Přehled ověřených výroků

V období posledních 10 let vládly v ČR za účasti České strany sociálně demokratické celkem tři kabinety. Vláda Stanislava Grosse (2004 - 2005), vláda Jiřího Paroubka (2005 - 2006), a úřadující vláda Bohuslava Sobotky (od ledna 2014). Tyto vlády sestavovaly rozpočty pro roky 2005, 2006 a 2015.

Při pohledu na vývoj státního deficitu (tedy deficitu rozpočtu centrální vlády) a stavu ekonomiky (HDP), který umožňuje ukazatel procentního podílu státního deficitu na HDP, zjistíme, že v letech 2005 ani 2006 nedošlo k bezprecedentnímu vychýlení z trendu. Jednalo se však o období vysokých temp růstu HDP (6 - 7 %, viz tabulka), během kterých je možné rozpočtové deficity spíše snižovat, než udržovat proporčně k rychle rostoucí ekonomice. Schodky proto lze označit za "poměrně vysoké". Pro rok 2015 zatím nejsou k dispozici kompletní data.

zdroj dat: ČSÚ

Jaromír Drábek byl ministrem ve vládě Petra Nečase, konkrétně od roku 2010 do roku 2012. Tato vláda sestavovala rozpočet na roky 2011, 2012 (a bez přímé participace ministra Drábka) také na rok 2013. Podíl státního deficitu na HDP se oproti předcházejícímu období mírně snížil, což za situace velmi nízkých a záporných temp růstu ekonomiky lze označit za "škrtání" vyžadující hospodářskou politiku.

zdroj dat: ČSÚ

Podle průzkumů agentury STEMpodporovalo (plánovaná) vládní opatření době krátce po jejím nástupu 40 % občanů. V říjnu roku 2012 hodnotilo kladně zvolený způsob ozdravování státních financí pouze 24 % obyvatel (vývoj podpory na základě jinak formulovaných otázek lze najít také zde). 34 % lidí si v dubnu 2013 přálo vypsání předčasných parlamentních voleb, zatímco pouze 16 % občanů považovalo za optimální setrvání vlády Petra Nečase až do řádných voleb v roce 2014 (STEM).

Na základě výše uvedeného je možné souhlasit s výrokem Jaromíra Drábka, že vláda, ve které působil jako ministr, snižovala na rozdíl od předchozích vlád s účastí ČSSD vládní výdaje v období ekonomické recese, čímž se jí podařilo dokonce i mírně snížit velikost rozpočtového deficitu vzhledem k HDP. Je také pravda, že vláda Petra Nečase, ve které Jaromír Drábek působil jako ministr, se v průběhu svého funkčního období stala spíše nepopulární a že příčinou tohoto poklesu bylo mimo jiné také negativní hodnocení opatření učiněných v oblasti hospodářské politiky. Výrok je proto pravdivý.

Údajný citát představitele ISIS zmínil Miloš Zeman již ve svém rozhovoru pro deník Právo z 3. ledna 2015. Tato citace však není pravdivá.

Citace se pravděpodobně odvolává na materiál, který natočil německý novinář Jürgen Todenhöfer, který strávil deset dní s islámskými bojovníky v Sýrii a Iráku. Natočil tam rozhovory s některými z bojovníků. Jedním z nich byl německý bojovník, který hovořil za vedení ISIS.

Tento muž prohlásil: "Jednoho dne si podrobíme Evropu. Otázkou není jestli, ale kdy k tomu dojde. Ale je to jisté".

Německý novinář pokračuje v rozhovoru otázkou ohledně 150 milionů ší'itských muslimů, co se s nimi stane, pokud odmítnou konvertovat k sunnitskému vyznání. Na to bojovník odpovídá: "150, 200 nebo 500 milionů, na tom nezáleží, zabijeme je všechny" (záznam rozhovoru v čase 3:17).

Miloš Zeman však ve svém citátu směšuje tyto dvě odpovědi a vytváří tak mylný dojem, že bojovník ISIS prohlásil, že se chystají vyvraždit miliony Evropanů. To ale není v tomto případě pravda, ačkoliv hrozby útoků na Evropu ze strany ISIS přicházejí (například v srpnu loňského roku, nebo video z listopadu 2014, které vyzývá k útokům na Francii).

