Prezidentská debata Blesku

Danuše Nerudová v kontextu výroku mluvila (video, čas 6:00) o pravomocích, které má hlava státu v oblasti dopadů na ekonomiku. Jako velkou pravomoc v oblasti ekonomiky Danuše Nerudová označila jmenování guvernéra České národní banky (ČNB). Zároveň dodala, že v následujícím volebním období nebude možné tuto pravomoc uplatnit, protože guvernér byl již jmenován a další funkční období guvernéra ČNB nespadá do volebního období následujícího prezidenta.

Pravomoc prezidenta republiky na jmenování guvernéra ČNB stanovuje zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Prezident jmenuje a odvolává nejen guvernéra, ale také viceguvernéry a ostatní členy bankovní rady ČNB. Všichni členové bankovní rady (a tedy i guvernér) jsou jmenováni na šest let a svůj mandát mohou vykonávat nejvýše dvakrát.

Současný prezident Miloš Zeman jmenoval stávajícího guvernéra ČNB Aleše Michla v květnu loňského roku. Ten se následně funkce ujal 1. července 2022. Volební období prezidenta pak trvá pět let a začíná dnem složení slibu. Zmiňme, že inaugurace u stávající hlavy státu proběhla 8. března 2018.

Danuše Nerudová tedy správně uvádí, že nový guvernér České národní banky již byl jmenován. Stalo se tak k 1. červenci 2022. Zároveň správně poukazuje na to, že tuto funkci příští hlava státu nebude moct jmenovat, kvůli rozdílné délce funkčních období. Michlovo funkční období totiž skončí 1. července 2028 a volební období budoucího prezidenta či prezidentky vyprší již v březnu 2028. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová popisuje „neformální“ vliv prezidenta České republiky, a tvrdí, že ona jako prezidentka by upozorňovala na ekonomickou situaci českých domácností.

Finanční situaci českých domácností mapuje např. projekt Česko 2022: Život k nezaplacení z dílny Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research. Dle posledních dat tohoto projektu mělo na konci listopadu 9 % domácností vyšší výdaje než příjmy. K získání Danuší Nerudovou zmíněných 35 % bychom k tomuto číslu museli připočítat domácnosti, které mají stejné výdaje jako příjmy, těch je podle listopadového průzkumu 25 %.

Průzkum ČRo dále např. ukazuje, že domácností, které nestíhají splácet své závazky, tedy nájem, hypotéky, půjčky či pravidelné výdaje jako složenky, bylo na konci listopadu také zhruba 9 %.

Projekt Život k nezaplacení prozatím nezveřejnil data za prosinec, vytvořil ovšem na základě dat ze začátku listopadu projekci na měsíc leden. Z té vyplývá, že podíl domácností, které mají vyšší výdaje než příjmy, v prvním měsíci roku 2023 pravděpodobně dosáhne 10 %. Domácností, kterým po zaplacení výdajů na bydlení a jídlo zbude méně než 100 Kč na osobu a den, bude podle analýzy přibližně 16 %.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Ačkoliv zhruba 35 % domácností nemá po zaplacení účtů žádné (či má pouze minimální) úspory, těch, které nedokáží se svými příjmy vyjít, je podle průzkumu ČRo a společnosti PAQ Research „pouze“ 9 %. Predikce na měsíc leden předpokládá tento podíl ve výši 10 %.

Doplňme, že podobný výrok Danuše Nerudové jsme analyzovali již v minulosti. Tehdy nicméně mluvila o širší skupině domácností, které nedokážou měsíčně nic ušetřit, nikoliv jen o těch domácnostech, kterým příjmy nestačí na pokrytí výdajů. 

Prezident měl garantovanou zákonodárnou iniciativu v Ústavě Československé socialistické republiky z 11. července 1960, konkrétně v čl. 52 odst. 1. Se změnou státního zřízení na federaci v roce 1969 byla velká část textu „Socialistické ústavy“ nahrazena ústavním zákonem 143/1968 Sb., zákonodárná iniciativa prezidenta však zůstala v čl. 45 odst. 1, a až do rozpadu Československa byla zachována. 

K odebrání zákonodárné iniciativy z prezidentských pravomocí došlo, když Ústava samostatné České republiky nabyla účinnosti 1. ledna 1993. V čl. 50 bylo prezidentovi pouze vytyčeno právo suspenzivního veta k přijatému zákonu (s výjimkou zákona ústavního). Ústavní právník Jan Kysela zrušení zákonodárné pravomoci prezidenta zdůvodnil takto: „Do roku 1992 prezident zákonodárnou pravomoc měl, ale neměl právo veta. Když se pravomoc škrtla, zejména kvůli Václavu Havlovi, který svými návrhy ze začátku 90. let politickou třídu značně jitřil, nahradila se vetem.“ 

Václav Klaus byl při tvoření nové Ústavy v roce 1992 předsedou české vlády. Václav Havel po nezvolení v červencových volbách a následné rezignaci na prezidentský úřad nevykonával žádný úřad, a tak do tvorby Ústavy zasahoval pouze jako soukromá osoba. Ale i tak v srpnu 1992 sepsal esej s názvem Několik poznámek na téma české ústavy. Právě v této eseji Havel píše (str. 14), že právo zákonodárné iniciativy se mu „nezdá být tak důležité, jako suspenzivní veto“, které považoval za pojistku, která „dělá z prezidenta politicky relevantní sílu“.

Seznam Zprávy ve svém článku také popisují, jak moc aktivní roli Václav Havel sehrál při tvorbě ústavy (například návrhem preambule či prosazením pravomoci prezidenta sjednávat mezinárodní smlouvy). Článek ale také ukazuje, jak se své angažmá Václav Havel tehdy snažil utajit právě před Václavem Klausem. Ten si údajně nepřál, aby měl prezident České republiky silné pravomoce, pravděpodobně i kvůli předpokládanému opětovnému zvolení Václava Havla, tentokrát do čela samostatné České republiky.

„Václav Klaus chtěl mít z Václava Havla královnu Alžbětu II. – setkat se s ním každý týden, poreferovat a vypít čaj. Prezident ho měl vyslechnout, pokývat hlavou a odebrat se jezdit na koni. Václav Havel se s touto rolí nechtěl spokojit,“ popsal rozpory mezi Václavem Klausem a Václavem Havlem Cyril Svoboda, tehdejší tajemník komise pro přípravu Ústavy.

Napjaté vztahy a rozdílné porevoluční názory mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem jsou veřejně známy a projevily se především při rozdělení republiky, a v rámci toho i při tvorbě nové Ústavy. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Petra Pavla jako pravdivý.

Josef Středula odpovídá (video, čas 12:18) na otázku, zdali „si nespletl volby“ kvůli svému programu, kde dle moderátorky „lidem sliboval právo na důstojnou mzdu, teplo, energii, bydlení.“ Předseda ČMKOS Středula výrokem nastiňuje, že prezident má šanci ovlivnit podobu přijatých zákonů i přesto, že nemá zákonodárnou moc.

Hlava státu se opravdu může účastnit schůzí Senátu i Poslanecké sněmovny. Konkrétně tuto možnost prezidentu republiky zajišťuje čl. 64 Ústavy České republiky, podle něhož má prezident právo účastnit se schůzí obou komor parlamentu a také „jejich výborů a komisí“. Slovo se mu přitom musí udělit, „kdykoliv o to požádá“.

Zároveň má prezident také „právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.

Doplňme, že současný prezident Miloš Zeman se schůze vlády zúčastnil např. v září 2018 a září 2019, kdy vládní kabinet jednal o schvalování návrhu státního rozpočtu. Na jednání Poslanecké sněmovny o státním rozpočtu vystoupil například v listopadu 2020 či v únoru 2022. Schůze Senátu se pak účastnil v dubnu 2013, kdy horní komora jednala o jmenování ústavních soudců, které navrhl právě Miloš Zeman.

Josef Středula v debatě Blesku mluvil o tom, že by jako prezident upozorňoval na problémy ve společnosti. Jako jeden z problémů rovnou zmínil pracovní nabídku společnosti Vodňanská drůbež, a.s., kterou vlastní společnost AGROFERT, a.s., toho času ve svěřenských fondech dalšího prezidentského kandidáta Andreje Babiše. Podle Středuly jde o nabídku Vodňanské drůbeže, závod Modřice, jež se má nacházet na webu Úřadu práce.

V den debaty Blesku, tedy 3. ledna 2023, nebyly na webu Úřadu práce dohledatelné inzeráty s takovým popisem, jaký uvádí Josef Středula. Nicméně ještě 21. prosince 2022 byl na webu prace.cz dohledatelný dnes již neaktivní inzerát Vodňanské drůbeže, který výše popisovanou práci dělníka či dělnice ve výrobě za mzdu 16 380 Kč nabízel: „Práce na lince při zpracování a balení drůbežího masa a výrobků, skládání na tácky, pásová výroba. Požadujeme zodpovědnost, pracovitost, ochotu pracovat na 2 směny, občas i v sobotu nebo o svátcích.“ V listopadu 2020 byl na prace.cz zveřejněn také druhý inzerát na stejnou pozici za 16 380 Kč, který zmiňoval i „vlhké a chladné prostředí“ s teplotou cca 8 stupňů Celsia.

Vzhledem k tomu, že pracovní nabídky na oficiálním webu Úřadu práce nejsou archivovány, nedokážeme zjistit, jestli tyto inzeráty z webu prace.cz byly zveřejněny také na Úřadu práce. S dotazem jsme se proto obrátili na tiskovou mluvčí Úřadu práce, zatím jsme však nedostali odpověď. V současnosti jsou na webu úřadu dohledatelné dvě nabídky obdobných pozic dělníka či dělnice ve výrobě. Za tuto práci zaměstnavatel nenabízí měsíční mzdu 16 380 Kč, ale mzdu v rozmezí, které začíná od 17 900 či 17 940 Kč.

Zmíněné dva inzeráty na webu Úřadu práce jsou průběžně aktualizovány a nemůžeme tak vyloučit, že přímo u některého z nich byla skutečně původně nabízena mzda ve výši 16 380 Kč. Bezprostředně po výroku Josefa Středuly již ale Vodňanská drůbež inzerovala tyto pozice za mzdu vyšší.

Vodňanská drůbež nicméně ještě v prosinci 2022 nabízela pracovní pozici uvedenou Josefem Středulou a nemůžeme vyloučit, že taková nabídka byla i na oficiálním webu Úřadu práce. S ohledem na to, že společnost Andreje Babiše i na začátku roku 2023 nabízela pracovní pozici s obdobným popisem a mzdou vyšší jen o 8 %, hodnotíme výrok Josefa Středuly jako pravdivý s výhradou.

