Zavolíme! Prezidentská debata

Prezidentské volby nás čekají již za necelý měsíc, a tak jsou i debaty kandidátů v plném proudu. My jsme se v naší analýze zaměřili na studentskou debatu Zavolíme!, které se zúčastnilo 5 ze 6 favorizovaných kandidátů. Výroky jsme vybrali z prvních dvou segmentů debaty, které se týkaly rovnoprávnosti a zahraniční politiky.

Ověřili jsme

Zavolíme! ze dne 1. prosince 2022 (moderátor Oldřich Neumann, záznam)

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Pavel Fischer

Kandidát na prezidenta

0
0
0

Marek Hilšer

Kandidát na prezidenta

0
0
0

Danuše Nerudová

Kandidátka na prezidentku

0
0

Petr Pavel

Kandidát na prezidenta

0
0
0

Josef Středula

Kandidát na prezidenta

0
0
0

Výroky

Pavel Fischer Nez.
Marek Hilšer Nez.
Danuše Nerudová
Petr Pavel
Josef Středula
Ekonomika 2 výroky
Invaze na Ukrajinu 6 výroků
Koronavirus 1 výrok
Obrana, bezpečnost, vnitro 1 výrok
Prezidentské volby 2023 17 výroků
Zahraniční politika 1 výrok
Pravda 18 výroků
Nepravda 1 výrok
Zavádějící 0 výroků
Neověřitelné 0 výroků

Josef Středula

Člověk, který odhalil a rozluštil kód, který se jmenuje Enigma, tak byl gay.
Prezidentské volby 2023
Pravda
Britský matematik Alan Turing, který spolu se svým týmem sestrojil přístroj na dešifrování zpráv zakódovaných prostřednictvím systému Enigma, byl skutečně homosexuál. V roce 1952 byl kvůli poměru s jiným mužem odsouzen, v roce 2013 mu byla posmrtně udělena královská milost.

Josef Středula tento výrok uvedl v odpovědi na otázku, která se týkala začleňování marginalizovaných skupin do společnosti. Podle Josefa Středuly je důležité, aby se člověk ve vlastní zemi cítil její součástí. Jako příklad z historie zmínil, že člověk, jenž „rozluštil“ kód Enigma, byl homosexuál, a proto byl na něj po válce činěn ze strany společnosti tlak.

Josef Středula patrně mluví o britském matematikovi Alanu Turingovi, který za druhé světové války pracoval pro Vládní školu pro kódování a šifrování (GC&CS), později přejmenovanou na Vládní komunikační ústředí (GCHQ). V centrále GC&CS v Bletchley Park působil jako vedoucí kryptoanalytik a stál v čele skupiny, jejímž cílem bylo prolomit německé šifrování.

Během války Alan Turing sestrojil dešifrovací stroj Bomba (The Bombe), jenž sloužil k luštění zpráv zašifrovaných systémem Enigma, jenž používaly nacistické ozbrojené síly. Na vytvoření stroje pracoval spolu se svým týmem od podzimu 1939 do jara 1940. Navazoval přitom na práci polského týmu vedeného Marianem Rejewským. Ten se prolomením kódu Enigma zabýval od roku 1932 a v roce 1938 vyrobil přístroj bomba (.pdf, str. 31), po kterém byl pojmenován i stroj Alana Turinga. V létě 1939 pak Rejewski informace o dešifrovacím zařízení předal Francii a Velké Británii. Rejewského stroj měl nicméně oproti tomu Turingovu značnou nevýhodu, protože nedokázal reagovat na změny, jež Německo v systému Enigma provedlo v květnu 1940, a stal se tak nepoužitelným. Právě díky složitějšímu Turingovu zařízení, které se s těmito změnami dokázalo vypořádat, mohla Velká Británie rozluštit značná množství německých zašifrovaných zpráv.

Nyní se zaměříme na samotné represe, jimž byl Alan Turing vystaven pro svou homosexualitu. Doplňujeme, že ve Velké Británii byla do roku 1967 mužská homosexualita nelegální.

Po druhé světové válce ve Velké Británii začala vlna zatýkání homosexuálů, přičemž se toto zatýkání týkalo často mužů zastávajících vysoké funkce v národních institucích. V lednu 1952 byl Alan Turing v Manchesteru obžalován za svůj poměr s jiným mužem a 31. března 1952 souzen. Podobu trestu si přitom směl sám vybrat. První možností bylo vězení, druhou podmínečné propuštění, které však podléhalo podmínce, že podstoupí roční hormonální léčbu. Alan Turing si zvolil druhou možnost. Jelikož od roku 1948 nesměli homosexuálové ve Velké Britálnii získat bezpečnostní prověrku, byla Turingova práce pro GCHQ, oficiálně ukončena.

V následujících letech podléhal kontrole policie, jež se obávala, aby nevyzradil státní tajemství svým zahraničním kontaktům. Web Turing.org.uk, spravovaný matematikem Andrewem Hodgesem, zmiňuje např. domovní prohlídku, které byl Alan Turing podroben v březnu roku 1953, když k němu měl přijet na návštěvu jeho norský známý, také homosexuál.

8. června 1954 byl Alan Turing nalezen mrtvý, příčinou úmrtí byla otrava kyanidem. Jeho smrt byla označena za sebevraždu. To, proč Turing zemřel, bývá ovšem popisováno různě. Zdroje často propojují Turingovu smrt s psychickými a fyzickými těžkostmi, které v posledních letech života pro svou homosexualitu zakusil. Rovněž se objevují i názory, že mohl být zavražděn tajnou policií, protože měl velké kryptoanalytické znalosti a homosexuálové byli za Studené války vnímaní jako bezpečnostní riziko. Existují však i zdroje předkládající názor, že se mohl otrávit nedopatřením, jelikož používal kyanid při svých chemických experimentech.

24. prosince 2013 byla Turingovi posmrtně udělena panovnicí Alžbětou II. královská milost.

Na závěr shrňme, že Alan Turing skutečně hrál velkou roli při dešifrování zpráv, které nacistické Německo šifrovalo pomocí systému Enigma. Na přelomu let 1939 a 1940 spolu se svým týmem sestrojil zařízení, díky němuž Velká Británie mohla během války rozluštit nezanedbatelné množství zachycených německých zpráv. Turing byl skutečně homosexuál, výrok Josefa Středuly proto hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že Turing byl kvůli své sexuální orientaci skutečně vystaven tlaku ze strany společnosti, v roce 1952 byl např. odsouzen za poměr s jiným mužem a nesměl pokračovat v práci pro GCHQ.

Danuše Nerudová

Ženy (v Česku, pozn. Demagog.cz) nejsou za stejnou práci odměňovány stejně jako muži.
Prezidentské volby 2023
Pravda
Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí za rok 2016 nebo dle výzkumu z roku 2019, který letos v listopadu zveřejnil časopis Nature Human Behaviour, se průměrný rozdíl v odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici pohybuje mezi 10 a 12 %.

Míra nerovnosti v odměňování je nejsrozumitelněji vyjádřena ukazatelem GPG (z anglického Gender Pay Gap). GPG je většinou stanoven jako procentuální rozdíl mezi průměrným hrubým hodinovým výdělkem mužů a žen.

Danuše Nerudová ve svém výroku zmiňuje především přímou diskriminaci, ke které dochází v případě, kdy ženy dostávají za stejnou práci nižší mzdu než muži.

Odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v roce 2018 publikovalo studii (.pdf), v jejímž rámci výzkumníci pozorovali hodnoty GPG hned na několika úrovních. Při porovnání odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici (totéž zaměstnání na stejném pracovišti) došli k rozdílu mezd 10 % v roce 2016 (str. 52–53). Po celé sledované období let 2002–2016 se tyto hodnoty, popisující celkovou situaci na trhu práce, pohybovaly mezi 10 % a 11 % (str. 53). Podobné procento studie uvádí i pro věkovou kategorii 25–55 let, v jejímž případě dosahovala míra nerovnosti v roce 2016 11 % (str. 54–55).

Tématu nerovnosti v odměňování se věnoval také mezinárodní výzkum, jehož výsledky v listopadu 2022 zveřejnil odborný časopis Nature Human Behaviour (NHB). Ze studie vyplývá, že situace na trhu práce se v oblasti přímé nerovnosti v Česku obrací k lepšímu. 

