Miloš Zeman

Prezident Miloš Zeman v minulosti prohlásil, že si na Hrad vezme jen řidiče a tajemníka. Nakonec si přivedl více lidí. I přes jeho prohlášení o nutnosti hledat nové lidi, je zřejmé, že svůj slib porušil. Výrok je tudíž hodnocen jako nepravdivý.

I pokud pomineme prezidentovy externí poradce a ve výroku zmíněného tajemníka, stále existuje větší množství osob, které Miloš Zeman „vzal na Hrad”. Jde například o tyto osoby, přičemž výčet je ilustrativní:

• Vedoucí analytického odboru Radek Augustin, bývalý místopředseda Strany práv občanů (SPO). Ten přešel v prosinci na Úřad vlády.
• Poradce pro energetiku Martin Nejedlý, který dle informací MF DNES dostal na Hradě k dispozici tři místnosti hned vedle Masarykovy knihovny. Nejedlý je místopředsedou SPO.
• Vladimír Kruliš, jenž se stará o prezidentovy cesty po České republice. Ten spolu s Nejedlým a Mynářem během svého působení na Hradě také kandidoval do zastupitelstva Zlínského kraje za Stranu práv občanů, v níž je prezident čestným předsedou. Uveďme, že tato kandidatura byla neúspěšná. Kruliš s Mynářem kandidovali během svého působení na Hradě za SPO do Poslanecké sněmovny. Opět neúspěšně.

Je pravda, že z úřadu prezidenta republiky odešlo s Václavem Klausem několik lidí. Ještě koncem února skončil vicekancelář prezidenta Václava Klause Petr Hájek. Ve stejný den, kdy odcházel Václav Klaus, odešel Ladislav Jakl. Vedoucí prezidentské kanceláře Jiří Weigl odmítl nabídku Miloše Zemana a uvedl, že v prezidentské kanceláři setrvá už jenom pár měsíců. Na Hradě zůstal šéf protokolu Jindřich Fojert.

Prezident Zeman doposud udělil osm milostí. V prvním případě šlo o odsouzeného za majetkovou trestnou činnost, druhou milost udělil odsouzenému za maření výkonu úředního rozhodnutí. Třetí milost proběhla formou abolice. Opět šlo o maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Ve čtvrtém, pátéma šestém případě se jednalo o majetkovou trestnou činnost. Sedmá milost se týkala odsouzeného za majetkovou trestnou činnost a nedovolené ozbrojování.

Poslední milost byla udělena právě Jiřímu Kajínkovi v květnu roku 2017, a skutečně tak šlo o jediného odsouzeného za vraždu. Pravdou je i to, že Jiří Kajínek strávil ve vězení 23 let.

Samotné soudy o vině Jiřího Kajínka neměly nikdy pochybnosti (viz infobox Jak rozhodovaly soudy). Ty nicméně vyjádřili například někdejší ministři spravedlnosti Pavel Rychetský nebo Jaroslav Bureš.

Miloš Zeman hovoří v kontextu svého slibu, ve kterém tvrdil, že nebude vládu veřejně kritizovat. Tento slib ovšem porušil a kriticky se k vládě Bohuslava Sobotky vyjádřil hned několikrát, a to průřezově svým volebním obdobím.

V září 2017 Zeman označil Sobotkovu vládu jako vládu "promarněné příležitosti". Závěr výroku tedy souhlasí, při končícím volebním období vládu považoval za špatnou. Kritizoval především čekání na reformy. Pokus o spolupráci nebyl znatelný ani při řešení vládní krize v květnu 2017, kdy tehdejší premiér Sobotka přišel s prezidentem konzultovat situaci o odvolání Andreje Babiše z postu ministra financí. Zeman tehdy počítal s tím, že Sobotkova vláda podá demisi, přestože to nebylo oficiálně vyhlášeno. Zeman také v této chvíli odešel ze sálu dříve, než Sobotka dokončil svoji řeč, což naznačuje trhlinu v otázce spolupráce.