Z dostupných dokumentů české vlády, Ministerstva Financí a Ministerstva Zdravotnictví je zřejmé, že skutečně existuje shoda v tom, že v systému zdravotního pojištění jsou mezery a je třeba přijmout opatření ke zvýšení jeho efektivity. Tato shoda se ovšem neopírá o žádnou zastřešující studii, která by vyčíslila (ne)efektivitu systému, ale spíše o znalost konkrétních prvků systému, které mají prostor pro úspory.

Například Programové prohlášení vlády ČR uvádí konkrétní chystané kroky ke zvýšení efektivity a transparentnosti zdravotního pojištění, jakými jsou zveřejňování smluv zdravotních pojišťoven s poskytovateli péče a zdravotnických zařízení se svými dodavateli, posílení státního dozoru nad toky zdravotního pojištění nebo oddělení vlastnictví zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení. Analýza MF z letošního února dochází k poznatku o existujích rozdílech v úhradách za srovnatelnou péči mezi zdravotními pojišťovnami a nemocnicemi.

Ministerstvo zdravotnictví pak ve svém materiálu " Návrh systémových změn v oblasti veřejného zdravotního pojištění s cílem zvýšit efektivitu a transparentnost systému veřejného zdravotního pojištění " uvádí, že je třeba zavést do praktického využívání indikátory, které "bude možné použít pro hodnocení kvality a efektivity poskytování zdravotních služeb" (.doc str. 8). Tato formulace naznačuje, že v tuto chvíli není stanoven mechanismus vyhodnocování efektivity systému zdravotního pojištění.

Absence spolehlivého mechanismu hodnocení efektivity systému zdravotního pojištění je ještě více patrná ve zprávě OECD o kvalitě zdravotní péče v ČR z 25. července 2014. Výrazná část této zprávy se věnuje nedokonalé datové infrastruktuře v českém zdravotnictví, která je velmi fragmentovaná a výrazně znesnadňuje provádění analýz systému jako celku (.pdf, zejména s. 22 - 27).

Na stránkách Ministerstva zdravotnictví lze dohledat materiál z roku 2008 citující studii německého Institutu pro ekonomický výzkum (Ifo), podle které byla výstupní tehdejší efektivita českého zdravotnictví pouze 83,5 %, ovšem mezitím proběhla reforma zdravotnictví ministra Julínka a tato studie je tak z dnešního hlediska zastaralá. Novější data nejsou k dispozici.

Vzhledem k tomu, že výše uvedené materiály českých vládních institucí i OECD zabývajících se danou problematikou neuvádí žádnou studii celkové efektivity systému českého zdravotního pojištění, a naopak uvádějí informace, které svědčí o tom, že pro takovou analýzu nejsou dostupná data, hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.

Německá vláda je v rámci řešení otázek migrační krize po celou dobu vázána mezinárodními závazky a svým vnitrostátním právem. Jedním ze zásadních užívaných nástrojů je tzv. "návratová politika" (k pojmu více např. v naší "abecedě migrace"), tj. zajištění návratu migrantů v případě neúspěšné žádosti o azyl.

Obecný důraz na předmětný nástroj kladl ve svém projevu ke státnímu rozpočtu v listopadu tohoto roku i spolkový ministr vnitra de Maiziere, který adresoval žádost na spolkové země, aby se postaraly o to, že žadatelé o azyl, kteří nebudou úspěšní, Německo opravdu opustí - dobrovolně nebo skrz odsun. Problematika návratové politiky poměrně aktuálně (na přelomu října a listopadu tohoto roku) doznala s ohledem na svoji nepříliš vysokou úspěšnost jistých změn, které mají vést ke zvýšení jejich efektivity. Obecně však je nutné zdůraznit, že realizace návratu migrantů probíhá do zemí původu, nikoliv do tranzitních zemí, mezi něž patří i Česká republika, a to na základě tzv. readmisních dohod (seznam účinných dohod v případě Německa je k dispozici zde – .pdf).

