Tomio Okamura

Výrok se týká vystoupení prezidenta Zemana na sjezdu KSČM v době, kdy probíhala mše ve svatovítské katedrále za kardinála Berana. Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože nejsme schopni ověřit, zda předseda SPD Okamura pozvánku na mši dostal a nedorazil ze zdravotních důvodů.

Slavná mše za kardinála Josefa Berana se uskutečnila v 11 hodin dne 21. dubna 2018 v katedrále sv. Víta. Datum repatriace ostatků Josefa Berana bylo oznámeno 6. března v závislosti na dnu vyzdvižení těla kardinála z hrobky v bazilice sv. Petra ve Vatikánu.

Prezident Miloš Zeman svou účast na X. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy potvrdil na schůzce s předsedou strany Filipem a předsedou poslaneckého klubu Kováčikem 21. února, což znamená, že prezident republiky ve chvíli rozhodnutí vystoupit na komunistickém sjezdu o konání mše pravděpodobně nevěděl.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť média nezřídka informovala o situaci, kdy bylo na Okamuru podáno trestní oznámení, které bylo následně odloženo. Stejně tak při podání trestního oznámení v roce 2018 média připomínala ve svých textech, že v roce 2014 již bylo podobné trestní oznámení na Okamuru odloženo.

V roce 2014 podal trestní oznámení na Okamuru Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu, a to za slova Okamury o táboru v Letech. Trestní oznámení bylo policií odloženo. O tomto odložení informovala řada médií (nejde o vyčerpávající výčet). Jako příklad uveďme:

• Česká televize: „Okamura se prý neprovinil svými výroky o táboru v Letech“
• iDNES.cz: „Policie nebude stíhat Okamuru za výroky o koncentračním táboře v Letech“
• Blesk: „Policie odložila trestní oznámení na Okamuru kvůli Letům“

V únoru 2018 pak bylo na Okamuru podáno trestní oznámení za podobný čin. Média, která o této věci informovala, ve svých textech rovněž explicitně připomínala, že v roce 2014 bylo trestní stíhání na Okamuru odloženo. Za všechna média, která tento fakt připomínala ve svých textech, jmenujme Českou televizi, Český rozhlas nebo server iDNES.cz (opět nejde o vyčerpávající výčet).

Hnutí SPD v čele s Tomiem Okamurou předložilo do Poslanecké sněmovny návrh na vydání ústavního zákona o obecném referendu. K jeho vyvolání je skutečně potřeba během dvou let od začátku sběru nashromáždit 100 tisíc podpisů (čl. 3, odst. 4 návrhu).

Andrej Babiš na svém facebooku v lednu oznámil, že hnutí ANO je pro referendum a pro jeho vyvolání by mělo být potřeba kvórum 10 % oprávněných voličů, což je cca 800 tisíc lidí.

Hnutí ANO a hnutí SPD mají v oblasti exekucí jiné návrhy. Vláda v demisi za ANO se zaměřila na změnu procesu oddlužování v novele insolvenčního zákona, což by mělo vést ke snadnějšímu návratu dlužníků do normálního života. Hnutí Tomia Okamury mluví o „lichvářské a exekutorské mafii“ a o parazitování státu na exekucích. Tuto problematiku by rádi vyřešili zestátněním exekutorů a zrušením DPH práce u exekucí, což mají ve svém předvolebním programu.

Doposud však poslanci SPD daný návrh nepředložili, neprošel tak jednáním na vládě ani Poslaneckou sněmovnou. Z veřejně dostupných zdrojů nelze dohledat, že by hnutí ANO bylo proti tomuto návrhu, nicméně odmítavý postoj mohl padnout během jednání za zavřenými dveřmi. Výrok tudíž hodnotíme jako neověřitelný.

Přestože nejnovější data ohledně počtu zemí s nějakou formou zastropování úroků pochází z konce roku 2014, dá se předpokládat, že na tomto poli nedochází k překotným změnám a existuje alespoň polovina zemí v Evropské unii, která jistým způsobem úroky úvěrů reguluje.

Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury v minulém volebním období předložil Sněmovně návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který měl limitovat RPSN, aby kvůli vysokému úroku nedocházelo k lichvě. Takzvaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) je číslo zahrnující celkové náklady úvěru, tedy „úroky, provize, poplatky pro zprostředkovatele úvěru a jiné poplatky související s úvěrovou smlouvou“ vyjádřené formou ročního procenta z celkové výše úvěru.