Podle těchto statistik za rok 2019 je průměrný rozdíl ročních výdělků žen a mužů ve věku 30–55 let na stejné pracovní pozici 12 %. Časopis pro analýzu Česka využíval data z Informačního systému o platu a Informačního systému o průměrném výdělku.

Rozdíl v závěrech této studie a studie MPSV může souviset se zahrnutím jiných věkových skupin. Jak už jsme totiž zmínili výše, Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje s celým trhem práce (.pdf, str. 52) a širší věkovou kategorií 25–55 let, nikoli s věkovou kategorií 30–55 let.

Celkový rozdíl v odměňování mužů a žen 

Data celkového průměrného rozdílu mezi hrubým hodinovým výdělkem mužů a žen jsou o něco vyšší. Statistiky zahrnují například přímou a nepřímou diskriminaci nebo segregaci na trhu práce.

Podle studie zveřejněné v Nature Human Behaviour bylo v roce 2019 celkové GPG v Česku pro kategorii 35–55 let 24 %. Podobná čísla lze nalézt i ve statistice Eurostatu, podle níž u skupiny 35–44 let odpovídala míra nerovnosti 23,7 %, u skupiny 45–54 let pak 22,0 %.

Podle dat Eurostatu za celý trh práce (pro všechny věkové skupiny) bylo v roce 2019 celkové GPG v Česku 19,2 %. V roce 2020 kleslo na 16,4 %. 

Z dat Eurostatu také vyplývá, že v porovnání se státy Evropské unie si Česko vede o něco hůře než je průměr EU, který byl za rok 2020 13,0 %. Například z našich sousedních států si lépe vede Polsko (4,5 %) i Slovensko (15,8 %), na druhou stranu hůře je na tom Německo (18,3 %) a Rakousko (18,9 %), jež patří ke státům s nejvyšším GPG v EU.

Závěrečné hodnocení

Podle dat MPSV i podle aktuálnějších dat publikovaných v časopise Nature Human Behaviour se průměrný rozdíl ohodnocení mužů a žen na stejné pozici pohybuje mezi 10–12 %. Na základě těchto dat hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Danuše Nerudová

80 % dětí z romských rodin končí ve speciálních školách.
Prezidentské volby 2023
Nepravda
Dle průzkumů MŠMT v září 2021 z 34 942 romských žáků základních škol do programu pro žáky s lehčím mentálním postižením patřilo 12,6 % dětí (u většiny z nich výuka probíhala ve speciálních třídách a školách), 1,7 % dětí spadalo do programu pro žáky s těžkým mentálním postižením.

Předně uveďme, že Česko dlouhodobě čelí kritice Evropské unie za diskriminaci romských dětí ve spojitosti s jejich neodůvodněným zařazováním do speciálních (dříve zvláštních) škol. V listopadu 2007 například Evropský soud pro lidská práva v rozsudku, který se týkal případu zařazení 18 romských dětí z Ostravska do speciálních škol, uvedl, že k tomu došlo bez relevantního opodstatnění a Česká republika se vůči romským dětem dopouští diskriminace. 

V souvislosti s výkonem rozsudku dohlíží na Česko od roku 2007 Výbor ministrů Rady Evropy. Tomu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) každoročně předkládá data o vývoji situace a počtu romských dětí ve speciálních školách.

Zpráva z roku 2016

V roce 2016 MŠMT zveřejnilo zprávu (.pdf), v níž informovalo o elektronickém sběru dat, a která slouží právě k vytváření tzv. kvalifikovaných odhadů počtu romských žáků na základních školách. V ní uvádí (.pdf, str. 6) i počty romských dětí podle toho, do kterého rámcového vzdělávacího programu jsou při výuce zařazeny. MŠMT zde rozlišuje (.pdf, str. 3, 6) čtyři programy. Prvním z nich je rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV). Další tři se týkají právě speciálního vzdělávání. Jedná se o rámcový vzdělávací program „se sníženými nároky na výstupy ze vzdělávání“ z důvodu (lehčího) mentálního postižení (RVP ZV UV) (.pdf, str. 16), program pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV LMP, zrušen k září 2016) a program pro obor vzdělání základní škola speciální (RVP ZŠS), který je určen pro žáky se středně těžkým a závažnějším mentálním postižením. Do těchto tří programů bylo podle zprávy MŠMT z roku 2016 (.pdf, str. 6) zařazeno 4 929 z celkového počtu 33 858 romských dětí, tedy 14,6 % romských dětí.

Zpráva z roku 2022

Statistiky z let 2017 až 2021 se nám nepodařilo na stránkách MŠMT nalézt. Budeme proto vycházet ze zprávy České republiky z roku 2022 (.pdf), která je určena Výboru ministrů Rady Evropy v souvislosti s rozsudkem z roku 2007 a čerpá právě ze zjištění MŠMT. 

Ze zprávy vyplývá, že podle oficiálních odhadů bylo v září 2021 v základních školách 34 942 romských žáků, což je 3,6 % z celkového počtu žáků českých základních škol (.pdf, str. 7). Romských dětí vzdělávaných v rámci standardního základního vzdělávání bylo 29 938, tj. 85,7 %. 

Do rámcového vzdělávacího programu se sníženými nároky z důvodu mentálního postižení (RVP ZV UV) spadalo 4 397 romských dětí, tedy 12,6 % (.pdf, str. 8). Z toho (str. 11) se 3 290 romských žáků vzdělávalo „ve třídách nebo školách podle § 16 odst. 9 školského zákona“, tedy odděleně od ostatních dětí. Naopak prostřednictvím tzv. inkluzivní (společné) výuky s ostatními žáky základních škol se vzdělávala menší část, přesněji 1 107 dětí. Pro srovnání je dobré dodat, že z celkového počtu 965 tisíc žáků základních škol spadá do programu pro žáky s lehčím mentálním postižením pouze zhruba 16 tisíc dětí (.pdf, str. 8), tj. 1,7 % žáků. U romských dětí (.pdf, str. 8) je tak podíl, dosahující téměř 13 %, výrazně vyšší. 

Co se týče žáků spadajících do programu žáky se závažnějším mentálním postižením (RVP ZŠS), zpráva z roku 2022 jejich přesný počet neuvádí (.pdf). Z výše uvedených dat nicméně vyplývá, že je jich přibližně 1,7 %, což přibližně odpovídá podílu z roku 2016 (.pdf, str. 6). 

Pokud tedy čísla závěrem shrneme, na začátku školního roku v září 2021 studovalo na základních školách dle odhadů MŠMT 34 942 romských dětí. U 4 397 z nich (12,6 %) probíhala výuka prostřednictvím programu pro žáky s lehčím mentálním postižením, přičemž u 3 290 těchto žáků (9,4 % z celkového počtu romských dětí) probíhala výuka odděleně od dětí spadajících do programu standardního základního vzdělávání, nikoli např. prostřednictvím inkluzivní výuky. Dalších 1,7 % dětí bylo zařazeno v programu pro žáky se středním a závažnějším mentálním postižením.

Tato čísla jsou ve srovnání s majoritní společností stále velmi vysoká, nejedná se ovšem o 80 % dětí z romských rodin, jak uvádí Danuše Nerudová. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Marek Hilšer

Já jsem už (...) v té minulé prezidentské volbě (...) podporoval manželství pro všechny.
Prezidentské volby 2023
Pravda
V průběhu minulé prezidentské kampaně Marek Hilšer opakovaně vyjádřil podporu pro manželství pro všechny. Během roku 2017 tak učinil například pro magazín Lui.cz, finanční portál Peníze.cz nebo web iRozhlas.cz.

Marek Hilšer neúspěšně kandidoval i v předchozích prezidentských volbách v lednu 2018, v nichž v prvním kole skončil na pátém místě. K možnosti zavedení „manželství pro všechny“ bez ohledu na sexuální orientaci (iniciativa Jsme fér tímto pojmem označuje manželství pro homosexuální páry) se Marek Hilšer vyjádřil například v květnu 2017. Tehdy v rozhovoru pro magazín Lui.cz na otázku, která se k tomuto tématu vztahovala, uvedl, že „právo a stát musí dát každému stejné podmínky (…). A to bez ohledu na sexualitu“.

