Miloš Zeman

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože z dostupných zdrojů je komplikované popsat, zda Havel projekt „nadšeně podporoval“. Lze dohledat, že Havel kuponovou privatizaci spíše „netlačil“ a pak také to, že ji následně poměrně ostře kritizoval. Jeho postoje z počátku 90. let lze ovšem komplikovaně hodnotit z pohledu „nadšené podpory“.

Hlavními strůjci kuponové privatizace byli Václav Klaus, Dušan Tříska a Tomáš Ježek. Cílem projektu bylo převést část státních firem do soukromého vlastnictví. Na základě zakoupení kuponové knížky mohl každý dospělý občan Československa, později České republiky, zakoupit akcie nabízené společnosti. Ona privatizace probíhala ve dvou vlnách od února 1992 do prosince 1994.

Ekonomická transformace spuštěná na začátku 90. let má na jedné straně silné příznivce, na druhé zatvrzelé odpůrce. Tehdejší prezident Václav Havel se k reformě vyjádřil neutrálně, nijak ji neznevažoval a výrazně proti ní nezbrojil. „Prezident kritiku hospodářské reformy v prvních letech každopádně nesdílel. I kdyby se Klausovi v roce 1992 nezavázal, že bude k jeho hospodářské politice loajální, stejně by ji nenapadl, neměl k ní totiž žádné výhrady“ (Kaiser, Daniel. 2014. Prezident: Václav Havel 1990-2003. Praha: Paseka. str. 138.).

Směrem k vládě Václava Klause zaujímal pozici zvědavého laika v otázkách ekonomiky i hospodářství, který přijímá prosazená ustanovení a rozhodování přenechává na povolanějších (Kaiser, 2014). Až později se Václav Havel od privatizace distancoval a začal s horlivou kritikou. V podstatě se přidal do dobového trendu, po pádu Václava Klause se nejvýrazněji odrážela argumentace, že privatizace byla šitá na míru podvodníkům a mafiánům (Kaiser, 2014: s. 139).

Podobně Havlův postoj popsala také Mladá Fronta v únoru 2004 nebo Ladislav Špaček, který popisoval Havlovy možnosti vlivu na danou problematiku jako limitované.

Miloš Zeman proti kuponové privatizaci vystupoval již od začátku. Avšak jeho pozdější vláda si s převáděním majetku do soukromých rukou taky zavdala, např. privatizace bank se nesla na vlně podpory ČSSD (Kaiser, 2014: s. 138-139). Nynější prezident označil „kupónovku“ za podvod století. Jeho krátké vyjádření z dané doby je dostupné i na YouTube.

Miloš Zeman o policejních provokacích skutečně mluvil, a to v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Je také pravdou, že jako příklad prezident uváděl Kubiceho zprávu z roku 2006. Ovšem policie netvrdila, že by byl Paroubek pedofil. Ve zprávě se objevila tato informace tak, že při domovní prohlídce u Tomáše Pitra našli policisté informaci, která v jisté formulaci toto tvrzení vůči tehdejšímu premiérovi obsahovala.

Kubiceho zpráva byla materiálem Jana Kubiceho, šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Ta se na veřejnost dostala krátce před volbami, popisovala některé tehdejší kauzy, u kterých měl mít Kubice obavy, že nebudou prošetřovány.

Zpráva (která byla určena poslancům bezpečnostního výboru) obsahovala různé části vyšetřovacích spisů. Celkově se zabývala prorůstáním podsvětí, byznysu a politiky. Vyšetřování se týkalo zejména zavražděného „kontroverzního podnikatele“ Františka Mrázka a kauzy Biolíh. V rámci šetření tedy tým Kubiceho nashromáždil různé informace a před volbami, v obavě, že bude jejich šetření zatrženo, přinesl Kubice svou zprávu členům zmíněného výboru.

Co se týče zmíněné pedofilie, je mezi dokumenty (.pdf, str. 30) zmínka o tom, že při domovní prohlídce u podnikatele Tomáše Pitra se našel dokument, který má toto popisovat.

Nicméně Zemanův popis je zavádějící, policejní zpráva neuvádí, že by snad měl být Jiří Paroubek pedofilem. Zmínka ve zprávě v tomto případě znamená, že měl jeden konkrétní člověk držet o tehdejším premiérovi dokument, který měl toto tvrdit. Nešlo tedy o žádné tvrzení policie nebo přímo Kubiceho.

Z veřejných zdrojů nelze potvrdit ani vyvrátit, že Zeman z očí do očí Havlovi vytkl jeho hodnocení JZD Slušovice. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Václav Havel ve svém projevu v srpnu 1990 mluvil o „slušovických temných žilkách“. JZD Slušovice bylo v té době úspěšným podnikem. Poukazoval tím na dle jeho názoru kontroverzní praktiky řízení některých podniků a konkrétně i JZD Slušovice. JZD Slušovice je spojeno se jménem Františka Čuby, který podnik řídil od roku 1963. Tomuto družstvu se přezdívalo „slušovický zázrak“, stalo se jakousi výkladní skříní socialismu. Čuba v zemědělském družstvu, jehož předsedou se stal v sedmadvaceti letech, vytvořil samostatné skupiny, které mezi sebou obchodovaly, část zisku odvedly na účet družstva a zbytek si jejich členové ponechali. Tyto postupy v době socialismu rozhodně nebyly běžné.

