Demagog.cz

Interview s předsedou Pirátů o sto letech republiky i vládě v Praze

Předseda Pirátů Ivan Bartoš ve studiu ČT 24 mluvil o oslavách 28. října, prezidentských vyznamenáních a o služebním zákoně. Jak si vedl po faktické stránce?

Ověřili jsme
Interview ČT24 ze dne 30. října 2018 (moderátor Daniel Takáč, záznam)

2 z celkově 24 ověřených výroků

Ivan Bartoš

Ivan Bartoš

A jediná výhrada, ale ta je slyšet od prezidenta prakticky vždy, když uděluje ta vyznamenání, že ti všichni kritici, kteří s tím nesouhlasí, jsou závistiví neschopové, který v životě nic nedokázali. (...)

V některých projevech prezidenta republiky jsou kritici či komentátoři označováni za neschopné a závistivé, avšak není tomu tak každý rok. Z prezidentových projevů rovněž nijak výslovně nevyplývá, že takto nazývá každého, kdo s ním nesouhlasí.

skrýt celé odůvodnění

Prezident Miloš Zeman během svého působení ve funkci prezidenta republiky uděloval každoročně 28. října státní vyznamenání, a to v letech 2013–2018.

Pokud se blíže podíváme na jednotlivé projevy prezidenta republiky, které ceremoniál státních vyznamenání každoročně provázely, zjistíme, že pouze ve třech svých projevech prezident věnoval pár poznámek na adresu kritiků neboli „komentátorů“, jak je také sám nazval.

Konkrétně jde o tyto části projevů prezidenta:

Mnoho z vyznamenaných muselo čelit nejrůznějším druhům závistivých pomluv. Pomluv těch, kterým říkám komentátoři. Komentátor je člověk, který s hněvem a nenávistí popisuje dílo druhých, aby zakryl, že za ním samotným žádné dílo není. Právě proto pokládám za svoji čest, že se mohu s úctou sklonit před lidmi, kteří těmto pomluvám odolali.“

Dámy a pánové, jsem velmi rád, že nyní mohu udělit státní vyznamenání lidem, kteří si to zaslouží. Jsem si plně vědom toho, že je bude pronásledovat závist. Že několik ušlápnutých lidiček, kteří sami v životě nic nedokázali, napíší kritické komentáře o tom, že ten či onen si ono vyznamenání nezaslouží nebo naopak, že by ho měl dostat někdo úplně jiný. A říkám vyznamenaným, kteří to vědí i beze mě, závist, která vás bude provázet, je něčím, co musíte překonat. I závist je lidským citem, a i když s ním nemůžeme a nesmíme souhlasit, musíme chápat, že ani ocenění není procházka růžovou zahradou, a že každý, kdo bude vyznamenán, bude, jako se to už několikrát stalo, trpět právě tím, že jeho vyznamenání bude znehodnocováno. Ale za vámi je obrovská práce,(...)

Na druhé straně bych chtěl připomenout, že jsou lidé, kteří s jistou neláskou přijímají vyznamenání těch druhých, a často jsou to lidé, kteří sami v životě nic nedokázali. Platí onen známý aforismus Karla Čapka definující literárního kritika jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl.

Chtěl bych proto všechny vás vyzvat, nenechme se znechutit vzteklými a závistivými trpaslíky, kteří pouze znehodnocují práci těch druhých. Važme si lidí, kteří v životě něco dokázali, a snažme se jejich práci ocenit.

Z výše uvedeného můžeme tedy dovodit, že jsou lidé kritizující udělování státních vyznamenání prezidentem Zemanem označováni za neschopné či závistivé osoby, které v životě nic nedokázali. Avšak k takovémuto označení se prezident republiky uchýlil pouze ve třech z celkem šesti jeho každoročních projevů. A pokud se rozhodl do svého projevu začlenit poznámky tohoto typu, nikdy v nich výslovně neřekl, že komentátory nebo kritiky, které takto označuje, jsou všichni, kdo s ním jakkoliv nesouhlasí.

Jednou osobou, která vyjádřila nesouhlas s vyznamenáním Pavla Krúpy, byl i Andrej Babiš. Prezident Zeman totiž v rozhovoru 20 minut Radiožurnálu řekl, že jej vyznamená, protože bojoval proti Zdeňkovi Bakalovi, kterého prezident Zeman označil vulgárně.

Podle názorů některých politologů a sociologů nebo i bývalého prezidenta Václava Klause dochází k devalvaci státních vyznamenání. Problém spatřují zejména v kontroverznosti osob některých vyznamenaných nebo v jejich vysokém počtu.

Ivan Bartoš

Ivan Bartoš

Kdybysme se podívali na záznamy ze Sněmovny, tak vlastně celý tenhle ten (návrh novely zákona o státní službě, pozn. Demagog.cz), proč je to nutné udělat takhle pohodlně pro tu vládu, tak to argumentoval pan Babiš a pan ministr zdravotnictví tím, že tam mají někoho, koho se jako by nedokážou zbavit, což prostě není pravda.

