Přehled ověřených výroků

Je důležité vyjasnit si, že z legislativního hlediska se změny v inkluzi promítly do dvou dokumentů. Jde v prvé řadě o novelu školského zákona, v řadě druhé pak o prováděcí vyhlášku. která však s novelou velmi úzce souvisí. Novela nabyla účinnosti 1. května 2015, přičemž část o inkluzivním vzdělání ji má odloženou na 1. září 2016. Vyhlášku účinnost čeká také až 1. září 2016.

První situace, o které mluví Petr Fiala, nastala v rané fázi práce na novele školského zákona. Kateřina Valachová tehdy veřejně ujišťovala o tom případě bychom tedy „šli do inkluze naplno“. Načasování ostatně potvrdila i krátce po nástupu do funkce - 19. června 2015 v Interview ČT24 uvedla v souvislosti s obavami o financování zákona: „[500 – 600 milionů korun] to je pouhopouhá částka na onen podzim, kdy právě má startovat v plném rozsahu ona inkluzivní novela školského zákona.“

Co se týče zmíněného dvouletého odkladu, tento nápad nepochází z hlavy ministryně Valachové, ale původ má v poslaneckém výboru, kde byl přednesen (.pdf, str. 5) poslankyní Semelovou. Ta navrhla posunutí účinnosti jednoho z ustanovení zákona pro nedostatek asistentů, tedy nepřipravenost školství. Ministryně Valachová tento návrh zamítla jako neopodstatněný (str. 6). Toto své stanovisko zopakovala například v rozhovoru pro Deník.cz.

K jisté formě odkladu v podobě přechodného období (a tedy k odložení vynutitelnosti některých inkluzních opatření) došlo v podobě vyhlášky č. 27/2016 Sb., která školský zákon doprovází. Účinnost je stanovena na 1. září 2016, nicméně § 32 vymezuje zvláštní režim ve dvou nejbližších letech od účinnosti vyhlášky. V této době totiž školy mohou, ale nemusí přijmout novou formu inkluzivního vzdělání, potažmo se na něj mohou připravovat.

Dle Harmonogramu (.pdf) ke společného vzdělávání z pera MŠMT: „Do 1. 9. 2018 je prodloužený čas na rediagnostiku dětí, do té doby platí závěry aktuálně platných doporučení ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (vyšetření), není třeba vytvářet tlak na školská poradenská zařízení; školy mohou dále využívat podpory poskytované na základě § 16 odst. 9 školského zákona účinného ve znění do 31. 8. 2016.“

Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako zavádějící. Ministryně Valachová je ve svých postojích konzistentní. Dvouletý odklad navrhla poslankyně Semelová v rámci výboru pro vzdělání, vývoj, kulturu, mládež a tělovýchovu, ministryně toto však odmítla přímo během jednání i ex post. Zmíněné přechodné období pak neznamená odklad účinnosti zákona, nýbrž je to pouze poskytnutím lhůty, v níž se subjekty inkluze mohou zákonu přizpůsobit. Konečně výrok o "nepodepsání" se vztahoval k nepodepsání odkladu účinnosti zákona. Toto stanovisko však ministryně prosazuje dlouhodobě.

(výrok opakuje Anna Putnová „Paní ministryně […] vyhlásila termín 1. 9. 2016, který postupně rozvolnila a udělala odklad, nebo jakési rozvolnění po dobu dvou let“; ČT 24, 1. 3., 90’)

Trestání mladistvých, tedy osob ve věku 15 až 18 let, se řídí zákonem o soudnictví ve věcech mládeže. Ten v § 5 odst. 1 uvádí: „Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“

Kromě toho zákon toto zohlednění řadí i mezi základní zásady v § 3 odst. 3 uvádí. Následující čtvrtý odstavec tohoto paragrafu stanovuje, že vyspělost domnělého pachatele je třeba mít na paměti nejen při jeho trestání, ale také v celém řízení.

Nejen tedy v samotné existenci trestní odpovědnosti, ale i ve způsobu vedení řízení, určení druhu a určení výše trestu je rozumová a mravní vyspělost zohledňována.

Andrej Babiš mluví o čerpání dotací z evropských fondů v programovém období 2007-2013, přičemž prostředky z tohoto programového období bylo možno čerpat ještě následující dva roky, tedy do konce roku 2015, přičemž pro rok 2015 zbývalo podle analýzy Ministerstva pro místní rozvoj proplatit více než 200 mld. Kč, tedy 30 % prostředků programového období 2007–2013.

Na začátku roku 2014 se odhady ohledně nedočerpaných prostředků za celé období skutečně pohybovaly kolem 62,8 miliardy korun, přičemž cílem podle tehdejší ministryně pro místní rozvoj Věry Jourové bylo snížit toto číslo na 20 miliard. Z celé sumy k začátku ledna 2014 pak domácí příjemci dotací získali 514,9 miliardy korun.