Jako reálná mzda, o které mluví Danuše Nerudová, se označuje skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci. Reálná mzda tedy zohledňuje to, kolik si toho za vydělané peníze koupíme. 

Přestože průměrná hrubá měsíční mzda v 1. čtvrtletí roku 2022 vzrostla oproti stejnému období v minulém roce o 7,2 %, průměrná reálná mzda v tomto období podle dat Českého statistického úřadu klesla o 3,5 % (.xlsx). V případě reálné mzdy se tak jedná o nejmarkantnější pokles od roku 1998. 

Poslední dostupná data o průměrných mzdách popisují situaci z 3. čtvrtletí roku 2022. V tomto období vzrostla průměrná nominální mzda oproti loňskému roku o 6,1 % na 39 858 Kč. Spotřebitelské ceny, tj. inflace, se v tomto období ale zvýšily o 17,6 %, a reálná mzda tak ve skutečnosti klesla o 9,8 %. 

Podle dat (.xlsx) Českého statického úřadu nastal největší propad reálné mzdy v ČR za posledních dvacet let právě v roce 2022. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý.

Danuše Nerudová tímto výrokem reagovala na otázku, zda bude dávat část svého prezidentského platu na charitu. Dodala, že v přispívání na různé charitativní projekty hodlá i nadále pokračovat.

Nadace Dobrý anděl Danuši Nerudovou ani jejího muže Roberta Nerudu ve zveřejněném seznamu dárců neuvádí. Oslovili jsme tedy výkonnou ředitelku nadace Šárku Procházkovou, která nám s písemným souhlasem Danuše Nerudové potvrdila, že manželé Nerudovi jsou dlouhodobými pravidelnými dárci Dobrého anděla.

Kontaktovali jsme rovněž Nadační fond dětské onkologie Krtek. Jeho ředitelka Sylva Richterová nám potvrdila, že manželé Nerudovi fond podporují již několik let.

Obě dotázané nadace tedy potvrdily dlouhodobou finanční podporu ze strany Danuše Nerudové a jejího manžela. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Platy ústavních činitelů upravuje zákon o platu představitelů státní moci, který se týká prezidenta republiky, poslanců a senátorů Parlamentu, členů vlády a soudců. Podle tohoto zákona se jejich plat odvíjí od průměrné mzdy v celé ekonomice, která v posledních letech rostla. Parlament ale může rozhodnout o tom, že k pravidelnému navýšení nedojde, což udělal v minulých letech.

V prvním případě předložila skupina poslanců v srpnu 2020 Sněmovně návrh novely zákona o platu představitelů státní moci pro rok 2021, který byl Sněmovnou na konci listopadu 2020 ve znění pozměňovacího návrhu (.pdf) schválen. Senát následně vyjádřil vůli se novelou nezabývat. Ta následně byla odeslána k podpisu prezidenta, který tak na konci prosince učinil. Mezi lety 2020 a 2021 se proto platy ústavních činitelů nezvýšily (.pdf, str. 2, 5).

Na přelomu let 2021 a 2022 již platy ústavních činitelů automaticky vzrostly, hned na začátku ledna ale vláda předložila Sněmovně návrh novely zmíněného zákona. Návrh obsahuje (.pdf, str. 2, 4–5) opětovné snížení platů ústavních činitelů na úroveň roku 2021 (tedy i roku 2020), a to od února 2022 (.pdf, str. 6). Jediným měsícem s vyšší úrovní platů tak byl leden 2022. Sněmovna novelu schválila, Senát poté opět vyjádřil vůli se novelou nezabývat. Ta byla tedy postoupena prezidentovi k podpisu, který tak učinil. Platy ústavních činitelů proto zůstaly na stejné úrovni až do začátku roku 2023, kdy došlo k jejich automatickému (skokovému) navýšení.

Pavel Fischer tedy správně poukazuje na to, že se platy vrcholných politiků a dalších ústavních činitelů naposledy (kromě měsíčního výkyvu v lednu 2022) zvýšily na začátku roku 2020. Sám však dodává, že i přes tuto stagnaci platů považuje (video, čas 20:13) současné skokové navýšení za necitlivé. 

Pavel Fischer má na mysli pravděpodobně Nadační fond Loďka. Ten vznikl v roce 2018 na podporu multidisciplinárního týmu odborníků paliativní péče z Fakultní nemocnice Motol, který se věnuje rodinám těžce nemocných dětí. Cílem fondu je pomáhat dětským pacientům a jejich rodinám při cestě „nelehkým životním obdobím tak, aby jejich kvalita života zůstala důstojná po celou dobu.“

Klára Fischerová (manželka Pavla Fischera) je podle webových stránek daného fondu jednou ze tří zakladatelek, společně s Lucií Veličkovou a Danou Ipserovou.

O svém nadačním fondu mluvila na podzim 2022 například v rozhovoru pro Rakovnický deník nebo pro server iDNES.cz. Jedním z důvodů, proč nadační fond Loďka založila, je dle jejího vyjádření i fakt, že její syn zemřel právě na nevyléčitelnou nemoc.

Odborový předák a současný prezidentský kandidát Josef Středula se v prezidentské debatě v Blesku vyjádřil k navýšení platů politiků. Téma vycházelo z tvrzení ekonomky Jany Matesové (video, 15:10), podle níž zvýšení platů přišlo v nejméně vhodnou chvíli. Moderátorka se poté Josefa Středuly zeptala, jaký na to má názor. Kandidát podle svých slov považuje zvýšení platů politiků „za neuvěřitelné přehlížení“. Zároveň dodal, že tento postup kritizuje celou dobu.

Platy ústavních činitelů, tedy poslanců, senátorů, ministrů, ale i například soudců a státních zástupců, v důsledku automatického mechanismu vzrostly od ledna 2023. Jednalo se o první nárůst po dvouletém zmrazení platů. Poslanci z vládních stran již v létě 2022 dávali najevo, že (nejen) své platy pro rok 2023 už neplánují zmrazit. Mimo jiné právě na to reagoval 11. července Josef Středula. „Ve srovnání s paní kuchařkou, paní uklízečkou, nebo se školníkem, kteří nedostali vůbec nic, protože v prosinci se rozhodlo, že nedostanou ani korunu a do dnešních dnů ani korunu nedostali, si je politici navýšili tolik, že pokud by se navýšilo například paní kuchařce, tak nedostane tak vysoké navýšení za celý rok jako politici za jeden měsíc,“ popsal v červenci minulého roku pro server iportaL24.cz a dodal, že podle něj vláda nemá morální právo se o navýšení svých platů bavit.

Podobně se Středula vyjádřil i v prosinci loňského roku na svém twitteru:

Kritika i v minulosti

Josef Středula za navyšování platů politiků nekritizoval pouze současnou vládu, ale podobně do médií promlouval i v roce 2019. Za vlády Andreje Babiše měl výhrady, že plat státních zaměstnanců měl růst o 3 procenta, zatímco plat poslanců o více než 10 procent. V rozhovoru pro server INFO.cz narážel na to, že z tohoto pohledu si státní zaměstnanci a ústavní činitelé nejsou rovni. Podobně se vyjadřoval i v roce 2021, kdy nebyl spokojený s možným zvýšením platů od ledna roku 2022. „Jestliže ústavním činitelům včetně obou dam (Jana Maláčová, Alena Schillerová) z naprosto rozdílného základu poroste plat automatem o šest procent od 1. 1. 2022, nevidím důvod, proč by státním zaměstnancům, kteří pro ně pracují, měl růst jejich příjem o 3,5 procenta,“ řekl podle serveru Blesk.cz. 

Odmítavý postoj k navyšování platů politiků Středula zaujímal například i v roce 2014, kdy poslanci navrhovali navýšení platů ústavních činitelů o 14 procent. „Není akceptovatelné, aby si politici takto zvyšovali platy. Je to neskutečný výsměch lidem,“ řekl tehdy podle serveru iDNES.cz. 

Z výše uvedených mediálních výstupů je tak vidět, že navyšování platů politiků Středula kritizoval nejen ve spojitosti se současnou vládou, ale i v minulosti. Jeho výrok tak můžeme hodnotit jako pravdivý. 

Josef Středula poukazuje na to, že zaměstnanci určitých profesí, kteří pobírají nejnižší možnou mzdu, nedostali od 1. ledna 2023 přidáno, naopak politici letos budou na platech dostávat více než dřív. Zmiňuje také, že jedné skupině lidí se minimální mzda zvýšila, toto navýšení je ale podle něj nižší než to, o kolik si politici polepšili měsíčně.

Vývoj minimální a zaručené mzdy

Jak jsme již ověřili v jednom z předešlých výroků, minimální mzdu zákoník práce popisuje jako nejnižší přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Mzda, plat nebo odměna z dohody přitom nesmí být nižší než právě minimální mzda. Základní výši minimální mzdy poté stanovuje vláda nařízením, které zpravidla zvyšuje tuto základní sazbu na začátku roku. K poslednímu navýšení tak došlo 1. ledna 2023, v současnosti základní sazba minimální mzdy činí 103,8 Kč za hodinu a 17 300 Kč za měsíc při 40hodinové týdenní pracovní době.

Tzv. zaručená mzda poté podle zákoníku práce představuje nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Rozvržena je do osmi skupin. Nejnižší 1. skupina zaručené mzdy přitom nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy. Nejvyšší, tedy 8. skupina zaručené mzdy, zároveň musí představovat alespoň dvojnásobek minimální mzdy. Podle nařízení Fialovy vlády z prosince 2022 je tak pro rok 2023 nejnižší sazba zaručené mzdy (v 1. skupině prací) stanovena na 17 300 Kč, v nejvyšší kategorii se pak jedná o 34 600 Kč, jak ilustruje tabulka níže.

Josef Středula demonstruje svůj příklad na profesích řidiče autobusu, ošetřovatelky nebo školníka. Řidič autobusu spadá výkonem své profese do skupin 3 nebo 5, ošetřovatelka do skupiny 3 a školník do skupiny 2. Těmto platovým skupinám skutečně nebyla mzda od ledna 2023 vůbec navýšena a je tedy namístě hodnotit tuto část výroku jako pravdivou.

Na druhou stranu Josef Středula nepřesně uvádí, že došlo ke zvýšení mzdy pouze v jedné kategorii. V lednu 2023 došlo ke zvýšení minimální mzdy, a tedy 1. mzdové skupiny, ale zároveň i 8. skupiny, která je však automaticky navázána na skupinu 1. Zaručená mzda pro ostatní skupiny se pro rok 2023 nezměnila.

