Miloš Zeman

Koaliční jednání po zářijových volbách v Německu byla neúspěšná a vše nasvědčovalo tomu, že dojde k předčasným volbám. Podobný výrok jsme již ověřovali zde.

Koaliční jednání, která probíhala mezi stranami CDU/CSU, FDP a Zelenými, zkrachovala. Strana SPD, která byla členem předchozí vládní koalice s CDU/CSU oznámila svůj záměr odejít do opozice. O ukončení koaličních jednání informoval předseda FDP Christian Lindner, podle jehož slov se strany neshodly na představách o modernizaci země a nenašly ani vzájemnou důvěru. Avšak prezident Německa, Frank-Walter Steinmeier, s tímto krokem nesouhlasil. Následně se opět objevila možnost obnovení koalice mezi CDU/CSU a SPD, kdy prezident přizval obě strany k jednání na konci listopadu.

Tímto krokem se Steinmeier tedy opravdu snažil stranám domluvit, podpořil další jednání mezi koaličními stranami a postavil se tak proti předčasným volbám.

V letošních prezidentských volbách zvítězil Miloš Zeman nad Jiřím Drahošem ve všech krajích kromě Prahy, stejně to bylo i u krajských a statutárních měst. V roce 2013 zvítězil Zeman nad Karlem Schwarzenbergem v osmi krajích ze čtrnácti, ve třech krajských městech z třinácti a v devíti statutárních městech z dvanácti. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro posouzení výroku jsme vycházeli z dat na webu volby.cz.

Miloš Zeman správně udává, že vyšetřování Vlasty Parkanové, bývalé ministryně obrany ČR, trvá víceméně 5 let. Za tuto dobu však k jistému posunu došlo. Parkanová byla zbavena poslanecké imunity a trestně stíhána. Její případ byl předán obvodnímu soudu, který však k dnešnímu datu ještě v žádné instanci nerozhodl.

O nákupu letounů CASA za více než 3,5 miliardy korun rozhodla vláda Mirka Topolánka v demisi v roce 2009. Protikorupční policie tvrdila, že tímto nákupem vznikla škoda ve výši 658 milionů korun a je nutné stíhat již zmíněnou bývalou ministryni obrany i tehdejšího šéfa sekce pro vyzbrojování Jiřího Staňka. Aktuální odhad škod se vyšplhal na úroveň 818,2 milionů korun.

Policie ČR proto 11. června 2012 požádala Sněmovnu o vydání Vlasty Parkanové, která v té době působila jako místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Sněmovna vydání Vlasty Parkanové schválila a Policie ČR pokračovala ve vyšetřování kauzy. Vyšetřování bylo uzavřeno dne 15. prosince 2015, kdy byla podána obžaloba k obvodnímu soudu Prahy 6.

Obžaloba byla založená na tvrzení, že „Vlasta Parkanová předložila dne 17. dubna 2009 vládě České republiky návrh na uzavření smlouvy bez toho, aby jako ministryně obrany zajistila ověření přiměřenosti ceny, respektive stanovení ceny obvyklé, kdy musela být srozuměna s možnými následky svého jednání tak, jak to upravuje ustanovení zákona.“

Soudkyně Markéta Binderová, která měla v případu rozhodovat, nejdřív usilovala o své odvolání z případu z důvodu předpojatosti. Toto úsilí však nakonec nevedlo k jejímu stažení z případu a v září 2016 rozhodla o vrácení žaloby a nutnosti došetření kauzy. Pojednávaní s Vlastou Parkanovou na obvodním soudu Prahy 6 tak začalo až 16. května 2017 po došetření případu. Vlasta Parkanová se soudu neúčastnila ani v květnu, ani na říjnovém pojednávání a soudní konání k dnešnímu datu nebylo uzavřeno.

Miloš Zeman byl členem Poslanecké sněmovny od roku 1996, kdy byl ve volbách zvolen za ČSSD. V tomto dvouletém období byl Miloš Zeman také předsedou Poslanecké sněmovny.