Je sice pravda, že Německo chce efektivněji vracet neúspěšné žadatele o azyl, výrok prezidenta však musíme hodnotit jako nepravdivý, a to především s ohledem na fakt, že realizace návratu neúspěšných žadatelů probíhá pouze do zemí původu těchto migrantů. Nikoliv do tranzitních zemí, včetně uváděné ČR.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem ke značné nepřesnosti v uváděných datech.

Vládní návrh zákona o hazardních hrách schválila vláda na svojí schůzi 29. července 2015.

Materiál byl předložen do vlády v říjnu 2014 s odkazem na legislativní plán vlády. Ještě před tím putoval návrh do Legislativní rady vlády, která návrh schválila. Zdržení v cestě zákona legislativním procesem vzniklo mimo jiné tím, že původní návrh byl průběžně změkčován. O této situaci informuje např. Český rozhlas.

Podle Plánu legislativních prací vlády na rok 2014 měl být zákon (v tomto plánu nazvaný jako zákon o provozování sázkových her) předložen vládě v prosinci 2014 a nabýt účinnosti v září 2015 – ta musela být kvůli zdržení legislativního procesu odložena. Zákon je momentálně v prvním čtení ve Sněmovně.

Výrok je nepravdivý, jelikož munice v daných skladech nepatřila státu. Babiš se také mýlí v rozloze areálu, v němž je navíc pronajímána pouze přibližně polovina všech objektů.

Babiš má pravdu v tom, že objekt dříve patřil státu a v současnosti je jeho část v nájmu čtyřech soukromých firem. U inkriminovaného skladu 16 postiženým výbuchem je nájemce také soukromý subjekt IMEX Group, jak to potvrzuje prohlášení Ministerstva obrany z 31. října tohoto roku. K pronájmu došlo v roce 2011, kdy byl ministrem obrany Alexandr Vondra.

Problematické jsou ovšem další části výroku.

Podle zmiňovaného prohlášení: "Munice nacházející se v muničním skladu v době výbuchu byla výlučně v soukromém vlastnictví. Společnost IMEX Group jakožto nájemce za něj jednoznačně nese odpovědnost, stejně jako za bezpečnostní opatření při nakládání s ním". Nejedná se tedy o situaci, kdy by munice vlastněná státem přešla do soukromých rukou. Do těch formou pronájmu přešly pouze budovy v areálu, explozivní látky v nich umístěné ovšem nikdy státní nebyly. Premiér k tomuto uvedl, že "munice, která zde byla uskladněna, je z naprosté části municí v soukromém vlastnictví a byla uskladněna soukromými firmami, které si pronajaly od organizace zřizované Ministerstvem obrany tyto jednotlivé sklady proto, aby tam uložily svoji munici".

Navíc podle vyjádření premiéra Sobotky z 4. prosince má areál ve Vrběticích rozlohu 335 hektarů, tj. 3 350 000 metrů čtverečních, tedy podstatně méně, než uvádí Andrej Babiš. I kdybychom brali toto číslo, stejně jako odhad kupní ceny 500 miliónů, jako ilustrativní, Babiš korektně neuvádí ani to, že v soukromých rukou je pouze přibližně polovina objektů v areálu. " Tento areál obsahuje 61 objektů, z čehož je 31 objektů pronajatých," uvedl k tomu ministerský předseda.

V současné době ministerstvo obrany a generální štáb armády ČR vypracovali koncepční materiál nazvaný Koncepcevýstavby Armády České republiky do roku 2025, který spolu s předcházejícím dokumentem nazvaným Dlouhodobý výhled pro obranu 2030, řeší problematiku výstavby Armády ČR a obrany státu v kontextu praxe kolektivní obrany. Dokumenty reagují na změnu bezpečnostního prostředí s predikcí jeho vývoje v horizontu do roku 2025.

"Hlavním cílem Koncepce výstavby AČR je stanovit rozsah a způsob dosažení schopností, které jsou požadovány ke splnění všech úkolů a závazků AČR do konce roku 2025. Strategie dosažení cílového stavu vychází z následujících priorit:1. Výstavba AČR k obraně ČR a kolektivní obraně v rámci NATO.2. Výstavba AČR k naplnění mezinárodních závazků mimo obrany ČR a kolektivní obrany NATO.3. Výstavba AČR k plnění úkolů, které přímo nesouvisí s obranou státu proti vnějšímu vojenskému napadení a s mezinárodními závazky." (z projevu náčelníka generálního štábu na národní vyzbrojovací konferenci, 22.října 2015)

Koncepce prošla Výborem pro obrané plánovaní (.pdf) 3. září 2015. Dne 6.října 2015 byla koncepce podle slov premiéra Sobotky schválena (zvukový záznam, čas 4:21, .mp3) Bezpečnostní radou státu a předána na projednání Vládou ČR.