Zdroje: Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. a Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Vývoj platů politiků

Další část výroku se týká zvýšení platu politiků a dává je do srovnání s výše zmíněnými profesemi. Zde je důležité nejprve připomenout, že platy politiků byly zmrazeny v minulých dvou letech na úroveň roku 2020, jak ilustruje tabulka níže. Pro naši analýzu tedy uvažujeme zvýšení mezd a platů mezi roky 2020 a 2023, nikoliv meziročně.

Závěr

Josef Středula kritizuje vládu za to, že v rámci navýšení minimální mzdy nezvýšila také další skupiny zaručených mezd, a ve výsledku si od 1. ledna 2023 polepšili jen lidé v 1. skupině (tedy s minimální mzdou). Kromě 1. skupiny ale došlo k navýšení zaručené mzdy i v 8. skupině, která je ovšem zákonem navázaná na výši minimální mzdy, a vláda ji tak zvýšit musela. V ostatních kategoriích zaručených mezd, kam spadají také Josefem Středulou uvedené profese, k žádnému navýšení skutečně nedošlo. 

Pokud srovnáme navýšení minimální mzdy, k němuž došlo od 1. ledna 2023, se skokovým navýšením platů politiků, měsíční plat politika se skutečně zvýšil o větší částku než roční hodnota minimální mzdy. Například ministři Fialovy vlády, které Josef Středula kritizuje, si měsíčně polepšili o 22 100 korun, pracovník pobírající minimální mzdu si za celý rok 2023 vydělá o 13 200 Kč víc než loni.

Josef Středula tedy správně popsal profese, kterým se od nového roku nezvýšily zaručené mzdy, a také nominální rozdíl mezi navýšením platů politiků a minimální mzdy. Jeho tvrzení o tom, že došlo k navýšení zaručené mzdy jen v jedné skupině prací, pravdivé není, avšak vzhledem k tomu, že 8. skupina je zákonem navázaná na 1. skupinu, je možné říct, že vláda s minimální mzdou musela zvýšit i nejvyšší skupinu zaručených mezd. Výrok jako celek tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Uveďme nejdříve kontext výroku. Josef Středula zde reaguje na slova senátora Pavla Fischera, kterého se moderátorka ptala (video, čas 20:40) na situaci, kdy v roce 2021 Senát odmítl „zmrazení platů ústavních činitelů na rok 2022“ a „nakonec byl přehlasován“. 

Výši platů ústavních činitelů stanovuje zákon č. 236/1995 Sb., podle něhož se platy vypočítávají jako násobek hodnoty průměrné hrubé nominální mzdy „podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok“. Uváděné „zmrazení platů“ pak znamená, že Parlament prostřednictvím novely rozhodne o zmrazení této platové základny, ačkoli by podle zákonem stanovených pravidel měla růst. K tomu došlo např. v roce 2020, kdy Parlamentem prošel návrh na zastavení růstu platů pro rok 2021.

V průběhu minulého volebního období bylo ve Sněmovně předloženo několik novel zákona č. 236/1995 Sb., o platu představitelů státní moci. Zmrazení platů ústavních činitelů na rok 2022 navrhovala novela (.pdf, str. 1–2, 4), kterou poslancům předložila tehdejší vláda Andreje Babiše 20. září 2021. Sněmovna ji tehdy schválila už v prvním čtení 5. října 2021. 

O pár dní později, 8. a 9. října, se konaly volby do Poslanecké sněmovny. Po volbách se tímto návrhem zákona zabýval Senát, který návrh zamítl. Při hlasování tehdy nebyl přítomný Pavel Fischer, jak ve své otázce zmiňovala moderátorka předvolební debaty (video, čas 20:40). Sněmovna už poté nemohla rozhodnutí Senátu přehlasovat, protože projednávání novely bylo s koncem jejího funkčního období zastaveno.

Od 1. ledna 2022 se proto platová základna, podle tehdejšího znění zákona o platu představitelů státní moci, oproti roku 2021 zvýšila. Tím tak došlo k navýšení platů poslanců a senátorů, na což poukazuje Josef Středula, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně doplňme, že už v lednu 2022 předložila ve Sněmovně vláda Petra Fialy návrh na navrácení výše platů ústavních činitelů v roce 2022 (.pdf, str. 2) na úroveň z roku 2021. Daná novela byla vyhlášena jako zákon č. 18/2022 Sb. s účinností od 1. února 2022.

Pavel Fischer mluví o utajované zprávě, která se týkala pozadí útoku ve Vrběticích. Zpráva měla obsahovat informace o tom, proč policie při vyšetřování výbuchu pojala podezření vůči dvěma příslušníkům ruské vojenské zpravodajské služby GRU. V lednu 2022 přišla na Pražský hrad policie, aby zkontrolovala, zda se na dokumentu nenacházejí otisky prstů či stopy DNA někoho, kdo neměl k přístupu k dokumentu příslušné oprávnění. Když ale kriminalisté chtěli utajovaný dokument vydat, pracovníci Kanceláře prezidenta republiky (KPR) jim sdělili, že zpráva byla omylem skartována.

Kancelář prezidenta republiky na svém webu následně vydala prohlášení, ve kterém informovala o tom, že mezi 29. listopadem a 1. prosincem 2021 Hrad skartoval vyřazené utajované písemnosti z minulých let. V prohlášení dále ujišťovala veřejnost, že mezi skartovanými dokumenty nebyl žádný, který by byl určen k archivaci a se kterým by nakládal někdo nepovolaný. Podle KPR však zpráva o Vrběticích k archivaci určena nebyla. Kancléř prezidenta Vratislav Mynář její skartaci ani nepotvrdil, ani nevyvrátil.

Situaci následně řešil sněmovní výbor pro bezpečnost na popud poslance a místopředsedy tohoto výboru Šimona Hellera (KDU‑ČSL). Bezpečnostní výbor v usnesení (.pdf) z února 2022 doporučil archivní a spisové službě Ministerstva vnitra i Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ), aby prošetřily dodržování požadavků na ochranu utajovaných informací na Hradě mezi 1. lednem 2021 a 3. únorem 2021, tedy datem jednání výboru. Cílem mělo být zjistit, zda ze strany Kanceláře prezidenta republiky nedošlo k pochybení. Ministerstvo vnitra prověřovalo postup Kanceláře prezidenta republiky v únoru 2022, NBÚ pak v březnu.

Obě instituce v postupu Kanceláře prezidenta republiky shledaly pochybení. NBÚ uložil pokutu ve výši čtyři tisíce korun zaměstnanci zahraničního odboru Pražského hradu kvůli „evidenci dokumentu, který se týkal setkání s bývalou čínskou velvyslankyní v Česku Ma Kche‑čchin.“ Na základě kontroly Ministerstva vnitra pak Kancelář prezidenta republiky dostala pokutu 60 tisíc korun za dva přestupky. Ministerstvo vnitra nicméně neuvedlo, jakých konkrétních pochybení se Kancelář prezidenta republiky dopustila.

Několik dokumentů včetně zprávy o pozadí útoku ve Vrběticích bylo, jak ukazují dostupné informace, Kanceláří prezidenta republiky skutečně skartováno. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Fischer hovoří o trzích konajících se v areálu Pražského hradu. Upozorňuje přitom na jejich problematičnost, a to jak z hlediska umístění, tak způsobu, jakým byla v době Zemanova prezidentského úřadování vybírána jejich pořádající firma.

Tou je konkrétně společnost Astacus podnikatele Michala Pechana. O to, aby mohl využívat část prostor Pražského hradu k pořádání vánočních trhů, si zažádal v roce 2015. Bylo to měsíc poté, co Jana Bendová, manažerka z Pechanova klubu Theatro, věnovala Straně práv občanů Zemanovci (SPOZ) částku 200 tisíc korun. Kancelář prezidenta republiky vedená Vratislavem Mynářem, bývalým předsedou SPOZ z let 2010 až 2013, žádost o dva dny později doporučila přijmout. Sám kancléř Mynář podle novináře Václava Dolejšího na povolení trhů výrazně tlačil.

Analytik organizace Transparency International Milan Eibl shrnul celou situaci následovně: „Impulz, aby se pořádaly trhy, přichází přímo od společnosti, která to nabízí Správě Pražského hradu. Následně za to ještě lobbuje sám kancléř, který je napojený na stranu, kterou ta firma sponzoruje. Dostáváme se tady do určitého trojúhelníku, který přímo vybízí k tomu, že to jsou účelové dary a účelové odměňování jednotlivých sponzorů politické strany.“

Pechanova firma dostávala na Hradě zakázky i v následujících letech; SPOZ zase inkasovala od Pechanových zaměstnanců další dary v řádech statisíců. Je třeba zmínit, že místopředsedou strany zodpovědným za financování byl zároveň Zemanův poradce Martin Nejedlý.

V březnu roku 2016 například Astacus získal smlouvu na pořádání velikonočních trhů; o dva měsíce později darovali tři Pechanovi zaměstnanci SPOZ celkem půl milionu korun. V únoru 2017 Správa Pražského hradu s Pechanem uzavřela smlouvy o tom, že bude moci trhy pořádat i po následující tři roky v prostoru u katedrály sv. Víta. V červenci 2018 pak firma získala smlouvu na pronájem restaurace Lví dvůr u vchodu do areálu Pražského hradu. Nedlouho nato dva trenéři z Pechanova fitcentra darovali SPOZ 130 tisíc korun v hotovosti.

V roce 2022 se vánoční trhy na Pražském hradě pořádané firmou Astacus ještě rozšířily o prostor druhého nádvoří Hradu. 

Již v roce 2018 zpravodajský server ČT24 informoval o tom, že Pechanovy firmy vyšetřuje policie kvůli podezření z krácení daní. O dva roky později se pak v této souvislosti Pechanovi věnovaly i Hospodářské noviny a Aktuálně.cz, když se zabývaly tématem bílých koňů, kteří obchodovali se sponzory SPOZ.

Je otázkou, nakolik má Michal Pechan blízko k samotnému Miloši Zemanovi, veřejně dostupné informace nicméně svědčí o jeho silných vazbách na přinejmenším prezidentovo okolí a stranu, která jej finančně podporovala během prezidentských voleb. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Pavel Fischer zmíněné soukromé oslavy narozenin, pořádané v sídle českých prezidentů, chápe (video, čas 25:24) jako příklad znesvěcení a privatizace Pražského hradu.

K první z akcí došlo 24. června 2016, kdy své padesátiny slavil poradce prezidenta Miloše Zemana Martin Nejedlý. Ten si na jejich oslavu zamluvil Letohrádek královny Anny a Královskou zahradu. Jednalo se přitom o bezprecedentní záležitost, Hrad tyto prostory, které jsou jinak zpřístupněné turistům, k soukromé oslavě nikdy dříve nepronajal. To, dle serveru iRozhlas.cz, potvrdila i Správa Pražského hradu, když v písemném vyjádření uvedla, že „pan Martin Nejedlý byl prvním komerčním nájemcem letohrádku“.

