Miloš Zeman

Oprava (22. ledna 2018): Výrok je hodnocen jako zavádějící s přihlédnutím k tomu, že Česká republika sice vstoupila do NATO za premiérského mandátu Miloše Zemana, o samotném vstupu bylo ovšem rozhodnuto ještě před jeho nástupem do této funkce. Za původní chybu se omlouváme.

Současný prezident byl předsedou vlády v období 1998 až 2002. Česká republika vstoupila nejprve v roce 1999 do NATO. Nicméně Zeman nastoupil do Strakovy akademie v červenci 1998, přičemž rozhodnutí, že Česká republika do NATO vstoupí, schválily obě komory českého parlamentu již v dubnu téhož roku. Za Zemana jsme tedy do NATO vstoupili, nicméně o této věci bylo rozhodnuto ještě před jeho nástupem do role premiéra.

Během premiérského období Miloše Zemana probíhaly také přípravy na vstup do Evropské Unie, do které Česká republika vstoupila o 5 let na základě celostátního referenda. Po nástupu do prezidentského úřadu Miloš Zeman společně s tehdejším předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem vyvěsil na Pražském hradě vlajku Evropské Unie.

Nejvyšší íránský představitel ajatolláh Alí Chameneí skutečně hovoří o tom, že by měl být Izrael zničen v horizontu 25 let. Výrok tak hodnotíme, i když není zcela přesný, jako pravdivý.

Vysocí představitelé Íránu se opakovaně vyjadřují proti existenci Izraele (např. zde a zde), ajatolláh Chameneí v tom není výjimkou.

V roce 2014 zveřejnil Chamaneí 9 bodů, proč a jak by měl být zničen Izrael. Plán spočívá v uspořádání referenda na území Izraele a palestinských územích. V tomto referendu by však nemohli hlasovat lidé, kteří na tomto území žijí dnes, ale původní obyvatelé. Vyloučena z hlasování by tak byla valná část židovských obyvatel Izraele, která sem přišla až po druhé světové válce. Naopak by se mohli referenda zúčastnit muslimští obyvatelé, kteří z této oblasti uprchli po vyhlášení nezávislosti Izraele. Referendum by rozhodlo o dalším státním uspořádání v oblasti. Chamaneí upozorňuje, že Izrael se bude těmto snahám bránit a proto je potřeba vyzbrojit místní obyvatele Gazy a Západního břehu Jordánu (muslimové).

Samotný plán neobsahuje žádné časové určení, do kdy by měl být naplněn. Ve svých jiných vyjádřeních ale Chameneí hovoří o tom, že do 25 let nebude Izrael existovat.

V roce 2013 hnutí STAN, tehdy ještě spolupracující s TOP 09, plánovalo předložit návrh zákona, podle kterého by ve všech malých obcích existovala povinnost přímé volby starosty. Ve větších a malých městech by zavedení systému bylo volitelné. Hnutí v minulém období návrh také předložilo, ten byl nicméně zamítnut.

Dle analýzy ministerstva vnitra (.pdf, str. 3) by zavedení přímé volby starosty znamenalo zejména posílení jeho politického mandátu. Starosta by byl osobně odpovědným za výkon veřejné moci v obci a za chod úřadu, radu by jmenoval sám, tedy sám by si vybíral svůj tým odborníků. Jednalo by se tak o významnou změnu.

Tuto myšlenku na sjezdu hnutí STAN dne 31. května 2013 podpořil i Miloš Zeman. Častým argumentem proti zavedení přímé volby starostů je to, že by starosta neměl dostatečně silnou pozici, pokud by nekandidoval za strany, které byly do zastupitelstva zvoleny.

„Proto vám dávám ke zvážení, zda by se starostou neměl stát ten, kdo dostal nejvíce preferenčních hlasů na kandidátce nejúspěšnější strany,“ navrhl k předloze Starostů Zeman.

Starostové a nezávislí doufali, že vliv prezidenta (zejména na ČSSD) jim pomůže tuto normu prosadit. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2018 byl ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou schválen 19. prosince 2017. O den později byl podepsán prezidentem.

Abychom zjistili „půdorys hlasování“, podívejme se na jeho záznam. Kromě stran předchozí vlády (ANO, ČSSD a KDU-ČSL) návrh podpořili právě také poslanci KSČM a SPD. Zdrželi se všichni poslanci STAN a převážná část Pirátů, proti byla TOP 09 a ODS. Miloš Zeman tedy správně vyjasňuje, že návrh nebyl přijat jen na půdorysu předchozí vlády, ale byl schválen za přispění dvou dalších stran.

Zeman zde odkazuje na Global Peace Index (.pdf, str. 10), podle kterého je Česká republika skutečně na šestém místě; Švýcarsko je na devátém místě. Tento výzkum se však nezabývá přímo vnitřní bezpečností, přestože je tak politiky často brán.

V této analýze jsou zkoumány jak interní faktory (kriminalita, politická stabilita nebo pravděpodobnost násilných demonstrací), tak vnější faktory (zapojení do mezinárodních konfliktů nebo výdaje na zbrojení). Celkově se zde hodnotí spíše mírové prvky než bezpečnost. Je však pravda, že prvky, které se vztahují k vnitřní bezpečnosti, jsou hodnoceny velmi dobře. Ze skóre 1–5, kde 1 je nejlepší možné hodnocení, dostala ČR známku 1.0 v oblastech Přístup ke zbraním, Vnitřní konflikt, Násilné zločiny a politický teror. Nejhorší známku, a to 2.9, získala Policie a bezpečnostní složky. Dá se tedy mluvit o celkově dobré bezpečnosti, avšak nelze určit, jaké místo by Česká republika dostala jen v této oblasti.