Pro portál Peníze.cz Hilšer v prosinci 2017 také uvedl, že by podepsal „zákon umožňující sňatky homosexuálů“. Možnost uzavírat stejnopohlavní sňatky podpořil Hilšer v té době i v anketě serveru iRozhlas.cz, kde prohlásil: „Registrované partnerství nedává homosexuálním párům stejná práva, jaká mají heterosexuálové žijící v manželství. (…) nevidím důvod, proč bránit lidem, kteří jsou ochotni dát si veřejný slib, že spolu chtějí žít a starat se jeden o druhého. Také se domnívám, že to pro ně bude mít velký symbolický význam“.

Marek Hilšer tehdy zároveň vyjádřil pochopení pro občany, kteří mají k manželství pro všechny odmítavý postoj kvůli stigmatizaci tématu v minulosti. Konstatoval tak, že by chtěl usilovat o otevření celospolečenské diskuse. Pro úplnost dodejme, že nynější senátor Hilšer tehdy také souhlasil s povolením adopce párům stejného pohlaví.

Pavel Fischer

14 matrik, na kterých lze dodnes uzavírat registrované partnerství (...).
Prezidentské volby 2023
Pravda
Registrované partnerství lze skutečně uzavřít pouze na 14 matričních úřadech. Kromě Středočeského kraje se vždy jedná o úřad, který sídlí v krajském městě.

Na úvod zmiňme, že kandidát na prezidenta Pavel Fischer v diskuzi dále uvedl, že považuje počet matrik, kde lze uzavřít registrované partnerství, za diskriminaci stejnopohlavních párů.

Registrované partnerství zavedl zákon, který Poslanecká sněmovna definitivně schválilabřeznu 2006. V současné době jej lze skutečně uzavřít pouze na 14 matričních úřadech, jejichž seznam vychází z vyhlášky Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb.výjimkou Středočeského kraje se vždy jedná o úřad sídlící v krajském městě. Dodejme, že se partneři mohou registrovat na kterékoli z těchto matrik bez ohledu na jejich trvalý pobyt.

Co se týče uzavření manželství, to může být církevního nebo civilního (občanského) typu. V případě svazku civilního je nutné se obrátit na matriční úřad, do jehož správního obvodu spadá místo obřadu. Podle dokumentu (.pdf, str. 2) Ministerstva vnitra i webu státní správy se v České republice nachází téměř 1 300 úřadů, které poskytují matriční služby, včetně obřadů. V případě církevního obřadu „je nutné se obrátit na osobu pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností“. Místo obřadu poté určují vnitřní předpisy dané církve. Typicky se tedy v případě křesťanských církví jedná o kostely či kaple, kterých je v České republice několik tisíc.

Na závěr doplňme, že mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím rovněž přetrvává několik dalších rozdílů (.pdf, str. 12–⁠15). Na rozdíl od manželů nemohou mít registrovaní partneři např. společné jmění a nevzniká jim nárok na vdovský či vdovecký důchod. Ústavní soud sice lidem v registrovaném partnerství již dříve umožnil osvojení dítěte, osvojit si ho však může pouze jeden z páru. Oproti tomu manželé si dítě společně osvojit mohou.

Pavel Fischer

V době pandemie covidu, kdy zatímco manželé mohli uzavírat manželství, tak registrované partnerství bylo (...) odsunuto na druhou kolej.
Koronavirus
Prezidentské volby 2023
Pravda
Na podzim 2020, tedy během pandemie covidu-19, skutečně platila opatření, která znemožňovala uzavírat registrovaná partnerství. Svatby oproti tomu povoleny byly. Vstup do registrovaných partnerství byl poté povolen, platila pro ně však jiná pravidla než pro svatební obřady.

Pavel Fischer odkazuje na situaci z podzimu 2020, odstartovanou usnesením vlády z 21. října 2020, ve kterém tehdejší kabinet Andreje Babiše kvůli šíření koronaviru zakázal volný pohyb osob na území celé České republiky (.pdf, str. 1–2). Usnesení obsahovalo výjimku týkající se účasti na svatbě, o registrovaném partnerství se však nezmiňovalo.

Ministerstvo vnitra na svých stránkách následně zveřejnilo pokyny k tomu, jak od 22. října 2020 postupovat při konání sňatečných obřadů. Zatímco v případě uzavírání manželství shrnulo několik pravidel a doporučení týkajících se účastníků svatby, ověřování totožnosti hostů či dodržování hygienických opatření, u registrovaného partnerství explicitně uvedlo, že „prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství není stanoveno ve výjimkách ze zákazu pohybu stanovených v usnesení vlády“.

Vládní web Covid Portál pak v pravidlech aktualizovaných k 10. listopadu 2020 uváděl u svateb následující:

  • Svatby se mohou nadále konat.
  • Na svatbě je povoleno maximálně 10 účastníků (včetně snoubenců, oddávajícího a matrikáře).
  • Zakazuje se pořádání svatebních hostin v restauracích a dalších stravovacích zařízeních.
  • Účastníci nemusí mít nasazené roušky v průběhu svatebního obřadu.

Vláda 16. listopadu 2020 na svém jednání schválila mimořádné opatření (.pdf), které povolený počet hostů na svatbách zvýšil na 15. V případě uzavření registrovaného partnerství byla situace odlišná. V pravidlech, která byla na zmíněném webu aktualizována 14. listopadu 2020, resort vnitra nastínil, že:

  • Vstup do registrovaného partnerství je povolen jen v případě neodkladnosti (např. při špatném zdravotním stavu jednoho z budoucích partnerů nebo délka platnosti pobytových oprávnění v případě partnera-cizince).
  • Účastníky mohou být pouze osoby, které budou do registrovaného partnerství vstupovat, matrikář a případně tlumočník. Další hosté se nemohou účastnit.
  • Při prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství nemusí mít zúčastnění lidé roušky.

18. listopadu 2020 pak Ministerstvo zdravotnictví na svém twitteru označilo situaci za chybu. Konkrétně napsalo: „V mimořádném opatření jsme možnost uzavřít kromě sňatku i registrované partnerství opomněli. Nebyl to záměr a tato možnost měla být definována lépe a přesněji. Co nejdříve to napravíme“. Tehdejší ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) řekl, že rozdíly vznikly nedopatřením a kabinet situaci napraví.

K nápravě skutečně došlo 20. listopadu, když vláda do nařízení (.pdf) zanesla výjimku ze zákazu volného pohybu osob pro „účasti na svatbě, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a pohřbu, v počtu ne vyšším než 20 osob“.

Pro kontext uveďme, že vláda opomíjela registrované partnerství i v jiných záležitostech. Například nařízení (č. 495) ze 30. dubna 2020 udělovalo zákaz vstupu na území ČR pro všechny cizince, kteří nemají na území České republiky přechodný pobyt nad 90 dnů nebo trvalý pobyt s výjimkou mimořádné situace jako pohřeb nebo svatba. Uzavření registrovaného partnerství nařízení výjimku nepřidělovalo.

V době pandemie covidu-19 tedy skutečně došlo k tomu, že bylo možné uzavírat manželství, ale registrované partnerství nikoliv. U registrovaných partnerství následně byla řada rozdílů oproti svatbám – vstup do registrovaného partnerství byl povolen jen v případě neodkladnosti a události se nemohli účastnit hosté. Vláda ve svých nařízeních po kritice narovnala právo účastnit se jak svateb, tak rovněž uzavření registrovaného partnerství. 

Pro kontext výroku uveďme, že Pavel Fischer uvádí situaci uzavírání registrovaného partnerství v době pandemie covidu jako příklad diskriminace. Jelikož na podzim 2020 skutečně k nerovným podmínkám uzavírání registrovaného partnerství a svateb docházelo, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Marek Hilšer

Já už jsem to řekl v některých mých předešlých vyjádřeních i pro tisk – (...) já bych zohledňoval, aby (budoucí ústavní soudci, pozn. Demagog.cz) měli silný vztah k lidským právům.
Prezidentské volby 2023
Pravda
Marek Hilšer ve svých vyjádřeních pro média, např. pro deník E15.cz, skutečně uváděl, že by v případě zvolení prezidentem považoval za nutné, aby jím jmenovaní ústavní soudci měli porozumění pro problematiku lidských práv.