Celá akce vyvolala vlnu nevole. Dle Hospodářských novin se k oslavě negativně vyjádřila i část pozvaných politiků, když ji anonymně okomentovali ve smyslu, že šlo o „jasný Nejedlého vzkaz a potvrzení, že to on je hlavním šéfem na Hradě.“

K další narozeninové oslavě došlo o rok později, konkrétně 22. června 2017. Nejedlého tehdy napodobil hradní kancléř Vratislav Mynář, který si pro oslavu svých padesátin zvolil prostor Jižních zahrad Pražského hradu. Zvláštní pozornost v rámci celé akce vzbudily i použité židle, které nápadně připomínaly ty ze Španělského sálu. 

Kritika Hradu po této události ještě zesílila. Marketingový expert Martin Jaroš kupříkladu fakt, že Zemanův poradce či kancléř využívají Hrad jako místo k soukromým oslavám, interpretoval jako „signál, že prezident, který o sobě říkal, že bude prezidentem dolních deseti milionů, se nakonec chová jako úplně stejný papaláš jako ti před ním.“ Ivo Mathé, někdejší kancléř Václava Havla, zase celou situaci označil za skandál.

Vzhledem k tomu, že k soukromým oslavám narozenin lidí z blízkého okolí Miloše Zemana na Hradě skutečně došlo, hodnotíme výrok Pavla Fischera jako pravdivý.

Petr Pavel v prezidentské debatě serveru Blesk.cz kritizoval Miloše Zemana a jeho spolupracovníky za to, že podle něj udělali z Hradu „pevnost“, mj. proto, aby se prezident vyhnul komunikaci s veřejností a s médii. Dle názoru Petra Pavla mělo dojít k oslabení bezpečnostních opatření na Hradě ve chvíli, kdy došlo k uvolnění bezpečnostní situace.

Kancelář prezidenta republiky začala o bezpečnostních opatřeních na Pražském hradě uvažovat již v září 2015. Mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček v té době řekl, že úvahy o zvýšených bezpečnostních opatřeních urychlila protestní akce skupiny Ztohoven z 19. září 2015, jejíž členové na střeše Pražského hradu vyvěsili červené trenýrky.

V listopadu, několik dní po teroristickém útoku v Paříži, při kterém zahynulo více než 120 lidí, se na Pražském hradě zavedla nová bezpečnostní opatření. Příjezdové cesty začali hlídat policisté se samopaly a na silnice byly umístěny zátarasy.

V březnu 2016 došlo v belgickém hlavním městě Bruselu k dalšímu masovému teroristickému útoku, při kterém zemřelo přes 30 lidí. Ve zprávě z 18. května 2016 odůvodnila tisková mluvčí Policie ČR Ivana Nguyenová zavedení přísnějších bezpečnostních opatření na Pražském hradě takto: „V souvislosti s množícími se teroristickými útoky v Evropě byla urychlena koordinace systémové ochrany měkkých cílů, a proto jsme zvýšili i výkon služby v místech s vysokou koncentrací osob (např. obchodní centra, kulturní a sportovní akce, kostely). Mezi tato místa patří i Pražský hrad a s ním spojené i přísnější kontroly, které provádíme v součinnosti s Hradní stráží.“

V létě v roce 2016 zavedl Pražský hrad bezpečnostní kontroly ve formě bezpečnostních rámů u vstupů do Hradu. Toto opatření podle zástupců Hradu reagovalo „na současné bezpečnostní hrozby“ a bylo „v souladu s požadavky bezpečnostních složek.“ Další bezpečnostní opatření bylo zavedeno v květnu 2017, kdy byl omezen počet přístupových míst do areálu Pražského hradu, včetně Jeleního příkopu, kterým si někteří Pražané zkracovali cestu.

Že za přísná bezpečnostní opatření může zhoršená bezpečnostní situace v Evropě, se píše i v tiskové zprávě Pražského hradu z 30. prosince 2017. Bezpečnostní složky dle ní v té době radily Hradu bezpečnostní opatření zachovat, což mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček komentoval takto: „Nevyužít dostupných prostředků ochrany při současné situaci v Evropě by bylo krajně nezodpovědné. Česká republika sice patří k bezpečným zemím, celkově se však bezpečnostní situace v Evropě zhoršuje.“

Pro kontext dodáváme, že bezpečnostní opatření byla od roku 2016 dvakrát dočasně částečně snížena. Poprvé v době od 29. května do 1. června 2020, kdy bylo toto rozhodnutí odůvodněno také tím, že kvůli covidu-19 do Česka nepřijíždí tolik turistů a probíhají kontroly na státních hranicích, čímž kleslo riziko teroristického útoku. Dále pak 30. března 2021 Pražský hrad oznámil zrušení povinných plošných kontrol a byly zavedeny pouze kontroly namátkové. Toto rozhodnutí doprovázelo otevření některých částí hradního komplexu, které byly do té doby kvůli pandemii pro návštěvníky nedostupné. Přibližně o měsíc později, 6. května 2021, ale opět z důvodu zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě Hrad povinné plošné kontroly zavedl.

Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu v současné době podle tiskové zprávy z 15. listopadu 2022 usilují o zrušení nebo úpravu bezpečnostních kontrol, včetně odstranění zátarasů. V tiskové zprávě se uvádí, že se Hrad pokoušel o rozvolnění těchto opatření, narazil ale na odpor Policie ČR a žádá bezpečnostní složky o revizi bezpečnostních opatření. 15. prosince 2022 informoval Hrad o otevření Jeleního příkopu a Královské zahrady veřejnosti. 1. ledna 2023 pak došlo k otevření Obrazárny Pražského hradu.

Podle výše zmíněných vyjádření jak ze strany Policie ČR, tak Pražského hradu, byla důvodem pro instalování zátarasů na Pražském hradě zhoršená bezpečnostní situace v souvislosti s teroristickými útoky v západní Evropě. Výrok Petra Pavla z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Josef Středula zmiňuje (video, čas 30:49) Miroslava Sklenáře jako potenciálního ředitele odboru protokolu Kanceláře republiky, a to za předpokladu, že by získal bezpečnostní prověrku. Dodejme, že Sklenář od května do listopadu 2022 Josefu Středulovi vedl prezidentskou kampaň.

Miroslav Sklenář se stal ředitelem odboru protokolu Kanceláře prezidenta republiky 1. března 1996 za prezidenta Havla, kdy nahradil Egona Ditmara (Právo, 1. března 1996, str. 2). Hradním protokolářem zůstal i po Havlově odchodu a nástupu Václava Klause. Sklenář z Pražského hradu odešel ke 14. lednu 2004, kdy se stal zástupcem ředitele Magistrátu hlavního města Prahy.

Na Hrad se Sklenář vrátil ještě dvakrát. Od července 2014 do října 2015 (tedy již během prezidentství Miloše Zemana) působil jako zástupce šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta. Po odchodu Jindřicha Forejta byl Miroslav Sklenář pověřen vedením odboru protokolu od 8. prosince 2016. 1. února 2018 ho pak nahradil současný ředitel odboru protokolu Kanceláře prezidenta republiky Vladimír Kruliš.

Miroslav Sklenář tedy skutečně pracoval v odboru protokolu Kanceláře prezidenta republiky za dob všech dosavadních českých prezidentů. Dohromady na Pražském hradě strávil přibližně deset let, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Fischer skutečně v 90. letech minulého století pracoval pro kancelář prezidenta Václava Havla. V roce 1995 na Pražském hradě začínal jako tiskový specialista, o dva roky později získal pozici zástupce mluvčího prezidenta. V letech 1999 až 2003 pak působil jako ředitel politického odboru.

Pavel Fischer v debatě Blesku na dotaz, koho by si s sebou v případě zvolení prezidentem vzal na Pražský hrad, uvedl (video, čas 37:44), že by oslovil svůj současný tým, například svou mluvčí Márii Pfeiferovou. Pavel Fischer svým výrokem poukazuje na to, že Hrad je natolik „citlivý organismus“, že podle něj není možné všechny současné pracovníky nahradit lidmi, kteří zkušenost z Hradu nemají.

Mária Pfeiferová v současné době pracuje jako tisková mluvčí prezidentského kandidáta Pavla Fischera. Dříve byla redaktorkou Českého rozhlasu a v době, kdy byl prezidentem Václav Havel, skutečně pracovala v Kanceláři prezidenta republiky (Moravskoslezský den, 15. října 1997, str. 2), ještě pod svým rodným příjmením Přibilová (.doc, str. 3).

Pfeiferová to o sobě uvádí také na svém facebookovém profilu, o práci na Pražském hradě, kde se podle svých slov potkala i s Pavlem Fischerem, mluvila (.pdf, str. 24–25) i v médiích. Pro bližší informace o působení Márii Pfeiferové na Hradě jsme se obrátili na Kancelář prezidenta republiky, zatím jsme ale nedostali odpověď.

Současný senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer naráží na svůj výrok, že by ústavním soudcem nikdy nejmenoval homosexuála. Fischer tato slova pronesl v rámci kampaně před minulými prezidentskými volbami, ve kterých také kandidoval. 3. prosince 2017. V Katolickém domě v Blansku konkrétně řekl (video, čas 29:55): „Prezident jmenuje ústavní soudce. Já tam můžu jmenovat pedofila (…) nebo homosexuála (…) nebo lesbu, kteří žijí v partnerství, aby to bylo vyrovnané. Tak takového člověka já bych tam nikdy nejmenoval, právě proto, že ústavní soud je poslední instancí, která bude tady o těch věcech (o rozsahu lidských práv, pozn. Demagog.cz) rozhodovat.“

Důležité je podotknout, že Pavel Fischer již tehdy výrok označil za vytržený z kontextu a již v prosinci 2017 se za něj opakovaně omluvil: „Svých neuvážených výroků, kterých jsem se dopustil na debatě v Katolickém domě v Blansku, lituji. Zapletl jsem se do odpovědí na otázky související s ochranou rodiny a pedofilů. Měl jsem v prvé řadě na mysli princip vyloučení střetu zájmů při důležité veřejné funkci a uvedl jsem zcela nepatřičný příklad. Plně chápu, že se homosexuálních občanů mé neuvážené výroky musely dotknout, a že je vnímají jako nespravedlivé a diskriminující. Proto prosím přijměte mou omluvu. Cítím se trapně, že jsem v dané chvíli, v té situaci na debatě, tak mluvil. Omlouvám se za to.“

Svého výroku pak Pavel Fischer litoval např. také v rozhovoru pro TV Prima na začátku ledna 2018: „Ten výrok byl nešťastný, já jsem se za něj omluvil a vlastně se za něj cítím trapně.“ Ke svému výroku se Fischer vyjadřoval také v říjnu 2022, krátce poté, co potvrdil svou kandidaturu v současných prezidentských volbách. Na dotaz magazínu Refresher odpověděl: „Bylo to nešťastné uřeknutí. Nechal jsem se vehnat do extrémně vyhrocené diskuze a ujelo mi to. Sám nevím, jak jsem mohl takto reagovat. Omluvil jsem se za to už nesčetněkrát.“

Dodejme, že svůj celkový postoj k LGBTQ+ lidem Fischer vyjádřil ve svém videu, ve kterém podotkl, že manželství pro všechny a adopce dětí stejnopohlavními páry se neshodují s jeho hodnotovými postoji. Případný zákon umožňující manželství pro všechny by však jako prezident nevetoval. Doplňme také, že v rozhovoru pro Deník N vyjádřil obavy že „se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat“ v případě zavedení stejnopohlavních sňatků a s tím související adopcí.