Tento výrok byl ověřován již několikrát, především jako výrok dne, kde je možné najít detailní analýzu různých bezpečnostních faktorů.

Analýza ČSÚ konstatuje, že letošek je obdobím dynamického růstu. Průměrná mzda ve třetím čtvrtletí 2017 vzrostla meziročně o 6,8 %, ve druhém čtvrtletí pak dokonce o 7,6 %. Medián mezd byl ve třetím čtvrtletí 2017 meziročně vyšší o 7,1 %. Jak je patrné z přehledu meziročních indexů růstu průměrné mzdy, jedná se o největší nárůsty od roku 2008, kdy mzdy rostly podobným tempem.

Naopak v letech 2012 a 2013 docházelo k nízkému růstu a místy až k poklesu průměrné mzdy. Celkově se dá říci, že mzdy rostou kontinuálně a každoročně minimálně od roku 2004, za nějž máme data. Jak je ale patrné i z přiloženého grafu, letošní nárůst je opravdu výrazný.

Ekonomičtí analytici se pak shodují, že tlak na růst mezd vyvíjí především dobrá situace na trhu práce, kdy je velmi nízká nezaměstnanost, vedoucí místy až k nedostatku pracovních sil.

Miloš Zeman byl členem Poslanecké sněmovny od roku 1996, kdy byl ve volbách zvolen za ČSSD. V tomto dvouletém období byl Miloš Zeman také předsedou Poslanecké sněmovny.

V roce 1998 se konaly předčasné volby, po nichž se stal Miloš Zeman znovu poslancem, tentokrát již na celé, čtyřleté období, tj. do roku 2002. Na konci tohoto volebního období Zeman neobhajoval post předsedy ČSSD, nahradil ho tehdy Vladimír Špidla, a politicky se Miloš Zeman angažoval až v roce 2003 při volbě prezidenta republiky, kde však nebyl úspěšný.

Celkově tedy Miloš Zeman v Poslanecké sněmovně skutečně strávil jako její člen šest let.

První kolo francouzských voleb se konalo letos 23. dubna. Z tohoto kola postoupili kandidáti s nejvyšším počtem hlasů – Emmanuel Macron (En Marche!) s 24 % a Marine Le Pen (Národní fronta) s 21,3 %.

Zdroj

Druhé kolo francouzských voleb se konalo 7. května. V něm zvítězil Emmanuel Macron s 66,1 %.

Parlamentní volby v Nizozemsku se konaly 15. března tohoto roku. V těchto volbách zvítězila Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho s 26,5 %.

Na druhém místě se umístila Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse se ziskem 24,9 %.

Miloš Zeman popisuje korektně pravomoce české hlavy státu, které jí v dané věci náleží. Ústava ČR ve čl. 64 uvádí:

„(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.

(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.“

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož rakouský Ústavní soud nařídil zrušení voleb nikoli kvůli nelepícím obálkám, ale kvůli nesrovnalostem v korespondenční volbě obecně. Problém s nelepícími obálkami se objevil až několik měsíců poté, co Ústavní soud nařídil opakování voleb.

První kolo rakouských prezidentských voleb z 24. dubna 2016 ovládl kandidát Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbert Hofer s 35,1 % hlasů, do druhého kola s ním postoupil nezávislý Alexander Van der Bellen se ziskem 21,3 %.

Druhé kolo volby proběhlo 22. května 2016, na konci dne měl Hofer před Van der Bellenem náskok přibližně 144 tisíc hlasů (poměr 51,93 % Hofer : 48,07 % Van der Bellen), nicméně do té doby ještě nebyly započítány korespondenční hlasy.

Sečtení všech hlasů včetně korespondenčních ukázalo, že Van der Bellen porazil Hofera o téměř 31 tisíc hlasů a šest desetin procentního bodu.

Svobodná strana Rakouska obratem podala stížnost proti výsledkům voleb. FPÖ se především nelíbí nesrovnalosti v přepočítávání korespondenčních hlasů: „Výpovědi prvních svědků – předsedů volebních komisí okrsků Innsbruck-venkov a Jihovýchodní Štýrsko – potvrdily, že sčítání hlasů z korespondenčního hlasování neproběhlo podle všech pravidel. Obálky s hlasovacími lístky komise otevřely dříve než měly, a druhá z komisí dokonce hlasy dříve i sečetla. Na sčítání se navíc podílely i osoby, které ke komisi nepatřily.“

Rakouský Ústavní soud nařídil na začátku července opakování druhého kola prezidentských voleb. Podle soudu „neexistují žádné indicie o tom, že by členové volebních komisí s odevzdanými hlasy manipulovali, ale pro zpochybnění výsledků voleb je postačující, že k takovým manipulacím kvůli chybám při otvírání obálek vůbec mohlo dojít.“ Možná chybovost se pak týkala přibližně 78 tisíc obálek, což by stačilo na změnu volebního výsledku. Vyjádření soudu k této věci naleznete zde (německy).

Jednotlivé aspekty toho, proč se mají volby opakovat, rozebíral v rozhovoru pro Aktuálně.cz také ústavní právník Jan Wintr.

Několik týdnů před opakovaným druhým kolem voleb se začaly objevovat i vadné obálky s nekvalitním lepicím proužkem. Pokud se obálka na cestě rozlepí, musí být hlas prohlášen za neplatný, jelikož není vyloučena manipulace s ním ze strany třetí osoby.