Příkladem některých dalších kritik může být Zemanův rozhovor v Českém rozhlase (2014): "...nejsem člověk, který by vládu nekritizoval, pokud si nemyslí, že si to zaslouží. Vláda podle mého názoru dosud ve svém konání učinila jednu základní chybu, že podlehla panu Kalouskovi a zku***la (sic!) služební zákon."

Následně Zeman kritizoval ještě například legislativní priority vlády nebo výběr eurokomisaře. Většina kritiky mířila na premiéra Sobotku, nešetřil ale ani ministra Dientsbiera v souvislosti se zamýšlenou změnou pravomocí hlavy státu. Celé odůvodnění tohoto slibu a další konkrétní příklady jsme již ověřili v našem výstupu Sliby Miloše Zemana (konkrétně slib veřejná kritika vlády).

Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý, neboť tzv. politické trafikanty lze jmenovat pouze do funkce politických náměstků, neboť odborní náměstci jsou voleni z výběrových řízení nezávislých na ministrovi. Právě politické náměstky je však možné lehce vyměnit, záleží totiž na ministrovi, zda chce s náměstkem pokračovat, či ne.

Služební zákon upravuje poměry státních zaměstnanců ve správních úřadech. Mezi správní úřady se řadí i ministerstva, jejichž sekce vedou tzv. odborní náměstci. Tito náměstci jsou vybíráni ve výběrových řízeních z již sloužících zaměstnanců, přičemž výběrová řízení nevede ministr, nýbržstátní tajemník. Tito náměstci jsou ve služebním poměru na dobu neurčitou. Tím má být zajištěna apolitičnost náměstků, kteří tak nejsou závislí na tom, jak se který ministr zrovna vyspí. Přesto však může dojít ke skončení jejich funkce náměstka, a to prostřednictvím systematizace, jak učinila vláda(.pdf) k 1. lednu letošního roku.

Kromě odborných náměstků existují i náměstci političtí, které má očividně ze svých minulých prohlášeníMiloš Zeman na mysli. Tito náměstci jsou vybíráni samotným ministrema služební zákon se na ně nevztahuje. Ministr si může zvolit maximálně2 politické náměstky. Podstatné je, že osud těchto náměstků je v rukou konkrétního ministra. Tyto náměstky tak je možné ihned z jejich pozice propustit.

Pražský hrad skutečné pořádá různé kulturní akce k příležitosti oslav, zatím jsme jich však napočítali pouze jedenáct. Další však ještě nemusí být zveřejněny a jsou např. ve fázi příprav. Je pravdou, že Pražský hrad a Kancelář prezidenta republiky jsou otevřeny pro různé exkurze, školní skupiny i veřejnost a patří sem i stálé expozice.

Jako prolog byla na podzim 2017 zahájena výstavaObnova Pražského hradu 1918–1929.

Korunovační klenoty byly ve Vladislavském sále vystaveny od 16. do 23. ledna 2018. K výročí založení republiky pořádá Hrad ve spolupráci s dalšími organizacemi výstavu Založeno 1918 - jedná se o sérii pěti výstav (součástí byla i výstava korunovačních klenotů).

V roce 2018 má Hrad naplánováno zatím pět přednášek. Počet oficiálních akcí k oslavám založení republiky je tak prozatím jedenáct.

Miloš Zeman skutečně podpořil prezidentského kandidáta SvobodnýchNorberta Hofera proti kandidátovi Strany zelených Van der Bellenovi. Když po svém zvolení Alexander Van der Bellen přijel na státní návštěvu do Prahy a setkal se s prezidentem Zemanem, na otázku novinářů, zda změnil naVan der Bellena názor, český prezident odpověděl:

„Nesetkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi. Lidé spolu mají mluvit a myslím si, že jsme našli řadu témat, na nichž se s panem prezidentem shodneme.“

Po parlamentních volbách opravdu rakouštílidovci a Svobodní vytvořili vládní koalici pod vedením Sebastiana Kurze, rezort ministerstva zahraničí však neobsadil Norbert Hofer, ale Karin Kneisslová.