V roce 1998 se konaly předčasné volby, po nichž se stal Miloš Zeman znovu poslancem, tentokrát již na celé, čtyřleté období, tj. do roku 2002. Na konci tohoto volebního období Zeman neobhajoval post předsedy ČSSD, nahradil ho tehdy Vladimír Špidla, a politicky se Miloš Zeman angažoval až v roce 2003 při volbě prezidenta republiky, kde však nebyl úspěšný.

Celkově tedy Miloš Zeman v Poslanecké sněmovně skutečně strávil jako její člen šest let.

KDU-ČSL byla proti návrhu zákona o zdanění finančních náhrad církvím, ČSSD o zdanění v programu uvažovala, avšak následně jej po dohodě s KDU-ČSL nepodpořila. ANO zdanění finančních náhrad dlouhodobě podporuje, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

ČSSD ve svém volebním programu pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 uváděla, že zváží možnost zdanění finančních náhrad církvi (.pdf, str. 30).

„Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“

Skupina poslanců z KSČM pak předložila na jaře 2016 návrh zákona o zdanění finančních náhrad, k němuž vláda nezaujala žádné stanovisko (Záznam z jednání vlády 11. 4. 2016 – .doc, str. 1). Ministři KDU-ČSL opravdu byli proti návrhu zákona, ČSSD se k návrhu rozhodla nevyjádřit na základě dohody s KDU-ČSL vzniklé při sestavování vlády. Ministři ANO byli naopak pro podpoření návrhu, což KDU-ČSL považovala za porušení koaliční dohody.

„Ministři za ANO by si měli uvědomit, na jakých principech byla dohodnuta tato koalice.Už tehdy jsme se dohodli, že do problematiky církevních restitucí vstupovat nebudeme. Ani Ústavní soud nezpochybnil otázku finančních nároků,“ řekl ministr Jurečka v článku pro iDNES.cz.

Projednávání návrhu zákona skončilo s koncem volebního období na podzim 2017. ANO ve svém volebním programu v roce 2013 o finančních náhradách nemluvilo, avšak Andrej Babiš jejich zdanění podporuje i v současné Sněmovně.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť oficiální údaje v této oblasti neexistují a data Unie obhájců ČR, kterým číslo přibližně odpovídá, pracují s poměrně omezeným vzorkem případů co do počtu i typu řízení, kdy ne všechny ještě navíc byly ukončeny. Zeman navíc argumentuje tímto příkladem ve prospěch Babiše, jehož kauza nemá s komunální politikou nic společného. Zmíněná studie naopak pracuje u většiny zkoumaných osob pouze se skutky, které měli spáchat hlasováním v orgánu samosprávy, "civilními" událostmi v rámci jejich osobního života či podnikání se nezaobírá.

Studie vychází ze 75 trestních řízení z let 1995-2014, v nichž na lavici obžalovaných stanulo 266 zastupitelů. Z tohoto čísla však bylo ke dni studie (28. února 2015) pravomocně ukončeno pouze 43 řízení proti 100 zastupitelům. S tímto skromným vzorkem tedy studie dále pracuje. Z těchto 43 řízení bylo 19 řízení ukončeno výrokem o vině obžalovaných, v 1 dalším bylo rozhodnuto o částečné vině. Podle studie tedy bylo 42 % ukončených řízení vedeno zákonně, či 58 % nezákonně, chcete-li.

Podíváme-li se na počty odsouzených, ze zmíněných 100 zastupitelů bylo shledáno vinnými 24, tedy přibližně čtvrtina, naopak 76 % obviněných nebylo odsouzeno. Je možné, že na toto číslo prezident Zeman naráží, zopakujme ovšem znova, že jde o 76 neusvědčených a 24 usvědčených osob za 20 let. Jde o malý zkoumaný vzorek případů za poměrně rozsáhlé časové období, kdy čísly může významně zahýbat větší kauza o několika obviněných.