Premiér Andrej Babiš v odpovědi na interpelaci zmínil příklad státního tajemníka, který pracuje na ministerstvu zdravotnictví. On i ministr Vojtěch ovšem poukazovali na časovou náročnost kárného řízení, nikoliv na to, že je tajemník naprosto neodvolatelný.

skrýt celé odůvodnění

Návrh novely zákona o státní službě předložila vláda Poslanecké sněmovně 26. března 2018. Novela byla Poslaneckou sněmovnou schválena ve třetím čtení. Předseda Pirátů Ivan Bartoš na 19. schůzi Poslanecké sněmovny dne 13. září interpeloval premiéra Andreje Babiše ve věci novely služebního zákona. Piráti kritizují novelu z toho důvodu, že podle nich posiluje politický vliv ve státní správě a může zvýšit riziko odvolání nepohodlných státních zaměstnanců. 

Premiér Andrej Babiš ve své odpovědi na interpelaci uvedl: „Takže tady vy vytváříte nějakou atmosféru, že my jsme dělali nějaké čistky. Když v tom nejste a jste ministr a máte státního tajemníka, který si dělá, co chce, nechodí do práce, je to asociál, matce, která má home office, vyhrožuje, a takového jednoho máme, takového státního tajemníka. A když máte podřízeného, který nefunguje dobře, který způsobil i škodu, tak mi zkuste vysvětlit, jak ho máme vyměnit. A s tím my bojujeme dlouho.“ 

Dále uvedl: „Je přece absurdní, aby ministr tam byl do počtu, aby si vlastně státní tajemník dělal, co chce. Aby nemohl de facto, když je nespokojený s přímým podřízeným, aby ho nemohl vyměnit. Takže zkuste se pobavit s Adamem Vojtěchem, ten snad od února tam vede. Požádal o nějaké kárné řízení a teď čekáme na nejvyššího úředníka. Protože nejvyšší úředník pan Postránecký je víc než vláda. Víc! To je úplně top!“

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se k novele služebního zákona vyjádřil na 13. schůzi Poslanecké sněmovny dne 23. května 2018, kde uvedl: „Předstupuji před vás za rezort, který je dlouhodobě postižen nejvyšším personálním podstavem ze všech ústředních orgánů státní správy v ČR. V roce 2016 to bylo 65 %, obsazenost v rezortu. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2017 jsem přebíral v situaci, kdy chyběl každý třetí zaměstnanec, kdy některé odbory měly pouze vedoucí oddělení bez řadových zaměstnanců. V této komplikované situaci jsem měl plnit program, který však nebylo pomalu možné s kým realizovat. A není bohužel dodneška. Když jsem hledal příčinu těchto problémů po svém nástupu na ministerstvu, provedl jsem dotazník mezi zaměstnanci, poměrně rozsáhlé dotazníkové šetření, do kterého se zapojilo přes 80 % zaměstnanců. A jsem hluboce přesvědčen, že hlavním důvodem této katastrofální situace na zdravotnictví je dlouhodobá neschopnost efektivně personálně řídit zaměstnance z nejvyššího místa na ministerstvu, tedy z pozice státního tajemníka.“ Dále sdělil: „Podával jsem kárný podnět na státního tajemníka 12. února. Do dneška nezasedla ani kárná komise a říkám znovu, že čelíme na Ministerstvu zdravotnictví zásadní personální destabilizaci a personální nouzi. Myslím si tedy, že to kárné řízení není úplně vhodným nástrojem pro řešení nesystematického, účelového a mnohdy iracionálního chování odpovědných osob.“ Také ve své řeči zmínil případ, kdy státní tajemník na ministerstvu zdravotnictví měl nezákonně zdržet proces výběrového řízení na pozici ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Na citacích je tedy patrné, že si oba stěžují na vlekoucí se kárné řízení a nemožnost okamžitě provést změnu. Neříkají – jak jim Bartoš ve výroku podsouvá – že změnu vůbec nelze provést, naopak se konkrétními kroky (kárným řízením) snaží změny docílit.

Doplňme, že státního tajemníka lze dle §60 zákona o státní službě odvolat jen v zákonem vymezených případech (např. zrušení služebního místa, zdravotní nezpůsobilost atp.). Mimo to je to možné v případě, že „služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících výsledků". Takové služební hodnocení se však dělá jednou ročně a pokud je nevyhovující, za 6 měsíců se provede nové. Pokud dvakrát dosáhne čtvrtého stupně hodnocení, tedy „nevyhovující", lze jej odvolat, což ve svém stanovisku objasňuje i „superúředník“ Postránecký. Tímto postupem tedy trvá odvolání přinejmenším rok a půl.

Podle §60 odst. 4 tohoto zákona též končí výkon služby dnem nabytí právní moci rozhodnutí o kárném opatření ve formě odvolání nebo propuštění. Zde je však nutno počítat s tím, že proti rozhodnutí kárné komise prvního stupně je možné se dle správního řádu odvolat ke kárné komisi druhého stupně a teprve potom nastává právní moc rozhodnutí.