Marek Hilšer v předešlých vyjádřeních pro média odpovídal na otázku, jak by v případě zvolení prezidentem postupoval při jmenování nových soudců a soudkyň Ústavního soudu. Konkrétně se k nominaci vyjadřoval pro Deník N a pro deník E15.cz

Pro deník E15.cz Marek Hilšer uvedl: „Jmenoval bych soudce a soudkyně tak, aby byl ústavní soud pestrý, složený z osobností s praxí advokátní, akademickou i soudní. Považuji za přínosné setkávání různých životních zkušenosti, názorů a přístupů. Důležité jsou odborné i lidské kvality každého kandidáta či kandidátky. Ústavní právo je vrcholná disciplína, jejímž cílem je ale nalézání spravedlnosti, nejen nějaká právní ekvilibristika, takže bych považoval za nutné, aby jmenovaní měli porozumění pro problematiku lidských práv.“

Pro Deník N ve své odpovědi na stejnou otázku zvolil Marek Hilšer téměř totožná slova.

Doplňme, že podle Ústavy se Ústavní soud skládá z 15 soudců, jejichž funkční období je stanoveno na deset let. Hned 13 ústavním soudcům, včetně jeho předsedy Pavla Rychetského, skončí mandát během vládnutí příštího prezidenta. Ten tak tyto soudce bude muset jmenovat. Ústavnímu soudu navíc chybí nový soudce či soudkyně po odchodu Kateřiny Šimáčkové. Případné opakování mandátu Ústava nezakazuje.

Týdeník Respekt a server Seznam Zprávy po námi ověřované debatě zveřejnili informaci, že se Miloš Zeman chystá jmenovat předsedu Ústavního soudu ještě během svého vládnutí (tedy do 8. března 2023). A to i přesto, že Pavlu Rychetskému končí mandát až v srpnu příštího roku.

Marek Hilšer se tedy dříve v médiích nechal slyšet, že považuje za nutné, aby budoucí ústavní soudci měli porozumění pro lidská práva. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Josef Středula

Prezident republiky nejmenuje přímo ústavní soudce, musí mít souhlas Senátu. Nejeden ústavní soudce, který se chtěl jím stát, už si vylámal zuby na Senátu.
Prezidentské volby 2023
Pravda
Soudci Ústavního soudu jsou skutečně jmenováni prezidentem se souhlasem Senátu. Horní komora pak v minulosti zamítla celkem 13 kandidátů na tuto funkci.

Prezidentu republiky náleží na základě článku 62 Ústavy pravomoc jmenovat soudce Ústavního soudu. Ke jmenování nicméně skutečně potřebuje souhlas Senátu. V minulosti se několikrát stalo, že horní komora neschválila kandidáta, kterého prezident navrhoval.

Miloši Zemanovi bylo Senátem odmítnuto pět návrhů (jmenovitě šlo o Petra Poledníka, Aleše Gerlocha, Jiřího Nykodýma, Jana Sváčka a Miloslava Výborného).

Předchozímu prezidentovi Václavu Klausovi Senát zamítl dokonce devět nominací na post ústavního soudce. Jmenovitě šlo o Vladimíra Balaše, Václava Pavlíčka, Kláru Samkovou, Aleše Pejchala (kterého Václav Klaus navrhl do funkce dvakrát), Milana Galvase, Jaroslavu Novotnou, Jana Sváčka a Zdeňka Koudelku.

Co se týče Václava Havla, tomu Senát všechny kandidáty schválil. Dodejme však, že před vznikem Senátu došlo k odmítnutí Ireny Pelikánové a Ivana Průši ze strany Poslanecké sněmovny.

Petr Pavel

Po celou dobu, kdy narůstal konflikt od doby anexe Krymu, tak jsem se snažil při všech veřejných vystoupeních zdůrazňovat, že konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou není konfliktem mezi dvěma zeměmi, který by se nás netýkal.
Prezidentské volby 2023
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Petr Pavel v minulosti upozorňoval, že se situace na Ukrajině a s ní související ruská zahraniční politika dotýká i České republiky. V rozhovorech pro média o tom mluvil např. už v roce 2014.

Petr Pavel se k protiprávní anexi Krymu, k níž došlo v březnu 2014, a k ruské zahraniční politice v minulosti vyjadřoval. Skutečně při tom nejednou zmínil, že se nás situace na Ukrajině týká. Uvedeme několik konkrétních příkladů, kdy od něj tato informace zazněla.

V květnu 2014, tedy měsíc poté, co se na východě Ukrajiny rozhořely boje mezi vládními silami a proruskými separatisty podporovanými Ruskem, Petr Pavel v rozhovoru pro Parlamentní listy řekl: „Ukrajina se nás dotýká mnohem víc, nejen proto, že máme na svém území okolo sto tisíc Ukrajinců, ale hlavně jde o zemi, která leží kousek od hranic. Pokud by se tam tedy nějaký konflikt typu občanské války skutečně rozhořel, zcela určitě se promítne i u nás.“

O rok později – v březnu 2015 – se Petr Pavel před svým nástupem do funkce nejvyššího vojenského představitele NATO nechal v rozhovoru pro Hospodářské noviny slyšet, že „Rusko nevnímá současný stav jako mír, a tak ani my nežijeme v míru“. Poukázal také na to, že „způsob, jakým uplatňuje svou zahraniční politiku a deklaruje permanentní válku, nás nemůže nechat v klidu.“

Dalším příkladem může být jeho vyjádření z listopadu 2018 v rozhovoru zveřejněném serverem Natoaktual.cz při příležitosti 100. výročí vzniku samostatného československého státu. V něm Petr Pavel zhodnotil, že se Česku zatím vyhýbají důsledky geograficky blízkých problémů: „A to může vyvolávat falešný pocit bezpečí. Že problémy, které vídáme v televizi, se nás netýkají. Bohužel se nás týkají bytostně.“

Petr Pavel na svém webuprosinci 2021 také upozorňoval na rostoucí nebezpečí, že Rusko vstoupí s Ukrajinou do otevřeného vojenského konfliktu. V článku s titulkem„Putin neohrožuje jen Ukrajinu“ kromě jiného napsal: „Není málo lidí, kteří zastávají názor, že (…) problém mezi Ruskem a Ukrajinou se nás netýká a neměli bychom k němu zaujímat jakékoliv stanovisko. Přitom právě u nás by stávající situace mezi Ruskem a Ukrajinou měla vzbuzovat zřetelné historické paralely. Konkrétně k období předmnichovské Evropy.“ Ve stejném textu pak Pavel dodal: „Opakovaná historická zkušenost vede k poznání, že ustupovat zlu znamená uvolnit mu cestu.“

Na závěr je nutné zmínit, že Petr Pavel to, že se konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou nedotýká jen těchto dvou zemí, nezdůrazňoval doslova „ve všech“ svých veřejných vyjádřeních. Od ruské anexe Krymu v roce 2014 ale skutečně několikrát mluvil o tom, že se konflikt na Ukrajině v důsledku týká i České republiky. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Marek Hilšer

Roku 2014, kdy jsem jako aktivní občan vystoupil do půl těla svlečený (...) na Úřadu vlády. Měli jsme na těle napsáno: „Premiére, mějte odvahu, braňte svobodu a ne paštiky“.
Prezidentské volby 2023
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Hilšer společně s van Gemundem v roce 2014 protestovali na Úřadu vlády. Nápisy na svých tělech vyzývali tehdejšího premiéra aby měl odvahu a „bránil svobodu, ne paštiky“. Právě paštiky symbolizovaly nesouhlas s tehdejším postojem české vlády při schvalování protiruských sankcí.

Marek Hilšer danou akci uvádí jako doklad toho, že za Ukrajinou stál již v roce 2014, kdy upozorňoval na zločinnost Putinova režimu.

Protest na Úřadu vlády se odehrál 8. října 2014 a byl cílen především na tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku. Stála za ním skupina oMEN, inspirovaná ukrajinskými feministkami Femen, které jsou známy tím, že na svých protestních akcích vystupují částečně – a občas i zcela – nahé.

Marek Hilšer tehdy společně s Otakarem van Gemundem, v Česku žijícím Nizozemcem, pronikl na tiskovou konferenci po jednání vlády. Oba se během ní svlékli do půli těla a odhalili tak ukrajinské vlajky a zmiňované nápisy „Premiére odvahu“ „Braňte svobodu, ne paštiky“. Následně rozvinuli vlajky Evropské unie a NATO.