Pavel Fischer se tedy za výrok o tom, že by ústavním soudcem nejmenoval homosexuála, později vícekrát omluvil. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ochrana práv nenarozených dětí je zakotvena v Listině základních práv a svobod, kde se v článku 6 uvádí: „Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.“

Trestní zákoník pak vymezuje skupinu trestných činů proti těhotenství ženy, které kriminalizují nedovolené přerušení těhotenství (se souhlasem i bez souhlasu těhotné ženy) i nápomoc či svádění k takovému konání. Tím je zároveň chráněno nenarozené dítě.

Na práva nenarozených dětí bere ohled také občanský zákoník, ve kterém je uvedeno: „Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí‑li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.“ Počaté dítě je tedy způsobilé nabývat práva, včetně práva dědit, a to za podmínky, že se narodí živé. 

Práva nenarozeného dítěte jsou tedy skutečně chráněna zákony. Podle občanského zákoníku může být nenarozené dítě, pokud se narodí živé, také dědicem. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová mluví o institucionální akreditaci, jež byla zavedena (.pdf, str. 4) v roce 2016 novelou zákona o vysokých školách. Udělení institucionální akreditace v praxi znamená, že si univerzity mohou samy schválit své studijní programy. Vysoké školy, které tuto akreditace nemají, musí o schválení programů žádat Národní akreditační úřad (NAÚ).

Kandidátka na prezidentku Nerudová byla rektorkou Mendelovy univerzity (MENDELU) od 1. února 2018 do konce ledna loňského roku. MENDELU přitom institucionální akreditaci získala až k 6. květnu 2021, přičemž NAÚ o schválení žádosti rozhodl (.pdf, str. 36–⁠37) v dubnu. Dodejme, že škola žádost podávala v červenci 2020 (.pdf, str. 36).

V dubnu 2022 se však objevily informace, že univerzitě kvůli nedostatkům hrozí odejmutí zmíněné akreditace. Konkrétně se mělo jednat o plagiátorství v některých disertačních pracích a o tzv. rychlotituly doktorandských studentů v oboru ekonomie, jelikož podle NAÚ 14 studentů vysokou školu absolvovalo v kratší době, než je běžné (.pdf, str. 14).

Akreditace pro ekonomické obory pak byla MENDELU odebrána rozhodnutím NAÚ (.pdf, str. 13–14) z loňského května. Univerzita poté ovšem podala odvolání (.pdf, str. 2), na základě kterého se rozhodnutí o zrušení akreditace vrátilo zpět k projednání. Předseda NAÚ Robert Plaga uvedl, že kontrola byla dokončena v prosinci 2022. Podle Deníku N opětovná kontrola odhalila, že MENDELU v několika případech postupovala nezákonně. Jestli univerzita skutečně porušovala zákon, musí ovšem rozhodnout až Rada NAÚ, která se sejde 19. ledna 2023, tedy týden před případným druhým kolem prezidentských voleb.

Mendelova univerzita tedy institucionální akreditaci získala v době, kdy byla Danuše Nerudová její rektorkou. Ačkoliv o akreditaci měl možnost zažádat i její předchůdce, škola jí do té doby skutečně neměla. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

DOPLNĚNÍ: Byli jsme upozorněni na to, že rozhodnutí NAÚ o odnětí institucionální akreditace Mendelově univerzitě bylo později odvolacím orgánem zrušeno. Okolnosti tohoto rozhodnutí jsme proto doplnili do odůvodnění.

Mendelova univerzita v Brně (MENDELU) má v současnosti pět fakult, na kterých se v rámci 231 studijních programů (z nichž 179 je vyučováno v češtině a 52 probíhá v cizím jazyce) vzdělává (.pdf, str. 1) přibližně 8 900 studentů. Ve spojitosti s podezřením, že zde dochází k pochybením, provedl Národní akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ) na MENDELU v předchozích dvou letech dvě kontroly.

První kontrola NAÚ (.pdf, str. 23) se týkala především Provozně ekonomické fakulty (PEF). Kontrola probíhala mezi srpnem a listopadem 2021 a prověřovala z fakulty dva doktorské studijní programy: Economics and Management a Economics and Management se studijním oborem Business Economics and Management. Formálně se tedy jedná o dva studijní programy, které se liší jen akreditovaným studijním programem. NAÚ na zasedání v únoru 2022 konstatoval (.pdf, str. 23): „Na PEF byly v průběhu kontroly zjištěny nedostatky včetně závažných nedostatků, které se týkaly státních doktorských zkoušek a obhajob disertačních prací studentů kontrolovaných studijních programů.“

Mendelova univerzita proti závěrům kontroly nejprve nepodala (.pdf, str. 23) žádné námitky, později se ale odvolala proti následnému rozhodnutí (.pdf) NAÚ o odnětí akreditace. Toto odvolání bylo úspěšné, odvolací orgán NAÚ univerzitě v srpnu 2022 vyhověl (.pdf, str. 2) a rozhodnutí, které se opíralo o závěry provedené kontroly, zrušil. Jelikož se ale Danuše Nerudová odvolává právě na závěry kontroly NAÚ jak ve svém výroku, tak v dalších veřejných (video, čas 1:43) vyjádřeních (video, čas 0:30), hodnotíme výrok na základě těchto údajů.

Druhá kontrola se týká všech pěti fakult a probíhala mezi dubnem a srpnem 2022, ukončena byla v prosinci 2022 po vyřízení námitek ze strany MENDELU. Správní řízení, ve kterém se rozhoduje, zda bude Mendelu odebrána institucionální akreditace, nicméně stále pokračuje. Oficiální výsledky ještě zveřejněny nebyly, projednány by měly být 19. ledna 2023 na zasedání NAÚ. 

Přístup k závěrům druhé kontroly ale získal Deník N. Médium zmiňuje, že kontrola celé univerzity ukazuje, že k problémům nedocházelo pouze na anglickojazyčných oborech Economics and Management na PEF, ale i na dalších fakultách a oborech univerzity. Kontrola upozornila na problém s více než 25% shodou u 27 závěrečných prací na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií a u 13 prací na Lesnické a dřevařské fakultě. 

Mnoho pochybení se stalo právě v době, kdy rektorkou univerzity byla Danuše Nerudová (ve funkci od 1. února 2018 do 31. ledna 2022), včetně výše zmíněné plagiátorské kauzy zahraničních studentů. Z vyjádření Danuše Nerudové na jejím webu vyplývá, že podle ní vinu za pochybení na PEF nese tehdejší děkan PEF Pavel Žufan, který po výzvě stávajícího rektora v prosinci 2022 na svou funkci rezignoval. Dodejme, že předseda Rady NAÚ Robert Plaga uvádí, že „primární zodpovědnost leží na vedení fakulty, druhotně jde ale i o kontrolní mechanismy celé univerzity.“ 

Závěr

Na Mendelově univerzitě v průběhu let 2021 a 2022 proběhly dvě kontroly Národního akreditačního úřadu. V prvním případě NAÚ kontroloval dva doktorské studijní programy, u obou z nich zjistil nedostatky. Vzhledem k tomu, že se kontrola týkala jen těchto programů, nelze tvrdit, že šlo o jeden problematický studijní program z celé univerzity (či 176 studijních programů, jak nepřesně uvádí Danuše Nerudová). Výsledky druhé kontroly NAÚ zatím nebyly zveřejněny, dle dílčích informací Deníku N ale NAÚ našel problémy i v dalších studijních programech na jiných fakultách univerzity.

Z výsledků kontrol NAÚ tedy nevyplývá, že by byly nalezeny problémy u jednoho ze 176 studijních programů, poměr kontrolovaných a problematických studijních programů je dle závěrů úřadu výrazně vyšší. Výrok Danuše Nerudové proto hodnotíme jako nepravdivý.

DOPLNĚNÍ: Byli jsme upozorněni na to, že rozhodnutí NAÚ o odnětí institucionální akreditace Mendelově univerzitě bylo později odvolacím orgánem zrušeno. Okolnosti tohoto rozhodnutí jsme proto doplnili do odůvodnění.

Mendelova univerzita v Brně (MENDELU) má v současnosti pět fakult, na kterých se v rámci 231 studijních programů (z nich 52 v cizím jazyce) vzdělává (.pdf, str. 1) přibližně 8 900 studentů. Ve spojitosti s podezřením, že zde dochází k pochybením, provedl Národní akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ) na MENDELU v předchozích dvou letech dvě kontroly.

První kontrola

První kontrola dodržování právních předpisů, která se týkala jen dvou ekonomických doktorských studijních programů Provozně ekonomické fakulty (PEF) MENDELU (.pdf, str. 23), probíhala v srpnu až listopadu 2021. Veřejně dostupný zápis ze zasedání Rady NAÚ z května 2022 uvádí (.pdf, str. 14), že došlo k několikanásobnému selhání kontrolních procesů. Podle dalších materiálů NAÚ se jednalo o „selhání celého systému kontrolních mechanismů a vnitřních procesů zajišťování kvality“ (.pdf, str. 15), a to „nejen na fakultní, ale také na univerzitní úrovni“ (.pdf, str. 24).

Podle dokumentů NAÚ (.pdf, str. 14) ve sledovaném období absolvovalo zmíněné doktorské studium celkem 41 studentů (.pdf, str. 7–8). „Za dobu výrazně kratší (tj. cca za 22–30 měsíců studia), než je standardní doba studia (3 roky)“, přitom podle kontroly titul získalo celkem 14 studentů (.pdf, str. 7–8, 19–20). „Těmto studentům chyběla významná část posledního ročníku studia,“ komentoval tehdy tuto situaci úřad. Z komunikace mezi MENDELU a NAÚ v rámci správního řízení také vyplývá, že i univerzita připustila, že za dobu kratší než standardní studium ukončilo právě 14 studentů.