Návrh novely se odvolával na právní stav v Belgii (.pdf, str. 4), předseda Okamura pak na svém blogu zmiňoval 13 zemí v Evropské unii, které mají zastropovány úroky u spotřebitelských úvěrů, konkrétně Německo, Polsko a Francii. Novela Úsvitu však neprošla třetím čtením.

Vládní návrh zákona o spotřebitelském úvěru projednávaný v roce 2016 ve své důvodové zprávě odmítl (.pdf, str. 178) zavádět Úsvitem prosazovanou regulaci RPSN. Při druhém čtení návrhu zákona, v půli dubna 2016, poslanec David Kádner zopakoval, že 13 zemí EU nějakým způsobem reguluje sazby spotřebitelských úvěrů. Od schválení nového zákona o spotřebitelském úvěru se na plénu Sněmovny neobjevil nový návrh zákona, který by limitoval RPSN.

Podle knihy Usury Laws: A legal and economic Evaluation of Interest Rate Restrictions in the European Union z pera německých finančníků Udo Reifnera a Michaela Schröde z roku 2013 existuje čtrnáct zemí s nějakou formou zastropování úroků. Z dokumentu Světové banky k říjnu 2014 pak vyplývá číslo patnáct (.pdf, str. 7), jelikož zde byla připočítána i Velká Británie.

Není pravdou, že by všechny strany s výjimkou SPD, ANO a KSČM řekly, že chtějí být v opozici. Stejně tak není pravdou, že by ostatní strany nespolupracovaly na programových otázkách a pro své návrhy nehledaly podporu. Například návrh zákona na úpravu EET předložilo pět stran včetně Okamurovy SPD.

Mluví-li Okamura o tom, že kromě ANO, SPD a KSČM ostatní strany řekly, že chtějí být v opozici, není to pravda. Zejména ČSSD aktuálně vyjednává s hnutím ANO o vstupu do možné koaliční vlády. V únoru se také veřejně vyjádřilo hnutí STAN, že by bylo ochotno jednat o podmínkách podpory pro vládu hnutí ANO. Předseda SPD sice korektně uvádí, že další strany nechtějí jednat s ním, to ovšem neznamená, že nejednají o vládě nebo o svých návrzích zákonů.

Před volbami zveřejnila ODS svou Vyšehradskou deklaraci, což byl seznam podmínek pro vstup do budoucí vlády. Stejně tak Piráti zveřejnili před volbami svou povolební strategii, která jim spolupráci s SPD nebo přímou účast ve vládě ANO zapovídala. Obě strany se tak drží svých předvolebních slibů. Nejde o vyčerpávající výčet stran, ale o nastínění motivace dalších subjektů.

Okamura se rovněž mýlí v tom, když uvádí, že další strany nespolupracují a nehledají podporu pro své návrhy zákonů. Dokladem toho jsou zákony, které strany mimo vznikající koalici předložily do Poslanecké sněmovny, a které jim již prošly do druhého čtení.

Za všechny jmenujme návrh hnutí STAN, aby kancléř prezidenta musel mít prověrku na stupeň „přísně tajné“, dále návrh napříč spektrem na výjimky ze systému EET. Druhý zmíněný návrh předložili poslanci STAN, ODS, Pirátů, TOP 09 a hnutí SPD – to vyvrací Okamurův výrok, že by na programových věcech s ním (vyjma ANO a KSČM) nikdo nespolupracoval. Dodejme, že jde pouze o příklady předložených zákonů, reálně je jich více.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Piráti se po volbách sice rozhodli, že budou v opozici, nicméně se v tomto řídí svou strategií, kterou se veřejně zavázali voličům k tomu, jak budou při skládání vlády postupovat. Této strategie se drží a nejde tedy o změnu postoje, jak Okamura naznačuje.

Piráti již před volbami zveřejnili svou povolební strategii, tj postup, který by chtěli ve vyjednáváních aplikovat. V něm vymezili několik překážek, které jsou pro ně a jejich případné vládní angažmá nepřekročitelné.

„Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO.“

Tento závazek budoucího postupu voličům fakticky vyloučil z úvah o vládní spolupráci KSČM i SPD a také ANO, vzhledem k tomu, jak formuje svou vládu. Hnutí ANO totiž trvá na postu předsedy vlády pro Andreje Babiše, který je pro Piráty problematickou osobou (stejně jako např. sociální demokraté, o kterých se mluví v různých kauzách); ANO navíc ve vládě (na základě volebních výsledků) pracuje s tím, že by mělo mít většinu členů kabinetu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť vláda od svého nástupu v prosinci 2017 již dodala do Poslanecké sněmovny 26 návrhů zákonů, které normálně postupují legislativním procesem.

