Přehled ověřených výroků

Ekonom Jan Švejnar už v dubnu 2022 uvedl, že k inflaci podle něj přispělo zvýšení úrokových sazeb Českou národní bankou (ČNB). Uveďme, že s tímto názorem nesouhlasil bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl, který Švejnarova slova označil za absurdní, nebo také hlavní ekonom společnosti Natland, Petr Bartoň.

V rozhovoru pro Český rozhlas pak v červnu 2022 Švejnar své tvrzení zopakoval. V rozhovoru byl mj. dotázán, zda si myslí, že řada podnikatelů zdražovala právě i kvůli zvyšujícím se úrokovým sazbám. Na otázku odpověděl slovy: „Ano, já si myslím, že v té nejistotě loni začali chápat, že se blíží vlna inflace, a aby se ochránili, tak samozřejmě do těch zvyšujících se nákladů, které přišly z vnější provenience, zakomponovali i to zvyšování úrokových sazeb – čili jejich náklady s financováním a očekávání, že bude vyšší inflace – a začali zvyšovat ceny rychleji než jejich protějšky v jiných zemích“.

V debatě Českého rozhlasu Plus, zveřejněné 4. listopadu 2022, Jan Švejnar tvrdil, že se česká jádrová inflace (inflace očištěná od sezónních vlivů, např. cen energií a potravin (.pdf)) začala prudce zvyšovat přesně v době, kdy ČNB pod vedením Jiřího Rusnoka začala razantně zvyšovat úrokové sazby. Švejnar také uvedl, že kroky centrální banky mohou vytvořit inflační očekávání, které následně vyšší inflaci způsobí.

Proti tomuto tvrzení se ohradil právě bývalý guvernér ČNB Jiří Rusnok, který řekl: „Je to zajímavá hypotéza, ale nikde jsem nenašel žádné potvrzení, že by zvyšování sazeb centrální banky mohlo být zdrojem zvýšení inflačních očekávání. Je to naopak, zaměňujeme příčinu a důsledek“.

Doplňme, že Jan Švejnar např. již v únoru 2022 kritizoval kroky ČNB, které podle něj nepomohou zpomalit inflaci. V rozhovoru tehdy prohlásil: „Pokud jde o ČNB, ta zvedla náklady úvěrování podnikům, podnikatelům i rodinám, které si berou úvěry. Takže se zvýšením úrokových sazeb zvedají náklady našim výrobcům na rozdíl od jejich konkurentů z eurozóny“.

Ekonom Jan Švejnar tedy v minulosti opakovaně tvrdil, že zvyšování úrokových sazeb Českou národní bankou je významnou příčinou inflace. Výrok Miloše Zemana tedy hodnotíme jako pravdivý, pro úplnost však dodejme, že vyjádření Jana Švejnara kritizovali někteří další ekonomové.

Miloš Zeman mluví o inflaci a aspektech, které ji ovlivňují. Jako jeden z nich zmiňuje úrokové sazby centrální banky a uvádí, že se při výběru nových členů bankovní rady a guvernéra ČNB řídil právě tím, jaký měli postoj ke zvyšování úrokových sazeb, ke kterému docházelo pod vedením bývalého guvernéra Jiřího Rusnoka již od června 2021.

Prezident republiky má dle článku 62 Ústavy (a dle zákona o České národní bance) právo jmenovat guvernéra a členy ČNB. Současný guvernér Aleš Michl byl prezidentem jmenován 11. května 2022, 8. června pak Miloš Zeman jmenoval také tři členy bankovní rady, jmenovitě Evu Zamrazilovou, Karinu Kubelkovou a Jana Fraita (všechny s účinností od 1. července 2022). Dne 14. prosince 2022 byli s účinností od února 2023 jmenováni další dva členové, konkrétně Jan Kubíček a Jan Procházka.

Aleš Michl je skutečně odpůrcem zvyšování úrokových sazeb. Slib nezvyšovat úrokové sazby po dobu několika měsíců zmínil například ve svém projevu bezprostředně po jmenování guvernérem.

Eva Zamrazilová před svým jmenováním zmiňovala zvyšování sazeb jako možnou cestu mírnění inflace a v březnu 2022 veřejně podpořila růst na 5 procent. V květnu, necelý měsíc před svým jmenováním, již byla ve svých vyjádřeních zdrženlivější. Pro ČRo Plus uvedla, že v současné době by s dalším zvyšováním sazeb vyčkala (audio, čas 10:30). Také při svém jmenování v červnu 2022 uvedla, že „současná situace vyžaduje hlubší analýzu a každý další krok musí být pečlivě zvažován“. Eva Zamrazilová se tedy před tím, než byla jmenována členkou bankovní rady ČNB, vyjadřovala proti dalšímu, unáhlenému zvyšování úrokových sazeb. 