Mendelova univerzita proti závěrům kontroly nejprve nepodala (.pdf, str. 23) žádné námitky, později se ale odvolala proti následnému rozhodnutí (.pdf) NAÚ o odnětí akreditace. Toto odvolání bylo úspěšné, odvolací orgán NAÚ univerzitě v srpnu 2022 vyhověl (.pdf, str. 2) a rozhodnutí, které se opíralo o závěry provedené kontroly, zrušil. Jelikož se ale Danuše Nerudová odvolává právě na závěry kontroly NAÚ jak ve svém výroku, tak v dalších veřejných (video, čas 1:43) vyjádřeních (video, čas 0:30), hodnotíme výrok na základě těchto údajů.

Doplňme, že s kauzou tzv. rychlotitulů na Mendelově univerzitě jsou spojovány i případy plagiátorství. Antiplagiátorská platforma VroniPlag již v roce 2021 odhalila shody s jinými texty (dosahující až 73,7 %) v disertačních pracích několika německy mluvících studentů, kteří studium dokončili právě na PEF, a to v oboru Economics and Management. Podle NAÚ kontrola také odhalila, že univerzita „nemá dostatečně účinná opatření proti úmyslnému jednání proti dobrým mravům při studiu, zejména proti plagiátorství a podvodům při studiu“ (.pdf, str. 14).

Dle zdrojů webu Seznam Zprávy také sama univerzita provedla interní audit a zjistila, že celkem 12 z kontrolovaných absolventů PEF by nesplnilo podmínky pro obdržení titulu Ph.D., dvě třetiny z nich pocházelo právě ze zahraničí.

Druhá kontrola

Druhá kontrola, která se už týká všech pěti fakult univerzity, probíhala od 19. dubna do 22. srpna 2022. Správní řízení nicméně stále pokračuje. O tom, zda na Mendelově univerzitě došlo k porušení zákona, bude rozhodovat Rada Národního akreditačního úřadu, která má tuto záležitost projednávat 19. ledna. NAÚ tak oficiální výsledky ještě nezveřejnil, přístup k nim ale dostal Deník N. Ten uvádí, že podle Národního akreditačního úřadu MENDELU „porušovala zákon o vysokých školách, nařízení vlády i vlastní předpisy.“

Deník N zmiňuje, že kontrola celé univerzity ukazuje, že k problémům nedocházelo pouze na cizojazyčném oboru Economics and Management na PEF, ale na více fakultách a oborech univerzity. Podle dokumentu, ke kterému má Deník N přístup, se například objevily případy, kdy studenti překročili povolenou dobu přerušení studia, ale studovali dále. Kontrola také upozornila na problém s více než 25% shodou u 27 závěrečných prací na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií a u 13 prací na Lesnické a dřevařské fakultě.

Mnoho pochybení se stalo právě v době, kdy rektorkou univerzity byla Danuše Nerudová (ve funkci od 1. února 2018 až 31. ledna 2022), včetně výše zmíněné plagiátorské kauzy zahraničních studentů. Z vyjádření Danuše Nerudové na jejím webu vyplývá, že podle ní vinu za pochybení na PEF nese tehdejší děkan PEF Pavel Žufan, který po výzvě stávajícího rektora v prosinci 2022 na svou funkci rezignoval. Dodejme, že předseda Rady NAÚ Robert Plaga uvádí, že „primární zodpovědnost leží na vedení fakulty, druhotně jde ale i o kontrolní mechanismy celé univerzity.“

Na závěr shrňme, že oficiální výsledky kontroly celé Mendelovy univerzity, jež by např. udávaly celkový počet studentů, kteří titul získali za výrazně krátkou dobu, ještě nebyly zveřejněny. Už první kontrola z roku 2021, na kterou se Danuše Nerudová sama odvolává, ale podle Národního akreditačního úřadu ukázala, že 14 ze 41 kontrolovaných studentů na Provozně ekonomické fakultě doktorské studium absolvovalo za „22–30 měsíců“. Nejde tedy pouze o dokončení studia „o pár měsíců dřív“, jak uvádí Danuše Nerudová, nýbrž i o celý rok z celkové tříleté standardní délky studia.

Podle materiálů Národního akreditačního úřadu také v tomto případě nedošlo jen k dílčímu pochybení (.pdf, str. 15), ale k selhání celého systému kontrolních mechanismů, a to nejen při kontrole ze strany fakulty, ale také ze strany univerzity. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Danuše Nerudová se vyjadřuje k případům plagiátorství a „rychlotitulů“ na Mendelově univerzitě, na níž v dané době působila jako rektorka a mimo jiné také předsedala Radě pro vnitřní hodnocení školy, která zodpovídá za kvalitu činností univerzity.

Na pochybnosti ohledně doktorského programu na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity jako první upozornil rakouský mediální analytik Stefan Weber v lednu 2021. Ve svém článku o rakouských agenturách zajišťujících vzdělání zmiňuje i Mendelovu univerzitu v Brně, na které bylo nabízeno zrychlené absolvování doktorského programu za 25 tisíc eur.

Weber měl již v lednu také kontaktovat Tomáše Foltýnka, experta v oblasti akademické etiky a tehdejšího zaměstnance Mendelovy univerzity. Ten pro Seznam Zprávy uvedl, že spolu s kolegyní Ditou Dlabolovou informace prověřili a prostřednictvím on-line rozhovoru tentýž měsíc o problému s rakouskou agenturou informovali rektorku Danuši Nerudovou. „Věděl jsem, že prošetřují různé plagiáty a škole hrozí skandál,“ vysvětloval Foltýnek důvody schůzky pro Deník N. Zda na ní s Nerudovou probírali i plagiátorství, není z veřejně dostupných zdrojů jasné.

Upozornění na překladové plagiáty zmiňuje až historik Petr Kreuz. Ten rektorku Nerudovou kontaktoval 19. března 2021 poté, co zjistil, že se plagiátorství několika disertačních prací absolventů oboru ekonomie na Mendelově univerzitě zabývá mezinárodní antiplagiátorská platforma VroniPlag. Dle Deníku N mu Danuše Nerudová odpověděla, že „o možných problémech ví týden, a sestavuje přezkumnou komisi, která má podezření na možné plagiáty prošetřit“.

Sám Kreuz také v rozhovoru pro týdeník Hrot potvrdil, že Nerudová reagovala „poměrně rychle“ zřízením vyšetřovací komise, v níž mu bylo nabídnuto i místo, které z osobních důvodů odmítl. Dle jeho názoru nicméně univerzita tehdy neprovedla dostatečné kroky při ověřování ostatních pochybných disertačních prací a otálela i s ukončením spolupráce s rakouskou agenturou. V prosinci 2022 v rozhovoru pro CNN Prima NEWS také uvedl, že disertační práce jsou stále dostupné a není u nich uvedeno, že se jedná o plagiát.

V reakci na upozornění Petra Kreuze se 13. dubna 2021 problémy s doktorskými studenty řešily v univerzitní Radě pro vnitřní hodnocení. „Rada tehdejšímu děkanovi Žufanovi na popud rektorky zadala, aby vypracoval zprávu o průběhu doktorských studijních programů,“ uvádí Deník N, který má zápisy z jednání k dispozici.

Podobně jako Petr Kreuz o postupu Danuše Nerudové mluvil v rozhovoru pro Seznam Zprávy i Tomáš Foltýnek. Podle něj bývalá rektorka „v jednom bodě opravdu začala okamžitě konat – a to je podezření z plagiátorství“. Zároveň řekl, že v případě zprostředkovávání studia rakouskou agenturou a „obchodování s tituly“, na které upozorňoval v lednu, tomu tak nebylo.

Shrňme tedy, že rektorka Nerudová skutečně dostala dvě upozornění: v lednu 2021 od Tomáše Foltýnka a Dity Dlabolové, 19. března 2021 od Petra Kreuze. Na březnové upozornění rektorka reagovala zřízením vyšetřovací komise a bod otevřela také na jednání Rady pro vnitřní hodnocení 13. dubna. Jakým způsobem a kdy ale Danuše Nerudová zareagovala na lednové upozornění, se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. Sama Nerudová ve svém prohlášení i v odpovědi Deníku N zmiňuje, že problém „okamžitě začala řešit“. Vzhledem k tomu, že nemáme detailní informace o tom, jak Danuše Nerudová reagovala na první upozornění, hodnotíme její výrok jako neověřitelný.

Danuše Nerudová reaguje na dotaz týkající se poplatků za doktorské studium, které na Mendelově univerzitě v době, kdy byla Nerudová rektorkou, platili zahraniční studenti. Rakouská agentura Institut für Management a německá agentura Scentia za zprostředkování studia od zájemců inkasovaly 25 tisíc eur, z toho pět tisíc šlo Mendelově univerzitě jako poplatek za studium v cizím jazyce.

Danuše Nerudová uvádí (video, čas 49:13), že finanční audit provedla poté, co byla upozorněna na tuto spolupráci (přesněji na problémy s ní spojené). Kromě toho podle svých slov požádala děkana Provozně ekonomické fakulty (PEF), aby spolupráci s agenturami ukončil. Na problematické závěrečné práce některých zahraničních studentů a další možné problémy spojené s těmito agenturami byla Danuše Nerudová poprvé upozorněna v lednu 2021, podruhé 19. března 2021.

V průběhu dubna 2021 se pak problémy řešily na Radě pro vnitřní hodnocení (RVH), které Danuše Nerudová předsedala. Dle informací Deníku N, jenž má zápisy z jednání k dispozici, „Rada tehdejšímu děkanovi (PEF, pozn. Demagog.cz) Žufanovi na popud rektorky zadala, aby vypracoval zprávu o průběhu doktorských studijních programů“. V červnu 2021 pak RVH projednávala vypracovanou zprávu a konstatovala, že program je „plně v souladu s požadavky příslušných akreditací a oborové rady“. V létě ale děkan Žufan vypověděl smlouvu s rakouskou zprostředkovatelskou agenturou.

Podle informací zpravodajského webu Seznam Zprávy Mendelova univerzita také provedla interní audit, jehož výsledek není veřejně dostupný. Seznam Zprávy se s dotazem na bližší informace k auditu obrátily na vedení univerzity, to ale žádné konkrétní informace poskytnout nechtělo. Výsledky auditu odmítla univerzita poskytnout rovněž Deníku N. Také my jsme se obrátili na Mendelovu univerzitu s dotazem na okolnosti a závěry auditu, zatím jsme však odpověď neobdrželi.