Zdroj: ČT24

Marek Hilšer chtěl touto akcí upozornit na Sobotkův zdrženlivý postoj ke zpřísnění sankcí, které v několika vlnách uvalila Evropská unie na Rusko kvůli protiprávní anexi Krymu v březnu 2014. V srpnu téhož roku například Sobotka po mimořádném zasedání Evropské rady uvedl, že si Česko ponechá možnost nesouhlasit s některými sankcemi, které by výrazně poškodily českou ekonomiku.

V reakci na uvalené ekonomické sankce totiž vydal ruský premiér dekret (.pdf), jímž vyhlásil embargo na dovoz některých potravin ze zemí Evropské unie a z USA. Mimo jiné patřilo na seznam i maso a některé masné výrobky, včetně paštik. A právě největší český vývozce paštik –⁠ společnost Hamé –⁠ měla podle některých srovnání doplatit na sankce nejvíce. Firma dokonce pohrozila, že v případě zhoršení situace a výrazných ekonomických ztrát bude po české vládě či EU požadovat kompenzace. Nakonec nicméně pouze posílila výrobu ve svém ruském závodě.

Právě paštiky se tak staly jakýmsi symbolem hodnocení postojů vlády. Například tehdejší poslanec Marek Ženíšek (TOP 09) tehdy prohlásil, že „zatímco Ruská federace zbrojí, my vedeme debatu o tom, kolik sankce vůči Rusku za obsazení části jiné země (Krymu) poškodí firmu vyrábějící paštiky“.

Dodejme, že Marek Hilšer po tiskové konferenci vyjádřil svůj názor i pro server Novinky.cz: „Pan premiér svými výroky spíše nahrává putinovskému Rusku, o kterém víme, že je polodiktátorský nebo diktátorský režim. Nás velice mrzí, že se Češi spíše staví na stranu Putina než na stranu EU a našich spojenců NATO“.

Prezdientský kandidát Hilšer tedy společně s Otakarem van Gemundem v roce 2014 skutečně protestovali na Úřadu vlády a nápisy na svých tělech vyzývali tehdejšího premiéra aby „bránil svobodu, ne paštiky“. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer

Vystoupil jsem také před ruskou ambasádou, kde zase svlečený do půl těla (...) jsme měli napsáno (...): Putin je zabiják.
Prezidentské volby 2023
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Marek Hilšer před ruskou ambasádou vystoupil 25. února 2015. Na těle měl skutečně napsánu anglickou variantu zmiňované věty: „Putin killer“.

Marek Hilšer zmiňuje svou účast na dané akci na důkaz toho, že na obranu Ukrajiny vystupuje dlouhodobě, a zároveň upozorňuje na nebezpečnost Putinova režimu.

Protestní akce před ruskou ambasádou v Praze proběhla 25. února 2015. Stála za ní skupina oMEN, inspirovaná ukrajinskými feministkami Femen, které jsou známy tím, že na svých protestních akcích vystupují částečně – a občas i zcela – nahé.

Marek Hilšer se v rámci celé akce společně s dalšími šesti členy skupiny oMEN připoutal k plotu ambasády, přičemž sám měl na odhalené horní polovině těla napsáno „Putin killer“, tedy text, na který ve svém výroku odkazuje. Na transparentech či tělech protestujících se dále objevovaly nápisy jako: „Putin murderer, sprostej vrah“, „Ruthless killers, hands off Ukraine“ (tedy „Nelítostní vrazi, ruce pryč od Ukrajiny“) či „Minsk stinks“ (tedy nápis „Minsk smrdí“, odkazující na II. minskou mírovou dohodu, která byla uzavřena v roce 2015, a která měla ukončit konflikt na Donbasu).

Zdroj: Aktuálně.cz

Vzhledem k tomu, že Marek Hilšer tedy v minulosti skutečně před ruskou ambasádou vystoupil a měl přitom na těle napsána slova, která uvádí, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Marek Hilšer

(...) prezident, který (v roce 2014, pozn. Demagog.cz) zval Putina do Prahy.
Pravda
Miloš Zeman opravdu na podzim 2014 pozval Vladimira Putina do Prahy. Šlo o pozvání na konferenci u příležitosti 70. výročí osvobození Osvětimi pořádanou Evropským židovským kongresem, Hrad pozvání vysvětloval diplomatickými zvyklostmi a upozorňoval na apolitickou povahu akce.

Marek Hilšer nejspíš poukazuje na akci u příležitosti připomínky 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi. V lednu 2015 se v Praze uskutečnil čtvrtý ročník mezinárodního fóra o holokaustu Let My People Live, kam byli pozváni mimo jiné představitelé čtyř vítězných mocností druhé světové války. Konkrétně nejvyšší představitelé USA, Velké Británie, Francie a také Ruska, tedy i Vladimir Putin. Současně byli na tuto akci pozváni představitelé dalších 43 států, kteří připojili svůj podpis k tzv. terezínské deklaraci (.pdf, str. 8).

Dle tajemníka Federace židovských obcí v České republice Tomáše Krause organizoval akci Evropský židovský kongres a byla předjednána již na jaře roku 2014. Pozvánky jednotlivým hlavám států byly odeslány z Kanceláře prezidenta republiky, ale byly též podepsány předsedou Evropského židovského kongresu (video, čas 1:21). To, že k pozvání skutečně došlo, potvrdil mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček 18. listopadu 2014 na pravidelné tiskové konferenci, přičemž pozvánky měly být podle MF Dnes odeslány o několik týdnů dříve. Miloš Zeman, respektive Kancelář prezidenta republiky tedy skutečně pozvala Vladimira Putina do Prahy poté, co došlo k ruské anexi Krymu v březnu 2014.

Představitelé Kanceláře prezidenta republiky nicméně veřejně zmiňovali, že mezinárodní fórum a pozvánky na něj by neměly být spojovány s událostmi ze začátku roku 2014. Mluvčí prezidenta republiky na tiskové konferenci uvedl, že by se mělo jednat pouze o připomenutí obětí holokaustu a osvobození vyhlazovacího tábora a událost by neměla být spojována s jakýmkoliv zahraničněpolitickým děním (video, čas 4:40). „Jde o mezinárodní připomínku holokaustu. V České republice budou tuto připomínku organizovat významné židovské organizace, které jsou pořadateli. Je ale logické, že hlavy vítězných mocností druhé světové války musí pozvat prezident republiky,“ uvedl také Jiří Ovčáček.

Tehdejší ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček pro deník Právo řekl: „ČR vystupuje v roli hostitele, není pořadatelem a tento rozdíl málokdo zaznamenal. Na tuto akci jsou pravidelně zváni prezidenti, předsedové vlád, předsedové parlamentních komor a další představitelé mnoha zemi, mezi kterými samozřejmě nikdy nechybějí zástupci vítězných spojenců. Proto český prezident, premiér a předseda Sněmovny pozvali na akci Evropského židovského kongresu svoje protějšky, jak diplomatická pravidla vyžadují.“

Ačkoliv pozvání Vladimira Putina nebylo dle vyjádření zástupců Kanceláře prezidenta republiky iniciováno Milošem Zemanem a akce se měla týkat výhradně připomínky holokaustu, ruského prezidenta pozval právě prezident Zeman. Výrok Marka Hilšera proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že ruský prezident Putin se nakonec pražské ani osvětimské části vzpomínkové akce nezúčastnil.

Marek Hilšer

Já jsem jako senátor vycestoval na Ukrajinu. Byl jsem zhruba 20 nebo 30 km od fronty. Zorganizoval jsem předání daru vojákům, se kterými jsme tam byli a hovořili. Předali jsme jim drony a noční vize.
Invaze na Ukrajinu
Prezidentské volby 2023
Pravda
Marek Hilšer opravdu navštívil v říjnu 2022 ukrajinské město Mykolajiv, které se v té době nacházelo 20 až 30 km od bojové fronty, a zprostředkoval předání materiální pomoci vojákům.

Senátor a současný kandidát na prezidenta Marek Hilšer zmiňuje v diskusi cestu na Ukrajinu, kterou podnikl v říjnu 2022, a informoval o ní především na svém twitteru. Z českých zdrojů o ní můžeme najít zmínku na serveru Forum 24, pro který sám napsal glosu, pro server Extra.cz pak poskytl rozhovor.