Konkrétně Havel v srpnu 1990 uvedl:

„Nad našimi továrnami, zemědělskými kombináty a nejrůznějšími podniky se vznášejí celá mračna zbytečných ředitelství a neschopných byrokratů. Podniky zahraničního obchodu parazitují na výrobě, prodávajíce zboží, které by si podniky dokázaly lépe a rychleji prodávat samy. Za tím vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál. Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.“

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť pokuty se v tomto případě podle zákona mohly pohybovat v rozmezí 20 až 5 000 Kč. V jistých případech tak mohly dosáhnout i výše tisícovky, nicméně nebylo to automatickým pravidlem. Zřetel se bezpochyby bral na osobní majetkové poměry případného postiženého.

Výrok se týká volební povinnosti za první republiky, který je více rozveden výše. Tato část se týká sankcí za porušení volební povinnosti.

Neomluvená neúčast ve volbách byla trestaná pokutou 20 až 5 000 Kč (.pdf, str. 13, § 58, odst. III.), nebo vězením od 24 hodin do 1 měsíce. Průměrná denní mzda dělníka se přitom v letech 1929–1935 pohybovala mezi 15 a 20 Kč. (.pdf, str. 28)

Například v roce 1935 by proto dělník na nejnižší možnou dvacetikorunovou pokutu vydělával jeden a čtvrt dne. Pokud by mu byla udělena nejvyšší sazba, musel by pro její splacení pracovat dokonce 313 dní. Jak byli občané reálně pokutováni nebo posíláni do vězení jsme ve statistických zdrojích nenalezli.

Vedení Sněmovny (tedy předseda a místopředsedové) bylo zvoleno 38 dnů po volbách, což není nejrychlejší zvolení vedení Sněmovny (to bylo v roce 1992, kdy bylo zvoleno za 23 dní), avšak můžeme ho považovat za vcelku rychlé. A to zejména z toho pohledu, že ustavující schůze byla svolána prezidentem Zemanem v nejzazším možném termínu, tedy měsíc po volbách.

Pro Návrh státního rozpočtu na rok 2018 hlasovalo 140 poslanců ze 199 přítomných. Ústavní většina je definována jako 3/5 všech poslanců – tedy 120.

Prezident Návrh rozpočtu na rok 2018 podepsal následující den.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož rakouský Ústavní soud nařídil zrušení voleb nikoli kvůli nelepícím obálkám, ale kvůli nesrovnalostem v korespondenční volbě obecně. Problém s nelepícími obálkami se objevil až několik měsíců poté, co Ústavní soud nařídil opakování voleb.

První kolo rakouských prezidentských voleb z 24. dubna 2016 ovládl kandidát Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbert Hofer s 35,1 % hlasů, do druhého kola s ním postoupil nezávislý Alexander Van der Bellen se ziskem 21,3 %.

Druhé kolo volby proběhlo 22. května 2016, na konci dne měl Hofer před Van der Bellenem náskok přibližně 144 tisíc hlasů (poměr 51,93 % Hofer : 48,07 % Van der Bellen), nicméně do té doby ještě nebyly započítány korespondenční hlasy.

Sečtení všech hlasů včetně korespondenčních ukázalo, že Van der Bellen porazil Hofera o téměř 31 tisíc hlasů a šest desetin procentního bodu.

Svobodná strana Rakouska obratem podala stížnost proti výsledkům voleb. FPÖ se především nelíbí nesrovnalosti v přepočítávání korespondenčních hlasů: „Výpovědi prvních svědků – předsedů volebních komisí okrsků Innsbruck-venkov a Jihovýchodní Štýrsko – potvrdily, že sčítání hlasů z korespondenčního hlasování neproběhlo podle všech pravidel. Obálky s hlasovacími lístky komise otevřely dříve než měly, a druhá z komisí dokonce hlasy dříve i sečetla. Na sčítání se navíc podílely i osoby, které ke komisi nepatřily.“

Rakouský Ústavní soud nařídil na začátku července opakování druhého kola prezidentských voleb. Podle soudu „neexistují žádné indicie o tom, že by členové volebních komisí s odevzdanými hlasy manipulovali, ale pro zpochybnění výsledků voleb je postačující, že k takovým manipulacím kvůli chybám při otvírání obálek vůbec mohlo dojít.“ Možná chybovost se pak týkala přibližně 78 tisíc obálek, což by stačilo na změnu volebního výsledku. Vyjádření soudu k této věci naleznete zde (německy).

Jednotlivé aspekty toho, proč se mají volby opakovat, rozebíral v rozhovoru pro Aktuálně.cz také ústavní právník Jan Wintr.