Z dostupných informací tak lze potvrdit, že na Mendelově univerzitě proběhl interní audit týkající se spolupráce se zahraničními zprostředkovatelskými agenturami. Kdo jej zadal, jaké byly jeho výsledky a zda se audit zabýval také nastavením poplatků za studium, se nám ovšem zjistit nepodařilo. Výrok Danuše Nerudové proto hodnotíme jako neověřitelný.

Danuše Nerudová mluví o poplatcích za studijní programy v cizím jazyce a zároveň dodává, že tyto poplatky byly zavedeny ještě před jejím nástupem na pozici rektorky brněnské Mendelovy univerzity. Danuše Nerudová se rektorkou Mendelovy univerzity stala v únoru 2018. Její funkční období bylo čtyřleté, v dalším období se pak rozhodla funkci neobhajovat.

Výběr poplatků za studium akreditovaných předmětů v cizím jazyce umožňuje zákon o vysokých školách. Ten v § 58 odst. 4 říká, že v případě, že veřejná vysoká škola uskutečňuje „studijní program v cizím jazyce, stanoví poplatek za studium v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu a může stanovit poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením“.

Výše poplatku se liší dle typu studia a oboru, ke změnám také dochází v průběhu let. Aktuální výši poplatků Mendelova univerzita zveřejňuje na své úřední desce (.pdf). Pro představu, ceny za jeden akademický rok se pohybují od 5 000 Kč až do 80 000 Kč v závislosti na daném studijním programu. Podobně tomu bylo např. i v roce 2020 podle tehdejšího nařízení rektora, tedy Danuše Nerudové (.pdf, str. 4–5 z 5).

Z dokumentů, které Mendelova univerzita v minulosti zveřejnila, se nám podařilo zjistit, že poplatky za studijní programy v cizím jazyce univerzita vybírala ještě předtím, než se rektorkou stala Danuše Nerudová. Jako příklad lze uvést rozhodnutí rektora z roku 2014 (.pdf, str. 3–4) nebo 2015 (.pdf, str. 15–16), kdy se poplatky u všech studijních programů v cizím jazyce pohybovaly v rozmezí přibližně 40 až 80 tisíc korun za akademický rok.

Dokumenty, které by obsahovaly rozpis výše poplatků v předcházejících letech, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nalézt nepodařilo. Ze zveřejněných výročních zpráv o hospodaření Mendelovy univerzity nicméně vyplývá, že tato univerzita měla příjmy z poplatků za studium v cizím jazyce každoročně od roku 2004 (.pdf, str. 20). V roce 2003 (.doc, str. 30), 2002, 2001 (vše .pdf, str. 18) ani 2000 (.pdf, str. 23) žádné příjmy z těchto poplatků nevykazovala.

Dokumenty zveřejněné Mendelovou univerzitou ukazují, že poplatky za studium v cizím jazyce byly na univerzitě skutečně vybírány ještě před tím, než Danuše Nerudová nastoupila do jejího vedení. Podle výročních zpráv o hospodaření ale Mendelova univerzita měla příjmy z těchto poplatků již v roce 2004, nikoli až od roku 2009 či 2010. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako nepravdivý.

Danuše Nerudová v debatě serveru Blesk.cz odpovídala na dotaz týkající se odpovědnosti za své podřízené a svůj přístup ilustrovala na rozhodnutí z března 2020, kdy jako rektorka Mendelovy univerzity rozhodla o uzavření školy kvůli epidemii covidu-19. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jestli byla Danuše Nerudová skutečně první z českých rektorů, který k takovému kroku přistoupil.

Vláda (respektive její pracovní orgán Bezpečností rada státu) doporučila s ohledem na začínající epidemii covidu-19 uzavření škol včetně vysokých škol 10. března 2020. Ještě v ten samý den vydalo Ministerstvo zdravotnictví mimořádné opatření (.pdf), kterým školy s účinností od 11. března dočasně uzavřelo.

Některé vysoké školy však výuku rušily již několik dní před rozhodnutím vládních politiků. První informace o tom, že některá z českých vysokých škol ruší výuku, se objevila 1. března 2020, tedy v den, kdy byl v Česku potvrzen první případ nákazy koronavirem. Ještě v ten den večer mluvčí České zemědělské univerzity (ČZU) potvrdila, že jedním z nakažených Čechů je profesor z ČZU.

V reakci na tuto informaci pak děkan Fakulty strojní Českého vysokého učení technického (ČVUT) během večera oznámil zrušení výuky na fakultě následující den, 2. března. Kolega nakaženého profesora z ČZU se totiž v předchozím týdnu vyskytoval v prostorách fakulty ČVUT.

Dopoledne 2. března se na webu Echo24 a Seznam Zprávy objevila informace, že ČZU na dva dny (2. a 3. března) zrušila výuku. O hodinu později přišel všem studentům ČZU e-mail se stejnou informací. Ve 13 hodin pak proběhla tisková konference, na které rektor univerzity Petr Sklenička potvrdil (video, čas 3:34), že univerzita zrušila výuku na dva dny.

Až poté se objevily první informace o tom, že k podobnému kroku přistoupí i Mendelova univerzita v Brně, jejíž rektorkou tehdy byla Danuše Nerudová. První zmínka o tom, že by škola měla být uzavřena od následujícího dne 3. března až do 15. března, tedy celkem 14 dní, se objevila ve 13:50 na facebooku Centra sportovních aktivit Mendelovy univerzity, ve 13:53 pak také na facebooku České televize. O 10 minut později informoval web Brněnská drbna, že „vedení univerzity to oznámilo dnes odpoledne“. O rozhodnutí o cca 30 minut později informovala univerzita i na twitteru a facebooku.

První rozhodnutí o zrušení výuky na vysokých školách z důvodu šíření koronaviru tedy padlo již 1. března na Fakultě strojní ČVUT. Pokud jde o uzavření celé univerzity, o kterém mluví Danuše Nerudová, k tomu došlo nejdříve na České zemědělské univerzitě. Tamní vedení rozhodlo během dopoledne 2. března, a to s platností již od stejného dne. Mendelova univerzita pod vedením Danuše Nerudové oznámila ukončení výuky až 2. března po poledni, s účinností od 3. března.

Mendelova univerzita tedy na začátku pandemie covidu-19 nebyla první ani jedinou univerzitou, která kvůli šíření viru zrušila prezenční výuku, a výrok Danuše Nerudové proto hodnotíme jako nepravdivý. Pro úplnost je nicméně třeba zmínit, že Danuše Nerudová jako první z rektorů rozhodla o přerušení prezenční výuky na delší dobu, a to 14 dnů, a navíc bez toho, aby tehdy bylo přímo na univerzitě zaznamenané riziko kontaktu s nakaženým.

Pro kontext uveďme, že Danuše Nerudová ve výroku reaguje na Petra Pavla, který mluvil o odpovědnosti v armádě a o pochybnostech okolo kvality doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně (MENDELU), kterou Nerudová mezi lety 2018 a 2022 coby rektorka vedla. V debatě Nerudová poukazuje (video, čas 57:40) na to, že na vysoké škole je jiná struktura vedení než v armádě. Zároveň uvádí, že rektor má pouze omezené pravomoci a je jen jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení.

Radu pro vnitřní hodnocení (RVH) zřizují veřejné vysoké školy svým statutem, tedy v rámci základních vnitřních předpisů. Její funkce jsou definovány v zákoně o vysokých školách a spočívají v řízení kvality všech činností na univerzitě „se zaměřením na vzdělávací a tvůrčí činnost”. Rada se zabývá např. schvalováním pravidel pro zajišťování vnitřního hodnocení kvality nebo kontrolou studijních programů v době platnosti jejich akreditace.

Současná RVH MENDELU má včetně tajemnice šestnáct členů, stejně jako v době, kdy jí předsedala Danuše Nerudová. V jednacím řádu RVH MENDELU se uvádí, že rada je usnášeníschopná v případě, že jsou přítomny alespoň dvě třetiny jejích členů (.pdf, str. 3). Pro schválení usnesení je pak potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. 

Danuše Nerudová tedy správně poukazuje na to, že Rada pro vnitřní hodnocení je vícečlenná, a o otázkách týkajících se kontroly kvality vzdělávání na Mendelově univerzitě tak nerozhoduje pouze samotný rektor. Uvedla ale nesprávný počet členů rady, její výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Pro kontext uveďme, že Danuše Nerudová ve výroku reaguje na Petra Pavla, jenž mluvil o odpovědnosti v armádě a o pochybnostech okolo kvality doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně (MENDELU), kterou Nerudová mezi lety 2018 a 2022 coby rektorka vedla. V debatě Nerudová poukazuje (video, čas 57:40) na to, že na vysoké škole je jiná struktura vedení než v armádě, a uvádí, že rektor má pouze omezené pravomoci a je jen jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení.

Radu pro vnitřní hodnocení (RVH) zřizují veřejné vysoké školy svým statutem, tedy v rámci základních vnitřních předpisů. Její funkce jsou definovány v zákoně o vysokých školách a spočívají v řízení kvality všech činností na univerzitě „se zaměřením na vzdělávací a tvůrčí činnost”. Rada se zabývá například schvalováním pravidel pro zajišťování vnitřního hodnocení kvality nebo kontrolou studijních programů v době platnosti jejich akreditace.

Současná RVH MENDELU má včetně tajemnice šestnáct členů. Jednací řád RVH MENDELU např. říká, že rada je usnášeníschopná v případě, že jsou přítomny alespoň dvě třetiny jejích členů (.pdf, str. 3). Pro schválení usnesení je přitom potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. 

Předsedou RVH je vždy rektor, který pak jejího místopředsedu volí z řad profesorů a docentů dané veřejné vysoké školy. Na MENDELU se zpravidla jedná o prorektora. Mezi členy je také předseda akademického senátu. Ostatní členy rady jmenuje rektor na základě návrhů vědecké rady a akademického senátu.

Rektor je tedy skutečně jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení a má jeden hlas. Členů rady je v současnosti celkem šestnáct, stejně jako v době, kdy radě předsedala Danuše Nerudová. Pro schválení usnesení v RVH je potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. Výrok Danuše Nerudové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel se vojákem z povolání stal v roce 1980 ještě během studia na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Poté, co v roce 1983 školu úspěšně absolvoval, nastoupil jako velitel čety k 22. výsadkovému pluku speciálního určení v Prostějově. O dva roky později byl ve stejném útvaru povýšen na velitele výsadkové průzkumné roty.

Prostějovský 22. výsadkový pluk speciálního určení skutečně opustil v roce 1988, kdy byl formálně přemístěn pod Generální štáb Československé lidové armády (ČSLA) a zahájil tříleté postgraduální studium v oboru velitelsko-štábním zpravodajském.