O Hilšerově výpravě se však zmiňuje i ukrajinský web Novosti-n, který zveřejnil článek o tom, jak se česká delegace v čele s Markem Hilšerem potkala s předsedkyní rady Mykolajivské oblasti, Hannou Zamazejevovou. Česká delegace podle webu mykolajivské regionální rady předala ukrajinským vojákům 10 termokamer (které se používají i pro noční vidění), 8 dronů, taktické lékárničky a humanitární pomoc. „Česká republika je jednou ze zemí, které velmi přispěly k našemu budoucímu vítězství. Děkujeme vám za váš významný osobní příspěvek na podporu nezávislosti a územní celistvosti Ukrajiny,“  řekla při té příležitosti Hanna Zamazejevová.

Fotky z návštěvy města Mykolajiv, kde se potkal i s místními občany a vojáky, pak Marek Hilšer sdílel na twitteru. V rozhovoru pro server Extra.cz uvedl, že původně měl navštívit i frontu nedaleko od města, ale kvůli právě probíhajícím masivním útokům po celé Ukrajině k tomu nedošlo. O tom, že se město Mykolajiv nacházelo v polovině října zhruba 20 až 30 km od válečné fronty, se lze přesvědčit například i z mapy probíhajících bojů na Ukrajině, kterou na svém twitteru pravidelně sdílí Ministerstvo obrany Velké Británie.

Marek Hilšer tedy coby senátor skutečně cestoval na Ukrajinu, konkrétně jel do Mykolajivské oblasti. V době Hilšerovy návštěvy se město Mykolajiv nacházelo přibližně 20–⁠30 km od válečné fronty. Česká delegace ukrajinským vojákům předala mj. drony a termokamery pro noční vidění. Výrok prezidentského kandidáta tedy hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová

V těch objemech pomoci (Ukrajině, pozn. Demagog.cz) (...) jsme na předních příčkách, i v tom, kolik uprchlíků z Ukrajiny jsme byli ochotni přijmout.
Prezidentské volby 2023
Invaze na Ukrajinu
Pravda
OSN skutečně Českou republiku řadí mezi první tři země, v nichž o ochranu požádal nejvyšší počet ukrajinských uprchlíků. Podle dat německého Kielského institutu se ČR prozatím umístila na 7. místě ze 40 zemí, co se týče výše vládní pomoci Ukrajině při přepočtu na % HDP.

Danuše Nerudová odpovídá na otázku moderátora, zda souhlasí s vládní pomocí Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům. V kontextu výroku pak poukazuje na solidaritu českého národa, kterou podle ní představuje právě ochota přijmout válečné uprchlíky či poskytování materiální pomoci Ukrajině.

Vládní pomoc Ukrajině

Výši celkové vládní pomoci (vojenské, humanitární a finanční) monitoruje německý Kielský institut pro světovou ekonomiku v přehledu „Ukraine Support Tracker“. Data sledují období od 24. ledna až do 20. listopadu 2022 (.xlsx). Při přepočtu výše mezivládní pomoci na procenta HDP se Česká republika v tomto přehledu řadí na 7. místo ze 40 zemí (.xlsx, list Figure 4). Data Kielského institutu také ukazují, že při započítání odhadovaných nákladů spojených s uprchlíky se Česká republika umístila na 4. příčce za Estonskem, Polskem a Lotyšskem (.xlsx, list Figure 14).

Počet přijatých uprchlíků

Podle dat Organizace spojených národů (OSN), která byla dostupná 1. prosince, požádalo v České republice o ochranu v souvislosti s válkou na Ukrajině přes 464 tisíc lidí (.pdf, str. 4). To téměř odpovídá počtu lidí, kterým Česko tzv. dočasnou ochranu skutečně přidělilo. Dle Ministerstva vnitra bylo těchto případů k 29. listopadu celkem 463 804.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků podle OSN míří do Polska, kde k 29. listopadu o ochranu požádalo více než 1,5 milionu lidí (.pdf, str. 5). Ze zemí, které nesousedí s Ukrajinou, nejvíce uprchlíků zamířilo do Německa – k 22. listopadu se jednalo o více než 1 milion lidí. Celkově se od začátku ruské invaze na Ukrajinu v zemích EU zaregistrovalo k dočasné ochraně 4,8 milionu lidí (.pdf, str. 1). 

Zdroje dat v grafu: OSN (.pdf); archiv statistik dle Evropské rady

Graf ukazuje, že Česká republika skutečně patří k zemím s nejvyšším počtem uprchlíků z Ukrajiny, kteří zde požádali o dočasnou ochranu. Dodejme, že do hodnocení jsme nezahrnovali údaje z Ruska a Běloruska, protože tyto hodnoty nelze dle OSN nezávisle ověřit. OSN uvádí, že do Ruska z Ukrajiny odešlo přibližně 2,9 milionu uprchlíků, do Běloruska asi 17 tisíc lidí. Podle ruských zdrojů ale zamířilo z Ukrajiny do Ruské federace 4,8 milionu uprchlíků. Informování o těchto údajích je problematické také proto, že ukrajinští představitelé o podstatné části přesunů obyvatel do Ruska mluví jako o deportaci

Závěr

údajů OSN je patrné, že Česká republika skutečně patří k zemím, v nichž o dočasnou ochranu požádal nejvyšší počet uprchlíků z Ukrajiny. Podle Kielského institutu se Česko řadí na sedmou příčku z celkových 40 států, co se týče výše vojenské, humanitární a finanční pomoci Ukrajině v přepočtu na HDP. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Danuše Nerudová

(...) 38 % domácností, které nejsou schopny vyjít se svým rozpočtem a nejsou schopni v tom měsíčním rozpočtu ušetřit ani korunu.
Prezidentské volby 2023
Ekonomika
Pravda
Podle listopadového průzkumu Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research dosahuje podíl domácností, kterým po zaplacení výdajů nic nezbývá, 35 %.

Danuše Nerudová v jedné z odpovědí uvedla (video, čas 1:25:04), že část společnosti má pocit, že vláda Petra Fialy s veřejností dostatečně nekomunikuje, co se týče řešení energetické krize a dopadů vysoké inflace. V diskuzi dále řekla, že vláda mohla udělat řadu opatření dříve, například zastropování cen energií. Za viníka současné situace označila právě vládu a kritizovala ji za to, že byl vládní program Deštník proti drahotě zahájen příliš pozdě, a za to, že „dnes nehovoří o tom, že od ledna zavede sociální tarif“, který by domácnostem pomohl.

Co se týče údajů, které Danuše Nerudová ve výroku uvádí, finanční situaci českých domácností mapuje např. projekt Česko 2022: Život k nezaplacení z dílny Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research. 30. listopadu server iRozhlas.cz zveřejnil článek, v němž píše, že podíl domácností, „kterým po zaplacení výdajů nic nezbývá“, podle průzkumu ze začátku listopadu dosahuje 35 %.

Podrobnější data z projektu Život k nezaplacení ukazují, že 7 % domácností má vyšší výdaje než příjmy a dalších 28 % domácností má výdaje stejné jako příjmy („plus minus 500 Kč“), dohromady jde tedy o zmíněných 35 %. Domácností, které měsíčně ušetří částku do 3 tisíc Kč, je podle výsledků průzkumu 22 %, nad 3 tisíce korun měsíčně ušetří 43 % domácností v ČR.

Na téměř totožné úrovni jako v listopadu (35 %) se podíl domácností, kterým po zaplacení měsíčních výdajů nic nezbývá, pohybuje už od konce července, kdy činil 34 %, na konci září to bylo 36 %. Procento uváděné Danuší Nerudovou se od těchto čísel mírně liší, jelikož však stále spadá do našeho 10% tolerančního pásma, hodnotíme výrok na základě dat ČRo jako pravdivý. 

Josef Středula

Já jsem se tento týden sešel s komisařem pro zaměstnanost a práci s panem Schmitem.
Prezidentské volby 2023
Pravda
Josef Středula a eurokomisař Nicolas Schmit se v Praze sešli 29. listopadu 2022, tedy ve stejný týden, kdy se uskutečnila námi ověřovaná debata. Konání schůzky nám potvrdil vedoucí tajemník Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jan Zikeš a také Schmitův tým.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo nalézt žádné informace o uskutečnění schůzky mezi Josefem Středulou a eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. S dotazem jsme se proto obrátili přímo na prezidentského kandidáta Středulu, který nám v e-mailové komunikaci napsal: „Schůzka se uskutečnila dne 29. 11. v 11:30 hod. na zastoupení EK v ČR společně se zástupci Svazu průmyslu a dopravy a také KZPS (Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, pozn. Demagog.cz) společně s týmem pana komisaře. Téma bylo: aktuální situace, pohled sociálních partnerů na současnou situaci v ČR i ve světě, budoucnost vývoje v ekonomice apod“.