Andrej Babiš byl předsedou vlády jmenován 6. prosince, zbytek současné vlády, která mezitím nezískala důvěru a vládne tedy v demisi, jmenoval prezident Zeman 13. prosince. Od tohoto okamžiku Babišův kabinet poslal (záložka návrhy zákonů/typ navrhovatele - vláda) do Poslanecké sněmovny celkem 26 návrhů zákonů.

Řada z nich vládě prochází legislativním procesem, a to i hlasy poslanců SPD. Z veřejně nejvíce diskutovaných návrhů jde třeba o novelu insolvenčního zákona, kterou předkládá ministr Pelikán. Ta má vytvořit možnost oddlužení u osob splácejících své dluhy po dobu sedmi let.

Vláda již do připomínkového řízení poslala také svou daňovou reformu, která sestává ze změn sazeb u jednotlivých daní nebo zrušení superhrubé mzdy.

Okamurova SPD sice přímo do vlády s Babišem jít nechtěla, ale to zaprvé nechtělo ani hnutí ANO a zadruhé sám Okamura v únoru na svůj facebookový profil napsal, že by SPD mohlo podpořit vládu sestavenou premiérem Babišem. A to v době, kdy trestní stíhání dále běží. Výrok je tudíž hodnocen jako zavádějící, protože Okamurovi zjevně trestní stíhání v jistém okamžiku přestalo vadit, když uvedl, že jeho hnutí by podpořilo i vládu sestavovanou trestně stíhanou osobou.

Tomio Okamura uvedl v den voleb, že trestně stíhaný premiér je pro jeho hnutí problematický. Jako hlavní argument Okamura v této souvislosti uvedl právě to, že by to mohlo mít vliv na stabilitu vlády.

V lednu 2018 k jednáním SPD a hnutí ANO Okamura uvedl:

„My máme samozřejmě problém být přímo součástí vlády a naší přítomností podpořit vládu, kde je trestně obviněný premiér. To říkáme celou dobu. Taková vláda nebude stabilní, může dojít k nějakým krokům v rámci vyšetřování a vláda tím pádem padá. A my potřebujeme mít čas na prosazení našich zákonů.“

Okamurova pozice se ovšem vyvinula. Dne 19. února na svém facebookovém profilu napsal.

Tedy Okamura již v únoru počítal s tím, že SPD sice nemusí být členem vlády, mohlo by ovšem podpořit vznik vlády, kterou by vedl trestně stíhaný premiér. Zde je ovšem třeba dodat, že hnutí ANO s účastí Okamurova hnutí ve vládě ani nepočítalo – od března ANO jedná exkluzivně s ČSSD na přímé účasti a s KSČM na podpoře vlády.

Podobný výrok Tomia Okamury jsme již ověřovali, neuvádí jej poprvé. Pokud se soustředí na pojmenování rozdílů v možném přijetí eura mezi SPD a Milošem Zemanem, má pravdu. Stejně tak je pravdou, že SPD oproti Zemanovi veřejně deklaruje, že by měla Česká republika opustit Evropskou unii.

Prezident Zeman je skutečně k možnému přijetí jednotné společné měny mnohem více nakloněn. Ač hnutí SPD ve svém programu nemá vyloženě bod, který by byl proti přijetí eura, Okamura deklaroval, že odmítají přechod k evropské měně. Miloš Zeman prohlásil, že přijetí eura by neuškodilo české suverenitě a že by se pouze změnil způsob, jakým se popisují ekonomické jevy. Zeman také opakovaně vyjádřil názor, že Česká republika by mohla společnou evropskou měnu přijmout, pokud by eurozónu opustilo Řecko.

Dodejme, že Zeman ve volební kampani uváděl, že přestal euro podporovat v době, kdy vznikla řecká dluhová krize. Tento výrok jsme hodnotili jako nepravdivý, protože naposledy Zeman euro podpořil ještě v roce 2017.

Co se týče členství v EU, jak Okamura, tak i Zeman veřejně podporují referendum o členství České republiky v Evropské unii. Okamura ovšem chce prostřednictvím referenda EU opustit, Zeman v ní chce setrvat (resp. to deklaruje).