Několik týdnů před opakovaným druhým kolem voleb se začaly objevovat i vadné obálky s nekvalitním lepicím proužkem. Pokud se obálka na cestě rozlepí, musí být hlas prohlášen za neplatný, jelikož není vyloučena manipulace s ním ze strany třetí osoby.

Koaliční jednání po zářijových volbách v Německu byla neúspěšná a vše nasvědčovalo tomu, že dojde k předčasným volbám. Podobný výrok jsme již ověřovali zde.

Koaliční jednání, která probíhala mezi stranami CDU/CSU, FDP a Zelenými, zkrachovala. Strana SPD, která byla členem předchozí vládní koalice s CDU/CSU oznámila svůj záměr odejít do opozice. O ukončení koaličních jednání informoval předseda FDP Christian Lindner, podle jehož slov se strany neshodly na představách o modernizaci země a nenašly ani vzájemnou důvěru. Avšak prezident Německa, Frank-Walter Steinmeier, s tímto krokem nesouhlasil. Následně se opět objevila možnost obnovení koalice mezi CDU/CSU a SPD, kdy prezident přizval obě strany k jednání na konci listopadu.

Tímto krokem se Steinmeier tedy opravdu snažil stranám domluvit, podpořil další jednání mezi koaličními stranami a postavil se tak proti předčasným volbám.

Podle Ústavy ČR trvá volební období prezidenta 5 let a začíná dnem složení slibu (článek 55). Vzhledem k tomu, že Zeman složil prezidentský slib 8. března 2013, bude svou funkci skutečně vykonávat do 8. března.

Ústava hovoří ve svých článcích 62–64 o pravomocech prezidenta. Není zde ani jednou zmíněno, že by byly po část mandátu prezidenta nějak omezeny.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože zástupci třech poslaneckých klubů mimo KSČM nezpochybnili erudici Zdeňka Ondráčka, i když se důrazně vymezili proti jeho volbě z důvodu jeho minulosti.

Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik skutečně uvedl v pořadu ČT Otázky Václava Moravce, že KSČM(na pozici předsedy komise pro kontrolu GIBS, pozn. Demagog.cz)nemá nikoho jiného.

Proti volbě Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS se vyjádřili zástupci všech stran v Poslanecké sněmovně kromě KSČM (ČSSD, Piráti, KDU-ČSL, ODS, STAN, TOP09). SPD podle slov svého předsedy považuje jeho nominaci za nešťastnou. Z hnutí ANO se vyjádřil předseda Andrej Babiš, který je proti Ondráčkově nominaci.

Pokud jde o odbornou erudici Zdeňka Ondráčka, tak kromě KSČM se k ní vyjádřili i zástupci ODS, KDU-ČSL a STAN.

Za ODS to byla poslankyně Jana Černochová v ČRo Radiožurnál: „Na druhou stranu musím říct, že z hlediska odbornosti pana Ondráčka, ať už jeho působení na ÚOOZ nebo i co jsem měla s ním zkušenost z minulého volebního období, (…) tak v hodně otázkách jsem se s ním shodovala, co se týče nedostatečného vybavení, co se týče nedostatečného ohodnocení a nějakých návrhů změn. Takže já pana Ondráčka rozhodně nepovažuji za člověka, který by mentálně, vzdělanostně, zkušenostně neměl na to vést takovouto komisi.“

Za KDU-ČSL se vyjádřil Jan Bartošek při jednání ve Sněmovně : „(…)opět nezpochybňuji profesní erudici pana poslance Ondráčka - klub KDU-ČSL nebude volit vašeho nominanta“(Z. Ondráčka, pozn. Demagog.cz).

Konečně, za STAN Vít Rakušan, opět ve Sněmovně: „Já opravdu nezpochybňuji, že je to policista s velkou zkušeností a jistě i profesními výsledky. Ale jsme v roce 2017, jsme tady 28 let po sametové revoluci a myslím si, že stále ještě nenazrála doba na to, aby se předsedou takovéto důležité komise stal člověk, který s obuškem v ruce vystupoval v roce 1989 proti demonstrantům.“

Článek, ve kterém autor tvrdí, že Sovětská okupace v roce 1968 byla pro Československo přínosnou, a že by Češi měli být SSSR vděční, vyšel za doby návštěvy Miloše Zemana v Ruské federaci.

Zeman při setkání s ruským premiérem Medveděvem přinesl kopii článku a požadoval po něm, aby se od textu distancoval, což Medveděv udělal. Ruská vláda podle něj nezasahuje do práce novinářů a názor, který byl v článku vyjádřen je pouze názorem autora, nikoli televizní stanice, nebo vlády Ruské federace. K pozici ruské vlády k okupaci v roce 1968 řekl toto:

„Článek neodráží oficiální stanovisko našeho státu. Vy víte, že toto stanovisko bylo vyjádřeno již v roce 1993 v době, kdy se vyjednávaly a podepisovaly dohody mezi našimi zeměmi. Toto stanovisko bylo nejednou potvrzeno vrchními představiteli zemí, včetně prezidenta Putina.“

Nedošlo tedy k omluvě, premiér Medveděv se od názoru autora článku pouze distancoval.