Přehled ověřených výroků

Robert Pelikán patrně naráží na § 8b a 8c trestního řádu v návaznosti právě na § 180 trestního zákoníku, podle nějž:

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.(2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají.

Zejména z odstavce druhého plyne, že novináři a jiné osoby vázané profesní povinností mlčenlivosti budou potrestány odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti, pokud bez souhlasu zdroje uveřejní osobní údaje, které získali v souvislosti s výkonem jejich novinářského povolání. Podmínkou je ovšem způsobení vážné újmy na právech nebo oprávněných zájmech osoby, což může spočívat v narušení rodinných vztahů, poškození v zaměstnání, újmě na pověsti apod. (viz Jelínkův komentář k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu s poznámkami a judikaturou).

Vedle toho připadá v úvahu potrestání správního deliktu porušení zákazu zveřejnění osobních údajů dle § 44a a 45a zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, za nějž hrozí pokuta až 5 milionů korun.

Pelikán má tedy pravdu, když tvrdí, že v trestním zákoníku je sazba (až tříletá) za uveřejnění osobních údajů uniklých ze spisů.

Andrej Babiš vychází ve svém výroku z komparativní studie (.pdf) Parlamentního institutu z r. 2012. Cituje přitom údaje o Estonsku (str. 12) a Polsku (str. 6). Ve Francii (str. 7–8) a v Německu (str. 4–5) je doba rozpravy dle této studie skutečně stanovena a rozdělena předem a Babiš pak cituje údaje o tom, jak byl v r. 2012 čas rozpravy standardně rozdělován mezi jednotlivé kluby v Bundestagu.

Babiš ve výroku vychází z relevantního zdroje, který správně cituje, k našemu hodnocení však musíme dodat výhradu: údaje, které Babiš uvádí, již nejsou aktuální. Standardní rozdělení času mezi strany v Bundestagu se měnilo po posledních volbách (.pdf, údaje Spolkového volebního úřadu) a FDP tam již není vůbec zastoupena.

Tabulková místa Úřadu práce byla navýšena. Pro tento rok se počítá s přijetím dalších 600 úředníků přijato. Mělo by se jednat zejména o terénní pracovníky, kteří mají zajistit efektivní vyplácení nepojistných sociálních dávek. V předchozích letech před rokem 2011 bylo na kontrolu dokladů k vyplácení dávek vymezen větší počet zaměstnanců, než je tomu nyní. Po reorganizaci Úřadu práce a převodu kompetencí zbyla na těchto místech pouze třetina zaměstnanců, která na objem práce nestačila. Zároveň se předpokládá, že by měl úřad ušetřit 5 až 10 % nákladů z objemu vyplacených sociálních dávek (.pdf, str. 1).

Ministryně práce na podzim minulého roku odvolala ředitelku Úřadu práce z toho důvodu, že na úřad bylo přijato kolem 280 nových zaměstnanců, většinou však byli přijati do centrály úřadu, citujeme ředitelku Úřadu práce: "V roce 2011 začalo s 60 lidmi a dnes je jich 340. Do budoucna se to musí změnit, je potřeba posílit hlavně lidi v terénu."

Není možné z veřejně dostupných zdrojů ověřit, kolik milionů bylo díky přijetí nových zaměstnanců na Úřad práce za poslední měsíce ušetřeno.

Během prvého čtení vládního návrhu zákona o evidenci tržeb se vskutku ztratil zpravodaj Jaroslav Klaška, jak dokládá stenoprotokol. Šlo skutečně o pátek krátce po prvé hodině. Klaška je poslancem KDU-ČSL a zároveň zpravodajem výše zmíněného zákona. Ve sněmovně se začaly tvořit debatující hloučky a byla vyhlášena patnáctiminutová přestávka. Přibližně o půl druhé se pak udýchaný poslanec Klaška dostavil, aby zpravodajskou zprávu předal náhradníkovi, neboť sám spěchá kvůli vážným rodinným důvodům.

Nicméně závěrem svého výroku vyvolává Miroslava Němcová dojem, že takováto "zdržení" jsou srovnatelná s obstrukcemi v rozsahu, v jakém je ODS a TOP 09 plánují. S tímto se v žádném případě nelze ztotožnit a výrok je tedy z tohoto důvodu zavádějící.

Tomio Okamura tvrdí, že spor v hnutí Úsvit ‒ týkající se nesouhlasu poslance Milana Šarapatky s příspěvkem o islámu zveřejněném na FB profilu předsedy hnutí ‒ byl v podstatě vyřešen už odpoledne v pondělí 5. ledna.

Toto ovšem ostře kontrastuje s výroky poslance Šarapatky v pořadu Události, komentáře, kde ještě v pondělí večernapříklad řekl: " Nesouhlasím. To určitě v programu není. Ale v té rétorice se to objevuje čím dál častějc. S tím souhlasím". Není tedy pravdou, že by nesouhlasil jenom s formou takových vyjádření, jak tvrdí Tomio Okamura.

Na přímou otázku, zda zůstane v poslaneckém klubu hnutí Úsvit, pak odpověděl Šarapatka takto: "Nejsem rozhodnut, nejsem rozhodnut. Tečka".

Pokud tedy došlo k dohodě mezi poslancem Šarapatkou a předsedou hnutí Úsvit, muselo to být později, než Tomio Okamura uvádí. Rovněž není pravdou, že by Šarapatka od začátku sporu tvrdil, že v poslaneckém klubu zůstane.

Hranice tolerance alkoholu v krvi je u cyklistů v Rakousku 0,8 promile, horní strop pokuty při jeho překročení je 3 600 eur. V Německu je skutečně horní hranice na 1,6 promile.