Podobně jako Eva Zamrazilová, i Karina Kubelková na začátku roku 2022 mluvila o tom, že zvyšování úrokových sazeb ČNB je logickým krokem, který má potenciál stabilizovat vývoj cen. Postoje Kariny Kubelkové k možnosti dalšího zvyšování sazeb v posledních měsících před červnovým jmenováním do bankovní rady se nám v jejích veřejných vyjádřeních nepodařilo dohledat. Ani v případě Jana Fraita, Jana Kubíčka a Jana Procházky se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo najít žádné jejich vyjádření ohledně zvyšování úrokových sazeb ČNB. Podle odborníků oslovených ČTK je ale nepravděpodobné, že by se v prosinci jmenovaní radní měli odchylovat od většinového postoje rady ČNB. 

Eva Zamrazilová, Karina Kubelková i Jan Frait později uvedli, že nevylučují možné zvyšování úrokových sazeb, to ovšem nevylučuje, že byli či stále jsou oponenty zvyšování úrokových sazeb.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že jím jmenovaný guvernér ČNB Aleš Michl skutečně je otevřeným oponentem zvyšování úrokových sazeb. Proti dalšímu růstu se před svým jmenováním vymezila také Eva Zamrazilová. U čtyř zbývajících členů bankovní rady, které Miloš Zeman v posledním roce jmenoval, se nám nicméně nepodařilo dohledat žádné veřejné vyjádření předcházející jejich jmenování, kde by se k růstu sazeb jakkoliv vyjadřovali. Navzdory tomu, že neznáme postoj těchto čtyř nově jmenovaných radních, Zemanem jmenovaný guvernér a alespoň jedna nová radní skutečně byli proti zvyšování sazeb. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V roce 1970 byl Miloš Zeman kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací a následnou normalizací vyloučen z Komunistické strany Československa. Rovněž byl vyhozen i z práce. Uveďme, že přesná slova, kterými se Miloš Zeman proti invazi vymezil, nejsou známa. Autor prezidentova životopisu Lubomír Kopeček nicméně uvedl, že Zeman byl „v roce 1968 ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy bezpochyby kritický“.

Miloš Zeman v roce 1971 nastoupil do tělovýchovného podniku Sportpropag, kde vybudoval a vedl oddělení komplexního modelování. Úkolem tohoto oddělení bylo „zpracovat prognózu budoucího vývoje československé tělovýchovy a sportu jako podklad pro rozvoj příslušné infrastruktury“.

V roce 1984 byl Sportpropag na pokyn Ústředního výboru KSČ zrušen, a to kvůli vydání údajně protistranického sborníku s názvem Metodologické problémy společenskovědního výzkumu budoucnosti. Miloš Zeman tak podruhé přišel o zaměstnání.

Ještě v roce 1984 Miloš Zeman nastoupil do zemědělského podniku Agrodat, kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů. V srpnu 1989 napsal (str. 145–156) Zeman pro Technický magazín článek „Prognostika a přestavba“, ve kterém mimo jiné uvedl (.pdf, str. 4), že se „Československo (…) rychleji přetváří na zemi v evropských měřítcích (sic) zaostalou“. 

Za kritický článek se měl omluvit v následném výstupu (video) v Československé televizi v pořadu Hospodářský zápisník. Místo toho však varoval (čas 2:49), že „bez změny řízení, bez skutečné přestavby“ může dojít ke stávkám, manifestacím či inflaci. Miloš Zeman tehdy také uvedl (čas 3:20), že jedinou cestou, jak lze zemi zachránit, je přestavba. Za své postoje byl v září 1989 z práce v Agrodatu propuštěn.

Miloš Zeman tedy skutečně několikrát přišel o zaměstnání kvůli svým kritickým postojům vůči komunistickému režimu. V roce 1970 byl vyhozen z práce kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací. V roce 1989 tomu předcházel článek vydaný v Technickém magazínu, kde označil tehdejší Československo za zaostalou zemi. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Předně se v rámci naší analýzy zaměříme na funkce, které během své politické kariéry Miloš Zeman vykonával, následně pak na to, jakým způsobem se v těchto funkcích mohl věnovat rozpočtu.