Již 2. listopadu v rozhovoru pro Idnes.cz Doubrava tvrdil, že se vydal na východní Ukrajinu na popud svého blíže nejmenovaného přítele a kolegy z České republiky.

Konkrétně na otázku, na čí pozvání přijel, uvedl: “Abych vám pravdu řekl, tak ani nevím, kdo za tím je. Přišel za mnou jeden můj kolega a kamarád a poprosil mě, jestli bych nejel. Probudila se ve mně jakási novinářská vášeň. Říkal jsem si, že je to příležitost podívat se na místa bojů a všeho toho dění. Takže jsem souhlasil a on mi oznámil, že tehdy a tehdy se sejdu na letišti s tím a tím, ten pro mě bude mít letenky a poletíme.” Prakticky ta samá slova zopakoval i v ověřovaném rozhovoru. V těchto výrocích si tak evidentně Doubrava protiřečí.

Blog (aj.) ukrajinského politologa Antona Šechovcova, uvádí, že pozorovatele voleb v Doněcku a Luhansku organizovalo Evropské centrum pro geopolitické analýzy (ECGA) a Euroasijská pozorovatelna demokracie a voleb (EODE). Posouzení zdroje necháváme na čtenáři.

Miloš Zeman odkazuje na tvrzení Hanse-Georga Maassena, předsedy Spolkového úřadu pro ochranu ústavy. Jeho vyjádření, kde připustil, že 70 až 80 % uprchlíků jsou mladí muži ve věku 18 až 35 let, převzala řada českých médií, a to ze zprávy ČTK (za všechny uveďme ČT24). Primárním zdrojem této informace je rakouská agentura APA, jejíž zprávu se nám ovšem nepodařilo dohledat – převzatá informace je dostupná např. na serveru Tiroler Tageszeitung.

UNHCR (Úřad vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky) na druhou stranu uvádí informace o počtu uprchlíků následovně: z celkového počtu jde v 61 % o muže, ve 23 % o děti a v 15 % o ženy. Věková hranice bohužel není předmětem statistik.

Ze statistik Eurostatu z r. 2014 dále vyplývá, že muži mezi 18 a 34 lety tvořili z celkového množství jen přibližně 42 %.

Pokud vyjdeme z čistě německého případu, tak v roce 2014 byla tato čísla také podstatně menší. Data pocházejí ze Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (.pdf – str. 21–22).

Webu Bildblog, který se zabývá mediálními zprávami a jejich korekcemi, byla poskytnuta Spolkovým úřadem pro migraci a uprchlíky zpráva o statistikách za leden 2015 až září 2015. Ta na jedné straně potvrzuje fakt, že 70 % příchozích do Německa jsou muži, avšak ve věková skupina 16 až 40 let tvoří pouze 46 %. Nejde tedy dle něj hovořit o 70 procentech mladých mužů.

Miloš Zeman má tedy pravdu, že je dostupná informace o tvrzení předsedy Spolkového úřadu pro ochranu ústavy o 70–80 % mladých imigrantů, není ovšem pravdou, že je to jediný výklad ze strany relevantních institucí.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, trestní oznámení je na neznámého pachatele. Knížek ovšem figuruje jako jeden z hlavních podezřelých.

Ministerstvo financí podalo trestní oznámení kvůli zakázkám na elektronický vzdělávací systém pro Generální finanční ředitelství (GFŘ), jak o tom informoval server Aktuálně.cz. Nebylo však podáno přímo na bývalého ředitele finanční správy Jana Knížka, ale na neznámého pachatele, byť je Knížek údajně jedním z hlavních podezřelých.

Druhé trestní oznámení, o němž hovoří ministr financí, se nám v současné chvíli nepodařilo z veřejných zdrojů dohledat.