Obecně lze říci, že co se týče komunálních politiků a jejich stíhaní, počet zastupitelů stíhaných za svá rozhodnutí v úřadě, se zvyšuje. S těmito skutečnosti dále pracuje i Nejvyšší státní zastupitelství, které k této situaci vydalo v roce 2014 analýzu „Trestní odpovědnost osob činných ve volených orgánech územních samosprávných celků“, která konstatovala, že se ve veřejném, politickém a mediálním prostoru množí námitky proti údajné přemíře trestní represe vůči členům volených orgánů územních samospráv. Podle analýzy však „počet stíhaných volených zástupců samospráv tvoří naprosto zanedbatelný podíl ” (.pdf, str. 2) a není proto možné potvrdit názory „o možném zasahování trestněprávními prostředky do rozhodování územních samosprávných celků“ (.pdf, str. 1).

Unie obhájců ČR přiznává, že jejich studie nemusí být kompletní a mapuje pouze omezený okruh řízení proti zastupitelům. Přesto podle jejich čísel bylo v roce 2010 stíhaných zastupitelů celkem 5, v roce 2012 již 29. Rok 2013 zaznamenal nejvyšší počet stíhaných zastupitelů, a to 78, zatímco v roce 2014 číslo mírně kleslo na úroveň 72 zastupitelů.

Závěrem lze tedy říci, že výpovědní hodnota analýzy Unie obhájců je pouze omezená skrze omezený vzorek 43 případů za 20 let. Z něho 76 % obžalovaných odešlo bez odsuzujícího rozsudku, byť ne vždy byli zproštěni. Odkazovat v této souvislosti na Babišovu kauzu je však zcela liché, neboť v jeho případě nejde o prohřešek potenciálně spáchaný v rámci výkonu funkce komunálního politika - takové případy analýza nezahrnuje a nelze mezi nimi tedy hledat paralely.

Jednání o belgické vládě, na které Miloš Zeman odkazuje, trvalo 589 dní (anglicky). Přesněji se jedná o 19měsíční období od 26. dubna 2010 do 6. prosince 2011. Sice se nejedná přesně o dva roky, toto rozmezí se k nim ale blíží, a proto výrok v tomto kontextu hodnotíme jako pravdivý.

Od poslední vlády, která rezignovala v roce 2010, vládl zemi úřednický kabinet. Dlouhá jednání zapříčinily neshody mezi valonským (francouzsky hovořícím) jihem a vlámsky hovořícím severem Belgie.

Zeman se opravdu sešel se zástupci všech politických uskupení, která se dostala do Poslanecké sněmovny. Setkával se s nimi od 31. října do 16. listopadu na Zámku v Lánech, kritériem pro datum návštěvy byl zisk ve volbách (tedy první návštěvu absolvoval vítěz voleb).

Zprávy z jednotlivých návštěv je možno najít zde:

• ANO – Andrej Babiš
• ODS – Petr Fiala
• Piráti – Ivan Bartoš
• SPD – Tomio Okamura
• KSČM – Vojtěch Filip
• ČSSD – Milan Chovanec
• KDU-ČSL – Pavel Bělobrádek
• TOP 09 – Miroslav Kalousek
• STAN – Petr Gazdík

Při tiskových konferencích po jednotlivých schůzkách zastupitelé politických uskupení nedali najevo, že by se prezidentu svěřovali se zamítnutím dialogu v povolebních vyjednáváních. Vzhledem k tomu, že schůzky probíhaly za zavřenými dveřmi, nemůžeme vyloučit, že takové stížnosti proběhly. Bohužel můžeme spoléhat jen na vyjádření z tiskových konferencí, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Mimo lánská setkání si však různí politici na problémy sestavování vlády stěžovali:

„Bohužel strany kategoricky odmítají spolupráci s námi a je to tak kategorické, že vyjednávat o nějaké koaliční vládě nemá smysl,“ řekl Babiš.

Oproti těmto výrokům Babiše stojí Demokratický blok: „Vznik Demokratického bloku byl reakcí na to, že Andrej Babiš a hnutí ANO jako vítězové voleb prakticky nevyjednávali,“ uvádí Farský.