Funkce Miloše Zemana

Miloš Zeman byl v rámci kooptace Federálního shromáždění zvolen v lednu 1990 jejím poslancem. V červnu téhož roku byl zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, kde taktéž vykonával funkci předsedy rozpočtového výboru, a to až do června roku 1992.

V následujících letech Miloš Zeman již nezastával funkci předsedy rozpočtového výboru a ani nebyl jeho členem. V letech 1996 až 1998 ovšem zastával funkci poslance za ČSSD v Poslanecké sněmovně ČR a předsedy Poslanecké sněmovny. Na období 1998–⁠2002 byl opět zvolen poslancem a zastával post premiéra menšinové vlády, kterou díky tzv. opoziční smlouvě (.pdf) tolerovala ODS.

V roce 2002 se Miloš Zeman rozhodl odejít z aktivní politiky. O rok později nicméně neúspěšně kandidoval na prezidenta. V roce 2013 se do vrcholové politiky vrátil, když uspěl v historicky první přímé volbě prezidenta ČR.

Role Miloše Zemana v rozpočtových otázkách

Miloš Zeman se státním rozpočtem zabýval již na počátku 90. let coby předseda rozpočtového výboru. Ten totiž projednává vládní návrh zákona o státním rozpočtu a jeho pozměňovací návrhy, kontroluje dodržování rozpočtových procedur, vypracovává usnesení k návrhu zákona o státním rozpočtu a projednává pravidelné čtvrtletní zprávy k plnění státního rozpočtu.

Jako předseda Poslanecké sněmovny (a zároveň i předseda organizačního výboru) neměl Miloš Zeman z titulu této funkce na podobu státního rozpočtu vliv. Nicméně jako poslanec mohl Miloš Zeman v letech 1996–1998 předkládat například pozměňovací návrhy k zákonům o státním rozpočtu nebo minimálně o návrzích zákonů o státním rozpočtu hlasovat.

Jako předseda vlády, který organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem, měl Miloš Zeman na podobu rozpočtu výrazný vliv. Vláda totiž financuje činnosti, kterými zajišťuje funkce státu skrze státní rozpočet. Uveďme, že návrh zákona o státním rozpočtu na každý rok vypracovává Ministerstvo financí, které poté předkládá návrh rozpočtu vládě. Ta ho po svém odsouhlasení předkládá Poslanecké sněmovně.

Jako prezident republiky měl pak Miloš Zeman právo přijatý zákon vrátit, a to včetně zákona o státním rozpočtu. Toto právo využil například v listopadu 2022, kdy vetoval novelu rozpočtu na letošní rok kvůli nižším příjmům státního rozpočtu. Poslanci o několik dní později nicméně prezidentovo veto nadpoloviční většinou přehlasovali.

Závěr

Miloš Zeman tedy byl na počátku 90. let poslancem Federálního shromáždění i předsedou jeho rozpočtového výboru. Z titulu této funkce se zabýval státním rozpočtem, kterému se věnoval také jako poslanec dolní komory v letech 1996–1998, jako předseda vlády v letech 1998–2002 či jako prezident od roku 2013. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman vstoupil do České strany sociálně demokratické v roce 1992. V červnu 1992 se pak konaly volby do České národní rady, ve kterých ČSSD získala necelých sedm procent hlasů, konkrétně 6,53 % (do těchto voleb strana vstupovala ještě pod názvem Československá sociální demokracie).

V září téhož roku se Miloš Zeman stal předsedou městského výboru ČSSD v Praze. O pár měsíců později, v únoru roku 1993, byl Miloš Zeman poprvé zvolen předsedou sociální demokracie na stranickém sjezdu ČSSD v Hradci Králové. Tento post obhájil také v letech 1995 a 1997.

V dalších volbách v roce 1996, tentokrát již do Poslanecké sněmovny ČR, získala ČSSD pod vedením Miloše Zemana 26,44 % hlasů. O dva roky později, tedy pět let od nástupu Miloše Zemana na post předsedy strany, získala ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny 32,31 % hlasů.

Na závěr shrňme, že Miloš Zeman do vedení ČSSD nastoupil v únoru 1993, tedy několik měsíců po volbách do ČNR, ve kterých ČSSD získala necelých 7 % hlasů. Po pěti letech, tedy v roce 1998, pak strana ve volbách do Poslanecké sněmovny obdržela více než 32 % z celkového počtu hlasů. Upřesněme, že do vedení strany Miloš Zeman nenastoupil na jaře, ale v únoru. Vzhledem k celkovému vyznění výroku se nicméně jedná o zanedbatelnou nepřesnost, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman mluví o předčasných volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 1998. V těchto volbách zvítězila ČSSD, kterou vedl od roku 1993 do roku 2001 právě Miloš Zeman.