Co se týče podpory prezidentských kandidátů z ostatních států, tak Miloš Zeman během svého pětiletého mandátu podpořil současného prezidenta USADonalda Trumpa, a to již v době jeho kandidatury, jak Miloš Zeman zmiňuje vzápětí po upozornění moderátorky Witowské.

Prezident Miloš Zeman se v rozhovoru pro iDNES.cz a videoportál iDNES.tv vyjádřil, že kdyby byl americkým občanem, tak by volil Donalda Trumpa, který sicezískal méně voličských hlasů než Hillary Clintonová, ale kvůli specifickému volebnímu systému (jde o celkový počet získaných volitelů) nakonec vyhrál.

O tom, že je eurofederalistou, se Miloš Zeman vyjádřil v minulosti vícekrát:

“Já sám se označuji za eurofederalistu, ale vždy dodávám, že eurofederalista není ten, kdo podporuje unitární evropský superstát.” (rozhovor pro Euractiv.cz, 10.12. 2012)

"Já jsem totiž eurofederalista, který by si přál, aby časem, postupně, vznikly Spojené státy evropské s jednotnou zahraniční, obrannou a další politikou." (Idnes.cz., 12.1.2009)

„Jsem eurofederalista, a tedy odpůrce evropského superstátu.“(v knize Miloš Zeman - zpověď informovaného optimisty: rozhovor s Petrem Žantovským, kniha z roku 2012, ukázka zde)

Svoji podporu společné zahraniční, obranné a ekonomické politice EU vyjádřil například v roce 2013 v Berlíně nebo při podpisu tzv. eurovalu v témže roce.

V článku 140 ukládá švýcarská ústava (.pdf, str. 48) nutnost vypsat referendum v případě změn federální ústavy, přístupu k organizacím zajišťujícím kolektivní bezpečnost nebo v případě přijímání nouzových federálních zákonů

V článku 141 dává švýcarská ústava (.pdf, str. 49) možnost vypsat referendum v případě přijímání vybraných federálních zákonů nebo v ústavě specifikovaných mezinárodních smluv, které mají být uzavřeny na dobu neurčitou nebo se jimi přistupuje k mezinárodní organizaci nebo pokud by mezinárodní smlouva výrazně zasáhla do legislativy.

Takové referendum musí být navrženo 50 tisíci oprávněnými voliči nebo 8 kantony.

Za splnění určitých podmínek mohou občané ve Švýcarsku rozhodovat v referendu i o geopolitických otázkách, a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.

Prezident Zeman podporuje euro dlouhodobě a to i po řecké krizi. Nicméně se jasně vyjádřil, že nechce, aby Česko platilo eurem v době řecké krize, tedy v tomto vyjádření se jedná o výrok pravdivý.

Prezident Zeman několikrát podpořil přijetí eura, například v roce 2013 nebo 2014. V roce 2015 už svůj názor mírně pozměnil. Přijetí eura stále prezident podporoval, ale až den po tom, co z eurozóny vystoupí Řecko.

„Má jediná obava ze zavedení eura při současné podobě stabilizačního mechanismu je ta, že by český daňový poplatník platil řecké dluhy. Byl jsem velmi zklamaný z výsledku jednání, která už téměř směřovala k takzvanému Grexitu a nakonec skončila tím, že Řecko v eurozóně zůstalo.“

Zároveň ale řekl, že závidí Slovensku, že je v eurozóně. Je tedy vidět, že prezident euro stále podporoval i přes řeckou dluhovou krizi. Až téměř na konci této krize začal mít strach z toho, že by řecké dluhy platili čeští daňoví poplatníci.

V loňském roce se prezident Zeman také nevyjádřil proti přijetí eura. V dubnu nejprve zopakoval, že přijetí eura za přítomnosti Řecka v eurozóně by bylo proti zájmům České republiky, v červnu ale řekl, že jsme připraveni na vstup do eurozóny, hlavní překážkou je pouze mentální bariéra Čechů. V posledních vystoupeních týkajících se eura tedy prezident svůj názor nezměnil, pouze kladl podmínky, za kterých by Česká republika euro přijmout neměla.