Veřejně dostupné informace dokumentují buď pouze neziskové organizace, anebo neziskové a podobné organizace, mezi které patří politické strany a církve. Avšak pouze jednou za poslední čtyři roky se jedna z částek přiblížila 11 miliardám korun. Navíc v této sumě jsou často zahrnuty údaje také pro církve nebo politické strany, což nejsou typické neziskové organizace.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící. Pro informaci dodejme, že největším příjemcem je Fotbalová asociace České republiky, za rok 2015 inkasovala cca 313 milionů korun.

Podle Rozboru financování nestátních neziskových organizací, který si nechala vláda v roce 2014 (.pdf, str. 4) vypracovat, stát poslal tzv. „neziskovkám“ celkově okolo 13,6 mld. Kč. Na financování se podílelo více subjektů než jen státní rozpočet. Od obcí šlo celkem 3,3 mld. Kč, od krajů a hlavního města Prahy okolo 1,8 mld. Kč a ze Státních fondů ČR 842 mil. Kč. Státní rozpočet se na financování podílel částkou 7,6 mld. Kč.

O rok později – podle stejného rozboru pro rok 2015 (.pdf, str. 4) – dosahovala celková částka 16,5 mld. Kč. Složení financování bylo opět stejné jako v roce 2014: od obcí šlo 3,7 mld. Kč, od krajů a Prahy 2,3 mld. Kč a ze Státních fondů získaly neziskové organizace 731 mil. Kč. Státní rozpočet se na výsledné částce podílel částkou 9,8 mld. Kč.

Ve stejném dokumentu na straně 7 se nachází graf, který ukazuje vývoj financování nestátních neziskových organizací ze státního rozpočtu – z něj jasně vyplývá, že za posledních 11 let se podíl státního rozpočtu na financování neziskových organizací ani jednou významně nepřiblížil částce 11 mld. Kč.

Aplikace ministerstva financí zohledňuje příspěvky státního rozpočtu pro Neziskové a podobné organizace, přičemž právě podobné organizace (jako třeba politické strany a hnutí nebo církve) jsou významnými příjemci peněz ze státního rozpočtu.

V roce 2016 šlo ze státního rozpočtu na položku neinvestiční transfery neziskovým a podobným organzacím celkem 11,45 mld. Kč. Z nich inkasovaly církve a politické strany (poměr 3,5 : 0,5) dohromady 4 miliardy. Tedy čistě pro spolky, obecně prospěšné společnosti a neziskové organizace šlo o výrazně nižší částku.

V posledním zaznamenaném roce 2017 (k 30. září) 12 miliard. Z nich pak šly 3 miliardy církvím a náboženským společnostem a 340 milionů politickým stranám.

Zdroj: HlídacíPes.org

O největších příjemcích příspěvků na nestátní neziskové organizace se rozepsal server HlidaciPes.org, a to jak pro rok 2014, tak i pro následující rok 2015.

Prezident Zeman ve výroku očividně naráží na prohlášení prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše z tiskové konference 1. prosince 2017, ve kterém akademik vyjádřil obavu z ovlivňování voleb v České republice zahraničními vlivy.

„Já jsem přesvědčen, že i v případě našich parlamentních voleb docházelo, a vlastně i dochází stále, k ovlivňování názorů naší veřejnosti ze strany médií a serverů, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou. Já o tom osobně nemám pochyb.“

Drahoš očekává ovlivňování i nadcházejících prezidentských voleb. Bezpečnostní informační služba ústy svého ředitele Michala Koudelky však ještě téhož dne zareagovala tiskovou zprávou.

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým, byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova. BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.“

Zeman tedy říká, že BIS prohlašuje, že k žádnému ovlivňování nedošlo. To ovšem BIS netvrdí, konstatuje pouze, že o nezákonné manipulaci nemá informace, což je obsahově značně jiné tvrzení. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.