Slib, že ČSSD vstoupí do Strakovy akademie hlavním vchodem, pronesl Miloš Zeman v dubnu 1995 na sjezdu ČSSD (Lidové noviny, 8. listopadu 1997, str. 3). Tehdejší předseda ČSSD konkrétně uvedl: „Nechceme se plížit do vlády vchodem pro služebnictvo, ale chceme do ní vstoupit jako hrdá, sebevědomá a silná strana. Vstoupíme hlavním vchodem.“

Po volbách v roce 1996 se i přes kontaktní kampaň, kdy Miloš Zeman objížděl Českou republiku s autobusem Zemákem, „vstup hlavním vchodem“ nekonal. ČSSD se však s 26,44 % vyšvihla na druhé místo.

Až v předčasných volbách v roce 1998 ČSSD vyhrála s 32,31 % hlasů. Prezident Václav Havel pověřil Miloše Zemana sestavením vlády. Ten v první řadě oslovil Josefa Luxe z KDU-ČSL a Jana Rumla z Unie svobody (Lidové noviny, 9. července 1999, str. 3). Bývalý ministr vnitra Ruml nicméně spolupráci s ČSSD vyloučil (Hradecké noviny, 7. března 1998, str. 3).

V této situaci začal Miloš Zeman vyjednávat s předsedou ODS Václavem Klausem. Z vyjednávání vzešla tzv. opoziční smlouva, celým názvem Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice. Opoziční smlouva umožnila vznik menšinové vlády premiéra Miloše Zemana a ⁠ODS – tehdy nejsilnější opoziční straně –⁠ zaručila místa předsedů obou parlamentních komor a několika dalších kontrolních orgánů. Strany se rovněž dohodly, že během funkčního období nevyvolají hlasování o nedůvěře vládě ani nevyužijí ústavních možností vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny.

Miloš Zeman převzal kabinet od premiéra přechodové vlády Josefa Tošovského. Zemanova první slova při vstupu do budovy Strakovy akademie zněla: „Přicházíme hlavním vchodem, jak jsme slíbili.“ (Mladá Fronta DNES, 23. července 1998, str. 1)

Miloš Zeman se tedy po volbách v roce 1998 opravdu stal předsedou vlády. Splnil tak svůj slib, že ČSSD do Strakovy akademie vstoupí hlavním vchodem, nikoliv vchodem pro služebnictvo, který dal v dubnu 1995. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Miloš Zeman vznik krajských samospráv zmiňuje jako příklad jedné z reforem, která se uskutečnila během jeho působení v roli předsedy vlády ČR, tedy v období let 1998-2002.

Vláda Miloše Zemana v listopadu 1999 ve Sněmovně předložila zákon o krajích, k jehož schválení následně došlo v květnu 2000. Přijetí zákona znamenalo zavedení podrobnější zákonné úpravy, která byla nutná k zahájení činnosti krajů. Zákon o krajích tak stanovil postavení samosprávných krajů, úkoly a podmínky jejich činnosti, samosprávné orgány atd.

Současné kraje jako vyšší územní samosprávné celky ovšem vznikly 1. ledna 2000 na základě ústavního zákona přijatého už v prosinci 1997. S krajskou samosprávou počítá od počátku i česká Ústava, vyhrazuje jí zřízení zastupitelstva, která můžou vydávat obecně závazné vyhlášky, mohou mít vlastní majetek a hospodařit s ním.

Vytvoření krajů jako vyšších územních samosprávných celků tedy bylo stanoveno ve zmíněném ústavním zákoně z roku 1997, tj. ještě před vládou Miloše Zemana. Na následné reformě veřejné správy se nicméně skutečně podílela převážně vláda Miloše Zemana, která zákon o krajích předložila, konkrétně legislativu nutnou k tomu, aby kraje mohly zahájit svou činnost. Reforma veřejné správy byla také jednou z priorit programového prohlášení (.pdf, str. 4) tehdejší vlády.

Základem správní reformy byl Návrh koncepce reformy veřejné správy (.doc) předložený na jaře roku 1999 tehdejším ministrem vnitra a členem Zemanovy vlády Václavem Grulichem. Tento dokument byl Sněmovnou následně schválen. V následujících měsících Parlament přijal další (.pdf, str. 2) zákony, které upravovaly vztahy s místními samosprávami, postavení okresních úřadů, rozpočtové uspořádání, příjmy krajů a státní podporu regionálního rozvoje, tedy např. právě i zákon o krajích. Krajské samosprávy byly (.pdf, str. 2) ustanoveny po prvních krajských volbách v listopadu 2000.