Zákon v ČR nerozlišuje jízdu na kole a řízení motorového vozidla –platí nulová tolerance alkoholu, přičemž horní hranice pokuty je skutečně 50000 Kč. Situace v České republice a Irsku není totožná už z důvodu. že v Irsku neplatí nulová tolerance. Otázka pokut je ošemetná, zvolení výše pokuty záleží na zasahující hlídce a dalších faktorech, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, jelikož se změna advokátního tarifu může dotknout i některých "starých dluhů".

1. července 2014 nabyla účinnosti novela č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Robert Pelikán byl do funkce prvního náměstka ministryně spravedlnosti uveden dne 3. června 2014. Podle Lidových novin předložil návrh novely právě Pelikán, který se k novele sám hlásí.

Tato novela snižuje náhrady za advokátní zastoupení u formulářových žalob, tedy návrhů podávaných " na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech " (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Podle modelového příkladu dluhu vzniklého jízdou načerno se náhrada nákladů za zastoupení advokátem po novele snížila z 5 200 Kč na 1 100 Kč. Pro dlužníky se tak skutečně jedná o výraznou finanční úlevu.

Poněkud komplikovanější je to však s "dnešními dlužníky" a "novými dluhy". Náhrady nákladů za advokátní zastoupení se vypočítávají podle znění advokátního tarifu účinného ke dni, kdy byly poskytnuty právní služby − tedy například sepsání žaloby (§ 15 advokátního tarifu). Není tedy zásadní, kdy dluh vznikl, ale kdy věřitel vyhledal advokáta a podnikli spolu příslušné právní kroky. Novela advokátního tarifu tak přináší úlevu i kupříkladu dlužníkům, jejichž dluh vznikl před dvěma lety v době účinnosti "nesníženého" tarifu, ale teprve nyní věřitel přistoupil k jeho vymáhání.

Nový advokátní tarif se tak dotkne i některých "starých dluhů". Ostatně soud svým rozhodnutím tento právní vztah (dluh) nekonstituuje, ale pouze závazně deklaruje existenci dluhu, který vznikl např. nezaplacením pokuty.

Z kontextu diskuse vyplývá, že ministr Pelikán měl ale na mysli spíše dluhy, jejichž splacení se věřitelé domáhají až po nabytí účinnosti novely. Kvůli nepřesnosti ve vyjádření hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Je pravdou, že kampaň KDU-ČSL (její senátní část) je financována přes stranický transparentní účet. Je také pravdou, že na tomto účtu lze vidět některé finance spojené přímo s kampaněmi senátních kandidátů (Botek mezi nimi není – pozn. Demagog.cz).

Nicméně není možné u jednotlivých částek přesně dohledat, kolik strana vydala na kampaň každého kandidáta, jaké výdaje konkrétně byly vydány v daném obvodě. Účet sice obsahuje detailní výdajové položky, absentuje u nich ale jméno kandidáta, pro nějž je služba nakupována.

Zda je poměr mezi centrálními výdaji a ostatními výdaji 90/10 %, není možné ověřit z výše popsaného důvodu a také kvůli tomu, že Botek svůj osobní transparentní účet na kampaň nevede.

Výrok Jana Veleby je hodnocen na základě dohledané novely zákona o státním podniku jako pravdivý.

Pokud jde o transfer peněz z Lesů České republiky, popř. dalších státních podniků, skutečně byla přijata novela zákona, který toto nově umožňuje. Šlo o vládní novelu zákona o státním podniku (.pdf).

Tuto novelu schválila na svém jednání (bod 13) 15. srpna 2012 vláda Petra Nečase. Následně prošla řádně legislativním procesem, ve sbírce zákonů vyšla 24. července 2013, což je skutečně nedávno, jak senátor Veleba uvádí.

Samotná novela zákona zmíněné transfery popisuje v důvodové zprávě (.pdf - str. 4) následovně:

" Návrh novely zákona o státním podniku upravuje možnost zakladatele rozhodnout o tom, že státní podnik bude povinen vytvořit a spravovat zcela nový fond, který bude označen jako fond zakladatele. Pokud zakladatel o vytvoření tohoto fondu rozhodne, bude moci každoročně rozhodovat o tom, jaká část použitelného zisku státního podniku se do tohoto fondu v příslušném kalendářním roce přidělí. V takovém případě pak bude státní podnik povinen do fondu zakladatele převést zakladatelem určenou část nerozděleného zisku. (...) O použití finančních prostředků z fondu zakladatele však nebude moci rozhodnout sám zakladatel, ale bude moci v případě potřeby rozhodnout o jeho použití až po předchozímsouhlasu vlády."

Tento výrok je pravdivý. Švédsko patří mezi země, které nejvíce poskytují azyl. Jak dokládá zpráva Eurostatu z 12.05.2015 pro rok 2014. Rovněž je pravdivé tvrzení, že Švédsko má podstatně méně obyvatel než Německo.

Německo má 80,62 mln obyvatel, zatímco Švédsko pouhých 9,6 mln obyvatel.

Aktuální statistika (pdf) Eurostatu za rok 2014, která se zabývá azylanty, ukazuje následující.

" Nejvíce uprchlíkům poskytlo útočiště Německo (47 600), Švédsko (33 tisíc), Francie (20 600) a Itálie (20 600). Celkem tak tyto čtyři země schválily azyl dvěma třetinám všech úspěšných žadatelů v EU. Nejméně azylantů naopak přijalo Estonsko (20), Chorvatsko a Lotyšsko (obě země 25) a Portugalsko (40). "