Konání schůzky nám následně potvrdil vedoucí tajemník KZPS Jan Zikeš. Ten konkrétně uvedl: „Potvrzuji konání schůzky na půdě Evropského domu“. Uveďme, že jednání mezi Josefem Středulou a Nicolasem Schmitem se odehrálo ve stejný týden (video), kdy byla uspořádána námi ověřovaná debata.

Uskutečnění jednání nám následně potvrdila také Isabelle Stassart z týmu Nicolase Schmita. Ta uvedla, že eurokomisař s Josefem Středulou a dalšími partnery diskutoval o sociálních otázkách a problematikách, které se týkají zaměstnání.

Doplňme, že Nicolas Schmit se 28. listopadu 2022 účastnil konference Call to Europe: Zvládání krizí, která se zaměřovala na „ceny, covid-19, klima a konflikt“ (video). Na této mezinárodní konferenci v Praze byl i Josef Středula. Ten však jako řečník vystoupil na jiné panelové diskusi než Nicolas Schmit. Prezidentský kandidát debatoval společně s reportérkou Sašou Uhlovou, sociologem Danielem Prokopem a ředitelem Masarykovy demokratické akademie Patrikem Eichlerem.

Prezidentský kandidát Josef Středula se tedy ve stejný týden, kdy se pořádala námi ověřovaná debata, skutečně setkal s eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. Její konání nám potvrdil vedoucí tajemník KZPS i tým Nicolase Schmita a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Josef Středula

Jsem navrhl, aby udělali New Deal v České republice, (...) abychom se dohodli na tom budoucím směřování.
Ekonomika
Prezidentské volby 2023
Pravda
Josef Středula se o potřebě New Dealu zmínil už v roce 2020 na tiskové konferenci po jednání s vládou. Implementaci obdoby New Dealu navrhoval také v červnu 2022 ve spojitosti s rostoucí inflací a zhoršující se ekonomickou situací.

Josef Středula zmiňuje potřebu české verze Nového údělu (New Deal), což byla série ekonomických opatření amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta ve 30. letech 20. století. Měla za cíl snížit nezaměstnanost a podpořit hospodářskou produkci USA během tzv. velké hospodářské krize.

Kandidát na prezidenta Středula se veřejně zmínil o potřebě New Dealu pro Českou republiku na tiskové konferenci po jednání tripartity už v listopadu roku 2020, kdy plán nazval „Czech Deal“. Ve svém vystoupení mluvil o potřebě celkové restrukturalizace české ekonomiky, aby vyhovovala potřebám 21. století.

O New Dealu mluvil Josef Středula také 21. června 2022 ve spojení s růstem inflace a zhoršováním ekonomické situace v České republice. Podle něj by tato dohoda „ukázala směřování České republiky“. Dále uvedl, že se „jedná (…) v podstatě o jiný druh strategie hospodářského růstu České republiky. My se totiž z této situace bez takové strategie nejsme schopni vůbec dostat“.

Dodejme, že Josef Středula neupřesnil detaily tohoto New Dealu, v obou vyjádřeních se ovšem např. odkázal na potřebu zahrnout do něj i Zelenou dohodou pro Evropu (.pdf). Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), které Josef Středula předsedá, mj. již v srpnu 2021 vydala příručku (.pdf) pravidel a opatření pro transformaci české ekonomiky na tzv. průmysl 4.0.

Pavel Fischer

(Vladimir Putin, pozn. Demagog.cz) paralyzoval OSN, aby se tím (ruskými zločiny a agresí na Ukrajině, pozn. Demagog.cz) zabývalo, jako stálý člen Rady bezpečnosti využil práva veta.
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Od začátku ruské invaze vetoval Kreml dvě rezoluce Rady bezpečnosti týkající se situace na Ukrajině. Rozhodnutí Rady hraje roli i při vynucování nařízení vydávaných Mezinárodním soudním dvorem, i při zahájení vyšetřování zločinu agrese Mezinárodním trestním soudem.

Rada bezpečnosti

Jeden z hlavních orgánů OSN je Rada bezpečnosti, která má patnáct členů (.pdf, str. 19) – pět stálých a deset nestálých. Mezi stálé členy patří Spojené království, Francie, Spojené státy americké, Čínská lidová republika a Ruská federace. Každý ze stálých členů má takzvané právo veta, stačí tedy nesouhlas jen jednoho z nich a v Radě projednávaný návrh není přijat.

Rada bezpečnosti je odpovědná za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, může proto přijímat rozhodnutí, která jsou závazná pro všechny členské státy OSN (.pdf, str. 20). Podle Charty OSN (.pdf. str. 25) Rada bezpečnosti například „určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna“. Tato opatření (.pdf, str. 25, čl. 39) mohou zahrnovat přerušení hospodářských či diplomatických styků (.pdf, str. 25, čl. 41), ale také užití ozbrojené síly (.pdf, str. 26, čl. 42).

Od 24. února 2022 Ruská federace využila své veto ve dvou případech, jež se týkaly války na Ukrajině. 25. února 2022 Rusko zablokovalo přijetí rezoluce (.pdf), která požadovala okamžité zastavení útoku a stažení všech ruských vojáků z území Ukrajiny. 30. září 2022 Moskva vetovala návrh rezoluce (.pdf), jež stejně jako předchozí požadovala okamžité ukončení ruské invaze a odsuzovala ruskou anexi ukrajinských území (Chersonské, Záporožské, Doněcké a Luhanské oblasti). Tímto Rusko zabránilo Radě bezpečnosti, aby vydala jakékoliv závazné rozhodnutí či přijala jakékoliv opatření, které by se týkalo války na Ukrajině.

Valné shromáždění

Valné shromáždění, jež sdružuje všechny členské státy, je dalším z hlavních orgánů OSN. Valné shromáždění přijímá rezoluce, které jsou však pouhými doporučeními a na rozdíl od rezolucí Rady bezpečnosti tak nejsou právně závazné a nemají donucující charakter, tj. nelze je žádným způsobem vynutit. Od začátku ruské agrese přijalo Valné shromáždění několik rezolucí týkajících se situace na Ukrajině, včetně rezoluce požadující okamžité ukončení ruských vojenských operací na Ukrajině či rezoluce odsuzující anexi ukrajinských území.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ)

Tématem ruské agrese vůči Ukrajině se může zabývat také Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), který je hlavním soudním orgánem OSN (.pdf, str. 48). 26. února 2022 se Ukrajina například na Mezinárodní soudní dvůr (.pdf, str. 2) obrátila s žalobou proti Rusku, v níž argumentovala, že ji Ruská federace nepravdivě nařkla z genocidy. Právě tvrzením, že se Ukrajina dopouští genocidy na rusky mluvících obyvatelích Donbasu, Vladimir Putin ve svém projevu 24. února ospravedlňoval ruskou invazi. Kyjev v žalobě rovněž žádal o vydání předběžných opatření, aby Kreml neprodleně zastavil své vojenské operace (.pdf, str. 2–3).

Předběžné rozhodnutí (.pdf, str. 18–19), podle něhož má Rusko vojenskou operaci na Ukrajině zastavit, vydal Mezinárodní soudní dvůr 16. března. Moskva nicméně tvrdí, že Dvůr v této konkrétní věci nemá jurisdikci”. Celý případ ještě není uzavřen a stále se projednává.

Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou podle Charty OSN pro členské státy, tedy i pro Rusko, závazná (.pdf, str. 48, 80). I kdyby ale Dvůr vydal konečný rozsudek, nemá v tomto případě k dispozici žádný donucovací mechanismus. Charta OSN totiž říká (.pdf, str. 48), že pokud některá strana sporu „nesplní své závazky z rozsudku vyneseného Mezinárodním soudním dvorem, může se druhá strana obrátit na Radu bezpečnosti”, která může rozhodnout, „jaká opatření mají být učiněna, aby rozsudek byl vykonán”. Jak už jsme ale zmínili výše, v Radě bezpečnosti OSN má Ruská federace právo veta, a tak může jakékoli případné rozhodnutí blokovat.