Na konci roku 2014 však podle již zmíněné analýzy Ministerstva pro místní rozvoj byla stále v ohrožení nevyčerpání částka dosahující 41,4 miliard korun. Stejná analýza dokonce uvádí, že " vpřípadě nedořešení problematiky EIA a nemožnosti realizace velkýchdopravních projektů z fondů EU by mohlo nedočerpání dosáhnout až výše 85,1 mld. Kč ".

Údaje o nevyčerpaných prostředcích za celé zmíněné období však ještě nejsou dostupné, k dispozici jsou pouze odhady, které nelze brát jako definitivní stav.

Ukrajinská krize, která začala okolo roku 2013, je opravdu horkým tématem zejména pro Polsko a pobaltské státy. O tom, jak Polsko poukazuje na možné hrozby z Ruska v reakci na ukrajinský konflikt, píše např. Guardian, Washington Post či New York Times. Ten mimo jiné mapuje i postoj pobaltských zemí. Po vzoru těchto zemí se i Polsko chce připravit na případné hrozby ze strany Ruska v reakci na ukrajinský konflikt.

Agentura Reuters navíc informovala o požadavku polského prezidenta Andrzeje Dudy na navýšení počtu vojáků a množství vojenského vybavení ve střední a východní Evropě, zjevně pro účely zajištění bezpečnosti před agresivním Ruskem.

Pobaltské státy o stálou přítomnost sil NATO požádaly v květnu 2015, jak uvádí Natoaktual pro Idnes.cz. Web k danému uvádí: "Především pobaltské země mají obavu, že by podobně jako na Krymu a na východní Ukrajině mohlo Rusko s pomocí hybridního způsobu boje podněcovat ruskojazyčnou menšinu k nepokojům a konfliktům a posléze vojensky uplatnit "právo na ochranu etnických Rusů v jiných zemích". Právě v trojlístku postsovětských republik - Litvě, Lotyšsku a Estonsku - totiž žijí početné ruské menšiny. V Lotyšsku a Estonsku je to zhruba čtvrtina populace, v Litvě pak přibližně 7 procent."

Dotace z evropských fondů do infrastruktury České republiky mají podobu Operačního programu Doprava, z něhož může Česká republika v období 2014-2020 čerpat až 125 miliard korun. Ministr Ťok se zároveň vyjádřil, že by tyto zdroje měly pokrýt především rozvoj dálniční a železniční sítě.

Výzvy, vyhlášené ke konci listopadu 2015, však počítají s čerpáním částky přibližně 84 miliard Kč a nelze tedy říci, že by byly z evropských fondů vyčerpány všechny peníze. Zároveň je ale jasné, že vzhledem k trvání projektu až do roku 2020 je možné, že se všechny prostředky časem vyčerpají - v minulém programovém období 2007 - 2013 byly výzvy koncipované tak, aby k tomu došlo. Zároveň byla Česká republika v roce 2015 spolu se Slovenskem podle Evropské komise nejúspěšnější zemí, co se čerpání eurofondů týče.

V neposlední řadě pak citujme prohlášení ministra dopravy z prosince 2015, v němž uvádí: "Na základě aktuální fakturace po skončení letošní stavební sezóny, kterou si příjemci vyžádali k proplacení, je zřejmé, že Operační program Doprava 2007-2013 směřuje k plnému dočerpání (...)Využití všech evropských prostředků v dopravě je reálnou prognózou, pro dosažení tohoto cíle je ale ještě nutné, schválení velkých projektů na straně Evropské komise. Přesná čísla budou během prvního čtvrtletí příštího roku, nicméně odhad jasně naznačuje, že se letos podařilo připravit a realizovat projekty v částce o cca 10 mld. Kč vyšší než bylo původně předpokládáno."

V tuto chvíli tak nejsou k dispozici tvrdá data, která by konkrétně uváděla, zda byly prostředky z daného programu kompletně vyčerpány. Je k dispozici čtvrtletní monitorovací zpráva (.pdf) za 3. čtvrtletí roku 2015, ta ovšem nedokládá finální stav v programu Doprava. Výrok po zveřejnění těchto přesných čísel budeme aktualizovat, nyní jej hodnotíme jako neověřitelný.

ČSSD se ve svém dlouhodobém programu " staví za takovou úpravu všeobecného celostátního referenda., která by nezatěžovala občany častým rozhodováním o méně závažných věcech, umožnila by jim však vyjádřit právně závazný názor k zásadním otázkám vnitřní nebo zahraniční politiky státu. " (.pdf, str. 28).

Sociální demokraté navrhovali zákon o obecném referendu již v minulých volebních obdobích. V březnu 2005 předložila vláda (tvořena ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Poslaneckou sněmovnou prošel, byl ovšem zamítnut v senátu, kde měla v té době většinu ODS.

V následujícím volebním období předložila ČSSD další takový návrh. Tentokrát bylo rozložení sil v Poslanecké sněmovně takové, že daný zákon neprošel ani 3. čtením.

Ve volebním období 2010-2013 pak ČSSD předložila návrh o celostátním referendu hned dvakrát. První předložila ihned po volbách v červnu 2010, druhý návrh poté na podzim 2011. Ani jeden z těchto návrhů neprošel prvním čtením, pravicová koalice jej zamítla.

Vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL ve svém programovém prohlášení uvádí: " Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu."

Vláda v usnesení ze dne 13. července 2015 (.pdf) schvaluje návrh ústavního zákona o celostátním referendu a ukládá vypracovat konečné znění vládního návrhu. Následně byl tento návrh předložen sněmovně 28. července 2015 jako tisk 559/00. Projednávání tohoto tisku bylo zařazeno na pořad 39. schůze (od 19. ledna 2016).

V první řadě je třeba odkázat na naši Abecedu migrace. O (vnější) emigraci se jedná, pokud občané opouští svůj domovský stát s cílem usadit se v jiném státě. V tomto případě měl však místopředseda Bartošek na mysli uprchlíky. Uprchlík je osoba, která utekla ze své původní země před válkou či před životu nebezpečným pronásledováním z určitých specifických důvodů.

Co se týče válečných zločinů, nemají v mezinárodním právu přesné vymezení. Obyčejové (nepsané) právo je vymezuje (eng) jako závažná porušení mezinárodního humanitárního práva. Určitý návod poskytuje statut Mezinárodního trestního soudu (.pdf), který však definuje válečné zločiny pouze pro své účely a to navíc částečně demonstrativně. Přesto lze však najít určité vodítko v jejich seznamu - namátkou jde o úmyslné napadení civilistů, rozsáhlé svévolné ničení a přivlastňování majetku, mučení či nelidské zacházení.

Co je však důležité, válečné zločiny může ze své podstaty Česká republika spáchat jen v kontextu ozbrojeného konfliktu, do něhož by se však Česká republika odmítnutím uprchlíků nijak nedostala.

Domníváme se, že Jan Bartošek směřoval spíše k porušení mezinárodního práva jako takového. To v případě nepřijetí uprchlíků nemusí, nicméně může spočívat v několika aspektech. Zaprvé by mohlo jít o porušení principů odpovědnosti za ochranu (.pdf) a non-refoulement (princip nevydání do země, kde by mohl být ohrožen život či osobní svoboda vydaného.)

Dále by mohlo jít například o porušení principu ochrany lidských práv (například odborný článek zde, .pdf, eng). V neposlední řadě jsou práva uprchlíků zakotvená smluvně (např. v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a protokolu k ní z roku 1967, .pdf), dále na zákonné úrovni (zákon č 325/1999 Sb. o azylu) a nakonec i v nezávazných právních aktech (např. v článku 14 Všeobecné deklarace lidských práv, .pdf, obrázkové vydání).

Přesto musíme Bartoškův výrok hodnotit jako nepravdivý, neboť samotná skutečnost, že by Česká republika nepřijímala emigranty (sic!), nezakládá válečný zločin ve smyslu mezinárodního práva.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože k tomuto faktu se již Řecko v minulosti samo přiznalo.

Již v roce 2004 Řecko potvrdilo, že jedno z maastrichtských kritérii - kritérium o veřejném dlhu - v skutečnosti nenaplnilo. Vykázaná hodnota 1,89 % v sobě totiž nezahrňovala výdavky na obranu a další položky a Řecko tak v 2001 vstoupilo do eurozóny. V listopadu 2004 o tom informoval například portál Euractiv.cz

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože nemáme k dispozici konkrétní statistiku za rok 2014 a 2015. K dispozici jsou data počtu jednotlivých shromáždění - např. porádaných extremistickými subjekty (u nichž lze předpokládat monitoring PČR) či akcí organizovaných na území Prahy. Tyto statistiky ovšem konkrétně neuvádí počet shromáždění, které policie doprovázela či monitorovala.

Ve zprávě o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na územní ČR za rok 2014 (.pdf, str. 60) je uvedeno, že se konalo 291 akcí přímo organizovaných nebo s účastní extrémistických subjektů. Obdobná zpráva za rok 2015 nebyla ještě publikována.

Ve zprávě o počtu shromáždění na území hlavního města Prahy se dozvídáme, že v roce 2014 došlo k výraznému zvýšení počtu oznámení a to o 10 tisíc.

V říjnu 2015 se Řecko na summitu EU zavázalo k navýšení kapacit pro příjem migrantů. Hovořilo se přitom o vytvoření 30 tisíc nových míst. Dalších 20 tisíc mělo být zajištěno ve spolupráci s UNHCR, v tomto případě se však nejedná o detenční centra, ale o pronájmy, ubytování v hotelech či v rodinách.

Tento závazek měl být původně splněn do konce roku 2015. Podle reportu EU z února 2016 však Řecko musí vytvořit ještě 12 342 míst.

Na základě zprávy EU (.pdf, str. 8) Řecko nyní disponuje více než 17 500 místy a pracuje na dalších. Vzhledem k tomu, že Řecko se zavázalo k vytvoření 30 tisíc míst (nezapočítáváme místa spadající pod činnost UNHCR), výrok hodnotíme jako nepravdivý.