Miloš Zeman dále ve svém výroku poukazuje na to, že ČR byla jedna z mála zemí, která krajskou samosprávu neměla. Doslova řekl, že se u nás všechno centralizovaně řídilo z Prahy.

Situaci ohledně krajských samospráv v ČR komentovala v roce 1997 také Evropská komise ve svém stanovisku (.pdf, str. 78) k žádosti České republiky o členství v Evropské unii. Evropská komise ve stanovisku uváděla, že Česká republika žádnou samostatnou regionální politiku nemá a iniciativy regionálního rozvoje jsou realizovány na národní úrovni. Komise tehdy upozorňovala, že v Česku neexistují samosprávné, volené orgány na úrovni krajů, tedy mezičlánek mezi obcemi a státem.

Podobná slova se objevovala také v důvodové zprávě k ústavnímu zákonu č. 347/1997 Sb., který ustanovil vytvoření územních samosprávných celků. „Ve většině evropských států, ať už se jedná o federace či unitární státy, mají, pokud jde o systém administrativně územního a především samosprávného členění, dvou-, tří- nebo čtyřstupňovou soustavu (např. regiony, departmenty a obce Francie, či oblasti, provincie a obce - Itálie).“

Výrok prezidenta Miloše Zemana jako celek hodnotíme jako pravdivý. Vytvoření současných krajů sice ustanovil ústavní zákon již z roku 1997, na reformě veřejné správy a na zavedení legislativy nutné k tomu, aby kraje mohly zahájit činnost, se ale skutečně podílela Zemanova vláda. Na základě důvodové zprávy k ústavnímu zákonu č. 347/1997 Sb. jako pravdivou hodnotíme i druhou část výroku, že ČR byla jedna z mála zemí v Evropě, která neměla krajskou samosprávu.

Miloš Zeman se stal předsedou vlády v červenci 1998 a byl jím až do 12. července 2002. Poté ho nahradil Vladimír Špidla.

Severoatlantická aliance

Česká republika oficiálně vstoupila do Severoatlantické aliance (NATO) společně s Maďarskem a Polskem 12. března 1999. V reakci na to Miloš Zeman 16. března přednesl projev v bruselském hlavním sídle NATO. Při slavnostním vztyčování české vlajky mimo jiné prohlásil, že „dnešek je slunečným dnem pro Českou republiku“.

Sluší se ovšem zmínit, že základy pro vstup do Severoatlantické aliance položila již předchozí vláda tehdejšího premiéra Václava Klause, která v září 1997 schválila strukturu a statut vládního a pracovního výboru pro integraci do NATO, a během jejíhož působení byly zahájeny vstupní rozhovory. 

V prosinci 1997 pak ministři zahraničních věcí NATO podepsali protokoly ke vstupu Česka, Maďarska a Polska, které musely následně schválit jednotlivé národní parlamenty. Poslanecká sněmovna schválila přistoupení do NATO v dubnu 1998.

Jaderná elektrárna Temelín

První zmínky o Elektrárně Temelín pochází z roku 1979, kdy byl vydán investiční záměr. Stavba samotná byla zahájena v roce 1987. Po Sametové revoluci bylo rozhodnuto o snížení počtu bloků na dva. Stavba byla dokončena v roce 2000 a 21. prosince téhož roku elektrárna vyrobila první elektřinu.

Závěr

Během Zemanovy vlády se Česká republika skutečně stala členem Severoatlantické aliance a byla dokončena stavba jaderné elektrárny Temelín. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman zde odkazuje na tzv. „opoziční smlouvu“, celým názvem Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, která byla mezi ČSSD a ODS uzavřena po předčasných volbách konaných v červnu 1998. Miloš Zeman byl předsedou sociální demokracie a po uzavření smlouvy se stal i českým premiérem, kterým byl do července 2002. 

Opoziční smlouva umožnila vznik menšinové vlády premiéra Miloše Zemana a ODS (tehdy nejsilnější opoziční straně) v čele s Václavem Klausem zaručila místa předsedů obou parlamentních komor a několika dalších kontrolních orgánů.