Rada bezpečnosti a Mezinárodní trestní soud (ICC)

Ruskými zločiny na Ukrajině se může zabývat i Mezinárodní trestní soud (ICC), který sice stojí mimo strukturu Organizace spojených národů, v určitých případech v něm ovšem hrají roli i rozhodnutí Rady bezpečnosti.

Mezinárodní trestní soud má jurisdikci ve vztahu k nejzávažnějším zločinům proti mezinárodnímu právu – zločinu genocidy, zločinům proti lidskosti, válečným zločinům a zločinu agrese. ICC byl ustanoven mezinárodní smlouvou z roku 1998, tzv. Římským statutem Mezinárodního trestního soudu (.pdf), který sjednala právě OSN.

V současné době má tato smlouva 123 smluvních stran včetně Česka, avšak Ukrajina ani Rusko mezi ně nepatří. Také například USA a Čína nepřijaly Římský statut, a nejsou tedy smluvními stranami.

Každý stát, jenž se stal smluvní stranou, tím přijal jurisdikci ICC. Další státy ji mohou přijmout prohlášením, aniž by se staly přímo smluvními stranami. ICC většinou může vykonávat jurisdikci pouze v případě, kdy k danému jednání (zločinu) došlo na území státu, který je smluvní stranou či přijal jurisdikci ICC, nebo pokud je obviněná osoba občanem takového státu. Výjimkou je situace, kdy podnět žalobci podala Rada bezpečnosti, v tu chvíli nezáleží na tom, zda je stát smluvní stranou, případě zda přijal jurisdikci ICC.

V případě zločinu agrese, který se týká použití ozbrojené síly proti jinému státu, je potřeba, aby smluvními stranami byla nejen napadená země, ale i agresor (.pdf, str. 4). Tento druh zločinu byl přijat oproti zbylým třem později, na jeho definici se totiž smluvní strany Římského statutu dohodly až v roce 2017. Jak ve svém článku pro Evropský žurnál mezinárodního práva uvádí Dapo Akande a Antonios Tzanakopoulos, odst. 5 čl. 15 bis Římského statutu vylučuje možnost, aby u zločinu agrese platila jurisdikce i na nesmluvní strany, jež by o ni zvlášť požádaly prohlášením. Tím se tento zločin liší oproti ostatním třem, u kterých to možné je.

Ukrajina přijala jurisdikci ICC svým prohlášením z 9. dubna 2014 (.pdf) a poté ještě 8. září 2015 (.pdf). ICC má v tuto chvíli jurisdikci nad celým územím Ukrajiny pro zločin genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Žalobce otevřel vyšetřování těchto zločinů 2. března 2022 a toto vyšetřování stále běží, ICC nicméně nemá jurisdikci pro zločin agrese na území Ukrajiny. V současné situaci, kdy Rusko ani Ukrajina neratifikovaly Římský statut, by se Mezinárodní trestní soud mohl zabývat zločinem agrese v případě, kdy by podnět pro zahájení vyšetřování podala Rada bezpečnosti. Rada bezpečnosti o této věci zatím nejednala, kdyby ale k jednání došlo, mohla by Moskva využít svého práva veta a věc smést ze stolu.

Pavel Fischer

Čína je dneska ohrožením i pro nás, pro naši bezpečnost, tak to stojí ostatně v dokumentu NATO, který právě letos byl přijímán v Madridu.
Zahraniční politika
Obrana, bezpečnost, vnitro
Prezidentské volby 2023
Pravda
Strategická koncepce NATO, která vzešla z letošního červnového summitu v Madridu, zmiňuje Čínu jakožto hrozbu několikrát. Kupříkladu uvádí, že čínské kybernetické operace, konfrontační rétorika a dezinformace cílí na členy NATO a jsou výzvou pro bezpečnost Aliance.

Pavel Fischer mluví o summitu lídrů NATO, jenž byl letos pořádán ve španělském Madridu. Uskutečnil se 29. a 30. června a mezi hlavní agendu patřila invaze Ruské federace na Ukrajinu či celkové posílení obrany a tzv. strategie odstrašení

Strategická koncepce NATO

Klíčovým výstupem ze setkání je aktualizace Strategické koncepce NATO (.pdf), na kterou ve výroku odkazuje i kandidát na prezidenta Fischer. Dokument uvádí hlavní výzvy Severoatlantické aliance a odráží strategické cíle organizace.

Nová strategická koncepce podle tiskové zprávy NATO reflektuje změny v bezpečnostní situaci, které nastaly od předešlého vydání z roku 2010 (.pdf). Úplně poprvé se v této koncepci píše o Číně jakožto bezpečnostní hrozbě pro Alianci, a to hned ve čtyřech odstavcích, konkrétně odstavci 13, 14, 18 a 43.T

Odstavec 13

Strategická koncepce v odstavci 13 uvádí (.pdf, str. 5), že „deklarované ambice a nátlaková politika Čínské lidové republiky jsou výzvou pro naše zájmy, bezpečnost a hodnoty“. Čína se podle dokumentu snaží zvýšit svou globální působnost a moc, aniž by byla transparentní ohledně své strategie, záměrů či posilování své armády.

Aliance rovněž uvádí, že čínské „hybridní a kybernetické operace, spolu s její konfrontační rétorikou a dezinformacemi“ míří na členy NATO a poškozují bezpečnost organizace. Strategický dokument dále zmiňuje (.pdf, str. 5), že Čínská lidová republika usiluje „o kontrolu klíčových technologických a průmyslových odvětví, kritické infrastruktury a strategických materiálů a dodavatelských řetězců“. Peking podle NATO zneužívá svého ekonomického vlivu k vytvoření strategických závislostí, a prohlubuje tak svůj vliv.

V materiálu (.pdf, str. 5) se dále píše, že tato asijská velmoc „usiluje o rozvrácení mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, a to i ve vesmíru a kybernetických a námořních oblastech.

Koncepce také upozorňuje (.pdf, str. 5) na prohlubující se partnerství mezi Čínou a Ruskem: „(…) jejich navzájem se podporující snahy o podkopání mezinárodního řádu založeného na pravidlech jsou v rozporu s našimi (NATO, pozn. Demagog.cz) hodnotami a zájmy.“

Odstavce 14, 18 a 43

V následujícím odstavci se nicméně uvádí (.pdf, str. 5), že NATO je stále otevřeno konstruktivnímu jednání s Čínou. Dokument uvádí, že NATO bude „zvyšovat společné povědomí, posilovat odolnost a připravenost, a bude se chránit před nátlakovými taktikami Číny a jejími snahami o rozdělení Aliance“.

Další zmínka o Číně přichází v odstavci (.pdf, str. 5) o jaderných zbraních. Strategická koncepce uvádí, že Peking „rychle rozšiřuje svůj jaderný arsenál a vyvíjí stále sofistikovanější nosiče, aniž by zvýšil svoji transparentnost či se v dobré víře zapojil do kontroly zbrojení nebo do snižování rizik“.

Poslední zmínka o Číně je v odstavci 43 (.pdf, str. 10), ve kterém se hovoří o spolupráci Severoatlantické aliance a Evropské unie. Politika Číny totiž podle koncepce ohrožuje zájmy obou uskupení.

Dodejme, že ačkoliv koncepce vykresluje (.pdf, str. 4–5) Čínu jako významnou bezpečnostní hrozbu, za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ pro bezpečnost členů Aliance označuje Rusko.

Summitu NATO v Madridu se účastnila i česká delegace, kterou vedl premiér Petr Fiala. Doprovázeli ho ministryně obrany Jana Černochová a ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Závěrečné hodnocení

Strategická koncepce NATO v letošním roce vůbec poprvé označila Čínskou lidovou republiku za bezpečnostní hrozbu. Dokument uvádí, že se Čína snaží rozvrátit mezinárodní řád hned na několika úrovních, včetně např. kybernetické a námořní oblasti.

Peking je v dokumentu zmíněn jako bezpečnostní hrozba pro Severoatlantickou alianci, jíž je Česká republika součástí. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

EMIF

Text vznikl ve spolupráci s European Media Information Fund (EMIF) a jejich partnery Calouste Gulbenkian Foundation a European University Institute. Výhradní odpovědnost za jakýkoli obsah podporovaný EMIF náleží autorům a nemusí nutně odrážet pozice EMIF a jejich partnerů, Calouste Gulbenkian Foundation a European University Institute.