno 0,8, respektive 1,6 promile alkoholu v krvi.

Ve většině evropských zemí je hranice stanovena buď na 0,5 promile alkoholu, nebo pevně stanovena není. V těchto zemích (mezi které patří i Spojené království) totiž rozhoduje o maximálním limitu alkoholu v krvi subjektivní posouzení policisty a fakt, zdali je cyklista schopen při jízdě kontrolovat svůj bicykl.

Rakouský model se tedy od ostatních evropských modelů (kromě německého) odlišuje svojí tolerancí k vyššímu množství alkoholu v krvi. Na pravdivosti výroku to ale nic nemění.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, především z důvodu existence (nehodnotíme zdali jsou oprávněné či neoprávněné) "pochybností" v kontextu privatizace zbývajícího podílu státu ve společnosti OKD, a. s. vládou Stanislava Grosse v době výkonu funkce ministra financí právě Bohuslavem Sobotkou. Zmíněné pochybnosti a podezření jsou popsány v mnoha článcích a zdrojích (např. ČT, Deník Referendum, Neovlivní.cz atd.), přičemž je však zásadní zdůraznit, že k prokázání např. trestního činu či správního deliktu atd. v kontextu privatizace OKD v roce 2004 nedošlo (ba spíše naopak např. Rozhodnutí Evropské komise ve věci státní podpory při privatizaci společnosti OKD - .pdf). Tvrdit však to, že neexistuje "kauza OKD" spjatá s premiérem Sobotkou, by bylo závádějící podobně jako tvrdit skutečnost, že neexistuje "kauza Čapí hnízdo" spojená se současným vicepremiérem a ministrem financí Andrejem Babišem, neboť i v případě majitele Agrofertu k prokázání správního deliktu či trestního činu v souvislosti s případem prozatím taktéž nedošlo. Zbývající fakta uvedená ve výroku pak označujeme jako pravdivá - viz dále.

Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR vydalo dne

11. 10. 1993 rozhodnutí č. j. 630/2150/631/93 podle § 10 zákona č. 92/1991 Sb., kterým rozhodlo o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání akciové společnosti Ostravsko-karvinské doly, a.s. Na základě výše uvedeného rozhodnutí byla část akcií OKD, a.s., privatizována kupónovou metodou (40%), část bezúplatnými převody na 12 obcí v regionu (Havířov, Horní Suchá, Doubrava, Orlová, Stonava, Ostrava, Petřvald, Paskov, Staříč, Albrechtice, Český Těšín - 3%), část byla převedena na RIF (Restituční investiční fond - 3%), přičemž rozhodující podíl si ponechal FNM (cca 52%).

Dne 28. května 1996 MSNMP ČR vydalo pod č.j.: 470/1295/96 na základě žádosti FNM ČR souhlas se snížením základního kapitálu OKD, a. s. z 27,8 miliard Kč

o 3,5 miliardy Kč na 24,3 miliard Kč (v důsledku pokračujícího útlumu těžby docházelo k podstatnému snižování majetku společnosti). Snížení základního kapitálu bylo provedeno tak, že společnost stáhla z oběhu 3 500 milionů kusů akcií, které jí odprodal FNM ČR za symbolickou 1,- Kč. Tímto krokem se snížil podíl FNM ČR ve společnosti OKD, a. s. pod 50 % základního kapitálu.

Usnesením vlády ČR (premiér Stanislav Gross, ministr financí Bohuslav Sobotka) č. 904 o změně usnesení vlády ze dne 23. března 2004 č. 264, ke zprávě o výsledku exkluzivního jednání se společností KARBON INVEST, a.s. o přímém prodeji majetkové účasti státu ve společnosti OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s. vláda rozhodla o privatizaci majetkové účasti státu ve společnosti OKD, a.s. s tím, že kupní cena 45,88 % akcií OKD se zvyšuje na 4 miliardy 100 milionů Kč (367,2 Kč za jednu akcii).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ÚOOZ se kybernetickou kriminalitou začal zabývat až od druhé poloviny roku 2015. Chovanec tak popisuje špatné výsledky útvaru v této oblasti, reálně však má ÚOOZ kompetence pro boj s kybernetickou kriminalitou necelý rok. Sama policie navíc uvádí, že útvar má být posilován personálně i materiálně teprve od 1. ledna 2016. Tyto aspekty Chovanec zcela opomíjí.

Policii České republiky byly stanoveny úkoly týkající se informační kriminality v Akčním plánu k Národní strategii kybernetické bezpečnosti na období let 2015–2020 (.pdf, str. 25–29). Policejní prezidium ČR se zabývalo informační kriminalitou v dokumentu Rozvoj Policie České republiky v letech 2016–2020 (.pdf, str. 30–32).

ÚOOZ se dle zprávy Policie České republiky kybernetickou kriminalitou začal zabývat od 1. října 2015, kdy vzniklo pracoviště pro IT a kyberkriminalitu. Toto pracoviště se dle výše zmíněné zprávy mělo skládat z nově vzniklého výkonného odboru ÚOOZ SKPV a také se do něj dle dokumentu Rozvoj Policie České republiky v letech 2016–2020 (.pdf, str. 32) měl přesunout OIK ÚSKPV (Odbor informační kriminality Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování), který se zabýval kybernetickou kriminalitou před 1. říjnem 2015.

Co se týče finančního rozmezí pokut, zákon č. 316/2000 Sb. (§ 125c odst. 1 písm. b) a odst. 4 písm. c) zákona o silničním provozu) hovoří o částkách 2 500 až 20 000 Kč pro fyzickou osobu, která „řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky“.

Pokuta ve výši 25 000–50 000 Kč postihuje pouze ty řidiče, kteří jsou vlivem alkoholu nezpůsobilí řídit vozidlo (§ 125c odst. 1 písm. c) a odstavec 4 písmeno a) zákona o silničním provozu), což se vztahuje i na cyklisty.

Návrh zákona (.pdf), který byl schválen Senátem dne 24. srpna 2016 skutečně snižuje pokutu z rozmezí 2 500–20 000 Kč na nejvýše 500 Kč. Netoleruje však množství maximálně jednoho promile, jak uvádí Zdeněk Škromach. Novela zákona vymezuje hranici 0,8 promile alkoholu v krvi pro cyklisty, kteří „pojedou na kole sami, tedy nepovezou ani děti, ani neřídí dvojsedadlové kolo“ (str. 4). Jelikož se však Zdeněk Škromach zmýlil o pouhé 0,2 promile, tuto drobnou nepřesnost tolerujeme.

„Další kumulativní podmínkou je, že toto bude umožněno jen na stezkách pro cyklisty, účelových a místních komunikacích a silnicích třetí třídy.“ (str. 4) Alkohol navíc nesmí vyloučit schopnost řídit jízdní kolo.

Svůj původní pozměňovací návrh představil Zdeněk Škromach na schůzi horní komory Parlamentu ČR dne 17. června 2015. Ten skutečně navrhoval řešit požití alkoholu u cyklistů pouze v případě, že jsou účastníky dopravní hody. Návrh měl slovy pana Škromacha zavádět to, „aby nebyli cyklisté nebo řidiči nemotorových vozidel buzerováni tím, že budou kontrolováni na alkohol“. Původní návrh Zdeňka Škromacha však schválen nebyl.