V lednu 2000 pak byla opoziční smlouva rozšířena o tzv. toleranční patent, jehož součástí byl příslib vlády Miloše Zemana k postupnému snižování schodku státního rozpočtu tak, aby byl v roce 2003 (předpokládaný vstup do Evropské unie) koncipován jako vyrovnaný a deficit státního rozpočtu odpovídal takzvanému maastrichtskému kritériu (tedy neměl překročit tři procenta HDP). 

Deficit rozpočtu činil v roce 2001 67,7 mld. Kč, v následujícím roce pak došlo k jeho snížení na 45,7 mld. Kč (.pdf, v souboru str. 3). Miloš Zeman nicméně poukazuje na výši schodku po odečtení platby na úhradu ztrát České konsolidační agentury (ČKA), která činila 36 mld. Kč. Tato částka byla odečtena v rámci rozpočtů na rok 2001 a 2002 (.pdf, v souboru str. 5). Dodejme, že ČKA zajišťovala hospodářské záměry vlády a financovala strategické projekty v oblasti infrastruktury a životního prostředí.

Po odečtení těchto ztrát tedy menšinová vláda Miloše Zemana v roce 2002 skutečně hospodařila se schodkem 9,7 mld. Kč. Vláda rovněž byla tolerována tehdy nejsilnější opoziční stranou za podmínky, že se bude snižovat schodek státního rozpočtu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Miloše Zemana jako pravdivý. 

Předně uveďme, že v roce 2003 se prezident ještě stále volil nepřímo (.pdf, str. 7–8), tj. prezident byl vybrán na základě hlasování na společném jednání obou komor Parlamentu ČR z kandidátů navržených buďto minimálně deseti poslanci, nebo deseti senátory (.pdf, str. 1). Volba prezidenta mohla proběhnout až ve třech kolech, pokud žádný kandidát nedostal potřebný počet hlasů ani ve 3. kole, konala se volba nová (.pdf, str. 1-2). V tomto roce proběhly celkem tři volby prezidenta.

Vnitrostranické referendum ČSSD

Miloš Zeman byl od roku 1993 do roku 2001 předsedou ČSSD. V roce 2002 pak ohlásil odchod z politiky (ČRo 6, 24. května 2002). I přesto však později řekl, že se zúčastní prezidentské volby v roce 2003, ovšem až případné druhé volby. Sociální demokracie se nemohla shodnout na tom, koho strana pošle do prvního kola prezidentských voleb (uvažovalo se i o bývalém ministru spravedlnosti Jaroslavu Burešovi nebo tehdejším ombudsmanovi Otakaru Motejlovi).

Ke konci listopadu 2002 proto ČSSD uspořádala vnitrostranické referendum, ve kterém se na prvním místě umístil Miloš Zeman. Ten ovšem trval na svém rozhodnutí kandidovat až v případném druhém kole.

Prezidentská volba

První prezidentská volba se konala 15. ledna 2003 a zúčastnili se jí čtyři kandidáti. Za ODS Václav Klaus, za ČSSD Jaroslav Bureš, za KSČM Miroslav Kříženecký a za KDU-ČSL Petr Pithart (.pdf, str. 32). Žádný z kandidátů ale v první volbě neobdržel potřebný počet hlasů, a proto se konala volba druhá.

Druhá volba prezidenta se uskutečnila 24. ledna 2003 (.pdf, str. 32). V této volbě se o prezidentský post ucházeli tři kandidáti –⁠ Václav Klaus, Miloš Zeman (a to i „přes nelibost stranického vedení“) a tehdejší senátorka Jaroslava Moserová. Miloš Zeman nicméně do dalšího kola nepostoupil, podle serveru iROZHLAS mu chyběla především podpora sociálních demokratů. Jednalo se nicméně o tajné hlasování, a proto nejsou dostupné přesné údaje, kdo koho volil. V zápisu z jednání 24. ledna 2003 tak můžeme najít pouze všeobecné shrnutí hlasů. Dodejme ovšem, že Zemanovu kandidaturu nepodpořili např. tehdejší premiér Vladimír Špidla (ČSSD) či ministr vnitra Stanislav Gross (ČSSD).

Miloš Zeman tedy skutečně dostal podporu ČSSD ve vnitrostranickém referendu. V samotné prezidentské volbě nepostoupil z prvního kola druhé volby prezidenta v roce 2003. Hlasování sice bylo tajné, později se ale tehdejší premiér Špidla a tehdejší ministr vnitra Gross přiznali k tomu, že pro Miloše Zemana nehlasovali. Dá se tak říci, že Zeman nebyl zvolen i kvůli postojům některým vedoucím představitelům ČSSD a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.