My jsme měli nachystáno zrušení superhrubé mzdy a chtěli jsme to udělat mimo jiné proto, že by se, že bysme to přepočítali na tu normální hrubou mzdu, tak jsme chtěli ji snížit, tu daň na 19 %. Teď je to někde kolem 20, když to přepočítáme těch 15 % superhrubé mzdy. Když jste to odmítli, tak jste de facto zvýšili daň.
Se zrušením konceptu superhrubé mzdy počítal zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (body 14–16). Zároveň se sazba daně měla změnit na 19 % (bod 33). Zákon měl nabýt účinnosti 1. ledna 2015.
Právě tyto body spolu s řadou dalších byly zrušeny vládní novelou č. 267/2014 Sb., kterou podpořila svými hlasy celá koalice a KSČM. Koalice tímto odmítla již připravené mírné snížení daně (při 15% dani ze superhrubé mzdy se odvádí zhruba 20,1 % z hrubé mzdy, změna na 19 % z hrubé mzdy by tedy znamenala faktické snížení sazby daně o 1 procentní bod). Říci, že tímto koalice de facto zvýšila daň, není úplně korektní, podstata výroku je však pravdivá, a proto jej také takto hodnotíme.
Teď například pan poslanec Kalousek, když byla mimořádná schůze k EET, tak mluvil několik hodin o Vrběticích.
Na mimořádné schůzi, kterou na 11. prosince svolal klub ANO a další poslanci, byla na pořadu pouze elektronická evidence tržeb (EET) a související úpravy zákonů.
Na této schůzi vystoupil hned dvakrát Miroslav Kalousek, jeho druhý projev začal v 11 hodin a skončil až krátce před 14. hodinou. V téměř 3 hodiny trvajícím projevu předčítal Kalousek stenozáznam z mimořádné schůze k situaci ve Vrběticích. Tu si vybral jako příklad situace, ve které je vhodné svolat mimořádnou schůzi.
"Mimořádné schůze slouží k tomu, aby Sněmovna projednala nějakou mimořádnou situaci. Mimořádnou situaci, která většinou je v kompetenci vlády, ale stalo se z ní takové politikum, že je potřeba, aby ji projednala Poslanecká sněmovna, aby přijala usnesení, aby nějakým způsobem se obrátila na vládu, buď ji podpořila v jejím snažení, nebo aby naopak na vládu apelovala, aby svůj postup změnila.
Příkladem takové mimořádné schůze je například 24. schůze Poslanecké sněmovny, která tady proběhla 12. prosince 2014 a týkala se mimořádné situace muničního skladu ve Vrběticích. Diskusi, a to jenom svědčí o důležitosti té věci, diskusi neotevřel nikdo jiný a nikdo menší než předseda vlády pan Bohuslav Sobotka a řekl, že se dohodl s členy vlády, jejichž kompetencí se tato událost nejvíc dotýká, že jeho vystoupení ještě doplní, za vládu České republiky že tedy vystoupí nejprve on,"uvedl Kalousek na úvod svého dlouhého vystoupení.
KSČM při respektu k výsledkům předčasných parlamentních voleb na Ukrajině upozorňuje na nebezpečí účasti zvolených zástupců profašistických sil v ukrajinském parlamentu, jako je Pravý sektor, který představuje nejen pro Ukrajinu, ale i pro Evropu velké riziko. Haló noviny, K výsledkům předčasných parlamentních voleb na Ukrajině 4. 11.
Ukrajinský parlament se skládá ze 450 členů, kteří jsou voleni smíšeným volebním systémem – 225 členů poměrným systémem s uzavírací klauzulí 5 % a 225 členů většinově systémem relativní většiny.
Pravý sektor získal v ukrajinských parlamentních volbách jedno křeslo. To získal Dmytro Jaroš, jenž kandidoval v Dněpropetrovské oblasti v jednomandátovém obvodu jako nezávislý. Další politickou stranou, která se dostala do ukrajinského parlamentu a která bývá označována jako krajně pravicová, je strana Svoboda, jež ískala 6 mandátů.
Výrok je hodnocen jako nepravdivý ze dvou důvodů. Jednak je výsledek krajně pravicových stran a jejich síla v ukrajinském parlamentu takřka zanedbatelný. Dále je z politologického hlediska sporné označení Pravého sektoru jako strany podporující „fašismus“ jako takový. Ideologie Pravého sektoru není fašismus, nýbrž ukrajinský radikální nacionalismus.