Studium postgraduálního zpravodajského kurzu, kterého se Petr Pavel účastnil, bylo rozděleno do tří ročníků (.pdf, str. 31), z nichž první probíhal na Vojenské akademii v Brně, zbylé dva pak na Zpravodajském institutu v Praze. Tento institut spadal pod úsek agenturního průzkumu Zpravodajské správy Generálního štábu (.pdf, str. 182) a jeho úkolem byla „speciální příprava a školení příslušníků agenturního průzkumu“ (.pdf, str. 186).

Petr Pavel byl ke studiu interního postgraduálního kurzu vyslán 1. září 1988 poté, co absolvoval více než rok dlouhý proces „základního výběru“. O rok později – na konci druhého semestru studia – složil odbornou vojenskou jazykovou zkoušku z francouzštiny. V prvním ročníku se zabýval také ruštinou a dalšími předměty, jako například marxisticko-leninskou filozofií nebo velení vojskům.

Třetí semestr Pavlova postgraduálního studia začal v září 1989 (video, 6:19), tedy ještě před změnou režimu. Hodnocení za tento semestr mu bylo vystaveno v únoru 1990 a je v něm uvedeno, že Pavel stále spadal do francouzské jazykové skupiny. Z hodnocení nicméně vyplývá, že se v rámci této fáze studia věnoval nejen jazykům, ale také odborné zpravodajské přípravě. Studium ukončil 26. července 1991.

Závěrem shrňme, že se Petr Pavel v prvním ročníku zpravodajského kurzu věnoval francouzštině, ze které na konci druhého semestru složil odbornou zkoušku, ale i dalším předmětům. Ještě několik týdnů třetího semestru se odehrálo v komunistickém Československu, ale lze říci, že zbývající většinu studia absolvoval po změně režimu.

Petr Pavel po ukončení tříletého postgraduálního studia v oboru velitelsko-štábním zpravodajském (také nazývaném „zpravodajský kurz“) nastoupil v roce 1991 na Generální štáb. Zde vykonával funkci vedoucího staršího důstojníka „odboru řízení vojenských úřadů v zahraničí“.

Dle webu Armády ČR Petr Pavel mezi lety 1993 a 1994 působil jako zástupce vojenského a leteckého přidělence při Velvyslanectví ČR v Belgii (s akreditací pro Nizozemí a Lucembursko), což můžeme obecně označit jako funkci vojenského diplomata či zpravodajce. V roce 1995 se pak stal asistentem ředitele Vojenského zpravodajství.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula na zmíněném počtu podpisů ilustruje, že má významnou podporu mezi občany, kteří ho mohou podpořit v prezidentských volbách. Je důležité zmínit, že na základě zákona o volbě prezidenta republiky je k prezidentské kandidatuře potřeba alespoň 50 tisíc podpisů občanů, případně musí kandidátní listinu podepsat nejméně 20 poslanců či 10 senátorů.

Ačkoli Josef Středula kandiduje s podporou jedenácti senátorů (.pdf, str. 1), snažil se získat i dostatečné množství podpisů od občanů. Ve svém dřívějším vyjádření tvrdil, že jeho tým nasbíral 67,5 tisíce podpisů, po vnitřní kontrole mu pak dle jeho slov zbylo přes 62 tisíc podpisů.

Nasbíraný počet podpisů by tak Josefu Středulovi ke kandidatuře stačil. Prezidentský kandidát nicméně petiční archy neodevzdal kvůli obavě z možného seškrtání podpisů ze strany Ministerstva vnitra a prostřednictvím podpisů senátorů se chtěl pojistit, aby se prezidentských voleb mohl účastnit. Skutečný počet podpisů, který Josef Středula získal, tak není možné ověřit.

Díky podpisům občanů se prezidentských voleb účastní Petr Pavel, Danuše Nerudová a Karel Diviš. Petru Pavlovi bylo z 86 tisíc nasbíraných podpisů odečteno 2 850 (.pdf, str. 3 a 9) a Danuši Nerudové, která nashromáždila 86,1 tisíc podpisů od občanů, resort vnitra odečetl 3 687 podpisů (.pdf, str. 3 a 9). U Karla Diviše pak ministerstvo odečetlo přes 11 tisíc podpisů (.pdf, str. 10), a kvůli nedostatku podpisů jej k prezidentské volbě neregistrovalo. Nejvyšší správní soud však následně rozhodl (.pdf), že se Karel Diviš do boje o Hrad může zapojit.

Doplňme také, že Ministerstvo vnitra vyřadilo Tomáše Březinu kvůli neplatným 20 tisícům podpisů (.pdf, str. 3 a 10) nebo Karla Janečka, který dle resortu odevzdal přibližně 26 tisíc neplatných podpisů (.pdf, str. 3 a 10).

Na začátek zmiňme, že Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), chtěl svou kandidaturu nejprve opřít o podpisy občanů. V listopadu uvedl, že jeho tým nasbíral přes 62 tisíc podpisů (číslo, k němuž došel po interní kontrole). Nakonec se však kvůli obavám z možného seškrtání těchto podpisů ze strany Ministerstva vnitra rozhodl kandidovat s podporou jedenácti senátorů (.pdf, str. 1). 

Jmenovitě se jednalo o zástupce senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislí Josefa Bazalu, Petra Fialu, Lumíra Kantora, Josefa Klementa a Patrika Kunčara. Dále senátory klubu ANO a ČSSD  Zdeňka Matušku, Petra Víchu a Věru Procházkovou. Z klubu ODS a TOP 09 podpořili Josefa Středulu Tomáš Jirsa a Jan Pirk a z klubu SEN 21 a Pirátů senátorka Adéla Šípová.

Celkem tedy Josefa Středulu v kandidatuře na post prezidenta republiky skutečně podpořilo 11 senátorů napříč čtyřmi senátorskými kluby (z celkového počtu šesti segmentů – pěti klubů a skupiny nezařazených). Tento výrok proto hodnotíme jako pravdivý. 

Pro kontext doplňme, že kromě Josefa Středuly svou kandidaturu na prezidenta opřeli o podpisy senátorů také Pavel Fischer (.pdf, str. 1), Marek Hilšer (.pdf, str. 1) a Tomáš Zima (.pdf, str. 1). Ostatní schválení kandidáti pak získali podpisy poslanců či občanů. 

Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek na konci dubna 2022 obhajoval Josefa Středulu na svém twitteru, kde napsal:

Toto vyjádření některá média interpretovala jako Kalouskovo vyjádření podpory prezidentské kandidatury Josefa Středuly. Na konci loňského dubna se totiž spekulovalo o Středulových ambicích zapojit se do boje o Hrad.

Dodejme, že se ve stejně době konal sjezd Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), na kterém byl Josef Středula znovuzvolen do pozice předsedy ČMKOS. Středulu ke kandidatuře na prezidenta tehdy vyzval i prezident Miloš Zeman.

Danuši Nerudovou podporuje Miroslav Kalousek už delší dobu. 29. července 2022 např. uvedl, že podepsal petiční arch za její kandidaturu. Dále také napsal: „Není mým favoritem č.1 pro první kolo, ale jsem rád, že kandiduje. Je pro mě jednou z možných přijatelných voleb pro kolo druhé.“ Doplňme, že oním favoritem byl Pavel Fischer.

Exministr financí Kalousek nicméně v listopadu a prosinci 2022 opakovaně vyjádřil podporu Danuši Nerudové. Jednoznačně se na její stranu postavil 1. ledna 2023, kdy na svém twitteru napsal, že ji bude volit:

Miroslav Kalousek se tedy v minulosti přiklonil k prezidentské kandidatuře Josefa Středuly. Později však začal podporovat Danuši Nerudovou. Na začátku letošního roku dokonce uvedl, že ji bude volit. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Pavla Fischera se vztahuje k jeho přesvědčení (video, čas 01:12:15), že média pořádáním oddělených debat pouze pro favority nadcházejících voleb a pro kandidáty s nižšími preferencemi upřednostňují Danuši Nerudovou, Petra Pavla a Andreje Babiše, kteří mezi tyto favority patří. Oddělené televizní debaty podle Pavla Fischera znevýhodňují ostatní kandidáty v boji o hlasy nerozhodnutých voličů.

Průzkum agentury Median pro MF Dnes uvádí, že 36,4 % respondentů, kteří chtějí volit, zatím neví, komu dají v prezidentské volbě svůj hlas. Dalších 16,1 % si není jistých ani svou účasti, ani kandidátem, kterého by případně volili. Median data sbíral v období 27.–⁠29. prosince 2022 a výsledky byly publikovány 2. ledna 2023. Do průzkumu se zapojilo 1016 účastníků.

Zdroj: iROZHLAS

Pro úplnost dodejme, že dřívější průzkum agentury STEM/MARK, který sbíral data mezi 15. a 21. prosincem 2022 a byl zveřejněný až v den námi ověřované debaty, tedy 3. ledna 2023, uvádí nižší podíl nerozhodnutých respondentů, a to zhruba pětinu (22 %).

Podle průzkumu Medianu opravdu přibližně třetina (konkrétně 36,4 %) respondentů není rozhodnuta, jakého kandidáta bude volit v prvním kole. Zároveň se jedná o nejaktuálnější data, kterými mohl Pavel Fischer a ostatní účastníci debaty disponovat. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezidentskou kandidaturu Pavla Fischera mělo svými podpisy podpořit celkem 54 zákonodárců, z toho 20 poslanců a 34 senátorů, jejichž seznam je zveřejněný i na Fischerových oficiálních webových stránkách. Pavel Fischer byl k prezidentské volbě nakonec nominován 30 senátory (.pdf, str. 1). Ministerstvo vnitra totiž neuznalo (str. 2) podpisy Václava Chaloupky, Šárky Jelínkové, Petra Orla a Petra Šilara, kteří v den podání kandidátní listiny (tedy 3. listopadu 2022) již neměli platný mandát.

Přesný počet podpisů poslanců nelze z nezávislých a veřejně dostupných zdrojů ověřit. Kontaktovali jsme proto tým Pavla Fischera. Tisková mluvčí Mária Pfeiferová nám v e-mailu zaslala kandidátní listinu, která je skutečně podepsaná 20 poslanci. Zmiňme, že jejich jména odpovídají seznamu, který je zveřejněný na oficiálním webu Pavla Fischera.

Co se týče podpory od koalice SPOLU, ta v říjnu loňského roku podpořila tři kandidáty –⁠ Pavla Fischera, Danuši Nerudovou a Petra Pavla.

Pavla Fischera tedy celkem podpořilo 54 zákonodárců, přičemž oficiálně jej na prezidenta nominovalo 30 senátorů. Rovněž jej podpořila vládní koalice SPOLU. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.