Přiznal bych, že tady jsem méně váhavý (ve vztahu k protiruským sankcím, pozn. Demagog), a odvolal bych se přitom na postoje rakouského kancléře Faymanna, francouzského prezidenta Hollanda, slovenského premiéra Fica, maďarského premiéra Orbána, bývalého ministra zahraničí USA Kissingera či současného německého Steinmeiera. Jak vidíte, jsem v dobré společnosti, třebaže je tato společnost v rozporu s českým mediálním mainstreamem.
Na základě níže uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý. Proti ruským sankcím totiž v nedávné době vystoupil jak zmiňovaný rakouský kancléř Faymann, tak i slovenský premiér Fico, maďarský premiér Orbán, bývalý ministr zahraničí USA Kissinger, současný německý ministr zahraničí Steinmeier či francouzský prezident Holland.
Tady v Praze 2 chodí daňová kontrola údajně jednou za 320 let a ve Voticích údajně každé dva, tři roky. Takže mimo Prahu jsou firmy obtěžované, Finanční správa tam stále chodí na kontrolu a tady v Praze to nemá kdo kontrolovat, takže sem přesídlily tisíce firem, které mají své provozy mimo Prahu, ale samozřejmě jsou registrovány tady.
Otázka nevyvážené periodicity rezonovala v médiích opakovaně. Praha 2 se opakovaně objevuje na prvních příčkách nejméně častých daňových kontrol opakovaně (2009, 2010, 2011, 2012,2013) a potvrzuje to i nejnovější analýza společnosti Terrinvest (.pdf) z roku 2014, podle níž kontrolu v Praze 2 lze čekat jednou za 284 let a ve Voticích každých 19/20 let. Zmínku o 320 letech přinesl server aktualne.cz: " Pokud by kontroly zůstaly stejně časté jako vloni, tedy bez zohlednění dlouhodobějších trendů, čekala by firmy spadající pod Finanční úřad pro Prahu 2 kontrola pouze jednou za 320 let". Jedná se ale jen o odhad pro rok 2013 vycházející ze souhrnné studie Terrinvest za období 2005–2012.
Stěhování sídla firmy do Prahy při zachování regionální provozu není žádný nový trend, dnes v Praze podle Generálního finančního ředitelství sídlí na virtuálních adresách až 43 tisíc firem. Výrok hodnotíme jako pravdivý, navzdory ilustrování nepřesnými údaji.
Pokud nemáme garantováno, že ty zbraně jsou používány například policií, a nemáme to pod kontrolou, tak ty licence nepovolíme. Je to něco, co posuzujeme kontinuálně.
Usnesení vlády České republiky č. 271 z 26. května 1993 o zásadách udělování licencí v oblasti obchodu s vojenským materiálem uvádí v bodu 6 c) následující: "Licenční správa ministerstva průmyslu a obchodu je oprávněna udělit licenci při splnění těchto podmínek: (viz výše v těchto zásadách) obdrží ověření ministerstva vnitra nebo zahraničních věcí o autentičnosti konečného uživatele předloženého žadatelem o licenci".
Je tedy zřejmé, že MZV má vliv na udělení licence, a to na základě toho, kdo je konečným uživatelem získávaného vojenského materiálu.
My rezignujeme jako Česká republika na některé paragrafy trestního zákona a vůbec je neřešíme jako například paragraf 340 trestního zákona (Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice).
Výrok hodnotíme jako zavádějící. Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice v Česku skutečně příliš neřešíme, a to od vstupu do Schengenského prostoru.
Z komentáře k § 340 zákona č. 40/2009 Sb.:
"Po vstupu našeho státu do schengenského prostoru je toto ustanovení aplikovatelné pouze na tzv. vnějších schengenských hranicích (náš stát má pouze vzdušnou vnější schengenskou hranici – letiště ) a pouze při dočasném zavedení kontrol i na vnitřních pozemních hranicích. O dočasném zavedení kontrol na vnitřních hranicích rozhoduje vláda nařízením."
Česká republika na něj tedy nerezignuje, nýbrž se z pochopitelných příčin příliš neuplatňuje.
Spolu s panem ministrem Dienstbierem prokazatelně pan ministr Pelikán patří mezi lidi, kteří jsou, když to řeknu velmi jemně, vysoce tolerantní vůči vstupu uprchlické vlny, ne jenom na naše území, to zatím ještě není. Ale na území Evropy.
Ministr Pelikán je jediným členem vlády, který otevřeně podpořil přijetí povinných kvót na přerozdělení žadatelů o azyl v EU. I ve svých příspěvcích na sociální síti Twitter vyjadřuje pozitivní postoj.
Ačkoliv ministr Dienstbier podpořil odmítavé stanovisko vlády ČR k povinným kvótám, vyjádřil se také v tom smyslu, že ČR má kapacitu na přijetí 7 až 15 000 uprchlíků. Dienstbierův vstřícný postoj lze vycítit i z jeho rozhovoru pro Právo.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože prezident hovoří o "vysoké toleranci vůči vstupu uprchlické vlny," což může vzbudit dojem mnohem pozitivnějšího a vstřícnějšího postoje, než jaký oba ministři ve skutečnosti vyjadřují. Nadto se většina jejich veřejných výroků vztahujících se k tomuto tématu týkala tuzemské, nikoliv evropské reakce na stávající situaci.
Pan hejtman Rozbořil nemůže kandidovat podle našich stranických norem, je-li člověk obviněn, nemůže být na kandidátce.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože v novém volebním řádu ČSSD pro krajské volby se píše, že kandidát musí předložit čestné prohlášení, že si není vědom, že je obžalován nebo obviněn z úmyslného trestného činu. Což zjevně v případě hejtmana Rozbořila není možné.
"Část IIISestavování kandidátních listin§ 4Podmínky pro zařazení kandidáta na kandidátní listinu pro volby1) Na kandidátní listinu pro volby může být zařazen jen kandidát, který:
e) předloží čestné prohlášení, že si není vědom, že je obžalován nebo obviněn z úmyslného trestného činu a čestné prohlášení, že si není vědom, že je evidován jako osoba uvedená v § 2, odst. 1, písmeno a) nebo b) zákona č. 451/1991 Sb. V platném znění."
(pokr. předchozího výroku) ...a dnes je to tak, že v Berlíně a v dalších městech máte celé čtvrti, které jsou v podstatě převážně muslimské, které žijí jinou kulturou, než asi naši posluchači jsou zvyklí pozorovat. A společnost v Německu je tím pádem rozštěpená, má problémy, objevují se tam i všelijaké antiimigrantské nálady.
V Berlíně, hlavním městě SRN, žije více než 3 miliony a 450 tisíc obyvatel, z nichž 160 tisíc jsou muslimové. Berlín se zároveň územně dělí na 12 obvodů. Podle Euro-islam.info za koncentrací muslimů v Berlíně stojí mj. pracovní politika v tehdejším západním Německu z počátku 60. let, kdy odstartovala i vlna imigrace. Obyvatelé muslimských zemí přicházeli v té době do Německa pracovat, později se za nimi stěhovaly i jejich rodiny. V Berlíně skutečně existují části v rámci městských obvodů se zvýšenou koncentrací muslimů, patří k nim hl. části obvodů Mitte, Neukölln a Kreuzberg. Celé Německo má přes 82 milionů obyvatel, z nich je kolem 4,8 milionů muslimů. PodleNovinky.cz tvoří Německo spolu s Francií největší základny přistěhovalých muslimů v Evropě. Muslimské čtvrti se nacházejí ve městech nejen v Berlíně, ale i v celém Německu. Turci totiž mají tendenci zachovávat soudržnost a koncentrují se v sociálně slabších čtvrtích města (Hesová 2005). Problémy i protiimigrantské nálady se v Německu skutečně objevují. Zmiňme například německou občanskou iniciativu PEGIDA (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes), která působí od roku 2014 a organizuje demonstrace proti islamizaci Německa. Velký spor představují například zahalené muslimské dívky ve školách. Situace vyvrcholila na jaře v roce 2015, kdy německý ústavní soud zrušil zákaz nošení muslimských šátků. Německou společnost rozděluje také výstavba mešit na území země. Do situace se zapojují i extremistické skupiny, členy jedné z nich zajala policie v květnu 2015 s podezřením na plánované útoky na mešity. Výrok Petra Macha tedy vzhledem ke zjištěním označujeme za pravdivý.
